Evropský parlament,

-   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii (EBS), kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003,

-   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu podepsanou v Římě dne 29. října 2004,

-   s ohledem na závěry zasedání předsednictva Evropské rady ve dnech 16.–17. června 2005 a 15.–16. prosince 2005, a zejména na zprávy předsednictva o evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP),

-   s ohledem na své usnesení k evropské bezpečnostní strategii ze dne 14. dubna 2005(1),

-   s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení schválené Radou dne 9. prosince 2003,

-   s ohledem na zprávu bývalého komisaře Michela Barniera nazvanou "Evropské jednotky civilní ochrany: europe aid", která byla předložena v květnu 2006,

-   s ohledem na závěry schůze řídícího výboru Evropské obranné agentury konané v září 2005,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2006 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o hlavních aspektech a základních směrech SZBP, včetně finančních důsledků pro souhrnný rozpočet Evropských společenství – 2004(2),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0366/2006),

Obecné úvahy

A.   vzhledem k tomu, že EBS je součástí celkové Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), do jejichž rámce spadá celé spektrum možných politických kroků Evropské unie, včetně opatření diplomatické, hospodářské a rozvojové politiky,

B.   vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění v posledních deseti letech zaznamenaly trvale vysokou míru souhlasu, neboť se ukázalo, že více než 60 % evropských občanů podporuje společnou zahraniční politiku a více než 70 % společnou obrannou politiku Evropské unie; rovněž vzhledem k tomu, že podle dalších průzkumů veřejného mínění není podporováno zvyšování vojenských výdajů,

C.   vzhledem k tomu, že jsou bezpečnost a boj proti šíření zbraní hromadného ničení (ZHN) jakož i boj proti mezinárodnímu terorismu považovány za priority EU; vzhledem k tomu, že v rámci EBOP je nezbytná společná reakce a společná strategie,

D.   vzhledem k tomu, že musí být zpřísněna kontrola vývozu zbraní v rámci Evropské unie a také na celosvětové úrovni,

1.   uznává, že EBS z prosince 2003, založená na iniciativě řeckého předsednictví, obsahuje vynikající analýzu hrozeb modernímu světu a uvádí základní zásady zahraniční politiky EU; zdůrazňuje však, že je nutné pravidelně sledovat její provádění, aby bylo možno reagovat na geopolitický vývoj;

2.   konstatuje, že podle EBS představují mezinárodní terorismus, šíření zbraní hromadného ničení regionální konflikty, selhání států a organizovaný zločin v dnešní době hlavní hrozby, jimž čelí Evropská unie a její občané; zdůrazňuje, že se jako strategický cíl při dalším rozvíjení EBS musí vzít v úvahu celosvětově rostoucí konkurence ve vodních a energetických zdrojích i přírodní katastrofy a bezpečnost vnějších hranic Unie; obává se vyhlídky obnovených závodů ve zbrojení na celosvětové a regionální úrovni a pokračujícího šíření konvenčních zbraní;

3.   uznává, že boj proti mezinárodnímu terorismu nicméně nemůže být veden pouze vojenskými prostředky, že předcházení a potlačování terorismu vyžaduje celou řadu nevojenských opatření, například sdílení tajných informací a policejní a soudní spolupráci, pro které je nezbytná interinstitucionální spolupráce a spolupráce mezi jednotlivými pilíři, a že je vyžadováno budování demokratických institucí, infrastruktury a občanské společnosti v případech, kdy státy selhávají, nebo již selhaly; zdůrazňuje, že jedním z nejvýznamnějších příspěvků Evropské unie při předcházení mezinárodnímu terorismu je její schopnost účinně budovat nebo obnovovat demokratické instituce, sociální a ekonomickou infrastrukturu, řádnou veřejnou správu a občanskou společnost a bojovat proti rasismu a xenofobii;

4.   poukazuje na to, že úkolem SZBP je chránit občany EU před těmito hrozbami, bránit oprávněné zájmy Unie a podporovat cíle Charty Organizace spojených národů tím, že bude fungovat jako globální zodpovědný aktér, jehož cílem je celosvětový mír a demokracie; důrazně podporuje myšlenku EBS, že nejlepším způsobem k dosažení těchto cílů "účinný multilateralismus", což znamená mezinárodní instituce a mezinárodní právo;

5.   opětovně vyjadřuje svůj názor, že Unie musí prostřednictvím EBOP plnit své úkoly v první řadě civilními a mírovými prostředky, a prostředky vojenskými pouze tehdy, pokud byly pečlivě prozkoumány všechny způsoby vyjednávání a ukázalo se, že končí ve slepé uličce; konstatuje, že při plnění těchto legitimních úkolů by mělo být prvořadé jasné respektování lidských práv a základních svobod obyvatel, ať již uvnitř, nebo vně hranic EU;

6.   domnívá se, že od přijetí EBS v roce 2003 došlo ke značnému vývoji v oblasti geopolitiky, což vede k tomu, že nejpozději v roce 2008 bude nezbytné provést revizi této strategie; zastává názor, že EBS by měla být revidována každých 5 let a že by ji měl projednat Evropský parlament i parlamenty členských států;

7.   poukazuje na to, že účinná koordinace civilní a vojenské součásti reakce mezinárodního společenství na krize je nanejvýš důležitá;

8.   vyzývá členské státy, aby podporovaly vznik parlamentního rozměru EBOP, v němž bude rozvoj na institucionální a finanční úrovni probíhat souběžně s rozšířením parlamentárních práv kontroly; připomíná, že se na odpovědnosti za parlamentní sledování EBOP podílí parlamenty členských států a Evropský parlament na základě svých příslušných práv a povinností podle souvisejících smluv a ústav;

9.   podporuje iniciativy usilující o těsnější vztahy a intenzivnější výměnu informací mezi parlamenty členských států a Evropským parlamentem s ohledem na otázky, které se týkají EBOP, tak aby byl mezi parlamenty umožněn strukturovanější a pravidelnější dialog;

10.   zdůrazňuje, že Evropská unie musí být schopna významnou měrou přispět k tomu, aby

11.   zdůrazňuje, že v případě napadení území EU ozbrojenými silami třetí země zůstává NATO zárukou kolektivní obrany, očekává se však, že EU bude jednat solidárně a poskytne napadenému členskému státu veškerou nezbytnou pomoc v souladu s článkem 51 Charty OSN; vítá zvyšující se schopnost NATO hrát úlohu v operacích vedených mimo své území; rovněž považuje NATO za vhodné fórum pro transatlantický dialog o bezpečnostních otázkách;

12.   uznává, že potenciál ozbrojených sil členských států a jejich použitelnost pro EU jsou ovlivněny skutečností, že většina členských států je členy jak EU, tak NATO a má jednu skupinu ozbrojených sil k dispozici pro obě organizace; proto žádá, aby EU pokračovala v intenzivní spolupráci s NATO, především v oblasti rozvoje svého potenciálu;

13.   zdůrazňuje "strategickou autonomii", která je obsažena v EBS, zejména schopnost provádět v jejím rámci operace nezávisle na jiných účastnících, což vyžaduje interoperabilitu a udržitelnější a spolehlivější dodavatelský systém založený na vzájemné podpoře a pomoci a odstranění duplicity a neoptimálního využívání omezených zdrojů na evropské úrovni nebo mezi členskými státy, varuje před nadbytečným zdvojováním úsilí mezi NATO a EU a mezi členskými státy a EU;

14.   domnívá se, že EBOP má v současné době k dispozici omezené zdroje pro civilní a vojenské operace; žádá proto, aby EU – s cílem rozvíjet svou důvěryhodnost jako globální aktér – soustředila svůj potenciál na vlastní geografické sousedství, a zejména na oblast Balkánu; současně předpokládá rozvoj dalších schopností, které umožní EU aktivně přispívat k řešení konfliktů i v jiných částech světa v souladu se zásadami Charty OSN;

Integrovaná civilně-vojenská spolupráce

15.   vítá důraz, který klade EU na posílení civilní a vojenské spolupráce při řešení krizí, a uznává, že rozvoj schopnosti civilního řešení krizí byl výrazným rysem, který poskytuje přínos pro rozvoj EBOP a pro celé spektrum odpovědí na předcházení konfliktům, humanitární intervenci, obnovu po konfliktech a vytváření míru; zdůrazňuje potřebu zapojení specializovaných mezinárodních a místních nevládních organizací a jejich sítí; vyzývá EU, aby nadále usilovala o provádění koherentní politiky v oblasti předcházení konfliktům v duchu závěrů zasedání Evropské rady v Göteborgu konaného ve dnech 15.−16. června 2001;

16.   je povzbuzen posledními pokusy podle základního civilního cíle pro rok 2008 napravit předchozí nedostatek důrazu na vývoj civilních kapacit a potenciálu; dále je povzbuzen potenciálem, který má civilní a vojenská buňka a operační středisko pro to, aby hrály důležitou úlohu v rozvoji přístupu EU k integrované civilně-vojenské spolupráci a koordinaci; proto doporučuje, aby byly civilní a vojenská buňka a operační středisko povýšeny na evropskou centrálu pro provádění civilně-vojenských misí;

17.   uznává, že klíčové schopnosti v oblasti satelitních a leteckých výzvědných systémů, integrovaných telekomunikačních systémů a strategické námořní a letecké přepravy jsou zásadní pro jak pro civilní, tak pro vojenské řešení krizí; vyzývá k integrovaným procesům výzkumu a vývoje iniciovaných Evropskou obrannou agenturou (EDA) a Komisí v oblastech, jež posilují integrované a koordinované civilně-vojenské přístupy, a především v oblastech satelitních a leteckých výzvědných systémů a integrovaných telekomunikačních systémů;

Řešení krizí

18.   vítá zřízení celosvětového výstražného a koordinačního systému v případě katastrof (Global Disaster Alert and Coordination System - GDACS), který je financován Komisí v úzké spolupráci s OSN; zdůrazňuje, že by tento systém měl značně vylepšit schopnost reakce EU;

19.   bere na vědomí činnost střediska pro řešení mimořádných zdravotních událostí zřízeného Komisí; zdůrazňuje význam tohoto střediska s ohledem na množství jeho informací a údajů a jeho schopnost varovat před pandemiemi a epidemiemi a také před hrozbami způsobenými biologickými a chemickými látkami; vyzývá proto Radu a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření, jimiž bude Komise vázána při koordinaci kroků v případě zdravotních pohotovostí a přeshraničních bioteroristických útoků;

20.   vítá úsilí Komise o ustanovení postupu Společenství pro ochranu před katastrofami – včetně případu závažného teroristického útoku; konstatuje, že tento postup je založen především na informacích v databázi, která obsahuje podrobné údaje o vnitrostátních zdrojích, které jsou dostupné pro poskytnutí pomoci; konstatuje, že účinek databáze, který ušetří čas a podpoří synergie, může být podstatně vylepšen, pokud převezme obsah databáze vytvořené vojenským štábem EU, jež obsahuje podrobné údaje o všech dostupných zdrojích pro řešení krizí; proto vyzývá Komisi a Radu, aby vedly nezbytná jednání a přijaly opatření potřebná k uskutečnění tohoto převzetí;

21.   vítá úsilí Rady o zajištění rychlého a účinného nasazení mnoha dostupných zdrojů EBOP v případě katastrofy; v této souvislosti zdůrazňuje, jak naléhavě musí být odstraněny mezery v oblasti strategické koordinace (letecké) dopravy; nabádá proto členské státy, aby co nejrychleji poskytly nezbytné finanční prostředky k vyřešení tohoto problému; dále vyzývá Radu, aby velmi důkladně přezkoumala návrhy obsažené ve výše uvedené zprávě Michela Barniera; včetně zejména vytvoření neformální evropské rady civilní bezpečnosti, integrovaného evropského přístupu k předvídání krizí, shromažďování vnitrostátních zdrojů a zřizování evropských konzulátů na pomoc občanům EU v zahraničí; žádá Radu a Komisi, aby spolupracovaly na postupné realizaci těchto návrhů;

22.   domnívá se, že vývoj EBOP přispěl ke vzniku "šedých zón" v oblasti pravomocí Rady a Komise, které souvisejí s realizací misí převážně civilního charakteru; očekává, že přijetí nástroje stability poskytne určité vyjasnění, aniž by byla poškozena dosud v praxi prokazovaná pružnost při krizovém řízení;

23.   vítá pokrok dosažený v souvislosti se civilním základním cílem pro rok 2008, a především rozvoj konceptu pro nasazení civilních zásahových skupin a integrovaných skupin policie; bere na vědomí také rozvíjení odborných znalostí týkajících se boje proti organizovanému zločinu a obchodu s lidmi; rovněž vítá zřízení krizové platformy při Komisi, která si jako cíl stanovila urychlení zahajovací fáze misí EBOP přímo na místě; vyzývá Radu a Komisi, aby koordinovaly své úsilí, a proto navrhuje, aby byl zřízen společný výcvikový program pro všechny pracovníky, kteří se zabývají plánováním misí;

Bezpečnost vlasti

24.   poukazuje na to, že prvním úkolem jakékoli bezpečnostní politiky je zabezpečit vlastní území; bere na vědomí, že občané EU očekávají od evropské obranné politiky v první řadě významné přispění k ochraně vlastní osobní bezpečnosti a také dodržování jejich základních lidských práv;

25.   poukazuje na to, že EU musí zajistit své vnější hranice, chránit své životně důležité infrastruktury, eliminovat mezinárodní teroristické finanční sítě a bojovat proti organizovanému zločinu; v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly systém integrovaného řízení kontroly vnějších hranic Unie, aniž by bylo omezováno dodržování lidských a základních práv a rovněž humanitárního práva, především s ohledem na uprchlíky a žadatele o azyl;

26.   poukazuje na to, že EU musí:

Rychlá reakce na základě Charty OSN

27.   schvaluje skutečnost, že se EBS bezvýhradně opírá o Chartu OSN jakožto základní rámec pro mezinárodní vztahy, přičemž vychází z toho, že EU musí být s ohledem na nové hrozby připravena jednat před vypuknutím krizí a přijímat včasná preventivní opatření k řešení konfliktů a hrozeb;

Pravidla chování / výcvik

28.   s potěšením vítá skutečnost, že chování personálu při všech operacích EBOP podléhá řadě pokynů a všeobecným pravidlům chování, které jsou obsaženy v dokumentech; vítá první zmínky naznačující, že tyto pokyny a pravidla respektují normy a pravidla v oblasti lidských práv; zdůrazňuje, že dodržování takových pravidel by mělo být naprosto povinné a že polní velitelé by měli být odpovědní za disciplínu a chování svých podřízených i v podmínkách extrémního stresu ve válečných situacích; rovněž bere s uspokojením na vědomí úsilí o zajištění toho, aby byla v budoucnu v různých politikách, programech a iniciativách EBOP výrazněji zviditelněna otázka rovnosti pohlaví;

29.   bere na vědomí úsilí Rady dále rozvíjet cílené výcvikové programy EBOP – jak strategické, tak operační – pro zaměstnance v diplomatické, vojenské a civilní oblasti; očekává, že se těchto programů budou moci účastnit odborní pracovníci Evropského parlamentu; schvaluje snahu stanovit minimální standardy pro výcvik účastníků misí EBOP přímo na místě a vyzývá Radu, aby společně s Komisí a členskými státy spolupracovala na standardizaci veškerého výcvikového úsilí na všech úrovních;

30.   je toho názoru, že vojáci budou vystaveni zbytečnému nebezpečí, pokud struktura velení nebo výstroj či výzbroj neodpovídají požadavkům operace; domnívá se proto, že je zvlášť důležité zajistit, aby byly jednotky, jež mají spadat pod velení EU, adekvátně vyzbrojeny;

31.   je toho názoru, že účinné využití vojenského potenciálu nebude možné bez podstatného zvýšení plánované kapacity evropských sil, včetně letecké a námořní přepravy; v této souvislosti oceňuje snahy různých zemí o zvýšení jejich potenciálu v oblasti letecké dopravy a obojživelných prostředků a rovněž plány na získání většího počtu letadlových lodí;

32.   bere na vědomí, že při operacích mnohonárodních sil dochází k růstu nákladů a snížení účinnosti z důvodu rozdílné a často vzájemně nekompatibilní výstroje a výzbroje zúčastněných jednotek; proto se domnívá, že by EU měla podpořit opatření pro harmonizaci výstroje a výzbroje za účelem optimalizace zdrojů a účinnosti operací mnohonárodních sil;

Výzvědné služby

33.   kritizuje obzvláště závažnou skutečnost, že v současné době vznikající bojové jednotky nemají stejný přístup k leteckým a vesmírným výzvědným systémům, a lituje, že výsledky národních satelitních výzvědných systémů Helios, SAR–Lupe a Cosmo-Skymed nejsou k dispozici stejným způsobem pro všechny členské státy;

34.   s cílem napravit tyto nedostatky:

35.   poukazuje na to, že NATO v současné době vyvíjí letecký výzvědný systém (Airborne Ground Surveillance - AGS) navíc ke stávajícím nebo vyvíjeným vnitrostátním systémům; požaduje, aby byl tento systém k dispozici všem členským státům EU, především pokud jde o bojové jednotky EU;

36.   konstatuje, že v oblasti telekomunikací je nezbytné vyvinout společný systém pro řízení mnohonárodních jednotek; vyslovuje proto názor, že zařízení používané armádou, policií a záchrannými službami by měly odpovídat shodným technickým normám, jako je tomu např. ve Finsku;

Kontrola hranic

37.   zdůrazňuje význam posílení schopností EU společně chránit své vnější hranice; nadále zůstává znepokojen nekompatibilitou a kvalitou zařízení na kontrolu hranic a zdůrazňuje potřebu nové technologie k nápravě tohoto stavu;

Doprava

38.   domnívá se, že – vzhledem k tomu, že doprava, a především strategická přeprava, je zásadním nedostatkem každé akce EU v oblasti řešení krizí – by bylo velmi prospěšné samostatné evropské opatření, jež zajistí přístup ke konvenční kombinované civilní dopravě a jež bude spočívat na integrovaném civilně-vojenském přístupu a zajistí úspory z rozsahu všem evropským aktérům, kteří se účastní řešení krizí jak pro účely EBOP, tak pro zmírňování následků katastrof;

Nedostatky v rámci rozhodovacích postupů EBOP

39.   domnívá se, že postup politického rozhodování, který předchází rozhodnutí o uskutečnění mise EBOP, vykazuje určité nedostatky, což bylo zřejmé v případě mise v Konžské demokratické republice; proto vyzývá Radu, aby přezkoumala různé fáze tohoto postupu a případně podnikla kroky k odstranění těchto nedostatků; v této souvislosti připomíná Radě, a především jejímu Politickému a bezpečnostnímu výboru, její povinnost konzultovat s Parlamentem;

40.   znovu potvrzuje svoji žádost o neomezenou účast a také své právo být každoročně předem konzultován ohledně budoucích aspektů a možností SZBP, jak stanovují stávající Smlouvy; důrazně vyzývá Radu, aby vůči Parlamentu uplatňovala mnohem otevřenější a průhlednější informační politiku v oblasti SZBP a EBOP; v této souvislosti kritizuje současný postup pro přístup Parlamentu k "důvěrným dokumentům" Rady, které většinou obsahují pouze velmi obecné informace;

41.   znovu potvrzuje své stanovisko, že žádná vojenská mise, do níž je EU zapojena, by neměla být zahájena dříve, než bude informován a konzultován Evropský parlament;

42.   žádá, aby byly výdaje na vojenskou výstroj a výzbroj schváleny v rozpočtech, které podléhají parlamentní kontrole; zastává proto názor, že je třeba se vyhnout paralelním rozpočtům a mechanismům, které nemohou být účinně kontrolovány národními parlamenty ani Evropským parlamentem;

43.   konstatuje, že v rozpočtu Evropské unie se nacházejí různé okruhy s bezpečnostními aspekty, jako jsou např. rozpočtové prostředky pro řešení krizí, zabezpečení vnějších hranic a životně důležitých infrastruktur, výzkum bezpečnosti a realizace programu Galileo a programu Globálního monitoringu životního prostřední a bezpečnosti (GMES);

44.   naléhá zejména na další růst rozpočtových prostředků pro mise zaměřené na řešení krizí, zabezpečení vnějších hranic, výzkum bezpečnosti a program Galileo; oblast výzkumu bezpečnosti by se z dlouhodobého hlediska měla zaměřit na finanční požadavky stanovené skupinou na vysoké úrovni pro výzkum bezpečnosti;

45.   žádá rovněž, aby byly vojenské operace pro řešení krizí financovány z rozpočtu Evropské unie a aby daly členské státy za tímto účelem k dispozici dodatečné zdroje EU;

46.   kritizuje skutečnost, že vzhledem k mechanismu ATHENA a jiným ad hoc mechanismům financovaným členskými státy nebo dokonce z Evropského rozvojového fondu nemá Evropský parlament možnost provést kontrolu rozpočtu vojenských operací EBOP; poukazuje na to, že rovněž vyvstává potřeba průhlednosti civilně-vojenských operací (např. policejních misí), které spadají do tzv. šedé zóny mezi ad hoc opatření a rozpočtové financování SZBP;

47.   vyzývá proto k vytvoření nové rozpočtové metodiky, aby se zlepšila transparentnost výdajů EBOP a podpořil rozvoj vojenského a civilního potenciálu nezbytného ke splnění cílů ESS:

Evropský trh s obranným vybavením a společný výzkum

48.   zdůrazňuje, že EBS předpokládá silný a nezávislý evropský obranný průmysl a samostatný technologický výzkum a rozvojovou kapacitu, která umožní přiměřeně chránit zásadní bezpečnostní zájmy EU a jejích členských států; z veřejné diskuse usuzuje, že na podporu konkurenceschopnosti evropského obranného průmyslu a k rozvoji samostatné průmyslové základny poskytující nutnou obrannou schopnost je třeba přijmout pravidla vnitřního trhu pro vojenské produkty, které jsou přizpůsobeny zvláštní povaze tohoto odvětví; zdůrazňuje, že taková pravidla musí usnadnit průmyslovou spolupráci a obchod v rámci Společenství; připomíná, že výjimka uvedená v článku 296 Smlouvy o ES se nevztahuje na povinnost orgánů Společenství vytvářet právní předpisy pro rozvoj vnitřního trhu s vojenským vybavením a službami, pokud tyto právní předpisy chrání zásadní bezpečnostní zájmy členských států a EU; uvádí, že je třeba dosáhnout vysokého stupně ochrany;

49.   s potěšením očekává výkladové sdělení Komise ohledně uplatňování článku 296, návrh Komise na specifickou směrnici o veřejných zakázkách v oblasti obrany a vytvoření závazného právního nástroje k usnadnění přepravy vojenských produktů uvnitř Společenství, který nahradí současný zjednodušený společný systém stávajících vnitrostátních vývozních licencí; domnívá se, že tento systém by měl chránit zásadní bezpečnostní zájmy EU a členských států tím, že definuje zásady evropské vývozní politiky na základě Kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní;

50.   připomíná, že pravidla, jako je článek XXIII Dohody WTO o zadávání veřejných zakázek, uznávají možnost ochrany zásadních bezpečnostních zájmů spojených s veřejnými zakázkami v oblasti obrany; zdůrazňuje, že k zajištění ochrany těchto zájmů EU a členských států, by společná pravidla, jež budou přijata, měla zajišťovat upřednostňování vojenských produktů evropského původu před produkty pocházejícími ze třetích zemí, plně uplatňovat zásadu reciprocity v obchodních vztazích a dávat přednost používání technologie chráněné evropskými právy průmyslového vlastnictví;

51.   vítá Kodex chování EDA pro veřejné zakázky v oblasti obrany a vyzývá všechny členské státy, aby jej podpořily; trvá na tom, aby byla zrušena praxe kompenzací a "spravedlivého vyrovnání"; domnívá se, že je v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky nutné zintenzívnit činnost EDA;

52.   uznává význam společného výzkumu pro konkurenceschopnost evropského průmyslu; žádá tedy, aby bylo dosaženo větší komplementarity mezi činností Komise a EDA prostřednictvím účinnějšího dialogu o civilním, bezpečnostním a obranném výzkumu v Evropě; zdůrazňuje, že cílem EU by mělo být dodávaní technologií dvojího užití a víceúčelových kapacit a rovněž překonání dělení výzkumu na výzkum pro civilní a pro obranné účely; pokládá za nutné, aby se upravila definice malých a středních podniků v oblasti evropského výzkumu v otázkách bezpečnosti, vzhledem k tomu, že struktury podniků v tomto odvětví jsou ve srovnání s ostatními oblastmi výzkumu velmi rozmanité;

53.   žádá, aby Kodex chování pro vývoz zbraní z roku 1998 nabyl ve všech členských státech postavení zákona a aby byl rovněž správně používán a prováděn; zastává názor, že rozhodnutí o tom, které země určení splňují kritéria kodexu, by mělo být přijato společně;

ZHN/Írán

54.   uvědomuje si, že nelze zaručit úspěch pokusů o zastavení výroby obohaceného uranu pro použití ve zbraních v Íránu; přesto pokládá společnou nabídku k jednání poskytnutou EU–3, USA, Ruskem a Čínou za nejslibnější cestu; vítá mnohostranný přístup, který tuto nabídku podporuje; vyjadřuje politování na tím, že rozhovory mezi vysokým představitelem EU pro SZBP a EU–3 na jedné straně a Íránem na straně druhé nevedly dosud k uspokojivým výsledkům; v důsledku toho souhlasí s tím, aby se o této záležitosti jednalo na úrovni Rady bezpečnosti OSN; zdůrazňuje, že jednání lze kdykoli obnovit za předpokladu, že se na íránské straně objeví náznaky toho, že by mohla být úspěšná; uvítal by ochotu Spojených států připojit se k těmto jednáním s Íránem;

Směrem k bezpečnostní a obranné Unii

55.   poukazuje na to, že se EU vyvíjí směrem k bezpečnostní a obranné Unii, jež se bude zabývat jak vnější bezpečností, tak různými aspekty vnitřní bezpečnosti, bojem s terorismem ve všech jeho podobách a zvládáním přírodních katastrof a bude se skládat z těchto prvků:

56.   je toho názoru, že by tento proces měly posílit tyto prvky:

57.   podtrhuje význam Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která přinese významný pokrok směrem k bezpečnostní a obranné unii, zejména prostřednictvím:

o
o   o

58.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálním tajemníkům OSN, NATO, OBSE a Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 580. (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0037.