Přijaté texty - Dědictví a závěti - Čtvrtek, 16. listopadu 2006

Choisissez la langue de votre document :

Seznam

Předchozí

Další

Úplné znění

Postup : 2005/2148(INL)

Průběh na zasedání

Stadia projednávání dokumentu : A6-0359/2006
Předložené texty : A6-0359/2006		Rozpravy : PV 15/11/2006 - 19 CRE 15/11/2006 - 19		Hlasování : PV 16/11/2006 - 6.6 CRE 16/11/2006 - 6.6 Vysvětlení hlasování		Přijaté texty : P6_TA(2006)0496

Přijaté texty

408k

87k

Čtvrtek, 16. listopadu 2006 - Štrasburk

Dědictví a závěti

P6_TA(2006)0496

A6-0359/2006

		Usnesení
		Příloha

Usnesení Evropského parlamentu obsahující dopouručení Komisi k problematice dědictví a závětí (2005/2148 (INI))

Evropský parlament,

- s ohledem na zelenou knihu "Dědictví a závěti", kterou Komise předložila dne 1. března 2005 (KOM(2005)0065) a její přílohu (SEK(2005)0270),

- s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. října 2005(1),

- s ohledem na čl. 192 druhý pododstavec Smlouvy o ES,

- s ohledem na články 39 a 45 jednacího řádu,

- s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0359/2006),

A. vzhledem k tomu, že podle studie, kterou na žádost Komise vypracoval v roce 2002 Deutsches Notarinstitut, je na území Evropské unie každoročně otevřeno 50 000 až 100 000 případů dědictví s mezinárodním dosahem,

B. vzhledem k tomu, že tento počet z důvodu nedávného přistoupení deseti nových členských států a z důvodu nadcházejícího rozšíření Evropské unie nevyhnutelně poroste,

C. vzhledem k tomu, že v souvislosti s dědictvím a závěťmi existují v současné době značné rozdíly mezi systémy mezinárodního práva soukromého a hmotného práva členských států,

D. vzhledem k tomu, že tyto rozdíly, které by dědicům při získávání dědictví mohly způsobit obtíže a výdaje, by mohly představovat překážky při uplatňování svobody pohybu a usazování uvedené v článcích 39 a 43 Smlouvy o ES a při uplatňování vlastnického práva jako obecné právní zásady Společenství(2),

E. vzhledem k možnosti pokročit od plánu na opatření určená k uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanskoprávních a obchodních věcech, který přijala Rada a Komise v roce 2000(3), od Haagského programu, který byl přijat dne 4. listopadu 2004 a týká se posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii, a od akčního plánu Rady a Komise o provádění Haagského programu zaměřeného na posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii(4) směrem k přípravě právního nástroje Společenství souvisejícího s mezinárodním právem soukromým v oblasti dědictví a závětí, jak to bylo uvedeno již ve Vídeňském akčním plánu z roku 1998(5),

F. vzhledem k tomu, že zahájení zákonodárné iniciativy v souvislosti s dědictvím a závěťmi odpovídá cílům práva Společenství, které zakazuje diskriminaci z hlediska státní příslušnosti a směřuje k podpoře sociální integrace všech lidí, jejichž hlavní bydliště a středisko zájmů se nachází v jednom z členských států nezávisle na jejich státní příslušnosti,

G. vzhledem k tomu, že harmonizace hmotného práva v oblasti dědictví a závětí v členských státech nespadá do působnosti Evropského společenství, avšak podle čl. 65 písm. b) Smlouvy o ES přijímání opatření zaměřených na "podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů" do jeho působnosti spadá,

H. vzhledem k tomu, že v souladu s čl. 67 odst. 5 druhou odrážkou Smlouvy o ES musí být akt Společenství ohledně dědictví a závětí přijat postupem uvedeným v článku 251 Smlouvy o ES,

I. vzhledem k tomu, že v souvislosti s dědictvím a závěťmi není možno opomíjet dodržování některých základních zásad veřejného pořádku, které možnost odkazovat jmění omezují ve prospěch rodiny zůstavitele nebo jiných oprávněných osob,

1. žádá Komisi, aby v průběhu roku 2007 předložila Parlamentu na základě čl. 65 písm. b) a čl. 67 odst. 5 druhé odrážky Smlouvy o ES legislativní návrh k problematice dědictví a závětí; vyzývá k tomu, aby tento návrh byl sestaven na základě interinstitucionální diskuse a aby současně odpovídal v příloze podrobně popsaným doporučením;

2. vyzývá Komisi, aby v rámci probíhajících jednání o podpůrném program "Civilní soudnictví pro období 2007–2013" zveřejnila výzvu k předkládání návrhů pro informační kampaň určenou odborníkům v oblasti práva z tohoto oboru týkající se problematiky přeshraničních dědictví a závětí;

3. vyzývá Komisi, aby v rámci podpůrného programu "Civilní soudnictví pro období 2007–2013" určila jako prioritu vytvoření sítě odborníků na civilní právo pro podporu vzájemné důvěry a pochopení mezi osobami činnými v této oblasti, pro výměnu informací a vytvoření osvědčených postupů;

4. konstatuje, že doporučení uvedená v příloze odpovídají zásadě subsidiarity a základním občanským právům;

5. domnívá se, že požadovaný návrh neovlivní rozpočet Společenství;

6. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doprovodná podrobná doporučení Radě a Komisi, a parlamentům a vládám členských států.

(1)	Úř. věst. C 28, 3.2.2006, s. 1.
(2)	Případ C-368/96, Generics (UK) a ostatní, [1998] Sb. rozh. s. I-7967, bod 79 a soudní praxe s tím spojená.
(3)	Úř. věst. C 19, 23.1.1999, s. 1.
(4)	Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 1.
(5)	Úř. věst. C 198, 12.8.2005, s.1.

PŘÍLOHA

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení 1 (k formě a minimálnímu obsahu přijímaného nástroje)

Evropský parlament se domnívá, že přijímaný legislativní akt by měl vyčerpávajícím způsobem regulovat problematiku dědictví v mezinárodním právu soukromém a současně:
	-	harmonizovat normy v souvislosti se soudní příslušností, použitelným právem (kolizní normy) a uznáváním a výkonem soudních rozhodnutí a zahraničních veřejných listin, s výjimkou hmotného práva a procesního práva členských států;
	-	zavést "Evropské dědické osvědčení".

Doporučení 2 (ke kritériím pro stanovení příslušnosti a objektivního spojujícího faktoru)

Evropský parlament se domnívá, že přijímaný legislativní akt by měl v zásadě zajistit, že se soudní příslušnost a právní řád (forum a ius) neliší, čímž se usnadní uplatňování zahraničního práva.

Z těchto důvodů je Evropský parlament nakloněn myšlence upřednostnit jako kritérium pro stanovení jak hlavní příslušnosti, tak spojujícího faktoru, obvyklé místo bydliště (vypouští se), přičemž obvyklým místem bydliště se rozumí:
	a)	obvyklé místo bydliště zůstavitele v okamžiku jeho smrti, pokud bylo jeho obvyklým místem bydliště nejméně poslední tři roky před jeho smrtí anebo, pokud tomu tak nebylo,
	b)	místo, v němž měl zůstavitel v okamžiku své smrti hlavní středisko zájmů.

Doporučení 3 (ke svobodě volby jednotlivců)

Evropský parlament se domnívá, že přijímaný legislativní akt by měl zohlednit prostor pro uplatňování svobody volby, konkrétně povolit:

	-	zúčastněným stranám, aby si za stanovených podmínek zvolily příslušný soud, a to na základě ustanovení článků 23 a 24 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(1),
	-	pořizovateli závěti, aby si při stanovení práva upravujícího dědictví vybral mezi právem země, jejímž je státním příslušníkem nebo právem země, kde se nachází jeho obvyklé bydliště ve chvíli rozhodování; tato volba by měla být uvedena v prohlášení ve formě ustanovení v závěti.

Doporučení 4 (k právu použitelnému pro formu závětí)

Evropský parlament je toho názoru, že přijímaný legislativní akt by měl stanovit specifická pravidla v oblasti práva použitelného na formu závětí, které jsou, pokud jde o jejich formu, považovány za platné, pokud je za závěti považuje právo státu, ve kterém je zůstavitel sepsal, nebo právo státu, ve kterém měl zůstavitel v okamžiku sestavení závěti nebo v okamžiku smrti obvyklé bydliště, nebo také právo státu, jehož státní příslušnost měl zůstavitel v okamžiku sepsání závěti nebo v okamžiku smrti.

Doporučení 5 (k právu použitelném na dědické dohody)

Evropský parlament se domnívá, že přijímaný legislativní akt by měl stanovit specifická tato pravidla v oblasti práva použitelného na dědické dohody:
	a)	pokud se týká dědictví jediné osoby, použije se právo státu, ve kterém má tato osoba v okamžiku uzavření dohody obvyklé bydliště;
	b)	pokud se týká dědictví několika osob, použijí se právní řády států, ve kterých má každá z těchto osob v okamžiku uzavření dohody obvyklé bydliště.

U dědických dohod by přijímaný legislativní akt měl rovněž zohlednit určitý prostor pro uplatňování svobodné vůle jednotlivce a povolit stranám, aby se ve výslovném prohlášení dohodly, že se na dědickou dohodu použije právo státu, ve kterém mají osoby nebo jedna z osob, o jejichž dědictví jde, obvyklé bydliště v okamžiku uzavření dohody nebo jehož státní příslušnost mají v tomto okamžiku.

Doporučení 6 (k obecným otázkám v souvislosti s použitelným právem)

Evropský parlament se domnívá, že v přijímaném legislativním aktu by měly být upraveny také obecné otázky v souvislosti s použitelným právem.

Evropský parlament je především toho názoru, že:

právo stanovené v přijímaném legislativním aktu, bez ohledu na druh a umístění majetku, by mělo být rozhodující pro celé dědické řízení od vzniku dědického případu až do převodu dědictví na dědice;

přijímaný legislativní akt by měl mít charakter "erga omnes", to znamená že bude použitelný i v případě, ve kterém je právo stanovené tímto aktem právem třetího státu;

pro koordinaci pravidel Společenství o kolizních normách týkajících se dědických případů s pravidly třetích států by přijímaný legislativní akt měl stanovit vhodná pravidla pro postoupení a určit, že pokud je právo použitelné na dědický případ právem třetího státu a kolizní normy tohoto státu určují právo členského státu nebo právo jiného třetího státu, který by podle vlastního systému mezinárodního práva soukromého mohl na daný případ použít své právo, mělo by se uplatnit právo tohoto jiného členského státu, případně právo tohoto jiného třetího státu;

v přijímaném legislativním aktu by měly být uvedeny prostředky a podmínky, na jejichž základě úřady příslušné k uplatnění zahraničního práva musí stanovit obsah, a také nápravná opatření v případě neprovedeného určení;

přijímaný legislativní akt by měl úpravu předběžné otázky podřídit právu, které je určeno příslušnými kolizními normami práva použitelného na dědický případ, a měl by zajistit, že toto řešení bude účinné pouze pro řízení, ve kterém se předběžná otázka vyskytla;

přijímaný legislativní akt by měl stanovit, že uplatnění některého ustanovení použitelného práva může být vyloučeno, pokud má toto uplatnění zřejmý účinek neslučitelný s veřejným pořádkem soudní příslušnosti.

přijímaný legislativní akt by měl stanovit, že v případech, kdy má členský stát dva nebo více právních systémů či souborů pravidel upravujících dědictví a závěti, které jsou uplatňovány v různých územních jednotkách, je potřeba, aby každá územní jednotka byla považována za zemi pro účely stanovení práva použitelného na dědictví. Přijímaný legislativní akt by s ohledem na tento stát měl dále stanovit:

	a)	odkaz na obvyklé bydliště v tomto státě by měl být formulován jako odkaz na obvyklé bydliště v územní jednotce;
	b)	odkaz na státní příslušnost by měl být formulován jako odkaz na územní jednotku určenou právem tohoto státu. V případě, že tato pravidla neexistují, je tento odkaz formulován jako odkaz na právní systém, se kterým byla dotyčná osoba nejvíce spojena.

Doporučení 7 (k evropskému dědickému osvědčení)

Evropský parlament se domnívá, že cílem přijímaného legislativního aktu musí být zjednodušení postupů, které dědicové a závětní dědicové musí dodržet při získávání majetku tvořícího pozůstalost, konkrétně

	-	stanovením pravidel mezinárodního práva soukromého, jejichž cílem bude účinná koordinace právních systémů v souvislosti se správou, vyrovnáním, převodem dědictví a určováním dědiců a ustanovením toho, že tyto aspekty dědického případu, s výhradou výjimek z důvodu druhu nebo umístění určitého majetku, se řídí právem použitelným na dědický případ; že – pokud toto právo stanovuje činnost úřadu uvedeného v tomto právu nebo jmenovaného podle tohoto práva – budou jeho oprávnění uznávána ve všech členských státech; že – pokud se u práva použitelného na dědický případ jedná o právo členského státu – se oprávnění těchto úřadů, pokud zůstavitel neurčil jinak, vztahují na celou pozůstalost, ať se nachází kdekoliv, i když podle práva použitelného na dědický případ jsou tato oprávnění omezena na movitý majetek; že opatření v souvislosti s činností těchto úřadů, která jsou předepsána právem použitelným na dědický případ, mohou být vyžádána soudy členského státu, jehož právo se na dědický případ použije nebo na jehož území měl zesnulý v okamžiku smrti poslední obvyklé bydliště nebo na jehož území se majetek tvořící pozůstalost nachází;
	-	zavedením "evropského dědického osvědčení", jež by závazně stanovilo použitelné dědické právo, osoby, na něž se pozůstalost převádí, osoby pověřené spravováním pozůstalosti, jejich pravomoci a majetek tvořící pozůstalost, přičemž toto osvědčení by vydával orgán způsobilý v příslušném vnitrostátním právním systému k přidělování úřední hodnoty osvědčením.

Toto dědické osvědčení, v němž bude uvedeno právo použitelné na dědický případ, bude vypracováno podle standardního modelu, který bude stanoven v přijímaném legislativním aktu, a bude představovat vhodný právní důvod pro zápis vzniku dědictví do úředních rejstříků dědictví členského státu, kde je majetek umístěn, s výhradou dodržení ustanovení tohoto členského státu s ohledem na fungování těchto rejstříků a následky informací obsažených v těchto rejstřících.

Dále by přijímaný legislativní akt měl zajistit ochranu třetích osob jednajících v dobré víře, které z relevantních důvodů uzavřely právní úkon s osobou, která se jim na základě dědického osvědčení zdá být oprávněná pro disponování s majetkem tvořícím pozůstalost, a na ochranu jejich koupě, s výjimkou případu, kdy ví, že údaje v dědickém osvědčení nejsou správné nebo příslušný úřad zajistil zabavení nebo změny tohoto dědického osvědčení.

Doporučení 8 (k právu země, kde se nachází majetek, – "lex loci rei sitae'– a k zásadě povinných dědických dílů)

Evropský parlament se domnívá, že by přijímaný legislativní akt měl:

	-	zaručit koordinaci práva použitelného na dědický případ s právem místa, kde se nachází majetek tvořící dědictví, aby se právo místa, kde se tento majetek nachází, použilo především v souvislosti se způsobem získání majetku tvořícího pozůstalost a jakýchkoli jiných hmotných nároků, přijetím nebo odmítnutím dědictví a k tomu se vztahujícími formalitami v souvislosti s publicitou;
	-	zaručit, aby právo použitelné na dědický případ neovlivnilo uplatnění jakéhokoli ustanovení státu, ve kterém se nachází určitá nemovitost, společnosti či jiné zvláštní kategorie majetku a jehož pravidla stanoví v případě takového majetku konkrétní postup v souvislosti s dědictvím, který zohledňuje hospodářská, rodinná či sociální hlediska;
	-	zabránit tomu, aby z důvodu možnosti volby použitelného práva byla nejbližším příbuzným zůstavitele upírána práva na přidělení povinného dílu, která jsou stanovena právem objektivně použitelném na dědický případ.

Doporučení 9 (k fondům (trustům))

Evropský parlament připomíná, že podle článku 295 Smlouvy spadají pravidla upravující vlastnictví majetku do působnosti členských států, a proto žádá, aby se přijímaný legislativní akt nevztahoval na fondy. Tento akt by měl ovšem specifikovat, že pokud je fond vytvořen v důsledku úmrtí, nebrání skutečnost, že se na případ dědictví použije právo uvedené v dotyčném nástroji, tomu, aby se na správu fondu použilo jiné právo, a naopak skutečnost, že se na tento případ použije právo upravující fondy, by neměla bránit tomu, aby se na případ dědictví mohlo použít právo podle přijímaného legislativního aktu.

Doporučení 10 (k "exequatur")

Evropský parlament navrhuje Komisi, aby v případě přijímaného legislativního aktu, s ohledem na uznávání a výkon rozhodnutí, byl využit systém zavedený nařízením (ES) č. 44/2001, které vyžaduje exequatur pouze v případě, pokud musí být rozhodnutí vydané soudy v jednom členském státě provedeno na základě exekučního řízení v jiném členském státě.

Pokud má být ovšem proveden zápis do veřejného rejstříku, mělo by být při zohlednění velmi rozdílných pravidel v různých členských státech stanoveno, že k rozhodnutí musí být přiloženo "potvrzení o shodě" s veřejným pořádkem a kogentními předpisy členského státu vykonávajícího řízení, které – podle standardního formuláře – vystavuje místní soudní úřad.

Doporučení 11 (k veřejným nástrojům)

Evropský parlament se domnívá, že je třeba upravit stejné následky pro veřejné listiny týkající se dědictví, které musí být zejména uznány ve všech členských státech, pro účely doložení skutečností a prohlášení, u nichž příslušný orgán potvrzuje, že k nim došlo v jeho přítomnosti, pokud to stanoví právo původního členského státu.

V souladu s článkem 57 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 musí veřejná listina splňovat všechny podmínky pro svou průkaznost, které jsou nutné v původním členském státě, a nebude uznána, pokud by její uznání mělo zřejmé následky neslučitelné s veřejným pořádkem členského státu vykonávajícího řízení.

Pokud má být dále veřejná listina v souladu s prováděním soudního rozhodnutí zapsána do veřejného rejstříku, je nutné stanovit, že k listině samotné bude přiloženo "potvrzení o shodě" s veřejným pořádkem a kogentními předpisy členského státu vykonávajícího řízení, které – podle standardního formuláře – vystavuje úřad, jež je pro sestavení této listiny příslušný v posledním jmenovaném státě.

Doporučení 12 (k evropské síti rejstříků závětí)

Evropský parlament nakonec usiluje o založení evropské sítě národních rejstříků závětí spojením vnitrostátních rejstříků, aby došlo ke zjednodušení v oblasti vyhledávání a ověřování ustanovení týkajících se posledních vůlí zesnulých.

(1)	Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s.1.

Právní upozornění - Ochrana soukromí