Evropský parlament,

-   s ohledem na dvanácté zasedání konference smluvních stran (COP 12) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a druhé zasedání konference smluvních stran sloužící jako setkání smluvních stran Kjótského protokolu (COP/MOP 2), která se konala v Nairobi v Keni ve dnech 6. až 17. listopadu 2006,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o změně klimatu a zejména s ohledem na usnesení ze dne 16. listopadu 2005 "Jak zvítězit v boji proti celosvětové změně klimatu"(1) a ze dne 26. října 2006 ke strategii Evropské unie pro konferenci o změně klimatu v Nairobi (COP 12 a COP/MOP 2)(2),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané "Omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – Postup do roku 2020 a na další období" (KOM(2007)0002),

-   s ohledem na závěr formálně schválený dne 2. února 2007 na 10. zasedání pracovní skupiny I IPCC v Paříži jako příspěvek ke čtvrté hodnotící zprávě IPCC, která popisuje současné znalosti o člověkem způsobených i přirozených příčinách změny klimatu a obsahuje odhady budoucí změny klimatu;

-   s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že extrémní povětrnostní jevy, jako byla ničivá bouře Kyrill, vedly k ještě intenzivnější diskusi o změně klimatu;

B.   vzhledem k tomu, že jednotlivý povětrnostní jev nelze přímo spojovat se změnou klimatu, avšak nelze přehlížet skutečnost, že mnoho vědců vidí spojitost mezi rostoucí intenzitou extrémního počasí a změnou klimatu;

C.   vzhledem k tomu, že nedávné vědecké zprávy dávají důvod ke znepokojení, že procesy změny klimatu, ke kterým již v současné době dochází, se mohou zrychlit v důsledku rozličných forem pozitivní zpětné vazby;

1.   zdůrazňuje naléhavou potřebu učinit proti změně klimatu konkrétní kroky na celosvětové úrovni a také nutnost politického vedení, které bude vést tento proces vpřed;

2.   vítá v tomto kontextu skutečnost, že jak Komise, tak i úřadující předsednictví zařadily změnu klimatu mezi hlavní témata své politické agendy;

3.   naléhavě žádá Evropskou unii, aby si udržela svou vedoucí úlohu při jednáních o mezinárodním rámci pro změnu klimatu po roce 2012 a aby neopustila vysoké ambice v budoucích diskusích se svými mezinárodními partnery;

4.   naléhavě žádá Evropskou unii, aby projevila své odhodlání při řešení problému změny klimatu prostřednictvím patrného pokroku při snižování svých emisí skleníkových plynů a plněním svých domácích a mezinárodních cílů snižování emisí;

5.   uznává, že podíl EU na emisích skleníkových plynů – jejichž výše podle Čtrvté národní zprávy Evropského společenství UNFCCC (KOM(2006)0040) dosahuje 14 % – se může zdát nízký; zdůrazňuje však, že pokud se měří výše emisí na obyvatele, patří podíl EU k nejvyšším na světě; za účelem zmenšení těchto rozdílů připomíná Komisi a členským státům jejich závazky v rámci Kjótského protokolu a dohod z Marrákeše zajistit doplňkovost při používání mechanismů pružnosti;

6.   zdůrazňuje nutnost značně urychlit mezinárodní jednání o rámci pro období po roce 2012 s cílem zajistit, aby mezi prvním a druhým obdobím závazků vyplývajících z Kjótského protokolu nebyla prodleva a aby byl mezinárodnímu společenství poskytnut čas na naplánování nezbytných opatření; znovu opakuje svou výzvu, aby bylo dohody dosaženo do konce roku 2008 nebo nejpozději do konce roku 2009;

7.   zdůrazňuje, že EU by měla založit svou strategii na předpokladu, že dohody o rámci o změnách klimatu pro období po roce 2012 bude na mezinárodní úrovni dosaženo; je proto přesvědčen, že je předčasné v této chvíli diskutovat o nouzové strategii pro případ, že by takové mezinárodní dohody nebylo dosaženo;

8.   připomíná, jak uvedl ve svých výše uvedených usneseních ze dne 16. listopadu 2005 a 26. října 2006 a jak částečně uznala ve svém sdělení Komise, že strategie EU v oblasti změny klimatu by měla být založena následujících klíčových cílech:

9.   vyjadřuje politování nad nejasností "balíčku o energii a klimatu" navrženého Komisí, pokud jde o cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020; zdůrazňuje, že je nezbytné dosáhnout nejméně 30% celkového snížení pro všechny průmyslové země, aby existovala přiměřená naděje splnit cíl EU omezit zvýšení průměrné globální teploty na 2°C;

10.   trvá na tom, že EU musí zakládat veškeré své vnitřní politiky a opatření na cíli 30% snížení do roku 2020 oproti úrovním z roku 1990;

11.   zdůrazňuje, že za účelem dosažení dohody na mezinárodní úrovni o 30% snížení emisí skleníkových plynů ve všech průmyslových zemích se Evropská unie musí zaměřit nejen na politiku v oblasti životního prostředí, ale také na zahraniční politiku a politiku mezinárodního obchodu a na ochotu změnit poptávku po energii a ostatních přírodních zdrojích; dále zdůrazňuje, že tyto širší souvislosti musí být proto součástí diskuse o strategii pro dosažení výše uvedeného cíle;

12.   domnívá se, že hospodářsky rozvinuté členské státy přesunuly velkou část svých činností a technologií, které vyžadují přísun energie a přírodních zdrojů, do méně rozvinutých zemí, kde tatáž činnost možná způsobuje vyšší emise skleníkových plynů; naléhavě proto žádá Komisi a členské státy, aby zavedly opatření, která těmto postupům zabrání;

13.   trvá na specifické odpovědnosti rozvinutých zemí při řešení změny klimatu na celosvětové úrovni; vyzývá proto smluvní strany přílohy I v rámci UNFCCC, aby splnily své stávající závazky a stanovily si ambiciózní cíle pro druhé období závazků po roce 2012; vyzývá dále ty rozvinuté země, které neratifikovaly Kjótský protokol, aby znovu zvážily své stanovisko, přijaly rázná vnitrostátní opatření a hrály aktivní roli při budoucích mezinárodních jednáních s cílem účastnit se budoucího režimu řešení změny klimatu;

14.   vyzývá Komisi a členské státy, aby prozkoumaly možnost přijetí opatření v oblasti přeshraničního obchodu za účelem kompenzace veškerých krátkodobých konkurenčních výhod, které by případně mohli získat výrobci ze zemí neomezujících emise uhlíku;

15.   znovu opakuje svůj návrh revidovat systém obchodování s emisemi s cílem harmonizovat metodu přidělování založenou na srovnávacích kritériích a aukčním prodeji; navrhuje omezit bezplatné přidělování emisních certifikátů a doporučuje členským státům, aby se peníze pocházející např. z aukcí vracely dotčeným občanům a podnikům;

16.   souhlasí s Komisí, že země, které nejsou smluvními stranami přílohy I v rámci UNFCCC, by měly být do tohoto procesu více zapojeny, ale zdůrazňuje, že s rozvojovými zeměmi nelze jednat jako s jednotnou skupinou a že činnosti prováděné rozvojovými zeměmi nebo v nich musí být rozlišeny na základě jejich konkrétní vnitrostátní situace; dále zdůrazňuje, že od nejméně rozvinutých zemí by nemělo být požadováno přijetí žádných závazků;

17.   v zájmu zajištění rovných podmínek na mezinárodním poli vyzývá Komisi a členské státy, aby zvážily návrh sektorových cílů pro energeticky náročná průmyslová odvětví s vysokým podílem exportu v zemích bez povinných závazků snižování emisí jako dodatek k závazným cílům snižování emisí pro průmyslové země;

18.   zdůrazňuje, že energetická politika je klíčovým prvkem celosvětové strategie EU v oblasti změny klimatu a že diverzifikace obnovitelných energetických zdrojů a přechod na energeticky nejúčinnější technologie má velký potenciál pro snižování emisí a současně zajišťuje menší energetickou závislost na vnějších zdrojích;

19.   domnívá se, že současná neefektivita mnoha elektráren významně přispívá k problému globálního oteplování, a vyzývá Komisi, aby předložila návrhy opatření, která by od členských států vyžadovala zajistit, aby energie uvolněná jako vedlejší produkt při výrobě elektrické energie byla využívána prostřednictvím technologií kombinovaného tepla a energie;

20.   domnívá se, že velký potenciál pro snižování emisí spočívá v energetické účinnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby v této oblasti přijaly ambiciózní opatření a cíle a aby se zabývaly možností překonání cíle 20% snížení navrhovaného Komisí;

21.   domnívá se, že pomocí dobře vyvážených systémů daní/poplatků lze v členských státech zvýšit energetickou účinnost a předejít zbytečné spotřebě energie;

22.   dále vyzývá Komisi a členské státy, aby se důkladně zabývaly možností zavést celounijní daňový systém zaměřený na podporu nízkouhlíkové ekonomiky, který by podpořil používání nejlepších dostupných technologií, výrobních procesů a udržitelnějších způsobů spotřeby v tomto smyslu;

23.   vyzývá členské státy, aby splnily své závazky přijetím vhodných opatření, kterými zajistí rychlé uplatnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov(3), která vstoupila v platnost dne 4. ledna 2003 a měla by podle odhadů v odvětví stavebnictví vést k úsporám okolo 22 %; vyzývá proto Komisi, aby zahájila řízení s těmi členskými státy, které dosud nepřijaly odpovídající opatření, která vyžaduje uplatnění směrnice 2002/91/ES;

24.   zdůrazňuje, že odvětví dopravy vykazuje nejvyšší nárůst spotřeby energie a že silniční doprava se podílí na emisích CO2 Společenství přibližně 25 %; vyzývá proto k závazným opatřením v odvětví dopravy, a to včetně letecké dopravy, s cílem dosáhnout do roku 2020 omezení emisí, které by bylo rovnocenné s omezením v ostatních odvětvích a k rozvoji integrovanější a ekologičtější veřejné dopravy, která bude respektovat životní prostředí a přírodní zdroje;

25.   zdůrazňuje naléhavou potřebu snížit emise CO2 z automobilů, a proto trvá na tom, aby Komise uložila závazný cíl v hodnotě 120 gramů na kilometr (g/km), který by nejpozději od roku 2012 platil pro nové osobní automobily uváděné na trh v Evropské unii;

26.   opětovně žádá, aby byly emise z letecké a námořní dopravy začleněny do mezinárodních závazků k omezení skleníkových plynů na období po roce 2012, a vyzývá k obnovení úsilí o zavedení daně z leteckého petroleje, a to jak na úrovni EU, tak i na globální úrovni;

27.   bere na vědomí návrh závazného cíle na zvýšení podílu obnovitelné energie v energetickém portfoliu EU na 20% do roku 2020 jako dobrý první krok; domnívá se ale, že by tento cíl měl být zvýšen na 25 % energetického portfolia EU;

28.   vyjadřuje politování nad tím, že neexistují závazné cíle, pokud jde o podíl obnovitelných zdrojů v jednotlivých odvětvích, neboť pouze závazné cíle pro jednotlivá odvětví přinesou opravdové zlepšení a umožní řešit změnu klimatu; naléhavě vyzývá Komisi, aby kromě obecného cíle požadovala od členských států předložení cílů využívání obnovitelných zdrojů pro konkrétní odvětví, zejména pro výrobu elektrické energie, vytápění a chlazení, jak to navrhuje posouzení dopadů plánu pro obnovitelnou energii (KOM(2006)0848);

29.   znovu připomíná, že vytápění a chlazení pomocí obnovitelné energie představuje velký potenciál pro nákladově efektivní snižování emisí CO2 a omezování závislosti na fosilních palivech; vyjadřuje politování nad tím, že Evropská komise nepředložila návrh směrnice na podporu vytápění a chlazení pomocí obnovitelných zdrojů, jak to bylo přislíbeno Evropskému parlamentu, avšak bere na vědomí, že Komise v této oblasti stále plánuje legislativní opatření;

30.   naléhavě znovu připomíná na svém návrhu uvedeném ve svém usnesení ze dne 14. února 2006(4) o vytápění a chlazení s využitím obnovitelných zdrojů energie;

31.   bere na vědomí návrh Komise na závazný minimální cíl 10% podílu biopaliv na palivech pro automobily do roku 2020; zastává názor, že cíl ve výši 12,5 % by byl rovněž realistický a žádoucí; zdůrazňuje význam udržitelné výroby biopaliv; žádá Komisi, aby zavedla systém certifikace a norem (např. formou technické legislativy), který by umožňoval udržitelnou výrobu biopaliv a který by platil jak pro biopaliva v Evropské unii vyráběná, tak pro biopaliva do Evropské unie dovážená;

32.   konstatuje, že Komise uznává, že fosilní paliva hrají ve střednědobém horizontu významnou úlohu a že lze provést další studie vedoucí k omezení jejich uhlíkové intenzity v souladu s cílem snížení CO2 o 2°C; domnívá se, že součástí by měla být pokračující modernizace a zlepšení jejich účinnosti, rozvoj nové generace zařízení, další rozvoj účinné a hospodárné metody zachycování a uchovávání uhlíku v souvislosti s uhlím, plynem a ropou v souladu s rozhodnutím, které přijala evropská technologická platforma pro elektrárny na fosilní paliva s nulovými emisemi, a odstranění překážek, které klade legislativa EU; uznává úlohu, kterou mají technologie pro zachycování a uchovávání uhlíku při snižování emisí skleníkových plynů;

33.   podporuje navrhované energetické partnerství s Afrikou; velmi však doporučuje vytvořit podobné partnerství s Čínou a Indií a vést přitom v patrnosti velmi prudký růst emisí skleníkových plynů v těchto zemích a nezbytnou potřebu jim pomoci při budování kapacit a investování do bezuhlíkových, nízkouhlíkových a energeticky účinných technologií (se zvláštním zřetelem k obnovitelným zdrojům) přičemž prioritou jsou obnovitelné zdroje) a současně trvá na tom, aby EU spolupracovala s příslušnými regiony na zastavení odlesňování a místo toho podporovala zalesňování a obnovu pralesů; dále navrhuje zintenzívnit energetickou spolupráci s Ruskem, Ukrajinou, zeměmi severní Afriky a zeměmi Kaspické oblasti;

34.   je toho názoru, že úsilí o snížení emisí může jít ruku v ruce s hospodářským rozvojem a je dokonce předpokladem udržitelného hospodářského rozvoje v nadcházejících desetiletích; znovu opakuje, že ekologické technologie mohou být pro Evropskou unii konkurenční výhodou a současně významně přispět ke snížení emisí; upozorňuje, že ekologické technologie jsou proto v samotném jádru strategie udržitelného rozvoje slučitelné se závazky EU přijatými v Kjótu a s Lisabonskou strategií;

35.   zdůrazňuje hospodářské, sociální a zdravotní důsledky nečinnosti, které ukázala mimo jiné Sternova zpráva o hospodářských důsledcích změny klimatu; připomíná, že nečinnost by způsobila škody odpovídající 5–20 % celosvětového ročního HDP, zatímco náklady na řádnou politiku v oblasti změny klimatu a investice do čistých technologií jsou odhadovány na 0,5 % až 1 % celosvětového ročního HDP do roku 2050, aniž by byly zohledněny vedlejší enviromentální a zdravotní přínosy; uznává, že odkládání činnosti zvýší riziko nepříznivých ekologických dopadů a náklady na jejich zmírnění;

36.   je si vědom toho, že změna klimatu závažně ovlivňuje životní prostředí a způsobuje problémy, které vyžadují okamžitou reakci ze strany EU i mezinárodního společenství; domnívá se, že do roku 2050 musí být převážná část energetických potřeb EU pokryta ze zdrojů neprodukujících uhlík nebo vyrobena pomocí technologií, při kterých nedochází k emisím skleníkových plynů, se zaměřením na energie, které jsou energeticky úsporné, účinné a obnovitelné, a že je proto nezbytné vytvořit jasný plán pro dosažení tohoto cíle; vyzývá Komisi, aby stanovila ambiciózní, avšak realistické cíle pro energetické technologie s mimořádně nízkými nebo žádnými emisemi CO2 a pro energetické technologie, které jsou z hlediska CO2 neutrální, tak aby do roku 2020 uspokojovaly 60 % poptávky EU po elektrické energii, a tím podpořila evropské cíle v oblasti klimatu a zabezpečení dodávky energie;

37.   zastává názor, že by měl být podpořen výzkum v této oblasti a měly by být přijaty jasné enviromentální výkonové cíle za účelem podpory vývoje a využívání lepších technologií, jež jsou současně ohleduplnější k životnímu prostředí;

38.   má za to, že snižování celosvětových emisí nesmí vést k jiným rizikům, např. k šíření jaderných zbraní nebo terorismu; věří proto, že jaderná energie by měla být i nadále vyloučena z  mechanismu čistého rozvoje a společného provádění a dalších mechanismů zaměřených na odměňování snížení emisí v rozvojových zemích;

39.   doporučuje mnohem větší účast evropských občanů na zmírňování následků; vyzývá proto Komisi, aby zvýšila intenzitu svých činností zaměřených na zvyšování povědomí o naléhavosti situace s cílem informovat jednotlivce o jejich úloze při regulaci změny klimatu;

40.   vyzývá znovu Evropskou unii a její členské státy, aby přijaly ambiciózní politiku technologických partnerství a převádění čistých technologií do rozvojových zemí a pomohly jim s rozvojem jejich hospodářství a se zvýšením prosperity udržitelnějším způsobem;

41.   vyzývá Komisi, aby posoudila důsledky změny klimatu, pokud jde o zvýšení teploty povrchu země, pokles dešťových srážek a stav podzemních vod; považuje za obzvláště důležité zabývat se důsledky zmenšení obhospodařovatelných ploch jako zdrojů biomasy a zásob uhlí; zdůrazňuje význam určitých postupů zemědělského řízení;

42.   vyzývá všechny své příslušné výbory a delegace k vzájemné úzké spolupráci v oblasti změny klimatu, aby hospodářská politika a energetická politika Evropského parlamentu a jeho iniciativy v oblasti dopravy, zemědělství, výzkumu, rozvoje a dalších oblastech byly lépe koordinovány s cíli v oblasti změny klimatu a aby byla otázka změny klimatu pravidelně projednávána na úrovni meziparlamentních delegací a v rámci transatlantického legislativního dialogu;

43.   vyzývá tři předsednictví (německé, portugalské a slovinské), aby zajistily, že diskuse o změně klimatu dostane další impuls a současně se zvýší politické závazky řady mezinárodních partnerů v tomto procesu na mezinárodní úrovni;

44.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu UNFCCC s žádostí, aby byla rozeslána všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Úř. věst. C 280 E, 18.11.2006, s. 120. (2) Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2006)0460. (3) Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65 (4) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 115.