Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu nařízení Rady o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Mauritánskou islámskou republikou o partnerství v odvětví rybolovu (KOM(2006)0506 – C6-0334/2006 – 2006/0168(CNS))

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh nařízení Rady (KOM(2006)0506)(1),

-   s ohledem na návrh Dohody mezi Evropským společenstvím a Mauritánskou islámskou republikou o partnerství v odvětví rybolovu,

-   s ohledem na článek 37 společně s čl. 300 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C6-0334/2006),

-   s ohledem na článek 51, čl. 83 odst. 7 a článek 134 jednacího řádu,

1.   schvaluje uzavření dohody,

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi a také vládám a parlamentům členských států a Mauritánské islámské republiky.

(1) Dosud neuveřejněný v Úředním věstníku.

Usnesení Evropského parlamentu o situaci v pásmu Gazy

P6_TA(2006)0492 RC-B6-0588/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o Blízkém východě, zejména na usnesení ze dne 2. února 2006 o výsledku palestinských voleb a o situaci ve východním Jeruzalému(1), ze dne 1. června 2006 o humanitární krizi na palestinských územích a o úloze EU(2) a ze dne 7. září 2006 o situaci na Blízkém východě(3),

-   s ohledem na usnesení Rady bezpečnosti OSN č. 242(1967) a 338(1973),

-   s ohledem na "cestovní mapu pro mír", kterou předložilo kvarteto dne 30. dubna 2003,

-   s ohledem na závěry Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 15. září 2006, 16. a 17. října 2006 a 13. listopadu 2006,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že izraelské vojenské operace v Gaze měly od června 2006 za výsledek 350 mrtvých, včetně mnoha civilistů, a vzhledem k tomu, že izraelské útoky v Bajt Hanúnu dne 8. listopadu 2006 skončily smrtí 19 Palestinců, většinou dětí a žen,

B.   velmi znepokojen skutečností, že v důsledku rozsáhlého ničení veřejných zařízení a soukromých obydlí, poškozování nemocnic, klinik a škol, odpírání přístupu k vodě, potravinám a elektřině, ničení zemědělské půdy a celkové blokády pásma Gazy dosáhla humanitární krize katastrofické úrovně,

C.   vzhledem k tomu, že útoky mířily přímo na civilní majetek a že nepřiměřené a bezohledné útoky na civilní obyvatelstvo jsou do očí bijícím porušením základních práv stanovených mezinárodními právními předpisy a Ženevskou úmluvou,

D.   vzhledem k tomu, že izraelský předseda vlády Ehud Olmert vyjádřil své rozhořčení a vyslovil zarmoucení nad tím, co označil za výsledek "technického selhání" v Bajt Hanúnu dne 8. listopadu 2006, a s ohledem na rozhodnutí izraelské armády zahájit vnitřní vyšetřování,

E.   vzhledem k tomu, že právo státu na svou obranu nemůže odůvodnit žádné nepřiměřené nebo bezohledné použití síly, a vzhledem k tomu, že mezinárodní právo přísně zakazuje útoky na civilní obyvatelstvo,

F.   vzhledem k tomu, že nové kolo násilí ohrožuje úsilí vyvíjené Palestinskou národní správou při vytváření nové palestinské vlády národní jednoty,

G.   vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství a Evropská unie poskytují značnou podporu úsilí o vyřešení humanitární krize v pásmu Gazy a na Západním břehu, a to se zvláštním ohledem na dočasný mezinárodní mechanismus; vzhledem k tomu, že tato pomoc nemůže pokrýt všechny potřeby,

H.   hluboce znepokojen důsledky nedávného jmenování Avigdora Liebermana místopředsedou vlády Izraele,

I.   vzhledem k tomu, že mírový proces na Blízkém východě je politicky a diplomaticky na mrtvém bodě, ačkoli všeobecné a trvalé vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu je pro nastolení míru a bezpečnosti v celém regionu zásadní,

J.   vzhledem k tomu, že Evropská unie má jako člen kvarteta (dalšími členy jsou OSN, USA a Rusko) zvláštní odpovědnost za mír a bezpečnost na Blízkém východě, který s Evropou sousedí, a vzhledem k tomu, že proto je třeba zlepšit nástroje a metody pro koordinaci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), mimo jiné také tím, že bude přijat společný postoj v rámci SZBP na základě článků 15 a 16 Smlouvy o EU,

1.   vyjadřuje svou upřímnou soustrast rodinám obětí nedávného bombardování v Bajt Hanúnu a všem nevinným obětem;

2.   vyjadřuje své hluboké rozhořčení nad izraelskou vojenskou operací provedenou v Bajt Hanúnu a v pásmu Gazy a odsuzuje to, že izraelská armáda použila nepřiměřené akce, což podrývá pokusy o zahájení mírového procesu;

3.   vyzývá izraelskou vládu, aby okamžitě zastavila své vojenské operace v pásmu Gazy, a znovu potvrzuje, že vojenské řešení izraelsko-palestinského konfliktu neexistuje;

4.   vyzývá palestinské milice, aby ukončily odpalování raket na izraelské území, které je bezohledné a záměrně si vybírá za cíl civilisty, a aby dodržovaly příměří a zdržely se další eskalace konfliktu a odsuzuje nedávný raketový útok ve Sderotu a zabíjení nevinných izraelských civilistů;

5.   vyjadřuje vážné znepokojení nad možnými závažnými důsledky současné krize, včetně dalších vojenských a teroristických útoků, které podrývají křehké politické řešení v celém regionu;

6.   bere na vědomí, že USA svým vetem zablokovaly návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN o situaci v pásmu Gazy, a vyslovuje politování, že k současné krizi neexistuje pevný a jasný postoj mezinárodního společenství;

7.   vyzývá vládu USA, aby s cílem podpořit ukončení násilí a nový a skutečný dialog mezi stranami přehodnotila svou úlohu v kvartetu a v izraelsko-palestinském konfliktu;

8.   vyzývá Radu a členské státy k přijetí společného postoje podle článku 15 Smlouvy o EU, aby bylo možno provést náležité posouzení současné situace a podpořit skutečnou snahu o zastavit násilí a přivést dotčené strany k jednání;

9.   vyzývá tzv. kvarteto, aby urychleně jednalo s cílem obnovit jednání s dotčenými stranami a mezi nimi a v zájmu úplného uskutečňování všech částí "cestovní mapy"; znovu při této příležitosti prohlašuje, že konflikt na Blízkém východě bude možno vyřešit pouze dojednáním pevné a konečné mírové dohody, jak je stanoveno v "cestovní mapě", a to bez předběžných podmínek a na základě existence dvou demokratických, samostatných a životaschopných států s bezpečnými a uznanými mezinárodními hranicemi, které by mírumilovně žily vedle sebe, a opakuje, že pokračující ztráty na životech civilistů jsou neúnosné;

10.   opakuje, že přítomnost mnohonárodnostních sil v Libanonu lze považovat za příklad, kterým se v zájmu ochrany civilního obyvatelstva na obou stranách lze inspirovat v pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu; vyzývá Radu, aby zatím zahájila iniciativu vedoucí k vyslání mezinárodních vojenských pozorovatelů do pásma Gazy, a žádá všechny strany, aby podpořily tento návrh a plně v jeho rámci spolupracovaly;

11.   žádá Radu, aby urychleně svolala radu přidružení pro EU a Izraele s cílem vyjádřit postoj Evropské unie v návaznosti na izraelské vojenské operace v pásmu Gazy, zejména s ohledem na plné dodržování článku 2 dohody o přidružení mezi EU a Izraelem(4);

12.   vyzývá Radu, aby sama oslovila – v rámci prozatímní dohody o přidružení mezi EU a Palestinou(5) – novou palestinskou vládu národní jednoty s cílem postavit se otázkám násilí a bezpečnosti;

13.   zdůrazňuje, že lidská práva musí být plně dodržována a že porušování mezinárodního humanitárního práva musí být v pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu okamžitě zastaveno;

14.   podporuje prohlášení předsednictva EU, které naléhá na izraelskou vládu, aby ukončila veškeré provokativní aktivity na palestinských územích, včetně výstavby sídel, budování dělící zdi, nevybíravých vojenských operací a demolice palestinských domů;

15.   vyzývá Komisi a členské státy, aby palestinským nemocnicím poskytly zvláštní lékařskou pomoc, a to zejména v pásmu Gazy;

16.   vítá dohodu, které dosáhl předseda palestinské samosprávy s cílem podpořit národní dialog mezi palestinskými politickými stranami, a jmenování nového palestinského předsedy vlády, který by měl vytvořit novou palestinskou vládu, jež by měla fungovat jako partner při jednáních s mezinárodním společenstvím; domnívá se, že to by mohlo vést k obnovení hospodářské pomoci palestinské samosprávě;

17.   vyzývá Radu a Komisi, aby i nadále spolu s mezinárodním společenstvím zaručovaly základní humanitární pomoc pro palestinské obyvatelstvo; požaduje, aby byl dočasný mechanismus posílen a rozšířen z hlediska trvání i zdrojů; naléhavě vyzývá izraelskou vládu, aby obnovila převod zadržovaných palestinských příjmů z daní a cel;

18.   vyzývá Izrael, aby odvolal hospodářskou blokádu pásma Gazy, umožnil obchod mezi palestinskými územími, Izraelem a celým světem, podpořil hospodářský rozvoj v pásmu Gazy jak ve prospěch Palestinců, tak Izraelců a aby povolil pohyb osob v Rafahu v souladu s Dohodou o pohybu a přístupu a misí EU pro pomoc na hranicích, jakož i v Karni a na dalších hraničních přechodech v pásmu Gazy; vyzývá EU, aby plně převzala svou odpovědnost za provádění této dohody;

19.   opakuje svou výzvu k okamžitému propuštění palestinských ministrů a zákonodárců, kteří jsou v izraelském zajetí, a k osvobození uneseného izraelského vojáka;

20.   vyzývá Radu, aby vyvinula veškeré úsilí ke svolání mezinárodní mírové konference –podle vzoru madridské konference z roku 1991 – s cílem nalézt všeobecné, trvalé a udržitelné řešení problémů v této oblasti, a to na základě příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, a domnívá se, že jednostranný přístup jakékoli z dotyčných stran musí být odmítnut;

21.   zastává názor, že zapojení Ligy arabských států je v této souvislosti zásadní; pokládá "bejrútský plán" Ligy z roku 2002 a ženevskou iniciativu z roku 2003 za významné příspěvky k jednání, které by měly být řádně vzaty v potaz;

22.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysokému zástupci pro SZBP, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi palestinské samosprávy, palestinské legislativní radě, izraelské vládě a Knessetu, vládám a parlamentům USA a Ruské federace a generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2006)0041. (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0237. (3) Přijaté texty, P6_TA(2006)0348. (4) Úř. věst. L 147, 21.6.2000, s. 3. (5) Úř. věst. L 187, 16.7.1997, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu o zákazu biologických a toxinových zbraní (BTWC), tříštivé bomby a konveční zbraně

P6_TA(2006)0493 RC-B6-0585/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na třetí konferenci o revizi Úmluvy o určitých konvenčních zbraních (CCW) z roku 1980, která probíhá v Ženevě ve dnech 7. až 17. listopadu 2006,

-   s ohledem na šestou konferenci o revizi Úmluvy o zákazu biologických a toxinových zbraní (BTWC) z roku 1972, která se bude konat v Ženevě ve dnech 20. listopadu až 8. prosince 2006,

-   s ohledem na společnou akci Rady 2006/184/SZBP ze dne 27. února 2006 na podporu Úmluvy o biologických a toxinových zbraních v rámci strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení(1), jejímž cílem je podpora univerzálnosti BTWC a jejího provádění smluvními stranami této Úmluvy, aby bylo zajištěno, že tyto státy zapracují mezinárodní závazky BTWC do svých vnitrostátních právních předpisů a správních opatření,

-   s ohledem na akční plán EU o BTWC, který byl přijat souběžně se společnou akcí a v jehož rámci se členské státy zavázaly předkládat Organizaci spojených národů opatření k budování důvěry a generálnímu tajemníkovi OSN seznamy příslušných odborníků a laboratoří s cílem usnadnit vyšetřování údajného používání chemických a biologických zbraní,

-   s ohledem na společný postoj Rady 2006/242/SZBP ze dne 20. března 2006 ke konferenci o revizi Úmluvy o biologických a toxinových zbraních v roce 2006(2), jehož cílem je posílit BTWC a podpořit úspěšný výsledek šesté hodnotící konference,

-   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii z roku 2003 a na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení přijatou na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 12.−13. prosince 2003 a na své usnesení ze dne 17. listopadu 2005 "Nešíření zbraní hromadného ničení: úloha Evropského parlamentu"(3),

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že úmluva BTWC, která byla předložena k podpisu v roce 1972 a vstoupila v platnost v roce 1975, je první mnohostrannou smlouvou o odzbrojení zakazující jednu celou kategorii zbraní, a vzhledem k tomu, že nyní je 155 států jejími smluvními stranami, přičemž dalších 16 ji podepsalo, ale zatím neratifikovalo,

B.   vzhledem k tomu, že šestá konference o revizi, která se bude konat v Ženevě ve dnech 20. listopadu až 8. prosince 2006 bude od páté konference o revizi ukončené v roce 2002 první příležitostí k tomu, aby smluvní strany projednaly fungování Úmluvy, a vzhledem k tomu, že poskytne smluvním státům příležitost znovu potvrdit jejich závazek úplného zákazu biologických zbraní a řešit jakékoli problémy nebo nedostatky ve fungování Úmluvy,

C.   vzhledem k tomu, že první část páté konference o revizi BTWC skončila neúspěchem do značné míry kvůli tomu, že vláda USA odstoupila od jednání o návrhu právně závazného mechanismu k posílení dodržování Úmluvy,

D.   vzhledem k tomu, že ačkoli počet signatářů neustále roste (v lednu 2006 bylo už 100 signatářů úvodní rámcové smlouvy), CCW zdaleka neplatí na celém světě, a vzhledem k tomu, že počet signatářů jejích pěti protokolů, které obsahují praktické prováděcí ustanovení Úmluvy, je podstatně nižší,

1.   zdůrazňuje, že Evropská unie by měla usilovat o rozvíjení úspěchu režimu BTWC, dále BTWC posilovat a podporovat úspěšný výsledek šesté konference o revizi;

2.   vítá průběžné diplomatické kroky Rady a Komise v zájmu udržení mezinárodního úsilí o posílení BTWC a uznává úlohu EU v podpoře průzkumu dobrovolných nezávazných inspekcí jako "opatření na budování důvěry" i posílení vnitrostátních právních předpisů před konferencí o revizi;

3.   přikládá proto velký význam důkladnému a úplnému posouzení fungování BTWC za účelem určení, projednání a schválení opatření, která mají být přijata pro další posílení Úmluvy;

4.   vyzývá Radu a členské státy, aby podpořily přistoupení všech států k BTWC zejména tím, že vyzvou všechny státy, které nejsou smluvními stranami Úmluvy, aby k ní neprodleně přistoupily, a že budou směřovat k vyhlášení zákazu biologických a toxinových zbraní za všeobecně závazný předpis mezinárodního práva;

5.   podporuje proto EU, aby se touto záležitostí zabývala na transatlantické úrovni, zejména v rámci NATO, a aby přiměla vládu USA odstoupit od jejího jednostranného stanoviska a přispět k opětovnému zahájení a rozšíření vícestranného rámce;

6.   vyzývá Radu a Komisi, aby podpořily plné dodržování závazků stanovených úmluvou BTWC a aby v jejím rámci případně posílily vnitrostátní prováděcí opatření, včetně trestněprávních předpisů a kontroly patogenních mikroorganismů a toxinů;

7.   vyzývá Radu a členské státy, aby přispěly ke zlepšení mechanismů ověřujících dodržování Úmluvy smluvními státy tím, že podpoří úsilí o zvýšení transparentnosti rozsáhlejší výměnou informací mezi smluvními státy a že stanoví opatření k hodnocení a zlepšení účasti zemí a užitečnosti mechanismu opatření pro budování důvěry;

8.   vyzývá Radu a členské státy, aby podpořily dodržování závazků vyplývajících z rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1540(2004), zejména aby vyloučily riziko získání nebo použití biologických či toxinových zbraní pro teroristické účely, včetně možného přístupu teroristů k materiálům, zařízení a znalostem, které by mohly být zneužity při vývoji a výrobě biologických a toxinových zbraní;

9.   vyzývá Radu a členské státy, aby podpořily projednání doposud vykonané práce podle programu činnosti mezi zasedáními v období let 2003 až 2005, a rozhodnutí o dalších akcích v rámci této činnosti, a úsilí o projednání a podporu obecné shody a účinné akce zejména v těchto oblastech: posílení schopnosti mezinárodního společenství reagovat na případy údajného použití biologických nebo toxinových zbraní nebo případy podezřelých propuknutí nemocí a prošetřit a zmírnit jejich důsledky; posílení a rozšíření národního a mezinárodního institucionálního úsilí a stávajících mechanismů pro kontrolu, pátrání, diagnózu a boj s infekčními nemocemi postihujícími člověka, zvířata a rostliny; obsah, vyhlášení a přijetí kodexů chování pro vědce v oblasti týkající se BTWC s cílem zvýšit povědomí o BTWC a napomoci příslušným aktérům při plnění jejich právních, regulačních a profesních závazků a etických zásad;

10.   vyzývá Radu a členské státy, aby podpořily další pracovní program pro období mezi zasedáními šesté a sedmé konference o revizi s cílem určit konkrétní oblasti a postupy pro další pokrok podle tohoto pracovního programu a s cílem podpořit svolání sedmé konference o revizi BTWC, jež by se měla konat nejpozději v roce 2011;

11.   vyzývá EU a její členské státy, aby rozhodně usilovaly o rozšíření působnosti Protokolu III k CCW o zápalných zbraních tak, aby se zabránilo dalšímu používání munice obsahující bílý fosfor proti vojenským a civilním cílům i používání hlavic obsahujících (ochuzený) uran;

12.   je potěšen tím, že dne 12. listopadu 2006 vstoupil v platnost Protokol V úmluvy CCW o výbušných zbytcích válečné munice, čímž se tento protokol stává závazným mezinárodním právem; zdůrazňuje, že protokol státům ukládá, aby svá území vyčistily od nevybuchlé munice v zájmu snížení počtu obětí z řad civilistů po konfliktech; dále zdůrazňuje, že tento protokol zavazuje strany zodpovědné za zbytky munice pomáhat při jejich odstraňování, a to i pokud se toto území nenachází pod jejich kontrolou; trvá na tom, aby se tento protokol vztahoval na všechny typy nevybuchlé munice, včetně kazetových bomb;

13.   je nicméně přesvědčen o tom, že by úmluvu CCW a jejích pět protokolů mělo podepsat a ratifikovat mnohem více států, a vyzývá Radu a Komisi, aby učinily vše pro zajištění toho, aby tento protokol náležitě podepsaly a ratifikovaly všechny členské státy i všechny státy čerpající pomoc pro odzbrojení, ačkoli zatím nepřistoupily k CCW (např. Libanon);

14.   vyzývá EU a členské státy, aby v duchu úmluvy CCW usilující o to, aby byly v případě potřeby vypracovány protokoly o příslušných systémech zbraní, a s ohledem na připravovanou úmluvu o této otázce vypracovaly zvláštní protokol VI, v němž bude jednoznačně zakázána výroba, hromadění zásob, přeprava a používání všech typů kazetové munice (tříštivých bomb);

15.   v této souvislosti zejména vítá pozitivní reakci koalice více než 30 států (mezi nimiž je mnoho členských států včetně Belgie, Švédska, Německa, Francie, Rakouska, Dánska, Španělska a České republiky) na výzvu, kterou přednesli Kofi Annan a Jan Egeland, při zahájení konference o revizi CCW, aby stejně jako v případě protipěchotních min byla neprodleně zahájena jednání o vypracování komplexní a účinné úmluvy o celosvětovém zákazu kazetové munice, vyzývá EU a členské státy, aby tuto iniciativu co nejaktivněji podpořily;

16.   vyzývá všechny členské státy, Radu a Komisi, aby se rozhodně zasadily o zajištění toho, že v dohledné době bude pro BTWC i CCW ustaven stálý sekretariát pověřený dohledem nad jejich úspěšným uplatňováním, a to v souladu s cíly sledovanými Organizací pro zákaz chemických zbraní, která byla pro tento účel ustavena CCW;

17.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, parlamentům a vládám států, které jsou smluvními stranami BTWC a CCW a příslušným specializovaným nevládním organizacím.

(1) Úř. věst. L 65, 7.3.2006, s. 51. (2) Úř. věst. L 88, 25.3.2006, s. 65. (3) Přijaté texty, P6_TA(2005)0439.

Usnesení Evropského parlamentu o strategii pro region Baltského moře v rámci Severní dimenze (2006/2171(INI))

P6_TA(2006)0494 A6-0367/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na své usnesení o budoucnosti Severní dimenze ze dne 16. listopadu 2005(1),

-   s ohledem na pokyny pro vypracování politického prohlášení a dokument o politickém rámci pro politiku Severní dimenze od roku 2007, přijatý na zasedání ministrů zemí Severní dimenze konaném v Bruselu dne 21. listopadu 2005,

-   s ohledem na výroční zprávu Komise ze dne 2. června 2006 o pokroku v roce 2005 při provádění akčního plánu pro Severní dimenzi (SEK(2006)0729),

-   s ohledem na druhý akční plán pro Severní dimenzi na období 2004–2006, který schválila Evropská rada v Bruselu ve dnech 16. a 17. října 2003,

-   s ohledem na závěry předsedy z 6. summitu států Baltského moře, který se konal v Reykjavíku dne 8. června 2006,

-   s ohledem na usnesení Poradního výboru EHP a zprávu o budoucnosti politiky Severní dimenze ze dne 25. června 2006,

-   s ohledem na činnost meziskupiny "Pobaltská Evropa" v Evropském parlamentu,

-   s ohledem na evropskou strategii pro region Baltského moře, kterou přijala meziskupina "Pobaltská Evropa" v Evropském parlamentu,

-   s ohledem na práci Rady států Baltského moře a Parlamentní konferenci zemí Baltského moře,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0367/2006),

A.   vzhledem k tomu, že Severní dimenze představuje široký rámec, který pokrývá všechny severní regiony – regiony Baltského a Barentsova moře i Arktického oceánu – a všechny oblasti politiky, jak vnější, tak vnitřní,

B.   vzhledem k tomu, že politika Severní dimenze má potenciál napomoci rozvoji regionální a přeshraniční spolupráce za účelem dalšího hospodářského růstu a nalézt společné odpovědi na společné výzvy, ale nebyla dosud schopna svou schopnost řešení problémů tohoto regionu plně realizovat,

C.   vzhledem k tomu, že region Baltského moře je historicky významnou branou spojující Západ a Východ, a měl by tak být v centru nové politiky Severní dimenze,

D.   vzhledem k tomu, že se Baltské moře po rozšíření Evropské unie v roce 2004 téměř stalo jejím vnitřním mořem (mare nostrum), a vzhledem k tomu, že strategie pro Baltské moře může významně přispět k přehodnocení rozsahu a činnosti Severní dimenze a zohlednit změny, které se od tohoto rozšíření uskutečnily,

E.   vzhledem k tomu, že strategie pro Baltské moře může významně přispět k dosažení lepší koordinace mezi regionálními orgány působícími v regionu Baltského moře,

Cíl tohoto usnesení

1.   klade si prostřednictvím tohoto usnesení za cíl:

Na tomto pozadí předkládá následující návrhy:

2.   vyzývá Komisi k předložení návrhu strategie EU pro Baltské moře, který by posílil vnitřní pilíř Severní dimenze, horizontálně pokryl různé aspekty regionální spolupráce, podpořil součinnost a zamezil překrývání činností různých regionálních orgánů a organizací; vyzývá Komisi a členské státy, aby upravily odpovědnosti svých správních orgánů, tak aby byly schopné používat horizontální přístup při navrhování a provádění politiky Severní dimenze;

3.   podporuje činnost Rady států Baltského moře; navrhuje, aby se výroční summit států Baltského moře konal před letním zasedáním Evropské rady; podporuje činnost Parlamentní konference zemí Baltského moře, výroční zasedání předsedů vnitrostátních parlamentů regionu a nadcházející parlamentní fórum Severní dimenze;

4.   zdůrazňuje, že strategie pro Baltské moře zahrnuje jak opatření, která musejí být prováděna samotnou Evropskou unií a jejími členskými státy, tak opatření, která musí být prováděna ve spolupráci s Ruskou federací;

5.   připomíná, že je třeba v regionu Baltského moře otevřít regionální kancelář Evropské investiční banky;

6.   s cílem dosáhnout průhlednosti a koherence vyzývá k vytvoření vlastní rozpočtové položky EU pro strategii pro Baltské moře, pokud možno v rámci Evropského nástroje sousedství a partnerství, která by doplnila stávající financování Severní dimenze Evropskou unií, členskými státy, třetími zeměmi, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj, Evropskou investiční bankou, Severskou investiční bankou a dalšími subjekty; zdůrazňuje, že tato strategie musí být přiměřeně financovaná ze všech příslušných položek rozpočtu, aby mohla plnit své cíle;

7.   upozorňuje, že odpovědnost za znečištění Baltského moře nese jak Ruská federace, tak členské státy; zdůrazňuje, že ochrana mořského prostředí zejména s ohledem na snížení eutrofizace je jedním z nejdůležitějších aspektů, které musí být brány v úvahu při uplatňování zemědělských a strukturálních programů Unie v regionu; s uspokojením bere na vědomí, že větší část regionu Baltského moře získala od Mezinárodní námořní organizace (IMO) status "obzvláště citlivé mořské oblasti"; navrhuje zřízení sítě ekologicky reprezentativních a cenných mořských a pobřežních chráněných oblastí;

8.   upozorňuje, že velká ropná katastrofa vzniklá v důsledku přepravy nebo průzkumu či těžby by mohla fakticky zničit většinu mořského života v Baltském moři; vyzývá k větší koordinaci s cílem takovým nehodám předcházet, nebo, pokud by k nim přesto došlo, k domluvě společného mechanismu, jak bojovat s jejich následky; je toho názoru, že normy pro klasifikaci ropných tankerů musí brát v úvahu podmínky v regionu, jako je například tloušťka ledu v zimě;

9.   zdůrazňuje potřebu ochrany a posílení populace ryb v regionu Baltského moře; žádá Komisi, aby vypracovala komplexní plán na zachování a obnovu populace lososa ve volných vodách systému Baltského moře s využitím řek, kde dochází k jejich výtěru;

10.   zdůrazňuje, že je třeba snížit závislost tohoto regionu na ruské energii, a vybízí členské státy v regionu, aby zkoumaly možnost zřízení společného trhu s energií; vyzývá Komisi, členské státy a partnery, aby vzhledem k tomu, že tento region má potenciál stát se zdrojem bioenergie, podporovali společné projekty energetické účinnosti a zdrojů obnovitelné energie, stejně jako využívání biomasy, sluneční, větrné a vodní energie; podporuje činnost spolupráce v regionu Baltského moře v oblasti energetiky;

11.   vyzývá, aby při provádění energetických politik na vnitrostátní úrovni byl uplatňován přístup založený na spravedlnosti a společné odpovědnosti, aby tak strategická rozhodnutí, jako jsou stavby nových energetických sítí, byla přijímána po konzultaci s partnery z členských států EU, které toto rozhodnutí může ovlivnit;

12.   zdůrazňuje, že u všech projektů infrastruktury souvisejících s energií musí být základním požadavkem řádné hodnocení jejich dopadů na životní prostředí, aby se zaručilo splnění mezinárodních standardů ochrany životního prostředí; vyzývá v tomto ohledu Ruskou federaci, aby ratifikovala Úmluvu o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států sjednanou v Espoo;

13.   zdůrazňuje význam toho, aby v souladu s lisabonskou strategií EU všichni zúčastnění partneři respektovali mezinárodně uznávané zásady udržitelného rozvoje, řádné správy věcí veřejných, průhlednosti a účasti, rovnosti pohlaví, práv národnostních menšin a ochrany původního obyvatelstva a aby přijali vzájemně provázané hospodářské politiky, politiky zaměstnanosti a sociální politiky;

14.   připomíná roli Baltského moře, které je sjednocujícím faktorem regionu; navrhuje vytvoření nového programu nazvaného "Baltské moře bez hranic", který se zaměří na usnadnění přechodu hranic v rámci regionu, včetně hranic mezi členskými státy a Ruskou federací; podporuje vybudování "Pobaltské mořské dálnice", která do roku 2010 spojí region Baltského moře s členskými státy ve střední a západní Evropě;

15.   je toho názoru, že členské státy by v zájmu splnění závazku omezit znečištění Baltského moře měly mít právo uchovat nebo přijímat přísnější ochranná opatření, než jsou opatření navrhovaná EU;

16.   všímá si nárůstu námořní dopravy, za kterým zvláště stojí silný hospodářský růst Ruské federace; považuje námořní bezpečnost za jeden z nejnaléhavějších problémů regionu; navrhuje postupné rozšíření působnosti systému řízení lodní dopravy a informačního systému (Vessel Traffic Management and Information Systems – VTMIS), aby pokrývaly celé Baltské moře, a nikoli pouze Finský záliv; zdůrazňuje, že je třeba přijmout společný závazek rychle zavést klasifikaci Baltského moře v souladu s IMO jako zvláště citlivé mořské oblasti, včetně zákazu přeprav ropy v ropných tankerech s jednoduchým trupem;

17.   navrhuje rozšířit transevropskou síť (TEN) Severského trojúhelníku tak, aby pokrývala celý region a začlenit silnější a železniční cesty Barentsova koridoru a Botnického koridoru do systému TEN; vyzývá k uskutečnění projektu Rail Baltica; předjímá vysokorychlostní železnici, která spojí celý region;

18.   vyzývá k realizaci dálnice Via Baltica do roku 2013 jakožto prioritního projektu spojujícího region Baltského moře s členskými státy ve střední a západní Evropě; zdůrazňuje důležitost financování realizace tohoto projektu ze strany EU;

19.   je si vědom, že většina vnitrostátních trhů regionu je poměrně malá, což má v mnoha případech za následek malou konkurenci; upozorňuje na výjimečnou hospodářskou provázanost členských států v regionu; volá po plné realizaci čtyř základních svobod (volný pohyb osob, zboží, svoboda usazování a volný pohyb kapitálu) i mezi členskými státy EU ležícími v tomto regionu;

20.   upozorňuje, že status Kaliningradské oblasti, která je obklopena Evropskou unií, volá po skutečné spolupráci mezi regionálními orgány, Ruskou federací a Evropskou unií; naléhá na Ruskou federaci a Evropskou unii, aby prozkoumaly možnost vytvořit z Kaliningradské oblasti více otevřený a méně militarizovaný pilotní region se zlepšeným přístupem na vnitřní trh; zdůrazňuje, že je třeba plně realizovat svobodu plavby v Baltském moři, včetně zálivu Vistuly a Kaliningradského zálivu, a volnou plavbu Baltijským průlivem;

21.   zdůrazňuje, že partnerství Severní dimenze v oblasti veřejného zdraví a sociálního blahobytu by se mělo stát funkčnějším v boji s hlavními chorobami a mělo by také zlepšovat a podporovat zdravý a společensky prospěšný životní styl; vyzývá Ruskou federaci a EU, aby přezkoumaly možnosti praktického zapojení Kaliningradské oblasti do činností partnerství;

22.   zdůrazňuje, že Kaliningradská oblast je stále enklávou sužovanou množstvím sociálních, hospodářských a ekologických problémů, jako jsou významná ekologická rizika, která představuje přítomnost vojenských základen a zbraní v regionu, velká zdravotní rizika a vysoká míra organizovaného zločinu a drogové závislosti;

23.   vyzývá region Baltského moře k aktivní podpoře programů zaměřených na tvorbu nových forem umění a komunikace a rozvoje mnohonárodní mobility a kulturní výměnné programy;

24.   podporuje výměnné pobyty studentů v rámci regionu; navrhuje, aby univerzity v regionu vytvořily sítě a dohodly se na dělbě práce, a tak pěstovaly špičková výzkumná střediska, která budou schopna obstát v mezinárodní konkurenci;

25.   je znepokojen, že východní hranice regionu slouží jako koridor pro nemalé množství organizovaného zločinu, přičemž zvláštním důvodem ke znepokojení je nezákonné obchodování s lidmi a drogami; volá po posíleném zapojení Europolu a pevnější spolupráci v těchto otázkách na mezivládní úrovni i na úrovni EU;

26.   zdůrazňuje, že je třeba znásobit úsilí o zlepšení účinnosti hraničních kontrol na východní hranici, zvláště co se týče zlepšení stávající infrastruktury a podpoře legálního překračování hranic, a vyzývá, aby byly z navrhovaného Evropského fondu pro vnější hranice vyčleněny dostatečné prostředky;

o
o   o

27.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládě Ruské federace a předsednictví Rady států baltských zemí.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2005)0430.

Usnesení Evropského parlamentu o realizaci evropské bezpečnostní strategie v kontextu evropské bezpečnostní a obranné politiky (2006/2033(INI))

P6_TA(2006)0495 A6-0366/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii (EBS), kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003,

-   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu podepsanou v Římě dne 29. října 2004,

-   s ohledem na závěry zasedání předsednictva Evropské rady ve dnech 16.–17. června 2005 a 15.–16. prosince 2005, a zejména na zprávy předsednictva o evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP),

-   s ohledem na své usnesení k evropské bezpečnostní strategii ze dne 14. dubna 2005(1),

-   s ohledem na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení schválené Radou dne 9. prosince 2003,

-   s ohledem na zprávu bývalého komisaře Michela Barniera nazvanou "Evropské jednotky civilní ochrany: europe aid", která byla předložena v květnu 2006,

-   s ohledem na závěry schůze řídícího výboru Evropské obranné agentury konané v září 2005,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 2. února 2006 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o hlavních aspektech a základních směrech SZBP, včetně finančních důsledků pro souhrnný rozpočet Evropských společenství – 2004(2),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0366/2006),

Obecné úvahy

A.   vzhledem k tomu, že EBS je součástí celkové Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP), do jejichž rámce spadá celé spektrum možných politických kroků Evropské unie, včetně opatření diplomatické, hospodářské a rozvojové politiky,

B.   vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění v posledních deseti letech zaznamenaly trvale vysokou míru souhlasu, neboť se ukázalo, že více než 60 % evropských občanů podporuje společnou zahraniční politiku a více než 70 % společnou obrannou politiku Evropské unie; rovněž vzhledem k tomu, že podle dalších průzkumů veřejného mínění není podporováno zvyšování vojenských výdajů,

C.   vzhledem k tomu, že jsou bezpečnost a boj proti šíření zbraní hromadného ničení (ZHN) jakož i boj proti mezinárodnímu terorismu považovány za priority EU; vzhledem k tomu, že v rámci EBOP je nezbytná společná reakce a společná strategie,

D.   vzhledem k tomu, že musí být zpřísněna kontrola vývozu zbraní v rámci Evropské unie a také na celosvětové úrovni,

1.   uznává, že EBS z prosince 2003, založená na iniciativě řeckého předsednictví, obsahuje vynikající analýzu hrozeb modernímu světu a uvádí základní zásady zahraniční politiky EU; zdůrazňuje však, že je nutné pravidelně sledovat její provádění, aby bylo možno reagovat na geopolitický vývoj;

2.   konstatuje, že podle EBS představují mezinárodní terorismus, šíření zbraní hromadného ničení regionální konflikty, selhání států a organizovaný zločin v dnešní době hlavní hrozby, jimž čelí Evropská unie a její občané; zdůrazňuje, že se jako strategický cíl při dalším rozvíjení EBS musí vzít v úvahu celosvětově rostoucí konkurence ve vodních a energetických zdrojích i přírodní katastrofy a bezpečnost vnějších hranic Unie; obává se vyhlídky obnovených závodů ve zbrojení na celosvětové a regionální úrovni a pokračujícího šíření konvenčních zbraní;

3.   uznává, že boj proti mezinárodnímu terorismu nicméně nemůže být veden pouze vojenskými prostředky, že předcházení a potlačování terorismu vyžaduje celou řadu nevojenských opatření, například sdílení tajných informací a policejní a soudní spolupráci, pro které je nezbytná interinstitucionální spolupráce a spolupráce mezi jednotlivými pilíři, a že je vyžadováno budování demokratických institucí, infrastruktury a občanské společnosti v případech, kdy státy selhávají, nebo již selhaly; zdůrazňuje, že jedním z nejvýznamnějších příspěvků Evropské unie při předcházení mezinárodnímu terorismu je její schopnost účinně budovat nebo obnovovat demokratické instituce, sociální a ekonomickou infrastrukturu, řádnou veřejnou správu a občanskou společnost a bojovat proti rasismu a xenofobii;

4.   poukazuje na to, že úkolem SZBP je chránit občany EU před těmito hrozbami, bránit oprávněné zájmy Unie a podporovat cíle Charty Organizace spojených národů tím, že bude fungovat jako globální zodpovědný aktér, jehož cílem je celosvětový mír a demokracie; důrazně podporuje myšlenku EBS, že nejlepším způsobem k dosažení těchto cílů "účinný multilateralismus", což znamená mezinárodní instituce a mezinárodní právo;

5.   opětovně vyjadřuje svůj názor, že Unie musí prostřednictvím EBOP plnit své úkoly v první řadě civilními a mírovými prostředky, a prostředky vojenskými pouze tehdy, pokud byly pečlivě prozkoumány všechny způsoby vyjednávání a ukázalo se, že končí ve slepé uličce; konstatuje, že při plnění těchto legitimních úkolů by mělo být prvořadé jasné respektování lidských práv a základních svobod obyvatel, ať již uvnitř, nebo vně hranic EU;

6.   domnívá se, že od přijetí EBS v roce 2003 došlo ke značnému vývoji v oblasti geopolitiky, což vede k tomu, že nejpozději v roce 2008 bude nezbytné provést revizi této strategie; zastává názor, že EBS by měla být revidována každých 5 let a že by ji měl projednat Evropský parlament i parlamenty členských států;

7.   poukazuje na to, že účinná koordinace civilní a vojenské součásti reakce mezinárodního společenství na krize je nanejvýš důležitá;

8.   vyzývá členské státy, aby podporovaly vznik parlamentního rozměru EBOP, v němž bude rozvoj na institucionální a finanční úrovni probíhat souběžně s rozšířením parlamentárních práv kontroly; připomíná, že se na odpovědnosti za parlamentní sledování EBOP podílí parlamenty členských států a Evropský parlament na základě svých příslušných práv a povinností podle souvisejících smluv a ústav;

9.   podporuje iniciativy usilující o těsnější vztahy a intenzivnější výměnu informací mezi parlamenty členských států a Evropským parlamentem s ohledem na otázky, které se týkají EBOP, tak aby byl mezi parlamenty umožněn strukturovanější a pravidelnější dialog;

10.   zdůrazňuje, že Evropská unie musí být schopna významnou měrou přispět k tomu, aby

11.   zdůrazňuje, že v případě napadení území EU ozbrojenými silami třetí země zůstává NATO zárukou kolektivní obrany, očekává se však, že EU bude jednat solidárně a poskytne napadenému členskému státu veškerou nezbytnou pomoc v souladu s článkem 51 Charty OSN; vítá zvyšující se schopnost NATO hrát úlohu v operacích vedených mimo své území; rovněž považuje NATO za vhodné fórum pro transatlantický dialog o bezpečnostních otázkách;

12.   uznává, že potenciál ozbrojených sil členských států a jejich použitelnost pro EU jsou ovlivněny skutečností, že většina členských států je členy jak EU, tak NATO a má jednu skupinu ozbrojených sil k dispozici pro obě organizace; proto žádá, aby EU pokračovala v intenzivní spolupráci s NATO, především v oblasti rozvoje svého potenciálu;

13.   zdůrazňuje "strategickou autonomii", která je obsažena v EBS, zejména schopnost provádět v jejím rámci operace nezávisle na jiných účastnících, což vyžaduje interoperabilitu a udržitelnější a spolehlivější dodavatelský systém založený na vzájemné podpoře a pomoci a odstranění duplicity a neoptimálního využívání omezených zdrojů na evropské úrovni nebo mezi členskými státy, varuje před nadbytečným zdvojováním úsilí mezi NATO a EU a mezi členskými státy a EU;

14.   domnívá se, že EBOP má v současné době k dispozici omezené zdroje pro civilní a vojenské operace; žádá proto, aby EU – s cílem rozvíjet svou důvěryhodnost jako globální aktér – soustředila svůj potenciál na vlastní geografické sousedství, a zejména na oblast Balkánu; současně předpokládá rozvoj dalších schopností, které umožní EU aktivně přispívat k řešení konfliktů i v jiných částech světa v souladu se zásadami Charty OSN;

Integrovaná civilně-vojenská spolupráce

15.   vítá důraz, který klade EU na posílení civilní a vojenské spolupráce při řešení krizí, a uznává, že rozvoj schopnosti civilního řešení krizí byl výrazným rysem, který poskytuje přínos pro rozvoj EBOP a pro celé spektrum odpovědí na předcházení konfliktům, humanitární intervenci, obnovu po konfliktech a vytváření míru; zdůrazňuje potřebu zapojení specializovaných mezinárodních a místních nevládních organizací a jejich sítí; vyzývá EU, aby nadále usilovala o provádění koherentní politiky v oblasti předcházení konfliktům v duchu závěrů zasedání Evropské rady v Göteborgu konaného ve dnech 15.−16. června 2001;

16.   je povzbuzen posledními pokusy podle základního civilního cíle pro rok 2008 napravit předchozí nedostatek důrazu na vývoj civilních kapacit a potenciálu; dále je povzbuzen potenciálem, který má civilní a vojenská buňka a operační středisko pro to, aby hrály důležitou úlohu v rozvoji přístupu EU k integrované civilně-vojenské spolupráci a koordinaci; proto doporučuje, aby byly civilní a vojenská buňka a operační středisko povýšeny na evropskou centrálu pro provádění civilně-vojenských misí;

17.   uznává, že klíčové schopnosti v oblasti satelitních a leteckých výzvědných systémů, integrovaných telekomunikačních systémů a strategické námořní a letecké přepravy jsou zásadní pro jak pro civilní, tak pro vojenské řešení krizí; vyzývá k integrovaným procesům výzkumu a vývoje iniciovaných Evropskou obrannou agenturou (EDA) a Komisí v oblastech, jež posilují integrované a koordinované civilně-vojenské přístupy, a především v oblastech satelitních a leteckých výzvědných systémů a integrovaných telekomunikačních systémů;

Řešení krizí

18.   vítá zřízení celosvětového výstražného a koordinačního systému v případě katastrof (Global Disaster Alert and Coordination System - GDACS), který je financován Komisí v úzké spolupráci s OSN; zdůrazňuje, že by tento systém měl značně vylepšit schopnost reakce EU;

19.   bere na vědomí činnost střediska pro řešení mimořádných zdravotních událostí zřízeného Komisí; zdůrazňuje význam tohoto střediska s ohledem na množství jeho informací a údajů a jeho schopnost varovat před pandemiemi a epidemiemi a také před hrozbami způsobenými biologickými a chemickými látkami; vyzývá proto Radu a Komisi, aby přijaly nezbytná opatření, jimiž bude Komise vázána při koordinaci kroků v případě zdravotních pohotovostí a přeshraničních bioteroristických útoků;

20.   vítá úsilí Komise o ustanovení postupu Společenství pro ochranu před katastrofami – včetně případu závažného teroristického útoku; konstatuje, že tento postup je založen především na informacích v databázi, která obsahuje podrobné údaje o vnitrostátních zdrojích, které jsou dostupné pro poskytnutí pomoci; konstatuje, že účinek databáze, který ušetří čas a podpoří synergie, může být podstatně vylepšen, pokud převezme obsah databáze vytvořené vojenským štábem EU, jež obsahuje podrobné údaje o všech dostupných zdrojích pro řešení krizí; proto vyzývá Komisi a Radu, aby vedly nezbytná jednání a přijaly opatření potřebná k uskutečnění tohoto převzetí;

21.   vítá úsilí Rady o zajištění rychlého a účinného nasazení mnoha dostupných zdrojů EBOP v případě katastrofy; v této souvislosti zdůrazňuje, jak naléhavě musí být odstraněny mezery v oblasti strategické koordinace (letecké) dopravy; nabádá proto členské státy, aby co nejrychleji poskytly nezbytné finanční prostředky k vyřešení tohoto problému; dále vyzývá Radu, aby velmi důkladně přezkoumala návrhy obsažené ve výše uvedené zprávě Michela Barniera; včetně zejména vytvoření neformální evropské rady civilní bezpečnosti, integrovaného evropského přístupu k předvídání krizí, shromažďování vnitrostátních zdrojů a zřizování evropských konzulátů na pomoc občanům EU v zahraničí; žádá Radu a Komisi, aby spolupracovaly na postupné realizaci těchto návrhů;

22.   domnívá se, že vývoj EBOP přispěl ke vzniku "šedých zón" v oblasti pravomocí Rady a Komise, které souvisejí s realizací misí převážně civilního charakteru; očekává, že přijetí nástroje stability poskytne určité vyjasnění, aniž by byla poškozena dosud v praxi prokazovaná pružnost při krizovém řízení;

23.   vítá pokrok dosažený v souvislosti se civilním základním cílem pro rok 2008, a především rozvoj konceptu pro nasazení civilních zásahových skupin a integrovaných skupin policie; bere na vědomí také rozvíjení odborných znalostí týkajících se boje proti organizovanému zločinu a obchodu s lidmi; rovněž vítá zřízení krizové platformy při Komisi, která si jako cíl stanovila urychlení zahajovací fáze misí EBOP přímo na místě; vyzývá Radu a Komisi, aby koordinovaly své úsilí, a proto navrhuje, aby byl zřízen společný výcvikový program pro všechny pracovníky, kteří se zabývají plánováním misí;

Bezpečnost vlasti

24.   poukazuje na to, že prvním úkolem jakékoli bezpečnostní politiky je zabezpečit vlastní území; bere na vědomí, že občané EU očekávají od evropské obranné politiky v první řadě významné přispění k ochraně vlastní osobní bezpečnosti a také dodržování jejich základních lidských práv;

25.   poukazuje na to, že EU musí zajistit své vnější hranice, chránit své životně důležité infrastruktury, eliminovat mezinárodní teroristické finanční sítě a bojovat proti organizovanému zločinu; v této souvislosti vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly systém integrovaného řízení kontroly vnějších hranic Unie, aniž by bylo omezováno dodržování lidských a základních práv a rovněž humanitárního práva, především s ohledem na uprchlíky a žadatele o azyl;

26.   poukazuje na to, že EU musí:

Rychlá reakce na základě Charty OSN

27.   schvaluje skutečnost, že se EBS bezvýhradně opírá o Chartu OSN jakožto základní rámec pro mezinárodní vztahy, přičemž vychází z toho, že EU musí být s ohledem na nové hrozby připravena jednat před vypuknutím krizí a přijímat včasná preventivní opatření k řešení konfliktů a hrozeb;

Pravidla chování / výcvik

28.   s potěšením vítá skutečnost, že chování personálu při všech operacích EBOP podléhá řadě pokynů a všeobecným pravidlům chování, které jsou obsaženy v dokumentech; vítá první zmínky naznačující, že tyto pokyny a pravidla respektují normy a pravidla v oblasti lidských práv; zdůrazňuje, že dodržování takových pravidel by mělo být naprosto povinné a že polní velitelé by měli být odpovědní za disciplínu a chování svých podřízených i v podmínkách extrémního stresu ve válečných situacích; rovněž bere s uspokojením na vědomí úsilí o zajištění toho, aby byla v budoucnu v různých politikách, programech a iniciativách EBOP výrazněji zviditelněna otázka rovnosti pohlaví;

29.   bere na vědomí úsilí Rady dále rozvíjet cílené výcvikové programy EBOP – jak strategické, tak operační – pro zaměstnance v diplomatické, vojenské a civilní oblasti; očekává, že se těchto programů budou moci účastnit odborní pracovníci Evropského parlamentu; schvaluje snahu stanovit minimální standardy pro výcvik účastníků misí EBOP přímo na místě a vyzývá Radu, aby společně s Komisí a členskými státy spolupracovala na standardizaci veškerého výcvikového úsilí na všech úrovních;

30.   je toho názoru, že vojáci budou vystaveni zbytečnému nebezpečí, pokud struktura velení nebo výstroj či výzbroj neodpovídají požadavkům operace; domnívá se proto, že je zvlášť důležité zajistit, aby byly jednotky, jež mají spadat pod velení EU, adekvátně vyzbrojeny;

31.   je toho názoru, že účinné využití vojenského potenciálu nebude možné bez podstatného zvýšení plánované kapacity evropských sil, včetně letecké a námořní přepravy; v této souvislosti oceňuje snahy různých zemí o zvýšení jejich potenciálu v oblasti letecké dopravy a obojživelných prostředků a rovněž plány na získání většího počtu letadlových lodí;

32.   bere na vědomí, že při operacích mnohonárodních sil dochází k růstu nákladů a snížení účinnosti z důvodu rozdílné a často vzájemně nekompatibilní výstroje a výzbroje zúčastněných jednotek; proto se domnívá, že by EU měla podpořit opatření pro harmonizaci výstroje a výzbroje za účelem optimalizace zdrojů a účinnosti operací mnohonárodních sil;

Výzvědné služby

33.   kritizuje obzvláště závažnou skutečnost, že v současné době vznikající bojové jednotky nemají stejný přístup k leteckým a vesmírným výzvědným systémům, a lituje, že výsledky národních satelitních výzvědných systémů Helios, SAR–Lupe a Cosmo-Skymed nejsou k dispozici stejným způsobem pro všechny členské státy;

34.   s cílem napravit tyto nedostatky:

35.   poukazuje na to, že NATO v současné době vyvíjí letecký výzvědný systém (Airborne Ground Surveillance - AGS) navíc ke stávajícím nebo vyvíjeným vnitrostátním systémům; požaduje, aby byl tento systém k dispozici všem členským státům EU, především pokud jde o bojové jednotky EU;

36.   konstatuje, že v oblasti telekomunikací je nezbytné vyvinout společný systém pro řízení mnohonárodních jednotek; vyslovuje proto názor, že zařízení používané armádou, policií a záchrannými službami by měly odpovídat shodným technickým normám, jako je tomu např. ve Finsku;

Kontrola hranic

37.   zdůrazňuje význam posílení schopností EU společně chránit své vnější hranice; nadále zůstává znepokojen nekompatibilitou a kvalitou zařízení na kontrolu hranic a zdůrazňuje potřebu nové technologie k nápravě tohoto stavu;

Doprava

38.   domnívá se, že – vzhledem k tomu, že doprava, a především strategická přeprava, je zásadním nedostatkem každé akce EU v oblasti řešení krizí – by bylo velmi prospěšné samostatné evropské opatření, jež zajistí přístup ke konvenční kombinované civilní dopravě a jež bude spočívat na integrovaném civilně-vojenském přístupu a zajistí úspory z rozsahu všem evropským aktérům, kteří se účastní řešení krizí jak pro účely EBOP, tak pro zmírňování následků katastrof;

Nedostatky v rámci rozhodovacích postupů EBOP

39.   domnívá se, že postup politického rozhodování, který předchází rozhodnutí o uskutečnění mise EBOP, vykazuje určité nedostatky, což bylo zřejmé v případě mise v Konžské demokratické republice; proto vyzývá Radu, aby přezkoumala různé fáze tohoto postupu a případně podnikla kroky k odstranění těchto nedostatků; v této souvislosti připomíná Radě, a především jejímu Politickému a bezpečnostnímu výboru, její povinnost konzultovat s Parlamentem;

40.   znovu potvrzuje svoji žádost o neomezenou účast a také své právo být každoročně předem konzultován ohledně budoucích aspektů a možností SZBP, jak stanovují stávající Smlouvy; důrazně vyzývá Radu, aby vůči Parlamentu uplatňovala mnohem otevřenější a průhlednější informační politiku v oblasti SZBP a EBOP; v této souvislosti kritizuje současný postup pro přístup Parlamentu k "důvěrným dokumentům" Rady, které většinou obsahují pouze velmi obecné informace;

41.   znovu potvrzuje své stanovisko, že žádná vojenská mise, do níž je EU zapojena, by neměla být zahájena dříve, než bude informován a konzultován Evropský parlament;

42.   žádá, aby byly výdaje na vojenskou výstroj a výzbroj schváleny v rozpočtech, které podléhají parlamentní kontrole; zastává proto názor, že je třeba se vyhnout paralelním rozpočtům a mechanismům, které nemohou být účinně kontrolovány národními parlamenty ani Evropským parlamentem;

43.   konstatuje, že v rozpočtu Evropské unie se nacházejí různé okruhy s bezpečnostními aspekty, jako jsou např. rozpočtové prostředky pro řešení krizí, zabezpečení vnějších hranic a životně důležitých infrastruktur, výzkum bezpečnosti a realizace programu Galileo a programu Globálního monitoringu životního prostřední a bezpečnosti (GMES);

44.   naléhá zejména na další růst rozpočtových prostředků pro mise zaměřené na řešení krizí, zabezpečení vnějších hranic, výzkum bezpečnosti a program Galileo; oblast výzkumu bezpečnosti by se z dlouhodobého hlediska měla zaměřit na finanční požadavky stanovené skupinou na vysoké úrovni pro výzkum bezpečnosti;

45.   žádá rovněž, aby byly vojenské operace pro řešení krizí financovány z rozpočtu Evropské unie a aby daly členské státy za tímto účelem k dispozici dodatečné zdroje EU;

46.   kritizuje skutečnost, že vzhledem k mechanismu ATHENA a jiným ad hoc mechanismům financovaným členskými státy nebo dokonce z Evropského rozvojového fondu nemá Evropský parlament možnost provést kontrolu rozpočtu vojenských operací EBOP; poukazuje na to, že rovněž vyvstává potřeba průhlednosti civilně-vojenských operací (např. policejních misí), které spadají do tzv. šedé zóny mezi ad hoc opatření a rozpočtové financování SZBP;

47.   vyzývá proto k vytvoření nové rozpočtové metodiky, aby se zlepšila transparentnost výdajů EBOP a podpořil rozvoj vojenského a civilního potenciálu nezbytného ke splnění cílů ESS:

Evropský trh s obranným vybavením a společný výzkum

48.   zdůrazňuje, že EBS předpokládá silný a nezávislý evropský obranný průmysl a samostatný technologický výzkum a rozvojovou kapacitu, která umožní přiměřeně chránit zásadní bezpečnostní zájmy EU a jejích členských států; z veřejné diskuse usuzuje, že na podporu konkurenceschopnosti evropského obranného průmyslu a k rozvoji samostatné průmyslové základny poskytující nutnou obrannou schopnost je třeba přijmout pravidla vnitřního trhu pro vojenské produkty, které jsou přizpůsobeny zvláštní povaze tohoto odvětví; zdůrazňuje, že taková pravidla musí usnadnit průmyslovou spolupráci a obchod v rámci Společenství; připomíná, že výjimka uvedená v článku 296 Smlouvy o ES se nevztahuje na povinnost orgánů Společenství vytvářet právní předpisy pro rozvoj vnitřního trhu s vojenským vybavením a službami, pokud tyto právní předpisy chrání zásadní bezpečnostní zájmy členských států a EU; uvádí, že je třeba dosáhnout vysokého stupně ochrany;

49.   s potěšením očekává výkladové sdělení Komise ohledně uplatňování článku 296, návrh Komise na specifickou směrnici o veřejných zakázkách v oblasti obrany a vytvoření závazného právního nástroje k usnadnění přepravy vojenských produktů uvnitř Společenství, který nahradí současný zjednodušený společný systém stávajících vnitrostátních vývozních licencí; domnívá se, že tento systém by měl chránit zásadní bezpečnostní zájmy EU a členských států tím, že definuje zásady evropské vývozní politiky na základě Kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní;

50.   připomíná, že pravidla, jako je článek XXIII Dohody WTO o zadávání veřejných zakázek, uznávají možnost ochrany zásadních bezpečnostních zájmů spojených s veřejnými zakázkami v oblasti obrany; zdůrazňuje, že k zajištění ochrany těchto zájmů EU a členských států, by společná pravidla, jež budou přijata, měla zajišťovat upřednostňování vojenských produktů evropského původu před produkty pocházejícími ze třetích zemí, plně uplatňovat zásadu reciprocity v obchodních vztazích a dávat přednost používání technologie chráněné evropskými právy průmyslového vlastnictví;

51.   vítá Kodex chování EDA pro veřejné zakázky v oblasti obrany a vyzývá všechny členské státy, aby jej podpořily; trvá na tom, aby byla zrušena praxe kompenzací a "spravedlivého vyrovnání"; domnívá se, že je v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky nutné zintenzívnit činnost EDA;

52.   uznává význam společného výzkumu pro konkurenceschopnost evropského průmyslu; žádá tedy, aby bylo dosaženo větší komplementarity mezi činností Komise a EDA prostřednictvím účinnějšího dialogu o civilním, bezpečnostním a obranném výzkumu v Evropě; zdůrazňuje, že cílem EU by mělo být dodávaní technologií dvojího užití a víceúčelových kapacit a rovněž překonání dělení výzkumu na výzkum pro civilní a pro obranné účely; pokládá za nutné, aby se upravila definice malých a středních podniků v oblasti evropského výzkumu v otázkách bezpečnosti, vzhledem k tomu, že struktury podniků v tomto odvětví jsou ve srovnání s ostatními oblastmi výzkumu velmi rozmanité;

53.   žádá, aby Kodex chování pro vývoz zbraní z roku 1998 nabyl ve všech členských státech postavení zákona a aby byl rovněž správně používán a prováděn; zastává názor, že rozhodnutí o tom, které země určení splňují kritéria kodexu, by mělo být přijato společně;

ZHN/Írán

54.   uvědomuje si, že nelze zaručit úspěch pokusů o zastavení výroby obohaceného uranu pro použití ve zbraních v Íránu; přesto pokládá společnou nabídku k jednání poskytnutou EU–3, USA, Ruskem a Čínou za nejslibnější cestu; vítá mnohostranný přístup, který tuto nabídku podporuje; vyjadřuje politování na tím, že rozhovory mezi vysokým představitelem EU pro SZBP a EU–3 na jedné straně a Íránem na straně druhé nevedly dosud k uspokojivým výsledkům; v důsledku toho souhlasí s tím, aby se o této záležitosti jednalo na úrovni Rady bezpečnosti OSN; zdůrazňuje, že jednání lze kdykoli obnovit za předpokladu, že se na íránské straně objeví náznaky toho, že by mohla být úspěšná; uvítal by ochotu Spojených států připojit se k těmto jednáním s Íránem;

Směrem k bezpečnostní a obranné Unii

55.   poukazuje na to, že se EU vyvíjí směrem k bezpečnostní a obranné Unii, jež se bude zabývat jak vnější bezpečností, tak různými aspekty vnitřní bezpečnosti, bojem s terorismem ve všech jeho podobách a zvládáním přírodních katastrof a bude se skládat z těchto prvků:

56.   je toho názoru, že by tento proces měly posílit tyto prvky:

57.   podtrhuje význam Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která přinese významný pokrok směrem k bezpečnostní a obranné unii, zejména prostřednictvím:

o
o   o

58.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, generálním tajemníkům OSN, NATO, OBSE a Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 580. (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0037.

Usnesení Evropského parlamentu obsahující dopouručení Komisi k problematice dědictví a závětí (2005/2148 (INI))

P6_TA(2006)0496 A6-0359/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na zelenou knihu "Dědictví a závěti", kterou Komise předložila dne 1. března 2005 (KOM(2005)0065) a její přílohu (SEK(2005)0270),

-   s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 26. října 2005(1),

-   s ohledem na čl. 192 druhý pododstavec Smlouvy o ES,

-   s ohledem na články 39 a 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0359/2006),

A.   vzhledem k tomu, že podle studie, kterou na žádost Komise vypracoval v roce 2002 Deutsches Notarinstitut, je na území Evropské unie každoročně otevřeno 50 000 až 100 000 případů dědictví s mezinárodním dosahem,

B.   vzhledem k tomu, že tento počet z důvodu nedávného přistoupení deseti nových členských států a z důvodu nadcházejícího rozšíření Evropské unie nevyhnutelně poroste,

C.   vzhledem k tomu, že v souvislosti s dědictvím a závěťmi existují v současné době značné rozdíly mezi systémy mezinárodního práva soukromého a hmotného práva členských států,

D.   vzhledem k tomu, že tyto rozdíly, které by dědicům při získávání dědictví mohly způsobit obtíže a výdaje, by mohly představovat překážky při uplatňování svobody pohybu a usazování uvedené v článcích 39 a 43 Smlouvy o ES a při uplatňování vlastnického práva jako obecné právní zásady Společenství(2),

E.   vzhledem k možnosti pokročit od plánu na opatření určená k uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanskoprávních a obchodních věcech, který přijala Rada a Komise v roce 2000(3), od Haagského programu, který byl přijat dne 4. listopadu 2004 a týká se posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii, a od akčního plánu Rady a Komise o provádění Haagského programu zaměřeného na posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii(4) směrem k přípravě právního nástroje Společenství souvisejícího s mezinárodním právem soukromým v oblasti dědictví a závětí, jak to bylo uvedeno již ve Vídeňském akčním plánu z roku 1998(5),

F.   vzhledem k tomu, že zahájení zákonodárné iniciativy v souvislosti s dědictvím a závěťmi odpovídá cílům práva Společenství, které zakazuje diskriminaci z hlediska státní příslušnosti a směřuje k podpoře sociální integrace všech lidí, jejichž hlavní bydliště a středisko zájmů se nachází v jednom z členských států nezávisle na jejich státní příslušnosti,

G.   vzhledem k tomu, že harmonizace hmotného práva v oblasti dědictví a závětí v členských státech nespadá do působnosti Evropského společenství, avšak podle čl. 65 písm. b) Smlouvy o ES přijímání opatření zaměřených na "podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů" do jeho působnosti spadá,

H.   vzhledem k tomu, že v souladu s  čl. 67 odst. 5 druhou odrážkou Smlouvy o ES musí být akt Společenství ohledně dědictví a závětí přijat postupem uvedeným v článku 251 Smlouvy o ES,

I.   vzhledem k tomu, že v souvislosti s dědictvím a závěťmi není možno opomíjet dodržování některých základních zásad veřejného pořádku, které možnost odkazovat jmění omezují ve prospěch rodiny zůstavitele nebo jiných oprávněných osob,

1.   žádá Komisi, aby v průběhu roku 2007 předložila Parlamentu na základě čl. 65 písm. b) a čl. 67 odst. 5 druhé odrážky Smlouvy o ES legislativní návrh k problematice dědictví a závětí; vyzývá k tomu, aby tento návrh byl sestaven na základě interinstitucionální diskuse a aby současně odpovídal v příloze podrobně popsaným doporučením;

2.   vyzývá Komisi, aby v rámci probíhajících jednání o podpůrném program "Civilní soudnictví pro období 2007–2013" zveřejnila výzvu k předkládání návrhů pro informační kampaň určenou odborníkům v oblasti práva z tohoto oboru týkající se problematiky přeshraničních dědictví a závětí;

3.   vyzývá Komisi, aby v rámci podpůrného programu "Civilní soudnictví pro období 2007–2013" určila jako prioritu vytvoření sítě odborníků na civilní právo pro podporu vzájemné důvěry a pochopení mezi osobami činnými v této oblasti, pro výměnu informací a vytvoření osvědčených postupů;

4.   konstatuje, že doporučení uvedená v příloze odpovídají zásadě subsidiarity a základním občanským právům;

5.   domnívá se, že požadovaný návrh neovlivní rozpočet Společenství;

6.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doprovodná podrobná doporučení Radě a Komisi, a parlamentům a vládám členských států.

PŘÍLOHA

PODROBNÁ DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Doporučení 1 (k formě a minimálnímu obsahu přijímaného nástroje)

Doporučení 2 (ke kritériím pro stanovení příslušnosti a objektivního spojujícího faktoru)

Evropský parlament se domnívá, že přijímaný legislativní akt by měl v zásadě zajistit, že se soudní příslušnost a právní řád (forum a ius) neliší, čímž se usnadní uplatňování zahraničního práva.

Doporučení 3 (ke svobodě volby jednotlivců)

Evropský parlament se domnívá, že přijímaný legislativní akt by měl zohlednit prostor pro uplatňování svobody volby, konkrétně povolit:

Doporučení 4 (k právu použitelnému pro formu závětí)

Evropský parlament je toho názoru, že přijímaný legislativní akt by měl stanovit specifická pravidla v oblasti práva použitelného na formu závětí, které jsou, pokud jde o jejich formu, považovány za platné, pokud je za závěti považuje právo státu, ve kterém je zůstavitel sepsal, nebo právo státu, ve kterém měl zůstavitel v okamžiku sestavení závěti nebo v okamžiku smrti obvyklé bydliště, nebo také právo státu, jehož státní příslušnost měl zůstavitel v okamžiku sepsání závěti nebo v okamžiku smrti.

Doporučení 5 (k právu použitelném na dědické dohody)

U dědických dohod by přijímaný legislativní akt měl rovněž zohlednit určitý prostor pro uplatňování svobodné vůle jednotlivce a povolit stranám, aby se ve výslovném prohlášení dohodly, že se na dědickou dohodu použije právo státu, ve kterém mají osoby nebo jedna z osob, o jejichž dědictví jde, obvyklé bydliště v okamžiku uzavření dohody nebo jehož státní příslušnost mají v tomto okamžiku.

Doporučení 6 (k obecným otázkám v souvislosti s použitelným právem)

Evropský parlament se domnívá, že v přijímaném legislativním aktu by měly být upraveny také obecné otázky v souvislosti s použitelným právem.

Doporučení 7 (k evropskému dědickému osvědčení)

Evropský parlament se domnívá, že cílem přijímaného legislativního aktu musí být zjednodušení postupů, které dědicové a závětní dědicové musí dodržet při získávání majetku tvořícího pozůstalost, konkrétně

Toto dědické osvědčení, v němž bude uvedeno právo použitelné na dědický případ, bude vypracováno podle standardního modelu, který bude stanoven v přijímaném legislativním aktu, a bude představovat vhodný právní důvod pro zápis vzniku dědictví do úředních rejstříků dědictví členského státu, kde je majetek umístěn, s výhradou dodržení ustanovení tohoto členského státu s ohledem na fungování těchto rejstříků a následky informací obsažených v těchto rejstřících.

Dále by přijímaný legislativní akt měl zajistit ochranu třetích osob jednajících v dobré víře, které z relevantních důvodů uzavřely právní úkon s osobou, která se jim na základě dědického osvědčení zdá být oprávněná pro disponování s majetkem tvořícím pozůstalost, a na ochranu jejich koupě, s výjimkou případu, kdy ví, že údaje v dědickém osvědčení nejsou správné nebo příslušný úřad zajistil zabavení nebo změny tohoto dědického osvědčení.

Doporučení 8 (k právu země, kde se nachází majetek, – "lex loci rei sitae'– a k zásadě povinných dědických dílů)

Evropský parlament se domnívá, že by přijímaný legislativní akt měl:

Doporučení 9 (k fondům (trustům))

Evropský parlament připomíná, že podle článku 295 Smlouvy spadají pravidla upravující vlastnictví majetku do působnosti členských států, a proto žádá, aby se přijímaný legislativní akt nevztahoval na fondy. Tento akt by měl ovšem specifikovat, že pokud je fond vytvořen v důsledku úmrtí, nebrání skutečnost, že se na případ dědictví použije právo uvedené v dotyčném nástroji, tomu, aby se na správu fondu použilo jiné právo, a naopak skutečnost, že se na tento případ použije právo upravující fondy, by neměla bránit tomu, aby se na případ dědictví mohlo použít právo podle přijímaného legislativního aktu.

Doporučení 10 (k "exequatur")

Evropský parlament navrhuje Komisi, aby v případě přijímaného legislativního aktu, s ohledem na uznávání a výkon rozhodnutí, byl využit systém zavedený nařízením (ES) č. 44/2001, které vyžaduje exequatur pouze v případě, pokud musí být rozhodnutí vydané soudy v jednom členském státě provedeno na základě exekučního řízení v jiném členském státě.

Pokud má být ovšem proveden zápis do veřejného rejstříku, mělo by být při zohlednění velmi rozdílných pravidel v různých členských státech stanoveno, že k rozhodnutí musí být přiloženo "potvrzení o shodě" s veřejným pořádkem a kogentními předpisy členského státu vykonávajícího řízení, které – podle standardního formuláře – vystavuje místní soudní úřad.

Doporučení 11 (k veřejným nástrojům)

Evropský parlament se domnívá, že je třeba upravit stejné následky pro veřejné listiny týkající se dědictví, které musí být zejména uznány ve všech členských státech, pro účely doložení skutečností a prohlášení, u nichž příslušný orgán potvrzuje, že k nim došlo v jeho přítomnosti, pokud to stanoví právo původního členského státu.

V souladu s článkem 57 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 musí veřejná listina splňovat všechny podmínky pro svou průkaznost, které jsou nutné v původním členském státě, a nebude uznána, pokud by její uznání mělo zřejmé následky neslučitelné s veřejným pořádkem členského státu vykonávajícího řízení.

Pokud má být dále veřejná listina v souladu s prováděním soudního rozhodnutí zapsána do veřejného rejstříku, je nutné stanovit, že k listině samotné bude přiloženo "potvrzení o shodě" s veřejným pořádkem a kogentními předpisy členského státu vykonávajícího řízení, které – podle standardního formuláře – vystavuje úřad, jež je pro sestavení této listiny příslušný v posledním jmenovaném státě.

Doporučení 12 (k evropské síti rejstříků závětí)

Evropský parlament nakonec usiluje o založení evropské sítě národních rejstříků závětí spojením vnitrostátních rejstříků, aby došlo ke zjednodušení v oblasti vyhledávání a ověřování ustanovení týkajících se posledních vůlí zesnulých.

(1) Úř. věst. C 28, 3.2.2006, s. 1. (2) Případ C-368/96, Generics (UK) a ostatní, [1998] Sb. rozh. s. I-7967, bod 79 a soudní praxe s tím spojená. (3) Úř. věst. C 19, 23.1.1999, s. 1. (4) Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 1. (5) Úř. věst. C 198, 12.8.2005, s.1. (6) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s.1.

Usnesení Evropského parlamentu o ženách v mezinárodní politice (2006/2057(INI))

P6_TA(2006)0497 A6-0362/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem zásady stanovené v článku 2, čl. 3 odst. 2, článku 13, čl. 137 odst. 1 písm. i) a článku 141 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie vyhlášenou v roce 2000(1), a zejména na článek 23 této listiny, který uvádí, že "Rovnost žen a mužů musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Zásada rovnosti nebrání zachování nebo přijetí opatření poskytujících zvláštní výhody ve prospěch nedostatečně zastoupeného pohlaví",

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950,

-   s ohledem na doporučení Rady Evropy, a zejména její rezoluci a akční plán přijaté na 6. Evropské ministerské konferenci o rovnosti žen a mužů, která se konala 8.–9. června 2006 ve Stockholmu, a zejména na část I bod F dodatku týkající se rovnoměrného zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech,

-   s ohledem na Aténskou ministerskou deklaraci z roku 1992 z Evropské konference o ženách u moci, ve které se stanoví, že "ženy představují polovinu potenciálních talentů a schopností lidstva a skutečnost, že nejsou dostatečně zastoupeny při rozhodování je ztráta pro společnost jako celek",

-   s ohledem na Pařížskou ministerskou deklaraci z roku 1999 uvedenou na Evropské konferenci o ženách a mužích u moci – společnost, jež dbá na blaho svých občanů, dynamická ekonomie a vize pro Evropu,

-   s ohledem na závěrečnou deklaraci výroční konference o síti parlamentních výborů pro rovné příležitosti žen a mužů, která byla přijata dne 21. listopadu 2003 v Římě,

-   s ohledem na lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost z března 2000, a zejména na její důraz na skutečnost, že hospodářské politiky citlivé na problematiku rovnosti žen a mužů příznivě ovlivní celkovou strategii pro růst a konkurenceschopnost EU,

-   s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. března 1995(2) a na doporučení Rady 96/694/ES ze dne 2. prosince 1996(3) o vyrovnané účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 18. ledna 2001(4) o zprávě Komise týkající se uplatňování výše zmíněného doporučení Rady 96/694/ES a usnesení ze dne 2. března 2000 o ženách v rozhodovacích procesech(5),

-   s ohledem na ministerskou deklaraci Konference ministrů o rovném postavení žen a mužů, která se konala dne 4. února 2005 v Lucemburku,

-   s ohledem na plán Komise pro dosažení rovného postavení žen a mužů (2006–2010)(KOM(2006)0092), a zejména na návrh Komise podpořit síť žen v rozhodovacím procesu,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN z roku 1948,

-   s ohledem na Úmluvu OSN z roku 1979 o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), která mimo jiné stanoví, že signatářské země podniknou všechna příslušná opatření pro odstranění diskriminace žen v politickém a veřejném životě ve své zemi,

-   s ohledem na Opční protokol k úmluvě CEDAW přijatý v roce 1999, který stanoví, že jednotlivci nebo skupiny jednotlivců, kteří tvrdí, že jsou oběťmi porušování jakéhokoli práva stanoveného v úmluvě, se mohou obrátit na soudní orgán signatářské země,

-   připomínaje, že Úmluva o politických právech žen z roku 1952 stanoví, že ženy jsou rovnoprávné s muži a mají bez jakékoli diskriminace právo hlasovat ve všech volbách, být voleny do všech všeobecně volených orgánů zřízených v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zastávat státní úřad a vykonávat všechny státní funkce stanovené vnitrostátními právními předpisy,

-   připomínaje Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, a zejména článek 25 tohoto paktu, který stanoví, že každý občan má právo a možnost podílet se na řízení státních záležitostí, a to přímo nebo prostřednictvím svobodně zvolených zástupců, a právo volit a být volen v pravidelných právoplatných volbách,

-   s ohledem na 4. světovou konferenci o ženách, která se konala v září 1995 v Pekingu, na deklaraci a akční platformu přijatou v Pekingu a na následující výsledné dokumenty přijaté na následných zvláštních zasedáních OSN Peking + 5 a OSN Peking + 10 o nových činnostech a iniciativách zaměřených na uplatňování Pekingské deklarace přijaté dne 9. června 2000 a akční platformy přijaté dne 11. března 2005,

-   s ohledem na Rozvojové cíle tisíciletí, zejména na třetí rozvojový cíl týkající se podporování rovného postavení žen a mužů a posilování postavení žen jako nezbytného předpokladu pro odstranění hladu, chudoby a nemocí, dosažení rovného přístupu na všech úrovních vzdělání a ve všech oblastech zaměstnání, rovné kontroly nad zdroji a rovnoměrného zastoupení ve veřejném a politickém životě,

-   s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1325 přijatou dne 31. října 2000 (dále jen "rezoluce 1325(2000)"), zejména na její odstavec 1, ve kterém jsou členské státy naléhavě vyzývány, aby zajistily větší zastoupení žen na všech úrovních rozhodovacích procesů v národních, regionálních a mezinárodních institucích a systémech v oblasti prevence, řízení a řešení konfliktů, a rovněž s ohledem na předsednické prohlášení přijaté u příležitosti 5. výročí rezoluce 1325(2000) v říjnu 2005,

-   s ohledem na své usnesení o účasti žen na řešení konfliktů mírovými prostředky ze dne 30. listopadu 2000(6),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o situaci žen v ozbrojených konfliktech a jejich úloze při rekonstrukci a v demokratickém procesu v zemích po ukončení konfliktů(7),

-   s ohledem na závěry schůze Rady pro obecné záležitosti a vnější vztahy, která se konala ve dnech 23. a 24. května 2005 a týkala se evropské bezpečnostní a obranné politiky, a s ohledem na návrh hlavních směrů pro uplatňování rezoluce 1325(2000) v souvislosti s evropskou bezpečnostní a obrannou politikou (EBOP), který Evropská rada schválila dne 16. prosince 2005,

-   s ohledem na rozhodnutí norské vlády zavést zákonem kvótu ve výši 40 % pro zastoupení žen v řídících orgánech kapitálových společností,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0362/2006),

A.  A vzhledem k mezníku, kterého roku 1995 dosáhla pekingská konference v prosazování programu rovného postavení mužů a žen včetně ohledu k zastoupení žen v politice,

B.   vzhledem k tomu, že vyvážená účast žen a mužů na politických a rozhodovacích procesech bude věrněji odrážet složení společnosti a je zásadní pro příští generace a řádné fungování demokratických společností,

C.   vzhledem k tomu, že dobrá správa věcí veřejných zahrnuje úctu k základním svobodám a předpokládá, že se s právy žen zachází jako se základními právy,

D.   vzhledem k tomu, že postavení žen v mezinárodní politice závisí primárně na postavení žen ve vnitrostátním kontextu a na strategiích směřujících k prosazování žen, které jsou zavedeny na vnitrostátní úrovni,

E.   vzhledem k významné úloze, kterou svou politikou obsazování pracovních míst v OSN sehrává generální tajemník Organizace spojených národů v poskytování příkladu politické scény, kde budou vyváženěji zastoupena obě pohlaví, ve světovém měřítku,

F.   vzhledem k tomu, že ze 191 zemí, které jsou v současné době členy OSN, pouze 47 podepsalo Úmluvu o politických právech žen ze dne 20. prosince 1952 a 115 k ní přistoupilo, a vzhledem k tomu, že v důsledku toho nemohou ženy v řadě zemí plně vykonávat svá politická práva a jsou vyloučeny z účasti na volbách nebo ze zastávání veřejných úřadů,

G.   vzhledem k tomu, že podle Meziparlamentní unie představují ze 43961 členů parlamentů na celém světě (dolní a horní komory společně) ženy pouze 16,4 % (tj. 7195 žen); vzhledem k tomu, že nejvyšší podíl poslankyň je ve skandinávských zemích (40 %), dále v Americe (19,6 %) a Evropě (země OBSE bez skandinávských zemí), kde je průměr 16,9 %, což je hodnota o málo vyšší než v Subsaharské Africe (16,4 %), Asii (16,3 %), Tichomoří (12 %) a arabských státech (8,3 %),

H.   vzhledem k tomu, že toto procento je známkou základního demokratického deficitu jak na evropské úrovni, tak v širším mezinárodním kontextu,

I.   vzhledem k tomu, že přestože ve většině evropských i mimoevropských zemí existuje rovnoprávnost de iure, zůstávají de facto mezi ženami a muži nerovnosti, pokud jde o rozdělení moci, odpovědnosti a přístup k hospodářským, sociálním a kulturním zdrojům, což je způsobeno přetrváváním převažujících rolí žen a mužů a jejich dopadem projevujícím se nerovnoměrným sdílením úkolů v rodině a dopadem na sladění rodinného a profesionálního života většiny žen,

J.   vzhledem k tomu, že i přes právní předpisy Společenství a vnitrostátní právní předpisy zavedené v průběhu více než 30 posledních let přetrvává rozdíl mezi pohlavími v odměnách za práci stejné hodnoty, jehož průměr v rámci EU dnes dosahuje 15 %,

K.   vzhledem k tomu, že dnes má vysokoškolské vzdělání více žen než mužů,

L.   vzhledem k tomu, že požadavek na zavedení kandidátních listin s rovnoměrným zastoupením žen a mužů by byl neúčinný, pokud by byly všechny ženy umisťovány na nevolitelné pozice, a vzhledem k tomu, že ani kandidátka, na níž jsou ženy v dokonalém poměru umístěny na volitelných pozicích, nemusí dosáhnout žádoucího výsledku, pokud daná země používá volební systém s "otevřenými kandidátními listinami", který umožňuje voličům, aby měnili pořadí kandidátů na kandidátce,

M.   vzhledem k zásadní roli, kterou různými prostředky hrají politické strany v zamezování nárůstu nebo v navyšování zastoupení žen v politice, vzhledem k tomu, že stále více politických stran prohlašuje, že mají členskou základnu zastoupenou muži i ženami ve vyrovnaném poměru, avšak vrcholná úroveň politických stran tomu odpovídá pouze zřídka – pouze 11 % předsedů stran v celosvětovém měřítku jsou ženy,

N.   se zaujetím připomínaje, že vedle kvót existuje široké spektrum dalších nástrojů k zajištění vzrůstající účasti žen v politice, jako jsou opatření pozitivní diskriminace zaměřená na zajištění přítomnosti a činnosti žen v parlamentech a na dalších volených pozicích,

O.   zdůrazňuje, že v zemích, ve kterých proběhl konflikt a jejichž volební systém navrhla OSN, která v nich rovněž uspořádala volby, je větší pravděpodobnost, že bude více žen zastávat volené funkce, což je způsobeno tím, že OSN ukládá, aby bylo zastoupení mužů a žen rovnoměrnější,

P.   vzhledem k důležitosti toho, aby se cestou kampaní určených ke zvýšení povědomí změnilo kulturní přijetí vyrovnaného rozhodovacího procesu, a vzhledem k tomu, že dosažení rovnováhy v zastoupení mužů a žen v politice často vyžaduje změnu v postojích veřejnosti,

Q.   nezapomínaje na skutečnost, že sdílení úkolů v rodině mezi ženami a muži má dopad na plnou účast žen v politice,

R.   uznávaje klíčovou roli nevládních a dobrovolnických organizací v úsilí o ovlivnění společnosti jako celku, aby přijala spravedlivější rovnováhu zastoupení mužů a žen v politice,

S.   vzhledem k tomu, že ženy mohou jako celek díky své práci mezi řadovým obyvatelstvem kladným způsobem přispět, a také tak přispěly, k úsilí o nastolení kultury změny, pokud jde o témata rovnosti mužů a žen a o zásadní společenská a politická témata,

T.   vzhledem k významu včasného vzdělání a odborné přípravy pro to, aby ženy rozvíjely své vědomosti, dovednosti a sebedůvěru, kterou potřebují, aby se mohly plně podílet na politice a společenském životě,

U.   vzhledem k přínosu, který spočívá v tom, že ženy zaměřily pozornost veřejnosti na specifické potřeby žen, tak, aby nedílnou součást budoucí politiky tvořilo hledisko rovnosti pohlaví a aby tato politika jako celek lépe sloužila demokracii,

V.   zdůrazňuje, že uznání žen za jejich kladný přínos mezinárodní politice ze strany jejich protějšků je zásadní pro přispění k vyrovnanějšímu zastoupení mužů a žen v politické kultuře, a připomínaje skutečnost, že pouze 12 z 92 nositelů Nobelovy ceny za mír byly ženy,

1.   připomíná, že na evropské úrovni - ve výše zmíněném usnesení ze dne 2. března 2000 - bylo již uznáno, že vyrovnaný podíl obou pohlaví v rozhodovacím procesu je podmínkou nezbytnou pro demokracii;

2.   konstatuje, že na základě nedávných voleb získaly ženy v některých členských státech a třetích zemích nejvyšší funkce jako hlavy států a vlád;

3.   blahopřeje představitelům vlád, které při výběru členů svých kabinetů použily objektivní a nediskriminační kritéria;

4.   hluboce lituje skutečnosti, že i přes četná politická prohlášení a doporučení, akční programy přijaté po celém světě a zvláštní právní předpisy zavedené na národní úrovni i nadále přetrvává nerovnost a diskriminace z důvodu pohlaví a ženy v Evropě i po celém světě stále nejsou v politice dostatečně zastoupeny; bere na vědomí zejména skutečnost, že podíl žen zvolených do Evropského parlamentu se mezi členskými státy pohybuje v rozmezí 58 % až 0 % (průměr je o málo vyšší než 30 %), a že podíl žen zvolených do vnitrostátních parlamentů členských států se pohybuje mezi 45 % a 9 %;

5.   upozorňuje na skutečnost, že slabé zastoupení žen v místech, kde se přijímají rozhodnutí a spravují věci veřejné, je spojeno s obtížemi vyplývajícími ze sladění soukromého a profesního života, nerovnoměrným rozdělením úkolů v rodině, jakož i s diskriminací v zaměstnání a v odborné přípravě;

6.   zdůrazňuje, že je nutné nesoustředit se pouze na procento zastoupení žen, ale skutečně se zaměřit na to, jakým způsobem ženy aktivní v politice ovlivňují formování řízení a řešení konfliktů a jak přispívají k tomu, aby reformy řízení, spolehlivost a právní stát tvořily jednu z priorit politické agendy na národní a mezinárodní úrovni;

7.   zdůrazňuje, že slabé zastoupení žen v politice připravuje státy o cenný lidský potenciál;

8.   podporuje práci Meziparlamentní unie, směřující k rovnoměrnějšímu zastoupení žen a mužů na politické scéně;

9.   vítá skutečnost, že pracovní program v rámci CEDAW na rok 2006 zahrnuje problematiku rovnoměrné účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech na všech úrovních, a těší se na jeho závěry a doporučení; žádá, aby Komise a předsednictví Rady informovaly Parlament o jednáních v rámci CEDAW;

10.   lituje skutečnosti, že pouze velmi malý počet žen v současné době zastává funkci zvláštních a osobních zástupců a vyslanců a osobních a zvláštních poradců generálního tajemníka OSN a jiné vysoké pozice v OSN obecně;

11.   vybízí generálního tajemníka OSN, aby jmenoval více žen do funkce zvláštního zástupce generálního tajemníka, zástupce nebo zvláštního vyslance a osobního a zvláštního poradce; zdůrazňuje, že by bylo vhodné, aby členské státy OSN předložily jména kandidátek i kandidátů ( vypouštěno), když generální tajemník OSN zvažuje obsazování (vypuštěno) takových vysokých pozic;

12.   vybízí delegace Rady bezpečnosti OSN, aby do svých řad začleňovaly ženy a zajistily tak, aby se všechny mise pro udržení míru, řešení konfliktů nebo budování míru zaměřily na rovnost žen a mužů a aby se při návštěvách konfliktních oblastí setkávaly s místními ženskými organizacemi;

13.   vítá rozhodnutí Rady zaslat členským státům dotazník s žádostí o informace týkající se opatření, která učinily v souvislosti s uplatňováním rezoluce 1325(2000); a žádá Radu, aby svá zjištění sdělila Parlamentu;

14.   výrazně podporuje začlenění ženské policie, civilních a vojenských úřednic do mírových misí EU a OSN s cílem posílit komunikaci s ženami v místních komunitách a místními společnostmi obecně;

15.   vyjadřuje politování nad tím, že v současné době pouze jedna žena vykonává funkci osobního zástupce vysokého představitele EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP), a to ze 14 míst na úrovni zvláštního zástupce EU/osobního zástupce/zvláštního vyslance nebo zvláštního koordinátora(8); vyzývá vysokého představitele EU pro SZBP, aby do funkcí zvláštního zástupce generálního tajemníka, zástupce nebo zvláštního vyslance jmenoval více žen; vybízí vysokého představitele EU pro SZBP, aby od členských států požadoval při obsazování takových vysokých pozic předložení seznamu jmen kandidátek i kandidátů;

16.   žádá vysokého představitele EU pro SZBP, Komisi a všechny členské státy, aby přijímaly do civilní armády a k policii více žen a učinily rovnost žen a mužů ústředním bodem všech misí EBOP, jak bylo zavedeno v rámci mise EUFOR v Konžské demokratické republice;

17.   důrazně vyzývá k zavedení školení zaměřených na zvláštní problematiku rovnosti žen a mužů, určená pro všechny pracovníky v rámci misí EBOP; vyzývá rovněž ke zveřejnění souhrnu nástrojů pro rovnost žen a mužů týkající se mužských a ženských aspektů v konfliktních a po-konfliktních situacích pro všechny pracovníky, kteří se podílejí na operacích EBOP;

18.   vítá větší počet žen-komisařek v Komisi předsedy Barrosa, lituje však, že není ještě dosaženo plné rovnosti žen a mužů na úrovni Komise tak, aby šla příkladem Evropě i celému světu;

19.   vítá nový plán Komise týkající se rovného postavení žen a mužů, zejména její rozhodnutí podporovat síť žen v procesu rozhodování;

20.   vítá rozhodnutí zřídit Evropský institut pro rovnost mužů a žen, který má vyvíjet iniciativu směřující k prosazování většího zastoupení žen v mezinárodní politice;

21.   žádá Komisi, aby jej pravidelně informovala o postupu prací skupiny komisařů v oblasti základních práv, opatření proti diskriminaci a rovných příležitostí;

22.   lituje skutečnosti, že z celkového počtu 107 delegací a úřadoven Komise ve třetích zemích působí v současné době pouze 7 žen ve funkci vedoucího delegace; naléhavě žádá Komisi, aby do nejvyšších funkcí v rámci vnějších delegací jmenovala více žen;

23.   žádá Komisi, aby využila vnější vztahy EU a nástroje rozvojové politiky a politiky spolupráce jako vodítka pro podporu žen v politice, a zejména pro podporu účasti žen jako voliček a politických kandidátek, začleňování problematiky rovnosti žen a mužů do programů politických skupin ve volebních kampaních, a aby zároveň jednala s dalšími regionálními organizacemi zejména o problematice budování kapacit;

24.   žádá Komisi, aby zvýšila svou podporu projektům, jejichž cílem je zajistit účast žen v politickém životě uvnitř EU i mimo ni, zejména v rozvojových zemích;

25.   doporučuje, aby jeho příslušný výbor navázal a podporoval stálou a pravidelnou spolupráci s členkami parlamentů celého světa; žádá, aby byly poskytnuty zdroje na to, aby se mohlo konat ženské fórum v rámci Společného parlamentního shromáždění AKT–EU a podobná fóra v jiných parlamentních shromážděních, jichž se EU účastní, a bylo možno vést společné iniciativy;

26.   žádá členské státy a Komisi, aby – bude-li to vhodné – podporovaly vzdělávací programy, které zvýší informovanost občanů, zejména pak mladých lidí, o problematice rovných práv žen plně se podílet na politickém životě od raného věku;

27.   vyzývá budoucí Institut pro rovnost žen a mužů, aby Evropský parlament pravidelně informoval o údajích, které shromáždí, a o dopadu vnitrostátních právních předpisů o rovném zastoupení a politik rovnosti pohlaví, které uplatňují členské státy, a o osvědčených postupech evropských a vnitrostátních politických stran;

28.   vyzývá budoucí Institut pro rovnost žen a mužů, aby monitoroval a vyhodnocoval pokrok v dosahování vyrovnané účasti žen a mužů v politickém a veřejném životě v Evropě tím, že nastaví a bude uplatňovat ukazatele pro účely monitorování a vyhodnocování na základě mezinárodně srovnatelných údajů zvlášť pro každé pohlaví a následně veřejně informuje o přijatých opatřeních a dosaženém pokroku v oblasti začleňování žen do rozhodovacích procesů, přičemž bude tyto zprávy šířit;

29.   vyzývá budoucí Institut pro rovnost žen a mužů, aby navázal úzkou spolupráci s nezávislými orgány, jako jsou pozorovací střediska pro rovné zastoupení nebo speciální mediační orgány ustanovené na vnitrostátní úrovni, a to za účelem sledování činností vládních politik v oblasti vyrovnané účasti žen a mužů na politickém a veřejném životě;

30.   vybízí budoucí Institut pro rovnost žen a mužů, aby spolupracoval s výzkumnými institucemi na dalším studiu překážek, které brání ženám v přístupu k vrcholným veřejným funkcím a k politickému životu, včetně výzkumu stereotypů o ženách v politice;

31.   vybízí budoucí Institut pro rovnost žen a mužů, aby se nesoustředil pouze na čísla a skutečně posoudil, jak ženy ovlivňují politické pochody jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni, zejména v prosazování dobré správy věcí veřejných, odpovědnosti a právního státu;

32.   uznává, že státy jsou hlavním hybným motorem pro účinnou změnu v politickém zastoupení; naléhavě žádá všechny státy, aby se řídily svými závazky učiněnými v deklaraci a akční platformě, které byly přijaty v září 1995 v Pekingu a během schůzí Peking +5 a Peking +10, a rovněž svými závazky vyplývajícími z mezinárodního práva, zejména pokud jde o uplatňování rezoluce 1325(2000) a lisabonské strategie;

33.   vyzývá členské státy, aby povzbuzovaly ženy k tomu, aby se ucházely o vysoké pozice na mezinárodní scéně, a naléhavě žádá členské státy, aby poskytovaly jména kandidátek spolu se jmény kandidátů ucházejících se o vysoké funkce v oblasti mezinárodního vyjednávání a politiky, zejména v mezinárodních organizacích;

34.   vybízí Komisi, aby analyzovala a rozšířila povědomí o osvědčených postupech s vnitrostátními a mezinárodními opatřeními zaměřenými na zvýšení účasti žen v nejvyšších pozicích mezinárodní politiky;

35.   žádá členské státy, aby přiváděly, vyškolovaly a jmenovaly více žen do diplomatických služeb a podporovaly rovnoměrné zastoupení mužů a žen ve svých delegacích v OSN a při dalších mezinárodních schůzích a konferencích;

36.   žádá vlády států EU, aby více působily na veřejné mínění ve svých státech s cílem učinit přítrž negativním sociálním postojům vůči schopnostem žen podílet se rovným způsobem na politickém procesu na národní a mezinárodní úrovni; vybízí členské státy, aby podporovaly cíl rovnoměrného zastoupení žen a mužů na všech místech veřejného sektoru;

37.   vyzývá členské státy, aby zavedly opatření, jejichž cílem bude podle lisabonské strategie a v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002 sladění společenského, rodinného a profesního života, a vytvořily tak vhodné prostředí pro plnou účast žen v politice;

38.   vyzývá členské státy, aby přijaly vhodné právní předpisy nebo správní opatření, kterými budou volení zástupci podpořeni v úsilí o sladění svých rodinných a veřejných odpovědností, a zejména, aby povzbudily parlamenty a místní nebo krajské orgány k zajištění toho, že jejich časové rozvrhy a pracovní metody umožní voleným zástupcům obou pohlaví, aby sladili svůj pracovní a rodinný život;

39.   vyzývá členské státy, aby ženám nabídly více možností odborné přípravy směřující k získání odpovídajících schopností, které jim usnadní kariéru v politice a přístup k vrcholným pozicím;

40.   žádá politické strany v celé Evropě, aby podporovaly vyvážené zastoupení mužů a žen na svých kandidátských listinách;

41.   vybízí politické strany v celé Evropě, aby odstranily všechny překážky bránící přímo či nepřímo účasti žen a zajistily tak právo žen na plnou účast na všech úrovních rozhodovacích procesů ve všech vnitřních politických strukturách a postupech jmenování a ve vedoucích funkcích politických stran na stejné úrovni jako muži;

42.   vybízí příslušné orgány, aby ženám a mužům, kteří se chtějí angažovat v politice, poskytly politická školení, včetně školení v oblasti vedení veřejných proslovů;

43.   naléhavě žádá politické strany, aby do seznamů volených funkcí stran začlenily kvalifikované ženy a muže;

44.   vybízí politické strany, aby vyzívaly ženy k účasti ve volbách a aby zvýšily všeobecné povědomí o zvláštních potřebách a úsilí žen v programech svých stran;

45.   vybízí meziparlamentní delegace, mise výborů a delegace EP, aby při svých činnostech zohledňovaly problematiku rovnosti pohlaví a odpovídajícího zastoupení žen v rámci institucionální spolupráce;

46.   potvrzuje svůj závazek k přístupu zohledňujícímu rovnost pohlaví a k vyváženému zastoupení mužů a žen ve všech svých delegacích a misích včetně misí pro sledování průběhu voleb;

47.   vybízí mise pro sledování průběhu voleb, jimž předsedají někteří poslanci Parlamentu, aby věnovaly zvláštní pozornost problematice účasti žen v politických kampaních, ve kterých se ženy účastní jako kandidátky nebo voličky;

48.   vybízí k podpoře účasti mladých žen v organizacích občanské společnosti, aby tyto ženy získaly zkušenosti, dovednosti a schopnosti, které jsou přenositelné do oblasti politického angažmá;

49.   vybízí k ustavení nevládních organizací, zejména těch, jejichž cílem je podporovat posílení postavení žen, a které budou poskytovat výcvik ve vedení, provádění rozhodnutí, dovednostech spojených s veřejnými projevy, používání informačních a komunikačních technologií, zvyšování sebevědomí a v dovednostech spojených s politickými kampaněmi, a vybízí k podpoře takových nevládních organizací tam, kde existují;

50.   vybízí sdělovací prostředky, aby uznaly důležitost účasti žen v politických pochodech, rovnoměrně pokrývaly kandidáty a kandidátky a věnovaly pozornost dopadu, které mají programy stran na prosazování potřeb a práv žen a demokratického zastoupení;

51.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a dalším orgánům a institucím EU, vládám a parlamentům členských států a členům OSN, a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. (2) Úř. věst. C 168, 4.7.1995, s. 3. (3) Úř. věst. L 319, 10.12.1996, s. 11. (4) Úř. věst. C 262, 18.9.2001, s. 248, (5) Úř. věst. C 346, 4.12.2000, s. 82, (6) Úř. věst. C 228, 13.8.2001, s. 186. (7) Přijaté texty, P6_TA(2006)0245. (8) Annalisa Gianella, osobní zástupkyně Javiera Solany pro otázky nešíření zbraní hromadného ničení.

Doporučení Evropského parlamentu Radě k boji proti obchodování s lidmi – integrovaný přístup a návrhy na akční plán (2006/2078 (INI))

P6_TA(2006)0498 A6-0368/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh doporučení Radě k boji proti obchodování s lidmi – integrovaný přístup a návrhy na akční plán (B6-0613/2005), který předložila Barbara Kudrycká za skupinu EPP-ED,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, zvláště na články 4 a 5, které zdůrazňují, že obchod s otroky se zakazuje ve všech jeho podobách,

-   s ohledem na pekingskou deklaraci čtvrté světové konference OSN o ženách, její pokračování Peking+5 a Peking+10 a usnesení ze dne 10. března 2005 o plnění akční platformy přijaté na čtvrté světové konferenci o ženách (Peking+10)(1),

-   s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989, zvláště na články 1, 7, 32, 34 a 35; a na Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte z roku 2000 týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, zvláště na jeho článek 3,

-   s ohledem na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) z roku 1979(2), zvláště na její články 5 a 6,

-   s ohledem na Palermský protokol OSN z roku 2000 o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který doplňuje Úmluvu OSN o nadnárodním organizovaném zločinu,

-   s ohledem na úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 29 o nucené nebo povinné práci (1930) a č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, kterou konference přijala na svém 87. zasedání (1999),

-   s ohledem na globální zprávu MOP z roku 2005 nazvanou "Globální aliance proti nucené práci", která navazuje na Deklaraci MOP o základních zásadách a právech na pracovišti z roku 2005,

-   s ohledem na zprávu ministerstva zahraničí USA z roku 2004 "The link between prostitution and sex trafficking" (Souvislost mezi prostitucí a obchodováním s lidmi za účelem sexuálního zneužívání)(3),

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a biomedicíně z roku 1997 a na článek 22 jejího Dodatkového protokolu o transplantaci orgánů a tkání lidského původu z roku 2002,

-   s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, kterou přijal Výbor ministrů dne 3. května 2005,

-   s ohledem na zprávu Rady Evropy z roku 2005 o situaci v organizovaném zločinu se zaměřením na nebezpečí hospodářské trestné činnosti,

-   s ohledem na doporučení Rady Evropy 1611/2003 o obchodování s orgány v Evropě,

-   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie z roku(4), zvláště na její články 1, 3 4, 5 a 6,

-   s ohledem na Bruselskou deklaraci o prevenci a boji proti obchodování s lidmi, která byla přijata dne 20. září 2002 na Evropské konferenci o prevenci a boji proti obchodování s lidmi – globální výzva pro 21. století,

-   s ohledem na Haagský program(5) o posílení svobody, bezpečnosti a práva, který vyzývá Radu a Komisi, aby vypracovaly plán týkající se osvědčených postupů, norem a mechanismů v boji proti obchodu s lidmi,

-   s ohledem na závěry Rady týkající se obchodování s lidmi, ke kterým dospěla na 2725. zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci, které se konalo ve dnech 27. a 28. dubna 2006(6),

-   s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodu s lidmi(7),

-   s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti sexuálnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii(8),

-   s ohledem na směrnici Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu vydávaném státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány(9),

-   s ohledem na zprávu Komise Radě a Evropskému parlamentu vycházející z článku 10 rámcového rozhodnutí Rady ze dne 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi (KOM(2006)0187),

-   s ohledem na plán EU týkající se osvědčených postupů, norem a způsobů práce pro boj proti obchodu s lidmi a jeho předcházení(10) (dále jen "akční plán"),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. října 2005 nazvaného "Boj proti obchodování s lidmi – integrovaný přístup a návrhy na akční plán" (KOM(2005)0514),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2006 strategiích prevence obchodování s ženami a dětmi a jejich sexuálního vykořisťování(11),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2000 o sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu "Za další opatření v boji proti obchodování se ženami"(12),

-   s ohledem na zprávu a doporučení, které dne 22. prosince 2004 předložila odborná skupina pro otázky obchodování s lidmi zřízená Komisí v roce 2003,

-   s ohledem na programy DAPHNE pro potírání násilí na dětech, mladistvých a ženách(13),

-   s ohledem na zprávy Europolu o obchodování s lidmi, zvláště na jeho zprávu o organizovaném zločinu v EU z roku 2005(14),

-   s ohledem na pokyny organizace UNICEF k ochraně práv dětí, které jsou oběťmi obchodování s lidmi (2003), a na referenční dokument o ochraně práv dětí, které jsou oběťmi obchodování s lidmi v Evropě (2006),

-   s ohledem na čl. 114 odst. 3 a článek 94 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0368/2006),

A.   vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je moderní formou otroctví, závažným zločinem a hrubým porušováním základních lidských práv a přivádí osoby do stavu závislosti prostřednictvím výhružek, násilí a ponižování,

B.   vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je globálním problémem, který se objevuje uvnitř státních hranic i přeshraničně bez ohledu na to, zda se jedná o zemi původu, zemi tranzitní nebo cílovou, a patří mezi nejlukrativnější formy mezinárodní organizovaného zločinu,

C.   vzhledem k tomu, že podle Rady Evropy obchodování s lidmi představuje třetí největší finanční zisk v organizovaném zločinu(15),

D.   vzhledem k tomu, že dosud přijatá opatření k omezení obchodování s lidmi zatím nepřinesla výsledky v podobě snížení počtu obětí; vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi je naopak nejrychleji narůstající kriminální činností(16) v porovnání s ostatními formami organizovaného zločinu v EU,

E.   vzhledem k tomu, že je nutné stanovit jasné konkrétní cíle, jako např. snížení počtu obětí obchodování s lidmi v příštích deseti letech na polovinu, i když konečným cílem by mělo být bezodkladné a úplné vymýcení tohoto druhu trestné činnosti,

F.   vzhledem k tomu, že pět členských států ještě stále neratifikovalo Mezinárodní úmluvu OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, pět členských států ještě stále neratifikovalo Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který tuto úmluvu doplňuje, deset členských států ještě stále neratifikovalo Opční protokol OSN k Úmluvě o právech dítěte, který se zabývá prodejem dětí, dětskou prostitucí a dětskou pornografií, a pouze jeden členský stát ratifikoval Úmluvu Rady Evropy o postupu proti obchodování s lidmi,

G.   vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi není pácháno pouze za účelem sexuálního vykořisťování, ale také za účelem vykořisťování pracovní síly, nelegálních adopcí, nuceného domácího nevolnictví a prodeje orgánů, musí boj proti němu zahrnovat mnohem více než jen potírání nucené prostituce a brát v úvahu všechny související podoby vykořisťování a útlaku,

H.   vzhledem k tomu, že obchodování s lidmi není nutně omezeno na určité pohlaví, jelikož muži, a zejména chlapci jsou také oběťmi sexuálního vykořisťování a vykořisťování pracovní síly; vzhledem k tomu, že převážnou část obětí však stále tvoří ženy a dívky,

I.   vzhledem k tomu, že ženy a děti jsou zvláště ohroženy, a jsou tedy vystaveny většímu riziku, že se stanou oběťmi obchodování s lidmi,

J.   vzhledem k tomu, že oběti obchodování s lidmi, mnohé z nich nezletilé, jsou vystaveny fyzickému a psychickému násilí a zneužívání, je jim odpírána důstojnost, jsou uvrhovány do otroctví, vystavovány mučení nebo jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, je jim odpírána osobní bezpečnost, svoboda pohybu a pracovní práva a často se nacházejí ve vynuceném nebo nechtěném vztahu závislosti na obchodnících s lidmi,

K.   vzhledem k tomu, že přestože Úmluva OSN o právech dítěte stanoví, že každé dítě musí být okamžitě po narození zaregistrováno, zůstává podle organizace UNICEF(17) více než polovina dětí narozených v rozvojovém světě – vyjma Číny – nezaregistrovaných (více než 50 miliónů dětí); vzhledem k tomu, že tyto neviditelné děti jsou spolu s milióny sirotků a dětí žijících na ulici vůči obchodování s lidmi nejzranitelnější a stávají se snadnými oběťmi nelegální adopce či obchodu s lidskými orgány; vzhledem k tomu, že konfliktní, katastrofické, postkonfliktní a postkatastrofické situace také vystavují děti většímu nebezpečí vykořisťování při obchodování s lidmi,

L.   vzhledem k tomu, že nelegální imigrace je odlišná od imigrace způsobující obchodování s lidmi, a proto by tyto otázky měly být řešeny samostatně,

M.   vzhledem k tomu, že ve zprávě ministerstva zahraničí USA "Zpráva o obchodování s lidmi za rok 2005" se uvádí, že z odhadovaného počtu 600 000 až 800 000 lidí, které se stanou každoročně oběťmi obchodování, tvoří přibližně 80 % ženy a dívky,

N.   vzhledem k tomu, že většina žen a dívek, které jsou předmětem obchodování, je vystavována různým druhům vykořisťování, zejména sexuálnímu vykořisťování, které je hlavním důvodem pro obchodování s lidmi, nucené práci a obchodování s orgány,

O.   vzhledem k tomu, že ve zprávě MOP(18) za rok 2005 se odhaduje, že 80 % obětí obchodování s lidmi tvoří ženy a dívky; vzhledem k tomu, že zpráva také odhaduje, že 40 % až 50 % všech obětí jsou děti; vzhledem k tomu, že podle zprávy jsou přímo oběťmi nucené práce v 56 % ženy a dívky; vzhledem k tomu, že 98 % osob, se kterými se obchoduje za účelem sexuálního vykořisťování, tvoří ženy a dívky,

P.   zhledem k tomu, že sexuální průmysl je založen na principu nabídky a poptávky; vzhledem k tomu, že ve zprávě Mezinárodní organizace pro migraci z roku 2003 se uvádí, že "rostoucí poptávka ze strany zákazníků je bezesporu jedním z faktorů přispívajících k nucené práci v sexuálním průmyslu",

Q.   vzhledem k tomu, že zpráva OSN od zvláštního zpravodaje pro otázky lidských práv o obětech obchodování s lidmi, zvláště ženami a dětmi, nazvaná "Integrace lidských práv žen a hledisko pohlaví", uvádí, že "zatímco lidská práva žen a dětí jsou porušována v mnoha formách obchodování s lidmi, sexuální průmysl je zvláštní formou obchodování s lidmi, při které jsou lidská práva žen a dětí znásilňována jako ženy a děti samotné",

R.   vzhledem k tomu, že přístup na pracovní trh EU je komplikovaný či dokonce omezený a nadměrně regulovaný, zatímco současně existuje očividná poptávka po pracovní síle, což vede k nelegální migraci, pašování a obchodování s lidmi,

S.   vzhledem k tomu, že nakládání s otázkou poskytování služeb je vysokou politickou prioritou; vzhledem k tomu, že existence vykořisťování pracovní síly je často široce tolerována veřejným míněním,

T.   vzhledem k tomu, že poptávka po levných a poslušných pracovnících bez dokumentů v EU přispívá k ilegálnímu obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že existence takové pracovní síly může snížit náklady, avšak na úkor lidské důstojnosti, a vzhledem k tomu, že vede k porušování pracovních norem, práva na spravedlivou odměnu za práci nebo ke krácení místních nebo státních příjmů, protože nejsou odváděny daně a sociální příspěvky,

U.   vzhledem k tomu, že vysoké zisky plynoucí z obchodování s lidmi jsou často předmětem praní peněz, což umožňuje páchání další organizované trestné činnosti včetně podplácení a podvodů a napomáhá pachatelům k nabytí nelegitimní ekonomické, společenské či dokonce politické moci,

V.   vzhledem k tomu, že poptávka po službách poskytovaných oběťmi obchodování s lidmi, např. poptávka od mužů, kteří mají v úmyslu nakupovat ženy a děti pro sexuální účely a také je nakupují, spojená s chudobou, sociálním vyloučením a nedostatkem dostupných příležitostí pro vykonávání vhodné práce je jeho hlavní hnací silou, a že bez posílení politické vůle a společného úsilí o snížení této poptávky bude téměř nemožné tuto činnost zastavit nebo aspoň významně omezit(19),

W.   vzhledem k tomu, že nedostatek udržitelných hospodářských a sociálních vyhlídek, rostoucí míra nezaměstnanosti a vidina neustále rostoucí chudoby v některých zemích původu spolu s úrovní hospodářského a sociálního rozvoje v Evropě přispívají k situaci, která zločineckým organizacím umožňuje snadno vytvářet zisk z obchodování s lidmi,

X.   vzhledem k tomu, že posílení výkonu práva kriminalizováním obchodníků s lidmi i jejich prostředníků je klíčovým bodem v boji proti obchodování s lidmi; vzhledem k tomu, že výkon práva by měl zahrnovat také možnost konfiskace výnosů a majetku z trestné činnosti; vzhledem k tomu, že je nutné posílit inspekce práce, včetně potrestání vykořisťování pracovní síly a ilegální práce; vzhledem k tomu, že by vytvoření sítě národních inspekcí práce a sjednocení postihů za vykořisťování pracovní síly mohlo vést k omezení této trestné činnosti; vzhledem k tomu, že je třeba zajistit účinné vyšetřování a stíhání v případech obchodování s lidmi, bylo by třeba vytvořit speciálně vybavené a vyškolené jednotky v rámci státní policie a státních zastupitelství,

Y.   vzhledem k tomu, že rychlá identifikace obětí je v boji proti obchodování s lidmi klíčová,

1.   předává Radě následující doporučení:

2.  Pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci Komisi, vládám členských států a přistupujících zemí.

(1) Úř. věst. C 320 E, 15.12.2005, s. 247. (2) http://www.un.org/Overview/rights.html (3) Ministerstvo zahraničí USA (2004), http://www.humantrafficking.org/countries/eap/united_states/news/2005_05/tip_factsheet_response.html (4) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s.1. (5) Haagský program přijatý Evropskou radou v listopadu 2004. (6) http://www.cosilium.europa.eu. (7) Úř. věst. L 203, 1.8.2002, s. 1. (8) Úř. věst. L 13, 20.1.2004, s. 44. (9) Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 19. (10) Úř. věst. C 311, 9.12.2005, s. 1. (11) Přijaté texty, P6_TA(2006)0005. (12) Úř. věst. C 59, 23.2.2001, s. 307. (13) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 293/2000/ES ze dne 24. ledna 2000, kterým se přijímá akční program Společenství (program Daphne)(2000 až 2003) o opatřeních pro předcházení násilí páchanému na dětech, mladých lidech a ženách (Úř. věst. L 34, 9.2.2000, s. 1) a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 803/2004/ES ze dne 21. dubna 2004, kterým se přijímá akční program Společenství (2004 až 2008) pro předcházení násilí páchanému na dětech, mladých lidech a ženách a jeho potírání a pro ochranu obětí a ohrožených skupin (program Daphne II)(Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 1). (14) http://www.europol.eu.int (15) Úmluva Rady Evropy o postupu proti obchodu s lidmi – vysvětlující zpráva, 2005. (16) "Ztracené děti, ztracená budoucnost", Reakce EU na obchodování s dětmi, 2004. (17) "Situace dětí ve světě 2006: Vyloučené a neviditelné", UNICEF 2005. (18) Mezinárodní organizace práce (2005), Globální aliance proti nucené práci http://www.ilo.org/dyn/declaris/DECLARATIONWEB.GLOBALREPORTSLIST?var_language=EN. (19) Gabal, I. Potírání obchodu s lidmi v ČR a možnosti optimalizace bezpečnostní politiky státu, analýza Ministerstva vnitra České republiky, 2006, Praha. (20) Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49, článek 3. (21) V souladu se stanoviskem PE 362.828 vydaným LIBE. (22) Viz seznam zemí uvedený ve zprávě ministerstva zahraničí USA o obchodování s lidmi ze dne 5. června 2006. (23) Článek 1, Úmluva o právech dítěte OSN, 1989. (24) Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu o výroční zprávě o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2005 (2006/2117(INI))

P6_TA(2006)0499 A6-0309/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2005,

-   s ohledem na článek 195 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 43 Listiny základních práv Evropské unie,

-   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(1),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. října 2005 o oprávnění k přijímání sdělení evropskému veřejnému ochránci práv a k jejich předávání a o zmocnění úředníků k vypovídání před evropským veřejným ochráncem práv (SEK(2005)1227),

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv, zejména na usnesení ze dne 4. dubna 2006 o zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv k návrhu doporučení Radě Evropské unie ve věci stížnosti č. 2395/2003/GG týkající se otevřenosti zasedání Rady při výkonu její zákonodárné funkce(2),

-   s ohledem na čl. 195 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Petičního výboru (A6-0309/2006),

A.   vzhledem k tomu, že dne 13. března 2006 byla předsedovi Evropského parlamentu oficiálně předána výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2005 a že veřejný ochránce práv Nikiforos Diamandouros předložil dne 3. května 2006 svou zprávu Petičnímu výboru,

B.   vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Nice dne 7. prosince 2000 byla slavnostně vyhlášena Listina základních práv Evropské unie a že existuje politická vůle učinit toto prohlášení právně závazným,

C.   vzhledem k tomu, že v článku 41 Listiny základních práv je stanoveno, že každý má právo, "aby instituce a orgány Unie rozhodovaly o jeho záležitostech nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě",

D.   vzhledem k tomu, že v článku 195 Smlouvy o ES a v článku 43 Listiny základních práv je stanoveno, že "každý občan Unie nebo každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v členském státě má právo obracet se na veřejného ochránce práv Unie v případě nesprávného úředního postupu orgánů nebo institucí Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudních pravomocí",

E.   vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné, aby orgány a instituce Společenství byly vybaveny rozpočtovými prostředky nutnými pro to, aby dokázaly plnit své úkoly a rychle a věcně odpovídat občanům na jejich dotazy, stížnosti a petice,

F.   vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv se vyslovil pro to, aby všechny orgány a instituce Společenství postupovaly jednotně, pokud jde o kodex řádné správní praxe a jeho rozhodnutí v této věci ze dne 6. září 2001(3),

G.   vzhledem k tomu, že v roce 2005 byl evropskému veřejnému ochránci práv předložen dosud nejvyšší počet stížností(4), a vzhledem k tomu, že v roce 2005 veřejný ochránce práv zajistil účinnou pomoc ve více než 75 % všech případů, které mu byly předloženy, včetně nepřípustných stížností, a to buď zahájením šetření, postoupením stížnosti příslušné instanci nebo podáním informací o tom, kde lze dosáhnout rychlého a efektivního řešení problému,

H.   vzhledem k tomu, že však téměř 70 % předložených stížností spadá mimo působnost veřejného ochránce práv, přičemž v 93,7 % případů je to proto, neboť stížnosti nespadají do jeho působnosti svým obsahem, jelikož se nejedná o stížnosti na orgány nebo instituce Společenství,

I.   vzhledem k tomu, že činnost veřejného ochránce práv se může překrývat s činností Petičního výboru, zejména když veřejný ochránce práv zkoumá, zda jsou řízení při porušení Smlouvy vedené Komisí proti členským státům v souladu s obecnými zásadami práva EU a se zásadou řádné správní praxe, a Petiční výbor současně zkoumá petice, které napadají údajné případy porušení právních předpisů Společenství ze strany členských států v týchž záležitostech,

J.   vzhledem k tomu, že v roce 2005 se veřejný ochránce práv zabýval celkem 627 šetřeními a vzhledem k tomu, že z výsledků uzavřených šetření je zjevné, že ve 114 případech nebyl zjištěn nesprávný úřední postup; vzhledem k tomu, že 89 případů vyřešila sama instituce nebo orgán, jichž se stížnost předložená veřejnému ochránci práv týkala, a že bylo navrženo 22 smírných řešení,

K.   vzhledem k tomu, že šetření veřejného ochránce práv často přinášejí pozitivní výsledky pro stěžovatele a přispívají ke zkvalitnění správy v dotčených orgánech a institucích díky přijetí a uplatnění vhodných opatření,

L.   vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv předložil EP v roce 2005 tři zvláštní zprávy; vzhledem k tomu, že předložení zvláštní zprávy Parlamentu je užitečným prostředkem, kterým může veřejný ochránce práv žádat o politickou podporu Parlamentu a jeho Petičního výboru, pokud jde o řešení situace občanů, jejichž práva byla porušena, a současně dále zvyšovat standard evropské veřejné správy,

M.   vzhledem k tomu, že nejčastěji se šetření stížností týkala údajné nedostatečné průhlednosti, což je znepokojivé vzhledem k demokratické odpovědnosti Unie,

N.   vzhledem k tomu, že 68 % šetření veřejného ochránce práv se týkalo Komise, dále vzhledem k tomu, že Komise přijala dne 4. října 2005 nové vnitřní předpisy pro postup v návaznosti na šetření veřejného ochránce práv,

O.   vzhledem k tomu, že v roce 2005 veřejný ochránce práv pokračoval v budování konstruktivních pracovních vztahů s ostatními orgány a institucemi Společenství prostřednictvím setkání a společných akcí; vzhledem k tomu, že v roce 2005 veřejný ochránce práv pokračoval v rozšiřování a posilování Evropské sítě veřejných ochránců práv podporou výměny informací a osvědčených postupů; vzhledem k tomu, že se Petiční výbor podílí na práci této sítě,

P.   vzhledem k tomu, že úřad veřejného ochránce práv oslavil v roce 2005 své desetileté výročí a že cílem různých sdělení veřejného ochránce práv u příležitosti tohoto jubilea bylo zvýšit vnímavost občanů vůči jejich právům a lépe je informovat o tom, jak by mohli tato práva lépe uplatňovat a obracet se v těchto věcech na veřejného ochránce práv,

1.   domnívá se, že veřejný ochránce práv nadále úspěšně plnil své cíle, jako je zlepšování efektivity jeho úřadu s ohledem na podporu řádné správní praxe a ochrany právního státu a lidských práv;

2.   domnívá se, že role veřejného ochránce práv v rámci podpory průhlednosti a sledovatelnosti rozhodovacích postupů a správní struktury Evropské unie je významným přínosem k vytvoření EU, v níž jsou rozhodnutí přijímána "co nejotevřeněji a co nejblíže občanům", jak je uvedeno v čl. 1 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii;

3.   přivítal by zjednodušení vnitřního parlamentního postupu, aby bylo v budoucnu zajištěno plynulejší zpracování výroční zprávy veřejného ochránce práv v Petičním výboru;

4.   vyzývá orgány a instituce Společenství, aby se vybavily rozpočtovými prostředky nutnými pro to, aby dokázaly občanům rychle a věcně odpovídat na jejich dotazy, stížnosti a petice;

5.   opakuje svůj požadavek, který již vyslovil ve svých dřívějších usneseních, aby všechny orgány a instituce Společenství přijaly na základě jeho výše uvedeného usnesení ze dne 6. září 2001 společný postup v otázce kodexu řádné správní praxe;

6.   souhlasí s veřejným ochráncem práv, že způsob, kterým správa reaguje na oprávněné stížnosti, je klíčovým ukazatelem toho, jak blízko mají instituce a orgány k občanům a že je zde ještě mnoho prostoru pro zlepšení;

7.   vítá skutečnost, že i v případech, kdy nebyl zjištěn nesprávný úřední postup, byla stěžovatelům poskytnuta pomoc a šetření bylo současně využito jako příležitost ke zkvalitnění výkonu evropské správy;

8.   pozitivně hodnotí, jak veřejný ochránce práv pracuje s veřejností s cílem informovat občany, a domnívá se, že poskytování kvalitních informací občanům přispívá ke snížení počtu stížností, které nespadají do oblasti působnosti veřejného ochránce práv; současně veřejného ochránce práv vyzývá, aby stížnosti, které nespadají do oblasti jeho působnosti, zasílal v souladu se zásadou subsidiarity přímo příslušnému státnímu nebo regionálnímu orgánu;

9.   vítá obecně konstruktivní spolupráci veřejného ochránce práv s institucemi a orgány Společenství a podporuje jej v jeho úloze vnějšího nástroje kontroly a cenného zdroje neustálého zlepšování evropské správy;

10.   bere na vědomí, že veřejný ochránce práv předložil tři zvláštní zprávy, z nichž dvě již byly projednány v Parlamentu, zatímco projednání zbývající zprávy může začít nyní po skončení soudních řízení;

11.   je přesvědčen, že nezbytná úprava statutu veřejného ochránce práv ze dne 9. března 1994, o kterou žádal Petiční výbor již ve zprávě k výroční zprávě veřejného ochránce práv za rok 2004, by měla být provedena co nejdříve; vítá, že veřejný ochránce práv předal dne 11. července 2006 předsedovi Parlamentu podstatný návrh této úpravy;

12.   oceňuje dobrou spolupráci s Petičním výborem Evropského parlamentu;

13.   požaduje, aby byla jasně definována a vymezena úloha evropského veřejného ochránce práv vůči Petičnímu výboru Evropského parlamentu, a nabádá veřejného ochránce práv, aby se v zájmu dalšího poskytování pomoci občanům i nadále pohyboval v mezích svých pravomocí;

14.   domnívá se však, že pokud se veřejný ochránce práv a Petiční výbor v rámci svých pravomocí zabývají otázkami, které se překrývají – například jednak tím, jak Komise řeší přestupky, a jednak samotnými přestupky – mohly by vzájemnou spoluprací dosáhnout velmi prospěšné synergie;

15.   vyzývá evropského veřejného ochránce práv, aby v zájmu zajištění průhlednosti a řádného průběhu všech výběrových řízení, ať je organizuje Evropský úřad pro výběr pracovníků (EPSO) nebo přímo některý evropský orgán, včetně personálního oddělení úřadu veřejného ochránce práv, uplatnil z moci úřední své kontrolní pravomoci;

16.   vítá zvláštní zprávu o otevřenosti zasedání Rady při výkonu její zákonodárné funkce a vyzývá Radu, aby jednala v souladu se svým uvedeným rozhodnutím ze dne 4. dubna 2006, v budoucnu jednala otevřeně a umožnila přístup veřejnosti na všechny své schůze, pokud zasedá ve své zákonodárné funkci;

17.   vyzývá země, které budou v budoucnosti předsedat Radě, aby v rámci svých snad o zvýšení transparentnosti nabízely své internetové stránky pokud možno ve všech úředních jazycích EU (jak je uvedeno v příloze I závěrů Evropské rady z Bruselu 15. a 16. června 2006), aby se přístup k nim umožnil popř. usnadnil co největšímu počtu občanů;

18.   v rámci snah o přiblížení se občanům dále navrhuje, aby vstupní stránky http://europa.eu byly přeměněny ve společnou vstupní stránku všech orgánů EU, aby se občanům zajistil lepší přehled v co nejpřehlednější a nejjednodušší podobě o struktuře institucí, rozdělení pravomocí a rozhodovacích postupech v Evropské unii, a tak se zabránilo zbytečnému zmatku způsobenému souběžným provozováním více stránek;

19.   vítá, že v Komisi, která byla v šetřeních veřejného ochránce práv volána k odpovědnosti nejčastěji, byl zaveden nový interní postup, v jehož rámci přejímají jednotliví komisaři dohled nad konkrétním případem, a žádá Komisi, aby stejný postup zavedla i pro vyřizování peticí;

20.   vítá Evropskou síť veřejných ochránců práv a spolupráci evropského veřejného ochránce práv s veřejnými ochránci práv a podobnými orgány na celostátní, regionální a místní úrovni v členských státech a vybízí k dalšímu posílení výměny osvědčených postupů;

21.   vyzývá veřejného ochránce práv, aby pravidelně informoval Petiční výbor o svých aktivitách v členských státech a o svých kontaktech s národními ombudsmany;

22.   vítá zejména zvláštní písemný postup, v jehož rámci dostávají národní nebo regionální veřejní ochránci práv prostřednictvím evropského veřejného ochránce práv písemné odpovědi na dotazy ohledně práva Společenství a jeho výkladu; tento postup je cenným příspěvkem k lepšímu provádění a uplatňování právních předpisů Společenství;

23.   vybízí veřejného ochránce práv, aby kladl stále větší důraz na veřejné akce zaměřené na samotné občany a tím i na potenciální stěžovatele, neboť je zřejmé, že vymezení pravomocí a rozhodovací postupy na evropské, národní a regionální úrovni je stále pro mnoho občanů velice neprůhledné;

24.   uznává snahy veřejného ochránce práv o zvýšení informovanosti občanů, pokud jde o jejich právo podávat stížnost veřejnému ochránci práv; vzhledem k vysokému počtu stížností, které leží mimo oblast jeho působnosti, jej však nabádá, aby zvýšil své úsilí častěji a důkladněji objasňovat své pravomoci;

25.   vítá zvyšující se účast sdělovacích prostředků na informování o činnosti veřejného ochránce práv;

26.   schvaluje výroční zprávu za rok 2005, kterou předložil evropský veřejný ochránce práv, a zejména oceňuje podrobné rozlišení stížností podle přijatého postupu, povahy údajného nesprávného úředního postupu, dotčené instituce, atd.;

27.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a zprávu Petičního výboru Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným institucím.

(1) Úř. věst. L 113 ze dne 4.5.1994, s. 15. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2002/262/ES, ESUO, Euratom (Úř. věst. L 92, 9.4.2002, s. 13). (2) Přijaté texty, P6_TA(2006)0121. (3) Úř. věst. C 72 E, 21.3.2002, s. 331. (4) Celkem 3920, což představuje oproti předchozímu roku zvýšení o 5 %. 335 stížností se však týkalo stejné věci a bylo projednáno v rámci jednoho společného šetření.

Usnesení Evropského parlamentu o Bílé knize o Evropské komunikační politice (2006/2087 (INI))

P6_TA(2006)0500 A6-0365/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise "Bílá kniha o Evropské komunikační politice" (KOM(2006)0035),

-   s ohledem na druhou část Smlouvy o ES,

-   s ohledem na články 195, 211 a 308 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na články 11, 41, 42 a 44 Listiny základních práv Evropské unie,

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(1),

-   s ohledem na sdělení Komise "Akční plán na zlepšení informování o Evropě prostřednictvím Komise" (SEC(2005)0985),

-   s ohledem na sdělení Komise "Příspěvek Komise k období pro úvahu a poté: Plán D pro demokracii, dialog a diskusi" (KOM(2005)0494),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 2002 o sdělení Komise o novém rámci spolupráce při činnostech týkajících se informační a komunikační politiky Evropské unie(2),

-   s ohledem na usnesení ze dne 10. dubna 2003 o informační a komunikační strategii Evropské unie(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2005 o realizaci informační a komunikační strategie EU(4),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro ústavní záležitosti (A6-0365/2006),

A.   vzhledem k tomu, že komunikace je důležitý prvek jak zastupitelské, tak participativní demokracie,

B.   vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu je jedna ze sil demokratických prvků EU spojena s komunikačními systémy na evropské úrovni, které zajišťují propojení mezi orgány EU a občany,

C.   vzhledem k tomu, že by právo na informace a svobodu projevu mělo být jádrem evropské demokracie a oporou politických systémů na evropské i vnitrostátní úrovni, a že by proto co nejvíce informací mělo být zpřístupněno veřejnosti,

D.   vzhledem k tomu, že zkušenosti z evropských voleb a referend ukázaly, že u těch osob, které se zajímají o evropské záležitosti a jsou s nimi obeznámeny, je větší pravděpodobnost účasti, zatímco u těch, které mají nedostatek informací, je pravděpodobnost nižší,

E.   vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje žádná ustálená evropská veřejná sféra, ale existuje silně aktivní veřejná sféra na národních úrovních; vzhledem k tomu, že u této veřejné sféry na národních úrovních se projevují výrazné rozdíly, pokud jde o rozsah a obsah diskusí o evropských záležitostech,

F.   vzhledem k tomu, že by bylo velmi přínosné, kdyby evropské otázky zaujímaly v evropské veřejné sféře významnější místo,

G.   vzhledem k tomu, že prvním krokem k vytvoření evropské veřejné sféry by bylo překonání izolace veřejné sféry na národních úrovních prostřednictvím evropských komunikačních činností, což je úzce spojeno s panevropskou nebo alespoň nadnárodní strukturou médií,

H.   vzhledem k tomu, že existují jasné důkazy o tom, že občané jsou nedostatečně informováni o evropských záležitostech, což se odráží ve výsledcích různých průzkumů veřejného mínění Eurobarometru,

I.   vzhledem k tomu, že komunikace je spojena také z otázkou průhlednosti, zjednodušených postupů, občanství a sdílených hodnot,

J.   upozorňuje na skutečnost, že evropské otázky a "přidaná hodnota" legislativy Společenství jsou ve vnitrostátních diskusích jen zřídkakdy brány na vědomí, a že si vnitrostátní politici často přivlastňují zásluhy za evropské úspěchy, zatímco jim nedělá potíže EU kritizovat, a to mnohdy za politické chyby, které vznikly na vnitrostátní úrovni,

K.   vzhledem k tomu, že zasedání Evropské rady v Bruselu konané ve dnech 16.−17. června 2006 zařadilo otázku institucionální reformy zpět na program jednání,

L.   vzhledem k tomu, že cílem "období reflexe" je demokratizace a zefektivnění Unie a její "návrat" k občanům,

Komunikační politika a evropská veřejná sféra

1.   vítá předložení Bílé knihy a souhlasí se záměry Komise změnit komunikační politiku v samostatnou politiku, která má svůj vlastní obsah;

2.   je toho názoru, že je nezbytné zlepšit komunikaci mezi EU a jejími občany; podporuje proto úsilí o překonání způsobu, jakým jsou občanům poskytovány informace; zdůrazňuje, že lepší způsob komunikace s občany nemůže nahradit nedostatečné politiky, může však zlepšit chápání uskutečňovaných politik;

3.   vítá, že Komise uznává, že jakoukoli komunikaci nelze oddělit od jejího obsahu a že musí být "obousměrným" procesem, v němž je nasloucháno občanům, ale lituje, že tyto zásady potvrzené v úvodu Bílé knihy se nijak konkrétně neprojevují; vyzývá tedy Komisi, aby upřesnila, jakým způsobem hodlá brát v úvahu hlas občanů, a navrhuje v tomto ohledu, aby sem byly zařazeny iniciativy jiných institucí, jako je "Agora", orgán, který se Parlament rozhodl zřídit pro účely konzultací se zástupci občanské společnosti;

4.   naléhá na Komisi, aby podpořila vytvoření evropské veřejné sféry, která bude budována hlavně přes národní, místní a regionální média, přičemž se nesmí pustit ze zřetele důležitá úloha, již hrají kvalitní celonárodní a regionální tisk a informace vysílané v televizi, které věnují odpovídající pozornost evropským záležitostem; a za tímto účelem žádá členské státy, aby vhodně vybízely vnitrostátní veřejné audiovizuální kanály k informování občanů o politikách prováděných na evropské úrovni;

5.   bere na vědomí, že cílem evropské komunikační politiky by nemělo být vytvoření komunikační sféry, která bude konkurovat vnitrostátní veřejné sféře, nýbrž spíše úzké spojení debaty na národní úrovni s debatou na úrovni evropské;

6.   naléhá na Komisi, aby při navrhování komunikační politiky zohlednila konkrétní návrhy uvedené v jeho výše uvedeném usnesení ze dne 12. května 2005;

Vymezení společných zásad

7.   podporuje úmysl vytvořit dvousměrný komunikační systém mezi EU a jejími občany, který bude schopný a ochotný blíže naslouchat názorům občanů na Evropu; nepovažuje nicméně za rozumnou myšlenku, aby se občané stali podněcovatelem účasti a dialogu, neboť občané by neměli vyhledávat informace, nýbrž informace by měly vyhledávat občany;

8.   nepokládá za vhodné, aby Parlament podléhal kodexu chování, který by řídil jeho komunikaci s evropskými občany;

9.   žádá Komisi, aby předložila návrh interinstitucionální dohody vymezující společné zásady, které by mohly řídit spolupráci mezi evropskými institucemi, pokud jde o komunikaci;

10.   naléhá na Komisi, aby za účelem zlepšení stávajících interistitucionálních mechanismů partnerství v oblasti informací a komunikace o Evropě, prozkoumala možnosti zahájení skutečného programu Společenství zaměřeného na poskytování informací a na komunikaci v rámci Evropy, prohlašuje, že předloží-li Komise odpovídající návrh, Parlament se bude plně podílet na stanovení a vypracování přesného obsahu a rozsahu programu;

11.   je toho názoru, že je nezbytné klást větší důraz na zásady a hodnoty obsažené v Listině základních práv, aby se stanovil rozsah evropské komunikační politiky;

12.   připomíná, že Listina základních práv již stanoví práva občanů na informace a že jakýkoli jiný případný nový nástroj bude muset respektovat výsady Parlamentu jako voleného shromáždění, zejména jeho pravomoci obracet se svobodně na občany celé Unie; žádá, aby jeho Výbor pro ústavní záležitosti analyzoval možnou povahu a obsah takového interinstitucionálního nástroje;

13.   zdůrazňuje význam Ústavy pro Evropu, která by dala Unii političtější a demokratičtější podobu a zvýšila její atraktivitu v očích občanů; připomíná politickou odpovědnost Evropského parlamentu, Rady a Komise za podporu tohoto procesu;

Posílení úlohy občanů

14.   vítá snahu Komise začlenit evropské otázky do všech úrovní, jinými slovy informovat o evropských záležitostech na národní, regionální a místní úrovni, aby došlo k decentralizaci šíření evropských záležitostí, a zdůrazňuje, že je třeba, aby poskytování těchto informací probíhalo s velkou pravidelností; vítá akční plán Komise a očekává, že bude neprodleně realizován;

15.   domnívá se, že rozvoj evropské správy blízké občanům, schopné obhospodařovat velký počet současných informačních míst o Evropě, by pomohlo navázat důležitá přímá pouta mezi Unií a jejími občany zejména tím, že umožní přístup občanů k evropským iniciativám a programům, které se jich týkají; domnívá se, že zastoupení Komise a delegací Evropského parlamentu ve členských státech v tom hraje důležitou úlohu; v této souvislosti se domnívá, že je rovněž nezbytné od základu zvážit práci, kterou dosud vykonaly informační kanceláře Komise a Parlamentu v členských státech, vzhledem k tomu, že jejich politika vztahů s veřejností nepřitahuje zájem občanů a že by prostředky použité k tomuto účelu mohly být využity mnohem účinněji; přeje si proto, aby měly aktivnější a méně byrokratickou povahu;

16.   vítá iniciativu pro průhlednost, kterou Komise zahájila v listopadu 2005, kde je zdůrazněno, že vysoký standard průhlednosti je základním prvkem jakékoli moderní správy; evropští občané mají právo na veřejné instituce účinné, odpovědné a ochotné pomoci;

17.   považuje regiony a města za nejvhodnější platformu pro šíření evropské myšlenky mezi občany a vyzývá k zapojení Výboru regionů do provádění budoucí komunikační politiky;

18.   podporuje záměr posílit diskusi v národních a regionálních parlamentech;

19.   vybízí národní parlamenty, aby posílily svou kontrolní roli v souvislosti s jednáním svých vlád v Radě a zvýšily tak povědomí a také demokratickou odpovědnost orgánů EU;

20.   zdůrazňuje, že by se národní parlamenty měly hlouběji zajímat o evropské legislativní návrhy v mnohem dřívější etapě procesu rozhodování;

21.   upozorňuje na závěry předsednictví z konference předsedů parlamentů Evropské unie (konané v Budapešti ve dnech 6. a 7. května 2005) vyzývající národní parlamenty k pořádání každoročních diskusí, a to nejlépe během plenárního zasedání, o roční legislativě a pracovním programu Komise;

22.   zdůrazňuje, že je důležité svolávat meziparlamentní fóra o budoucnosti Evropy, přičemž jedno z nich proběhne při příležitosti 50. výročí Římských smluv; požaduje, aby byl v rámci evropské komunikační politiky brán ohled na diskuse na úrovni zástupců evropských národů;

23.   zdůrazňuje význam vzdělávání občanů v oblasti evropské integrace; určité chápání Evropy je nezbytným předpokladem pro úspěšnou interaktivní komunikaci s EU a může přispět k cítění evropského občanství;

24.   lituje, že byla snížena podpora sektorových programů s multiplikačním účinkem, jako Leonardo da Vinci, Socrates a Erasmus, neboť tyto programy posilují evropský rozměr a usnadňují zřizování nadnárodních sítí;

25.   je toho názoru, že chceme-li oslovit občana, je důležité předávat informace lepším způsobem a poukázat na to, jaký význam a dopad mají rozhodnutí EU pro jeho každodenní život, a to pomocí spolupráce s regionálními a místními orgány; navrhuje, aby se pozornost zaměřila na pravidelné informování občanů o významných regionálních a místních projektech, na nichž se podílí EU, s cílem podpořit společný evropský projekt;

26.   domnívá se, že diskuze by měla rovněž zohledňovat zvláštní potřeby a aktivity zdravotně postižených osob a menšin i národní a místní publikum a zvláštní cílové skupiny; poukazuje na to, že je třeba věnovat větší pozornost směřování relevantních informací upravených z hlediska regionu vymezenému cílovému publiku, čímž dojde ke spojení evropských témat s běžným životem občanů;

27.   vítá iniciativy některých zastoupení Komise a národních orgánů pro spolupráci při informačních kampaních ohledně Evropské unie; upozorňuje, že podobná spolupráce by mohla také přispět k vytvoření přímější vazby mezi občany a institucemi;

28.   vyzývá Komisi, aby již v rané fázi utváření politiky zajistila konzultaci se zainteresovanými subjekty a s veřejností; domnívá se, že hlavní návrhy by mohl doprovázet doplňující oddíl s hodnocením dopadů, který by uvedl, jak byly při práci na návrhu zohledňovány zájmy občanů; zdůrazňuje, že dopad konzultací s veřejností na rozhodovací proces Evropské unie je třeba objasnit;

29.   vyzývá Komisi, aby vypracovala dynamickou a reaktivní komunikační politiku, která by se spíše než na obvyklé podávání zpráv o konečném dosaženém konsensu zaměřila na informování o rozhodnutích přijatých v různých fázích rozhodovacího procesu; domnívá se, že cílem komunikační politiky Unie je poskytnout svým občanům jasnou představu o tom, jakým způsobem vznikají evropské právní předpisy;

Spolupráce se sdělovacími prostředky a využití nových technologií

30.   zdůrazňuje, že média jsou důležitá pro zprostředkování informací, vytváření názorů a předávání poselství občanům v evropské veřejné sféře, kterou se Komise snaží vytvořit; v této souvislosti nabádá Komisi, aby podporovala konkrétní iniciativy, jako například diskusní fóra o evropských kulturních a politických otázkách, kde by byly dokumenty dostupné v několika jazycích, aby se na těchto fórech mohli evropští občané podílet ve velkém počtu a vést dialog;

31.   zdůrazňuje, že informovaní občané jsou základem funkčního systému participativní demokracie;

32.   žádá Komisi, aby co možná nejpřesněji stanovila, jakou úlohu by ráda přidělila médiím a zdůrazňuje potřebu nalézt vzorec, který umožní užší zapojení národních, regionálních a místních médií do komunikační politiky, přičemž je rovněž třeba brát v úvahu využívání alternativních médií jakožto komunikačních kanálů;

33.   je toho názoru, že přeshraniční spolupráce místních a regionálních sdělovacích prostředků v otázkách evropské politiky by měla být posílena; má za to, že evropská spolupráce sdělovacích prostředků a novinářů slouží k informování o Evropské unii, a vyzývá Komisi, aby v rámci rozpočtu založila "Evropský fond (investigativní) žurnalistiky", jež by podpořil návrhy, díky kterým by novináři pocházející z několika členských států společně prohloubili určité evropské téma a převedli jej do různých místních a regionálních situací;

34.   vítá stažení návrhu na zřízení zpravodajské agentury EU;

35.   doporučuje Komisi, aby při komunikaci s občany a sdělovacími prostředky používala jednoduchý a srozumitelný jazyk a aby tak činila systematicky a v úředních jazycích členského státu, z nějž občané pocházejí nebo v němž pobývají; evropský žargon spíše prohlubuje, než zužuje, propast mezi orgány EU a občany;

36.   doporučuje, aby mezi orgány Společenství, Evropským parlamentem, a především sdělovacími prostředky byly ustanoveny pravidelné výměny názorů o otázkách evropské komunikace;

37.   domnívá se, že je obecně odpovědností Komise a zejména členských států, aby poskytovaly objektivní, spolehlivé a nestranné informace o evropských politikách, jako základ pro debatu, jejíž účastníci jsou řádně informováni; za tímto účelem vyzývá členské státy, aby prohloubily informovanost svých úředníků ohledně politik prováděných na evropské úrovni;

38.   vítá, že pokud jde o nové technologie, je Bílá kniha v souladu s poslední zprávou Parlamentu o informační a komunikační strategii EU;

39.   oceňuje návrhy Komise na lepší využití nových komunikačních technik, ale žádá, aby byla přijata opatření zajišťující, aby "digitální věk" ještě více neodděloval část občanů od přístupu k informací o Unii; zdůrazňuje v tomto ohledu, že by bylo vhodné, ve snaze o globální přístup, vzájemně integrovat komunikační prostředky různých orgánů, jako je budoucí "internetová televize" Evropského parlamentu, při plném respektování jeho autonomie; mimo jiné zdůrazňuje, že je třeba přikládat větší váhu tradičním prostředkům masové komunikace, jako je televize;

Pochopení evropského veřejného mínění

40.   žádá Komisi, aby informovala Parlament o hodnocení konzultací, které uskutečnila;

41.   považuje zřízení Observatoře evropského veřejného mínění v krátkodobém horizontu za sporné a domnívá se, že dříve, než bude tento úkol zahájen, měly by být koordinovaněji využity údaje a zdroje, které jsou momentálně k dispozici;

42.   konstatuje, že nelze provádět uspokojivou komunikační politiku bez přesné znalosti toho, jaké informace postrádají občané Unie, ať již se jedná o obsahy činnosti Společenství nebo orgány a postupy, které ji umožňují uplatňovat; požaduje proto, aby byla oddělení pro výzkum evropského veřejného mínění pověřena provedením konkrétního a podrobného průzkumu veřejného mínění, který by umožnil přijmout přesně cílená a diferencovaná opatření pro informování občanů Společenství v závislosti na jejich státu původu, sociálně-profesním zařazení a politické orientaci;

Spolupráce

43.   žádá Komisi, aby vypracovala konkrétní návrhy na provádění komunikační politiky a ohodnotila její právní a finanční dopady;

44.   domnívá se, že by měla být analyzována práce interinstitucionální skupiny pro informace (ISI) s cílem zjistit, zda je možné dosáhnout zlepšení;

45.   zdůrazňuje, že je důležité, aby se panevropské politické strany více zapojily do dialogu o záležitostech EU se svými voliči;

46.   přikládá zvláštní význam úloze politických stran při podpoře parlamentní demokracie na všech úrovních; lituje, že zůstává nevyužit potenciál nadnárodních politických stran; vyjadřuje politování nad tím, že mnohé národní politické strany nejsou příliš nakloněny koherentnímu a přesvědčivému přijetí evropského rozměru; naléhavě vyzývá politické strany, aby braly při přijímání rozhodnutí a ve svých volebních kampaních v úvahu evropské otázky tak, aby byly občanům poskytnuty skutečné možnosti volby, pokud jde o budoucnost Evropy;

47.   zdůrazňuje, že komunikační politika musí dodržovat zvláštní rytmus evropských záležitostí, který se často neřídí národními politickými agendami a nemůže se skutečně rozvíjet na okraji konkrétních politik a akcí Evropské unie, které mají svůj samostatný časový harmonogram; domnívá se tedy, že by se Komise, Rada a Parlament měly dohodnout na harmonogramu velkých témat, která by mohla více zajímat evropské veřejné mínění, s cílem soustředit své komunikační úsilí na tato témata;

48.   žádá instituce, aby zvážily vytvoření koordinační skupiny na druhé úrovni, v níž by byla zastoupena příslušná generální ředitelství různých institucí a v níž by zasedali představitelé výborů Parlamentu, s cílem koordinovat konkrétní činnosti realizace cílů vytyčených ISI;

49.   znovu připomíná, že na Evropskou unii často občané nahlížejí jako na celek, neboť po nich nelze žádat, aby rozlišovali jemné rozdíly mezi jejími orgány a že je tedy třeba začlenit komunikační politiky každého orgánu do společné logiky a respektovat přitom pravomoci a autonomii každého z nich; znovu vyzývá k širší interinstitucionální diskuzi v tomto směru na plenárním zasedání s cílem přijmout společné prohlášení o cílech a prostředcích této politiky;

50.   podporuje rozvoj dialogu a společně pořádaných veřejných rozprav mezi evropskými orgány a vnitrostátním i a regionálními orgány; zdůrazňuje, že je důležité opírat komunikaci o iniciativy využívající komunikační nosiče pro širokou veřejnost, jako jsou kulturní programy (literární nebo filmová ocenění), sportovní události apod.; domnívá se, že komunikace musí brát ohled na strategické hlavní směry zaměřené na cílové publikum, jako jsou vysoké školy, městské samosprávy nebo profesní organizace;

51.   podporuje posílení úlohy veřejného ochránce práv pro zajištění větší důvěry v průhlednost;

52.   upozorňuje na to, že program PRINCE je tradičně založen na sdružení Komise a členských států; již ve své poslední zprávě o komunikační strategii Evropské unie Evropský parlament zdůraznil potřebu účasti parlamentu na stanovení priorit programu PRINCE; proto je toho názoru, že by bylo třeba plně zapojit poslance Evropského parlamentu na činnostech pořádaných pod záštitou tohoto programu;

53.   doporučuje zvýšit prostředky na stávající programy financování, jako je program celoživotního vzdělávání, Mládež, Evropa pro občany, Média, Kultura, za předpokladu, že budou plně respektovány všechny cíle jednotlivých programů;

54.   podporuje nahrazení stávajících pěti rozpočtových linií programu PRINCE jediným programem, který by spravovalo generální ředitelství pro komunikaci, neboť by to představovalo větší pružnost a důraz by byl v rámci podpory kladen na účastníky dialogu;

55.   zdůrazňuje, že je nezbytné více zviditelnit finanční podporu, kterou Unie poskytuje,a tedy i to, že každý orgán, sdružení či aktivita, které jsou příjemci grantu v rámci některého z programů Unie, by měly povinnost zajišťovat této pomoci publicitu;

56.   zdůrazňuje, že pro zajištění úspěšné komunikace je zásadní aktivní účast členských států, a vyzývá je proto, aby našly technické a finanční prostředky, jakými mohou přispět ke společnému komunikačnímu úsilí EU;

57.   naléhavě vyzývá členské státy k náležitému a včasnému provádění právních předpisů Společenství do národního práva, aby všichni občané EU mohli požívat stejných práv, jež pro ně z právních předpisů Společenství plynou; vyzývá Komisi, aby aktivněji usilovala o uplatňování ustanovení právních předpisů Společenství; nabádá Komisi, aby v spolupracovala s vládami členských států v informování občanů o jejich právu na přístup ke spravedlnosti a nápravě v případě porušení jejich práv;

58.   vyzývá Komisi, aby lépe kategorizovala své partnery v oblasti komunikací a rozvíjela přednostní vztahy s partnery s nadnárodním významem, jako jsou organizace evropské občanské společnosti, která se právě strukturalizuje, evropské politické strany a novináři; zdůrazňuje, že je důležité sem začlenit komunikační prostředky určené mládeži s cílem posílit evropský prostor občanství;

59.   zdůrazňuje, že je nezbytné přizpůsobit strategie a obsah Bílé knihy diskusi probíhající v evropské společnosti i mezi jednotlivými členskými státy;

o
o   o

60.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru regionů, Evropskému sociálnímu a hospodářskému výboru a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43. (2) Úř. věst. C 47 E, 27.2.2003, s. 400. (3) Úř. věst. C 64 E, 12.3.2004, s. 591. (4) Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 403.

Usnesení Evropského parlamentu o Etiopii

P6_TA(2006)0501 RC-B6-0596/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o povolební krizi a vážném porušování lidských práv, zejména na usnesení ze dne 7. července 2005 o situaci v oblasti lidských práv v Etiopii(1), ze dne 13. října 2005 o situaci v Etiopii(2) a ze dne 15. prosince 2005 o situaci v Etiopii a novém pohraničním konfliktu(3),

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   je znepokojen zatčením a vyhostěním dvou úředníků Komise ze země, obviněných z pokusu pomoci uniknout ze země paní Jalemzud Bekeleové, právničce a bojovnici za ženská práva, která pracovala pro Komisi v Addis Abebě,

B.   vzhledem ke zprávám o pokračujícím zatýkání, obtěžování, svévolném zadržování, ponižování a zastrašování opozičních politiků, občanských aktivistů, studentů a dalších občanů,

C.   vzhledem k tomu, že paní Jalemzud Bekeleová byla propuštěna dne 27. října 2006 a po politické intervenci EU v její prospěch poté, co byla držena několik dní v samovazbě,

D.   vzhledem k tomu, že koncem listopadu roku 2005 vytvořil etiopský národní parlament vládou podporovanou vyšetřovací komisi, která měla za úkol prošetřit zabíjení z června a listopadu 2005,

E.   vzhledem k tomu, že etiopská vláda vyvíjela tlak na členy vyšetřovací komise, aby pozměnili výsledky vyšetřování, a tři členové této komise, včetně předsedy a místopředsedy, opustili zemi poté, co odmítli příkaz vlády změnit závěry uvedené ve zprávě,

F.   vzhledem k tomu, že se třem členům vyšetřovací komise podařilo opustit zemi se závěrečnou zprávou a že tento dokument zásadním způsobem odsuzuje vládní řešení krize, během níž v průběhu demonstrací v červnu a listopadu 2005 přišlo o život 193 lidí,

G.   vzhledem, že následkem hromadného zatýkání vládních oponentů, aktivistů za lidská práva a novinářů, k němuž došlo během demonstrací v červnu a listopadu 2005, i nadále zůstává zadrženo 111 vůdců oppozičních politických stran, novinářů a obránců lidských práv, kteří jsou obviněni z "hanobení ústavy", z "podněcování, organizování a řízení ozbrojeného povstání" a "z pokusu o genocidu",

H.   vzhledem k tomu, že mezi politickými vězni je Hailu Šavel, předseda Koalice pro jednotu a demokracii, profesor Mesfin Woldemariam, bývalý předseda Etiopské rady pro lidská práva, dr. Yacob Hailemariam, bývalý zvláštní zmocněnec OSN a bývalý žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu, paní Birtukan Mideksová, bývalá soudkyně, dr. Berhanu Nega, nově zvolený starosta Addis Abeby, Netsanet Demissie, ředitel Organizace pro sociální spravedlnost v Etiopii, a Daniel Bekele z organizace "ActionAid Ethiopia",

I.   je znepokojen následným zatčením Wassihuna Meleseho a Anteneha Getneho, členů Asociace etiopských učitelů, a tím, že tato nová zatčení se zdají být odpovědí na stížnosti této asociace na vládní ovlivňování její činnosti a zastrašování vedení asociace,

J.   vzhledem k tomu, že ministerský předseda Meles Zenawi je jedním z hostů Komise na Evropských rozvojových dnech, které se konají ve dnech 13.–17. listopadu 2006 v Bruselu,

K.   vzhledem k tomu, že Etiopie je signatářem dohody mezi AKT a EU z Cotonou, jejíž články 9 a 96 stanoví, že dodržování lidských práv a základních svobod je základním prvkem spolupráce mezi zeměmi AKT a EU,

1.   vítá, že úsílí které EU vyvinula k propuštění paní Yalemzewd Bekele a hluboce lituje vyhoštění úředníků Komise, pana Björna Jonssona a pana Enrico Sborgiho, z Etiopie;

2.   vyzývá etiopskou vládu, aby bezodkladně zveřejnila v nezměněné a úplné podobě závěrečnou zprávu vyšetřovací komise; žádá, aby zpráva byla předložena odpovědným soudním orgánům, které naléhavě vyzývá, aby k ní přihlížely s cílem vést spravedlivý proces;

3.   vyzývá etiopské úřady, aby se zdržely zastrašování a obtěžování politických vůdců, včetně soudců a členů asociace učitelů při výkonu jejich povolání;

4.   vyzývá etiopskou vládu, aby okamžitě a bezpodmínečně propustila všechny politické vězně, ať už se jedná o novináře a odborové aktivisty, ochránce lidských práv či obyčejné občany, a aby plnila své závazky pokud jde o lidská práva, demokratické principy a zákonnost;

5.   vyzývá etiopskou vládu, aby zveřejnila celkový počet osob, které jsou zadržovány v celé zemi, umožnila návštěvy zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříže a umožnila všem zadrženým osobám setkání s rodinou a právním zástupcem a přístup ke zdravotní péči, kterou může jejich zdravotní stav vyžadovat;

6.   vyzývá etiopskou vládu, aby respektovala Všeobecnou deklaraci lidských práv a Chartu lidských práv a národů Africké unie, včetně práva na svobodné shromažďování, svobodu přesvědčení a nezávislou justici;

7.   hluboce lituje, že Komise pozvala ministerského předsedu Melese Zenawiho, aby přednesl projev na Evropských rozvojových dnech, zejména o otázkách vládnutí, neboť toto rozhodnutí je špatným signálem pro politiku EU v oblasti dodržování lidských práv, demokratických zásad, právního státu a řádné správy;

8.   vyzývá Radu a Komisi, aby pozorně sledovaly situaci v Etiopii, a domnívá se, že programy rozvojové spolupráce podle dohody z Cotonou, by měly být podmíněny dodržováním lidských práv a řádné správy, jak jasně stanoví články 9 a 96;

9.   vývá Radu a Komisi, aby prozkoumaly způsoby a prostředky, jak uspořádat všestranný dialog v rámci Etiopie, kterého by se účastnily politické strany, organizace občanské společnosti a všechny zúčastněné strany s cílem nalézt trvalé řešení současné politické krize;

10.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, etiopské vládě, generálnímu tajemníkovi OSN a předsedovi Africké unie.

(1) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 495. (2) Úř. věst. C 233 E, 28.9.2006, s. 116. (3) Přijaté texty, P6_TA(2005)0535.

Usnesení Evropského parlamentu o Bangladéši

P6_TA(2006)0502 RC-B6-0595/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o Bangladéši, zejména na své usnesení ze dne 14. dubna 2005 o Bangladéši(1),

-   s ohledem na návštěvu trojky regionálních ředitelů Evropské unie v Dháce, která proběhla ve dnech 23. až 25. ledna 2006,

-   s ohledem na prohlášení předsednictví ze dne 16. března 2006, které jménem EU vítá zatčení dvou teroristických vůdců bangladéšskými orgány,

-   s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN ze dne 30. října 2006 o Bangladéši,

-   s ohledem na Dohodu o spolupráci mezi Evropským společenstvím a Bangladéšskou lidovou republikou o partnerství a rozvoji,(2)

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vítaje skutečnost, že byla vytvořena prozatímní vláda, jíž byl svěřen úkol připravit v Bangladéši příští parlamentní volby, ale s obavami konstatujíc, že je stále třeba splnit mnohé z nezbytných podmínek týkajících se objektivnosti volebních příprav,

B.   vítaje skutečnost, že Bangladéš je velmi významným partnerem EU, který učinil velký pokrok v oblasti hospodářské výkonnosti, ale bera na vědomí, že se tato země nadále potýká se závažnými politickými problémy, velkou korupcí, chudobou, široce rozšířenou lidovou nespokojeností a militantním islamismem,

C.   vzhledem k tomu, že sestavování seznamů voličů bylo ostře kritizováno domácími i mezinárodními pozorovateli; že podle odhadu Komise bylo do seznamů přidáno 13 milionů neplatných jmen,

D.   vzhledem k tomu, že v roce 2006 byli zabiti tři novináři a nejméně 95 dalších bylo napadeno, a že se 55 tiskových dopisovatelů stalo terčem výhrůžek, neboť jejich články byly považovány za "neislámské"; a vzhledem k tomu, že podle zpráv Reportérů bez hranic (Reporters sans Frontières) o svobodě tisku v Bangladéši bylo v průběhu roku více než 70 novinářů donuceno opustit zemi poté, co jim bylo vyhrožováno,

E.   s ohledem na obzvláště šokující případ ředitele bangladéšských novin Weekly Blitz Salláha Uddína Šoaiba Čaudhurího, novináře prosazujícího mezináboženský dialog a uznání Izraele, který byl zatčen dne 29. listopadu 2003 a hrozí mu, že bude ve svém procesu pro podvracení státu, který má začít v pondělí 13. listopadu 2006, odsouzen k trestu smrti,

F.   vzhledem k tomu, že násilí páchané polovojenskými organizacemi islamistického zaměření pokleslo v důsledku opatření, která učinila bývalá vláda v pozdější fázi svého funkčního období,

G.   vzhledem k tomu, že Bangladéš má dlouhotrvající tradici sekulární demokracie, a to včetně dodržování lidských práv a práv žen, nezávislosti soudnictví a svobody slova,

H.   vzhledem k tomu, že EU přivítala zatčení dvou podezřelých teroristických vůdců a považuje jej za významný úspěch, který je důkazem angažovanosti Bangladéše v boji proti terorismu,

I.   vzhledem k tomu, že vláda přijala na jaře roku 2006 drastická opatření k potlačení terorismu, ale vzhledem k tomu, že islamistické skupiny nadále otevřeně útočí na příslušníky náboženských menšin,

1.   hluboce lituje nedávných násilných činů a ostře odsuzuje fyzické útoky na novináře, zaměstnance nevládní organizace, odboráře a další, stejně jako násilí související s nadcházejícími všeobecnými volbami a přechodnými opatřeními;

2.   uznává význam voleb a vyzývá k tomu, aby prozatímní vláda pevně a rozhodně čelila nestabilitě a vytvářela důvěru v konání svobodných a spravedlivých parlamentních voleb v souladu s mezinárodními normami, za účasti všech stran a v plánovaném časovém horizontu;

3.   vyzývá bangladéšskou prozatímní vládu vedenou prezidentem Jadžuddínem Ahmadem, aby neprodleně učinila kroky k opětnému vytvoření volební komise a zajistila, že tato komise bude schopna vykonávat svoji činnost skutečně objektivně a bude tak i vnímána;

4.   vyzývá prozatímní vládu, aby vytvořila prostředí, ve kterém všichni voliči budou moci skutečně svobodně využít svého volebního práva, a to zejména tak, že odzbrojí stoupence islamistických skupin, zapojené do činností a propagandy, pro které je typická náboženská nesnášenlivost;

5.   vyzývá volební komisi, aby ve spolupráci s vnitrostátními a mezinárodními odborníky zvýšila kvalitu a přesnost seznamu voličů;

6.   vyzývá BNP, AL a všechny ostatní politické strany, aby dospěly k dohodě o všech sporných volebních otázkách a vyhnuly se tak politickému násilí a nestabilitě a sestavily politické programy, které zvýší životní úroveň obyvatelstva;

7.   vyzývá k revizi procesu a k propuštění Salláha Uddína Šoiaba Čaudhurího, jehož obvinění odporuje všem mezinárodním právním normám a úmluvám proti porušování svobody tisku;

8.   vyzývá úřady, aby učinily konec prostředí beztrestnosti a zahájily stíhání původců násilí a zastrašování novinářů v Bangladéši;

9.   vyzývá Radu a Komisi, aby pozorně sledovaly situaci v oblasti lidských práv, politickou situaci a svobodu tisku v Bangladéši a aby v rámci spolupráce mezi EU a Bangladéšem vypracovaly programy na podporu svobody tisku a projevu;

10.   vyzývá prozatímní vládu, aby zaručila rovnováhu veřejných sdělovacích prostředků během volební kampaně;

11.   znovu potvrzuje svůj závazek vůči jedinečné tradici náboženské tolerance a sekularismu v Bangladéši, jež jsou zakotveny v dlouholeté kulturní tradici a v uměleckém dědictví a jež Parlament podpořil ve svých předchozích usneseních;

12.   vítá nedávné odsouzení dvou islámských extremistů za zavraždění křesťanského konvertity, ale odsuzuje uplatnění trestu smrti;

13.   vítá rozhodnutí Komise vyslat volební pozorovatelskou misi EU pro pozorování nadcházejících všeobecných voleb a naléhavě žádá o rychlé ustavení krátkodobé politické volební pozorovatelské mise Parlamentu;

14.   vyzývá Komisi, aby využila svého vlivu i vůči dalším dárcům a vůči bangladéšské vládě, aby ji podpořila v přijímání účinných opatření v souladu s ustanoveními tohoto usnesení;

15.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, prozatímní vládě Bangladéše, volební komisi Bangladéše a generálnímu tajemníkovi OSN.

(1) Úř.věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 594. (2) Úř. věst. L 118, 27.4.2001, s. 48.

Usnesení Evropského parlamentu o Íránu

P6_TA(2006)0503 RC-B6-0597/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu, zejména usnesení týkající se lidských práv,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Úmluvu OSN o právech dítěte, jichž je Írán smluvní stranou,

-   s ohledem na dialog mezi EU a Íránem o lidských právech,

-   s ohledem na 8. výroční zprávu EU o lidských právech (2006), kterou přijala Rada dne 17. října 2006,

-   s ohledem na prohlášení předsednictví EU o dialogu mezi EU a Íránem o lidských právech ze dne 20. prosince 2005,

-   s ohledem na závěry Rady ze dne 10 a 11. dubna, 15. a 16. května a 17. července 2006, na prohlášení Rady ze dne 26. července 2006o svobodě projevu, prohlášení Rady ze dne 5. května 2006 o lidských právech v Íránu, prohlášení Rady ze dne 24. srpna 2006 o smrti Akbara Mohammadího a uvěznění Manouchehra Mohammadího a prohlášení Rady ze dne 5. října 2006 o svobodě tisku,

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

Celková situace

A.   vzhledem k tomu, že situace v Íránu, pokud jde o uplatňování základních občanských práv a politických svobod, se v posledním roce dále zhoršila, zejména od prezidentských voleb v červnu 2005, a to navzdory závazkům íránských státních orgánů prosazovat všeobecné hodnoty,

B.   vzhledem k tomu, že Írán se v rámci různých mezinárodních nástrojů zavázal k podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod,

Političtí vězni

C.   vzhledem k tomu, že íránské státní orgány oznámily, že soudní orgány vypracovaly zprávu, která přináší podrobné důkazy o případech porušování lidských práv ve věznicích a vazebních zařízeních, včetně mučení a špatného zacházení s vězni a zadržovanými osobami, ale současně potvrdily, že byla přijata opatření, která mají zjištěné problémy vyřešit,

D.   vzhledem k tomu, že je nadále velice rozšířeno mučení a špatné zacházení s vězni, držení v izolaci, věznění na utajovaném místě, používání krutých, nelidských a ponižujících trestů a beztrestnost státních činitelů,

E.   znepokojen tím, že v srpnu 2006 prezident Ahmadínedžád prohlásil Centrum na obranu lidských práv (CDHR), které v roce 2003 společně založili nositelka Nobelovy ceny míru Širín Ebadíová, jež bezplatně zastupovala Zahru Kazemíovou, Akbara Gandžího a Abd al-Fattáh Soltáního, za ilegální organizaci a ministr vnitra pohrozil stíháním těm, kteří by i nadále pokračovali ve své činnosti,

Stíhání nezletilých

F.   hluboce znepokojen množícími se zprávami o rozsudcích smrti a popravách nezletilých, přičemž poukazuje na to, že v Íránu dochází k nejvyššímu počtu poprav nezletilých osob na světě,

Práva menšin

G.   vzhledem k tomu, že íránská ústava zaručuje určitá práva, jako například právo používat vlastní jazyk, ale přitom tato práva nemohou být do značné míry uplatňována v praxi; vzhledem k tomu, že v uplynulých měsících uspořádaly menšinové skupiny na podporu těchto práv demonstrace, které vedly k uvěznění velkého počtu účastníků,

H.   vzhledem k tomu, že Ázerbájdžánci, největší národnostní menšina v Íránu, byli v květnu 2006 veřejně uráženi karikaturami uveřejněnými v jednom ze státních deníků, které je označovaly za seskupení etnických menšin; vzhledem k tomu, že i jiné menšiny jsou nadále diskriminovány a šikanovány kvůli svému vyznání nebo etnickému původu, jako například Kurdové a obyvatelé okolí města Ahvázu, hlavního města province Chúzestánu, obývané převážně etnickými Araby, kteří byli podle informací Miloona Kothariho, zvláštního zpravodaje OSN pro adekvátní bydlení, například vysídleni ze svých vesnic a mnozí z nich jsou zadržování nebo byli odsouzeni k smrti,

Svoboda náboženského vyznání

I.   vzhledem k tomu, že jedinými náboženstvími, která jsou kromě islámu zákonem uznána jako náboženství, jsou zoroastrismus, křesťanství a judaismus, a osoby praktikující ostatní, neuznaná náboženství, jako např. baháismus a sufismus, jsou oběťmi diskriminace a násilného útlaku; vzhledem k tomu, že zejména baháisté nemohou praktikovat své náboženství, a navíc jsou v důsledku toho zbavováni veškerých občanských práv, např. práva na vlastnictví a přístupu k vyššímu vzdělání),

J.   vzhledem k tomu, že jsou ohroženi i duchovní, kteří nesouhlasí s íránským teokratickým režimem, což dosvědčuje případ ajatolláha Sajjeda Borúdžerdího, který byl v říjnu 2006 zatčen i se svými stoupenci, přičemž všichni jsou stále zadržováni,

Svoboda tisku

K.   zvláště znepokojen rostoucím počtem zpráv o svévolném zatýkání novinářů, internetových novinářů a provozovatelů webových logů a o hrozbách namířených proti nim; vzhledem k tomu, že od počátku roku bylo údajně zatčeno nejméně 16 novinářů, což řadí Írán mezi nejhorší země na světě co se týče pronásledování novinářů a potlačování svobody tisku v podobě zastavování činnosti prakticky všech kritických deníků a internetových časopisů, v souvislosti s čímž jsou pronásledováni rodinní příslušníci, novinářům je zakazováno cestovat a jsou zabavovány satelitní antény,

L.   vzhledem k tomu, že existují zprávy, že íránské orgány ve zvýšené míře filtrují internetové stránky a brání v přístupu k několika desítkám on-line publikací a k politickým, sociálním a kulturním webovým logům; vzhledem k tomu, že kladením překážek svobodnému používání internetu íránské orgány útočí na jediný zdroj necenzurovaných informací, který má íránská veřejnost k dispozici,

Práva žen

M.   vzhledem k tomu, že se Írán dosud nepřipojil k Úmluvě OSNo odstranění všech forem diskriminace žen,

N.   vzhledem k tomu, že demonstrace za právní reformy, které by ukončily diskriminaci žen, byly rozehnány a jejich účastníci zatčeni, i když později znovu propuštěni,

Porušování dalších práv

O.   vzhledem k tomu, že prezident Mahmúd Ahmadínedžád v září 2006 otevřeně vyzval k očištění univerzit od liberálních a sekulárních členů vědecké obce; vzhledem k tomu, že íránská vláda stále intenzivněji brání univerzitním studentům ve vyšším vzdělávání navzdory tomu, že uspěli u přijímacích zkoušek; a vzhledem k tomu, že soudní orgány v uplynulém roce stíhaly a odsoudily řadu studentů k trestům vězení, pokutám či bití,

P.   vzhledem k tomu, že lidé jsou stále vězněni, a někdy dokonce popravováni za sexuální zločiny, mimo jiné za konsensuální sexuální aktivity mezi dospělými osobami, jedná-li se o osoby, které spolu nežijí v manželství, nebo o osoby homosexuální,

Q.   vzhledem k tomu, že počet poprav vykonaných v Íránu v roce 2005 byl druhý největší na světě, tj. 282 oznámených trestů smrti, z nichž 111 bylo vykonáno mezi říjnem 2005 a zářím 2006; a s velkým znepokojením nad tím, že navzdory moratoriu na ukamenování uloženému v prosinci 2002 jsou lidé stále odsuzováni k smrti ukamenováním, a to zejména ženy za sexuální provinění,

R.   s ohledem na oznámení nejvyššího představitele soudních orgánů Íránské islámské republiky v dubnu 2004, že bude zakázáno mučení a že íránský parlament následně provede reformu právních předpisů, kterou schválila Rada dohlížitelů v květnu 2004,

S.   vzhledem k tomu, že v prosinci 2006 proběhnou jak volby do "Shromáždění expertů", hlavního pilíře duchovenstva, které volí nejvyššího vůdce a dohlíží na jeho práci, tak i volby do Rady; vzhledem k tomu, že v souvislosti s volbami do Rady bylo oznámeno, že ve volebním obvodě Rey a Šemiranat byla odmítnuta registrace kandidátů, a že reformisté hrozí bojkotem voleb do Shromáždění, pokud nebudou připuštěni všichni kandidáti,

T.   hluboce znepokojen tím, že nejsou plně dodržovány mezinárodní standardy výkonu spravedlnosti, že chybějí záruky řádného soudního řízení a že nejsou dodržovány mezinárodně uznávané právní záruky,

Porušování mezinárodních závazků

U.   vzhledem k tomu, že Írán nesouhlasil s dalším kolem dialogu mezi EU a Íránem o lidských právech, který byl zahájen v roce 2002, a vzhledem k tomu, že po čtvrtém kole, jež proběhlo ve dnech 14. a 15. června 2004, se Írán přestal účastnit, a to navzdory opakovanému úsilí, které EU vyvinula minulý rok a letos ve snaze nabídnout datum pro páté kolo,

V.   vzhledem k tomu, že vztahy EU s Íránem byly v posledních letech založeny na trojvrstvém přístupu spočívajícím v jednáních o dohodě o obchodu a spolupráci, v politickém dialogu a v dialogu o lidských právech; a vzhledem k tomu, že politický dialog byl v důsledku současného íránského postoje k jeho jadernému programu pozastaven,

Celková situace

1.   je vážně znepokojen zhoršováním situace v oblasti lidských práv v Íránu od nástupu prezidenta Ahmadínedžáda do funkce v červnu 2005;

2.   vyzývá Írán, aby poskytl všem lidem právo požívat jejich občanských práv a politických svobod, a doufá, že íránské státní orgány dostojí svým závazkům v oblasti podpory univerzálních hodnot, k nimž se Írán zavázal také v mezinárodních úmluvách, které ratifikoval;

Političtí vězni

3.   vyzývá íránské orgány, aby urychlily vyšetřování nejasných úmrtí a případů zabití intelektuálů a politických aktivistů, aby postavily údajné pachatele před soud a bezpodmínečně poskytly náležitou lékařskou péči vězňům, kteří mají zdravotní problémy;

4.   vyzývá íránské orgány, aby bezpodmínečně propustily všechny "vězně svědomí", zejména Kejvana Ansárího, Kejvana Rafíího, Chajrulláha Derachšandího, Abd al-Fadla Džahandara a Kúrše Zajma;

5.   vítá proto nedávné propuštění bývalého poslance íiránského parlamentu Sajjada Alího Akbara Musáví-Choíního a jemu předcházející propuštění Ramina Džahanbeglúa a Akbara Gandžího; očekává, že Akbar Gandží, který byl v říjnu pozván do Evropského parlamentu, se bude moci svobodně a bez překážek vrátit do Íránu;

Stíhání nezletilých

6.   je zděšen, že stále dochází k popravám nezletilých, že jsou vynášeny rozsudky smrti ukamenováním a že navzdory ujišťování vlády přinejmenším ve dvou případech k vykonání popravy ukamenováním skutečně došlo;

7.   ostře odsuzuje trest smrti jako takový, zejména odsuzuje tresty smrti udělované mladistvým a nezletilým a vyzývá íránské státní orgány, aby dodržovaly mezinárodně uznávané právní nástroje ochrany nezletilých osob, jako je například Úmluva OSN o právech dítěte;

Práva menšin

8.   vyzývá státní orgány, aby dodržovaly mezinárodně uznávané právní nástroje ochrany osob patřícím k náboženským menšinám, ať už jsou úředně uznány, či ne; odsuzuje současné pohrdání právy menšin a požaduje, aby menšiny mohly požívat všech práv, které jim jsou zaručeny íránskou ústavou a mezinárodním právem; dále vyzývá státní orgány, aby odstranily všechny formy diskriminace na základě náboženství nebo etnického původu nebo diskriminace osob patřících k menšinám, jako jsou Kurdové, Ázerbájdžánci a Balúčové;

9.   je nadále znepokojen osudem advokáta Sáleha Kamráního, který v soudním řízení obhajoval obviněné Ázebájdžánce a dne 14. června 2006 zmizel; vyzývá íránské orgány, aby neprodleně zastavily chystané popravy Arabů Abduláha Sulejmaního, Abd al-Rázího Sanavátího Zergáního, Kásima Salamy, Muhammada Džába Púra, Abd aĺ-Amira Fardžalláha Džába, Alirezy Asakreha, Madžida Albogubajše, Chálifa Derhába Chudajrávího, Málika Banitamima, Saida Sákího a Abdulláha Al-Mansúrího;

Svoboda tisku

10.   připomíná íránské vládě jako signatáři Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech její závazky, pokud jde o ochranu základních lidských práv, zejména svobody přesvědčení, a požaduje propuštění všech vězněných novinářů a provozovatelů webových logů včetně Mudžába Saminedžáda, Ahama Razy Širího, Araše Sigaršího a Masúda Bastáního;

11.   odsuzuje zatčení a uvěznění internetových novinářů a bloggerů a současnou cenzuru několika on-line publikací, webových logů a internetových stránek, které jsou nejméně cenzurovaným zdrojem zpráv pro íránský lid; rovněž odsuzuje vlnu svévolného zatýkání novinářů a přísná omezení sdělovacích prostředků v Íránu, zvláště jejich zákazy;

12.   vyzývá íránský parlament, aby upravil íránský tiskový zákon a trestní zákoník a uvedl je v soulad s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, a zejména zrušil veškerá ustanovení o trestním postihu za pokojné vyjádření názoru, včetně jeho vyjádření v tisku;

Svoboda náboženského vyznání

13.   vyzývá íránské orgány, aby odstranily všechny formy diskriminace na náboženském základě; zejména vyzývá ke zrušení faktického zákazu praktikování baháismu;

14.   vyjadřuje znepokojení nad zatčením právníků Faršída Jadolláhiho a Omida Behrúzího, kteří byli odsouzeni k trestu vězení, když obhajovali sufisty v Qomu; vyjadřuje rovněž znepokojení ohledně bezpečnosti ajatolláha Sajjeda Hossejna Kázemajna Burúdžerdího, který se po léta vyslovoval pro odluku církve od politického základu státu a který byl znovu zatčen a s ním údajně více než 400 jeho stoupenců;

Práva žen

15.   vyjadřuje znepokojení nad pokračující diskriminací žen, jež navzdory určitému pokroku existuje jak v zákonech, tak v praktickém životě; odsuzuje násilí páchané na ženách a jejich diskriminaci, která je v Íránu i nadále závažným problémem; dále odsuzuje násilí, jehož se dopustily íránské bezpečnostní síly na ženách, jež se letos dne 8. března 2006 shromáždily k oslavě Mezinárodního dne žen; a dále odsuzuje násilné narušení poklidné demonstrace žen a mužů podporujících ukončení zákonné diskriminace žen v Íránu ze strany íránských bezpečnostních sil dne 12. června 2006;

16.   důrazně žádá Irán, aby podepsal Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, a dále požaduje, aby byl věk zákonné zletilosti žen v Íránu změněn na 18 let;

Porušování dalších práv

17.   ostře odsuzuje otevřenou výzvu prezidenta Ahmadínedžáda k očištění univerzit od liberálních a sekulárních členů vědecké obce a žádá, aby těm, kteří byli vyloučeni, bylo umožněno vrátit se zpět a vyučovat v souladu se základními právy akademické svobody;

18.   hluboce lituje smrti studentského aktivisty Akbara Mahdávího Mohammadího a politického vězně Walíalláha Fejze v důsledku jejich hladovky a vyzývá k propuštění Manuchera Mohammadiho; žádá, aby studentům nebylo bráněno ve vyšším vzdělávání z důvodu jejich pokojné politické aktivity;

19.   žádá, aby konsensuální sexuální aktivity mezi dospělými osobami, jedná-li se o osoby, které spolu nežijí v manželství, nevedly k pronásledování; dále žádá, aby nebyli lidé vězněni či popravováni na základě sexuální orientace;

20.   vyzývá íránské orgány, aby poskytly důkazy, že dodržují jimi deklarované moratorium na kamenování, a požaduje bezodkladné a důrazné zavedení zákazu mučení, jak bylo oznámeno, přijato parlamentem a schváleno Radou dohlížitelů; dále požaduje reformu íránského islámského trestního zákoníku, která by zrušila trest smrti ukamenováním;

21.   je hluboce znepokojen nad tím, že opět nebyla umožněna registrace kandidátů pro nadcházející volby a že reformisté budou z důvodu nedemokratických postupů při registraci kandidátů na volební seznamy volby bojkotovat;

22.   vyzývá íránské orgány, aby vyvinuly úsilí vedoucí k zajištění řádných soudních řízení a spravedlivých a průhledných postupů ze strany soudních orgánů a k zajištění dodržování práv obhajoby a rovnosti rozsudků ve všech typech soudů;

Evropské iniciativy

23.   vyzývá Irán, aby s Evropskou unií obnovil dialog mezi EU a Íránem o lidských právech, a dále vyzývá Radu a Komisi, aby pozorně sledovaly vývoj v Iránu a upozorňovaly na konkrétní případy porušování lidských práv jakožto základní podmínky pokroku v hospodářských a obchodních vztazích mezi EU a Íránem;

24.   vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s Parlamentem efektivně využívala nový nástroj pro demokracii a lidská práva s cílem zajistit v Íránu demokracii a dodržování lidských práv, např. podporou necenzurovaných sdělovacích prostředků;

25.   vyzývá Radu, aby zvážila, jakým způsobem se může Parlament zapojit do procesu pravidelné aktualizace společného postoje Rady č. 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o použití konkrétních opatření k boji proti terorismu(1), s přihlédnutím k vývoji od roku 2001;

26.   vítá první návštěvu delegace Madžlisu v Parlamentu, ke které došlo v říjnu, a doufá, že tyto plodné výměny i toto usnesení budou součástí pokračujícího dialogu, který povede k postupnému sbližování mezi Íránem a Evropskou unií na základě společných hodnot, zakotvených v Chartě a úmluvách OSN;

o
o   o

27.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysokému představiteli pro SZBP, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, Výboru OSN pro lidská práva, předsedovi Nejvyššího soudu Íránu a vládě a parlamentu Íránské islámské republiky.

(1) Úř. věst. L 344, 28.12.2001, s. 93.