Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 77/388/EHS, pokud jde o některá opatření, která mají zjednodušit postup vyměřování daně z přidané hodnoty a napomoci zabránit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, a kterou se zrušují některá rozhodnutí o přiznání odchylek (KOM(2005)0089 – C6-0100/2005 – 2005/0019(CNS))

P6_TA(2006)0303 A6-0209/2006

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2005)0089)(1),

-   s ohledem na článek 93 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0100/2005),

-   s ohledem článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0209/2006),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES změnila odpovídajícím způsobem;

3.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrhy Parlamentu Pozměňovací návrh 1 BOD ODŮVODNĚNÍ 1A (nový) (1a) Aby členské státy ochránily Společenství před finančními ztrátami v oblasti daně z přidané hodnoty, zejména před ztrátami způsobenými podvodným nebo jiným nezákonným přeshraničním jednáním, jak se k tomu zavázaly podle článku 280 Smlouvy, měly by úzce spolupracovat s Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). Pozměňovací návrh 2 BOD ODŮVODNĚNÍ 9A (nový) (9a) Tato směrnice by neměla zasahovat do daňových pravomocí členských států. Pozměňovací návrh 3 BOD ODŮVODNĚNÍ 9B (nový) (9b) Zjednodušení výjimek by mělo v zájmu účinného potírání daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem představovat pouze část uceleného programu reformy režimu daně z přidané hodnoty v ES, a proto by měly být, mimo jiné v zájmu boje proti daňovým podvodům, provedeny další reformy tohoto režimu, jejichž cílem by byla modernizace a zjednodušení například finančních služeb, elektronicky poskytovaných služeb, případů dvojího zdanění a veřejných služeb. Pozměňovací návrh 4 BOD ODŮVODNĚNÍ 9C (nový) (9c) Případná změna systému pro odvod daně z přidané hodnoty by měla být zvažována na základě kritéria účinnosti výběru daně, rovného daňového zacházení a proveditelnosti pro podniky. Pozměňovací návrh 5 ČL. 1 BOD 1 Čl. 4 odst. 4 (směrnice 77/388/EHS) (1)  V čl. 4 odst. 4 se doplňuje nový pododstavec, který zní: "Pokud členský stát uplatní volbu stanovenou druhým pododstavcem, zajistí, aby uplatňování této volby nevedlo k nespravedlivému prospěchu ani nespravedlivému znevýhodnění osob povinných k dani." vypouští se Pozměňovací návrh 6 ČL. 1 BOD 2 Čl. 5 odst. 8 druhá věta (směrnice 77/388/EHS) (2)  V čl. 5 odst. 8 se druhá věta nahrazuje tímto: vypouští se "Je-li to vhodné, mohou členské státy v případech, kdy příjemce není osobou plně povinnou k dani, přijmout opatření nezbytná k tomu, aby zabránily narušení hospodářské soutěže. Zajistí, aby v důsledku toho nedošlo k nespravedlivému prospěchu ani nespravedlivému znevýhodnění." Pozměňovací návrh 7 ČL. 1 BOD 7A (nový) Čl. 21 odst. 2 písm. ca) (nové) (směrnice 77/388/EHS) 7a) V čl. 21 odst. 2, ve znění stanoveném v článku 28g, se doplňuje písmeno ca), které zní: "ca) Podnikům musí být umožněno jasně a jednoznačně rozlišovat služby, za něž odvádí daň příjemce povinný k dani, od ostatních služeb, za něž odvádí daň podnik poskytující služby, a toto odlišení musí být snadno kontrolovatelné." Pozměňovací návrh 8 ČLÁNEK 1 BOD 7B (nový) Článek 30a (nový) ( Směrnice 77/388/EHS) 7b) Vkládá se nový článek, který zní: "Článek 30a K zamezení přeshraničních podvodů v oblasti daně z přidané hodnoty ohrožujících finanční zájmy Společenství, zejména tzv. kruhových podvodů, vyzvou členské státy své příslušné úřady k tomu, aby při podezření z podvodu úzce spolupracovaly s Evropským úřadem pro boj proti podvodům. Komise pravidelně informuje Evropský parlament o pokroku v této oblasti ve své každoroční zprávě podle čl. 280 odst. 5 Smlouvy." Pozměňovací návrh 9 ČLÁNEK 1 BOD 7C (nový) Článek 34a (nový) ( Směrnice 77/388/EHS) 7c) Vkládá se nový článek, který zní: "Článek 34a Komise vypracuje ucelený srovnávací přehled s cílem určit nejvhodnější dlouhodobá opatření pro výběr daně z přidané hodnoty pro Evropskou unii, v němž prozkoumá názory jednotlivých států na tuto otázku a konkrétně uvede, jaké může mít změna systému na postup zpětného vyúčtování (tzv. model "reverse-charge") důsledky pro členské státy a podniky působící ve Společenství a jeho výhody a nevýhody."

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Usnesení Evropského parlamentu o partnerství pro růst, stabilitu a rozvoj mezi EU a Karibikem (2006/2123(INI))

P6_TA(2006)0304 A6-0211/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 2. března 2006 s názvem "Partnerství pro růst, stabilitu a rozvoj mezi EU a Karibikem" (KOM(2006)0086) (dále jen "sdělení Komise"),

-   s ohledem na svazky 1 a 2 hodnotící zprávy Komise o regionální strategii pro karibskou oblast z dubna 2005,

-   s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti a vnější vztahy z 10. dubna 2006, jejichž součástí je potvrzení společného postoje ke Kubě ze dne 2. prosince 1996,

-   s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie s názvem "Evropský konsensus"(1), kterým se stanoví obecný rámec pro akci Společenství v oblasti rozvoje,

-   s ohledem na vídeňské prohlášení třetího evropského, latinskoamerického a karibského fóra občanské společnosti ze dne 1. dubna 2006,

-   s ohledem na usnesení ze dne 23. března 2006 o dopadu dohod o hospodářském partnerství na rozvoj(2),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0211/2006),

A.   vzhledem k tomu, že některé karibské státy získají do roku 2020 statut rozvinutých zemí, zatímco jiným hrozí, že se ze skupiny zemí se středním příjmem propadnou do kategorie zemí s nízkým příjmem,

B.   vzhledem k tomu, že tyto malé ostrovní státy jsou zásadně náchylné vůči přírodním pohromám a jiným vnějším otřesům,

C.   vzhledem k tomu, že k dialogu mezi Komisí a zástupci CARIFORA(3) o sdělení Komise došlo v době, kdy mělo podobu návrhu;

D.   vzhledem k tomu, že vytvoření karibského jednotného trhu a hospodářství (CSME) na základě soběstačného rozhodnutí představuje důležitý nástroj regionální integrace,

E.   vzhledem k tomu, že státy CARIFORA chtěly, aby jednání o dohodě o hospodářském partnerství obsahovala jasný rozměr rozvojové politiky s cílem bojovat s rostoucí chudobu a nerovností, podpořit sociální soudržnost a dosáhnout Rozvojových cílů tisíciletí,

F.   vzhledem k tomu, že více než 60 % obyvatel regionu je mladší 30 let, a vzhledem k tomu, že ve všech státech karibské oblasti s výjimkou Kuby je všeobecný přístup ke vzdělání nevyřešeným problémem,

G.   vzhledem k tomu, že belgická vláda vyhodnotila kladně kritický dialog a rozvojovou spolupráci s kubánskou vládou,

H.   vzhledem k tomu, že již začala fáze programování prostředků 10. Evropského rozvojového fondu, a vzhledem k tomu, že tato pomoc by v budoucnu měla být vyplácena rychleji a účinněji a měla by být lépe přizpůsobena požadavkům států v tomto regionu,

1.   chválí zapojení CARIFORA do diskuse o návrhu sdělení Komise a vítá skutečnost, že sdělení zohledňuje většinu obav, které státy regionu vyjádřily;

2.   vítá, že Komise svou strategii založila na étosu rovnosti, partnerství a vlastnictví;

3.   považuje faktické opomíjení Evropského parlamentu způsobené harmonogramem, jenž vyloučil jeho zapojení do formulování strategie spolupráce pro karibskou oblast, za mimořádně politováníhodné odchýlení od konsensuálního přístupu, podle kterého tři evropské orgány postupovaly a který se osvědčil jak při formulování strategie pro Afriku, tak při evropském konsensu o rozvojové politice Evropské unie;

4.   lituje, že Komise náležitě nezohlednila doporučení obsažené ve své hodnotící zprávě;

5.   souhlasí s analýzou Komise, že spolupráci obou regionů dosud doprovázel odpovídající politický dialog; považuje za nedostačující, že se jednou za dva roky uskuteční hodinová schůzka tzv. "trojky" EU a předsedů vlád států CARIFORA, a vítá záměr poskytnout v budoucnu takovému dialogu na všech úrovních potřebný časový prostor;

6.   vítá plánované zapojení francouzských zámořských území v regionu (Guadeloupe, Francouzská Guayana a Martinik) a karibských zámořských zemí a území do budoucího politického dialogu; v této souvislosti však souhlasí s postojem karibských států, že se o způsobu tohoto zapojení musí nejprve jednat s těmi státy, které v rámci dohody z Cotonou(4) podepsaly dohodu o metodologii politického dialogu;

7.   sdílí postoj skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT), že definice oddělených politik EU pro tři regiony AKT nesmí v žádném případě vést k maření vzájemných vztahů mezi Evropskou unií a státy AKT; vítá zřízení dodatečného fóra pro politický dialog v podobě vrcholných schůzek mezi Evropskou unií a státy Latinské Ameriky a karibské oblasti (státy LAK), trvá však na prvenství úmluv přijatých v rámci dohody z Cotonou;

8.   vítá záměr vyjádřený ve sdělení Komise posilovat v karibských státech důvěryhodnost institucí a podporovat správné řízení a průhlednost v oblasti financí, daní a soudnictví; vyzývá karibské státy, aby ratifikovaly úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a úmluvu OSN proti korupci;

9.   podporuje záměr Komise dát prioritu podpoře nově vytvořenému CSME; opakovaně zdůrazňuje svůj názor, že jednání o dohodě o hospodářském partnerství musejí být zaměřena na rozvojové cíle, že mladý karibský vnitřní trh potřebuje náležitou podporu v oblasti trhu a budování kapacit a že liberalizace obchodu musí být řádně rozložena;

10.   žádá Komisi, aby zajistila, že hospodářská partnerství budou strukturována tak, aby se zohlednily regionální skutečnosti a omezení, což v případě nutnosti umožní obrátit se k proměnlivé geometrii; vyzývá k tomu, aby veškeré závazky přijaté v rámci jednání o hospodářském partnerství byly pečlivě provázány s doručením rozvojové pomoci spojené s hospodářským partnerstvím, zaměřené na hlavní oblasti zájmu příslušných vlád, včetně hospodářské restrukturalizace ke zvýšení konkurenceschopnosti, daňových úprav a podpory usnadnění obchodu;

11.   znovu upozorňuje na skutečnost, že pro rozpočty a investiční možnosti části karibských států mají velký význam příjmy plynoucí z cel, a z toho vyvozuje, že by takové úniky příjmů, které nelze v současné době vyrovnat formou daní, neměly být ponechány bez poskytnutí přiměřené kompenzace; zdůrazňuje však, že růst obchodu mezi karibskými státy, a mezi rozvojovými zeměmi obecně, by mohl napomoci ke kompenzaci ztrát příjmů z cel a přispět ke stabilnějším zdrojům příjmů;

12.   souhlasí s Komisí, že zejména malé, otevřené ekonomiky v regionu jsou příliš málo odolné vůči síle globálních trhů; poukazuje však na to, že postupná liberalizace obchodu s adekvátními mechanismy zabezpečení, která poskytne dostatek času k přizpůsobení, podporuje rozvoj, a může být tedy nástrojem pro boj s chudobou;

13.   je přesvědčen o tom, že opatření pro budování kapacit v oblasti obchodu se musejí zaměřovat na omezení na straně nabídky, mimo jiné prostřednictvím podpory zpracování základních produktů a diverzifikace produkce, podněcování konzultací s malými a středními podniky a jejich podpory, odstranění byrokratických překážek stojících v cestě investicím, a tím podpořit rozvoj obchodu v regionu;

14.   naléhá na Komisi, aby realizovala sedmé doporučení ze své hodnotící zprávy, které zohledňuje zásady pro síť OSN rozvíjejících se malých ostrovních států; a žádá Komisi, aby veřejně šířila provedenou studii o dopadu liberalizace obchodu a globalizace na udržitelný rozvoj těchto států;

15.   považuje za nedostatečné finanční prostředky vyčleněné na programy pro kompenzaci a adaptaci, které mají zmírnit následky změn na trhu s cukrem a banány, a vzhledem k nedávným demonstracím v regionu se obává vážného narušení sociální soudržnosti, jež je jedním z cílů spolupráce;

16.   vyzývá Komisi, aby rozvíjela programy na podporu přeměny zemědělství, jejichž cílem bude zajistit a vytvořit – způsobem konzistentním s cíli politik v sociální oblasti, v oblasti bezpečnosti potravin, energie a životního prostředí – přijatelná pracovní místa na farmách, které jsou v současné době řízeny konvenčním a nekonkurenceschopným způsobem;

17.   požaduje, aby se přikládal větší význam sociálním, kulturním a environmentálním důsledkům strategie spolupráce a aby se rozvíjelo systematické předvídání a hodnocení dopadu na základě indikátorů poskytovaných Rozvojovými cíli tisíciletí;

18.   vítá začlenění důležitých úkolů v oblasti ochrany životního prostředí do rozvojové spolupráce s karibským regionem a vyzývá k masivní finanční podpoře vývoje takového využívání obnovitelných zdrojů energií a energetické účinnosti, které zabrání ničivému dopadu růstu cen ropy a zpomalí změnu klimatu;

19.   sdílí obavy Komise, že v důsledku globálních změn klimatu se bude četnost a síla katastrof způsobených meteorologickými vlivy v regionu dále zvyšovat, a podporuje cíl dokonalejšího řízení přírodních katastrof, lituje však absenci jakékoli zmínky o zřízení nástroje AKT–EU pro přírodní katastrofy v roce 2005; vyzývá Komisi, aby podporovala stálé dlouhodobé zřízení tohoto nástroje; žádá Komisi, aby o tomto procesu pravidelně informovala Výbor pro rozvoj Evropského parlamentu a Výbor pro sociální věci a životní prostředí Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU; poukazuje na zranitelnost hospodářství států karibské oblasti vůči přírodním katastrofám a vítá oznámení Komise, že budou uplatňovány nové, rychlejší postupy vyplácení pomoci při obnově, které zahrnují povinné financování předem;

20.   kritizuje skutečnost, že strategie pro karibskou oblast se příliš málo zabývá řešením problému nezaměstnanosti mladých a rostoucí frustrací mezi mladými; obává se, že hrozící krize karibského zemědělství tuto situaci ještě vyostří;

21.   zdůrazňuje zásadní roli rozvoje udržitelného cestovního ruchu jakožto hybné páky hospodářského rozvoje a doporučuje dlouhodobou finanční podporu tvorby nebytné infrastruktury (silnic, přístavů, letišť atd.); upozorňuje však, že Komise neuznává, že základem této udržitelnosti je regionální a místní vlastnictví turistických zařízení, které je nutné podporovat, aby se omezil odtok zisků, aby se místní obyvatelstvo nestalo pouhými služebníky a aby se zamezilo definitivnímu zničení krajiny;

22.   vítá nabídku Komise nechat otevřenou možnost politického dialogu s Kubou; kritizuje však přísná omezení kladená na jakýkoli takový dialog na základě společného postoje z roku 1996;

23.   poukazuje na to, že úspěšné působení Evropské unie na USA, které by vyústilo v ukončení politiky embarga, by mohlo mít podstatný ekonomický přínos pro celý region; v intencích politiky založené na dodržování politických, sociálních, individuálních a ekonomických lidských práv naléhá na zahájení kritického dialogu s kubánskou vládou;

24.   zdůrazňuje význam koordinace rozvojových programů s mimoevropskými aktéry v regionu, zejména s Kanadou, Čínou, Brazílií a Venezuelou, a vyslovuje v této souvislosti politování nad tím, že zapojení jiných zúčastněných stran vyznívá v podání Komise spíše nedůvěřivě;

25.   zdůrazňuje různorodost regionu a žádá lépe odstíněnou strategii spolupráce; z tohoto důvodu vyzývá Komisi, aby u každého jednotlivého státu karibské oblasti prověřila, mimo jiné na základě míry průhlednosti, síly a nezávislosti jeho orgánů a řádné veřejné správy, zda je vhodnou metodou pro dosažení rozvojových cílů zaměřit se na rozpočtovou pomoc;

26.   důrazně upozorňuje na zvláště kritickou situaci na Haiti a vyzývá Komisi a členské státy, aby pro Haiti vytvořily zvláštní program přesahující rámec všeobecné spolupráce s karibskou oblastí, který si vyžádá dodatečné prostředky; vítá celkově uspokojivý průběh prezidentských a parlamentních voleb, které se na Haiti konaly v únoru a dubnu 2006;

27.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládám a parlamentům karibských států.

(1) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1. (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0113. (3) Fórum karibských států skupiny afrických, karibských a tichomořských států. (4) Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 (Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3).

Usnesení Evropského parlamentu obsahující doporučení Komisi o ochraně zaměstnanců ve zdravotnictví Evropské unie před krví přenosnými nákazami způsobenými poraněním o jehlu (2006/2015(INI))

P6_TA(2006)0305 A6-0218/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na čl. 192 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na články 39, 45 a 168 jednacího řádu,

-   s ohledem na směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci(1),

-   s ohledem na směrnici Rady 89/655/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci(2),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci(3),

-   s ohledem na sdělení Komise o praktickém provádění ustanovení směrnic, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (KOM(2004)0062),

-   s ohledem na zprávu o evropské konkurenceschopnosti 2004 (SEK(2004)1397),

-   s ohledem na sdělení Komise "Přizpůsobení změnám v práci a ve společnosti: nová strategie Společenství v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti při práci na období 2002–2006" (KOM(2002)0118),

-   s ohledem na usnesení ze dne 24. února 2005 o podpoře ochrany zdraví a bezpečnosti na pracovišti(4),

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a na stanovisko Výboru po občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0137/2006),

-   s ohledem na druhou zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0218/2006),

A.   vzhledem k tomu, že poranění způsobená jehlami mohou vést k přenosu více než 20 životu nebezpečných virů, mimo jiné hepatitidy B, hepatitidy C a HIV/AIDS, a že tedy představují vážný problém pro veřejné zdraví,

B.   vzhledem k tomu, že prevalence hepatitidy B, hepatitidy C a HIV neustále stoupá a že program boje proti AIDS Organizace spojených národů (UNAIDS) informuje o tom, že na světě je více než 40 milionů případů HIV a více než 5 milionů případů hepatitidy C,

C.   vzhledem k tomu, že nezávislé studie prokázaly, že většině poranění způsobených jehlami lze předejít lepší odbornou přípravou, lepšími pracovními podmínkami a používáním bezpečnějších lékařských nástrojů,

D.   vzhledem k tomu, že stávající právní předpisy ES na ochranu zaměstnanců ve zdravotnictví před poraněními způsobenými jehlami se v praxi ukázala jako neúčinná,

E.   vzhledem k tomu, že existuje vážný nedostatek ošetřovatelů a že studie ve Francii a ve Velké Británii prokázaly, že podstatným důvodem nepřitažlivosti povolání ošetřovatele jsou každodenní pracovní rizika; a vzhledem k tomu, že zpráva Komise o konkurenceschopnosti 2004 uznává, že rostoucí nedostatek pracovníků ve zdravotnictví je pro Evropskou unii zvláště znepokojující,

F.   vzhledem k tomu, že Komise trvale dává neuspokojivé odpovědi na parlamentní otázky položené různými poslanci Evropského parlamentu, jež zdůrazňují potřebu urychlených a konkrétních kroků na ochranu pracovníků ve zdravotnictví,

G.   vzhledem k tomu, že je Komisi třeba připomenout, že takové kroky budou v souladu s iniciativou pro zlepšení právní úpravy, včetně změny právních předpisů, které se ukázaly být neúčinné,

H.   vzhledem k tomu, že Komise byla při řadě příležitostí upozorňována na obavy v souvislosti s životu nebezpečnými pracovními riziky, která zaměstnancům ve zdravotnictví přinášejí kontaminované jehly, nejnověji ve výše zmíněném legislativním usnesení Parlamentu ze dne 24. února 2005, které vyzývá k revizi směrnice 2000/54/ES, aby se konkrétně vztahovala na rizika vznikající při práci s jehlami a ostrými zdravotnickými předměty,

I.   vzhledem k tomu, že po více než 12 měsících od žádosti Parlamentu o předložení vhodného legislativního návrhu se nepřipravuje žádný návrh ve smyslu čl. 39 odst. 2 jednacího řádu, a vzhledem k tomu, že během této doby pravděpodobně utrpí zaměstnanci ve zdravotnictví v EU řádově další milion poranění způsobených jehlami, z nichž mnohým bylo možno předejít; vzhledem k tomu, že některá z těchto poranění povedou k nákaze potenciálně smrtelnými viry přenosnými krví a mnohá další způsobí zaměstnancům ve zdravotnictví a jejich rodinám měsíce úzkosti při čekání na informaci, zda se nakazili život ohrožující infekcí,

1.   žádá Komisi, aby Parlamentu do tří měsíců ode dne přijetí tohoto usnesení na základě článků 137 a 251 Smlouvy o ES předložila legislativní návrh směrnice na změnu směrnice 2000/54/ES;

2.   konstatuje, že model uplatňovaný v Německu by mohl v kombinaci se zkušenostmi ze Španělska sloužit jako základ pro legislativní návrh;

3.   žádá Komisi, aby vypracovala společné normy EU pro podávání zpráv o poranění způsobených jehlami a jejich zaznamenávání;

4.   potvrzuje, že uvedená doporučení jsou v souladu se zásadou subsidiarity a se základními právy občanů;

5.   domnívá se, že vyžádaný návrh nebude mít žádné finanční dopady;

6.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojená podrobná doporučení Komisi a Radě.

PŘÍLOHA

PODROBNÁ DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU VYŽÁDANÉHO NÁVRHU

1.  POZADÍ

1.1  Poranění o jehlu u zaměstnance ve zdravotnictví nastává tehdy, když dojde k náhodnému vpichu jehly potenciálně kontaminované pacientovou krví do kůže. Kontaminované jehly mohou přenášet více než 20 nebezpečných krví přenášených patogenů, včetně hepatitidy B, hepatitidy C a HIV. Většinu těchto poranění utrpí zdravotní sestry a lékaři, ale vystaveni významnému riziku jsou i další zaměstnanci ve zdravotnictví a pomocní zaměstnanci jako pracovníci úklidu a prádelen a další nižší pracovníci.

1.2  V odvětví zdravotnictví a sociálních služeb je v EU zaměstnáno přibližně 10 % pracovníků, a podstatná část z nich pracuje v nemocnicích. Zdravotnictví tudíž představuje jedno z největších odvětví zaměstnanosti v Evropě. V odvětvích zdravotnictví a sociálních služeb jsou míry pracovní úrazovosti o 30 % vyšší, než je průměr EU(5). Na předních místech seznamu rizik se nachází expozice biologickým činitelům, zejména virům HIV a hepatitidy B a C.

1.3  Perkutánní poranění dutými ostrými předměty naplněnými krví je primární cestou, kterou zaměstnanci ve zdravotnictví získávají krví přenosné potenciálně smrtelné choroby. Odhaduje se, že v Evropě dochází každoročně k 1 milionu poranění jehlou(6).

1.4  Mezi vysoce rizikové činnosti patří odběr krve, intravenózní zavádění kanyly a perkutánní injekce. Malá množství krve mohou způsobit potenciálně životně nebezpečnou infekci. Riziko infekce závisí na různých faktorech, jako je infekční stav pacienta, virové zatížení pacienta, imunitní stav pracovníka, hloubka poranění, množství přenesené krve, doba mezi poraněním a dezinfikováním rány, jakož i dostupnost a provedení rychlé postexpoziční profylaxe.

1.5  Prevalence těchto infekcí je v prostředí zdravotnictví podstatně vyšší než u obyvatelstva jako celku(7).

1.6  Riziko nákazy hepatitidou B může být sníženo očkováním a riziko přenosu HIV může být sníženo rychle provedenou postexpoziční profylaxí. U hepatitidy C však tato opatření nepomáhají.

1.7  Studie ukazují, že zavedením bezpečnějších nástrojů je možné počet poranění způsobených jehlami výrazně snížit. Nezávisle na tom však mohou počet poranění způsobených jehlami výrazně snížit i pravidelná školení a organizační opatření. Proto by se vedle používání pomůcek s bezpečnostními prvky měl klást důraz na organizační opatření, jako jsou stanovené pracovní postupy, školení a instruktáže pracovníků a upozorňování na rizikové činnosti(8).

2.  Stávající právní předpisy

2.1  Směrnice 2000/54/ES (sedmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) obsahuje ustanovení na ochranu zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci. Obzvláště významná jsou v této souvislosti následující ustanovení:

2.2  Dále je relevantní směrnice Rady 89/655/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci (druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS). Článek 3 stanoví povinnost zaměstnavatele:

Kromě toho by měli být zaměstnanci informováni a školeni o používání pracovního zařízení a o rizicích, která toto používání případně zahrnuje (články 6 a 7).

3.  Proč je nezbytné legislativní řešení

3.1  I když by riziko poranění jehlou mohly teoreticky řešit stávající právní předpisy, v praxi se tomu tak dosud neděje. Sdělení Komise o praktickém provádění ustanovení směrnic, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (KOM(2004)0062) se výslovně zmiňuje o problémech veřejného sektoru, včetně nemocnic.

3.2  Obecné zásady, osvětové kampaně a jiné nelegislativní iniciativy mohou být pouze částečným příspěvkem; měly by se však uplatňovat společně se směrnicemi(9).

3.3.  Ve zprávě o evropské konkurenceschopnosti 2004 se uznává, že rostoucí nedostatek zaměstnanců ve zdravotnictví způsobuje znepokojení v celé Evropě. Je mnoho důvodů, proč práce ve zdravotnictví není považována za přitažlivou, avšak bezpečnostní rizika na pracovišti spojená s výkonem povolání mezi ně rozhodně patří.

4.  Finanční dopady

4.1  Krátkodobými a dlouhodobými přínosy investic do bezpečnějších pracovních postupů a lékařských pomůcek na ochranu před poraněním jehlami se zabývala řada nezávislých studií a všechny dospěly k závěru, že bude dosaženo celkových makroekonomických úspor(10).

5.  Konkrétní ustanovení

5.1  Do směrnice 2000/54/ES by se měla vložit tato ustanovení:

(1) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1. (2) 2 Úř. věst. L 393, 30.12.1989, s. 13. (3) 3 Úř. věst. L 262, 17.10.2000, s. 21. (4) Úř. věst. C 304 E, 1.12.2005, s. 400. (5) Viz KOM(2002)0118. (6) 2 a) Údaje EPINet. Dee May RGN, DMS. Období studie: červenec 2000 až červen 2001. b) Surveillance of Occupational Exposures in Italy: the SIROH program, Gabriella De Carli, Vincent Puro, Vincenzo Puro, Giuseppe Ippolito, and the SIROH group, SIROH, 6 – 2002. c) EPINet Spain, 1996–2000. Hermandez – Navarette MJ, Arribas – Llorent JL, Campins Marti M, Garcia de Codes Ilario. d) Risk of Hepatitis C Virus Transmission following Percutaneous Exposure in Healthcare Workers, 2003 – G De Carli, V Puro, G Ippolito, and the Studio Italiano Rischio Occupazionale da HIV (SIROH) Group. (7) a) (University of Wuppertal) Hofmann F, Kralj N, Beie M. Needle stick injuries in healthcare - frequency, causes and preventive strategies. Gesundheitswesen. 2002 May; 64(5): 259–66. b) Schroebler S., Infektionsrisiko durch Nadelstichverletzungen für Beschäftigte im Gesundheitsdienst, in Dokumentationsband über die 40. Jahrestagung der Gesellschaft für Arbeitsmedizin und Umweltmedizin e.V., Rindt-Druck, Fulda 2000; fortgeführt und ergänzt, persönliche Mitteilung. (8) a) Advances in Exposure Prevention; vol. 3, no. 4; Libourne study GERES day 09/2001. b) Mendelson MH, Chen LBY, Finkelstein LE, Bailey E, Kogan G. Evaluation of a Safety IV Catheter Using the Centers for Disease Control and Prevention (CDC) National Surveillance System for Hospital Healthcare Workers Database. In 4th Decennial International Conference on Nosicomial and Healthcare-Associated Infections 2000 (March 5–9). Atlanta, Georgia. c) Four-year surveillance from the Northern France network' American Journal of Infection Control. 2003 Oct.; 31(6): 357–63. Tarantola A, Golliot F, Astagneau P, Fleury L, Brucker G, Bouvet E; CCLIN Paris-Nord Blood and Body Fluids (BBF) Exposure Surveillance Taskforce. d) Louis N, Vela G, Groupe Projet. Évaluation de l'efficacité d'une mesure de prevention des accidents d'exposition au sang au cours du prèlévement de sang veineux. Bulletin Épidémiologique Hebdomadaire 2002; 51: 260–261. e) Younger B, Hunt EH, Robinson C, McLemore C. Impact of a Shielded Safety Syringe on Needlestick Injuries Among Healthcare Workers. Infection Control and Hospital Epidemiology 1992; 13: 349–353. f) Abiteboul D, Lolom I, Lamontagne F, Tarantola A, Deschamps JM, Bouve Et, and the GERES group. GERES (Groupe d'étude sur le risque d'exposition des soignants aux agents infectieux). AES : Peut on se protéger? Enquête multicentrique sur les AES des infimier(e)s de Médecine et réanimation. GERES Day, Hospital Bichat June 2002 Paris. (9) Např. v Německu byl v říjnu 2003 vydán standard TRBA 250 (technické požadavky u biologických činitelů), obsahující podrobná specifická doporučení na prevenci poranění způsobených ostrými zdravotnickými předměty, včetně použití lékařských pomůcek obsahujících ochranu proti jehlám. Cílem TRBA 250 je mimo jiné omezení nákaz způsobených poraněním jehlami. Z tohoto důvodu byly vedle zavedení bezpečných systémů považovány za vhodné i alternativní postupy, které zajišťují bezpečnou manipulaci s kanylou. Podniky dostávají pomoc v podobě oborových předpisů pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP) jako BOZP/TRBA 250. Pokud dodrží zde popsané techniky, mohou předpokládat, že požadavky nařízení o biologických látkách splnily ("předpoklad shody", "shodné působení"). Tyto požadavky jsou však formulovány jako technická pravidla a obsahují výrazy jako "mají", a nikoli závazné požadavky, a proto mají v praxi jen malý dopad. (10) a) A. Wittmann, F. Hofmann, B. Neukirch, Ch. Thürmer, N. Kralj, S. Schroebler, K. Gasthaus; "Blood-borne viral infections: causes, risks and prevention strategies", Bergische Universität Wuppertal , May 2005. b)US General Accounting Office, Impact assessment regarding Needlestick Safety and Prevention Act; Nov 17, 2000. c) Evaluation of the Efficacy of a Measure to Prevent Accidental Needlestick Injuries by Using Safety Needles for Venous Blood.Louis Nicole (1), Vela Gilles (2) and the Project Group Cellule d'Hygiène [Hygiene Unit], Centre Hospitalier 06401 – Cannes cedex Département d'Ergonomie [Department of Ergonomics], Centre Hospitalier Cannes. d) 2004 Center for Disease Control Sharps Safety Workbook, USA - Cost of Needlestick Injuries.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o o obecných ustanoveních o zřízení Evropského nástroje sousedství a partnerství (KOM(2004)0628 – C6-0129/2004 – 2004/0219(COD))

P6_TA(2006)0306 A6-0164/2006

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2004)0628)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a články 179 a 181a Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0129/2004),

-   s ohledem na Prohlášení Komise k demokratické kontrole a provázanosti vnějších akcí, které je přílohou interinstitucionální dohody ze dne 17.května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(2), a na související výměnu dopisů,

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0164/2006),

1.   upozorňuje, že prostředky uvedené v legislativním návrhu na období po roce 2006 podléhají rozhodnutí o víceletém finančním rámci;

2.   vyzývá Komisi, aby po přijetí finančního rámce případně předložila návrh na úpravu finanční referenční částky programu;

3.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

4.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. července 2006 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2006 o obecných ustanoveních o zřízení evropského nástroje sousedství a partnerství

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 179 a 181a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům :

(1)  Pro zlepšení účinnosti vnější pomoci Společenství byl navržen nový rámec plánování a poskytování pomoci. Toto nařízení je jedním z obecných nástrojů přímo podporujících vnější politiky Evropské unie.

(2)  Evropská rada na zasedání v Kodani ve dnech 12. a 13. prosince 2002 potvrdila, že rozšíření Evropské unie představuje významnou příležitost posunout kupředu vztahy se sousedními zeměmi založené na sdílených politických a hospodářských hodnotách a že Evropská unie je nadále rozhodnuta zamezit novým dělicím liniím v Evropě a podporovat stabilitu a prosperitu uvnitř sebe i za svými novými hranicemi.

(3)  Evropská rada na zasedání v Bruselu ve dnech 17. a 18. června 2004 opět zdůraznila význam, který přikládá posílení spolupráce s těmito sousedy na základě partnerství a společného vlastnictví a stavění na sdílených hodnotách demokracie a úcty k lidským právům.

(4)  Privilegovaný vztah mezi Evropskou unií a jejími sousedy by měl být založen na oddanosti společným hodnotám, včetně demokracie, právního státu, řádné správy věcí veřejných a respektování lidských práv, a zásadám tržního hospodářství, otevřeného, spravedlivého a pravidla dodržujícího obchodu, udržitelného rozvoje a snižování chudoby.

(5)  Je důležité, aby byla Společenství pomoc podle tohoto nařízení poskytována v souladu s mezinárodními dohodami a mezinárodními úmluvami, jejichž stranami Společenství, členské státy a partnerské země jsou, a aby byla poskytována s ohledem na obecné zásady mezinárodního práva, které tyto strany společně uznávají.

(6)  Ve východní Evropě a na jižním Kavkaze jsou základem smluvních vztahů dohody o partnerství a spolupráci. Ve Středomoří tvoří regionální rámec pro spolupráci evropsko-středomořské partnerství ("Barcelonský proces"), doplněné sítí dohod o přidružení.

(7)  Evropská unie a partnerské země společně sestavily v rámci evropské politiky sousedství soubor priorit, které mají být začleněny do série společně schválených akčních plánů pokrývajících řadu klíčových oblastí pro konkrétní akce, včetně politického dialogu a reforem, obchodních a hospodářských reforem, spravedlivého společenského a hospodářského rozvoje, spravedlnosti a vnitřních věcí, energetiky, dopravy, informační společnosti, životního prostředí, výzkumu a inovace, rozvoje občanské společnosti a kontaktů mezi jejich obyvateli. Pokroky při splnění těchto priorit přispějí k využití úplného potenciálu dohod o partnerství a spolupráci a dohod o přidružení.

(8)  Aby mohlo Společenství podporovat oddanost partnerských zemí společným hodnotám a zásadám a jejich úsilí při provádění akčních plánů, mělo by být schopno poskytovat těmto zemím pomoc a podporovat různé formy spolupráce mezi nimi navzájem a mezi nimi a členskými státy s cílem vytvořit zónu sdílené stability, bezpečnosti a prosperity dosahující významného stupně hospodářské integrace a politické spolupráce.

(9)  Podpora politických, ekonomických a sociálních reforem v sousedních zemích je významným cílem pomoci Společenství. V oblasti Středomoří bude tento cíl naplňován v rámci středomořské části strategického partnerství se Středomořím a Blízkým východem. Ve vztazích se středomořskými sousedy ze severní Afriky se budou brát v úvahu příslušné části strategie Evropské unie pro Afriku.

(10)  Je důležité, aby podpora, která má být v rámci evropské politiky sousedství poskytnuta sousedním rozvojovým státům, byla v souladu s cíli a zásadami rozvojové politiky Evropského společenství, která je vymezena ve společném prohlášení nazvaném "Evropský konsensus o rozvoji"(4), které dne 20. prosince 2005 přijala Rada a zástupci vlád členských států zasedající v Radě, Evropský parlament a Komise.

(11)  Evropská unie a Rusko se rozhodly rozvíjet své zvláštní strategické partnerství vytvořením čtyř společných prostorů a pomoc Společenství bude použita na podporu rozvoje tohoto partnerství a na budování přeshraniční spolupráce na hranicích mezi Ruskem a jeho sousedy z Evropské unie.

(12)  Severský rozměr vytváří rámec pro spolupráci mezi Evropskou unií, Ruskem, Norskem a Islandem a je důležité, aby byla pomoc Společenství použita také na podporu činností přispívajících k uskutečňování tohoto rámce. Nové cíle této politiky budou vytyčeny v politickém prohlášení a v dokumentu o politickém rámci, které budou vypracovány na základě pokynů schválených na schůzce Severské dimenze na úrovni ministrů dne 21. listopadu 2005.

(13)  Pro partnery ze Středomoří by měla pomoc a spolupráce probíhat v rámci evropsko-středomořského partnerství založeného barcelonským prohlášením ze dne 28. listopadu 1995, a potvrzeného na schůzce na nejvyšší úrovni k 10. výročí evropsko-středomořského partnerství, konané dne 28. listopadu 2005, a měla by brát ohled na dohodu dosaženou v této souvislosti o vytvoření oblasti volného obchodu pro zboží do roku 2010 a o zahájení procesu asymetrické liberalizace.

(14)  Je důležité podporovat spolupráci jak na vnějších hranicích Evropské unie, tak i mezi partnerskými zeměmi, zejména těmi z nich, které jsou si zeměpisně blízké.

(15)  Aby nedošlo k vzniku nových dělicích linií, je obzvláště důležité odstranit překážky účinné přeshraniční spolupráce podél vnějších hranic Evropské unie. Přeshraniční spolupráce by měla přispět k integrovanému a udržitelnému regionálnímu rozvoji mezi sousedními hraničními regiony a harmonické územní integraci v celém Společenství a se sousedními zeměmi. Tohoto cíle lze nejlépe dosáhnout kombinací cílů vnější politiky s hospodářskou a sociální soudržností s důrazem na udržitelnost životního prostředí.

(16)  Pro pomoc sousedním partnerským zemím při dosahování jejich cílů a pro podporu spolupráce mezi nimi a členskými státy je třeba vytvořit jednotný politicky řízený nástroj, který nahradí množství stávajících nástrojů, zajistí soudržnost a zjednoduší programování a řízení pomoci.

(17)  Tento nástroj by měl také podporovat přeshraniční spolupráci mezi partnerskými zeměmi a členskými státy a přinese značné zvýšení účinnosti, neboť bude fungovat prostřednictvím jednotného mechanismu řízení a jednotného souboru postupů. Měl by být založen na zkušenosti získané při provádění programů sousedství v letech 2004-2006 a bude fungovat na základě zásad, jakými jsou víceleté programování, partnerství a spolufinancování.

(18)  Je důležité, aby hraniční regiony, které jsou součástí zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP) a jež se v současné době účastní přeshraniční spolupráce zahrnující členské státy a partnerské země, mohly v této spolupráci pokračovat na základě svých vlastních zdrojů.

(19)  Toto nařízení stanoví pro období 2007-2013 finanční krytí, které představuje pro rozpočtový orgán hlavní referenční hodnotu podle bodu 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(5).

(20)  Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(6).

(21)  Použití řídicího postupu by mělo být možné při stanovování prováděcích pravidel, kterými se bude řídit provádění přeshraniční spolupráce, a při přijímání strategických dokumentů, akčních programů a zvláštních opatření, která nejsou ve strategických dokumentech stanovena a jejichž hodnota přesahuje hranici 10 000 000 EUR.

(22)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž podpory rozšířené spolupráce a rostoucí ekonomické integrace mezi Evropskou unií a sousedními zeměmi, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, s ohledem na rozsah akce, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(23)  Toto nařízení vyžaduje zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1762/92 ze dne 29. června 1992 o provádění protokolů o finanční a technické spolupráci uzavřených mezi Společenstvím a třetími zeměmi Středomoří(7), nařízení Rady (ES) č. 1734/94 ze dne 11. července 1994 o finanční a technické spolupráci se západním břehem Jordánu a pásmem Gazy(8) a nařízení Rady (ES) č. 1488/96 ze dne 23. července 1996 o finančních a technických doprovodných opatřeních k reformě hospodářských a sociálních struktur v rámci evropsko-středomořského partnerství (MEDA)(9),. Toto nařízení rovněž nahradí nařízení Rady (ES, Euratom) č. 99/2000 ze dne 29. prosince 1999 o poskytnutí pomoci partnerským státům ve východní Evropě a střední Asii(10), jehož použitelnost končí dnem 31. prosince 2006.

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

CÍLE A ZÁSADY

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Toto nařízení zřizuje nástroj sousedství a partnerství za účelem poskytování pomoci Společenství pro vytvoření oblasti prosperity a dobrých sousedských vztahů, která zahrnuje Evropskou unii a země a území uvedené v příloze (dále jen "partnerské země").

2.  Pomoc Společenství se používá ve prospěch partnerských zemí. Pomoc Společenství může být použita ve společný prospěch členských států a partnerských zemí a jejich regionů za účelem podpory přeshraniční a meziregionální spolupráce podle článku 6.

3.  Evropská unie je založena na hodnotách svobody, demokracie, respektování lidských práv a základních svobod a právního státu a snaží se prostřednictvím dialogu a spolupráce podporovat oddanost těmto hodnotám v partnerských zemích.

Článek 2

Rozsah pomoci Společenství

1.  Pomoc Společenství podporuje rozšířenou spolupráci a rostoucí hospodářskou integraci mezi Evropskou unií a partnerskými zeměmi, a zejména provádění dohod o partnerství a spolupráci, dohod o přidružení nebo jiných stávajících a budoucích dohod. Rovněž podněcuje úsilí partnerských zemí o podporu dobrého vládnutí a spravedlivého společenského a hospodářského rozvoje.

2.  Pomoc Společenství se použije na podporu opatření v rámci těchto oblastí spolupráce:

Článek 3

Politický rámec

1.  Dohody o partnerství a spolupráci, dohody o přidružení a jiné existující nebo budoucí dohody, které zakládají vztah s partnerskými zeměmi, a příslušná sdělení Komise a závěry Rady stanovící obecné zásady politiky Evropské unie ve vztahu k těmto zemím tvoří celkový politický rámec pro programování pomoci Společenství podle tohoto nařízení. Společně schválené akční plány nebo jiné odpovídající dokumenty jsou klíčovým opěrným bodem pro stanovení priorit pomoci Společenství.

2.  Pomoc Společenství může být poskytována také v případech, kdy neexistují žádné dohody uvedené v odstavci 1 mezi Evropskou unií a partnerskými zeměmi, pokud se ukáže užitečným sledovat cíle politiky Evropské unie, a bude plánována na základě takových cílů.

Článek 4

Doplňkovost, partnerství a spolufinancování

1.  Pomoc Společenství podle tohoto nařízení zpravidla doplňuje odpovídající vnitrostátní, regionální nebo místní strategie a opatření nebo k nim přispívá.

2.  Pomoc Společenství podle tohoto nařízení je zpravidla založena na partnerství mezi Komisí a příjemci. Do partnerství jsou podle okolností zapojeny vnitrostátní, regionální a místní orgány, hospodářští a sociální partneři, občanská společnost a jiné důležité subjekty.

3.  Přijímající země vhodným způsobem zapojí důležité partnery na odpovídající územní úrovni při přípravě, provádění a sledování programů a projektů.

4.  Pomoc Společenství podle tohoto nařízení zpravidla spolufinancují přijímající země z veřejných finančních prostředků, příspěvků příjemců nebo jiných zdrojů. Požadavky na spolufinancování nemusí být dodrženy v řádně odůvodněných případech, a pokud je to nezbytné pro podporu rozvoje subjektů občanské společnosti a nestátních subjektů v zájmu opatření na podporu lidských práv, základních svobod a demokratizace.

Článek 5

Soudržnost, soulad a koordinace

1.  Programy a projekty financované podle tohoto nařízení musí být v souladu s politikami Evropské unie. Musí být v souladu s dohodami uzavřenými Společenstvím a jeho členskými státy s partnerskými zeměmi a respektovat závazky vyplývající z mnohostranných dohod a mezinárodních úmluv, jejichž stranami Společenství, členské státy a partnerské země jsou, včetně závazků týkajících se lidských práv, demokracie a řádné správy věcí veřejných.

2.  Komise a členské státy zajistí soudržnost mezi pomocí Společenství poskytovanou podle tohoto nařízení a finanční pomocí poskytovanou Společenstvím a členskými státy prostřednictvím jiných vnitřních a vnějších finančních nástrojů, jakož i Evropskou investiční bankou (EIB).

3.  Komise a členské státy zajistí koordinaci svých vlastních programů pomoci s cílem zvyšovat efektivitu a účinnost poskytování pomoci v souladu se zavedenými zásadami posilování operační koordinace v oblasti vnější pomoci a slaďování politik a postupů. Koordinace zahrnuje pravidelné konzultace a časté výměny důležitých informací během jednotlivých fází cyklu pomoci, zejména na úrovni na místě, a je klíčovým krokem v procesech programování členských států a Společenství.

4.  Komise podniká ve spolupráci s členskými státy nezbytné kroky pro zajištění řádné koordinace a spolupráce s mnohostrannými a regionálními organizacemi a subjekty, jako jsou mezinárodní finanční instituce, agentury, fondy a programy OSN a dárci mimo Evropskou unii.

HLAVA II

PROGRAMOVÁNÍ A PŘIDĚLOVÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Článek 6

Druh programů

1.  Pomoc Společenství podle tohoto nařízení se provádí prostřednictvím:

2.  Programy vztahující se na více zemí mohou obsahovat opatření na meziregionální spolupráci. Pro účely tohoto nařízení se meziregionální spoluprací rozumí spolupráce mezi členskými státy a partnerskými zeměmi, která se zaměřuje na společné problémy, slouží k jejich společnému prospěchu a probíhá kdekoliv na území členských států a partnerských zemí.

Článek 7

Programování a přidělování finančních prostředků

1.  Pro programy vztahující se na jednu zemi nebo více zemí se postupem podle čl. 26 odst. 2 přijímají strategické dokumenty. Strategické dokumenty odrážejí politický rámec a akční plány uvedené v článku 3 a jsou v souladu se zásadami a postupy stanovenými v článcích 4 a 5. Strategické dokumenty se vytvářejí pro období odpovídající prioritám stanoveným v politickém rámci a obsahují víceleté orientační programy včetně orientačních víceletých finančních přídělů a prioritní cíle pro každou zemi nebo region, které jsou v souladu s cíli uvedenými v čl. 2 odst. 2. Přezkoumávají se v polovině období nebo vždy v případě potřeby a mohou být podrobeny revizi postupem podle čl. 26 odst. 2.

2.  Při vytváření programů vztahujících se na jednu zemi nebo více zemí stanoví Komise příděly pro každý program s využitím průhledných a objektivních kritérií a ohledem na zvláštní charakteristiky a potřeby dané země nebo regionu, úroveň cílů partnerství Evropské unie s danou zemí, pokrok směrem k uskutečnění sjednaných cílů, včetně těch, které se týkají správy věcí veřejných a reforem a kapacity pro správu a čerpání pomoci Společenství.

3.  Za výhradním účelem přeshraniční spolupráce a pro vytvoření seznamu společných operačních programů uvedených v čl. 9 odst. 1, jejich orientačních víceletých přídělů a územních jednotek způsobilých k účasti v každém programu se postupem podle čl. 26 odst. 2 přijme jeden nebo v případě nezbytnosti více strategických dokumentů. Tyto strategické dokumenty se vypracovávají s ohledem na zásady a postupy stanovené v článcích 4 a 5 a pokrývají zpravidla období nejvýše sedmi let od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013.

4.  Komise rozhoduje o přídělu finančních prostředků na programy přeshraniční spolupráce, přičemž zvažuje objektivní kritéria, jako jsou počet obyvatel oblastí způsobilých pro podporu a jiné faktory ovlivňující intenzitu spolupráce, včetně zvláštních rysů hraničních regionů a kapacity pro správu a čerpání finanční pomoci Společenství.

5.  Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) přispívá na programy přeshraniční spolupráce vytvořené a prováděné podle tohoto nařízení. Výše příspěvku z EFRR na opatření v oblastech na hranici s partnerskými zeměmi je stanovena v příslušných ustanoveních nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti(11).

6.  V případě krizí nebo ohrožení demokracie, právního státu, lidských práv a základních svobod nebo přírodních či lidmi zaviněných katastrof se může k provedení přezkumu ad hoc strategických dokumentů použít nouzový postup. Tento přezkum zajistí soudržnost mezi pomocí Společenství poskytovanou podle tohoto nařízení a pomocí poskytovanou na základě jiných finančních nástrojů Společenství včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2006 ze dne o zřízení nástroje stability(12)(13).

HLAVA III

PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 8

Zeměpisné vymezení způsobilých regionů

1.  Programy přeshraniční spolupráce uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. a) bodu ii) se mohou týkat všech těchto hraničních regionů:

2.  S cílem zajistit pokračování stávající spolupráce a v jiných odůvodněných případech lze povolit územním jednotkám sousedícím s územními jednotkami uvedenými v odstavci 1 účastnit se programů přeshraniční spolupráce za podmínek stanovených ve strategických dokumentech uvedených v čl. 7 odst. 3.

3.  Při zřizování programů podle odst. 1 písm. b) může Komise po dohodě s partnery navrhnout, že možnost účastnit se spolupráce bude rozšířena na celou územní jednotku úrovně NUTS 2, na jejímž území se územní jednotka úrovně NUTS 3 nachází.

4.  Komise vymezí ve strategických dokumentech podle čl. 7 odst. 3 na základě vzdálenosti a dalších důležitých zeměpisných a hospodářských kritérií seznam námořních cest zásadního významu.

Článek 9

Programování

1.  Přeshraniční spolupráce podle tohoto nařízení probíhá v rámci víceletých programů týkajících se spolupráce na hranici nebo skupině hranic a zahrnujících víceletá opatření, která jsou zaměřena na konzistentní soubor priorit a která mohou být prováděna s podporou Společenství (dále jen "společné operační programy"). Společné operační programy vycházejí ze strategických dokumentů uvedených v čl. 7 odst 3.

2.  Společné operační programy pro pozemní hranice a námořní cesty zásadního významu se zřizují pro jednotlivé hranice na vhodné územní úrovni a zahrnují způsobilé územní jednotky jednoho nebo více členských států a jedné nebo více partnerských zemí.

3.  Společné operační programy pro společné moře jsou mnohostranné a zahrnují způsobilé územní jednotky, které se nacházejí podél společného moře a které patří více zúčastněným zemím, mezi nimi nejméně jednomu členskému státu a jedné partnerské zemi, s přihlédnutím k institucionálním systémům a k zásadě partnerství. Mohou zahrnovat dvojstranné činnosti podporující spolupráci mezi jedním členským státem a jednou partnerskou zemí. Tyto programy jsou úzce koordinovány s programy nadnárodní spolupráce, které mají částečně se překrývající zeměpisné vymezení a byly zřízeny v Evropské unii na základě nařízení (ES) č. 1083/2006.

4.  Společné operační programy zřizují členské státy a dotčené partnerské země na vhodné územní úrovni v souladu se svým institucionálním systémem a s ohledem na zásadu partnerství uvedenou v článku 4. Pokrývají zpravidla období sedmi let od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013.

5.  Jiné země než zúčastněné země, které se nacházejí podél společného moře, se mohou v případě zřízení společného operačního programu k tomuto společnému operačnímu programu přidružit a mít prospěch z pomoci Společenství za podmínek stanovených v prováděcích opatřeních uvedených v článku 11.

6.  Zúčastněné země do jednoho roku od schválení strategických dokumentů uvedených v čl. 7 odst. 3 společně předloží Komisi návrhy společných operačních programů. Komise přijme každý společný operační program po posouzení jeho souladu s tímto nařízením a prováděcími pravidly.

7.  Společné operační programy mohou být z podnětu zúčastněných zemí, zúčastněných hraničních regionů nebo Komise přezkoumány za účelem zohlednění změn v prioritách spolupráce, sociálně-ekonomického vývoje, výsledků pozorovaných při provádění dotyčných opatření a procesu sledování a hodnocení a za účelem provedení úpravy dostupných částek pomoci a změny v přidělení zdrojů.

8.  Po přijetí společných operačních programů uzavře Komise s partnerskými státy podle příslušných ustanovení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(14), finanční dohodu. Finanční dohoda musí obsahovat právní ustanovení nezbytná pro provádění společného operačního programu a měl by podepsat rovněž společný řídící orgán uvedený v článku 10.

9.  Zúčastněné země s ohledem na zásadu partnerství společně vybírají akce, jež jsou v souladu s prioritami a opatřeními společného operačního programu, který obdrží pomoc Společenství.

10.  Ve zvláštních a řádně odůvodněných případech, pokud

Článek 10

Řízení programů

1.  Společné operační programy se zpravidla provádějí prostřednictvím sdíleného řízení společným řídícím orgánem se sídlem v členském státě. Společnému řídícímu orgánu může být nápomocen společný technický sekretariát.

2.  Zúčastněné země mohou navrhnout Komisi, aby měl společný řídicí orgán sídlo v partnerské zemi, pokud je určený subjekt schopen plně uplatňovat kritéria stanovená v  odpovídajících ustanoveních nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

3.  Pro účely tohoto nařízení se "společným řídicím orgánem" rozumí jakýkoli veřejný nebo soukromý orgán nebo subjekt, včetně státu samotného, na celostátní, regionální nebo místní úrovni, jejž určí společně jeden nebo více členských států a jedna nebo více partnerských zemí, které se podílejí na společném operačním programu, jenž má finanční a správní kapacitu pro řízení pomoci Společenství a jenž je právně způsobilý uzavírat dohody nezbytné pro účel tohoto nařízení.

4.  Společný řídicí orgán odpovídá za řízení a provádění společného operačního programu v souladu se zásadou řádného technického a finančního řízení a za zajištění legality a řádnosti svých operací. Za tímto účelem zavede vhodné systémy a standardy řízení, kontroly a účetnictví.

5.  Řídicí a kontrolní systém společného operačního programu zajistí náležité oddělení funkcí řízení, certifikace a auditu, buď vhodným rozdělením povinností v rámci řídícího orgánu nebo jmenováním samostatných subjektů pro certifikaci a audit.

6.  Aby mohly být společné operační programy dostatečně připraveny k provedení, může Komise po přijetí společného operačního programu a před podpisem finanční dohody povolit řídicímu orgánu použít část rozpočtu programu k zahájení financování činností programu, například k pokrytí provozních nákladů řídcího orgánu, k technické pomoci a dalším přípravným krokům. Podrobnější pravidla týkající se této přípravné fáze stanoví prováděcí pravidla uvedená v článku 11.

Článek 11

Prováděcí pravidla

1.  Prováděcí pravidla, která obsahující zvláštní ustanovení k provedení této hlavy, se přijmou postupem podle čl. 26 odst. 2.

2.  Mezi záležitosti, kterých se prováděcí pravidla týkají, patří otázky jako výše spolufinancování, příprava společných operačních programů, určování a funkce společných orgánů, úloha a funkce výborů pro sledování a výběr a společného sekretariátu, způsobilost výdajů, společný výběr projektů, přípravná fáze, technické a finanční řízení pomoci Společenství, finanční kontrola a audit, sledování a hodnocení, viditelnost a informační činnosti pro potenciální příjemce.

HLAVA IV

PROVÁDĚNÍ

Článek 12

Přijímání akčních programů

1.  Akční programy vytvořené na základě strategických dokumentů uvedených v čl. 7 odst. 1 se schvalují postupem  podle čl. 26 odst. 2, a to zpravidla jednou ročně.

Ve výjimečných případech, například pokud nebyl akční program ještě přijat, může Komise na základě strategických dokumentů a víceletých orientačních programů uvedených v čl. 7 odst. 1 přijmout opatření, která nejsou stanovena v akčním programu, a to za stejných pravidel a steným postupem, který se používá pro akční programy.

2.  Akční programy blíže určují sledované cíle, oblasti pomoci, očekávané výsledky, řídicí postupy a celkovou plánovanou částku financování. Berou v úvahu zkušenosti získané při provádění pomoci Společenství v minulosti. Obsahují popis operací, které mají být financovány, informaci o částkách přidělených pro každou operaci a orientační harmonogram provádění. Zahrnují definici typu ukazatele výkonu, který je při provádění opatření financovaných v rámci programu třeba sledovat.

3.  U přeshraniční spolupráce přijímá Komise společné programy postupy podle článku 9.

4.  Komise předkládá akční programy a společné programy přeshraniční spolupráce do jednoho měsíce od jejich přijetí pro informaci Evropskému parlamentu a členským státům.

Článek 13

Přijímání zvláštních opatření, která nejsou stanovena ve strategických dokumentech ani ve víceletých orientačních programech

1.  V případě neočekávané a náležitě odůvodněné potřeby nebo neočekávaných okolností přijímá Komise zvláštní opatření, která nejsou stanovena ve strategických dokumentech ani ve víceletých orientačních programech (dále jen "zvláštní opatření").

Zvláštní opatření mohou být také použita k financování činností usnadňujících přechod od mimořádné pomoci k dlouhodobým rozvojovým činnostem včetně činností, jejichž cílem je zajištění lepší připravenosti veřejnosti na zvládání opakujících se krizí.

2.  Pokud náklady na taková opatření překročí 10 000 000 EUR, přijme je Komise postupem podle čl. 26 odst. 2.

Postup uvedený v čl. 26 odst. 2 nemusí být používán pro změny zvláštních opatření, jakými jsou například ty, kterými se provádí technické úpravy, prodlužuje lhůta pro provádění, mění přidělení položek v rámci předpokládaného rozpočtu nebo se zvyšuje rozpočet o méně než 20 % původního rozpočtu, a to za předpokladu, že tyto změny neovlivňují prvotní cíle stanovené v rozhodnutí Komise.

3.  Zvláštní opatření specifikují sledované cíle, oblasti činnosti, očekávané výsledky, použité řídicí postupy a celkovou plánovanou částku financování. Obsahují popis operací, které mají být financovány, informaci o částkách přidělených pro každou operaci a orientační harmonogram provádění. Zahrnují definici typu ukazatelů výkonu, který je při provádění zvláštních opatření třeba sledovat.

4.  Komise zašle zvláštní opatření, jejichž hodnota nepřesáhne 10 000 000 EUR, do jednoho měsíce po přijetí rozhodnutí pro informaci Evropskému parlamentu a členským státům.

Článek 14

Způsobilost

1.  Financování podle tohoto nařízení za účelem provádění akčních programů, společných programů přeshraniční spolupráce a zvláštních opatření mohou obdržet

2.  Pokud je to nutné pro dosažení cílů tohoto nařízení, může být pomoc Společenství poskytnuta subjektům, které nejsou v tomto článku výslovně uvedeny.

Článek 15

Druhy opatření

1.  Pomoc Společenství se použije na financování programů, projektů a jakéhokoli druhu opatření přispívajících k dosažení cílů tohoto nařízení.

2.  Pomoc Společenství může také být použita na

3.  Pomoc Společenství v zásadě nesmí být použita na úhradu daní, cel a poplatků.

Článek 16

Podpůrná opatření

1.  Financování Společenstvím může krýt také výdaje na činnosti spojené s přípravou, dozorem, sledováním, auditem a hodnocením, které jsou přímo nezbytné pro provádění tohoto nařízení a pro dosažení jeho cílů, například na studie, zasedání, informace, zvyšování informovanosti, publikační činnost a činnosti týkající se odborné přípravy, včetně opatření týkajících se vzdělání a odborné přípravy partnerů, která jim umožňují zapojit se do programu v jeho různých fázích, výdaje související s počítačovými sítěmi sloužícími k výměně informací a jakékoli jiné výdaje na správní nebo technickou pomoc, které Komise může vynaložit v souvislosti s řízením programu. Kryje také výdaje delegací Komise na poskytování správní podpory nezbytné pro řízení operací financovaných podle tohoto nařízení.

2.  Na tato podpůrná opatření se nemusí nezbytně vztahovat víceleté programování, a proto mohou být financována mimo oblast působnosti strategických dokumentů a víceletých orientačních programů. Mohou však být financována také v rámci víceletých orientačních programů. Komise přijímá podpůrná opatření, která nejsou zahrnuta ve víceletých orientačních programech, podle článku 13.

Článek 17

Spolufinancování

1.  Opatření financovaná podle tohoto nařízení mohou spolufinancovat mimo jiné

2.  V případě souběžného spolufinancování je projekt nebo program rozdělen do více zřetelně odlišitelných dílčích projektů, z nichž každý financuje jiný partner, který poskytuje spolufinancování takovým způsobem, že konečné použití finančních prostředků lze vždy identifikovat. V případě sdíleného spolufinancování sdílejí partneři, kteří zajišťují spolufinancování, celkové náklady na projekt nebo program a zdroje se slučují takovým způsobem, že není možné identifikovat zdroj finančních prostředků pro konkrétní činnost provedenou jako součást projektu nebo programu.

3.  V případě sdíleného spolufinancování může Komise obdržet a spravovat finanční prostředky jménem subjektů uvedených v odst. 1 písm. a), b) a c) za účelem provádění společných opatření. S takovými finančními prostředky se zachází jako s účelově vázaným příjmem v souladu s článkem 18 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002.

Článek 18

Řídicí postupy

1.  Komise provádí operace podle tohoto nařízení v souladu s nařízením (ES, Euratom) č. 1605/2002.

2.  Komise může svěřit úkoly veřejné moci, a zejména úkoly plnění rozpočtu, subjektům uvedeným v čl. 54 odst. 2 písm. c) nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002, pokud mají uznávané mezinárodní postavení, dodržují mezinárodně uznávané systémy řízení a kontroly a jsou pod dohledem orgánu veřejné moci.

3.  Komise může s partnerskými zeměmi uzavřít rámcové dohody, které stanoví všechna opatření nezbytná pro zajištění účinného provádění pomoci Společenství a ochrany finančních zájmů Společenství.

4.  V případě decentralizovaného řízení se může Komise rozhodnout použít postupy pro zadávání zakázek nebo poskytování grantů přijímající partnerské země nebo regionu, pokud:

Článek 19

Rozpočtové závazky

1.  Rozpočtové závazky se přijímají na základě rozhodnutí přijatých Komisí podle čl. 9 odst. 7, čl. 12 odst. 1, čl. 13 odst. 1 a čl. 16 odst. 2.

2.  Rozpočtové závazky pro opatření trvající několik rozpočtových roků mohou být rozděleny do ročních splátek na několik let.

3.  Financování Společenstvím může mít mimo jiné jednu z následujících právních forem: finanční dohody, grantové dohody, zakázky, pracovní smlouvy.

Článek 20

Ochrana finančních zájmů Společenství

1.  Veškeré dohody vyplývající z tohoto nařízení obsahují ustanovení zajišťující ochranu finančních zájmů Společenství, zejména  s ohledem na nesrovnalosti, podvody, korupci a jakékoli další protiprávní činnosti, podle nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství(15), nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 z 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem(16) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(17).

2.  Dohody výslovně poskytují Komisi a Účetnímu dvoru právo auditu, a to na základě dokladů i na místě, všech dodavatelů a subdodavatelů, kteří obdrželi finanční prostředky Společenství. Dohody také výslovně opravňují Komisi k provádění kontrol a inspekcí na místě podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96.

3.  Veškeré smlouvy uzavřené v souvislosti s prováděním pomoci Společenství zajistí během plnění smluv i po něm práva Komise a Účetního dvora stanovená v odstavci 2.

Článek 21

Účast na zadávání zakázek a poskytování grantů

1.  Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je otevřena všem fyzickým osobám, které jsou státními příslušníky členského státu Společenství, země, která je příjemcem podle tohoto nařízení, země, která je příjemcem z nástroje předvstupní pomoci, zřízeného nařízením Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP)(18), nebo členského státu EHP, a všem právnickým osobám, které jsou v některé z uvedených zemí usazeny.

2.  Komise může v řádně odůvodněných případech povolit účast fyzickým osobám, které jsou státními příslušníky země mající tradiční hospodářské, obchodní nebo geografické vazby se sousedními zeměmi, a právnickým osobám, které jsou usazeny v takové zemi, jakož i využití dodávek a materiálů jiného původu.

3.  Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je také otevřena všem fyzickým osobám, které jsou státními příslušníky jiných zemí než zemí uvedených v odstavci 1, a všem právnickým osobám usazeným v těchto zemích, pokud byl sjednán přístup k vnější pomoci na základě vzájemnosti. Přístup na základě vzájemnosti se poskytuje, pokud daná země přiznává za stejných podmínek způsobilost členským státům a příslušné přijímající zemi.

Přístup k vnější pomoci Společenství na základě vzájemnosti se stanoví zvláštním rozhodnutím týkajícím se dané země nebo dané regionální skupiny zemí. Toto rozhodnutí přijímá Komise postupem  podle čl. 26 odst. 2 a platí nejméně po dobu jednoho roku.

Poskytnutí přístupu k vnější pomoci Společenství na základě vzájemnosti je založeno na srovnání mezi Společenstvím a jinými dárci a uskutečňuje se na úrovni odvětví nebo celé země, ať již se jedná o zemi dárcovskou či přijímající. Rozhodnutí o poskytnutí vzájemnosti dárcovské zemi je založeno na průhlednosti, soudržnosti a úměrnosti pomoci poskytované daným dárcem, mimo jiné z kvalitativního a kvantitativního hlediska. Přijímající země jsou v průběhu procesu uvedeného v tomto odstavci konzultovány.

4.  Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je otevřena mezinárodním organizacím.

5.  Odborníci navržení v  rámci postupů pro zadávání zakázek nemusí splňovat výše uvedená pravidla pro státní příslušnost.

6.  Všechny dodávky a materiály zakoupené na základě zakázky financované podle tohoto nařízení musí pocházet ze Společenství nebo ze země způsobilé podle tohoto odstavce. Pro účely tohoto nařízení je pojem "původ" vymezen v příslušných právních předpisech Společenství o pravidlech původu pro celní účely.

7.  Komise může ve výjimečných řádně odůvodněných případech povolit účast fyzických osob, které jsou státními příslušníky jiných zemí než zemí uvedených v odstavcích 1, 2 a 3, a právnických osob usazených v těchto jiných zemích, anebo nákup dodávek a materiálů jiného původu, než stanoví odstavec 6. Výjimky lze odůvodnit nedostupností výrobků a služeb na trzích dotyčných zemí, krajní naléhavostí nebo skutečností, že by pravidla způsobilosti v daném případě znemožňovala či nadměrně znesnadňovala uskutečnění projektu, programu nebo akce.

8.  Pokud se financování Společenství vztahuje na operaci prováděnou prostřednictvím mezinárodní organizace, je účast na příslušných postupech pro zadávání zakázek otevřena všem fyzickým i právnickým osobám způsobilým podle odstavců 1, 2 a 3, jakož i všem fyzickým a právnickým osobám způsobilým podle pravidel dané organizace, přičemž se dbá na to, aby bylo všem dárcům zaručeno rovné zacházení. Stejná pravidla se použijí pro dodavatele, materiály a odborníky.

Pokud se financování Společenství vztahuje na operaci spolufinancovanou členským státem, třetí zemí, s výhradou vzájemnosti vymezené v odstavci 3, nebo regionální organizací, je účast na příslušných postupech pro zadávání zakázek otevřena všem fyzickým i právnickým osobám způsobilým podle odstavců 1, 2 a 3 a všem fyzickým a právnickým osobám způsobilým podle pravidel tohoto členského státu, třetí země nebo regionální organizace. Stejná pravidla se použijí pro dodavatele, materiály a odborníky.

9.  Pokud pomoc Společenství poskytovanou podle tohoto nařízení řídí společný řídící orgán podle článku 10, použijí se pravidla pro zadávání zakázek stanovená v prováděcích pravidlech uvedených v odstavci 11.

10.  Účastnící, kterým byla udělena zakázka podle tohoto nařízení, musí dodržovat základní pracovní normy, jak jsou definovány v příslušných úmluvách Mezinárodní organizace práce.

11.  Odstavci 1 až 10 není dotčena účast kategorií způsobilých organizací na základě povahy nebo místa vzhledem k cílům akce.

Článek 22

Předběžné financování

Úrok vzniklý na základě předběžných plateb příjemcům se odečte od konečné platby.

Článek 23

Finanční prostředky poskytnuté EIB nebo jiným finančním zprostředkovatelům

1.  Finanční prostředky uvedené v čl. 15 odst. 2 písm. c) spravují finanční zprostředkovatelé, EIB nebo jakákoliv jiná banka nebo organizace, která je schopna je spravovat.

2.  Komise přijímá pro každý jednotlivý případ zvlášť prováděcí pravidla k odstavci 1, která upravují sdílení rizik, odměny pro zprostředkovatele odpovědného za provádění, použití a inkasování zisků z finančních prostředků a finanční uzavření operace.

Článek 24

Hodnocení

1.  Komise pravidelně vyhodnocuje výsledky územních a přeshraničních politik a programů a odvětvových politik a efektivnost programování, aby se přesvědčila, zda jsou plněny cíle, a aby mohla sestavit doporučení pro zlepšení dalších operací.

2.  Komise zasílá významné hodnotící zprávy k projednání výboru uvedenému v článku 26. Tyto zprávy a jejich projednávání se použijí jako zpětná vazba pro sestavování programů a přidělování prostředků.

HLAVA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 25

Výroční zpráva

Komise posoudí pokrok dosažený při provádění opatření přijatých podle tohoto nařízení a předloží Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o provádění pomoci Společenství. Tato zpráva se předkládá rovněž Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Obsahuje informace vztahující se k předešlému roku týkající se financovaných opatření, výsledků sledování a hodnocení a informace o plnění rozpočtových závazků a plateb podle jednotlivých zemí, regionů a odvětví spolupráce.

Článek 26

Výbor

1.  Komisi je nápomocen výbor.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 zmíněného rozhodnutí je 30 dní.

3.  Výbor přijme svůj jednací řád.

4.  Jednání výboru o otázkách souvisejících s EIB se účastní její pozorovatel.

5.  Aby usnadnila dialog s Evropským parlamentem, informuje Komise pravidelně Evropský parlament o jednání ve výboru a poskytuje mu příslušné dokumenty včetně pořadu jednání, návrhu opatření a stručných zápisů ze schůzí v souladu s čl. 7 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES.

Článek 27

Účast třetí země, která není uvedena v příloze

1.  Pro zajištění soudržnosti a účinnosti pomoci Společenství může Komise při přijímání akčních programů druhu uvedeného v článku 12 nebo zvláštních opatření uvedených v článku 13 rozhodnout, že země, území a regiony způsobilé pro pomoc Společenství podle jiných nástrojů vnější pomoci Společenství a Evropského rozvojového fondu jsou způsobilé pro opatření podle tohoto nařízení, pokud má prováděný projekt nebo program globální, tematickou regionální nebo přeshraniční povahu.

2.  Tuto metodu financování je možné stanovit ve strategických dokumentech uvedených v článku 7.

3.  Ustanovení článku 14 týkající se způsobilosti a ustanovení článku 21 týkající se účasti na postupech zadávání zakázek se použijí přiměřeně tak, aby se dotyčné země, území nebo regiony mohly účastnit.

4.  V případě programu financovaného na základě jiných nástrojů vnější pomoci Společenství je účast na zadávání zakázek otevřena všem fyzickým i právnickým osobám ze zemí způsobilých podle různých nástrojů.

Článek 28

Pozastavení pomoci Společenství

1.  Aniž jsou dotčena ustanovení o pozastavení pomoci v dohodách o partnerství a spolupráci a v dohodách o přidružení s partnerskými zeměmi a regiony, může Rada v případě, že partnerská země nedodrží zásady uvedené v článku 1, na návrh Komise kvalifikovanou většinou přijmout odpovídající opatření v souvislosti s jakoukoli pomocí Společenství poskytnutou partnerské zemi podle tohoto nařízení.

2.  V takových případech se pomoc Společenství přednostně použije na podporu nestátních účastníků na opatření zaměřená na podporu lidských práv a základních svobod a na podporu demokratizačního procesu v partnerských zemích.

Článek 29

Finanční krytí

1.  Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období let 2007-2013 se stanoví na 11 181 000 000 EUR a je rozděleno takto:

2.  Roční položky schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního rámce.

Článek 30

Přezkum

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2010 hodnotící zprávu o provádění tohoto nařízení v prvních třech letech, k níž v případě potřeby přiloží legislativní návrh obsahující jeho nezbytné změny včetně rozdělení finančních prostředků uvedeného v čl. 29 odst. 1.

Článek 31

Zrušovací ustanovení

1.  Nařízení Rady (EHS) č. 1762/92, (ES) č. 1734/94 a (ES) č. 1488/96 se zrušují s účinkem od 1. ledna 2007.

2.  Zrušená nařízení se i nadále použijí na právní akty a závazky rozpočtových roků předcházejících roku 2007.

Článek 32

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2013.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Partnerské země podle článku 1

Alžírsko

Arménie

Ázerbájdžán

Bělorusko

Egypt

Gruzie

Izrael

Jordánsko

Libanon

Libye

Moldavsko

Maroko

Palestinská samospráva západního břehu Jordánu a pásma Gazy

Ruská federace

Sýrie

Tunisko

Ukrajina

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 6. července 2006. (4) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1. (5) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (6) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11). (7) Úř. věst. L 181, 1.7.1992, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 2112/2005 (Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 23). (8) Úř. věst. L 182, 16.7.1994, s. 4. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2110/2005 (Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 1). (9) Úř. věst. L 189, 30.7.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2112/2005. (10) Úř. věst. L 12, 18.1.2000, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 2112/2005. (11) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25. (12) Úř. věst. L (13) * Úř. věst.: vložte, prosím, číslo, datum a odkaz na uvedené nařízení. (14) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (15) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1. (16) Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2. (17) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1. (18) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 82.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Nástroje stability (KOM(2004)0630 – C6-0251/2004 – 2004/0223(COD))

P6_TA(2006)0307 A6-0157/2006

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2004)0630)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2, článek 179 a článek 181a Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0251/2004),

-   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

-   s ohledem na Prohlášení Komise k demokratické kontrole a provázanosti vnějších akcí, které je přílohou interinstitucionální dohody ze dne 17.května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(2), a na související výměnu dopisů,

-   s ohledem na Prohlášení Komise o poskytování informací Parlamentu týkajících se výjimečných opatření na pomoc a o opatřeních pro spolupráci v boji proti terorismu, které je přílohou tohoto legislativního usnesení a které bude zveřejněno spolu s legislativním aktem v Úředním věstníku Evropské unie,

-   s ohledem na dopis komisařky B. Ferrero-Waldnerové ze dne 7. června 2006 o vytvoření partnerství pro budování míru,

-   s ohledem na dopis komisařky B. Ferrero-Waldnerové ze dne 23. června 2006, který upřesňuje finanční prostředky přidělené různým nástrojům a vyjadřuje ochotu Komise uskutečnit všechny nezbytné iniciativy pro zajištění dodatečných zdrojů pro nástroj stability, pokud by se jeho prostředky ukázaly jako nedostatečné, a to pomocí různých rozpočtových možností, jež jsou k dispozici, včetně rezervy na mimořádnou pomoc a nástroje pružnosti,

-   s ohledem na články 51 a 35 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod a Rozpočtového výboru (A6-0157/2006),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. července 2006 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2006 o zřízení nástroje stability

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 179 odst. 1 a článek 181a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Společenství je významným poskytovatelem hospodářské, finanční, technické, humanitární a makroekonomické pomoci třetím zemím. Podpora stabilních podmínek rozvoje lidstva a hospodářského rozvoje a prosazování lidských práv, demokracie a základních svobod zůstávají jedním z klíčových cílů vnější činnosti Evropské unie (dále jen "EU"), k nimž přispívají nástroje vnější pomoci Společenství. Rada a zástupci vlád členských států zasedající v Radě ve svých závěrech o efektivnosti vnější činnosti EU přijatých v listopadu 2004 uvádějí, že "jak mír, bezpečnost a stabilita, tak i lidská práva, demokracie a řádná správa věcí veřejných jsou podstatnými prvky udržitelného hospodářského růstu a vymýcení chudoby".

(2)  Program EU pro předcházení násilným konfliktům, který schválila Evropská rada, vyzdvihuje "politický závazek EU usilovat o předcházení konfliktů jako jeden z hlavních cílů vnějších vztahů EU", a stanoví, že nástroje rozvojové spolupráce Společenství mohou přispívat k naplňování tohoto cíle a k rozvoji EU jako globálního aktéra.

(3)  Opatření přijatá v rámci tohoto nařízení za účelem plnění cílů stanovených v článcích 177 a 181a Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen "Smlouva o ES") mohou doplňovat opatření přijatá EU za účelem plnění cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky v rámci hlavy V a opatření přijatá v rámci hlavy VI Smlouvy o Evropské unii (dále jen "Smlouva o EU") a musí být s nimi v souladu. Rada a Komise by měly v rámci svých pravomocí spolupracovat, aby zajistily důslednost.

(4)  Evropský konsensus o rozvoji, který přijala Rada a zástupci vlád členských států zasedající v Radě, Evropský parlament a Komise dne 22. listopadu 2005 a který byl příznivě přijat na zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. prosince 2005, uvádí, že Společenství vypracuje v rámci příslušných pravomocí svých orgánů komplexní preventivní přístup ke zranitelnosti států, ke konfliktům, k přírodním katastrofám a k jiným druhům krizí, a k tomuto účelu by mělo přispět i toto nařízení.

(5)  Evropská rada schválila Evropskou bezpečnostní strategii dne 12. prosince 2003.

(6)  Prohlášení Evropské rady o boji proti terorismu ze dne 25. března 2004 požaduje, aby byly do programů vnější pomoci začleněny cíle boje proti terorismu. Kromě toho Strategie tisíciletí EU o prevenci a potírání organizovaného zločinu, přijatá Radou 27. března 2000, vyzývá k užší spolupráci s třetími zeměmi.

(7)  Stabilizace po ukončení krize vyžaduje trvalé a pružné zapojení mezinárodního společenství na základě integrovaných transformačních strategií, zejména v prvních letech po ukončení krize.

(8)  Provádění programů pomoci v dobách krize a politické nestability vyžaduje zvláštní opatření, jejichž účelem je zajistit pružnost rozhodovacích procesů a přidělování rozpočtových prostředků, a rovněž rozšířená opatření, jejichž účelem je zajistit soulad s dvoustrannou pomocí a vytvoření mechanismů ke sdružování finančních prostředků od dárců, včetně přenesení úkolů veřejné moci prostřednictvím nepřímého centralizovaného řízení.

(9)  Usnesení Evropského parlamentu a závěry Rady v návaznosti na sdělení Komise o provázání okamžité pomoci, obnovy a rozvoje kladou důraz na potřebu zajištění účinného propojení operací financovaných z různých finančních nástrojů Společenství v souvislosti s krizí.

(10)  Mají-li být výše uvedené záležitosti splněny účinně a včas, musí existovat zvláštní finanční zdroje a nástroje financování, které mohou doplňovat humanitární pomoc a nástroje dlouhodobé spolupráce. Humanitární pomoc by měla být nadále poskytována podle nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci(4).

(11)  Kromě opatření dohodnutých s partnerskými zeměmi v souvislosti s politickým rámcem pro spolupráci zřízeným podle souvisejících nástrojů Společenství pro vnější pomoc musí být Společenství rovněž schopno poskytovat pomoc zaměřenou na nejvýznamnější světové a přeshraniční problémy, které mohou mít destabilizující účinek.

(12)  "Hlavní směry pro posilování operativní koordinace mezi Společenstvím, zastoupeným Komisí, a členskými státy v oblasti vnější pomoci" z roku 2001 zdůrazňují potřebu zesílené koordinace vnější pomoci EU.

(13)  Toto nařízení stanoví na období 2007-2013 finanční krytí, které představuje pro rozpočtový orgán hlavní referenční hodnotu ve smyslu bodu 37 interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(5).

(14)  Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(6).

(15)  Cílem tohoto nařízení je pokrýt působnost několika stávajících nařízení o vnější pomoci Společenství a nahradit je; uvedená nařízení by proto měla být zrušena.

(16)  Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu potřeby koordinované multilaterální reakce v oblastech stanovených tímto nařízením a vzhledem k rozsahu a globálním důsledkům opatření stanovených v tomto nařízení, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o ES. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Hlava I

Cíle a působnost

Článek 1

Cíle

1.  Společenství přijímá opatření pro rozvojovou spolupráci a opatření pro finanční, hospodářskou a technickou spolupráci se třetími zeměmi podle podmínek stanovených v tomto nařízení.

2.  V souladu s cíli této spolupráce a v jejich mezích, jež stanoví Smlouva o ES, má nařízení tyto zvláštní cíle:

3.  Opatření přijatá v rámci tohoto nařízení mohou doplňovat opatření přijatá podle hlavy V a hlavy VI Smlouvy o EU a musí být s nimi v souladu, aniž by tím uvedená opatření byla dotčena.

Článek 2

Doplňkovost pomoci Společenství

1.  Pomoc Společenství poskytovaná v souladu s tímto nařízením doplňuje pomoc poskytovanou na základě obdobných nástrojů vnější pomoci Společenství. Tato pomoc je poskytována pouze v míře, v níž odpovídající a účinná reakce nemůže být poskytnuta na základě uvedených nástrojů.

2.  Komise zajistí, aby opatření přijatá podle tohoto nařízení byla v souladu s celkovým strategickým rámcem politiky Společenství pro danou partnerskou zemi, zejména s cíli nástrojů uvedených v odstavci 1, a také s dalšími příslušnými opatřeními Společenství.

3.  Aby zvýšila účinnost a soudržnost opatření pomoci Společenství a jednotlivých států, prosazuje Komise úzkou koordinaci vlastních činností a činností členských států na rozhodovací úrovni i přímo na místě. K tomuto účelu provozují členské státy a Komise systém pro výměnu informací.

Článek 3

Pomoc v reakci na krizové situace nebo na nově vznikající krize

1.  Technickou a finanční pomoc Společenství k dosažení zvláštních cílů stanovených v čl. 1 odst. 2 písm. a) lze poskytnout v reakci na naléhavou situaci, krizi nebo vznikající krizi, dále na situaci, která představuje ohrožení demokracie, veřejného pořádku, ochrany lidských práv a základních svobod nebo ochrany a bezpečnosti osob, nebo na situaci, u které hrozí, že by mohla vyústit v ozbrojený konflikt nebo by mohla vážně destabilizovat dotyčnou třetí zemi nebo země. Tato opatření mohou rovněž směřovat k řešení situací, kdy se Společenství odvolalo na základní ustanovení mezinárodních dohod, aby částečně či úplně pozastavilo spolupráci se třetími zeměmi.

2.  Technická a finanční pomoc podle odstavce 1 se vztahuje na tyto oblasti:

3.  Ve výjimečných a nepředvídaných situacích uvedených v odstavci 1 může Společenství poskytnout také technickou a finanční pomoc, která není výslovně zahrnuta v specifických oblastech pomoci stanovených v odstavci 2. Tato pomoc se omezuje na mimořádná opatření pomoci ve smyslu čl. 6 odst. 2,

Článek 4

Pomoc v kontextu stabilních podmínek spolupráce

Prioritou je regionální přeshraniční spolupráce se zapojením třetích zemí, které projevily jednoznačnou politickou vůli tyto problémy řešit. Opatření v této oblasti musí zejména klást důraz na řádnou správu věcí veřejných a musí být v souladu s mezinárodním právem, zejména s právem v oblasti lidských práv a s mezinárodním humanitárním právem.

Pokud jde o pomoc orgánům zasahujícím v boji proti terorismu, je prioritou podpora opatření týkajících se vypracovávání a posilování právních předpisů směřujících proti terorismu, provádění a uplatňování právních předpisů ve finanční oblasti, celní oblasti a v oblasti přistěhovalectví a vypracovávání mezinárodních donucovacích postupů.

Zvláštní důraz je třeba klást na plánování pro případ mimořádných situací, správu vakcín a zásob léčivých přípravků, mezinárodní spolupráci, systémy včasného upozornění a varování;

Pokud jde o opatření uvedená v písmenech b) a d), je třeba klást zvláštní důraz na pomoc těm regionům nebo zemím, kde jsou stále zásoby materiálů nebo látek uvedených v písmenech b) a d) a kde je riziko šíření takových materiálů nebo látek;

Opatření podle tohoto bodu zahrnují předávání know-how, výměnu informací, posuzování, zkoumání a analýzu rizika nebo ohrožení, systémy včasného varování a školení. Opatření mohou také v případě potřeby zahrnovat finanční a technickou pomoc při uplatňování těch doporučení Komise OSN pro budování míru, na která se vztahují cíle politiky spolupráce Společenství.

Hlava II

Provádění

Článek 5

Obecný rámec pro provádění

Článek 6

Mimořádná opatření pomoci a programy prozatímní reakce

1.  Pomoc Společenství podle článku 3 se provádí jako mimořádná opatření pomoci nebo programy prozatímní reakce.

2.  Komise může přijmout mimořádná opatření pomoci v krizové situaci uvedené v čl. 3 odst. 1 a také ve výjimečných a nepředpokládaných situacích uvedených v čl. 3 odst. 3, u kterých efektivita těchto opatření závisí na jejich rychlém a pružném provedení. Tato opatření mohou trvat až osmnáct měsíců. Délka jednotlivých opatření může být prodloužena o dalších šest měsíců v případě objektivních a nepředvídaných překážek bránících jejich provedení, jestliže se tím nezvýší finanční částka určená pro opatření.

3.  Pokud náklady na mimořádné opatření pomoci převyšují částku 20 000 000 EUR, přijímají se tato opatření postupem podle čl. 22 odst. 2.

4.  Komise může přijmout programy prozatímní reakce s cílem vytvořit nebo obnovit základní podmínky nezbytné k účinnému provádění politik vnější spolupráce Společenství. Programy prozatímní reakce vycházejí z mimořádných opatření pomoci. Tyto programy se přijímají postupem podle čl. 22 odst. 2.

5.  Komise Radu pravidelně informuje o svých plánech týkajících se pomoci Společenství podle článku 3. Před přijetím nebo prodloužením mimořádných opatření pomoci, jež vyžadují náklady až do výše 20 000 000 EUR, informuje Komise Radu o jejich povaze, cílech a předpokládaných finančních částkách. V zájmu soudržnosti vnější činnosti Evropské unie Komise zohlední politický přístup přijatý Radou jak při plánování, tak při následném provádění těchto opatření. Komise rovněž informuje Radu dříve, než přistoupí k zásadním změnám mimořádných opatření pomoci, která již byla přijata.

6.  Komise podá co nejdříve po přijetí mimořádných opatření pomoci, a v každém případě do sedmi měsíců, zprávu Evropskému parlamentu a Radě, ve které souhrnně informuje o stávající a plánované reakci Společenství, včetně budoucích příspěvků z jiných finančních nástrojů Společenství, o statusu stávajících strategických dokumentů pro danou zemi nebo více zemí a o úloze Společenství v širší mezinárodní a mnohostranné reakci. Tato zpráva také uvede, zda má Komise v úmyslu pokračovat v mimořádných opatřeních pomoci, a pokud ano, po jak dlouhou dobu.

Článek 7

Strategické dokumenty pro více zemí, tematické strategické dokumenty a víceleté orientační programy

1.  Strategické dokumenty pro více zemí a tematické strategické dokumenty představují obecný základ pro provádění pomoci podle článku 4.

2.  Strategické dokumenty pro více zemí a tematické strategické dokumenty stanoví strategii Společenství pro dotčené země nebo témata s přihlédnutím k potřebám dotyčných zemí, prioritám Společenství, mezinárodní situaci a činnostem hlavních partnerů.

3.  Strategické dokumenty pro více zemí a tematické strategické dokumenty a jakýkoli přezkum nebo rozšíření těchto dokumentů se přijímají postupem podle čl. 22 odst. 2. Pokrývají počáteční období trvající nejvýše po dobu použitelnosti tohoto nařízení a jsou přezkoumávány v polovině období.

4.  Strategické dokumenty musí být v souladu se strategickými dokumenty jednotlivých zemí, strategickými dokumenty pro více zemí nebo tématickými strategickými dokumenty přijatými na základě jiných nástrojů Společenství pro vnější pomoc a je třeba se vyhnout jejich zdvojování. Strategické dokumenty jsou založeny podle potřeby na dialogu s partnerskou zemí, zeměmi nebo dotčeným regionem zahrnujícím občanskou společnost a mají podporovat rozvojové strategie států a zajišťovat účast a zapojení partnerské země, zemí nebo regionu. Kromě toho se konají společné konzultace mezi Komisí, členskými státy a případně dalšími dárci, aby se činnosti spolupráce Společenství, členských států a dalších dárců vzájemně doplňovaly. Ve vhodných případech mohou být zapojeny i další zúčastněné subjekty.

5.  Ke každému strategickému dokumentu pro více zemí je případně připojen víceletý orientační program, který shrnuje prioritní oblasti vybrané pro financování Společenstvím, zvláštní cíle, očekávané výsledky, harmonogram pomoci Společenství a orientační výši finančního příspěvku na všechny oblasti priorit dohromady a na každou zvlášť. Finanční příspěvky se mohou v případě nutnosti uvést v podobě rozpětí.

6.  Víceleté orientační programy stanoví finanční příděly na každý program podle průhledných kritérií založených na potřebách a výkonnosti dotyčných partnerských zemí nebo regionů s přihlédnutím ke zvláštním obtížím, jimž čelí země nebo regiony procházející krizí či konfliktem.

7.  Víceleté orientační programy a jakékoli jejich revize či rozšíření se přijímají postupem podle čl. 22 odst. 2. Ve vhodných případech se tvoří po konzultaci s dotyčnými partnerskými zeměmi nebo regiony.

8.  Finanční částky víceletých orientačních programů mohou být zvýšeny nebo sníženy postupem uvedeným v odstavci 7 na základě přezkoumání s ohledem na změny situace země, výkonnosti a potřeb.

Článek 8

Roční akční programy

1.  Roční akční programy stanoví opatření, která je třeba přijmout na základě strategických dokumentů pro více zemí, víceletých orientačních programů a tematických strategických dokumentů uvedených v článku 7.

2.  Roční akční programy blíže určují sledované cíle, oblasti pomoci, očekávané výsledky, řídicí postupy a celkovou plánovanou částku financování. Obsahují obecný popis operací, které mají být financovány, informaci o částkách přidělených na každou operaci a orientační harmonogram provádění. Pokud je to důležité, měly by zahrnovat zkušenosti získané z předchozí pomoci. Cíle musí být měřitelné.

3.  Roční akční programy a jakékoli jejich revize nebo rozšíření se přijímají postupem podle čl. 22 odst. 2.

Článek 9

Zvláštní opatření

1.  Aniž jsou dotčeny články 7 a 8, může Komise v případě nenadálé potřeby či okolností přijmout zvláštní opatření nestanovená ve strategických dokumentech pro více zemí, víceletých orientačních programech a tematických strategických dokumentech uvedených v článku 7 nebo ročních akčních programech uvedených v článku 8.

2.  Zvláštní opatření blíže určují sledované cíle, oblasti činnosti, očekávané výsledky, použité řídicí postupy a celkovou plánovanou částku financování. Obsahují popis operací, které mají být financovány, údaje o částkách přidělených pro každou operaci a orientační harmonogram provádění.

3.  Zvláštní opatření, jež vyžadují náklady přesahující 5 000 000 EUR, se přijímají postupem podle čl. 22 odst. 2.

4.  Komise informuje výbor zřízený podle čl. 22 odst. 1 o zvláštních opatřeních, jež vyžadují náklady až do výše 5 000 000 EUR, do jednoho měsíce po jejich přijetí.

Hlava III

Příjemci a formy financování

Článek 10

Způsobilost

1.  Financování podle tohoto nařízení za účelem provádění mimořádných opatření pomoci a programů prozatímní reakce uvedených v článku 6, ročních akčních programů uvedených v článku 8 a zvláštních opatření uvedených v článku 9 mohou obdržet

2.  Nestátní subjekty způsobilé k získání finanční podpory podle tohoto nařízení zahrnují: nevládní organizace, organizace zastupující domorodé obyvatelstvo, místní občanská sdružení a sdružení obchodníků, družstva, odbory, organizace zastupující hospodářské a sociální zájmy, místní organizace (včetně sítí) podílející se na decentralizované regionální spolupráci a integraci, organizace spotřebitelů, ženské a mládežnické organizace, vzdělávací, kulturní, výzkumné a vědecké organizace, univerzity, církve a náboženská sdružení a společenství, sdělovací prostředky a jakákoli nevládní sdružení a veřejné a soukromé nadace, které mohou přispívat k rozvoji vnějšího rozměru vnitřních politik.

3.  Pokud je to nutné k dosažení cílů tohoto nařízení, mohou finanční podporu získat další subjekty neuvedené v odstavcích 1 a 2.

Článek 11

Druhy opatření

1.  Financování Společenstvím může mít tyto formy:

2.  Financování Společenstvím v zásadě nesmí být použito na úhradu daní, cel nebo poplatků v zemích, které jsou příjemci pomoci.

3.  Činnosti, které spadají do oblasti působnosti nařízení (ES) č. 1257/96 a které mohou získat financování podle uvedeného nařízení, nesmějí být financovány podle tohoto nařízení.

Článek 12

Podpůrná opatření

1.  Financování Společenstvím může krýt také výdaje na činnosti spojené s přípravou, dozorem, sledováním, auditem a hodnocením, které jsou přímo nezbytné pro provádění tohoto nařízení a pro dosažení jeho cílů. Financování Společenstvím kryje také výdaje na administrativní podpůrný personál zaměstnaný v delegacích Komise k řízení projektů financovaných podle tohoto nařízení.

2.  Podpora může být financována mimo rámec víceletých orientačních programů. Komise přijme tato podpůrná opatření podle článku 9.

Článek 13

Spolufinancování

1.  Opatření financovaná podle tohoto nařízení mohou spolufinancovat mimo jiné

2.  V případě souběžného spolufinancování je projekt nebo program rozdělen do více zřetelně odlišitelných dílčích projektů, z nichž každý financuje jiný partner, který poskytuje spolufinancování takovým způsobem, že konečné použití finančních prostředků lze vždy identifikovat. V případě sdíleného spolufinancování sdílejí partneři, kteří zajišťují spolufinancování, celkové náklady na projekt nebo program a zdroje se slučují takovým způsobem, že není možné identifikovat zdroj finančních prostředků pro konkrétní činnost provedenou jako součást projektu nebo programu.

3.  V případě sdíleného spolufinancování může Komise přijmout a spravovat finanční prostředky jménem subjektů uvedených v odst. 1 písm. a), b) a c) za účelem provádění společných opatření. Komise v tom případě provádí společná opatření na ústřední úrovni, a to buď přímo, nebo nepřímo tak, že daný úkol svěří agenturám nebo subjektům zřízeným Společenstvím. S takovými finančními prostředky se zachází jako s účelově vázaným příjmem v souladu s článkem 18 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(7).

Článek 14

Řídicí postupy

1.  Opatření financovaná podle tohoto nařízení se řídí, sledují a hodnotí v souladu s nařízením (ES, Euratom) č. 1605/2002 a rovněž jsou o nich podle tohoto nařízení vypracovávány zprávy.

2.  Komise může svěřit úkoly veřejné moci, a zejména úkoly plnění rozpočtu, subjektům uvedeným v čl. 54 odst. 2 písm. c) nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002, pokud mají uznávané mezinárodní postavení, dodržují mezinárodně uznávané systémy řízení a kontroly a jsou pod dohledem orgánu veřejné moci.

3.  V případě decentralizovaného řízení se může Komise rozhodnout použít postupy pro zadávání zakázek nebo poskytování grantů přijímající partnerské země nebo regionu.

Článek 15

Rozpočtové závazky

1.  Rozpočtové závazky se přijímají na základě rozhodnutí přijatých Komisí podle článků 6, 8, 9 a 12.

2.  Financování Společenstvím může mít mimo jiné jednu z následujících právních forem:

Článek 16

Ochrana finančních zájmů Společenství

1.  Veškeré dohody vyplývající z tohoto nařízení obsahují ustanovení zajišťující ochranu finančních zájmů Společenství, zejména s ohledem na podvody, korupci a jakékoli další nesrovnalosti, podle nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství(8), nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 z 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem(9) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(10).

2.  Dohody uvedené v odstavci 1 poskytují Komisi výslovně právo auditu, a to na základě dokladů i na místě, všech dodavatelů a subdodavatelů, kteří obdrželi finanční prostředky Společenství. Dohody také výslovně opravňují Komisi k provádění kontrol a inspekcí na místě podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96.

3.  Veškeré smlouvy uzavřené v souvislosti s prováděním pomoci zajistí během plnění smluv i po něm práva Komise a Účetního dvora stanovená v odstavci 2.

Článek 17

Účast a pravidla původu

1.  Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je otevřena všem fyzickým nebo právnickým osobám z členských států.

2.  Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných podle tohoto nařízení je otevřena rovněž všem fyzickým nebo právnickým osobám z

3.  V případě, že jsou opatření prováděna v kterékoliv třetí zemi, která je podle kritérií stanovených OECD považována za nejméně rozvinutou zemi, je účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů umožněna na celosvětovém základě.

4.  V případě mimořádných opatření pomoci a programů prozatímní reakce podle článku 6 je účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů umožněna na celosvětovém základě.

5.  V případě opatření přijatých k dosažení cílů stanovených v článku 4 je účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů otevřena všem fyzickým a právnickým osobám rozvojové nebo transformující se země podle definic OECD a jakékoliv další fyzické a právnické osoby země způsobilé podle dané strategie a rozšiřují se na ně i pravidla původu.

6.  Účast na zadávání zakázek nebo poskytování grantů financovaných v rámci tohoto nařízení je otevřena mezinárodním organizacím.

7.  Odborníci navržení v rámci postupů pro zadávání zakázek nemusí splňovat pravidla pro státní příslušnost stanovená v tomto článku.

8.  Všechny dodávky a materiály zakoupené na základě zakázky financované podle tohoto nařízení musí pocházet ze Společenství nebo ze země způsobilé podle odstavců 2 až 5.

9.  V jednotlivých případech může být povolena účast fyzických a právnických osob ze třetích zemí či území, které mají tradiční hospodářské, obchodní nebo zeměpisné vazby s partnerskou zemí. Komise může dále v řádně odůvodněných případech povolit účast fyzických a právnických osob z jiných zemí nebo nákup dodávek a materiálů jiného původu.

Článek 18

Předběžné financování

Úrok vzniklý na základě předběžných plateb příjemcům se odečte od konečné platby.

Článek 19

Granty

V souladu s článkem 114 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 mohou granty získat i fyzické osoby.

Článek 20

Finanční prostředky poskytnuté Evropské investiční bance nebo jiným finančním zprostředkovatelům

Finanční prostředky uvedené v čl. 11 odst. 1 písm. d) spravují finanční zprostředkovatelé, Evropská investiční banka (EIB) nebo jakákoliv jiná banka nebo organizace, která je schopna je spravovat. Komise přijímá pro každý jednotlivý případ zvlášť prováděcí pravidla k tomuto článku, která upravují sdílení rizik, odměny pro zprostředkovatele pověřeného prováděním, použití a inkasování úroků z fondu a finanční uzavření operace.

Článek 21

Hodnocení

Komise pravidelně vyhodnocuje výsledky a účinnost politik a programů a efektivnost programování, aby se přesvědčila, zda jsou plněny, a aby mohla sestavit doporučení pro zlepšení dalších operací. Komise zasílá významné hodnotící zprávy k projednání výboru zřízenému čl. 22 odst. 1. Tyto výsledky se použijí jako zpětná vazba pro sestavování programu a přidělování prostředků.

Hlava IV

závěrečná ustanovení

Článek 22

Výbor

1.  Komisi je nápomocen výbor.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 4 odst. 3 zmíněného rozhodnutí je 30 dní.

3.  Výbor přijme svůj jednací řád.

4.  Jednání výboru týkající se otázek souvisejících s Evropskou investiční bankou se účastní její pozorovatel.

Článek 23

Zpráva

Komise posoudí pokrok dosažený při provádění opatření přijatých podle tohoto nařízení a předloží Evropskému parlamentu a Radě výroční zprávu o provádění pomoci. Tato zpráva se předkládá rovněž Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Obsahuje informace vztahující se k předešlému roku týkající se financovaných opatření, výsledků sledování a hodnocení a plnění rozpočtových závazků a plateb podle jednotlivých zemí, regionů a odvětví spolupráce.

Článek 24

Finanční krytí

Finanční krytí pro provádění tohoto nařízení na období 2007-2013 se stanoví na 2 062 000 000 EUR. Roční položky schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního rámce.

Článek 25

Přezkum

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2010 zprávu hodnotící provádění tohoto nařízení v prvních třech letech a v případě potřeby i návrh jeho úprav.

Článek 26

Zrušovací ustanovení

1.  Tato nařízení se zrušují s účinkem ode dne 1. ledna 2007:

2.  Zrušená nařízení se i nadále použijí na právní úkony a závazky, kterými se plní rozpočty let před rokem 2007.

Článek 27

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2007 do dne 31. prosince 2013.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

Příloha

Nástroj stability

Prohlášení Komise

Komise bude včas informovat Parlament o přijatých výjimečných opatřeních pomoci.

Komise zajistí, aby opatření přijatá podle čl. 4 odst. 1 písm. a) týkající se boje proti terorismu a organizovanému zločinu byla v souladu s mezinárodními právními předpisy. Tato opatření jsou určena zemím, které dávají jasně najevo svou politickou vůli k řešení těchto problémů způsobem, jenž zaručí úplné respektování jejich mezinárodních povinností v oblasti lidských práv a platného humanitárního práva. Komise bude pečlivě sledovat provádění těchto opatření s cílem zajistit dodržování těchto zásad.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 6. července 2006. (4) Úř. věst. L 163, 2.7.1996, s. 1. Nařízení ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1). (5) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (6) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí naposledy pozměněné rozhodnutím Rady 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11). (7) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1. (8) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1. (9) Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2. (10) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1. (11) Nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP) (Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 82). (12) Úř. věst. L 287, 31.10.2001, s. 3. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2110/2005 (Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 1). (13) Úř. věst. L 234, 1.9.2001, s. 6. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 2112/2005 (Úř. věst. L 344, 27.12.2005, s. 23). (14) Úř. věst. L 234, 1.9.2001, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 2110/2005. (15) Úř. věst. L 57, 27.2.2001, s. 5. (16) Úř. věst. L 122, 24.5.2000, s. 27. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 2098/2003 (Úř. věst. L 316, 29.11.2003, s. 1). (17) Úř. věst. L 287, 21.10.1997, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2110/2005. (18) Úř. věst. L 306, 28.11.1996, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2110/2005.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP) (KOM(2004)0627 – C6-0047/2005 – 2004/0222(CNS))

P6_TA(2006)0308 A6-0155/2006

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2004)0627)(1),

-   s ohledem na článek 181 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0047/2005),

-   s ohledem na prohlášení Komise k demokratické kontrole a provázanosti vnějších akcí, která je přílohou interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(2)(2004/2099(ACI) - 2006/2028(ACI)), a na související výměnu dopisů,

-   s ohledem na prohlášení, které dne 17. května 2006 učinila Komise na plenárním zasedání Evropského parlamentu, podle něhož Komise náležitě zohlední každý požadavek Evropského parlamentu podaný Komisi týkající se předložení návrhu na pozastavení či obnovení pomoci Společenství a na tento požadavek ihned odpoví a poskytne potřebné podrobnosti,

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro regionální rozvoj a Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6-0155/2006),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES změnila odpovídajícím způsobem;

3.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrhy Parlamentu Pozměňovací návrh 1 Bod odůvodnění 2a (nový) (2a) Evropský parlament uvítal, že Smlouva z Nice začlenila do Smlouvy o ES článek 181a, znovu však zdůraznil svůj postoj, že s ohledem na politický a rozpočtový význam předvstupní pomoci, by bylo velmi vhodné přijmout opatření nezbytná pro zavedení hospodářské, finanční a technické spolupráce se zeměmi, které jsou kandidáty na vstup do Unie, v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o ES. Pozměňovací návrh 2 Bod odůvodnění 11 (11)  Pomoc kandidátským zemím stejně jako možným kandidátským zemím by měla i nadále podporovat jejich úsilí posilovat demokratické instituce a právní stát, reformovat veřejnou správu, dodržovat lidská práva a práva menšin, podporovat rozvoj občanské společnosti, podporovat regionální spolupráci a proces usmíření a obnovy a přispívat k udržitelnému rozvoji a snižování chudoby v těchto zemích, a proto by měla být zaměřena na podporu širokého spektra opatření na budování institucí. (11)  Pomoc kandidátským zemím stejně jako možným kandidátským zemím podle tohoto nařízení, a jiným subjektům, jako jsou osoby a nevládní organizace, podle zvláštního nástroje určeného k podpoře lidských práv a demokracie by měla i nadále podporovat jejich úsilí posilovat demokratické instituce a právní stát, provádět hospodářské reformy zaměřené na posílení tržního hospodářství a volný a spravedlivý obchod, reformovat veřejnou správu, připravit plány národního rozvoje v souladu s politikou EU, dodržovat lidská práva a práva menšin, podporovat rovnoprávnost mužů a žen, podporovat rozvoj občanské společnosti, včetně institucionálního zajištění nevládních organizací, zlepšit práva spotřebitelů, podporovat regionální spolupráci a proces usmíření a obnovy a přispívat k udržitelnému rozvoji a vymýcení chudoby v těchto zemích, a proto by měla být zaměřena na podporu širokého spektra opatření na budování institucí. Pozměňovací návrh 3 Bod odůvodnění 13 (13)  Pomoc možným kandidátským zemím může zahrnovat slaďování s acquis communautaire a podporu investičních projektů. (13)  Pomoc možným kandidátským zemím může zahrnovat určité slaďování s acquis communautaire, napomáhání sestavování dočasných národních plánů rozvoje, které by odpovídaly podmínkám EU, zaměřených na vybudování institucionální kapacity na přijímání budoucí pomoci EU, zejména v oblasti rozvoje venkova, infrastruktury a lidských zdrojů, a podporu investičních projektů. Pozměňovací návrh 4 Bod odůvodnění 14 (14)  Pomoc by měla být poskytována na základě komplexní víceleté strategie, s ohledem na priority procesu stabilizace a přidružení a na priority vyplývající z předvstupního procesu. (14)  Pomoc by měla být poskytována na základě komplexní víceleté strategie, která odráží priority procesu stabilizace a přidružení, cíle domácích reforem zemí příjemců a strategické priority předvstupního procesu stanovené Evropským parlamentem, Pozměňovací návrh 5 Bod odůvodnění 16a (nový) (16a) Potenciální členské země a členské země, které doposud neobdržely oprávnění řídit fondy decentralizovaně, by měly mít přesto nárok, v rámci složky Přeměna a budování institucí, na opatření a akce podobného rázu jako jsou opatření dostupná v rámci složky Regionálního rozvoje, Řízení lidských zdrojů a Rozvoje venkova. Pozměňovací návrh 6 Bod odůvodnění 17 (17)  Pomoc by měla řídit podle pravidel vnější pomoci obsažených v nařízení (ES) 1605/2002, za využití struktur, které se během předvstupního procesu ukázaly být důležité, jako jsou decentralizované řízení, Twinning a TAIEX, ale měla by brát v úvahu také inovační přístupy, jakým je provádění v členských státech prostřednictvím sdíleného řízení v případě přeshraničních programů na vnějších hranicích Evropské unie. (17)  Pomoc by se měla řídit podle pravidel vnější pomoci obsažených v nařízení (ES, Euratom) 1605/2002, za využití struktur, které se během předvstupního procesu ukázaly být důležité, jako jsou decentralizované řízení, Twinning a TAIEX, ale měla by brát v úvahu také inovační přístupy, jakým je provádění v členských státech prostřednictvím sdíleného řízení v případě přeshraničních programů na vnějších hranicích Evropské unie. Předávání vědomostí a odbornosti členskými státy s odpovídajícími zkušenostmi uživatelům tohoto nařízení v souvislosti s uplatňováním acquis communautaire, by mělo mít v tomto ohledu zvláštní přínos. Pozměňovací návrh 7 Bod odůvodnění 18 (18)  Akce nezbytné pro provádění složky pomoci pro přeměnu a budování institucí a složky regionální a přeshraniční spolupráce jsou řídící opatření související s prováděním programů se značnými rozpočtovými důsledky, a proto by měly být přijaty v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468 ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, a to předáním víceletých orientačních plánovacích dokumentů řídícímu výboru. (18)  Akce nezbytné pro provádění složky pomoci pro přeměnu a budování institucí a složky regionální a přeshraniční spolupráce jsou řídící opatření související s prováděním programů se značnými rozpočtovými důsledky, a proto by měly být přijaty s ohledem na doporučení Evropského parlamentu v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, a to předáním víceletých orientačních plánovacích dokumentů řídícímu výboru. Pozměňovací návrh 8 Bod odůvodnění 22 (22)  Pokud země, která je příjemcem, porušuje principy, na nichž je založena Evropská unie, nebo nedělá dostatečný pokrok v souvislosti s kodaňskými kritérii a prioritami stanovenými v evropském nebo přístupovém partnerství, musí být Rada na návrh Komise schopna podniknout nezbytná opatření. (22)  Pokud země, která je příjemcem, porušuje principy, na nichž je založena Evropská unie, nebo nedělá dostatečný pokrok v souvislosti s kodaňskými kritérii a prioritami stanovenými v evropském nebo přístupovém partnerství nebo v ustanoveních Smlouvy o přistoupení, musí být Rada na návrh Komise a po konzultování Evropského parlamentu schopna podniknout nezbytná opatření, a v takovém případě by měla Komise v rámci tohoto nařízení dát podnět ke specifickým akcím zaměřeným na řešení problémů, které brzdí předvstupní nebo přístupový proces. Pozměňovací návrh 9 Čl. 2 odst. 1 písm. a) a) posilování demokratických institucí a právního státu, a) posilování demokratických institucí a právního státu a prosazování zákonnosti, jakož i podpory veřejné odpovědnosti a průhlednosti, Pozměňovací návrh 10 Čl. 2 odst. 1 písm. c) c) hospodářské reformy, c) tržně orientované hospodářské reformy zaměřené na budování udržitelného sociálního, konkurenceschopného hospodářství šetrného k životnímu prostředí, pomocí zvyšování cen, liberalizace obchodu, postupným začleňováním do celní unie, začleněním do Světové obchodní organizace (WTO) a uplatňováním pravidel WTO a pravidel vyplývajících z Rozvojové agendy v Dauhá Pozměňovací návrh 11 Čl. 2 odst. 1 písm. ca) (nové) ca) vypracování dočasných národních plánů rozvoje, které by odpovídaly podmínkám EU, zaměřených na vybudování institucionální kapacity na přijímání budoucí pomoci EU, zejména v oblasti rozvoje venkova, infrastruktury a lidských zdrojů, Pozměňovací návrh 12 Čl. 2 odst. 1 písm. da) (nové) da) podpory rovnosti žen a mužů; Pozměňovací návrh 14 Čl. 2 odst. 1 písm. e) e) rozvoje občanské společnosti, e) rozvoje občanské společnosti, občanství a svodobných, nezávislých médií, včetně rozvoje institucí a podpory nevládním organizacím, Pozměňovací návrh 15 Čl. 2 odst. 1 písm. ea) (nové) ea) hospodářské a sociální integrace zranitelných skupin, zejména žen, Pozměňovací návrh 16 Čl. 2 odst. 1 písm. f) f) usmíření, opatření pro budování důvěry a obnovy, f) usmíření, návrat uprchlíků, opatření pro budování důvěry a obnovy, Pozměňovací návrh 13 Čl. 2 odst. 2 bod b) b) sociálního a hospodářského rozvoje. b) sociálního, hospodářského a územního rozvoje a soudržnosti. Pozměňovací návrh 17 Čl. 3 odst. 3 3.  Komise přijme postupem podle čl. 11 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení prováděcí pravidla k tomuto nařízení. Pokud se tato pravidla týkají provádění článků 7 až 9 tohoto nařízení, proběhnou nejprve konzultace s výbory odpovědnými za příslušnou složku pomoci, a to postupem podle článku 3 rozhodnutí 1999/468/ES a v souladu s čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení. 3.  Komise přijme postupem podle čl. 11 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení prováděcí pravidla k tomuto nařízení. Pokud se tato pravidla týkají provádění článků 7 až 9 tohoto nařízení, proběhnou nejprve konzultace s výbory odpovědnými za příslušnou složku pomoci, a to postupem podle článku 3 rozhodnutí 1999/468/ES a v souladu s čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení. Prováděcí nástroje se před přijetím předloží Evropskému parlamentu, který k nim zaujme stanovisko. Pozměňovací návrh 18 Čl. 4 odst. 1 (1)   Komise vytvoří na základě strategického přístupu a s přihlédnutím k finančnímu výhledu a k evropským partnerstvím a přístupovým partnerstvím víceletý rámec pro rozdělení prostředků podle jednotlivých složek a zemí, a v případě potřeby podle tématu. Tento rámec je předmětem každoročního přezkumu s tím, že se přihlédne ke všem objektivním kritériím včetně absorpční kapacity, ocenění potřeb, respektování podmíněnosti a kapacity řízení. V případě potřeby bude proveden přezkum také s ohledem na opatření výjimečné pomoci nebo programy dočasné odezvy přijaté podle nařízení o zřízení nástroje stability. Prostředky přidělené na programy přeshraniční spolupráce s členskými státy jsou přinejmenším stejně vysoké jako odpovídající finanční podpora z Evropského fondu pro regionální rozvoj. 1.   Komise, s ohledem na doporučení Evropského parlamentu, vytvoří na základě strategického přístupu a s přihlédnutím k finančnímu výhledu a k evropským partnerstvím a přístupovým partnerstvím víceletý rámec pro rozdělení prostředků podle jednotlivých složek a zemí, a v případě potřeby podle tématu. Tento rámec je předmětem každoročního přezkumu s ohledem na doporučení Evropského parlamentu s tím, že se přihlédne ke všem objektivním kritériím včetně absorpční kapacity, ocenění potřeb, respektování podmíněnosti a kapacity řízení. V případě potřeby bude podobným postupem proveden přezkum také s ohledem na opatření výjimečné pomoci nebo programy dočasné odezvy přijaté podle nařízení o zřízení nástroje stability. Prostředky přidělené na programy přeshraniční spolupráce s členskými státy jsou přinejmenším stejně vysoké jako odpovídající finanční podpora z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Pozměňovací návrh 19 Čl. 4 odst. 2 (2)  Komise každý rok seznámí Radu a Evropský parlament s orientačním víceletým rámcem. 2.  Komise každý rok včas seznámí Radu a Evropský parlament s orientačním víceletým rámcem. Ve své výroční zprávě Komise podrobně uvede, do jaké míry byla zohledněna doporučení Parlamentu. Pokud se odchýlí od doporučení Evropského parlamentu, uvede Komise důvody tohoto odchýlení. Pozměňovací návrh 20 Čl. 4 odst. 2a (nový) 2a. Postup stanovený v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se nedotýká práv Evropského parlamentu jakožto rozpočtového orgánu podle Smlouvy. Pozměňovací návrh 21 Čl. 6 odst. 2 2.  Cílem takové spolupráce je podpora stability, bezpečnosti a prosperity ve společném zájmu všech zúčastněných zemí a podpora jejich harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje. 2.  Cílem takové spolupráce je podpora dobrých sousedských vztahů, stability, bezpečnosti, prosperity a sociální soudržnosti ve společném zájmu všech zúčastněných zemí a podpora jejich harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje. Pozměňovací návrh 22 Čl. 10 odst. 2a (nový) 2a. Ve výjimečných případech, kdy při neexistenci dohody mezi členským státem a přijímací zemí nemohou být prováděcími úkoly přeshraničního programu pověřeny členské státy, mohou být tyto úkoly provedeny nějakým jiným vhodným způsobem v souladu s nařízením (ES, Euratom) č. 1605/2002. Komise zajistí koordinaci a soudržnost mezi pomocí poskytovanou podle tohoto nařízení a pomocí poskytovanou jinými nástroji Společenství. Pozměňovací návrh 23 Čl. 10 odst. 5a (nový) 5a. Komise informuje Evropský parlament o programech pomoci Společenství v rámci tohoto nařízení ještě před jejich prováděním. Pro účely výkonu této kontroly ex ante zahrne Komise do svých zpráv veškeré informace o navrhovaných činnostech, jejich příjemcích a příslušných finančních operacích. Pozměňovací návrh 24 Čl. 11 odst. 3a (nový) 3a. Komise bude informovat Evropský parlament o jednání výborů. Pozměňovací návrh 25 Čl. 12 odst. 1 1.  Pomoc podle tohoto nařízení může být mimo jiné použita na financováni investic, smluv o veřejných zakázkách, grantů včetně zvýhodněných úrokových sazeb, zvláštních půjček, záruk za půjčky a finanční pomoci, rozpočtové podpory a dalších konkrétních forem rozpočtové pomoci a příspěvku na kapitál mezinárodních finančních institucí nebo regionálních rozvojových bank. Podmínkou pro rozpočtovou podporu jsou dostatečně průhledná, spolehlivá a efektivní správa veřejných financí partnerské země a zavedené řádně definované sektorové a makrohospodářské politiky schválené mezinárodními finančními institucemi. 1.  Pomoc podle tohoto nařízení může být mimo jiné použita na financováni investic, smluv o veřejných zakázkách, grantů včetně zvýhodněných úrokových sazeb, zvláštních půjček, záruk za půjčky a finanční pomoci a příspěvku na kapitál mezinárodních finančních institucí nebo regionálních rozvojových bank. Pozměňovací návrh 26 Čl. 14 nadpis Provádění pomoci Provádění pomoci a její viditelnost Pozměňovací návrh 27 Čl. 14 odst. 2a (nový) 2a. Komise bude šířit podrobné informace a zajišťovat publicitu o financovaných projektech a programech za účelem zvýšení povědomí veřejnosti o akcích Společenství a jejich cílech. Pozměňovací návrh 28 Čl. 14 odst. 2b (nový) 2b. Komise zajistí, aby pomoc poskytovaná v rámci tohoto nařízení byla v souladu s pomocí poskytovanou v rámci nástrojů další vnější pomoci, včetně zvláštního nástroje určeného na podporu lidských práv a demokracie, s oboustrannými akcemi mezi členskými státy, a s financováním z EIB, dalších finančních organizací a bankami pro regionální rozvoj. Pozměňovací návrh 29 Čl. 17 odst. 2 (2)   Pokud přijímající země porušuje tyto principy nebo závazky obsažené v příslušném partnerství s Evropskou unií nebo pokud je pokrok při plnění přístupových kritérií nedostatečný, může Rada na návrh Komise přijmout kvalifikovanou většinou vhodné kroky v souvislosti s jakoukoli pomocí poskytnutou podle tohoto nařízení. 2.   Pokud přijímající země porušuje tyto principy nebo závazky obsažené v příslušném partnerství s Evropskou unií nebo ve Smlouvě o přistoupení k Evropské unii nebo pokud je pokrok při plnění přístupových kritérií nedostatečný, může Rada na návrh Komise a po konzultaci Evropského parlamentu přijmout kvalifikovanou většinou vhodné kroky v souvislosti s jakoukoli pomocí poskytnutou podle tohoto nařízení. V takovém případě by měla Komise v rámci tohoto nařízení dát podnět ke specifickým akcím zaměřeným na řešení problémů, které brzdí předvstupní a přístupový proces. Pozměňovací návrh 30 Čl. 17 odst. 2a (nový) 2a. Evropský parlament může požádat Komisi, aby předložila Radě návrh v souladu s odstavcem 2 na přijetí vhodných opatření týkajících se veškeré pomoci poskytované podle tohoto nařízení v souladu s čl. 17 odst. 2 tohoto nařízení. Komise předloží návrh Radě do tří měsíců po doručení žádosti, nebo uvede důvody, proč tak neučinila. Pozměňovací návrh 31 Článek 18 Jestliže přijímající země uvedená v příloze I tohoto nařízení na základě rozhodnutí Rady podle čl. 49 odst. 1 první věty Smlouvy o založení Evropské unie získá status kandidátské země, Rada na návrh Komise převede kvalifikovanou většinou uvedenou zemi z přílohy I do přílohy II. 1.   Jestliže přijímající země uvedená v příloze I tohoto nařízení na základě rozhodnutí Rady podle čl. 49 odst. 1 první věty Smlouvy o založení Evropské unie získá status kandidátské země, Rada na návrh Komise a po konzultaci Evropského parlamentu převede kvalifikovanou většinou uvedenou zemi z přílohy I do přílohy II. Pozměňovací návrh 32 Čl. 18 odst. 1a (nový) 1a. Pokud Evropská rada uzná stát za možného kandidáta na členství v Evropské unii, Rada na základě návrhu Komise a po konzultaci Evropského parlamentu zařadí kvalifikovanou většinou danou zemi do přílohy I. Pozměňovací návrh 33 Čl. 20a (nový) Článek 20a 1.  Nejpozději do 30. června 2010 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto nařízení spolu s legislativním návrhem na zavedení potřebných změn. 2.  Evropský parlament a Rada přezkoumají toto nařízení na návrh Komise do 31. prosince 2013.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.

Rozhodnutí Evropského parlamentu o uzavření interinstitucionální dohody v podobě společného prohlášení o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 1999/468/ES o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (nový regulační postup s přezkumem) (10125/2006 – C6-0208/2006 – 2006/2152(ACI))

P6_TA(2006)0309 A6-0237/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 202 třetí odrážku této smlouvy,

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(1),

-   s ohledem na návrh Komise, na jehož základě má být přijato rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 1999/468/ES (KOM(2002)0719(2),

-   s ohledem na prohlášení bývalého předsedy Komise R. Prodiho přednesené před Evropským parlamentem dne 5. února 2002 ("Prodiho prohlášení"),

-   s ohledem na svůj postoj ze dne 2. září 2003(3),

-   s ohledem na své usnesení o provádění právních předpisů v oblasti finančních služeb ze dne 5. února 2002(4),

-   s ohledem na pozměněný návrh Komise (KOM(2004)0324)(5),

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10126/1/2006 – C6-0190/2006)(6),

-   s ohledem na návrh společného prohlášení (10125/2006 - C6-0208/2006),

-   s ohledem na čl. 120 odst. 1 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6-0237/2006), vzhledem k tomu, že

A.  Rada a Komise se minulý podzim dohodly na zahájení jednání o možné realizaci reformy postupů projednávání ve výborech na základě pozměněného návrhu Komise,

B.  Konference předsedů dne 10. listopadu 2005 rozhodla zahájit diskusi s Radou a Komisí o postupech projednávání ve výborech a udělila za tímto účelem mandát předsedovi Konference předsedů výborů a zpravodaji příslušného výboru, který byl obnoven dne 19. ledna 2006,

C.   tyto rozhovory vedly k návrhu nového postupu a návrhu prohlášení v souvislosti s rozhodnutím, které má být ohledně tohoto postupu přijato,

D.   rozhodnutí zavede do rozhodnutí o projednávání ve výborech z roku 1999 nový postup, známý pod označením "regulativní postup s přezkumem", který dá Evropskému parlamentu a Radě rovnocenné právo přezkoumat "kvazilegislativní" prováděcí opatření pro nástroje přijaté postupem spolurozhodování a tato opatření zamítnout,

E.  Smlouva o Ústavě pro Evropu podepsaná představiteli všech vlád a států uděluje Parlamentu pravomoc zrušit přenesení pravomocí (čl. I odst. 36); konečné kompromisní znění nového regulačního postupu s přezkumem tuto pravomoc Parlamentu neuděluje; právo zrušit přenesení pravomocí proto zůstává nadále jedním z klíčových požadavků Evropského parlamentu, kterého může být dosaženo zejména prostřednictvím ústavní smlouvy,

F.   toto rozhodnutí bude doprovázet společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, prohlášení Komise, které bude zaznamenáno v zápisu Rady, a prohlášení Komise o provádění a uplatňování tohoto nového postupu,

G.   tato prohlášení odrážejí důležité body, které tyto tři orgány vnesly do jednání a bez kterých by kompromisu o novém postupu nebylo dosaženo a jeho praktický dopad by nebyl zajištěn,

1.   schvaluje uzavření dohody v podobě společného prohlášení připojeného k tomuto rozhodnutí;

2.   bere na vědomí prohlášení Komise o provedených opatřeních k zajištění průhlednosti, které učinila v souvislosti se společným prohlášením;

3.   bere na vědomí prohlášení Komise o jazykovém režimu a výchozím bodu období přezkumu a o sladění platných kroků, které byly při této příležitosti podniknuty;

4.   pověřuje svého předsedu, aby pro informaci předal toto rozhodnutí Radě a Komisi.

Prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise

1.  Evropský parlament, Rada a Komise vítají nadcházející přijetí rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(7). Na základě zahrnutí nového postupu, nazvaného "regulativní postup s přezkumem", do rozhodnutí z roku 1999, bude legislativní orgán oprávněn přezkoumat "kvazilegislativní" opatření, jimž se provádí nástroj přijatý postupem spolurozhodování.

2.  Evropský parlament, Rada a Komise zdůrazňují, že v rámci stávající Smlouvy představuje toto rozhodnutí uspokojivé a horizontální řešení, pokud jde o požadavky Evropského parlamentu ohledně přezkumu provádění nástrojů přijatých v rámci postupu spolurozhodování.

3.  Aniž jsou dotčeny výsady zákonodárných orgánů, Evropský parlament a Rada uznávají, že zásady dobré tvorby právních předpisů vyžadují, aby prováděcí pravomoci byly Komisi svěřeny bez časové lhůty. Evropský parlament, Rada a Komise ovšem mají za to, že v případě, kdy je nezbytné provést úpravu během určité lhůty, by doložka, podle níž by Komise měla předložit návrh přezkumu nebo zrušení ustanovení týkajících se pověření prováděcími pravomocemi, mohla posílit kontrolní úlohu normotvůrce.

4.  Tento nový postup se po svém vstupu v platnost použije pro kvazilegislativní opatření stanovená v nástrojích přijatých postupem spolurozhodování, včetně opatření stanovených v nástrojích, které mají být v budoucnu přijaty v oblasti finančních služeb (Lamafalussyho nástroje). Aby se však mohl použít pro nástroje přijaté postupem spolurozhodování, které jsou již v platnosti, musí být tyto nástroje upraveny podle platných postupů, aby se regulativní postup stanovený v článku 5 rozhodnutí 1999/468/ES nahradil regulativním postupem s přezkumem, a to u veškerých opatření, která spadají do jeho oblasti působnosti.

5.  Podle názoru Evropského parlamentu, Rady a Komise by měly být neprodleně upraveny tyto nástroje:

a)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady o nutričních a zdravotních tvrzeních pro označování potravin (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku)

b)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o přepracování směrnice Rady 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí (dosud nezveřejněna v Úředním věstníku)

c)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přepracování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (dosud nezveřejněna v Úředním věstníku)

d)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87)

e)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1)

f)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15)

g)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů a o změně směrnic Rady 92/42/EHS a Evropského parlamentu a Rady 96/57/ES a 2000/55/ES (Úř. věst. L 191, 22.7.2005, s. 29)

h)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/1/ES ze dne 9. března 2005, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS, 85/611/EHS, 91/675/EHS, 92/49/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES, 98/78/ES, 2000/12/ES, 2001/34/ES, 2002/83/ES a 2002/87/ES za účelem zavedení nové organizační struktury výboru pro finanční služby (Úř. věst. L 79, 24.3.2005, s. 9)

i)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS (Úř. věst. L 70, 16.3.2005, s. 1)

j)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38)

k)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1)

l)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64)

m)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1)

n)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi (Úř. věst. L 235, 23.9.2003, s. 10)

o)  Směrnice 2003/6/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (Úř. věst. L 96, 12.4.2003, s. 16)

p)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 24)

q)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 19)

r)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES (Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1)

s)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1).

t)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/107/ES ze dne 21. ledna 2002, kterou se mění směrnice Rady 85/611/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) s ohledem na regulaci správcovských společností a zjednodušené prospekty (Úř. věst. L 41, 13.2.2002, s. 20)

u)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67)

v)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS (Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1)

w)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1)

x)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (Úř. věst. L 269, 21.10.2000, s. 34)

y)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, 24.4.1998, s. 1)

Komise uvedla, že za tímto účelem co nejdříve předloží Evropskému parlamentu a Radě návrhy na změnu výše uvedených nástrojů s cílem zavést regulativní postup s přezkumem, a v důsledku toho zrušit případná ustanovení uvedených nástrojů, která pro pověření Komise prováděcími pravomocemi stanoví časovou lhůtu. Evropský parlament a Rada zajistí, aby uvedené návrhy byly co nejrychleji přijaty.

6.  V souladu s interinstitucionální dohodou 16. prosince 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů(8) ze dne Evropský parlament, Rada a Komise připomínají důležitou roli prováděcích opatření v právních předpisech. Mají také za to, že obecné zásady interinstitucionální dohody ze dne 22. prosince 1998 o společných pokynech k redakční kvalitě právních předpisů Společenství(9) by se měly používat vždy na opatření obecného významu přijatá podle nového regulativního postupu s přezkumem.

(1) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. (2) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku. (3) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 82. (4) Úř.věst. C 284 E, 21.11.2002, s. 115. (5) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku. (6) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku. (7) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. (8) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1. (9) Úř. věst. C 73, 17.3.1999, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 1999/468/ES o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (10126/1/2006 – C6-0190/2006 – 2002/0298(CNS))

P6_TA(2006)0310 A6-0236/2006

(Postup konzultace – opětovná konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 202 třetí odrážku této smlouvy,

-   s ohledem na čl. I odst. 36 Smlouvy o Ústavě pro Evropu(1),

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (10126/1/2006)(2),

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2002)0719)(3) a pozměněný návrh (KOM(2004)0324)(4),

-   s ohledem na svůj postoj ze dne 2. září 2003(5),

-   po opětovné konzultaci ze strany Rady podle článku 202 Smlouvy o ES (C6-0190/2006)

-   s ohledem na článek 51 a čl. 55 odst. 3 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6-0236/2006),

1.   schvaluje návrh rozhodnutí Rady;

2.   žádá příslušný výbor, aby přezkoumal, zda by bylo vhodné upravit jednací řád, zejména pak článek 81, aby měl Parlament možnost využívat svých práv podle nového regulačního postupu s přezkumem za co nejlepších podmínek;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu, Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 310, 16.12.2004, s. 1. (2) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (3) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (4) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (5) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2004, s. 82.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o informacích o plátci podávaných v souvislosti s převodem finančních prostředků (KOM(2005)0343 – C6-0246/2005 – 2005/0138(COD))

P6_TA(2006)0311 A6-0196/2006

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0343)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Evropskému parlamentu (C6-0246/2005),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A6-0196/2006),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 6. července 2006 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2006 o plátci podávaných v souvislosti s převodem finančních prostředků

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Toky špinavých peněz prostřednictvím převodu finančních prostředků mohou poškodit stabilitu a pověst finančního sektoru a ohrozit vnitřní trh. Terorismus otřásá samotnými základy naší společnosti. Zdravý charakter, integrita a stabilita systému převodu finančních prostředků a důvěra ve finanční systém jako celek by mohly být vážně ohroženy snahami pachatelů trestné činnosti a jejich společníků buď zastírat původ výnosů z trestné činnosti nebo směrovat finanční prostředky na teroristické účely.

(2)  Ti, kdo perou peníze a financují terorismus, by se k usnadnění své trestné činnosti mohli pokoušet využívat volného pohybu kapitálu, který integrovaný finanční prostor zahrnuje, pokud nebudou na úrovni Společenství přijata určitá koordinační opatření.. Opatření Společenství by mělo svým rozsahem zaručit jednotné provádění zvláštního doporučení č. VII o bezhotovostních převodech (dále jen "SR VII")Finančního akčního výboru (FATF), zřízeného v roce 1989 na summitu G7 v Paříži, v rámci celé Evropské unie a zejména to, aby nedocházelo k rozlišování mezi vnitrostátními platbami v rámci členského státu a přeshraničními platbami mezi členskými státy. Nekoordinovaný postup jednotlivých členských států v oblasti přeshraničních převodů finančních prostředků by mohl mít významný dopad na hladké fungování platebních systémů na úrovni EU, a v důsledku toho poškodit vnitřní trh v oblasti finančních služeb.

(3)  Po teroristických útocích v USA z 11. září 2001 Evropská rada na zvláštním zasedání konaném dne 21. září 2001 znovu potvrdila, že boj proti terorismu je hlavním cílem Evropské unie. Evropská rada schválila akční plán k posílení policejní a justiční spolupráce, vypracování mezinárodních právních nástrojů proti terorismu, předcházení financování terorismu, posílení bezpečnosti letecké dopravy a lepšímu souladu všech příslušných politik. Tento akční plán pozměnila Evropská rada po teroristických útocích z 11. března 2004 v Madridu a nyní se konkrétně zabývá potřebou zajistit, aby byl právní rámec vytvořený Společenstvím pro boj proti terorismu a pro zlepšení justiční spolupráce přizpůsoben devíti zvláštním doporučením namířeným proti financování terorismu, která přijal FATF.

(4)  S cílem předcházet financování terorismu byla přijata opatření zaměřená na zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů některých osob, skupin a subjektů, včetně nařízení Rady (ES) č. 2580/2001(4) a nařízení Rady (ES) č. 881/2002(5). Za stejným účelem byla přijata opatření zaměřená na ochranu finančních systémů před směrováním finančních prostředků a jiných hospodářských zdrojů na teroristické účely. Směrnice 2005/60/ES(6) obsahuje řadu opatření zaměřených na boj proti zneužívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu. Uvedená opatření však dokonale nebrání přístupu teroristů a dalších pachatelů trestné činnosti k platebním systémům za účelem přesunu jejich finančích prostředků.

(5)  V zájmu prosazení soudržného přístupu k boji proti praní peněz a financování terorismu na mezinárodní úrovni by další kroky Společenství měly zohlednit vývoj na této úrovni, jmenovitě devět zvláštních doporučení pro boj proti financování terorismu, která přijal FATF, a zejména SR VII a revidovanou výkladovou poznámku k jeho provádění.

(6)  Zvlášť důležitým a cenným nástrojem pro předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz nebo financování terorismu může být úplná dohledatelnost převodů finančních prostředků. V zájmu zajištění předávání informací o plátci v rámci celého platebního řetězce je proto vhodné zavést systém, který ukládá poskytovatelům platebních služeb povinnost doprovázet převody finančních prostředků přesnými a smysluplnými informacemi o plátci.

(7)  Tímto nařízením není dotčena směrnice 95/46/ES(7). Informace shromažďované a uchovávané pro účely tohoto nařízení by tedy například neměly být využívány ke komerčním účelům.

(8)  Osoby, které pouze přeměňují dokumenty v listinné podobě na elektronické údaje a jednají na základě smlouvy s poskytovatelem platebních služeb, nespadají do působnosti tohoto nařízení. Totéž platí pro každou fyzickou nebo právnickou osobu, která pouze poskytuje poskytovateli platebních služeb systém přenosu zpráv nebo jiné podpůrné systémy pro převod finančních prostředků nebo systémy pro zúčtování a vypořádání.

(9)  Z oblasti působnosti tohoto nařízení je vhodné vyjmout převody finančních prostředků, které představují nižší riziko praní peněz nebo financování terorismu. Tato vynětí zahrnují kreditní nebo debetní karty, výběry z bankomatů, přímá inkasa, šeky převedené do elektronické podoby, platby daní, pokut a jiných dávek a na převody finančních prostředků, kdy jsou plátce i příjemce platby poskytovateli platebních služeb, kteří jednají svým vlastním jménem. Kromě toho mohou členské státy s cílem zohlednit zvláštnosti vnitrostátních platebních systémů vyjmout i žirové platby, pokud je vždy možné dohledat převod finančních prostředků zpět k plátci. V případě, že členský stát uplatňuje výjimku pro elektronické peníze stanovenou ve směrnici 2005/60/ES, měla by tato výjimka být uplatňována rovněž v rámci tohoto nařízení, pokud převáděná částka není vyšší než 1000 EUR.

(10)  Vynětí elektronických peněz ve smyslu směrnice 2000/46/ES(8) zahrnuje elektronické peníze bez ohledu na to, zda se na instituci vydávající tyto peníze vztahuje výjimka podle článku 8 uvedené směrnice.

(11)  Aby nedocházelo ke snižování účinnosti platebních systémů, měly by být požadavky na ověřování týkající se převodů finančních prostředků z účtu odděleny od takových požadavků týkajících se převodů, které z účtu prováděny nejsou. V zájmu vyvážení rizika přesunu transakcí do šedé zóny v důsledku uplatňování příliš přísných identifikačních požadavků na jedné straně a potenciálních teroristických hrozeb představovaných malými převody finančních prostředků, na straně druhé by se povinnost prověřovat přesnost informací o plátci měla v případě převodů finančních prostředků, které nejsou prováděny z účtu, ukládat pouze u jednotlivých převodů finančních prostředků přesahujících částku 1 000 EUR, aniž jsou dotčeny požadavky směrnice 2005/60/ES. U převodů finančních prostředků z účtu by nemělo být od poskytovatelů platebních služeb vyžadováno, aby ověřovali informace o plátci doprovázející každý převod finančních prostředků, pokud jsou splněny požadavky směrnice 2005/60/ES.

(12)  Na základě nařízení (ES) č. 2560/2001(9) a sdělení Komise nazvaného "Nový právní rámec pro platby na vnitřním trhu"(10) stačí stanovit, že převody finančních prostředků v rámci Společenství mají být doprovázeny zjednodušenými informacemi o plátci.

(13)  Aby se orgánům, které ve třetích zemích odpovídají za boj proti praní peněz nebo financování terorismu, umožnilo dohledat zdroj finančních prostředků používaných k těmto účelům, měly by převody finančních prostředků ze Společenství mimo území Společenství být doprovázeny úplnými informacemi o plátci. Uvedeným orgánům by měl být poskytnut přístup k úplným informacím o plátci pouze za účelem předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz nebo financování terorismu.

(14)  Pokud jde o převody finančních prostředků od jediného plátce několika příjemcům, které jsou zasílány s nízkými náklady v dávkovém souboru obsahujícím jednotlivé převody ze Společenství mimo něj, je třeba stanovit, že k těmto jednotlivým převodům lze uvádět pouze číslo účtu plátce nebo jedinečný identifikační kód, pokud úplnou informaci o plátci obsahuje dávkový soubor.

(15)  V zájmu kontroly, zda převody finančních prostředků doprovázejí požadované informace o plátci, a s cílem napomoci zjišťování podezřelých transakcí by poskytovatelé platebních služeb příjemce měli mít k dispozici účinné postupy  pro odhalování chybějících informací o plátci.

(16)  Vzhledem k potenciální hrozbě financování terorismu, kterou představují anonymní převody, by poskytovateli platebních služeb příjemce mělo být umožněno, aby nedovolil vznik nebo sjednal nápravu takových situací, kdy zjistí chybějící či neúplné informace o plátci. V tomto směru je třeba umožnit jistou pružnost, pokud jde o rozsah informací o plátci, na základě posouzení míry rizika. Kromě toho by za přesnost a úplnost informací o plátci měl nadále odpovídat poskytovatel platebních služeb plátce. Pokud se poskytovatel platebních služeb plátce nachází mimo území Společenství, měly by u přeshraničního korespondenčního bankovního vztahu s dotyčným poskytovatelem platebních služeb být uplatněna zesílená hloubková kontrola klienta v souladu se směrnicí 2005/60/ES.

(17)  V případech, kdy příslušné vnitrostátní orgány vydávají pokyny týkající se povinnosti zamítnout veškeré převody poskytovatele platebních služeb, který pravidelně nedodává požadované informace o plátci, nebo rozhodnout, zda omezit či ukončit obchodní vztahy s tímto poskytovatelem služeb nebo nikoliv, měly by se tyto pokyny mimo jiné řídit osvědčenými postupy a také by měla být zohledněna skutečnost, že výkladová poznámka k SR VII FATF třetím zemím umožňuje, aby pro povinnost poskytnout informace o plátci určily hranici ve výši 1 000 EUR nebo 1 000 USD, aniž je dotčen cíl účinného boje proti praní peněz a financování terorismu.

(18)  Poskytovatel platebních služeb příjemce platby by měl v každém případě při zjištění chybějících či neúplných informací o plátci postupovat zvláště obezřetně a na základě posouzení míry rizika a měl by podezřelé transakce oznámit příslušným orgánům v souladu s oznamovací povinností stanovenou ve směrnici 2005/60/ES a vnitrostátních prováděcích předpisech.

(19)  Ustanoveními o převodech finančních prostředků s chybějícími nebo neúplnými informacemi o plátci nejsou dotčeny žádné povinnosti poskytovatelů platebních služeb, které se týkají pozastavení nebo odmítnutí převodů finančních prostředků, které porušují ustanovení občanského, správního nebo trestního práva.

(20)  Dokud nebudou odstraněny technické překážky, které mohou zprostředkujícím poskytovatelům platebních služeb bránit v plnění povinnosti předávat všechny obdržené informace o plátci, měli by tito zprostředkující poskytovatelé platebních služeb vést záznamy s těmito informacemi. Tyto technické překážky by měly být odstraněny, jakmile dojde ke zkvalitnění platebních systémů.

(21)  Protože při vyšetřování trestné činnosti lze často identifikovat požadované údaje nebo zúčastněné osoby až po mnoha měsících či dokonce letech po uskutečnění původního převodu finančních prostředků, je vhodné, aby poskytovatelé platebních služeb uchovávali záznamy s informacemi o plátci pro účely předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz nebo financování terorismu. Tato doba by měla být omezena.

(22)  S cílem napomoci rychlým akcím v rámci boje proti terorismu by poskytovatelé platebních služeb měli urychleně reagovat na žádosti o informace o plátci ze strany orgánů odpovědných za boj proti praní peněz nebo financování terorismu v  členských státech, kde se nacházejí.

(23)  Počet dní pro odpověď na žádost o informace o plátci je určen počtem pracovních dnů v členském státě poskytovatele platebních služeb plátce.

(24)  Vzhledem k významu boje proti praní peněz a financování terorismu by členské státy měly ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce za nedodržení tohoto nařízení.

(25)  Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(11).

(26)  Řada zemí a území, které nejsou součástí území Společenství, sdílí s některým členským státem měnovou unii, jsou součástí měnového prostoru některého členského státu nebo podepsaly měnovou dohodu s Evropským společenstvím zastupovaným některým členským státem a mají poskytovatele platebních služeb, kteří se přímo nebo nepřímo účastní platebních a zúčtovacích systémů daného členského státu. S cílem zabránit uplatňování tohoto nařízení na převody finančních prostředků mezi dotyčnými členskými státy a zmíněnými zeměmi či území, které by mohlo mít značně negativnímu dopadu na hospodářství těchto zemí či území, je vhodné umožnit, aby se s takovými převody nakládalo jako s převody finančních prostředků v rámci dotyčného členského státu.

(27)  Aby nedošlo k odrazování od darů na dobročinné účely, měly by být členské státy oprávněny zprostit poskytovatele platebních služeb, kteří se nacházejí na jejich území, povinnosti shromažďovat, ověřovat, zaznamenávat nebo zasílat informace o plátci u převodů finančních prostředků do maximální výše 150 EUR a prováděných na území tohoto členského státu. Je rovněž vhodné podmínit tuto možnost požadavky, které musí neziskové organizace splňovat, aby tak členské státy mohly zajistit, že toto zproštění povinnosti nebude teroristy zneužito jako prostředek k zastření nebo usnadnění financování jejich činnosti.

(28)  Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků činnosti lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(29)  V zájmu zajištění soudržného přístupu v boji proti praní peněz a financování terorismu by se hlavní ustanovení tohoto nařízení měla použít od stejného dne jako příslušná ustanovení přijatá na mezinárodní úrovni,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Předmět, definice a oblast působnosti

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro informace o plátci doprovázející převody finančních prostředků za účelem předcházení, vyšetřování a odhalování praní peněz a financování terorismu.

Článek 2

Definice

Článek 3

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na převody finančních prostředků v libovolné měně, které odesílá nebo přijímá poskytovatel platebních služeb usazený ve Společenství.

2.  Toto nařízení se nevztahuje na převody finančních prostředků uskutečněné kreditní nebo debetní kartou, pokud:

3.  Pokud členský stát uplatňuje výjimku uvedenou v čl. 11 odst. 5 písm. d) směrnice 2005/60/ES, nevztahuje se toto nařízení na převody finančních prostředků s použitím elektronických peněz, na něž se uvedená výjimka uplatňuje, kromě případů, ledaže převáděná částka přesahuje 1000 EUR.

4.  Aniž je dotčen odstavec 3, nevztahuje se toto nařízení na převody finančních prostředků uskutečněné prostřednictvím mobilního telefonu nebo jiného digitálního zařízení či zařízení informační technologie, pokud jsou tyto převody předplaceny a převáděná částka nepřesahuje 150 EUR.

5.  Toto nařízení se nevztahuje na převody finančních prostředků uskutečněné prostřednictvím mobilního telefonu nebo jiného digitálního zařízení či zařízení informační technologie, pokud jsou tyto převody placeny následně a jsou splněny všechny tyto podmínky:

6.  Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat toto nařízení na převody finančních prostředků v rámci daného členského státu na účet příjemce, který povolil platby za poskytování zboží nebo služeb, pokud:

Členské státy, které tuto výjimku využijí, o tom informují Komisi.

7.  Toto nařízení se nevztahuje na převody finančních prostředků:

Kapitola II

Povinnosti poskytovatele platebních služeb plátce

Článek 4

Úplné informace o plátci

1.  Úplné informace o plátci se obsahují jeho jméno, adresu a číslo účtu.

2.  Adresu lze nahradit datem a místem narození plátce, jeho identifikačním číslem klienta nebo vnitrostátním identifikačním číslem.

3.  Pokud číslo účtu plátce neexistuje, nahradí je poskytovatel platebních služeb plátce jedinečným identifikačním kódem, podle něhož lze transakci dohledat zpět až k plátci.

Článek 5

Informace doprovázející převody finančních prostředků a vedení evidence

1.  Poskytovatelé platebních služeb zajistí, aby převody finančních prostředků doprovázely úplné informace o plátci.

2.  Poskytovatel platebních služeb plátce ještě před převedením finančních prostředků ověří úplné informace o plátci na základě dokladů, údajů nebo informací získaných ze spolehlivého a nezávislého zdroje.

3.  V případě převodů finančních prostředků z účtu lze ověření považovat za splněné, pokud

4.  Aniž je dotčen čl. 7 písm. c) směrnice 2005/60/ES, není-li převod finančních prostředků uskutečňován z účtu, ověří nicméně poskytovatel platebních služeb plátce informace o plátci, pouze pokud částka přesahuje 1000 EUR, ledaže je transakce prováděna v několika operacích, které se zdají být propojeny a společně přesahují 1000 EUR.

5.  Poskytovatel platebních služeb uchovává záznamy o úplných informacích o plátci, které doprovázejí převody finančních prostředků, po dobu pěti let.

Článek 6

Převody finančních prostředků v rámci Společenství

1.  Odchylně od čl. 5 odst. 1 se vyžaduje, aby v případě, kdy se poskytovatel platebních služeb plátce i poskytovatel platebních služeb příjemce nachází ve Společenství, doprovázelo převody finančních prostředků pouze číslo účtu plátce nebo jedinečný identifikační kód, podle něhož lze transakci dohledat zpět až k plátci.

2.  Požádá-li však o to poskytovatel platebních služeb příjemce, zpřístupní poskytovatel platebních služeb plátce poskytovateli platebních služeb příjemce úplné informace o plátci do tří pracovních dnů po obdržení takové žádosti.

Článek 7

Převody finančních prostředků ze Společenství mimo Společenství

1.  Převody finančních prostředků v případech, kdy se poskytovatel platebních služeb příjemce nachází mimoSpolečenství, doprovázejí úplné informace o plátci.

2.  V případě převodů dávkových souborů od jediného plátce, u nichž se poskytovatelé platebních služeb příjemců nacházejí mimo Společenství, se odstavec 1 nevztahuje na jednotlivé převody spojené do souboru, pokud takové informace obsahuje dávkový soubor a jednotlivé převody jsou doprovázeny číslem účtu plátce nebo jedinečným identifikačním kódem.

Kapitola III

Povinnosti poskytovatele platebních služeb příjemce

Článek 8

Odhalení chybějících informací o plátci

Článek 9

Převody finančních prostředků s chybějícími nebo neúplnými informacemi o plátci

1.  Pokud poskytovatel platebních služeb příjemce při příjmu převodů finančních prostředků zjistí, že informace o plátci vyžadované podle tohoto nařízení chybějí nebo jsou neúplné, převod buď odmítne nebo požádá o úplné informace o plátci. Poskytovatel platebních služeb příjemce se musí v každém případě řídit platnými právními či správními předpisy týkajícími se praní peněz a financování terorismu, zejména nařízením (ES) č. 2580/2001 a (ES) č. 881/2002 a směrnicí 2005/60/ES, jakož i vnitrostátními prováděcími předpisy.

2.  Nedodává-li poskytovatel platebních služeb pravidelně požadované informace o plátci, poskytovatel platebních služeb příjemce před tím, než odmítne všechny budoucí převody finančních prostředků od tohoto poskytovatele platebních služeb nebo než přijme rozhodnutí o tom, zda omezí či ukončí své obchodní vztahy s tímto poskytovatelem platebních služeb či nikoli, učiní kroky, které mohou nejprve zahrnovat vydání varování a stanovení lhůt.

Poskytovatel platebních služeb příjemce oznámí tuto skutečnost orgánům odpovědným za boj proti praní peněz nebo financování terorismu.

Článek 10

Posouzení míry rizika

Poskytovatel platebních služeb příjemce vezme chybějící či neúplné informace o plátci v úvahu při hodnocení toho, zda je převod finančních prostředků či jakákoli související transakce podezřelá a zda se musí oznámit v souladu s povinnostmi stanovenými v kapitole III směrnice 2005/60/ES orgánům odpovědným za boj proti praní peněz nebo financování terorismu.

Článek 11

Uchovávání záznamů

Poskytovatel platebních služeb příjemce uchovává záznamy o všech obdržených informacích o plátci po dobu pěti let.

Kapitola IV

Povinnosti zprostředkujícího poskytovatele platebních služeb

Článek 12

Zachování informací o plátci s převodem

Zprostředkující poskytovatelé platebních služeb zajistí, že všechny obdržené informace o plátci, které doprovázejí převod finančních prostředků, zůstanou s převodem zachovány.

Článek 13

Technická omezení

1.  Tento článek se použije v případech, kdy se poskytovatel platebních služeb plátce nachází mimo Společenství a zprostředkující poskytovatel platebních služeb se nachází ve Společenství.

2.  Pokud zprostředkující poskytovatel platebních služeb při přijetí převodu finančních prostředků nezjistí, že informace o plátci vyžadované podle tohoto nařízení chybějí nebo jsou neúplné, může pro zaslání převodu finančních prostředků poskytovateli platebních služeb příjemce použít platební systém s technickými omezeními, které brání tomu, aby informace o plátci doprovázely převod finančních prostředků.

3.  Pokud zprostředkující poskytovatel platebních služeb při přijetí převodu finančních prostředků zjistí, že informace o plátci vyžadované podle tohoto nařízení chybějí nebo jsou neúplné, použije platební systém s technickými omezeními pouze tehdy, může-li o této skutečnosti může informovat poskytovatele platebních služeb příjemce buď v rámci systému přenosu zpráv či platebního a zúčtovacího systému, který sdělování této skutečnosti umožňuje, nebo jiným postupem, pokud tento způsob komunikace oba poskytovatelé peněžních služeb přijímají nebo pokud se na něm dohodli.

4.  Pokud zprostředkující poskytovatel platebních služeb požívá platební systém s technickými omezeními, zpřístupní poskytovateli platebních služeb příjemce na jeho žádost všechny informace o plátci, které obdržel, bez ohledu na to, zda jsou úplné, do tří pracovních dnů po obdržení takové žádosti.

5.  V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 uchovává zprostředkující poskytovatel platebních služeb záznamy o všech obdržených informacích po dobu pěti let.

Kapitola V

Obecné povinnosti a prováděcí pravomoci

Článek 14

Povinnost spolupracovat

Poskytovatelé platebních služeb odpovídají v plném rozsahu a neprodleně, v souladu s procedurálními požadavky stanovenými ve vnitrostátním právu členského státu, ve kterém se nacházejí, na dotazy orgánů odpovědných za boj proti praní peněz nebo financování terorismu v tomto členském státě, které se týkají informací o plátci doprovázejících převody finančních prostředků a příslušných záznamů.

Aniž je dotčeno vnitrostátní trestní právo a ochrana základních práv, mohou tyto orgány uvedené informace použít pouze za účelem předcházení, vyšetřování či odhalování praní peněz nebo financování terorismu.

Článek 15

Sankce a sledování

1.  Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Použijí se od 15. prosince 2007.

2.  Členské státy oznámí Komisi nejpozději do 14. prosince 2007 pravidla uvedená v odstavci 1, jakož i orgány odpovídající za jejich uplatňování, a bezodkladně Komisi oznámí jakoukoli následnou změnu, která se jich bude týkat.

3.  Členské státy vyžadují, aby příslušné orgány účinně sledovaly dodržování požadavků tohoto nařízení a aby pro tento účel přijaly nezbytná opatření.

Článek 16

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro předcházení praní peněz a financování terorismu zřízený směrnicí 2005/60/ES (dále jen "výbor").

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí, pokud prováděcí předpisy přijaté tímto postupem nemění základní ustanovení tohoto nařízení.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Kapitola VI

Odchylky

Článek 17

Dohody s územími nebo zeměmi, které nejsou součástí území Společenství

1.  Komise může zmocnit členský stát, aby v souladu s vnitrostátními opatřeními uzavřel dohody se zemí či územím, které nejsou součástí území Společenství, jak je vymezeno článkem 299 Smlouvy, jež se odchylují od tohoto nařízení, s cílem zacházet s převody finančních prostředků mezi uvedenou zemí či územím a dotyčným členským státem jako s převody finančních prostředků v rámci daného členského státu.

2.  Členský stát, který si přeje uzavřít dohodu uvedenou v odstavci1, zašle Komisi žádost a poskytne jí veškeré potřebné informace.

Po obdržení žádosti členského státu Komisí se s převody finančních prostředků mezi daným členským státem a dotyčnou zemí či územím prozatímně zachází jako s převody finančních prostředků v rámci daného členského státu, a to až do přijetí rozhodnutí v souladu s postupem stanoveným tímto článkem.

Má-li Komise za to, že nemá všechny potřebné informace, obrátí se do dvou měsíců od obdržení žádosti na dotyčný členský stát a upřesní, jaké další informace požaduje.

Jakmile má Komise veškeré informace, které považuje za potřebné k posouzení žádosti, vyrozumí o tom do jednoho měsíce žádající členský stát a postoupí žádost ostatním členským státům.

3.  Do tří měsíců od oznámení uvedeného v odst. 2 čtvrtém pododstavci Komise postupem podle čl. 16 odst. 2 rozhodne, zda povolí dotyčnému členskému státu uzavřít dohodu podle odstavce 1 tohoto článku.

Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci se v každém případě přijme do osmnácti měsíců od obdržení žádosti Komisí.

Článek 18

Převody finančních prostředků neziskovým organizacím v rámci členského státu

1.  Členské státy mohou zprostit poskytovatele platebních služeb nacházejících se na jejich území povinností uvedených v článku 5, pokud jde o převody finančních prostředků organizacím vykonávajícím neziskovou dobročinnou, náboženskou, kulturní, vzdělávací, sociální, vědeckou či spolkovou činnost za podmínky, že tyto organizace jsou povinny zveřejňovat své výkazy a nechávat ověřovat své účetní závěrky externím auditorem nebo jsou pod dohledem orgánu veřejné správy nebo orgánu stavovské samosprávy uznaného vnitrostátními právními předpisy, a dále za podmínky, že tyto převody finančních prostředků se omezí nejvýše na částku 150 EUR na převod a uskuteční se výlučně jen v rámci území daného členského státu.

2.  Členské státy uplatňující tento článek sdělí Komisi, jaká opatření přijaly k použití možnosti uvedené v odstavci 1, včetně seznamu organizací, na něž se uvedené zproštění vztahuje, jmen fyzických osob, které tyto organizace skutečně kontrolují, a vysvětlení, jakým způsobem bude tento seznam aktualizován. Tyto informace se poskytnou také orgánům odpovědným za boj proti praní peněz a financování terorismu.

3.  Dotyčný členský stát předá poskytovatelům platebních služeb, kteří v něm působí, aktuální seznam organizací, na něž se uvedené zproštění vztahuje.

Článek 19

Ustanovení o přezkumu

1.  Do …(12) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž poskytne úplné hodnocení uplatňování tohoto nařízení z hospodářského a právního hlediska, spolu s případným návrhem na jeho změnu nebo zrušení.

2.  Tato zpráva zejména přezkoumá:

Kapitola VII

Závěrečná ustanovení

Článek 20

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, nikoli však dříve než 1. ledna 2007.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ............... dne […]

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C 336, 31.12.2005, s. 109. (3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 6. července 2006. (4) Nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu (Úř. věst. L 344, 28.12.2001, s. 70). Nařízení naposledy pozměněné rozhodnutím Rady 2006/379/ES (Úř. věst. L 144, 31.5.2006, s. 21). (5) Nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem (Úř. věst. L 139, 29.5.2002, s. 9). Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1286/2006 (Úř. věst. L 235, 30.8.2006, s. 14). (6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15). (7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31). Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1). (8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES ze dne 18. září 2000 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností (Úř. věst. L 275, 27.10.2000, s. 39). (9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech (Úř. věst. L 344, 28. 12. 2001, s 13). (10) KOM(2003)0718 v konečném znění. (11) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí Rady 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11). (12) * 5 let od vstupu tohoto nařízení v platnost.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (KOM(2005)0181 – C6-0234/2005 – 2005/0090(CNS))

P6_TA(2006)0312 A6-0057/2006

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2005)0181)(1),

-   s ohledem na článek 279 Smlouvy o ES a článek 183 Smlouvy o Euratomu, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0234/2005),

-   s ohledem článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a na stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0057/2006),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise ze dne 15. března 2006(2);

2.   vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES a čl. 119 odst. 2 Smlouvy o Euratomu změnila odpovídajícím způsobem;

3.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá k zahájení dohodovacího řízení podle společného prohlášení ze dne 4. března 1975, bude-li mít Rada v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

5.   vyzývá Radu, aby věc znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

6.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0085.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady o zavedení vzájemné výměny informací o opatřeních členských států v oblasti azylu a přistěhovalectví (KOM(2005)0480 – C6-0335/2005 – 2005/0204(CNS))

P6_TA(2006)0313 A6-0186/2006

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise (KOM(2005)0480)(1),

-   s ohledem na článek 66 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 67 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0335/2005),

-   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

-   s ohledem na článek 51, čl. 41 odst. 4 a článek 35 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0186/2006),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES změnila odpovídajícím způsobem;

3.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrhy Parlamentu Pozměňovací návrh 1 Bod odůvodnění 3a (nový) 3a. Tento postup probíhá na dvou úrovních: na jedné straně se úřady členských států prostřednictvím internetu vzájemně informují o opatřeních, která byla přijata na vnitrostátní úrovni v oblasti azylu a přistěhovalectví; na druhé straně politické orgány zahájí pravidelné debaty o těchto otázkách na evropské úrovni. Pozměňovací návrh 2 Bod odůvodnění 4 4.  Výměna informací by měla být založena na solidaritě, transparentnosti a vzájemné důvěře. 4.  Výměna informací by měla být založena na solidaritě, transparentnosti a vzájemné důvěře a musí vést k dohodnutému a koordinovanému přístupu k azylovým a migračním politikám ve členských státech. Pozměňovací návrh 3 Bod odůvodnění 4a (nový) 4a. Zavedení takového postupu musí vést ke zjednodušení, racionalizaci a k přeskupení systémů, struktur a sítí, které existují na úrovni Společenství v oblastech azylu a přistěhovalectví. Pozměňovací návrh 4 Bod odůvodnění 5 5.  Z důvodu účinnosti a přístupnosti by internetová síť měla být zásadním prvkem výměny informací o vnitrostátních opatřeních v oblasti azylu a přistěhovalectví. 5.  Z důvodu účinnosti a přístupnosti by internetová síť, kterou bude spravovat Komise a zaručí její bezpečnost a spolehlivost, měla být zásadním prvkem výměny informací o vnitrostátních opatřeních v oblasti azylu a přistěhovalectví. Pozměňovací návrh 5 Bod odůvodnění 7 7.  Protože cílů tohoto rozhodnutí, totiž bezpečné výměny informací a konzultace mezi členskými státy, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jeho účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle daného článku nepřekročí toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. 7.  Protože cílů tohoto rozhodnutí, totiž bezpečné výměny informací, lepší koordinace a konzultace mezi členskými státy, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jeho účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle daného článku nepřekročí toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů. Pozměňovací návrh 6 Článek 1 Tímto rozhodnutím se zavádí postup pro vzájemnou výměnu informací o vnitrostátních opatřeních v oblasti azylu a přistěhovalectví, který využívá internetové sítě a umožňuje výměnu názorů o takových opatřeních. Tímto rozhodnutím se zavádí postup pro vzájemnou výměnu informací o vnitrostátních opatřeních v oblasti azylu a přistěhovalectví, který využívá internetové sítě. Tento postup umožní připravit pravidelné výměny stanovisek na opatření, která by mohla mít značný dopad v několika členských státech nebo na úrovni Společenství, nejen na správní úrovni, ale rovněž na politické úrovni v Radě. Pozměňovací návrh 7 Čl. 2 odst. 1 úvod a písm. a) 1.  Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům následující opatření, která hodlají přijmout v oblasti azylu a přistěhovalectví, pokud tato opatření mohou mít dopad na ostatní členské státy nebo na Společenství jako celek: 1.  Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům následující opatření, která hodlají přijmout nebo která přijaly v oblasti azylu a přistěhovalectví, pokud tato opatření mohou mít dopad na ostatní členské státy, jako je například odklon migračních toků z jednoho či jejich přilákání do jiného členského státu, nebo na Společenství: a) návrhy právních předpisů nejpozději okamžikem jejich předložení k přijetí; a a) právní předpisy nejpozději okamžikem jejich přijetí nebo bezprostředně poté a Pozměňovací návrh 10 Čl. 2 odst. 1a (nový) 1a. Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům opatření týkající se legálního přistěhovalectví a boje proti přistěhovalectví, která mohou mít významný dopad na jiné členské státy, nejpozději v okamžiku jejich předložení k přijetí. Pozměňovací návrh 11 Čl. 2 odst. 2 úvodní věta 2.  Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům: vypouští se Pozměňovací návrh 12 Čl. 2 odst. 2 písm. a) a)  Konečné znění opatření uvedených v odst. 1 písm. a) okamžikem jejich přijetí nebo bezprostředně poté; vypouští se Pozměňovací návrh 13 Čl. 2 odst. 2 písm. b) b) konečné znění opatření uvedených v odst. 1 písm. b) okamžikem, kdy členské státy vyjádřily svůj souhlas, že jimi budou vázány, nebo bezprostředně poté. vypouští se Pozměňovací návrh 14 Čl. 2 odst. 3 úvod a písm. a) 3.  Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům následující rozhodnutí, pokud tato rozhodnutí mohou mít dopad na ostatní členské státy nebo na Společenství jako celek: 3.  Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům následující rozhodnutí, pokud tato rozhodnutí mohou mít dopad na ostatní členské státy, jako je například odklon migračních toků z jednoho či jejich přilákání do jiného členského státu, nebo na Společenství: a) pravomocná rozhodnutí soudů, která uplatňují nebo vykládají opatření vnitrostátního práva v oblasti azylu nebo přistěhovalectví, okamžikem jejich vynesení nebo bezprostředně poté; a a) pravomocná rozhodnutí vnitrostátních a mezinárodních soudů včetně judikatury, která uplatňují nebo vykládají opatření vnitrostátního práva nebo mezinárodních dohod v oblasti azylu a přistěhovalectví, okamžikem jejich vynesení nebo bezprostředně poté a Pozměňovací návrh 15 Čl. 2 odst. 5 5.  Komise nebo členský stát může požádat o další informace týkající se konkrétního opatření nebo rozhodnutí sděleného jiným členským státem prostřednictvím sítě. V takovém případě dotyčný členský stát poskytne další informace týkající se daného opatření nebo rozhodnutí do dvou týdnů po předání žádosti prostřednictvím sítě. Další informace musejí být Komisi a ostatním členským státům dány k dispozici prostřednictvím sítě. 5.  Komise nebo členský stát může požádat o další informace týkající se konkrétního opatření nebo rozhodnutí sděleného jiným členským státem prostřednictvím sítě. V takovém případě dotyčný členský stát poskytne další informace do čtyř týdnů po předání žádosti prostřednictvím sítě. Další informace musejí být Komisi a ostatním členským státům dány k dispozici prostřednictvím sítě. Pozměňovací návrh 16 Čl. 2 odst. 5a (nový) 5a. Každý členský stát nebo Komise mohou požadovat informace o opatřeních, která jiný členský stát předem nesdělil, pokud se domnívají, že tato opatření by mohla mít vliv buď na migrační proudy členského státu, který požaduje informace, nebo na Společenství obecně. Pozměňovací návrh 17 Čl. 2 odst. 6 6.  Každý členský stát zajistí, aby bylo shrnutí znění každého opatření nebo rozhodnutí, které předává prostřednictvím sítě, dostupné v jiném úředním jazyce Společenství, než je/jsou jeho vlastní. Toto shrnutí musí zahrnovat alespoň cíle a rozsah dotčeného opatření nebo rozhodnutí, jeho hlavní ustanovení a odhad dopadu, jaký by mohlo mít na ostatní členské státy nebo na Společenství jako celek. 6.  Každý členský stát zajistí, aby byla opatření a rozhodnutí, která předává prostřednictvím sítě, dostupná v jednom ze tří nejčastěji používaných úředních jazyků Společenství, než je/jsou jeho vlastní. Pozměňovací návrh 18 Čl. 4 odst. 2 2.  Komise je odpovědná za rozvoj a správu sítě, včetně struktury a obsahu sítě a za přístup k ní. Síť zahrnuje odpovídající opatření, která zaručí její důvěrnost. 2.  Komise je odpovědná za rozvoj a správu sítě, včetně struktury a obsahu sítě a za přístup k ní. Síť zahrnuje odpovídající opatření, která zaručí důvěrnost všech nebo části informací, které jsou na ní uvedeny. Pozměňovací návrh 30 Čl. 4 odst. 2a (nový) Právní předpisy, které již byly v jednotlivých členských státech přijaty a jsou dostupné na síti, a také konečná rozhodnutí vnitrostátních a mezinárodních soudů musí být přístupné veřejnosti; Pozměňovací návrh 20 Čl. 4 odst. 3a (nový) 3a. V okamžiku zavádění postupu vzájemného informování poskytnou členské státy informace o aktuálním stavu svých vnitrostátních právních předpisů, aby tak vytvořily základní "databázi". Pozměňovací návrh 21 Čl. 4 odst. 4a (nový) 4a. Předpokládá se, že síť bude mít specifickou funkci, která členským státům umožní požádat o zvláštní informace jeden nebo několik členských států nebo Komisi, pokud jde o oblasti, jichž se týká toto rozhodnutí. Pozměňovací návrh 22 Čl. 4 odst. 4b (nový) 4b. Předpokládá se, že síť bude mít specifickou funkci, která umožní automatický překlad informací na síti do všech úředních jazyků Společenství nebo přinejmenším do nejpoužívanějších jazyků, což zlepší porozumění dokumentům. Pozměňovací návrh 23 Čl. 4 odst. 5a (nový) 5a. V Evropském parlamentu bude zajištěn zabezpečený přístup k síti pro jeho poslance. Pozměňovací návrh 24 Čl. 5 odst. 1 1.  Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost členské státu zorganizovat výměnu názorů s odborníky z členských států o konkrétním vnitrostátním opatření předloženém podle článků 2 a 3 tohoto rozhodnutí. Členský stát, jehož opatření je předmětem diskuse, musí být při výměně názorů zastoupen. 1.  Komise připraví dvakrát ročně obecnou zprávu shrnující informace předložené členskými státy. Při přípravě této zprávy smí Komise provést doplňkové konzultace se členskými státy. Tuto zprávu zašle Evropskému parlamentu a odpovědným orgánům Rady, aby tak politickým orgánům poskytla podklady pro výměnu názorů. Pozměňovací návrh 25 Čl. 5 odst. 2 2.  Účelem výměny názorů je určení témat společného zájmu. vypouští se Pozměňovací návrh 26 Čl. 6 pododstavec 1 Komise zhodnotí fungování systému po třech letech od vstupu tohoto rozhodnutí v platnost a poté v pravidelných intervalech. Komise zhodnotí fungování systému po dvou letech od vstupu tohoto rozhodnutí v platnost a poté v pravidelných intervalech.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Usnesení Evropského parlamentu ke změně Protokolu o výsadách a imunitách

P6_TA(2006)0314 B6-0275/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. června 2005 o změně svého rozhodnutí ze dne 4. června 2003 o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu(1),

-   s ohledem na prohlášení zástupců členských států, kteří se setkali v rámci Rady, ze dne 3. června 2005, v němž se shodli, že až bude přijat nástroj stanovující nařízení a obecné podmínky pro výkon povinností poslanců Evropského parlamentu v souladu s ustanoveními čl. 190 odst. 5 Smlouvy, prověří žádost Parlamentu o přezkum odpovídajících ustanovení Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství z roku 1965 do té míry, do níž se týká poslanců Evropského parlamentu s cílem dosáhnout rozhodnutí co nejdříve,

-   s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 23. června 2005 uvádí, že prohlášení ze dne 3. června 2005 je hlavní součástí dohody s Radou týkající se statutu,

B.   vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 23. června 2005 trvá na tom, aby "celková dohoda o statutu poslanců Evropského parlamentu sestávala z následujících částí:

1.   připomíná závazek Rady prozkoumat žádost Parlamentu o přezkumu ustanovení protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství z roku 1965, které se týkají poslanců Evropského parlamentu, s cílem dosáhnout rozhodnutí co nejdříve; očekává mimo jiné, že při přezkumu bude do protokolu vložena doložka, která umožní Parlamentu obrátit se na Soudní dvůr ES při obhajobě výsad a imunit garantovaných protokolem;

2.   potvrzuje, že základem tohoto přezkumu musí být statut schválený Evropským parlamentem ve dnech 3. a 4. června 2003;

3.   vyzývá Radu, aby zajistila, že Evropský parlament bude do této mezivládní konference příslušným způsobem zapojen;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 133 E, 8.6.2006, s. 48.

Usnesení Evropského parlamentu o hospodářských a sociálních důsledcích restrukturalizace společností v Evropě

P6_TA(2006)0315 RC-B6-0387/2006

Evropský parlament,

-   ohledem na Chartu Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989 a na související akční program,

-   s ohledem na směrnici Rady 75/129/EHS ze dne 17. února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění(1),

-   s ohledem na směrnici Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství(2) (směrnice o evropské radě zaměstnanců,

-   s ohledem na rychlou transformaci a hospodářské změny, které mohou mít důsledky pro společnosti ve všech členských státech, a to pozitivní i negativní,

-   s ohledem na usnesení ze dne 14. března 2006 o delokalizaci v kontextu regionálního rozvoje(3) a na usnesení ze dne 15. března 2006 o restrukturalizaci a zaměstnanosti(4) a na svá četná předchozí usnesení o restrukturalizaci společností a jejich přemisťování a o slučování a uzavírání podniků, zejména na usnesení ze dne 13. března 2003 o uzavírání podniků po obdržení finanční pomoci EU(5),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství(6),

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že vedení společností by mělo přijímat taková rozhodnutí, která zajistí růst jejich podniků, a vzhledem k tomu, že restrukturalizace podniků by měla být zárukou sociálního a ekonomického pokroku, pokud nutné změny reagují na problémy spojené s rozvojem udržitelné ekonomiky a budou spojeny s odhodláním chránit sociální vymoženosti a životní prostředí,

B.   vzhledem k tomu, že cílem Lisabonské strategie je vytvořit z EU nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku na světě založenou na znalostech, která bude schopna trvalého hospodářského rozvoje spolu s vytvářením většího množství lepších pracovních míst a větší sociální soudržností,

C.   vzhledem k tomu, že restrukturalizaci je třeba provádět citlivě ze sociálního i ekologického hlediska; v opačném případě může mít restrukturalizace nepříznivý vliv na plnění lisabonských cílů dosažení plné zaměstnanosti, kvalitních pracovních míst, sociální a teritoriální soudržnosti a udržitelného rozvoje,

1.   vyzývá Komisi, jak již bylo zmíněno v usnesení Parlamentu ze dne 12. února 2004 o krizi v železářském a ocelářském průmyslu(7), aby přijala rozhodnější strategii na řešení restrukturalizace průmyslu a jejích sociálních dopadů;

2.   domnívá se, pomoc z veřejných zdrojů by měla být podmíněna dlouhodobými dohodami s vedením společností v oblasti zaměstnanosti a místního rozvoje;

3.   žádá Komisi a členské státy, aby přestaly poskytovat dotace z programů pomoci a aby požadovaly vrácení těchto podpor od společností, které své závazky nedodržují;

4.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly dialog na evropské úrovni o restrukturalizaci průmyslu a o strukturálních reformách trhu práce, aby mohlo být využito výhod globalizace při současné minimalizace negativních sociálních důsledků;

5.   připomíná Komise význam dobře fungující Evropské rady zaměstnanců, která zajistí řádné poskytování informací zaměstnanců a konzultace s nimi;

6.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že společnosti budou respektovat své sociální a finanční závazky, budou se chovat odpovědně a budou čestně jednat se všemi zúčastněnými stranami včetně místních a regionálních orgánů a komunit, v nichž jsou usazeny;

7.   vyzývá Komisi, aby neprodleně vypracovala hodnocení uplatňování směrnice o 75/129/EHS a aby předložila návrhy, jak zajistit její dodržování;

8.   vítá budoucí fond pro přizpůsobení se globalizaci, který bude poskytovat podporu pracovníkům a zlepšovat sociální a vzdělávací infrastrukturu, pokud jde o hromadná propouštění, a vyzývá Radu, aby co nejdříve po prvním čtení v Parlamentu přijala svůj společný postoj a aby zajistila, že fond bude moci být použit i se zpětnou účinností tam, kde důsledky uzavírání podniků, k nimž v současné době dochází, zasahují do roku 2007;

9.   vyjadřuje svou solidaritu se všemi propuštěnými pracovníky, jejich rodinami a komunitami;

10.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Konfederaci evropských odborů a Průmyslové konfederaci v Evropě.

(1) Úř. věst. L 48, 22.2.1975, s. 29. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 92/56/EHS (Úř. věst. L 245, 26.8.1992, s. 3). (2) Úř. věst. L 254, 30.9.1994, s. 64. (3) Přijaté texty, P6_TA(2006)0077. (4) Přijaté texty, P6_TA(2006)0088. (5) Úř. věst. C 61 E, 10.3.2004, s. 425. (6) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29. (7) Úř. věst. C 97 E, 22.4.2004, s. 637.

Usnesení Evropského parlamentu o domnělém využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů, podle průběžného výsledku práce dočasného výboru (2006/2027 (INI))

P6_TA(2006)0316 A6-0213/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2005 o údajném využívání evropských zemí agenturou CIA k přepravě a nelegálnímu zadržování zajatců(1),

-   s ohledem na své rozhodnutí ze dne 18. ledna 2006 o vytvoření dočasného výboru pro prošetření domnělého využívání evropských zemí k přepravě a protiprávnímu zadržování vězňů zpravodajskou službou CIA(2),

-   s ohledem na článek 175 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu dočasného výboru k domnělému využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz a nezákonné zadržování vězňů (A6-0213/2006),

A.   vzhledem k tomu, že hlavním cílem práce dočasného výboru je stanovit, zda činnost Evropské unie a jejích členských států dodržuje v rámci zjištěných faktů základní zásady uvedené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, a zejména, zda zajišťuje ochranu základních práv stanovených mj. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou přijala Rada Evropy dne 4. listopadu 1950 (dále jen "EULP"),

B.   vzhledem k tomu, že Listina základních práv Evropské unie(3), vyhlášená Parlamentem, Radou a Komisí na Evropské radě v Nice dne 7. prosince 2000 a uváděná i v části II Smouvy o Ústavě pro Evropu představuje pro evropský kontinent jeden z textů, na něž se odvolává nejen Soudní dvůr Evropských společenství, ale i ústavní soudy a ostatní soudy členských států,

C.   vzhledem k tomu, že boj proti terorismu nelze vyhrát obětováním týchž zásad, které terorismus chce zničit, a nesmí tedy nikdy dojít k tomu, že by nebyla respektována základní práva; vzhledem k tomu, že se proti terorismu musí bojovat právními prostředky a musí být poražen při dodržování mezinárodního a vnitrostátního práva a s odpovědným postojem vlád a stejně i veřejného mínění,

D.   vzhledem k tomu, že v článku 1 této listiny je uvedena zásada nedotknutelnosti lidské důstojnosti, která zahrnuje veškerá ostatní základní práva, a zejména právo na život (článek 2), zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení (článek 4), právo na ochranu v případě vystěhování, vyhoštění a vydání (článek 19), právo na účinné právní prostředky a spravedlivý proces (článek 47) a vzhledem k tomu, že tato zásada nemůže být omezována, ani z bezpečnostních důvodů, a to jak v době míru, tak v době války,

E.   vzhledem k tomu, že členské státy mají podle mezinárodních norem v oblasti lidských práv, stanovených například ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN, v Mezinárodní smlouvě o občanských a politických právech a v jejích souvisejících nástrojích, a zejména podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv povinnost zajistit, aby každá osoba spadající pod jejich jurisdikci požívala mezinárodně přiznávaných základních práv včetně zákazu deportace v případě, že hrozí nebezpečí mučení nebo jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení či trestání,

F.   vzhledem k tomu, že evropské a mezinárodní právo o lidských právech zakazuje vynucené zmizení, včetně tajného zadržování – kdy je jednotlivec držen v izolaci a bez informací o svém osudu, aniž je jeho rodině či veřejnosti sdělena informace o tom, kde se nachází, a mimo rámec jakéhokoli právního procesu,

G.   vzhledem k tomu, že kromě ustanovení EULP mohou i zjištěná fakta vést k tomu, že členské státy ponesou odpovědnost jako smluvní strany:

H.   vzhledem k tomu, že pro boj proti terorismu je nutná co nejužší možná spolupráce mezi evropskými vládami, americkou vládou a všemi vládami na světě v této věci,

I.   vzhledem k tomu, že mezi dočasným výborem, Radou Evropy, vysokým komisařem OSN pro lidská práva a orgány členských států, zejména národními parlamenty, musí existovat co nejužší koordinace a spolupráce,

J.   vzhledem k tomu, že tato koordinace a spolupráce musí zohlednit již uskutečněné aktivity a vyšetřování, zejména pak:

K.   vzhledem k tomu, že ze stejného důvodu je nutno věnovat zvláštní pozornost průběžné zprávě generálního tajemníka Rady Evropy(8) vypracované v rámci vyšetřování vedeného podle článku 52 EULP, i vzhledem k prohlášením generálního tajemníka na tiskové konferenci dne 12. dubna 2006, jež jsou odpovědí na podrobné otázky předložené členskými státy Rady Evropy(9) , mezi nimiž jsou i členské státy Evropské unie; že generální tajemník prohlásil, vzhledem k tomu, že je jasné, že se uskutečnily lety za účelem přepravy vězňů a že prakticky žádný z našich členských států nedisponuje vhodnými legislativními a správními opatřeními, která by mohla účinně chránit osoby před porušováním lidských práv, jehož se dopustili agenti tajných bezpečnostních služeb spřátelených států působící na jejich území, a že "obdržel odpověď, která oficiálně přiznává, že osoby byly "předány" zahraničním agentům s použitím postupů, které nejsou v souladu s normami a bezpečnostními opatřeními uloženými Evropskou úmluvou o lidských právech a ostatními právními nástroji Rady Evropy(10),

L.   vzhledem k tomu, že první fáze práce dočasného výboru umožnila shromáždit soubor informací odvozených zejména:

M.   vzhledem k tomu, že při absenci kvazisoudních vyšetřovacích pravomocí a vzhledem k tomu, že údajnou činnost zpravodajských služeb drží vnitrostátním orgány v tajnosti, dočasný výbor získal informace potvrzující, že na evropském území docházelo k určité nezákonné činnosti mající vliv na evropské občany a rezidenty, a tudíž přesunout na evropské vlády břemeno průkazu, zda byly skutečně splněny závazky v oblasti lidských práv podle článku 6 Smlouvy o Evropské unii a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,

N.   vzhledem k tomu, že práce vykonaná až doposud dočasným výborem potvrzuje opodstatněnost rozhodnutí Parlamentu ze dne 18. ledna 2006 o jeho zřízení, ukazuje však rovněž na nutnost provést další ověření a získat doplňkové informace, a v důsledku toho by měl výbor pokračovat ve své práci tak, aby mohl zcela naplnit poslání, které mu bylo svěřeno,

O.   vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 18. ledna 2006 v odstavci 3 stanoví, že dočasný výbor musí Parlamentu předložit průběžnou zprávu doplněnou o podrobné návrhy týkající se jeho další práce,

P.   vzhledem k tomu, že v současném usnesení by měly být "evropské země" chápány jako členské státy a přistupující, kandidátské a přidružené země, jak je uvedeno v mandátu dočasného výboru přijatém dne 18. ledna 2006,

Q.   vzhledem k tomu, že toto usnesení zahrnuje tři různé režimy, které Spojené státy, jak se zdá, mají:

Pokud jde o prvky, které má dočasný výbor v tomto stadiu k dispozici

1.   souhlasí se závěry generálního tajemníka Rady Evropy, které vyplývají z vyšetřování vedeného podle článku 52 EULP;

2.   v této souvislosti rovněž bere na vědomí stanovisko č. 363/2005 Evropské komise demokracie prostřednictvím práva (tzv. "benátské")(11) Parlamentního shromáždění Rady Evropy, a zejména tyto prvky:

3.   vyjadřuje politování nad skutečností, že pravidla upravující činnost tajných služeb jsou v některých členských státech zřejmě nejsou předmětem demokratické kontroly, takže je nutno přikročit k lepší kontrole, zejména pokud se týče činnosti zahraničních tajných služeb na jejich územích a domnívá se, že by na evropské úrovni měla být naléhavě přijata legislativní opatření s cílem dosáhnout větší kontroly nad činností tajných služeb;

4.   vyjadřuje politování nad tím, že Severoatlantická aliance (NATO) odepřela dočasnému výboru přístup k úplnému znění rozhodnutí Rady NATO ze dne 4. října 2001 o provádění článku 5 Washingtonské smlouvy; naléhavě vyzývá NATO k tomu, aby za účelem vyjasnění této záležitosti poskytlo přístup k úplnému znění rozhodnutí;

5.   chápe význam úzké spolupráce mezi zpravodajskými službami členských států a zpravodajskými službami jejích spojenců, ale zdůrazňuje, že by taková spolupráce neměla být zaměňována se zřeknutím se suverenity evropského území a vzdušného prostoru;

6.   zohledňuje příspěvky, se kterými vystoupili koordinátor EU pro boj proti terorismu pan de Vries a vysoký zástupce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku pan Solana a ve kterých oba uvedli, že nebyli informováni o žádném porušení vnitrostátního, evropského a mezinárodního práva ze strany členských států, jež spolupracovaly se CIA, zároveň však oba dodali, že podle evropského práva nejsou příslušní k tomu, aby si od členských států vyžádali příslušné informace;

Pokud jde o nezákonná zadržení, odstranění osob, únosy, mimořádné vydávání vězňů a tajná zadržování prováděná CIA, jinými orgány nebo službami USA nebo jinými bezpečnostními službami třetích zemí

7.   je zneklidněn tím, že podle informací již získaných členskými státy, Radou Evropy i podle zjištění dočasného výboru od 11. září 2001 a v rámci nezbytného boje proti terorismu měla být již několikrát vážně a nepřípustným způsobem porušena základní práva, zejména v případě EULP, Úmluvy Spojených národů proti mučení a Listiny základních práv Evropské unie;

8.   na základě důkazů předložených dočasnému výboru se kloní k názoru, že v některých případech byly CIA nebo jiné služby USA přímo odpovědné za nezákonná zadržení, odstranění, únosy a zadržování osob podezřelých z terorismu na území členských států a přistupujících a kandidátských zemí i za mimořádná vydání, mimo jiné evropských státních příslušníků nebo rezidentů; odsuzuje tyto činy jako odporující uznávaným zásadám mezinárodního práva a jako hrubé porušení základních lidských práv;

9.   lituje, že dohody o porozumění mezi USA a evropskými zeměmi nebyly dočasnému výboru zpřístupněny;

10.   odsuzuje praxi v případě mimořádného vydávání vězňů, jehož účelem má být to, aby podezřelí nebyli postaveni před soud, ale byli převezeni do třetích zemí, aby tam byli vyslýchání a kde by mohli být mučeni a zadržováni v zařízeních pod kontrolou Spojených států nebo místních úřadů; jak je též uvedeno v závěrech vypracovaných Manfredem Nowakem, zvláštním zpravodajem OSN pro mučení, považuje za nepřijatelné jednání některých vlád, jež chtějí omezit svou odpovědnost a žádají diplomatické záruky od zemí, kde existují podstatné důvody pro domněnku, že praktikují mučení, považuje dále mimořádná vydávání na místa, kde je mučení velmi rozšířené, za porušení zásady "nevypovězení" podle článku 3 Úmluvy OSN proti mučení;

11.   považuje diplomatické záruky, pokud vyžadují výjimku z normy, za tiché uznání existence mučení ve třetích zemích, a tudíž za neplnění povinností EU v souladu s "Pokyny pro politiku EU vůči třetím zemím o mučení a jiném krutém, nelidském nebo ponižujícím zacházení či trestání", které přijala Rada dne 9. dubna 2001;

12.   je znepokojen svědectvím kanadského občana Mahera Arara pro dočasný výbor, který byl orgány USA uvězněn, převezen CIA přes evropské letiště a 12 měsíců zadržen v Sýrii, kde byl mučen; zároveň zohledňuje prohlášení amerického právního poradce Johna Bellingera, který během návštěvy delegace dočasného výboru v USA prohlásil, že případ Arar byl projednáván podle amerického imigračního a celního práva a že nesouvisí s údajnými případy vydávání vězňů;

13.   je hluboce znepokojen tím, že jak vyplývá z veškeré dosavadní činnosti dočasného výboru, byl evropský vzdušný prostor a evropská letiště zřejmě využity letadly, která vlastní CIA nebo která si CIA pronajala od fiktivních společností, aby obešla zákonné povinnosti státního letectva stanovené v Chicagské úmluvě, a tak umožnila, aby osoby podezřívané z terorismu byly nezákonně zadrženy a předány CIA nebo armádě USA nebo jiným zemím (např. Egyptu, Jordánsku, Sýrii a Afghánistánu), které často při výslechu používají mučení, jak přiznává i samotná vláda Spojených států(12);

14.   uvádí, že práce dočasného výboru doposud nepřinesla žádný důkaz o existenci tajných věznic na území EU, nicméně se domnívá, že během následujících měsíců se práce dočasného výboru více zaměří na tuto otázku;

15.   vítá rychlou a účinnou reakci Kongresu USA, který uplatnil McCainův dodatek, jehož cílem je zajistit lepší ochranu domnělých teroristů před nezákonným zacházením ze strany státních orgánů;

Pokud jde o to, zda mohou být členské státy a přistupující a kandidátské země prostřednictvím činů nebo opomenutí zapojeny do nezákonných zadržení, odstranění, únosů, vypovězení, mimořádného předávání vězňů a jejich zadržování nebo se stát spoluviníky

16.   na základě výpovědí svědků a dokumentace, která byla až doposud shromážděna, považuje za nepravděpodobné, že by některé evropské vlády nevěděly o činnostech spojených s mimořádným předáváním vězňů, ke kterému došlo na jejich území; zejména zastává názor, že je zcela nepravděpodobné, aby několik stovek letů vzdušným prostorem některých členských států a podobný počet přesunů na evropská letiště a z nich mohlo proběhnout bez vědomí bezpečnostních či zpravodajských služeb, a aniž by odpovědní činitelé těchto služeb alespoň pomýšleli na spojení mezi těmito lety a praxí mimořádného předávání; poznamenává, že tento předpoklad je podporován faktem, že zástupci vyšších úředníků státní správy USA vždy tvrdili, že jednali bez narušení státní suverenity evropských zemí;

17.   vzhledem k výsledkům soudního vyšetřování a pátrání novinářů a výpovědím svědků a prozkoumané dokumentaci odsuzuje skutečnost, že egyptský občan Abu Omar byl unesen agenty CIA v Miláně dne 17. února 2003 a následně převezen do Aviana a později do Ramsteinu a že operace byla zorganizována a provedena aniž by předtím byly informovány italské orgány nebo bezpečnostní služby;

18.   protože předpokládá, že podmínky, které ji vedly k původnímu rozhodnutí již neplatí, vyzývá italskou vládu, aby hledala možnosti, jak vydat 22 agentů CIA zapojených do únosu Abu Omara, aby se tito agenti mohli zúčastnit probíhajícího soudního řízení a pomohli nalézt pravdu o této události;

19.   odsuzuje únos německého státního občana Khaleda el Masriho zpravodajskou službou CIA, který byl držen v Afghánistánu od ledna do května 2004 a podroben ponižujícímu a nelidskému zacházení; dále konstatuje, že dosud nebylo rozptýleno podezření, že Khaled el Masri byl předtím od 31. prosince 2003 do 23. ledna 2004 nelegálně držen v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a že odtamtud byl ve dnech 23.- 24. ledna 2004 převezen do Afghánistánu; považuje opatření, která byla podle tvrzení Bývalé jugoslávské republiky Makedonie podniknuta pro vyšetření této záležitosti, za neadekvátní;

20.   vítá parlamentní vyšetřování v německém Bundestagu a čeká na konečné výsledky jeho vyšetřovacího výboru;

21.   zdůrazňuje potřebu demokratičtějšího a soudního přezkoumání protiteroristických opatření EU; je toho názoru, že by se pracovní skupina Rady pro boj proti terorismu měla na svých jednáních systematicky zabývat ochranou lidských práv a měla by o této záležitosti zveřejňovat každý rok zprávu;

22.   vyzývá budoucí agenturu pro základní práva, aby věnovala zvláštní pozornost případům, v jejichž rámci dochází k vydávání osob podezřelých z terorismu z členských států do třetích zemí;

23.   vyslovuje politování nad tím, že se švédský stát vzdal dne 18. prosince 2001 na letišti Bromma kontroly nad prosazováním práva při výkonu vládního rozhodnutí o vypovězení dvou egyptských občanů, Mohammeda Al Zaryho a Ahmeda Agizy, a že agentům USA umožnil, aby na švédském území uplatnili veřejnou moc, což je podle švédského hlavního parlamentního ochránce veřejných práv v rozporu se švédským právem;

24.   vyslovuje politování nad tím, že se vypovězení egyptských státních příslušníků Mohammeda Al Zaryho a Ahmeda Agizy v prosinci 2001 ze Švédska opíralo výhradně o diplomatické záruky ze strany egyptské vlády, což však nezajistilo účinnou ochranu před mučením;

25.   nabádá k tomu, aby vyšetřování pokračovala, aby se vyjasnila úloha vojáků USA, kteří byli součástí sil SFOR vedených NATO při únosu a převozu šesti bosenských státních příslušníků nebo rezidentů alžírského původu do věznice v Guantánamo Bay v rozporu se závzným předběžným rozhodnutím bosenského Nejvyššího soudu o propuštění podezřelých, jak dosvědčil Manfred Nowak, který byl v té době členem Komory pro lidská práva pro Bosnu a Hercegovinu; vyzývá k tomu, aby byla dále prověřena možná úloha bosenské vlády v tomto případě; zdůrazňuje, že je třeba více informací o možném zapojení NATO a mezinárodních policejních sil OSN (IPTF) do této záležitosti;

26.   nabádá k tomu, aby vyšetřování pokračovala, aby se vyjasnila údajná existence tajného vězeňského zařízení v Kosovu a možné zapojení sil KFOR do nezákonného zadržování osob podezřelých z terorismu;

27.   navrhuje, aby byl generální tajemník NATO pozván na zasedání dočasného výboru, aby se mimo jiné vyjasnilo možné zapojení sil SFOR a KFOR do nezákonného zatýkání, předávání a zadržování osob podezřelých z terorismu;

28.   připomíná členským státům, že podle precedenčního práva Evropského soudu pro lidská práva mají státy podle hmotného i procesního práva v oblasti lidských práv platné závazky a že musí přijmout právní opatření, která zabrání porušování lidských práv na jejich území, a musí též vyšetřit případy, kdy k takovým porušením došlo a potrestat odpovědné osoby; dále poznamenává, že v případě porušení EULP mohou být tyto osoby volány k odpovědnosti za neplnění těchto platných závazků; v důsledku toho zdůrazňuje, že členské státy mají povinnost provést vyšetřování, aby zjistily, zda jejich území a jejich vzdušný prostor nebyly využity pro porušení lidských práv jimi samými nebo třetími zeměmi s jejich nezbytnou přímou či nepřímou spoluprací, a že musí rovněž přijmout veškerá právní opatření nutná pro to, aby se zabránilo opakování takových porušení;

Pokud jde o používání mučení

29.   zdůrazňuje, že zákaz mučení nebo krutého, nelidského a ponižujícího zacházení tak, jak je stanoven v článku 1 Úmluvy OSN proti mučení, platí naprosto a bez výhrady, ať už se jedná o válečný stav nebo hrozbu války, vnitřní politickou nestabilitu nebo jakýkoliv jiný výjimečný stav; připomíná, že případy tajného zadržování, únosy a mimořádné předávání vězňů lze podle mezinárodního práva rovněž považovat za porušování základních práv, zejména článků 3 a 5 EULP, hlavně pokud jsou tyto činy synonymem pro mučení nebo nelidské a ponižující zacházení;

30.   připomíná, že informace nebo doznání vynucená mučením nebo prostřednictvím krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nemůže být za žádných okolností, jak se stanoví v Úmluvě OSN proti mučení považovány za platný důkaz, ani nemohou být jakkoli jinak využívány, připojuje se k obecnému skepticismu ohledně důvěryhodnosti doznání vynucených mučením a jejich příspěvku k prevenci terorismu a k boji proti němu, jak dosvědčil i bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu, Craig Murray, během slyšení před dočasným výborem;

31.   naléhavě žádá členské státy a přistupující a kandidátské země, aby přísně dodržovaly článek 3 Úmluvy OSN proti mučení, a zejména zásadu nevydávání, podle níž "žádný stát, jež úmluvu podepsal, nevyhostí, neodmítne ani nevydá osobu jinému státu, u něhož existují závažné důvody k domněnce, že by daná osoba mohla být podrobena mučení". kromě jiného vyzývá členské státy, aby přehodnotily svůj výklad zásady nevydávání vyjádřené v článku 3 uvedené úmluvy;

32.   vyzývá členské státy, aby zcela odmítly využívání diplomatických záruk proti mučení, jak doporučuje Manfred Nowak;

33.   vyzývá Radu, aby přijala společný postoj proti tomu, aby členské státy používaly diplomatické záruky z třetích zemí, u nichž existuje důvodné podezření, že jednotlivce podrobují mučení nebo špatnému zacházení;

Pokud jde o využívání evropského vzdušného prostoru a evropských letišť ze strany CIA

34.   domnívá se, že mnoho letů uskutečněných nebo pronajatých CIA využívajících vzdušný prostor a letiště členských států a přistupujících a kandidátských zemí porušilo opakovaně chicagskou konvenci, neboť nebyla splněna povinnost obdržet povolení podle článku 3 této konvence pro přelety států;

35.   lituje skutečnosti, že žádný členský stát nebo přistupující či kandidátská země nepřijaly postupy, pomocí nichž by ověřovaly, zda civilní letadla neslouží k cílům neslučitelným s mezinárodně uznávanými normami v oblasti lidských práv;

36.   považuje evropské právní předpisy o "jednotném evropském nebi", využívání, řízení a správě vnitrostátního leteckého prostoru a letišť členských států a evropských přepravců za naprosto nepostačující; zdůrazňuje nutnost stanovení nových vnitrostátních, evropských a mezinárodních norem; vyzývá Komisi, aby již nyní zlepšila právní předpisy tím, že předloží směrnici pro dosažení harmonizace vnitrostátních právních předpisů o dohledu nad nekomerčním civilním letectvím;

37.   vyzývá Komisi, aby členským státům předložila doporučení na zlepšení norem sledování činnosti soukromě pronajímaných letadel, která využívají letiště a letecký prostor EU;

38.   pokládá za nezbytné osvětlit skutečnou podstatu dohody, týkající se nové transatlantické agendy podepsané v Aténách dne 22. ledna 2003, která mluví o "zvýšeném využívání evropských tranzitních zařízení na podporu návratu zahraničních zločinců/nepřípustných cizinců";

39.   pokládá za nezbytné zjistit, jak tajné služby USA vzdušný prostor, civilní a vojenská letiště a základny NATO a USA vlastně využívaly;

40.   pokládá za nezbytné zjistit, zda existují nějaké důkazy pro potvrzení, že v některých evropských zemích fungují tajné věznice, jak v některých pátráních tvrdí novináři a spolehlivé nevládní organizace;

Pokud jde o návštěvy oficiálních delegací doposud vyslaných dočasným výborem

41.   zastává názor, že obě oficiální delegace pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii a Spojených států amerických byly zdrojem zásadních informací pro práci dočasného výboru a umožnila přímé zjištění verzí událostí obou politických orgánů a názoru občanské společnosti;

42.   odsuzuje skutečnost, že německý státní příslušník Khalid El-Masri byl v roce 2004 déle než čtyři měsíce nezákonně držen v Afghánistánu; vyslovuje politování nad neochotou úřadů Bývalé jugoslávské republiky Makedonie potvrdit, že El-Masri byl ve Skopje a že tam byl pravděpodobně držen před převozem do Afghánistánu agenty CIA;

43.   lituje velmi restriktivní interpretace úmluvy OSN proti mučení ze strany vlády USA, a zejména interpretace zákazu jakýchkoli vydávání, které mohou vést k tomu, že vydaní vězni budou podrobeni mučení nebo krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení;

Pokud jde o budoucí činnost dočasného výboru

44.   konstatuje, že je nezbytné pokračovat v činnosti dočasného výboru a zpřesnit hodnocení příslušných událostí, aby bylo možno potvrdit, že jeden nebo několik států porušily článek 6 Smlouvy o Evropské unii; zdůrazňuje rovněž, že je vhodné rozšířit pátrání na události a země, které v tomto usnesení nejsou výslovně zmíněny;

45.   rozhodl tedy, že dočasný výbor bude pokračovat ve své činnosti po zbývající dobu řádného ročního funkčního období, aniž jsou dotčena ustanovení článku 175 jednacího řádu o případném prodloužení funkčního období;

46.   domnívá se, že přípravné legislativní práce na úrovni EU a Rady Evropy je třeba zahájit co nejdříve, aby bylo možno zajistit přiměřenou právní ochranu osobám, které spadají pod jurisdikci členských států, a proto, aby byla zajištěna účinná parlamentní kontrola zpravodajských služeb jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni; za tímto účelem se domnívá, že je zásadní, aby byla zřízena Agentura Evropské unie pro základní práva a aby byla zprovozněna;

47.   lituje jasných rozdílů v dosavadním přístupu mezi americkým a evropským právním modelem týkajícím se záležitostí, které spadají do kompetence dočasného výboru; uznává nicméně, že mezinárodní terorismus představuje jednu z klíčových hrozeb pro bezpečnost a stabilitu EU a celé mezinárodní společenství a že proti této hrozbě lze bojovat pouze právní cestou a za úzké spolupráce s USA,; upozorňuje na naléhavou potřebu jasné zakázat mimořádná předávání v mezinárodním právu a na to, aby evropské orgány přijaly v této věci společný postoj a obrátily se s ním na dotčené třetí země;

48.   domnívá se, že dočasný výbor by měl rovněž jako výsledek své činnosti navrhnout zásady, kterých je třeba se držet, zejména:

49.   žádá předsednictvo, aby učinilo nezbytná opatření umožňující dočasnému výboru s ohledem na velmi specifický charakter jeho činnosti, aby se plně zhostil poslání, které mu bylo svěřeno, a až do ukončení jeho činnosti mu poskytl vhodnou výjimku z jednacího řádu Parlamentu, zejména v případě:

50.   vítá činnost Rady Evropy, a zejména zpravodaje jejího Výboru pro právní záležitosti a lidská práva, i spolupráci mezi Radou Evropy a dočasným výborem;

51.   připomíná Radě i všem jejím členům, a zejména jejímu předsednictví, aby poskytli plnou a naprostou pomoc činnosti dočasného výboru v souladu se zásadami řádné spolupráce stanovené smlouvami a judikaturou Soudního dvora Evropských společenství;

52.   vyzývá členské státy, aby zaujaly jasnější postoj ohledně uzavření vězeňského zařízení v Guantánamo Bay a aby aktivně usilovaly o nalezení řešení pro zadržované osoby, s nimiž nebudou zahájena soudní řízení a které se nemohou vrátit do své země původu nebo pobytu, protože se z nich staly osoby bez státní příslušnosti, nebo které čelí mučení nebo jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení;

53.   vyzývá členské státy, aby poskytly všem evropským občanům a všem osobám žijícím v EU, které jsou v současné době zadržovány na Guantánamu, veškerou nezbytnou podporu a pomoc, zejména právní pomoc;

54.   vyzývá Výbor pro prevenci mučení Rady Evropy, aby se snažil zajistit, že členské státy Rady Evropy splní svůj závazek(13) informovat uvedený výbor o jakémkoli vězeňském zařízení na svém území a umožnit přístup do těchto zařízení;

55.   podporuje Komisi, aby i nadále poskytovala podporu dočasnému výboru při všech krocích, ke kterým výbor přistoupí;

56.   připomíná zásadní důležitost úplné spolupráce s parlamenty členských států, přistupujících zemí, kandidátských zemí a přidružených zemí, zejména pak s těmi, které pracují na stejném tématu;

o
o   o

57.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a přistupujících zemí, kandidátských zemí a přidružených zemí i Radě Evropy a vládě a oběma komorám Kongresu Spojených států amerických.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2005)0529. (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0012. (3) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. (4) Parlamentní veřejný ochránce práv, "A review of the enforcement by the Security Police of a Government decision to expel two Egyptian citizens", zn. č.° 2169-2004 (22. května 2005). (5) Švédský parlament, "The Swedish Government's handling of matters relating to expulsion to Egypt", Scrutiny report 2005/06.KU2, http://www.riksdagen.se/templates/R_PageExtended____7639.aspx (6) Rozhodnutí Výboru proti mučení, sdělení č.° 233/2003, p. Ahmed Hussein Kamil Agiza/Švédsko (20. května 2005), http://www.unhchr.ch/tbs/doc.nsf/MasterFrameView/3ef42bcd48fe9d9bc1257020005533ca?Opendocument (7) Milánský soud, Sezione Giudice per le indagini preliminari, zn. č.° 10838/05 R.G.N.R a č.° 1966/05 R.G.GIP. (8) Zpráva generálního tajemníka podle článku 52 Evropské úmluvy o lidských právech o tajném zadržování a přepravě zadržených osob podezřelých ze spáchání teroristických činů, zejména prostřednictvím či na popud zahraničních tajných služeb. https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?Ref=SG/Inf%282006%295&Sector=secPrivateOffice&Language=lanEnglish&Ver=original&BackColorInternet=9999CC&BackColorIntranet=FFBB55&BackColorLogged=FFAC75 (9) http://www.coe.int/T/E/Com/Files/Events/2006-cia/annexes.asp (10) Poznámky k tiskové konferenci Terryho Davise, generálního tajemníka Rady Evropy ve středu 12. dubna 2006, http://www.coe.int/T/E/Com/Files/PA-Sessions/April-2006/20060412_Speaking-notes_sg.asp (11) http://www.venice.coe.int/docs/2006/CDL-AD%282006%29009-e.asp#_Toc130704767. (12) Viz její zprávy o lidských právech US Department of State country reports on human rights practices (2003). (13) European Convention for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment, Ref.: CPT/Inf/C (2002) 1 [EN] (Part 1) - Strasbourg, 26.XI.1987, Art. 8.

Usnesení Evropského parlamentu o zachycování údajů o bankovních převodech ze systému SWIFT tajnými službami USA

P6_TA(2006)0317 RC-B6-0386/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLPZS), zejména na článek 8 této úmluvy,

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na články 7 a 8 této Listiny,

-   s ohledem na Úmluvu č. 108 Rady Evropy o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů,

-   s ohledem na článek 6 Smlouvy o EU a článek 286 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(1),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů(2),

-   s ohledem na návrh nařízení o informacích o plátci podávaných v souvislosti s převodem finančních prostředků (KOM(2005)0343),

-   s ohledem na stížnosti, které předložila organizace Privacy International regulátorům v oblasti ochrany údajů a soukromí ve 33 zemích a ve kterých uvedla, že převody SWIFT byly prováděny bez ohledu na zákonný postup stanovený předpisy na ochranu údajů a že k zpřístupnění informací došlo bez jakéhokoli právního základu nebo pravomoci,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že evropské a americké sdělovací prostředky nedávno odhalily existenci programu sledování finančních prostředků určených na terorismus, který zřídila vláda Spojených států a který umožnil orgánům Spojených států přístup ke všem finančním údajům uloženým ve SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications), v Belgii sídlícím sdružení, které tvoří více než 8 000 obchodních bank a institucí z 200 zemí včetně několika centrálních bank,

B.   vzhledem k tomu, že informace uložené ve SWIFT, ke kterým měly přístup orgány Spojených států, se týkají stovek tisíců občanů EU, neboť evropské banky používají komunikační systém SWIFT pro celosvětové převody prostředků mezi bankami, a vzhledem k tomu, že v systému SWIFT denně dojde k milionům převodů a bankovních transakcí,

C.   vzhledem k tomu, že údaje shromážděné na území EU, které mají být použity mimo území EU, by měly přinejmenším podléhat hodnocení odpovídající úrovně ochrany podle směrnice 95/46/ES,

D.   vzhledem k tomu, že údaje spravované systémem SWIFT umožňují zjistit nejen převody spojené s nezákonnou činností, ale také informace o hospodářské činnosti dotyčných jednotlivců a zemí, a mohlo by tak dojít k rozsáhlé hospodářské a průmyslové špionáži,

1.   připomíná své odhodlání bojovat proti terorismu a je přesvědčen o nutnosti dosáhnout správné rovnováhy mezi bezpečnostními opatřeními a ochranou občanských svobod a základních práv; vyjadřuje velké znepokojení nad skutečností, že vzniká atmosféra zhoršujícího se respektování soukromí a ochrany údajů;

2.   zdůrazňuje, že Evropská unie je založena na právním řádu a že veškeré převody osobních údajů do třetích zemí podléhají právním předpisům v oblasti ochrany údajů na vnitrostátní a evropské úrovni, které stanovují, že všechny převody musí být povoleny soudním orgánem a že jakákoli výjimka z této zásady musí být přiměřená a založená na právním předpisu nebo mezinárodní dohodě;

3.   je přesvědčen, že výhradně uplatněním článku 8 EÚLPZS se mohou členské státy, v rámci právních předpisů Společenství a s ohledem na článek 13 směrnice 95/46/ES, – v zájmu státní bezpečnosti, veřejného pořádku a bezpečnosti – odchýlit od zásady zakazující předávání obchodních údajů, což je jediný legitimní základ pro uchovávání osobních údajů soukromými subjekty, a tím omezit úroveň ochrany údajů pouze tehdy, kdy je to nutné, přiměřené a v souladu s demokratickou společností;

4.   bere na vědomí výše uvedený návrh nařízení, který může přispět k vytvoření právního rámce pro převod těchto informací; vyjadřuje politování nad tím, že Evropský parlament – v rozporu se zásadou loajální a stálé spolupráce mezi orgány Společenství – nebyl během vyjednávání a třístranných jednání ostatními orgány, zejména Evropskou centrální bankou (ECB), informován o existenci převodů SWIFT;

5.   požaduje, aby Komise, Rada a ECB plně vysvětlily, do jaké míry si byly vědomy tajné dohody mezi SWIFT a vládou Spojených států;

6.   požaduje v tomto kontextu, aby byla vyjasněna úloha a funkce ECB, a žádá evropského inspektora ochrany údajů, aby co nejdříve ověřil, v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001, zda ECB nebyla povinna reagovat na možné porušení ochrany údajů, které zjistila;

7.   připomíná, že ECB má zaručit, aby centrální banky využívaly SWIFT pouze v zákonném rámci;

8.   požaduje, aby členské státy zajistily a ověřily, že na vnitrostátní úrovni neexistuje žádná právní skulina a že se právní předpisy Společenství o ochraně údajů vztahují také na centrální banky; žádá členské státy, aby výsledky této kontroly předaly Komisi, Radě a Evropskému parlamentu;

9.   požaduje, aby Rada naléhavě prozkoumala a přijala návrh rámcového rozhodnutí o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (KOM(2005)0475), a zajistila tak evropským občanům jednotnou a vysokou úroveň ochrany údajů na celém území Unie;

10.   zvláště upozorňuje Radu na pozměňovací návrhy 26 a 58 v postoji Parlamentu přijatém dne 14. června 2006(3) k výše uvedenému návrh rámcového rozhodnutí, jejichž cílem je upravit nakládání s údaji předanými ve veřejném zájmu soukromým stranám;

11.   znovu opakuje své velké zklamání nad neochotou Rady vyřešit současnou legislativní situaci, kdy v rámci prvního a třetího pilíře platí pro ochranu základních práv dva různé procesní rámce; znovu proto opakuje svůj požadavek, aby bylo zdvojení těchto rámců zrušeno použitím "přemosťovací doložky" podle článku 42 Smlouvy o EU;

12.   požaduje, aby Komise vyhodnotila všechny přijaté protiteroristické právní předpisy EU, a to z hlediska účinnosti, potřebnosti, proporcionality a dodržování základních práv; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby zvážily, jaká by měla být přijata opatření, aby znovu nedošlo k opakování takto závažného narušení soukromí;

13.   ostře nesouhlasí s jakýmikoli tajnými operacemi na území EU, které ovlivňují soukromí občanů EU; je velmi znepokojen, že se takovéto operace uskutečnily, aniž o tom byli evropští občané a jejich parlamentní zástupci informováni; naléhá na Spojené státy a jejich zpravodajské a bezpečnostní služby, aby jednaly v duchu dobré spolupráce a informovaly své spojence o všech bezpečnostních operacích, které mají v úmyslu provádět na území EU;

14.   žádá svůj Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, aby spolu s Hospodářským a měnovým výborem uspořádal co nejdříve společné slyšení ECB, Komise, Rady, evropského inspektora ochrany údajů a dalších soukromých a veřejných stran, které jsou do této věci zapojeny, za účelem zveřejnění všech informací dostupných jednotlivým subjektům;

15.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské centrální bance, vládám a parlamentům členských států, přistupujících zemí a kandidátských zemí a vládě Spojených států a oběma komorám Kongresu.

(1) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. (2) Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1. (3) Přijaté texty, P6_TA(2006)0258.

Usnesení Evropského parlamentu o strategiích a prostředcích pro integraci přistěhovalců v Evropské unii (2006/2056(INI))

P6_TA(2006)0318 A6-0190/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. září 2005 "Společný program pro integraci – Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii" (KOM(2005)0389),

-   s ohledem na článek 13 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na Smlouvu o ES, která Společenství svěřuje pravomoci a úkoly v oblasti přistěhovalectví a azylu, zejména na čl. 63 odst. 3 písm. a) této smlouvy,

-   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, v Laekenu ve dnech 14. a 15. prosince 2001, v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002 a v Soluni ve dnech 19. a 20. června 2003, které zdůrazňují význam rozvíjející se spolupráce a výměny informací v rámci nově vytvořené skupiny vnitrostátních kontaktních míst pro integraci, jejichž cílem je zejména posílení koordinace příslušných politik na národní úrovni a na úrovni Evropské unie,

-   s ohledem na Haagský program přijatý Evropskou radou dne 4. listopadu 2004, který stanoví cíle v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva na období 2005 až 2010,

-   s ohledem na neformální setkání ministrů v Groningenu dne 9. listopadu 2004, kde se ministři odpovědní za integrační politiku setkali vůbec poprvé,

-   s ohledem na Společné základní principy politiky integrace v Evropské unii přijaté Radou Evropské unie dne 19. listopadu 2004(1),

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie a zejména na články 18, 20, 21 a 22 této listiny,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0190/2006),

A.   vzhledem k tomu, že problém integrace přistěhovalců je jedním z těch, které Evropa v minulosti již řešila; vzhledem k tomu, že před čtvrt stoletím pocházela většina přistěhovalců v tehdejším Evropském společenství z jižní Evropy; vzhledem k tomu, že dnes je jižní Evropa vzkvétající částí Unie a její obyvatelé již nejsou považováni za přistěhovalce, ačkoli v tehdejší době je mnozí vnímali jako cizí prvek a měli je za "neschopné integrace"; vzhledem k tomu, že přistoupení jejich zemí původu do Unie posílil Evropskou unii jako celek; vzhledem k tomu, že rovněž občané nových členských států jsou občany EU,

B.   vzhledem k tomu, že problém integrace, který Unie řeší dnes, je jiný, neboť se nedá dále předpokládat, že se většina přistěhovalců začlení se vstupem jejich země původu do Unie,

C.   vzhledem k tomu, že v EU žije odhadem 40 milionů přistěhovalců, přičemž celkový počet jejich potomků je o mnoho milionů vyšší; vzhledem k tomu, že tato rostoucí populace je sice nesmírně rozmanitá, ale její příslušníci jsou vystaveni podobným problémům: jejich podíl na pracujícím obyvatelstvu je podprůměrný a také jejich úspěšnost ve škole výrazně zaostává; vzhledem k tomu, že jejich politické zastoupení je na všech úrovních nízké, včetně zastoupení v politických stranách členských států a v evropských institucích,

D.   vzhledem k tomu, že ačkoli více než 40 milionů přistěhovalců může být považováno za 26. členský stát Unie (a současně pátý největší z hlediska počtu obyvatel) a že zájem a úsilí EU o integraci této populace by měl být srovnatelný se závazky EU týkajícími se integrace přístupových zemí, ve snaze překonat problémy integrace – neúspěch integrace by narušil Evropu sociálně, hospodářsky i politicky – Unie věnuje na řešení problému integrace žalostně málo prostředků; vzhledem k tomu, že novému Fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí (KOM(2005)0123) musí být nejen dlouhodobě přiděleny finanční prostředky, avšak mělo by být zajištěno, že příslušná generální ředitelství Komise vyčlení některé ze svých finančních prostředků na integrační politiku EU,

E.   vzhledem k tomu, že úsilí EU o integraci zůstávalo po dlouhou dobu omezeno široce rozšířenou představou, že "integrace se provádí na místní úrovni"; vzhledem k tomu, že integrace má zároveň i globální důsledky – a to zejména v případě selhání, protože selhání jediného členského státu při provádění integračních politik může mít zhoubné následky pro Unii jako celek, např.:

F.   vzhledem k tomu, že úspěch integrace posílí ekonomiku Unie v globální konkurenci; vzhledem k tomu, že Unie si je vědoma nutnosti předcházet "odlivu mozků" a přilákat jak pracovníky a podnikatele, které naše ekonomiky potřebují, tak i vědce a studenty, kteří jsou základem naší schopnosti inovovat; vzhledem k tomu, že města EU budou bezpečnější a komunity silnější tam, kde bude uplatňována důsledná a přiměřeně financovaná integrační politika; vzhledem k tomu, že se oslabí xenofobní tendence a posílí se úcta k základním právům všech; vzhledem k tomu, že se zlepší postavení Evropy ve světě;

G.   vzhledem k tomu, že místní, regionální a státní orgány hrají zásadní roli při vykonávání svých pravomocí zejména v oblasti rozvoje měst, bydlení a vzdělávání, které mají přímý vliv na proces integrace; vyzývá tyto orgány, aby zlepšily své zapojení do evropské diskuse; zdůrazňuje, že Evropská unie velmi podporuje iniciativy podniknuté na těchto úrovních prostřednictvím strukturálních fondů Společenství,

H.   vzhledem k tomu, že neexistuje jediná jasná cesta, jak vyřešit úspěšnou integraci v Evropské unii; vzhledem k tomu, že nezbytné schopnosti i finanční prostředky pro stanovení a uplatňování přesných integračních opatření (zejména v městských centrech, kde je soustředěna většina přistěhovalců) by měly mít místní, regionální i státní orgány, a členské státy a Unie jako celek musí usilovně rozvíjet integrační strategie a sledovat účinnost a výsledky těchto integračních opatření aktivněji a účinněji, což zajistí prosazení integračních strategií, jejichž výsledky podpoří společné zájmy Unie, a Komise musí v této souvislosti provést navrhovaný průzkum, jehož cílem je zjistit, na jaké úrovni je zapojení a integrace v EU,

I.   vzhledem k tomu, že integrace je "obousměrný proces", jehož podmínkou je jak ochota přistěhovalců začlenit se do své hostitelské společnosti a nést odpovědnost za toto začlenění, tak i ochota občanů EU přijmout přistěhovalce mezi sebe, a spočívá v integrovaných opatřeních, jejichž cílem je ovlivnit chování přistěhovalců i přijímajících společností na všech úrovních, kde je to nutné, a mobilizovat na obou stranách zdroje potřebné pro provádění politik; tento dvousměrný proces znamená zapojení obou stran a vyplývají z něho práva a povinnosti pro hostitelskou společnost i pro přistěhovalce,

J.   vzhledem k tomu, že k prioritám, jimiž se řídí činnost EU v této oblasti, by mělo patřit:

K.   vzhledem k tomu, že podpora základních práv, rovných příležitostí pro všechny a nediskriminace jsou základními prvky integrace; vzhledem k tomu, že návrhy, aby rok 2007 byl Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny a rok 2008 Evropským rokem mezikulturního dialogu jsou důležitými iniciativami na zvýšení veřejného povědomí, které přispějí k dosažení těchto cílů,

L.   vzhledem k tomu, že existuje jednoznačný vztah mezi úspěchem integrační politiky EU a snahou EU vytvořit politiku legálního přistěhovalectví a migrace; vzhledem k tomu, že prvním praktickým krokem by mělo být zlepšení koordinace mezi orgány odpovědnými za přijímání přistěhovalců a orgány odpovědnými za integraci přistěhovalců,

1.   vyzývá Komisi, aby zajistila účinné uplatňování stávajících směrnic týkajících se přistěhovalectví, především směrnic Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny(2), 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty(3), 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(4) a 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(5); vzhledem k tomu, že mnoho členských států zaostává v účinném uplatňování těchto směrnic a je zásadní, aby Komise přísněji sledovala provádění směrnic týkajících se integrace a účinnost správní praxe, která zavádí příslušnou legislativu do každodenního života přistěhovalců;

2.   vítá návrh Komise zřídit na období 2007–2013 výše uvedený Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí a naléhá, aby se využívání tohoto fondu řídilo těmito šesti konkrétními zásadami:

3.   vítá zmínku ve výše uvedeném sdělení Komise ke společným základním zásadám (SZZ); pevně věří, že SZZ představují jasný soubor doporučení, které by měly být základem integrační politiky EU; lituje, že členské státy žádným významným způsobem neuspěly při sledování SZZ od jejich přijetí v roce 2004; vyzývá finské předsednictví, aby se SZZ dostaly zpět mezi hlavní body agendy, a to především zásady týkající se zaměstnanosti (č. 3), interakce (č. 7) a účasti (č. 9);

4.   vítá návrh Komise každoročně podporovat "Fórum integrace" k usnadnění výměny osvědčených postupů, zejména pokud jde o politiky, v nichž má EU omezenou roli, avšak některé členské státy používají postupy, které by mohly být návodem pro ostatní; je toho názoru, že by toto fórum mělo usilovat o to, aby se ho účastnili zástupci všech orgánů zabývajících se integrací, ať už se jedná o orgány na místní, regionální, národní nebo evropské úrovni, či o zástupce samotných přistěhovalců;

5.   vyzývá Komisi, aby objasnila, která generální ředitelství jsou odpovědná za integraci, rozšířila a koordinovala jejich úkoly včetně opětovného oživení a dalšího fungování pracovní skupiny pro integraci, které se účastní více generálních ředitelství, a aby přesně vymezila odpovědnost různých GŘ v oblasti integrace; dále požaduje, aby byly učiněny kroky, které zajistí, že nový Evropský fond pro integraci a Evropský sociální fond se budou vzájemně doplňovat;

6.   vítá, že Komise uznala nezbytnost výzkumu a mapování integračních politik členských států a úrovně účasti přistěhovalců; je toho názoru, že tyto informace jsou předpokladem pro jakoukoliv politiku zaměřenou na podporu lepší integrace v EU a že pro používání takového mapování je nezbytné vyjasnit debatu o integraci v Evropské unii, protože slovo "integrace" může být interpretováno mnoha rozdílnými způsoby;

7.   vyzývá Komisi, aby vytvořila stálou kontaktní skupinu složenou ze zástupců přistěhovalců, odborníků, nevládních organizací a jiných osob, která by poskytovala poradenství ve všech politikách souvisejících s integrací;

8.   vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost podporování přistěhovalectví a rozmanitosti v EU a stálému zohledňování integrace ve všech svých komunikačních strategiích a iniciativách; vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily informační a propagační akce, jejichž cílem je větší pochopení migrací a větší ekonomický a sociální přínos přistěhovalců pro společnost;

9.   vyzývá Komisi, aby zavedla přísné kontrolní mechanismy pro hodnocení programů integrace v členských státech, a to včetně využívání nezávislých odborníků, a aby každé dva roky zpracovávala podrobnou a prakticky zaměřenou zprávu o přistěhovalectví a integraci tak, že:

10.   vybízí Komisi, aby s přistěhovaleckými komunitami vhodně konzultovala vymezení a uplatňování evropské pomoci a rozvojových politik v jejich zemích původu;

11.   žádá Komisi, aby rozšířila iniciativy zaměřené na výzkum a analytickou činnost, jejichž cílem je zjistit, které přístupy v integraci skutečně fungují, a aby výrazně zvýšila své snahy šířit ve spolupráci s členskými státy a místními orgány osvědčené postupy, a to nejen prostřednictvím navrhované webové stránky, ale také co největšího počtu jiných přiměřených prostředků;

12.   vyzývá Komisi a členské státy, aby využily rozsáhlý potenciál delegací Komise a konzuláty po celém světě k pomoci v integrování potenciálních přistěhovalců prostřednictvím jejich seznamování s kulturou, historií, jazykem a občanskými právy a odpovědnostmi v EU a členských státech;

13.   zdůrazňuje, že je důležité, aby složení personálu evropských institucí a orgánů a veřejné správy členských států odráželo složení obyvatelstva Unie a členských států;

14.   vyzývá Radu, aby použila přemosťovací klauzuli čl. 67 odst. 2 druhé odrážky Smlouvy k poskytnutí rozhodovací pravomoci Parlamentu v oblasti integrace a legálního přistěhovalectví a zavedla v této oblasti hlasování kvalifikovanou většinou v Radě; domnívá se, že je důležité, aby měli poslanci pravomoc spolurozhodovat o integrační politice, vzhledem k tomu, že reprezentují politickou vůli EU, a proto by měli zastupovat jak názory přistěhovalců, tak občanů a měli by nést společnou zodpovědnost za vytváření integrační politiky v legislativním procesu EU;

15.   vyzývá Radu, aby z každoročního setkání ministrů pro integraci, které zavedlo v listopadu 2004 v Groningenu Nizozemsko jako předsednická země Rady, vytvořila stálý orgán;

16.   vyzývá členské státy, aby při tvorbě závěrů týkajících se Agentury Evropské unie pro základní práva vážně uvažovaly o úloze této agentury v podporování důvěry a dobrých vztahů mezi sousedy a organicky rozvíjely tuto úlohu prostřednictvím postupných ročních programů, jejichž existence se v rámci agentury předpokládá;

17.   vyzývá Radu, aby znovu zvážila návrh Komise uplatnit v oblasti integrační politiky otevřenou metodu koordinace; v této souvislosti žádá, aby Parlament byl zapojen do celého procesu;

18.   vyzývá Radu, aby připravila komplexní rámcovou směrnici o legálním přistěhovalectví s ohledem na nutnost integrace;

19.   vybízí členské státy k tomu, aby odpovědnost za sledování integračních politik svěřily jednomu vládnímu ministru, zajistily, že tyto politiky budou ve všech orgánech na všech vládních úrovních harmonizovány, a aby zvážily jmenování vysokého komisaře nebo veřejného ochránce práv pro integraci ve všech členských státech, který by koordinoval provádění politik, poskytoval informace přistěhovalcům, posuzoval jejich stížnosti a přijímal opatření pro řešení problémů;

20.   vyzývá všechny členské státy, aby provedly audit všech vládních organizací na všech úrovních, které mají (nebo by měly mít) odpovědnost za integraci přistěhovalců;

21.   vyzývá Komisi, aby zhodnotila možnost zahrnutí otázky integrace státních příslušníků třetích zemí do budoucích víceletých programů Agentury pro základní práva;

22.   vyzývá členské státy, aby napomáhaly politické integraci přistěhovalců a bránily jejich politické a sociální izolaci; vyzývá proto Komisi, aby provedla právní přezkoumání stávajících ustanovení ohledně aktivního evropského občanství v různých členských státech a také přezkoumání současných postupů členských států, pokud jde o právo dlouhodobých přistěhovalců volit v místních a obecních volbách;

23.   vyzývá členské státy, aby stanovily transparentní, humánní, rychlé a rozumné postupy pro udělení statutu dlouhodobého rezidenta, pro sjednocení rodiny a pro naturalizaci dlouhodobě usazených přistěhovalců a jejich dětí a aby vzaly v úvahu zejména tu skutečnost, že mnoho těchto dětí se narodilo na území členského státu;

24.   upozorňuje členské státy na závislé právní postavení přistěhovalkyň, které následují své manžele v rámci sjednocení rodiny, a vyzývá členské státy, aby přezkoumaly svou legislativu tak, aby se při nejbližší příležitosti zajistilo, že manželé a děti budou mít přiznán status jednotlivě a pracovní povolení nezávisle na hlavním držiteli právního postavení, aby se v plném rozsahu zaručila a ochránila jejich práva a usnadnila jejich sociální integrace;

25.   povzbuzuje politické strany, odbory a občanskou společnost na vnitrostátní úrovni jako celek, aby na všech svých úrovních přijímaly přistěhovalce jako své plnoprávné členy;

26.   souhlasí s programy integrace používanými určitými členskými státy, jež zahrnují vzájemný závazek hostitelské společnosti a přistěhovalců; doufá, že touto cestou získají přistěhovalci větší povědomí o základních hodnotách Evropské unie a současně budou schopni získat základní znalosti o fungování hostitelské společnosti; zdůrazňuje důležitost povzbuzování výuky jazyka hostitelské společnosti a organizování kurzů občanské výchovy;

27.   vybízí členské státy, aby zpřísnily své zákony namířené proti diskriminaci a rasismu, zajistily dodržování stávajících předpisů a zvážily přijetí legislativy o opatřeních ve prospěch přistěhovalců ve všech příslušných oblastech a aby se současně řídily zkušenostmi členských států, ve kterých byla tato opatření úspěšná;

28.   vyzývá členské státy, aby poskytly přistěhovalkyním snadno dostupné informace o právním řádu hostitelské země týkajícím se rovnosti pohlaví a práv a ochrany z něj odvozených, včetně dostupných právních a správních opravných prostředků, a předešly tak zejména potenciálnímu špatnému zacházení s přistěhovalkyněmi;

29.   vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby podněcovaly vzájemné kontakty mezi přistěhovalci a jejich hostitelskou společností podporou mj. společných fór, mezikulturního dialogu, seminářů, výstav, kulturních a sportovních akcí v multikulturním prostředí; dále vyzývá k vytvoření nových nebo k podpoře již existujících struktur umožňujících přistěhovalcům integraci v hostitelské společnosti, aby se zabránilo sociálnímu vyloučení nově příchozích a těch, kteří se již usadili, ale pro které je těžké se integrovat, vyzývá dále k tomu, aby byla poskytnutá podpora organizacím přistěhovalců na jejich území a posilování vazeb se zeměmi původu;

30.   vybízí členské státy, aby vypracovaly ustanovení pro opatření týkající se integrace uprchlíků během fáze přijímání, jakými jsou například jazykové kurzy a dobrovolnické práce, s ohledem na skutečnost, že integrační proces uprchlíků začíná již během fáze přijímání;

31.   zdůrazňuje význam rozvoje souhrnného rámce pro aktivní evropské občanství ve spolupráci s Parlamentem, Radou a Komisí;

32.   zdůrazňuje význam každoročního pořádání slyšení věnovaných integraci, kterých se účastní zástupci Evropského parlamentu, národních parlamentů a občanské společnosti, zejména nevládních organizací a sdružení přistěhovalců, aby zhodnotili účinnost snah Unie o integraci a posoudili vývoj situace, pokud jde o integraci přistěhovalců na úrovni jednotlivých členských států;

33.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) Dokument č. 14615/04 ze dne 19. listopadu 2004. (2) Úř. věst. L 251,3.10.2003, s.12. (3) Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44. (4) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22. (5) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.

Usnesení Evropského parlamentu o vzájemných souvislostech rozvoje a migrace (2005/2244(INI))

P6_TA(2006)0319 A6-0210/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem "Vzájemné souvislosti migrace a rozvoje: některé konkrétní pokyny" (KOM(2005)0390),

-   s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných normách a postupech v členských státech při vrácení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (KOM(2005)0391),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvy "Prioritní opatření zaměřená na řešení problémů přistěhovalectví – První opatření po schůzce v Hampton Court" (KOM(2005)0621); "Strategie EU k opatřením týkajícím se nedostatku lidských zdrojů v odvětví zdravotnictví v rozvojových zemích" (KOM(2005)0642) a "Tematický program spolupráce se třetími zeměmi v oblasti migrace a azylu" (KOM(2006)0026),

-   s ohledem na bod IV posledních závěrů Evropské rady v Bruselu ze dnů 15. a 16. prosince 2005, s názvem "Migrace: celkový přístup",

-   s ohledem na rezoluce A/RES/58/208, A/RES/59/241 a A/RES/60/205 Valného shromáždění OSN, které přepokládají, že se 61. dialog na vysoké úrovni v roce 2006 bude zabývat otázkou mezinárodní migrace a rozvoje,

-   s ohledem na dohodu o partnerství mezi členy skupiny států Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, která byla podepsána v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda z Cotonou)(1) a pozměněna v Lucemburku dne 25. června 2005(2), zejména pak s ohledem na její článek 13 o přistěhovalectví,

-   s ohledem na prohlášení a akční plán z Bruselu přijaté dne 13. dubna 2006 na první schůzi ministrů AKT pověřených otázkami azylu, migrace a mobility,

-   s ohledem na Úmluvu OSN o přeshraniční organizované trestné činnosti a její příslušné protokoly;

-   s ohledem na rozhodnutí č. 4/2005 Rady ministrů AKT-ES ze dne 13. dubna 2005 o použití rezervy finančního rámce devátého Evropského rozvojového fondu určené na dlouhodobý rozvoj(3),

-   s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN s názvem "Světová studie o úloze žen v rozvoji, 2004: ženy a mezinárodní migrace", A/59/287/dodatek 1,

-   s ohledem na zprávu Světové banky s názvem "Celkové hospodářské výhledy na rok 2006: hospodářské důsledky převodů a migrace"(4),

-   s ohledem na zprávu Globální komise pro mezinárodní migraci z října 2005 s názvem "Migrace ve vzájemně propojeném světě: nové možnosti činností"(5),

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na články 18, 19 a 21,

-   s ohledem na závazky členských států z roku 2005 a zejména na závazek, že:

-   s ohledem na doporučení č. 151 MOP o migrujících pracovnících,

-   s ohledem na společné prohlášení Rady a představitelů vlád členských států, kteří se setkali v Radě, Evropském parlamentu a Komisi, o rozvojové politice Evropské unie s názvem "Evropský konsenzus"(7) ze dne 20. prosince 2005, které stanoví všeobecný akční rámec Společenství v otázkách rozvoje,

-   s ohledem na Vídeňskou deklaraci, přijatou na IV. vrcholné schůzce mezi Evropskou unií a státy Latinské Ameriky dne 12. května 2006,

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 17. listopadu 2005 o rozvojové strategii pro Afriku(8), ze dne 15. listopadu 2005 o sociálním rozměru globalizace(9), ze dne 26. října 2005 o přístupu Společenství k řízení hospodářské migrace(10), ze dne 9. června 2005 o vztazích mezi zákonným a nezákonným přistěhovalectvím a o integraci přistěhovalců(11) a ze dne 12. dubna 2005 o úloze Evropské unie při dosahování rozvojových cílů tisíciletí(12),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2836/98 ze dne 22. prosince 1998 o začlenění otázek rovnosti pohlaví do rozvojové spolupráce(13),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0210/2006),

A.   vzhledem k tomu, že 40 % ze 175 milionů migrantů (což jsou 3 % světové populace) žije v rozvojových zemích,

B.   vzhledem k tomu, že problém migrací není jev nový, ale svým rozsahem v kontextu globalizace a vědomím veškerých mezinárodních činitelů se z něj stává hlavní politický problém mezinárodního společenství,

C.   vzhledem k tomu, že přistěhovalectví od osmdesátých let dvacátého století značně zvýšilo, aniž by na úrovni Evropské unie bylo nalezeno společné a koherentním řešení,

D.   vzhledem k tomu, že Evropská unie přijímá přistěhovalce téměř ze všech rozvojových zemí, že velký počet těchto přistěhovalců přichází ze zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky a že je málo pravděpodobné, že tento jev ztratí v příštích letech na intenzitě,

E.   vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství stále ještě nepřikročilo k rozsáhlým společným akcím v této věci,

F.   vzhledem k tomu, že problematika migrace vyžaduje od mezinárodního společenství globální reakci a že Evropská unie dosud globální politickou odpověď nepřinesla a nemá vhodné nástroje na řešení této problematiky,

G.   vzhledem k tomu, že neexistence společné politiky v oblasti regulace migračních toků umožňuje členským státům přijímat jednostranná rozhodnutí, která znesnadňují přijetí jednotného postoje Společenství,

H.   vzhledem k tomu, že reakce na fenomén přistěhovalectví musí vycházet z co možná nejširšího konsensu uvnitř Evropské unie,

I.   vzhledem k dialogu na vysoké úrovni (DVÚ) o mezinárodní migraci a rozvoji, který se uskuteční během Generálního shromáždění Spojených národů ve dnech 14. a 15. září 2006,

J.   vzhledem k tomu, že Organizace africké unie učinila z problematiky migrace hlavní téma své činnosti pod záštitou předsedy Komise Africké unie, pana Alphy Oumara Konarého,

K.   vzhledem k tomu, že rozmanitost příčin, a tedy i kategorií migrantů, je brzdou vytvoření globálních a jednotných politik, jejichž cílem je učinit z migrace hybnou sílu rozvoje,

L.   vzhledem k tomu, že hlavní světová ohniska migrací jsou Asie a Latinská Amerika, ale že Afrika se odlišuje rozsahem negativních dopadů tohoto jevu,

M.   vzhledem k tomu, že přijímací severní země jsou předmětem většiny analýz, zatímco 60 % migrujících neopustí jižní polokouli,

N.   vzhledem k tomu, že Vídeňská deklarace obsahuje závazek urychlit globální dialog a posílit spolupráci mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou v otázce migrace,

O.   vzhledem k tomu, že pouhé zvýšení veřejné rozvojové pomoci neřeší problém vztahu mezi migrací a rozvojem, ale že je důležité rozvíjet také specifické a inovující nástroje s cílem více uznat a podporovat úlohu migrantů v boji proti chudobě a za rozvoj,

P.   vzhledem k tomu, že hledání odpovědi na tuto problematiku má být nedílnou součástí národních i mezinárodních strategií boje proti chudobě, aby rozvojové cíle tisíciletí byly splněny,

Q.   vzhledem k tomu, že právo jižních zemí na samostatnou migrační politiku musí být přiznáno a podporováno,

R.   vzhledem k tomu, že pro jižní země jsou migrace synonymem pro odchod vzdělanějších nebo podnikavějších občanů a že "odliv mozků" ohrožuje poskytování a kvalitu různých základních služeb, zejména zdravotnictví nebo vzdělávání,

S.   vzhledem k tomu, že "odliv mozků" posilují politiky selektivního příjmu migrantů zavedené severními zeměmi pod názvem "vybraná migrace", zvyšující odliv vzdělanosti, kterou trpí mnohé jižní země,

T.   vzhledem k tomu, že podle předsedy Komise Africké unie pana  Alphy Oumara Konarého tyto politiky "upírají Africe právo na rozvoj",

U.   vzhledem k tomu, že kruhové migrace, které umožňují cestování mezi zemí původu a určení, nabízejí velké možnosti rozvoje přijímajících zemí i zemí původu,

V.   vzhledem k tomu, že posláním společného rozvoje, chápaného jako zhodnocení potenciálu, jež představují společenství přistěhovalců usazených v rozvinutých zemích sloužící rozvoji jejich země původu, je přeměna migrace na hybnou sílu rozvoje a vzájemné pomoci mezi národy,

W.   vzhledem k tomu, že převody finančních prostředků migrantů do země původu nabízejí velké možnosti rozvoje a že výše těchto převodů vysoko překračuje oficiální rozvojovou pomoc ve světovém měřítku a že ve většině případů jsou finanční a bankovní náklady těchto převodů extrémně vysoké, jejich převod je někdy neprůhledný; zdůrazňuje však, že tyto finanční prostředky slouží především ke spotřebě rodin a že pouze malá část těchto převodů je určena na investice a rozvoj,

X.   vzhledem k tomu, že tyto převody nejsou určeny k tomu, aby nahradily nebo odůvodnily snížení státní rozvojové pomoci,

Y.   vzhledem k tomu, že v roce 2005 bylo na světě téměř 9,2 milionu uprchlíků a 25 milionů osob "vysídlených v rámci své vlasti", z nichž polovina žije v Africe a že tyto osoby nemají žádnou ochranu v mezinárodním měřítku, což vytváří nepřípustnou hierarchizaci obětí,

Z.   vzhledem ke zvyšování počtu uprchlíků a "vysídlenců z důvodu změny životního prostředí", jejichž počet by mohl dosáhnout podle Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky za několik let 50 milionů,

AA.   vzhledem k tomu, že je integrace migrantů dvousměrný proces založený na vzájemných právech a odpovídajících povinnostech migrantů s legálním pobytem a hostitelské společnosti, je jejím cílem zajistit, že se budou imigranti moci zapojit do společnosti,

AB.   vzhledem k tomu, že migranti, kteří jsou oběti obchodu s lidmi, diskriminace a sociální nejistoty, jsou nadále skupinou, kterou mezinárodní společenství a národní právní předpisy nedostatečně chrání,

AC.   vzhledem k tomu, že Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech pracujících migrantů a členů jejich rodin neratifikoval žádný členský stát,

AD.   vzhledem k tomu, že Evropská unie věnovala na dosažení cíle integrace pouze 15 milionů EUR od roku 1999, což činí 0,5 EUR na jednoho přistěhovalce,

AE.   vzhledem k tomu, že boj proti nezákonnému obchodu s lidmi spojený s migrací a boj proti nezákonnému obchodu a pohlavnímu zneužívání žen a dětí se musí stát prioritou Evropské unie,

AF.   vzhledem k tomu, že ženy představují 51 % všech přistěhovalců v bohatých zemích a 46 % přistěhovalců v zemích rozvojových(14); domnívaje se, že, informace o rizicích nezákonné emigrace jsou nedostatečné a s vědomím toho, že migrující ženy jsou více vystaveny pohlavnímu zneužívání, násilí, diskriminaci a vykořisťování na pracovišti; a konečně, že migrační politiky nepřihlížejí ke specifické úloze žen,

AG.   vzhledem k tomu, že migrace může ženám umožnit zlepšit jejich životy, zvýšit jejich nezávislost, pomoci těm, které jsou vytlačovány na okraj společnosti, a uniknout represivním společenským vztahům,

AH.   vzhledem k tomu, že ženy však často k migraci nutí problémy, jako jsou nucené sňatky, chudoba nebo ozbrojené konflikty,

AI.   vzhledem k tomu, že migrující ženy se snáze stávají oběťmi sexuálního vykořisťování, diskriminace, vykořisťování na pracovišti a "plýtvání mozky", násilí a zdravotních rizik, sociální izolace a obchodování s lidmi;

AJ.   vzhledem k tomu, že v současné době žije v Evropské unii značný počet žen migrujících bez dokladů, což zvyšuje riziko jejich zneužívání na pracovišti a rovněž sexuálního zneužívání a sexuálního násilí, s nimiž se setkávají,

1.   je přesvědčen, že Evropská unie se musí více zasadit o to, aby učinila z migrantů hybnou sílu rozvoje;

2.   zdůrazňuje, že Unie musí nalézt řešení na politické, globální i regionální úrovni, věnovat zvláštní pozornost Africe a otázce migrace Jih–Jih, problému vztahu mezi rozvojem a migrací; žádá, aby se otázka migrací stala nejdůležitějším bodem programu a politického dialogu mezi Evropskou unií a různými regiony, se kterými udržuje vztahy, a podporuje uspořádání vrcholné schůzky Evropa-Afrika, aby se našlo společné politické řešení;

3.   je toho názoru, že evropská migrační a rozvojová politika by měla být založena především na zásadě solidarity s třetími zeměmi a na společném rozvoji za účelem překonání hlubokých příčin migrace, a především vymýcení chudoby;

4.   opět zdůrazňuje svůj zájem o koncepci mobility lidí, která patří mezi lidská práva, a nelze k ní z tohoto důvodu přistupovat podle tržní logiky; zdůrazňuje, že veškerá politika v této oblasti musí směřovat k podpoře mobility jako výběru, a nikoli z donucení;

5.   zdůrazňuje, že nalézt vhodné řešení problému přistěhovalectví na evropské úrovni je možné pouze s pomocí společné strategie, která pro členské státy jasně vymezí cíle a mechanismy, aby mohly tomuto jevu čelit společně a v duchu solidarity;

6.   připomíná, že je povinností všech států bojovat proti vykořisťování a obchodu s lidmi; připomíná existenci vícestranných nástrojů, jako je Úmluva OSN o přeshraniční organizované trestné činnosti a její příslušné protokoly, které představují účinné mechanismy pro boj proti obchodu s lidmi a přistěhovalci a na ochranu jejich základních práv, stejně jako k trestnímu stíhání osob, které páchají tuto trestnou činnost; naléhavě žádá členské státy, které tuto úmluvu dosud neratifikovaly nebo k ní nepřistoupily, aby tak neprodleně učinily;

7.   podporuje začlenění otázky migrace do vnějších politik Evropské unie podle příkladu barcelonského procesu;

8.   vítá návrh Rady, aby se na téma migrace konalo v roce 2006 shromáždění EUROMED na ministerské úrovni; rovněž vítá evropsko-africkou schůzku na nejvyšší úrovni na téma migrace, která se má konat v červenci 2006 v Rabatu a v jejímž průběhu bude rokováno o problému migrantů, kteří do Evropy směřují z Maghrebu a subsaharské Afriky;

9.   vítá další kroky ke zlepšení migrační politiky a zdůrazňuje nutnost komplexního přístupu, který bude obsahovat jasnou představu o nejdůležitějších činnostech, jež mají být vykonány v oblasti migrační politiky, namísto podpory dílčích opatření k dalšímu rozvoji této politiky;

10.   doporučuje, aby Rada přijala vhodná opatření na zajištění lepší spolupráce a koordinace mezi orgány odpovědnými za přistěhovalectví a za rozvoj v každém členském státě;

11.   zdůrazňuje, že zvýšení rozvojové pomoci je nezbytnou podmínkou k tomu, aby se z migrace stala hybná síla rozvoje, ale sama o sobě nepostačuje; žádá Evropskou unii a členské státy, aby dodržovaly politické závazky, které přijaly v roce 2005;

12.   doporučuje, aby se k migracím a jejich dopadům na rozvoj přihlédlo napříč všemi úvahami a akcemi, které mají vést k dosažení rozvojových cílů tisíciletí; připomíná, že aby byla globální strategie účinná, vyžaduje vhodný právní rámec jak na úrovni Evropské unie, tak v zemích původu;

13.   zdůrazňuje, že fenomén migrace musí být lépe začleněn do politik a rozvojových plánů a doporučuje, aby na vnitrostátní úrovni byla migrace součástí strategických dokumentů o snižování chudoby (PRSP);

14.   uznává význam diaspory při upevňování vztahů mezi Evropskou unií a zeměmi původu, zejména v oblasti migrace; vyzývá k užší spolupráci mezi institucemi v rozvojových zemích a členskými státy EU včetně organizování programů společného rozvoje;

15.   je toho názoru, že společný rozvoj, který spočívá v uznání a podpoře úlohy diaspory v rozvoji jejich zemí původu, je třeba zcela uznat v evropském měřítku;

16.   zdůrazňuje, že aby se z migrací stala hybná síla rozvoje, musí Unie zavést dva přednostní nástroje:

17.   domnívá se, že program AENEAS, stejně jako program, který jej v roce 2007 vystřídá, se musí využívat pro rozvojovou strategii, zejména financováním akcí týkajících se společného rozvoje, a že tento cíl musí být přesně dodržován proto, aby například fondy nebyly použity na udržování ochrany vnějších hranic Unie;

18.   zdůrazňuje, že tento program musí posílit účinnost systémů řízení migračních toků a podporu zemím původu a tranzitním zemím; za tímto účelem doporučuje, aby program měl tyto rysy:

19.   navrhuje integrované regionální rozvojové plány zaměřené na hlavní oblasti africké emigrace, které by financovaly:

20.   upozorňuje na obtíže a vysoké náklady, které pro přistěhovalce představují převody finančních prostředků zpět do jejich vlasti, a zdůrazňuje nadto nedostatek transparentnosti mimobankovního systému; prohlašuje, že je nutné zavést bezpečný systém, který by zaručil ochranu údajů odesílatele a příjemce s cílem podporovat zasílaní s využitím regulovaných převodů, protože je známo, že některé alternativní systémy, které přistěhovalci používají, mívají skutečně lichvářský charakter;

21.   žádá Komisi, členské státy a vnitrostátní a mezinárodní finanční instituce, aby zavedly politiky, jejichž cílem bude:

22.   žádá Komisi, aby vypracovala návrh právního rámce určeného ke snížení nákladů a zvýšení transparentnosti převodu finančních prostředků přistěhovalců zpět do jejich země původu; připomíná, že tyto zásilky finančních prostředků jsou druhým zdrojem vnějšího financování pro rozvojové země, jejich náklady na převody mohou dosahovat až 20 % celkových částek;

23.   uznává význam role, kterou hrají MSP při tvorbě pracovních míst a přispívání k rozvoji; vybízí Komisi, aby ve spolupráci s Evropskou investiční bankou vyvinula programy, které podnítí migranty k investování více prostředků do těchto podniků;

24.   žádá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím pokrytí rozdílů v příjmech vysoce kvalifikovaných migrantů, kteří by se mohli vrátit do své země, nebo zavedením systému "dvojího působiště" pro zaměstnance veřejného sektoru z Jihu (učitelé, vědci, lékaři); zavedly programy určené k mobilizaci kvalifikovaných osob v diaspoře za účelem rozvoje, žádá Komisi, aby vypracovala studii o zkušenostech členských států v oblasti "dvojího působiště";

25.   vyzývá Komisi a členské státy, aby přezkoumaly kroky, které by mohly být přijaty za účelem zajištění převodu nároků na důchod a sociální zabezpečení, které mají migranti vracející se do země původu;

26.   vítá návrh Komise zvážit opatření týkající se převodu penzijních práv, uznávání kvalifikací a zavedení mechanismů k usnadnění mobility výzkumných pracovníků a jiných odborníků, jež by jim umožnila, budou-li si to přát, vrátit se do země původu a účinně se zde znovu začlenit;

27.   žádá Evropskou unii a členské státy, aby podpořily kruhové nebo kyvadlové migrace:

28.   vítá návrh Komise podpořit kruhovou nebo kyvadlovou migraci,v rámci níž pobývají migranti střídavě ve své zemi původu a v hostitelské zemi a která zemi původu umožní využít znalosti a zkušenosti, které tito migranti získali; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby kruhovou migraci doprovázela integrační opatření pro odcházející a navracející se migranty; upozorňuje na úlohu občanské společnosti, nevládních organizací a sociálních partnerů v tomto procesu;

29.   rovněž vítá návrh Komise zahájit dialog o záležitostech týkajících se povolení k pobytu a pracovních povolení a řízení programů mobility pro migrující pracovníky, které sladí schopnosti migrantů s potřebami rozvojové země;

30.   vyzývá orgány veřejné správy severních a jižních zemí, aby investovaly do výchovy a vzdělání občanů, podporuje cíl "20/20": 20 % státní pomoci ze severních zemí a 20 % státních rozpočtů jižních zemí věnovaných na základní sociální služby;

31.   vyzývá jižní státy, aby rozvíjely strategie určené ke "vzdělání a udržení" zejména zhodnocením odborných odvětví sociální povahy tím, že budou klást důraz na situaci žen, které jsou často předmětem diskriminace na základě pohlaví;

32.   žádá Unii, aby do evropské rozvojové agendy začlenila konkrétně podporu důstojné práce, zejména aby:

33.   žádá Evropskou unii a členské státy, aby zavedly politiky, jejichž cílem bude omezit negativní dopady odlivu mozků na hospodářství a společnost v jižních zemích:

34.   doporučuje přijetí "evropského kodexu" a rovněž vnitrostátních pravidel ve členských státech, která se budou zabývat nabíráním pracovní síly;

35.   je potěšen úmyslem Komise navrhnout specifický program pro řešení krize lidských zdrojů v  africkém zdravotnictví;

36.   vítá plán na vývoj celkového a koherentního přístupu k etickému přijímání pracovníků v odvětvích, jež jsou obzvláště ohrožena únikem mozků;

37.   vítá závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ze dne 15. a 16. prosince 2005 ohledně "globálního přístupu k migraci" a nedávné návrhy Komise týkající se odlivu mozků, převodů finančních prostředků do země původu, diaspory, dočasné/kruhové migrace, nároků na sociální zabezpečení, víz pro několikanásobný vstup atd.;

38.   zdůrazňuje, že střídavé pobyty vysoce kvalifikovaných migrantů jsou tou nejdůležitější podmínkou k posílení kladného přínosu migrací k rozvoji, s vědomím, že rozvojové země se plně účastní výměny znalostí na světovém trhu práce; doporučuje Komisi a členským státům, aby se rozhodně vydaly touto cestou a navrhly opatření, jejichž cílem by bylo:

39.   připomíná, že skutečnost, že některé odborné a/nebo akademické vzdělání pracovníků ze třetích zemí není buď uznáváno vůbec, nebo jen s obtížemi, může zkomplikovat vstup těchto pracovníků na pracovní trh členských států Evropské unie za rovných podmínek; domnívá se, že migranti by v době, kdy jsou zaměstnáni v Evropské unii, měli mít přístup ke školicím programům, aby mohli rozvinout své profesionální dovednosti;

40.   vyzývá Komisi, aby navrhla iniciativy za účelem podpory uznávání profesních kvalifikací a předložila minimální standardy pro vytvoření evropského systému ekvivalence pro zahraniční diplomy;

41.   žádá, aby se více zohlednila specifická úloha žen v migraci a rozvoji, a zejména aby:

42.   vyzývá členské státy, aby podporovaly prostředky, jejichž pomocí mohou ženy migrující za prací dosáhnout posílení sociálně-politické, hospodářské a psychologické rovnoprávnosti, zejména vzhledem ke svým rodinám, a aby získávaly znalosti nezbytné k účinnému začlenění žen do přijímající země, díky nimž jsou zajištěny prostředky potřebné k ochraně práv, místa a úlohy migrujících žen a současně posilovaly úlohu nevládních organizací zaměřených na rovnost pohlaví a úlohy sítí žen migrujících za prací;

43.   vyzývá členské státy, aby dohlížely na uplatňování zásady nediskriminace při přístupu migrujících žen na trh práce Společenství a během jejich účasti na něm a aby zaručily, že budou dodržována jejich základní sociální a hospodářská práva, zejména rovnost platů;

44.   vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost dětem migrujících žen, aby se jim dostalo zvýšené ochrany a aby se jim usnadnil přístup ke zdravotní péči a vzdělání;

45.   podporuje návrh prohlášení a akčního plánu k provedení tohoto prohlášení, přijatého v Bruselu, dne 13. dubna 2006 ministry AKT pověřenými otázkami azylu, migrace a mobility a žádá, aby byla vytvořena virtuální observatoř pro migrace AKT za účelem shromažďování kompletních a nezávislých informací s perspektivou nalezení řešení AKT problematiky migrací;

46.   je potěšen, že od roku 2006 bude zaveden nástroj AKT-EU pro migraci; žádá však Komisi, aby upřesnila její cíle a aby zaručila, že tento nástroj se bude používat výhradně na rozvojové cíle;

47.   zpochybňuje výhodu a účinnost dohod a doložek o zpětném přebírání osob, jejichž cílem je spojit finanční a technickou pomoc s "výkony" třetích zemí v oblasti zpětného přebírání osob; zdůrazňuje, že tato politika "něco za něco" může zvýšit chudobu zemí, z nichž se rekrutují migranti;

48.   žádá Komisi, aby navrhla opatření vedoucí k posílení kapacit jižních států, pokud jde o vedení samostatné migrační politiky v rámci evropských fondů pro migrace nebo nástroje AKT-EU;

49.   zdůrazňuje, že Africká unie a regionální africké organizace mohou hrát významnou úlohu při usměrňování hospodářské migrace v Africe, například prostřednictvím dohod o spolupráci při společném rozvoji mezi Evropskou unií a zeměmi původu migrantů i v rámci dvoustranných a vícestranných dohod, doplněných o doložku týkající se dodržování lidských práv a norem Mezinárodní organizace práce, a domnívá se, že Evropská unie musí takové iniciativy podpořit;

50.   domnívá se, že partnerství AKT-EU představuje výhodný rámec k návrhu společných řešení otázky migrací, na základě článku 13 dohody z Cotonou; žádá Komisi, aby do probíhajících jednání o dohodách o hospodářském partnerství nebo do případných jednání o neadmisních dohodách začlenila tyto cíle:

51.   žádá Komisi, aby vypracovala strategii zaměřenou na podporu přijímacích a tranzitních zemí, které jsou cílem silných migračních vln, a přezkoumala s danými zeměmi akční programy určené pro migranty v "migračních střediscích" a určených tranzitních zónách, a zaměřila se na nejohroženější skupiny migrantů (ženy, nezletilé bez doprovodu dospělého) s těmito cíli:

52.   žádá, aby se tyto akční programy týkaly zejména analýzy vlivu migrací a vyhoštění na psychiku a také podpory a psychologické pomoci ženám a dětem, které trpí těmito negativními vlivy;

53.   žádá, aby Evropská unie podpořila iniciativy mezinárodního společenství, které si kladou za cíl upřesnit své pojmy politického, hospodářského uprchlíka a uprchlíka z důvodů změny prostředí, a aby poskytla každé z těchto kategorií ochranu a přiměřenou pomoc; domnívá se, že vysídlené osoby mají být předmětem stejné ochrany jako uprchlíci podle Úmluvy o statusu uprchlíků ze dne 28. července 1951; žádá členské státy a mezinárodní společenství, aby dbaly na dodržování "hlavních zásad o vnitřních vysídleních" Organizace spojených národů a doporučuje, aby se tyto normy ochrany vysídlených osob konkretizovaly formou mezinárodní úmluvy;

54.   je znepokojen finančními těžkostmi, se kterými se potýká Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky; domnívá se, že Komise musí posílit svoji finanční podporu projektům vedeným Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky a že Evropská unie, jako hlavní přispěvatel do rozpočtu Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky, musí vyvíjet tlak na ostatní dárce, aby Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky měl k dispozici prostředky pro plnění svého poslání za nejlepších podmínek;

55.   žádá Komisi, aby spolu s Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky a zeměmi nebo příslušnými regionálními organizacemi připravovala projekty pro:

56.   vyzývá tranzitní země a země původu, aby se aktivně podílely na novém přístupu k migraci a rozvoji;

57.   vyzývá Komisi, aby zahájila dialog ze zeměmi původu a požádala je, aby zakázaly praktiky, které jsou v rozporu s lidskými právy, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucené sňatky, polygamie a rozvod bez oboustranného souhlasu;

58.   vyzývá Komisi, aby provedla kvantitativní a kvalitativní hodnocení výdajů a programů rozvojové pomoci ve třetích zemích a posoudila jejich výsledky ve zlepšení postavení ženy v zemích původu migrantů;

59.   vyzývá členské státy, aby pozorněji zvážily dopad přesídlování plynoucího z konfliktů na sociální, fyzickou a psychologickou situaci žen migrujících za prací, kterým kvůli jejich nejisté situaci více hrozí, že se stanou oběťmi násilí;

60.   vyzývá členské státy a Evropskou unii, aby zaručily, že migrující ženy, které se staly oběťmi násilí, budou plně informovány o svých právech, budou mít efektivní přístup k právní pomoci, obdrží nezávislý oficiální status, povolení k pobytu a pracovní povolení;

61.   vyzývá Komisi a Radu, aby prostřednictvím místních zastoupení a velvyslanectví systematicky informovaly ženy, které se chtějí přestěhovat do Evropské unie, o možnostech zákonného přistěhovalectví, o právech a povinnostech, které budou muset respektovat, a se základními zásadami a hodnotami, kterými se řídí evropské společnosti;

62.   vyzývá proto členské státy, aby vytvořily rozvojové politiky a specifické programy, které zajistí, že bude poskytnuta lékařská, sociální a psychologická péče ženským obětem přesídlování z důvodu konfliktů a také migrujícím ženám, které trpí psychickými, fyzickými a sociálními důsledky přesídlení;

63.   trvá na významu výměny osvědčených postupů jak mezi členskými státy, tak se třetími zeměmi, zejména s rozvojovými zeměmi;

64.   lituje toho, že Komise ve svém sdělení "Vzájemné souvislosti migrace a rozvoje: některé konkrétní pokyny" dostatečně nepřihlédla k hledisku pohlaví; navrhuje, aby se vytvořila interinstitucionální pracovní skupina na vysoké úrovni, která bude dohlížet na rozvoj imigrační politiky Společenství z hlediska rovnosti pohlaví, a aby se vytvořily nástroje pro hodnocení dopadu v souvislosti s hlediskem pohlaví, dříve než se přijmou jakákoli opatření v oblasti imigrační politiky;

65.   žádá Radu a Komisi, aby přijaly hlavní směry a konkrétní evropské cíle a ukazatele zaměřené na hledisko rovnosti pohlaví v oblasti imigrační politiky, včetně akcí vedoucích k osvětě na národní úrovni, které zajistí, že do imigrační politiky bude začleněno hledisko rovnosti pohlaví a že bude prováděno pravidelné hodnocení politik z hlediska otázek rovnosti pohlaví;

66.   žádá Radu, Komisi a členské státy, aby vytvořily právní rámec, který zaručí migrujícím ženám právo mít vlastní cestovní pas a povolení k pobytu a který umožní pohlížet na osobu, která tyto dokumenty odebere, jako na trestně odpovědnou;

67.   vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily dialog se zeměmi původu migrujících žen a podpořily tak dodržování práv žen a rovnosti mužů a žen a rovněž boj proti chudobě a hospodářské závislosti žen;

68.   zdůrazňuje, že migrace a integrace jsou úzce spojené a že má-li být migrace úspěšná a mají-li z ní všechny zúčastněné strany těžit, musejí být migrační strategie doprovázeny ucelenými vícerozměrovými integračními strategiemi;

69.   lituje nedostatku pokroku v oblasti integrace od vrcholné schůzky v Tampere v roce 1999 a domnívá se, že Evropská unie musí nadále přijmout odpovědnost v této oblasti; s potěšením konstatuje, že došlo ke zřízení evropského integračního fondu pro příslušníky z třetích zemí; vyslovuje se pro vytvoření evropské observatoře pro migrace s cílem zintenzívnit úsilí Evropské unie a členských států v oblasti integrace;

70.   zdůrazňuje, že migranti představují pro přijímající země bohatství, a trvá na tom, aby se tento jejich význam více uznával a posiloval; zdůrazňuje skutečnost, že evropští občané, stejně tak jako migrující pracovníci, mají práva a povinnosti, které musí být vždy respektovány;

71.   vyzývá členské státy, aby tyto kladné aspekty využily při svých národních informačních kampaních;

72.   vyzývá členské státy, aby přijaly spravedlivý a transparentní postup k usnadnění přístupu migrantů k zaměstnání s důstojnými pracovními, zdravotními a bezpečnostními podmínkami a s vyhovujícími podmínkami při nástupu do zaměstnání;

73.   vyzývá Komisi a členské státy, aby připravovaly různé výměnné programy pro mladé lidi, přijímaly iniciativy v rámci 7. rámcového programu Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace (2007-2013) a podporovaly bližší kulturní a vzdělávací vazby s příslušnými třetími zeměmi, a posilovaly tak spolupráci mezi vzdělávacími systémy v Evropské unii a rozvojových zemích a podporovaly reintegrační opatření;

74.   vyzývá Komisi, aby spolu s členskými státy podporovala rozvoj výměnných programů pro studenty a mladé absolventy z rozvojových zemí, jako například programy Erasmus, Erasmus Mundus, Comenius, Socrates a Leonardo da Vinci, jež budou pomáhat zajišťovat cíle dočasné migrace a umožní, aby se zkušenosti a osvědčené postupy přenášely do zemí původu těchto studentů a absolventů;

75.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily nefinanční, sociálně-profesní stránku rozvoje zhodnocením úlohy mladých lidí, podpořily integraci a postoj k občanství a propojily příslušné subjekty v oblasti hospodářské migrace, jako jsou nevládní organizace a sociální partneři v zemích původu a cílových zemích;

76.   vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby nechápaly otázku migrací ve svých vztazích se třetími zeměmi jako prodloužení svých restriktivních migračních politik; vyslovuje se proti jakékoli externalizaci migrační politiky Unie a členských států, jež by spočívala v přenesení odpovědnosti ohledně problematiky migrací pouze na jižní státy;

77.   upozorňuje též na to, že řízení migračních toků nemůže být podmínkou pro žádnou dohodu o přidružení;

78.   vyzývá Komisi a členské státy, aby předložily praktické návrhy na podporu přístupu k legálním migračním cestám, a tím bojovaly proti nelegálnímu trhu práce a vykořisťování, jehož oběťmi jsou migrující pracovníci;

79.   vyzývá členské státy, aby zavedly skutečnou politiku přijímání založenou na dodržování lidských práv a mezinárodního práva;

80.   pobízí všechny členské státy Evropské unie, aby ratifikovaly mezinárodní úmluvu o ochraně práv přistěhovalců a aby plně respektovaly své mezinárodní závazky, pokud jde o Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech pracujících migrantů a členů jejich rodin;

81.   upozorňuje na rostoucí vykořisťování migrujících pracovníků a vyzývá členské státy, aby zajistily prosazování evropských i vnitrostátních právních předpisů v oblasti zaměstnanosti a poskytly všem migrujícím pracovníkům právní i občanskou ochranu proti zneužívání a vykořisťování;

82.   žádá Evropskou unii a členské státy, aby se zasadily o "sblížení statusu" cizinců usazených zcela legálně v Evropské unii se statusem občanů členských států, aby jim zajistily co nejvíce právní jistoty a pokročily tak směrem k evropské společnosti otevřené vůči občanům nepocházejícím ze Společenství;

83.   uznává velkou důležitost zajištění alespoň společné minimální úrovně práv v celé Unii pro státní příslušníky třetích zemí; proto vítá plány na zajištění rovných podmínek pro všechny imigranty, kteří vstupují na trh práce v Evropské unii;

84.   vítá plán na vytvoření spravedlivého a transparentního přijímacího postupu pro sezónní pracovníky a na zaručení jejich práv; domnívá se, že příslušné ohledy je třeba brát i na středně a málo kvalifikované migranty; je toho názoru, že je důležité chránit tuto zvláště ohroženou skupinu pracovníků před diskriminací a vykořisťováním;

85.   žádá členské státy, aby zaručily, že po schválení žádosti o sloučení rodiny bude udělen nezávislý status a pracovní povolení manželce a dětem hlavního držitele oficiálního statusu, aby byla zaručena a plně chráněna jejich práva a usnadněno jejich začlenění do společnosti;

86.   žádá členské státy, aby uvažovaly o jmenování "privilegovaného zástupce" (veřejného ochránce práv) na národní nebo místní úrovni, který by řešil žádosti a stížnosti přistěhovalců ohledně jejich pracovních podmínek, právní bezpečnosti nebo diskriminačního zacházení, a žádá Komisi, aby prostudovala osvědčené národní a regionální postupy členských států v dané oblasti;

87.   lituje, že se nedoceňují vzájemné souvislosti nezákonného obchodování s lidmi a migrace; konstatuje, že mnoho žen, které jsou oběťmi nezákonného obchodování s lidmi, nemá přístup k žádné právní nebo sociální ochraně; žádá Komisi a členské státy, aby se ve svých strategiích boje proti nezákonnému obchodování s lidmi soustředila na prevenci a ochranu obětí; vyzývá členské státy, aby těmto ženám udělily povolení k dlouhodobému pobytu;

88.   žádá Komisi a Radu, aby se z boje proti obchodování s lidmi, což je jev související s migrací, stala priorita Evropské unie a aby se na tuto věc vyčlenily dostatečné finanční prostředky; domnívá se, že právě připravovaný akční plán musí tuto prioritu odrážet, věnovat zvláštní pozornost nejohroženějším osobám, zejména ženám a nezletilým, a trvá na nutnosti spolupráce se zeměmi původu a tranzitu;

89.   očekává, že Komise při přijímání opatření proti organizovanému obchodu s lidmi z rozvojových zemí nebude kriminalizovat oběti, ale zaměří se na potrestání pachatelů; upozorňuje, že mnohé ženy, které jsou oběťmi obchodování s lidmi, nemají přístup k právní či sociální ochraně; vyzývá členské státy, aby těmto ženám udělily povolení k dlouhodobému pobytu;

90.   žádá Radu, aby doporučení obsažená v tomto usnesení zařadila do připravovaného společného stanoviska s cílem vést dialog na vysoké úrovni o mezinárodní migraci a rozvoji, který bude uspořádán Organizací spojených národů v září 2006;

91.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států Evropské unie a zemí AKT, Radě AKT-EU a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (2) Úř. věst. L 287, 28.10.2005, s. 4. (3) Úř. věst. L 164, 24.6.2005, s. 46. (4) http://www.worldbank.org/globaloutlook (5) www.gcim.org, říjen 2005. (6) Ve srovnání s její výší v roce 2004 se jedná o dvojnásobek pomoci. (7) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1. (8) Přijaté texty, P6_TA(2005)0445. (9) Přijaté texty, P6_TA(2005)0427. (10) Přijaté texty, P6_TA(2005)0408. (11) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 535. (12) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 311. (13) Úř. věst. L 354, 30.12.1998, s. 5. (14) MOP: Prevence diskriminace, vykořisťování a zneužívání žen migrujících za prací: informační průvodce – brožura 1: důvod zaměření na ženy pracující v zahraničí. Ženeva, 2003, MOP, s. 9.

Usnesení Evropského parlamentu o Spravedlivém obchodu a rozvoji (2005/2245(INI))

P6_TA(2006)0320 A6-0207/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 2. července 1998 o Spravedlivém obchodu(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2003 o krizi na mezinárodním trhu s kávou (2),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 12. února 2004 nazvané "Řetězce zemědělských komodit, závislost a chudoba – návrh akčního plánu EU" (KOM(2004)0089),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě o Spravedlivém obchodu ze dne 29. listopadu 1999 (KOM(1999)0619),

-   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Etický obchod a koncepce záruk pro spotřebitele (REX/196) ze dne 27. října 2005(3),

-   s ohledem na prohlášení a akční plán o afrických komoditách přijatý na konferenci ministrů obchodu Africké unie, která se konala ve dnech 21.–23. listopadu 2005 ve městě Arusha,

-   s ohledem na konsensus ze Sāo Paula, 11. zasedání konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), které se konalo ve dnech 13.–18. června 2004 v Sāo Paulu,

-   s ohledem na články 177 až 181 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na dohodu o partnerství uzavřenou mezi členy skupiny států Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT) na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (Dohoda z Cotonou)(4) a pozměněnou v Lucemburku dne 25. června 2005(5), a zejména na čl. 23 písm. g této dohody,

-   s ohledem na kompendium o strategiích spolupráce k Dohodě z Cotonou, které vydala Komise v roce 2001,

-   s ohledem na příručku Evropské komise o ekologických veřejných zakázkách nazvanou "Buying Green (Kupovat zelené)" z roku 2004,

-   s ohledem na zprávu AFNOR (Agence française de normalisation) nazvaný "Les critères applicables à la démarche de commerce équitable" ze dne 9. prosince 2005,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0207/2006),

A.   vzhledem k tomu, že se Spravedlivý obchod prokázal jako účinný způsob podpory udržitelného rozvoje,

B.   vzhledem k tomu, že Spravedlivý obchod a ostatní nezávisle sledované obchodní iniciativy přispívající ke zvýšení sociálních a ekologických standardů sdílí stejnou ambici uvádět na trh, prodávat a propagovat obchod s výrobky, které jsou v souladu s určitými společenskými, ekologickými a rozvojovými kritérii,

C.   vzhledem k tomu, že Spravedlivý obchod a ostatní nezávisle sledované obchodní iniciativy přispívající ke zvýšení sociálních a ekologických standardů jsou důležitými nástroji k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí, zejména k odstranění chudoby a vytvoření globálního partnerství pro rozvoj,

D.   vzhledem k tomu, že ceny mnoha hlavních zemědělských vývozních artiklů rozvojových zemí, jako je cukr, bavlna, kakao a káva, klesly v letech 1970 až 2000 o 30 až 60 %, což drobné zemědělce donutilo prodávat zboží pod výrobní cenou a snížilo příjmy mnoha nejchudších zemí světa a vzhledem k tomu, že Spravedlivý obchod může poskytnout řešení,

E.   vzhledem k tomu, že články XXXVI–XXXVIII Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) zavazují členy Světové obchodní organizace (WTO), aby v případě potřeby přijali společná opatření ke stabilizaci cen komodit, a vzhledem k tomu, že Africká unie trvá na tom, aby problém komodit byl součástí probíhajících jednání WTO,

F.   vzhledem k tomu, že čl. 23 písm. g Dohody z Cotonou stanoví, že je třeba podporovat Spravedlivý obchod a kompendium o strategiích spolupráce k Dohodě z Cotonou uvádí v oddílu 2.6.3., odstavci 64, že v rámci spolupráce budou prostřednictvím rozpočtových položek a zdrojů z ERF podporovány jak skupiny výrobců z rozvojových zemí, tak nevládní organizace v rámci EU; tato podpora bude využita k financování uvádění nových výrobků na trh, k financování spotřebitelských informačních kampaní, vzdělávací činnosti a budování kapacit,

G.   vzhledem k tomu, že koncept Spravedlivého obchodu má dva neoddělitelné cíle: na jedné straně, poskytnout příležitosti k rozvoji malých výrobců a pracovníků v rozvojových zemích a na druhé, podpořit mezinárodní systém obchodování a soukromé společnosti tak, aby fungovaly spravedlivěji a lépe přispívaly k udržitelnému rozvoji, a vzhledem k tomu, že mezinárodní hnutí Spravedlivého obchodu naplňuje druhý cíl tím, že jde samo příkladem a tím, že vyvíjí tlak na vlády, mezinárodní organizace a podniky,

H.   vzhledem k tomu, že mnoho dalších nezávisle sledovaných obchodních iniciativ přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů sleduje cíle, které podporují udržitelný rozvoj pro výrobce i pracovníky v rozvojových zemích a současně jsou navrženy tak, aby umožnily soukromým společnostem aktivně se do udržitelného rozvoje zapojit a účinně jej podporovat,

I.   vzhledem k tomu, že organizace Spravedlivého obchodu hrají významnou roli při zvyšování povědomí o vztazích mezi Severem a Jihem, a to zejména prostřednictvím veřejných kampaní a posilováním spolupráce mezi občany a také prostřednictvím konceptu měst a univerzit Spravedlivého obchodu,

J.   vzhledem k tomu, že od roku 2000 došlo v Evropě k nárůstu prodeje v rámci Spravedlivého obchodu v průměru o 20 % ročně a že tento prodej znamená přínos pro více než milion výrobců a jejich rodiny a evropští spotřebitelé projevují o odpovědný nákup stále větší zájem; vzhledem k tomu, že se nárůst v tomto obchodě v jednotlivých členských státech EU liší a celkový podíl výrobků Spravedlivého obchodu na trhu je stále malý, ale rychle se zvětšuje a mezinárodní trend je povzbudivý,

K.   vzhledem k tomu, že stále více evropských maloobchodníků významně podporuje Spravedlivý obchod a ostatní nezávisle sledované obchodní iniciativy přispívající ke zvýšení sociálních a ekologických standardů tím, že sdělují jejich hodnoty a nabízejí jejich výrobky ve svých prodejnách,

L.   vzhledem k tomu, že se miliony výrobců chtějí připojit k systému Spravedlivého obchodu a dalším nezávisle sledovaným obchodním iniciativám přispívajícím ke zvýšení sociálních a ekologických standardů, a vzhledem k tomu, že existuje ohromný prostor pro budoucí růst; vzhledem k tomu, že mezinárodní obchodní a zemědělské politiky působí potíže, a to zejména malým a středním podnikům v rozvojových zemích i výrobcům, kteří jsou do Spravedlivého obchodu zapojeni,

M.   vzhledem k tomu, že je třeba zvýšit informovanost evropských spotřebitelů o pozitivním dopadu Spravedlivého obchodu na socio-ekonomickou situaci výrobců a jejich místních společenství,

N.   vzhledem k tomu, že jednotná a jednoznačně rozpoznatelná certifikační značka Spravedlivého obchodu, která již existuje, představuje pro výrobce i spotřebitele výhodu,

O.   vzhledem k tomu, že v kontextu Spravedlivého obchodu by se měla věnovat zvláštní pozornost úloze žen, které jsou hlavními hospodářskými činiteli v rámci udržitelného rozvoje,

P.   vzhledem k tomu, že se Spravedlivý obchod ukázal být účinným nástrojem na podporu domorodých obyvatel, protože jim poskytl příležitost prodávat zboží přímo na evropské trhy a přitom si zachovat tradiční způsob života a výroby,

Q.   vzhledem k tomu, že výrobky Spravedlivého obchodu jsou uváděny na trh dvěma různými cestami: integrovanou cestou, kdy jsou výrobky (zejména řemeslné) dováženy prostřednictvím organizací Spravedlivého obchodu a distribuovány zejména ve specializovaných obchůdcích jednoho světa a cestou značení, kdy jsou výrobky označeny speciálními certifikačními organizacemi k osvědčení toho, že jejich výrobní řetězce dodržují zásady Spravedlivého obchodu,

R.   vzhledem k tomu, že mezinárodní hnutí Spravedlivého obchodu, zejména následující organizace: Mezinárodní organizace značení Spravedlivého obchodu FLO (Fairtrade Labelling Organizations International), Mezinárodní sdružení Spravedlivého obchodu IFAT (International Fair Trade Association), Síť evropských obchůdků jednoho světa NEWS (the Network of European Worldshops) a Asociace evropského Spravedlivého obchodu EFTA (European Fair Trade Association) vyvinuly v posledních padesáti letech mezinárodně harmonizované dobrovolné standardy pro označené i neoznačené výrobky Spravedlivého obchodu,

S.   vzhledem k tomu, že z důvodu úspěchu konceptu Spravedlivého obchodu a nedostatku právní ochrany existuje riziko, že tento koncept může být zneužit společnostmi, které vstoupí na trh Spravedlivého obchodu, aniž by splňovaly příslušná kritéria, vzhledem k tomu, že to může vést ke snížení přínosů pro chudé a opomíjené výrobce v rozvojových zemích a také ke snížení transparentnosti pro spotřebitele a k porušení práv spotřebitelů na příslušné informace o výrobku,

T.   vzhledem k tomu, že některé členské státy zahájily legislativní postupy k regulaci používání pojmu Spravedlivý ochod a kritérií pro kvalifikaci jako organizace Spravedlivého obchodu,

U.   vzhledem k tomu, že Komise nemá jasnou politiku týkající se Spravedlivého obchodu a ostatních nezávisle sledovaných obchodních iniciativ přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů a mezi jednotlivými generálními ředitelstvími (GŘ) nedochází v tomto ohledu ke strukturované koordinaci,

V.   vzhledem k tomu, že v současné době jsou v Evropě pomoc a podpora poskytované Spravedlivému obchodu, organizacím Spravedlivého obchodu a ostatním nezávisle sledovaným obchodním iniciativám přispívajícím ke zvýšení sociálních a ekologických standardů omezené a roztříštěné,

W.   vzhledem k tomu, že výrobky Spravedlivého obchodu jsou stále častěji nabízeny v orgánech a institucích Evropského společenství,

X.   vzhledem k tomu, že existují prostředky v souladu s WTO, kterými mohou vlády Spravedlivý obchod podporovat, pokud nediskriminují žádný z členských států WTO,

1.   naléhavě žádá Komisi, aby vydala ke Spravedlivému obchodu doporučení, a uznává, že v této chvíli je vhodnou formou jednání nezávazný právní předpis, který nepřináší riziko nadměrné regulace; zároveň žádá, aby zvážila vydání doporučení o ostatních nezávisle sledovaných obchodní iniciativách přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů;

2.   věří, že k tomu, aby se zamezilo riziku zneužití, musí Spravedlivý obchod splňovat několik kritérií, která evropské hnutí Spravedlivého obchodu definuje následujícím způsobem:

3.   zdůrazňuje, že k nejvýznamnějšímu nárůstu prodejního obratu došlo u označených výrobků a že organizace na značení výrobků Spravedlivého obchodu vznikly ve většině evropských zemí;

4.   připomíná, že Evropa je pro výrobky Spravedlivého obchodu největším trhem, představuje přibližně 60–70 % celosvětového prodejního obratu a je zde potenciál pro další růst;

5.   připomíná, že vytvoření svobodného a Spravedlivého vícestranného obchodního systému je nejlepším nástrojem k účinnému řízení globalizace ku prospěchu všech; navíc připomíná, že systém Spravedlivého obchodu se ověřil jako účinný nástroj snižování chudoby a udržitelného rozvoje, a věří, že v dlouhodobém časovém horizontu by mohl rozvojovým zemím umožnit plnou účast na vícestranném obchodním systému a zaručit jim stabilní a udržitelný přístup na evropský trh a zvýšit informovanost spotřebitelů;

6.   připomíná, že zatímco mezinárodní obchodní dohody nepřinesly chudým zemím žádné výsledky, systém Spravedlivého obchodu se osvědčil jako účinný nástroj na snižování chudoby a na podporu udržitelného rozvoje; věří, že z dlouhodobého hlediska by mohl rozvojovým zemím umožnit plně se účastnit vícestranného obchodního systému;

7.   vyzývá Komisi a Radu, aby Spravedlivý obchod a ostatní nezávisle sledované obchodní iniciativy přispívající ke zvýšení sociálních a ekologických standardů podporovaly jako účinné nástroje k dosažení Rozvojových cílů tisíciletí a aby uznaly významnou úlohu organizací Spravedlivého obchodu a ostatních nezávisle sledovaných obchodních iniciativ přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů při podpoře malých a opomíjených výrobců v rozvojových zemích a při zvyšování povědomí evropských spotřebitelů o udržitelných a etických obchodních vztazích mezi Severem a Jihem obecně a zejména o Spravedlivém obchodu;

8.   připomíná, že evropské obchodní politiky musí zlepšit přístup na trh pro malé výrobce na Jihu;

9.   vyzývá Komisi, aby provedla studii, která by zkoumala, jak by se Spravedlivý obchod mohl stát vzorem udržitelné obchodní politiky, která by dokázala stimulovat vyvážený obchod mezi Severem a Jihem, a odhalila překážky obchodu, které mají nejcitelnější dopad na chudé po celém světě;

10.   vyzývá Komisi, aby uznala, že vedle hnutí Spravedlivého obchodu existují také další důvěryhodné programy, které pod záštitou Mezinárodní aliance pro sociální a ekologickou akreditaci a značení (ISEAL) přispívají k definování způsobu stanovování sociálních a ekologických norem při certifikaci třetích stran;

11.   vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly příslušná opatření k zajištění toho, že spotřebitelé budou mít přístup ke všem informacím, které potřebují, aby mohli činit informovaná rozhodnutí; věří, že spotřebitelé musí mít právo na rychlý přístup k informacím o výrobku, které musí být snadno srozumitelné a prezentované transparentním způsobem;

12.   vyzývá Komisi, aby v rámci podpory stanovení jasných a široce použitelných kritérií, na jejichž základě mohou být vyhodnocovány koncepce záruk pro spotřebitele upevňující důvěru spotřebitelů v tyto koncepce a konsolidující výrobní odvětví Spravedlivého obchodu, postupovala v součinnosti s mezinárodním hnutím Spravedlivého obchodu;

13.   vyzývá Komisi, aby učinila konkrétní výzvy k předkládání návrhů, které budou zaměřeny na Spravedlivý obchod, s cílem zvýšit informovanost spotřebitelů, podpořit koncepce záruk pro spotřebitele a značení výrobků a systematické shromažďování údajů a posuzování dopadů v celé EU;

14.   vyzývá Komisi, aby zlepšila koordinaci svých činností v oblasti Spravedlivého obchodu a ostatních nezávisle sledovaných obchodních iniciativ přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů mezi jednotlivými generálními ředitelstvími odpovědnými za rozvoj, obchod, zaměstnanost, sociální věci, ochranu spotřebitelů, vnitřní trh a zemědělství a aby Spravedlivý obchod a ostatní nezávisle sledované obchodní iniciativy přispívající ke zvýšení sociálních a ekologických standardů učinila nedílnou součástí svých politik v těchto oblastech;

15.   vyzývá Komisi a Radu, aby přezkoumaly a zvážily zavedení nízké sazby DPH pro výrobky Spravedlivého obchodu a zrušily dovozní cla na výrobky Spravedlivého obchodu z rozvojových zemí; zdůrazňuje, že jakékoliv výrobky, pro něž by platila nízká sazba DPH, by měly být pozorně sledovány, aby nedocházelo ke zneužití;

16.   naléhavě žádá členské státy, které v současnosti vytvářejí právní předpisy v oblasti Spravedlivého obchodu nebo právní předpisy, které by mohly mít vliv na organizace Spravedlivého obchodu a ostatní nezávisle sledované obchodní iniciativy přispívající ke zvýšení sociálních a ekologických standardů, aby jakákoliv příslušná kritéria založily na znalostech a zkušenostech zúčastněných stran, včetně mezinárodního hnutí Spravedlivého obchodu, a aby nejprve důkladně vyhodnotily riziko nadměrné regulace i možné dopady takové regulace na malé a opomíjené výrobce;

17.   naléhavě žádá Komisi, aby prováděla čl. 23 písm. g dohody z Cotonou a ustanovení uvedená v kompendiu o strategiích spolupráce k této dohodě, zejména v odstavcích 61 až 64;

18.   vyzývá Komisi, aby v rámci svého vnitřního uspořádání vytvořila kontaktní místo, které bude zajišťovat řádnou koordinaci otázek Spravedlivého obchodu mezi různými odděleními;

19.   vyzývá Komisi, aby Spravedlivému obchodu poskytla pomoc :

20.   vyzývá Komisi, aby po konzultaci zúčastněných stran předložila Parlamentu návrh na vhodné činnosti a financování v oblasti Spravedlivého obchodu a ostatních nezávisle sledovaných obchodních iniciativ přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů;

21.   vyzývá Komisi, aby prozkoumala způsoby, jak dále zvyšovat povědomí o Spravedlivém obchodu a ostatních nezávisle sledovaných obchodních iniciativách přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů;

22.   vyzývá evropské veřejné orgány, aby začlenily kritéria Spravedlivého obchodu do zadání veřejných zakázek a do nákupních politik a vyzývá Komisi, aby to podpořila například tím, že vytvoří pokyny pro zadávání veřejných zakázek v rámci Spravedlivého obchodu;

23.   připomíná, že zejména regionální veřejnoprávní orgány značně investují do příslušných trhů s výrobky; vyzývá proto tyto orgány, aby při zadávání veřejných zakázek věnovaly výrobkům Spravedlivého obchodu zvláštní pozornost.

24.   vítá zvýšenou snahu zejména Evropského parlamentu o nabízení výrobků Spravedlivého obchodu a zdůrazňuje, že tyto výrobky by ve svých vnitřních odděleních měly používat všechny orgány a instituce EU;

25.   zdůrazňuje, že Spravedlivý obchod a ostatní nezávisle sledované obchodní iniciativy přispívající ke zvýšení sociálních a ekologických standardů mohou být úspěšnými nástroji k tomu, aby podniky začaly jednat společensky uvědomělým a společensky odpovědným způsobem;

26.   zdůrazňuje, že je třeba, aby se rozšířilo zaměření evropské politiky společenské odpovědnosti podniků, a to prostřednictvím dalšího pokračování a posílení fór mnoha zúčastněných stran, včetně fór na nichž jsou organizace Spravedlivého obchodu přítomny.

27.   naléhavě žádá Komisi, aby podpořila mechanismy, které – tam, kde je to proveditelné – výrobcům umožní, aby se zapojili do stanovování cen, jak předpokládá kompendium o strategiích spolupráce k dohodě z Cotonou odstavec 63;

28.   naléhavě vyzývá Komisi, aby podpořila Africkou unii v jejím požadavku zařadit ceny komodit do probíhajících globálních obchodních jednání jako prioritní bod, a to v souladu s jejími závazky v rámci WTO, a zejména s články XXXVI – XXXVIII dohody GATT;

29.   vyzývá Komisi, aby v souladu s odst. 2 písm. a) čl. XXXVIII dohody GATT připravila opatření ke stabilizaci a zlepšení tržních podmínek pro základní výrobky, které mají pro méně rozvinuté země zvláštní význam, "včetně opatření určených k dosažení stabilních, spravedlivých a rentabilních cen za vývoz těchto výrobků";

30.   vítá zavedení zvláštních sociálních a ekologických doložek do systému všeobecných preferencí + (GSP+), je však toho názoru, že je třeba posílit monitorovací mechanismus;

31.   naléhavě vyzývá Komisi, aby připravila komplexní politiku na podporu a ochranu malých a opomíjených výrobců, včetně těch, kteří jsou zapojeni do Spravedlivého obchodu, a zařadila jejich názory, stejně jako názory výrobců zapojených do ostatních nezávisle sledovaných obchodních iniciativ přispívajících ke zvýšení sociálních a ekologických standardů, do dvoustranných, regionálních a vícestranných obchodních jednání, jako jsou dohody o ekonomickém partnerství (EPA);

32.   vyzývá Komisi, aby přístup Spravedlivého obchodu a ostatních sociálních a ekologických obchodních iniciativ vzala v úvahu při formulování obchodní politiky EU;

33.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Mezinárodní organizaci práce (ILO), programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP), Konferenci OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) a Světové obchodní organizaci (WTO).

(1) Úř. věst. C 226, 20.7.1998, s.73. (2) Úř. věst. C 64E, 12.3.2004, s. 607. (3) Úř. věst. C 28, 3.2.2006, s. 72. (4) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (5) Úř. věst. L 287, 28.10.2005, s. 4.

Usnesení Evropského parlamentu o HIV/AIDS: Čas jednat

P6_TA(2006)0321 RC-B6-0375/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na mimořádné zasedání Valného shromáždění OSN na nejvyšší úrovni (UNGASS) , které se konalo dne 2. června 2006, a s ohledem na politické prohlášení přijaté na tomto zasedání,

-   s ohledem na prohlášení OSN o závazku OSN s ohledem na HIV/AIDS "globální krize – globální přístup", které na svém 26. mimořádném shromáždění konaném dne 27. června 2001 přijalo Valné shromáždění OSN,

-   s ohledem na písemné prohlášení OSN o "Prevenci přenosu HIV mezi uživateli drog",

-   s ohledem na blížící se mezinárodní konferenci o HIV/AIDS: Čas jednat , která se bude konat v srpnu 2006 v Torontu,

-   s ohledem na prohlášení z Abudži o HIV/AIDS, tuberkulóze a jiných příbuzných nakažlivých chorobách, Nigérie dne 27. dubna 2001, na společný postoj Afriky k mimořádnému zasedání Valného shromáždění OSN na nejvyšší úrovni v roce 2006, a k výzvě k urychlenému zajištění všeobecného přístupu k prevenci a léčbě HIV a AIDS, tuberkulózy a malárie, které Africká unie podepsala v Abudži dne 4. května 2006,

-   s ohledem na zprávu společného programu OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) za rok 2006 o celosvětové epidemii AIDS,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že světě bylo virem HIV nakaženo více než 65 milionů lidí, více než 25 milionů osob zemřelo, 15 milionů dětí kvůli AIDS osiřelo a 40 milionů osob v současné době žije s nákazou HIV, více než 95 % nakažených žije v rozvojovém světě, přičemž pouze v subsaharské Africe jich žije 70 %,

B.   vzhledem k tomu, že nechráněný heterosexuální sex je nyní jediným a nejdůležitějším faktorem v šíření nákazy HIV na celém světě a že polovina nově nakažených HIV jsou mladí lidé ve věku do 25 let,

C.   vzhledem k tomu, že ženy nyní představují polovinu osob žijících s AIDS a z toho 60 % jich žije v Africe, přičemž ženy jsou dvakrát až čtyřikrát náchylnější k nakažení touto chorobou než muži,

D.   vzhledem k tomu, že ženy a dívky, mládež, starší lidé, muži, kteří mají homosexuální styky, narkomani, kteří si vpichují drogy, a jiní uživatelé drog, osoby, které poskytují sexuální služby, transsexuálové, vězni, migrující pracovníci, sirotci, lidé v konfliktních a postkonfliktních situacích, domorodé obyvatelstvo, uprchlíci a lidé vyloučení ze společnosti a sociální pracovníci, kteří jsou vystaveni HIV/AIDS, patří mezi osoby nejvíce ohrožené HIV/AIDS a ovlivněné pandemií,

E.   vzhledem k tomu, že uskutečňování lidských práv a základních svobod pro všechny je pro snížení náchylnosti k HIV/AIDS zásadní,

F.   vzhledem k tomu, že mnoho organizací, které se v roce 2006 zúčastnily mimořádného zasedání Valného shromáždění OSN na nejvyšší úrovní zaměřeného na HIV/AIDS, uvedlo a veřejně odsoudilo skutečnost, že politické a hospodářské zájmy několika jedinců převážily nad potřebami milionů lidí v rozvojových zemích, což vedlo k chabému prohlášení bez jasných cílů nebo finančních závazků,

G.   vzhledem k tomu, že země nejvíce postižené HIV a AIDS nedosáhnou rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) a bude docházet k jejich dalšímu oslabení, což potenciálně ohrožuje sociální stabilitu,

H.   vzhledem k tomu, že Globální fond pro boj s AIDS malárií a tuberkulózou ("Globální fond"), založený v lednu roku 2002, dosáhl do dnešní doby skvělých výsledků; více než 540 000 lidí nakažených HIV má nyní prostřednictvím programů, které financuje Fond, přístup k antiretrovitální léčbě, která zachraňuje životy,

I.   vzhledem k tomu, že prohlášení z Dohá, které dalo přednost ochraně veřejného zdraví před ochranou soukromých komerčních zájmů a potvrdilo právo rozvojových zemí využívat opatření dohody o duševním vlastnictví v oblasti obchodu, jako je nahrazení patentů povinnými licencemi, pokud je to nutné ve prospěch veřejného zdraví a podporuje přístup k lékům pro všechny,

J.   vzhledem k tomu, že současný cenový systém založený na společnostech poskytujících rozvojovým zemím dobrovolné slevy na lécích nezajišťuje dostupnost léků, a některé léky z dostupné jen z jediného zdroje jsou i se slevou příliš drahé, některé slevy nejsou k dispozici, protože výrobci své léky v určitých zemích nezaregistrovali nebo je v těchto zemích neuvedli na trh, a některé společnosti neposkytují žádné slevy v zemích se středními příjmy,

1.   vítá závazek zintenzívnit prevenci HIV, jeho léčbu a péči nemocným ve velkém měřítku, a to s cílem přiblížit se tak co nejvíce splnění úkolu zajistit do roku 2010 všeobecný přístup k léčbě pro všechny, kteří ji potřebují – tento závazek byl přijat v roce 2005 na setkání států G8 a v září 2005 na světovém summitu OSN předními světovými činiteli a byl znovu potvrzen v roce 2006 na zasedání na nejvyšší úrovni o AIDS;

2.   vítá prohlášení učiněné na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN (UNGASS) dne 2. června 2006, zejména jeho zmínky o prosazování přístupu k lékům pro všechny, prohlášení zahrnuje také výrobu generických antiretrovirálních léků a jiných základních léků na léčbu infekcí souvisejících s AIDS;

3.   vyjadřuje však politování, že prohlášení neobsahuje žádné globální cíle nebo harmonogramy, pokud jde o léčbu, zdroje a prevenci a že neposkytuje schůdný akční plán, který by podpořil splnění cíle zajistit do roku 2010 všeobecný přístup pro všechny, kteří jsou nakažení virem HIV;

4.   vyzývá mezinárodní společenství, aby během srpnové konference v Torontu dostálo svým slibům, a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že výdaje na zdravotnictví v rozvojových zemích dosáhnou úrovně srovnatelné s přijatými politickými závazky;

5.   vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že polovina nových případů nakažení HIV se vyskytuje u dětí a mladých lidí;

6.   vyjadřuje zklamání nad skutečností, že ačkoliv k velkému počtu nakažení dochází kvůli sdílení použitých injekčních jehel, v mnoha zemích, včetně členských států, stále ještě nebyly zahájeny účinné programy, v rámci kterých by byly poskytovány narkomanům čisté jehly;

7.   požaduje, aby byla učiněna opatření na snížení počtu poranění pracovníků ve zdravotnictví způsobená injekční jehlou a ostrými zdravotnickými nástroji;

8.   zdůrazňuje, že k tomu, aby bylo možno zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS, je nezbytné zaměřit se se specifickými opatřeními (PSE 5 upravené) na hlavní ohrožené skupiny;

9.   je i nadále hluboce znepokojen celkovým šířením této epidemie a mírou, v jaké jsou touto epidemií postiženy ženy – ženy nyní představují 50 % lidí postižených HIV na celém světě a 60 % lidí postižených HIV v Africe;

10.   zdůrazňuje, že práva na sexuální a reproduktivní zdraví a péči o něj mají pro boj proti HIV/AIDS zásadní význam a naléhá na Komisi a partnerské země, aby v národních strategických dokumentech upřednostňovaly rozsáhlé preventivní strategie, včetně programů na propagaci užívání kondomů a osvětu v oblasti HIV/AIDS zaměřenou na mladé lidi;

11.   kritizuje špatné výsledky Komise, pokud jde o výdaje rozvojových fondů v oblasti zdravotní péče; zdůrazňuje, že např. v roce 2003 bylo pouze 5,2 % z prostředků Evropského rozvojového fondu vyhrazeno na výdaje ve zdravotnictví (v roce 2002 to byla pouze 4 %); odsuzuje skutečnost, že Komise chce navrhnout, aby v rámci nového nástroje rozvojové spolupráce pouze 6 % z rozvojových fondů bylo určeno na rozvoj lidstva a sociální rozvoj, který zahrnuje nejen zdravotní péči, HIV/AIDS, sexuální a reproduktivní zdraví, ale také všechny ostatní aspekty sociálního rozvoje, včetně dětí, výchovy a programů rovnosti pohlaví;

12.   vyzývá Komisi, aby v rámci nástroje pro rozvojovou spolupráci zdvojnásobila rozpočet na zdravotnictví v rozvojových zemích a aby si stanovila cíl, v rámci něhož bude nejméně 50 % oficiální rozvojové pomoci vynaloženo na splnění rozvojových cílů tisíciletí;

13.   zdůrazňuje, že Komise je jedním z hlavních dárců Globálního fondu, který v období 2002–2006 přispěl celkovou částkou 522 milionů EUR; vyzývá Komisi, aby zvážila zvýšení svých příspěvků do Fondu;

14.   uznává význam odpovědnosti jednotlivých zemí a vyzývá rozvojové země, aby upřednostňovaly výdaje na zdravotnictví a zejména na boj proti HIV/AIDS, a vyzývá Komisi, aby podporovala závazky, které přijaly rozvojové země v souladu s závazkem z Abudži,–tj. vynaložit nejméně 15 % z celkového rozpočtu na zdravotnictví a poskytovat partnerským zemím pobídky s cílem podporovat v národních strategických dokumentech prioritní postavení zdravotnictví jako klíčového sektoru;

15.   vyzývá Komisi, aby v případě potřeby a za dodržení přísných podmínek povolila velké zvýšení sektorální podpory z rozpočtu v oblasti zdravotnictví, zejména s cílem udržet klíčová zdravotní personál ve zdravotnictví v rozvojových zemích a vyzývá k urychlení nabírání a zaškolování zdravotního personálu na všech úrovních;

16.   naléhá, aby na mezinárodní, regionální, národní a místní úrovni byla podporována osvěta, výměna informací, dobrovolné poradenství, provádění testů a příbuzné služby v oblasti HIV/AIDS, a to s plnou ochranou důvěrnosti a se souhlasem, a aby bylo rozvíjeno sociální a právní prostředí, které nabízí podporu a bezpečí těm, kteří se dobrovolně rozhodli prozradit, že jsou nakaženi virem HIV;

17.   zdůrazňuje, že činnosti na místní úrovni mají velký význam a že je třeba, aby se do prevence, léčby a péče zapojily místní komunity;

18.   poukazuje na to, že 1. ledna 2005 se začala uplatňovat dohoda WTO o dohodě o duševním vlastnictví v oblasti obchodu v Indii, která přinutila Indii uznat patenty na vyráběné léky; zdůrazňuje, že novější léky, a zejména nákladnější sekundární léčby, nesmí vyrábět pouze patentovaní výrobci, kteří by mohli stanovit monopolní cenu, která bude pro rozvojové země nepřijatelná;

19.   kritizuje bilaterální a regionální obchodní dohody, které omezují, ne-li zcela vylučují, bezpečnostní opatření přijatá v prohlášení z Dohá; zdůrazňuje, že je nezbytné upřednostnit zdraví před komerčními zájmy; upozorňuje na odpovědnost zemí, zejména Spojených států, které vyvíjí nátlak na rozvojové země, aby podobné smlouvy podepisovaly;

20.   vyzývá Komisi a členské státy, aby spolupracovaly se společným programem OSN zaměřeným na AIDS a sdílely jeho úlohu dále rozvíjet národní snahy stanovit pomocí průhledných postupů začleňování ambiciózní národní cíle v oblasti prevence a léčby viru HIV a péče a podpory osob postižených tímto virem;

21.   vyzývá, aby v letech 2008 a 2011 byla v rámci ročního hodnocení Valného shromáždění OSN provedena souhrnná hodnocení dosaženého pokroku v uskutečňování závazků stanovených v prohlášení o závazcích v oblasti HIV/AIDS;

22.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, vedení společného programu OSN zaměřeného na AIDS Světové zdravotnické organizaci.

Usnesení Evropského parlamentu o Somálsku

P6_TA(2006)0322 RC-B6-0400/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na své předchozí usnesení o situaci v Somálsku,

-   s ohledem na předchozí prohlášení o Somálsku, která učinili vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Rady Evropské unie pan Solana a komisař Louis Michel,

-   s ohledem na Memorandum porozumění, které v Bruselu dne 28. března 2006 podepsali prezident Somálska Abdullahi Yusuf Ahmed a předseda Evropské komise Manuel Barroso, somálský předseda vlády Ali Mohamed Ghedi a komisař Louis Michel,

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   znepokojen dlouhotrvajícím stavem občanské války v Somálsku a jejími důsledky pro mírový a usmiřovací proces v této zemi a také pokud jde o bezpečnost a stabilitu celého regionu "afrického rohu",

B.   vzhledem k tomu, že milice Unie islámských soudů se od 4. června 2006 zmocnily kontroly nad velkou částí severního Somálska – včetně hlavního města Mogadishu – poté, co vytlačily vůdce skupin, kteří kontrolovali Mogadishu od roku 1991, kdy se zhroutila centrální správa Muhammada Siyada Barreho,

C.   vzhledem k tomu, že Somálsko bohužel již více než 15 let nemá funkční národní vládu a že Unie islámských soudů začala vytvářet radikální islámské soudy s cílem ovládnout oblasti, které má pod kontrolou; vzhledem k tomu, že však napětí plynoucí z loajálních vztahů mezi klany přetrvává,

D.   vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti Organizace spojených národů požaduje, aby byl v reakci na žádost Africké unie o částečné zrušení zbrojního embarga, které by se omezovalo na podporu mírové mise s mandátem OSN, přijat národní bezpečnostní plán,

E.   vzhledem k tomu, že existují obavy, že součástí Unie islámských soudů jsou i skupiny obviňované z napojení na skupinu Al-Kajda a na mezinárodní terorismus, které mohou být hrozbou pro bezpečnost nejen sousedních zemí, ale i Evropské unie a zbytku světa,

F.   vzhledem k tomu, že Arabská liga iniciovala dne 22. června 2006 v Chartúmu dialog mezi přechodnými federálními orgány a Unií islámských soudů, ve kterém přechodná federální vláda uznala "existenci" Unie islámských soudů, která na oplátku uznala "legálnost" této vlády; vzhledem k tomu, že obě strany se tímto dohodly, že proti sobě nebudou bojovat, nýbrž že nadále povedou dialog směřující k míru a usmíření,

G.   vzhledem k tomu, že nedávné setkání delegace Unie islámských soudů s představiteli USA v Chartúmu otevřelo nové vyhlídky na přijetí opatření k budování důvěry mezi jednotlivými stranami,

1.   ostře odsuzuje nedávné boje v Mogadishu a okolí a události v Jowharu i jinde v zemi, které vyústily ve ztráty na životech mnoha somálských civilistů, a vraždu pana Martina Adlera, švédského fotografa na volné noze, na schůzi stoupenců Unie islámských soudů;

2.   vyzývá všechny zúčastněné strany, aby se zdržely jakékoli akce, která by mohla ještě zvýšit stávající napětí, aby se vydaly cestou dialogu a aby do nezbytné spolupráce zapojily i přechodnou federální vládu a parlament jako legitimní centrální orgány v Somálsku, které se řídí rámcem Přechodné federální charty;

3.   trvá na tom, že pokud podle mezinárodního společenství mají legitimitu jedině tyto přechodné orgány, a to až do uspořádání svobodných voleb pro somálské občany, musejí jim být poskytnuty nezbytné zdroje k vytvoření nezbytných orgánů, jako např. policejních jednotek;

4.   podporuje iniciativy, které podnikla Africká unie, Arabská liga a IGAD, a to včetně sdělení vydaného na mimořádném zasedání Rady ministrů IGAD, jež se konalo v Nairobi dne 13. června 2006, a rovněž jejich ústřední roli při úsilí o udržení mírového a usmiřovacího procesu v Somálsku;

5.   naléhá na přechodné federální orgány a na Unii islámských soudů, aby převzaly plnou odpovědnost za realizaci dialogu zahájeného v Chartúmu;

6.   vyzývá nově zformovanou Mezinárodní kontaktní skupinu pro Somálsko, kterou tvoří Africká unie, Organizace spojených národů, Evropská unie, Spojené státy, Švédsko, Norsko, Itálie, Tanzanie a další, aby se zaměřila na otázky správy a budování institucí, na humanitární pomoc pro veškeré somálské obyvatelstvo a na zlepšení regionální stability a bezpečnosti jakožto prostředku k dosažení lepší koordinace politik mezi členy mezinárodního společenství;

7.   žádá EU, aby v koordinaci s Africkou unií a v úzké spolupráci s IGAD a Arabskou ligou poskytla požadovanou politickou, finanční a logistickou podporu, která by napomohla mírovému procesu, a to včetně vyslání mírové mise Afrivké unie, opětovně potvrzené na nedávné vrcholné schůzce Africké unie v červnu 2006;

8.   vyzývá mezinárodní společenství, a zejména EU, aby zvýšilo poskytovanou humanitární pomoc vnitřně vysídleným osobám a obyvatelstvu ve stavu nouze;

9.   žádá zúčastněné strany, aby dodržovaly mezinárodní humanitární právo, aby umožnily humanitárním organizacím přístup k obyvatelstvu ve stavu nouze a aby zajistily ochranu humanitárních pracovníků;

10.   naléhá na přísné uplatňování a sledování zbrojního embarga, které v roce 1992 proti Somálsku vyhlásila OSN a které je dodržováno jen nedostatečně, a trvá na tom, že částečné zrušení tohoto embarga by nemělo být v žádném vztahu k případné mírové misi s mandátem OSN;

11.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálním tajemníkům Organizace spojených národů, Africké unie a IGAD, předsedovi přechodné federální vlády Somálska, předsedovi Unie islámských soudů a Panafrickému parlamentu.

Usnesení Evropského parlamentu o Mauritánii

P6_TA(2006)0323 RC-B6-0399/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dále jen "Dohoda z Cotonou"), a zejména s ohledem na její článek 96,

-   s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU o situaci v západní Africe(1), které bylo přijato dne 24. listopadu 2005 v Edinburghu (Spojené království),

-   s ohledem na 24 závazků, které přijala Mauritánská islámská republika při příležitosti konzultací s AKT o Mauritánské islámské republice podle článku 96 Dohody z Cotonou (Brusel, 30. listopadu 2005),

-   s ohledem na zprávu informační a studijní mise Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU v Mauritánii ve dnech 23. až 27. února 2006,

-   s ohledem na zprávu pracovní skupiny Delegace pro vztahy se zeměmi Maghrebu a Arabskou maghrebskou unií (včetně Libye), která podnikla ve dnech 3. až 5. května 2006 cestu do Mauritánie,

-   s ohledem na rozhodnutí mírové a bezpečnostní rady Africké unie ze dne 21. června 2006,

-   s ohledem na prohlášení ze dne 28. června 2006 o referendu v Mauritánii, které učinilo předsednictví jménem Evropské unie,

-   s ohledem na čl.115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že svržení bývalého prezidenta Oulda Tayaho dne 3. srpna 2005 se obešlo bez krveprolití,

B.   vzhledem k tomu, že vojenská rada pro spravedlnost a demokracii potvrdila svou vůli ukončit totalitní praktiky bývalého režimu a zavázala se nastolit v Mauritánii demokracii,

C.   vzhledem k tomu, že politické strany a občanská společnost se shodly na podpoře probíhajícího procesu,

D.   vzhledem k tomu, že byla ustavena nezávislá národní volební komise a byl přijat volební harmonogram pro referendum o ústavě, pro parlamentní, obecní a prezidentské volby,

E.   vzhledem k tomu, že orgány přechodné vlády dosud dodržovaly své závazky, pokud jde o volební harmonogram, a zejména provedly sčítání obyvatel pro volební účely, které bylo dokončeno dne 30. dubna 2006,

F.   vzhledem k tomu, že účast na referendu ze dne 25. června 2006 dosáhla 76,36% a 96,96% všech odevzdaných hlasů podpořilo změnu ústavy,

G.   vzhledem k tomu, že velká část mauritánského obyvatelstva nemohla získat voličský průkaz, neboť nebyla schopna prokázat svou totožnost podle volebního zákona, který vyžaduje kopii rodného listu rodičů a prarodičů;

H.   vzhledem k tomu, že se řadě občanů v důsledku materiálních podmínek a krátké lhůty pro uspořádání voleb nepodařilo získat doklady totožnosti a nemohli se tedy zúčastnit hlasování dne 25. června 2006,

I.   vzhledem k tomu, že byla zrušena cenzura sdělovacích prostředků, což bylo ověřeno i v praxi,

J.   vzhledem k tomu, že v dubnu 2006 byla opět zahájena těžba ropy a v červnu 2006 byla podepsána nová ropná dohoda mezi přechodnou mauritánskou vládou a australskou těžební společností Woodside,

K.   vzhledem k závazku orgánů přechodné vlády odstranit korupci, a k přistoupení k příslušným mezinárodním úmluvám,

L.   vzhledem k významným migračním tokům směřujícím z pobřeží Mauritánie do Evropské unie,

M.   vzhledem k tomu, že platnost dohody o rybolovu mezi Evropskou unií a Mauritánií skončí dne 31. července 2006,

1.   s uspokojením bere na vědomí závazek orgánů přechodné vlády nastolit v Mauritánii demokracii; vyzývá orgány přechodné vlády, aby tento demokratický proces dokončily při plném dodržení přijatých závazků a zdůrazňuje, že bude bedlivě sledovat průběh procesu až do jeho dokončení;

2.   vítá hladký průběh referenda dne 25. června 2006, který ocenili i mezinárodní pozorovatelé, kteří byli přítomni, a zdůrazňuje, že vysoká podpora nové ústavy ze strany mauritánských občanů představuje rozhodující etapu procesu přechodu k demokracii a prokazuje odhodlání obyvatel Mauritánie vybudovat skutečnou demokracii a právní stát;

3.   trvá na tom, že všichni občané Mautritánie musí mít možnost získat doklady, aby se mohli zúčastnit příštích voleb;

4.   doporučuje, aby byla přijata veškerá nezbytná opatření s cílem umožnit občanům Mauritánie, kteří trvale žijí v zahraničí, zúčastnit se příštích voleb;

5.   vítá skutečnost, že hybné síly, politické strany a občanská společnost v zásadě věří v upřímnost činitelů, kteří se podílejí na procesu přechodu k demokracii;

6.   vítá přijetí harmonogramu pro uspořádání referenda o ústavě a parlamentních, obecních a prezidentských voleb a vyzývá orgány, aby tento harmonogram dodržely;

7.   vítá vytvoření Nezávislé národní volební komise, jejímž úkolem je provést sčítání voličů a uspořádat budoucí hlasování,

8.   vyzývá Vojenskou radu pro spravedlnost a demokracii, přechodnou vládu a Nezávislou národní volební komisi, aby rozhodly o doplnění sčítání voličů a o vydání voličských průkazů ve lhůtě mezi referendem a dalšími volbami, aby byla překlenuta propast mezi sčítáním obyvatel z roku 1995 a současným voličským seznamem, včetně toho, že budou přijata svědectví jako důkazní prostředek identity pro navrácené uprchlíky; v této souvislosti vítá otevřenost, kterou projevil předseda Nezávislé národní volební komise v Bruselu dne 30. května 2005,

9.   bere na vědomí vytvoření četných politických stran po 3. srpnu 2005 a konstatuje tendenci k seskupování uvnitř koalic; vybízí k vytvoření volebních platforem, které budou přinášet konkrétní návrhy pro zlepšení hospodářské a společenské situace země,

10.   doporučuje, aby financování politických stran vycházelo z jejich zastoupení v obecních volbách, kdy volby na základě poměrného zastoupení umožní lépe zohlednit rozmanitost země, a navrhuje, aby část tohoto financování byla poskytnuta ve formě materiální pomoci, aby se politické strany mohly volební kampaně zúčastnit za dobrých podmínek,

11.   vítá zásadní postoj orgánů přechodné vlády, které hodlají umožnit návrat uprchlíků, ale se znepokojením bere na vědomí, že toto právo bylo v praxi vykonáváno velmi málo, a to ze dvou důvodů: nedostatečné ekonomické prostředky a nemožnost prokázat mauritánskou národnost u velkého počtu dotyčných osob,

12.   vyzývá proto orgány přechodné vlády, aby v souvislosti s parlamentními a prezidentskými volbami důkladně zvážily možnost otevření volebních místností pro Mauritánce v cizině na velvyslanectvích a také v uprchlických táborech v Mali a v Senegalu,

13.   bere na vědomí rozhodnutí vyhradit 20 % kandidátských míst pro ženy a v tomto rozhodnutí uznává pokrok ve vztahu k předchozí situaci, přesto se však obává, že toto pravidlo nebude mít žádný praktický dopad, pokud strany umístí ženy do předem prohraných volebních obvodů nebo na místa, která na seznamech kandidátů nejsou volitelná,

14.   vyzývá Komisi, aby rozhodla o vyslání mise pro sledování průběhu voleb Evropské unie,

15.   vítá zrušení cenzury médií, které bylo ověřeno v praxi,

16.   vítá svobodu slova představitelů politických stran a občanské společnosti v Mauritánii, která je předzvěstí životaschopné a dynamické demokracie,

17.   vyzývá Vojenskou radu pro spravedlnost a demokracii a přechodnou vládu, s vědomím toho, že nemohou vyřešit všechny problémy z minulosti, aby přijaly významná opatření v otázce humanitárního dluhu, uprchlíků a následků otroctví a také v otázce beztrestnosti hospodářských zločinů,

18.   vítá závazek členů Vojenské rady pro spravedlnost a demokracii nekandidovat v příštích volbách,

19.   vyzývá současné i budoucí mauritánské orgány, aby se zaměřily na otázku nerovnosti při rozdělování bohatství a aby v Mauritánii zavedly minimální sociální spravedlnost,

20.   vítá uzavření konzultací podle nového článku 96 Dohody z Cotonou a plné obnovení spolupráce mezi Evropskou unií a Mauritánskou islámskou republikou a to, že Mauritánská islámská republika z tohoto důvodu nebude postižena událostmi ze dne 3. srpna 2005,

21.   vyzývá mauritánské orgány, aby využily nový ropný zdroj pro uspokojení potřeb obyvatelstva, zejména v oblasti zdravotnictví a školství,

22.   vítá závazek orgánů přechodné vlády uplatňovat zásady iniciativy EITI (Extractive Industrie Transparency Initiative – Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu),

23.   vítá závazky přijaté přechodnou vládou s cílem bojovat proti korupci, stejně jako ratifikaci příslušných mezinárodních úmluv,

24.   vítá ochotu ke spolupráci v boji proti nezákonnému přistěhovalectví, již prokazují mauritánské orgány a která umožnila uzavřít významné dohody mezi EU a Mauritánií, k nimž patří projekt Atlantis spolufinancovaný Komisí, který zavádí spolupráci mezi některými zeměmi EU a Mauritánií v oblasti ostrahy mauritánského pobřeží smíšenými španělsko-mauritánskými hlídkami,

25.   vyzývá Komisi a mauritánské orgány, aby včas uzavřely jednání o dohodě o rybolovu a aby také zavedly odpovídající politiku s cílem chránit rybolovné zdroje a zachovat mořskou a pozemní biodiverzitu parku Arguin Bank, který se nachází v blízkosti využívaných míst;

26.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, Vojenské radě pro spravedlnost a demokracii, přechodné vládě Mauritánské islámské republiky, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU a Panafrickému parlamentu.

(1) Úř. věst. C 136, 9.6.2006, s. 26

Usnesení Evropského parlamentu o svobodě projevu na internetu

P6_TA(2006)0324 RC-B6-0401/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na své předchozí výroční zprávy o stavu lidských práv ve světě,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a svobodě tisku a hodnocení Světového summitu o informační společnosti konaného v Tunisku v prosinci 2005,

-   s ohledem na článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv,

-   s ohledem na článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv,

-   s ohledem na pokyny EU o dialogu o lidských právech (2001) a o obráncích lidských práv (2004) a jejich prvním hodnocení během rakouského předsednictví,

-   s ohledem na prohlášení přijaté na Světovém summitu o informační společnosti dne 12. prosince 2003,

-   s ohledem na společné prohlášení zvláštního zpravodaje OSN o svobodě přesvědčení a projevu, představitele OBSE o svobodě sdělovacích prostředků a zvláštního zpravodaje OAS o svobodě projevu ze dne 21. prosince 2005,

-   s ohledem na politiku EU v oblasti lidských práv a demokratizace ve třetích zemích, kterou přijala Rada v prosinci 2005,

-   s ohledem na Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva (EIDHR),

-   s ohledem na článek 115 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv stanoví, že každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; vzhledem k tomu, že toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice;

B.   vítá prohlášení, které vydal Světový summit o informační společnosti konaný v Tunisu ve dnech 16.–18. listopadu 2005 o základním významu informační společnosti pro demokracii a  dodržování lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu a přesvědčení a práva přijímat a získávat informace;

C.   vzhledem k tomu, že boj za svobodu projevu se dnes do značné míry přenesl na internet jako prostředek vyjádření volby pro politické disidenty, demokratické aktivisty, obránce lidských práv a nezávislé novináře na celém světě;

D.   vzhledem k tomu, že internet může posílit demokracii a přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji země a že omezování přístupu k němu je neslučitelné s právem na svobodu projevu;

E.   vzhledem k tomu, že omezení se mohou použít v případě nezákonných činností, jako jsou podněcování k nenávisti, násilí a rasismu, totalitní propaganda a přístup dětí k pornografii nebo jejich sexuální zneužívání;

F.   vzhledem k tomu, že podle organizace Reportéři bez hranic pracují autoritativní režimy a vlády na ještě rozsáhlejších způsobech kontroly internetu, především využíváním stále sofistikovanější technologie filtrování obsahu a dohledu nad elektronickými komunikacemi a ustavením internetové policie;

G.   vzhledem k tomu, že podle organizací pro lidská práva je vězněn velký počet internetových disidentů – většina z nich v Číně – mezi nimiž jsou Chao Wu, čínský blogger a tvůrce dokumentárních snímků, Jang C"-li, čínský "kyberdisident", Š" Tchao, čínský novinář deníku Tang-taj šang-pao, Motjaba Saminejad, íránský blogger, Muhammad Abbou, tuniský právník, Pham Hong Son, vietnamský lékař a Habíb Sálih, syrský internetový novinář; vzhledem k tomu, že poslední případy se týkají egyptských bloggerů Muhammada Šarqáwího a Karíma aš-Šaera;

H.   vzhledem k tomu, že podle poslední zprávy organizace Reportéři bez hranic lze i další země označit za nepřátele svobody projevu na internetu, a to Barmu, Bělorusko, Čínu, Írán, Kubu, Libyi, Maledivy, Nepál, Saúdskou Arábii, Severní Koreu, Sýrii, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam;

I.   vzhledem k tomu, že společnosti se sídlem v demokratických státech poskytují těmto zemím prostředky pro cenzurování webových stránek a sledování elektronické komunikace;

J.   vzhledem k tomu, že čínská vláda úspěšně přiměla společnosti jako Yahoo, Google a Microsoft, aby napomohly cenzurování svých služeb na čínském internetovém trhu; konstatuje rovněž, že další vlády požadují prostředky k cenzuře od jiných společností;

K.   vzhledem k tomu, že zařízení a technologie dodané západními společnostmi jako např. CISCO Systems, Telecom Italia a Wanadoo, dceřinou společností France Telecom, využívají vlády za účelem cenzurování internetu a bránění svobodě projevu;

L.   vzhledem k tomu, že v únoru 2006 zákonodárci USA představili návrh zákona, Global On-line Freedom Act, s cílem regulovat činnosti internetových společností, když působí v represivních zemích;

M.   vzhledem k tomu, že EU by měla dát najevo, že práva uživatelů internetu jí leží na srdci a že je připravena jednat, aby podpořila svobodu projevu na internetu,

1.   zdůrazňuje, že svoboda projevu je klíčovou hodnotou, kterou sdílejí všechny členské státy EU a že proto musí učinit konkrétní kroky k její obraně;

2.   vyzývá v tomto směru Radu a členské státy EU, aby se dohodly na společném prohlášení, v němž potvrdí svůj závazek ohledně ochrany práv uživatelů internetu a podpory svobody projevu na internetu na celém světě;

3.   znovu opakuje svoji oddanost zásadám, které byly potvrzeny na tuniském summitu, totiž:

4.   důrazně odsuzuje omezování obsahu internetových stránek, ať se týkají šíření nebo přijímání informací, které zavádějí vlády a které není v plném souladu se zárukou svobody projevu; důrazně odsuzuje šikanování a věznění novinářů a jiných osob, které vyjadřují své názory na internetu; vyzývá v tomto směru Radu a Komisi k přijetí veškerých nezbytných opatření vůči orgánům dotyčných zemí, aby okamžitě propustily všechny zadržované uživatele internetu;

5.   vyzývá Komisi a Radu k vypracování dobrovolných pravidel chování, jimiž by se zavázaly, že se nebudou podílet na represivních činnostech proti internetu;

6.   vyzývá Komisi a Radu k tomu, aby zajistily, že EU zachová svoji přítomnost a bude aktivně působit a předkládat společné postoje zejména v organizacích jako např. ECOSOC, ITU, UNESCO a UNDP;

7.   vyzývá Radu a Komisi, aby při posuzování programů pomoci EU třetím zemím zohlednily požadavek neomezeného přístupu občanů dotyčných zemí k internetu;

8.   vítá společné prohlášení investorů o svobodě projevu a internetu z iniciativy organizace Reportéři bez hranic; zdůrazňuje, že společnosti, které umožňují vyhledávání na internetu, přímou komunikaci (chat), zveřejňování nebo jiné služby, by měly nést odpovědnost za to, že bude zajištěno dodržování práv uživatelů;

9.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

Usnesení Evropského parlamentu o označování původu zboží

P6_TA(2006)0325 B6-0384/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 980/2005 ze dne 27. června 2005, kterým se uplatňuje systém všeobecných celních preferencí(1),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 týkající se nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům na vnitřním trhu(2),

-   s ohledem na článek IX a článek XXIV:5 Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1994),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2005 o výhledech pro obchodní vztahy mezi EU a Čínou(3),

-   s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství(4), a na nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993(5), kterým se stanoví, mimo jiné, nepreferenční pravidla Evropského společenství pro systém označování původu,

-   s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983, kterým se stanoví systém Společenství pro osvobození od cla(6),

-   s ohledem na sdělení Komise o budoucnosti textilního a oděvního odvětví v rozšířené Evropské unii (KOM(2003) 0649),

-   s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že EU v současnosti nemá žádná harmonizovaná ustanovení či jednotné postupy pro označování původu zboží v EU; vzhledem k tomu, že nesoulad mezi předpisy platnými v členských státech a rovněž nepřítomnost jasných pravidel Společenství pro tuto oblast je příčinou fragmentárnosti právního rámce,

B.   vzhledem k tomu, že vnitrostátní opatření, která stanoví povinné označování původu zboží dovezeného z jiných členských států jsou zakázána, zatímco neexistuje žádné podobné omezení pro povinné označování původu zboží dovezeného z třetích zemí,

C.   vzhledem k tomu, že v lisabonské agendě si EU vytyčila cíl posílit hospodářství EU mimo jiné tím, že zlepší konkurenceschopnost průmyslu EU ve světové ekonomice; vzhledem k tomu, že u některých kategorií spotřebního zboží může konkurenceschopnost spočívat ve skutečnosti, že jeho výroba v EU je spojena s dobrou pověstí, pokud jde o kvalitu a přísné výrobní normy,

D.   vzhledem k tomu, že cílem systému označování původu je poskytnout spotřebitelům EU úplné informace o zemi původu zboží, které kupují; vzhledem k tomu, že spotřebitelé by tak byli schopni identifikovat tyto produkty se společenskými, environmentálními a bezpečnostními normami, které se s danou zemí obecně spojují,

E.   vzhledem k tomu, že návrh zavádějící povinný systém označování země původu v EU se omezuje na určité druhy dovážených výrobků, jako je textil, šperky, oděvy, obuv, kožené zboží, lampy a osvětlovací zařízení, skleněné zboží, keramika a kabelky, u nichž je požadované "vyrobeno v" významnou informací pro volbu konečného spotřebitele,

F.   vzhledem k tomu, že mnozí důležití obchodní partneři Evropské unie, jako jsou Spojené státy, Čína, Japonsko a Kanada, povinný systém označování původu zboží zavedly,

G.   vzhledem k tomu, že je nezbytné zachovat rovné podmínky obchodu s těmito obchodními partnery,

H.   vzhledem k tomu, že by lepší informovanost spotřebitelů a z ní plynoucí vyšší přitažlivost výrobků EU prospěly zejména MSP a odvětvím, která jsou vystavena světové konkurenci,

I.   vzhledem k tomu, že rámcová dohoda ze dne 26. května 2005 o vztazích mezi Evropským parlamentem a komisí zavazuje Komisi k tomu, aby Parlament plně a bezodkladně informovala o svých legislativních návrzích,

1.   bere na vědomí návrh nařízení Rady, kterým se zavádí povinné označování země původu určitých výrobků dovezených z třetích zemí do Evropské unie (tzv. označování původu);

2.   vyjadřuje politování nad tím, že přestože Komise a Rada jsou si plně vědomy důležitosti, kterou Parlament označování původu připisuje, Komise formálně nezaslala navrhované nařízení Parlamentu ani pro informaci; vyjadřuje pochopení, že tento návrh právně nevyžaduje konzultaci Parlamentu; trvá však na tom, že Parlament by měl vždy a včas dostat příležitost vyjádřit své názory na jakékoli významné iniciativy orgánů Společenství;

3.   trvá na tom, že Komise je povinna zajistit zapojení Parlamentu v souladu s výše zmíněnou rámcovou dohodou, a to tak, aby byly názory Parlamentu pokud možno vzaty v úvahu;

4.   vyzývá Komisi a Radu, aby Parlament neprodleně informovaly o výsledcích jakéhokoli dalšího hodnocení dopadu a právních analýz provedených zejména v souvislosti s údajným nesouladem navrhovaného nařízení se stávajícími předpisy Společenství a pravidly Světové obchodní organizace (WTO);

5.   vyzývá Komisi a Radu, aby kladly zvláštní důraz na podporu dobré pověsti průmyslu EU jak uvnitř tak vně Společenství, přičemž musí být zachována jeho identita a zvláštnosti a zajištěno, že celková dobrá pověst průmyslu Společenství a image a atraktivita velmi kvalitních výrobků EU nebudou poškozeny nepřesnými nebo zavádějícími označeními původu;

6.   zdrazňuje, že ochrana spotřebitele vyžaduje průhledná a soudržná pravidla obchodu, včetně označení původu;

7.   vyzývá Komisi a Radu, aby podnikly všechny kroky nutné k zajištění rovných podmínek obchodu s obchodními partnery, kteří již zavedli požadavky na povinné označování původu zboží;

8.   vyzývá Komisi a Radu, aby stanovily náležitý celní dohled a mechanismy provádění;

9.   naléhá na členské státy, aby v této záležitosti zachovaly soudržný přístup Společenství s cílem umožnit spotřebitelům EU získávání úplnějších a přesnějších informací;

10.   vybízí Komisi, aby společně s členskými státy energicky zasáhla na obranu legitimních práv spotřebitelů a jejich očekávání, kdykoli budou k dispozici důkazy o padělání a/nebo o používání podvodného či zavádějícího označování původu ze strany výrobců a dovozců mimo EU;

11.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 169, 30.6.2005, s. 1. (2) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22. (3) Zápis z toho dne P6_TA(2005)0381. (4) Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1. (5) Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1. (6) Úř. věst. L 105, 23.4.1983, s. 1.