Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise "Konzultace o činnosti Společenství v oblasti zdravotnických služeb" (SEK(2006)1195/4),

-   s ohledem na článek 152 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropských společenství ("Evropský soudní dvůr") v případech Decker (C-120/95, 28. dubna 1998), Kohll (C-158/96, 28. dubna 1998), Geraets-Smits & Peerbooms (C-157/99, 12. července 2001), Vanbraekel (C-368/98, 12. července 2001), IKA (C-326/00, 25. února 2003), Müller-Fauré & van Riet (C-385/99, 13. května 2003), Inizan (C-56/01, 23. října 2003), Leichtle (C-8/02, 18. března 2004) a Watts (C-327/04, 16. května 2005),

-   s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o pohybu pacientů a vývoji zdravotní péče v Evropské unii ze dne 9. června 2005(1),

-   s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení B6-0013/2007, kterou položil Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin v souladu s článkem 108 jednacího řádu,

-   s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že zdravotnické služby jsou vyloučeny z působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(2),

B.   vzhledem k tomu, že v Evropském parlamentu v současnosti probíhá diskuze o návrhu zprávy o dopadu a následcích vyloučení zdravotnických služeb z působnosti směrnice 2006/123/ES;

C.   vzhledem k tomu, že Evropský soudní dvůr (ESD) přijal od roku 1998 řadu rozhodnutí, která umožňují pacientům volný pohyb při vyhledávání lékařské péče a léčby, a tím uplatňují zásadu volného pohybu na hrazení zdravotní péče poskytnuté v zahraničí;

D.   vzhledem k tomu, že ESD nejprve rozhodl, že pokud je hrazení nákladů vzniklých v jiném členském státě podmíněno předchozím souhlasem, jedná se o překážku poskytování služeb; později však problematiku hrazení nákladů a požadavků na předchozí schvalování dále rozvinul;

E.   vzhledem k tomu, že zdravotnické systémy v Evropské unii jsou vystavěny na zásadách solidarity, rovnosti a univerzality, které mají zajistit, aby přiměřeně kvalitní péči dostávali všichni bez rozdílu příjmu, společenského postavení a věku;

F.   vzhledem k tomu, že právní úpravy poskytování zdravotní péče se v různých zemích liší;

1.   vítá iniciativu Komise k zahájení postupu konzultace o nejlepší formě akce Společenství s cílem vytvořit právní rámec, který by upravoval přeshraniční aspekty poskytování zdravotní péče;

2.   připomíná, že podle Smlouvy musí být ve všech politikách Společenství zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví; dále připomíná čl. 95 odst. 3 Smlouvy o ES, který stanoví právní základ pro opatření vnitřního trhu v oblasti zdraví; považuje tedy za nutné vytvořit právní rámec upravující přeshraniční poskytování zdravotní péče, který by nejlépe zabezpečil včasný přístup pacientů k přiměřené a kvalitní zdravotní péči, rozvíjel přeshraniční poskytování zdravotní péče a zajistil udržitelnost financování zdravotní péče;

3.   zdůrazňuje, že k přeshraničním aspektům poskytování zdravotní péče patří jak mobilita pacientů, tak i mobilita zdravotnických pracovníků a poskytování zdravotní péče z jiné země; dále zdůrazňuje, že rozhodnutí ESD se týkají přímo práva pacientů léčit se v zahraničí a nechat si posléze proplatit náklady ze svého vnitrostátního systému zdravotního pojištění;

4.   domnívá se proto, že právní jistota ohledně proplácení nákladů za přeshraniční zdravotní péči patří k otázkám prvořadého významu jak pro pacienty, tak i pro vnitrostátní systémy zdravotního pojištění a poskytovatele zdravotní péče; zdůrazňuje, že je třeba vyjasnit postupy a podmínky pro proplácení léčebných výloh v různých případech;

5.   žádá Komisi, aby vypracovala obecné zásady a základní pokyny pro zdravotní péči, aby byla zaručena bezpečnost pacientů; je rovněž toho názoru, že vývoj harmonizovaných zdravotních indikátorů (jako jsou standardy krevních zkoušek) na úrovni Společenství má velký význam pro rozvoj výměny osvědčených postupů, zejména mezi odbornými pracovníky ve zdravotnictví;

6.   domnívá se, že EU musí hrát významnou roli při zlepšování dostupnosti informací pro pacienty o přeshraniční mobilitě tím, že bude koordinovat spolupráci mezi členskými státy v této oblasti;

7.   domnívá se, že mobilita pacientů musí být vždy věcí jejich svobodné volby a že na tuto svobodnou volbu nesmí být vyvíjen žádný nátlak;

8.   zdůrazňuje, že bezpečnost pacientů je nutné zajistit za všech okolností a bez ohledu na to, kde a jak je zdravotní péče poskytována; vyzývá k vyjasnění, které orgány odpovídají za dohled nad poskytovateli zdravotní péče, a k účinné výměně informací mezi vnitrostátními úřady o odborných pracovnících ve zdravotnictví, pokud jde o jejich licenční a disciplinární status; považuje za nezbytné, aby byl vytvořen mechanismus, který umožní odvolání v případě nesprávné léčby, pokud byla zdravotní péče poskytnuta v zahraničí;

9.   zdůrazňuje, že zdravotní péče a léčba téměř vždy vyžadují další činnost, která může trvat velmi dlouho; uznává, že je třeba stanovit jasná pravidla pro rozdělení úkolů a odpovědnosti mezi poskytovateli zdravotní péče v různých fázích léčby a péče;

10.   považuje zavedení legislativního rámce na úrovni Společenství za nejlepší způsob, jak zajistit právní jistotu pacientů, vnitrostátních zdravotnických systémů a soukromých poskytovatelů zdravotní péče; domnívá se, že to je současně i nejlepší cestou k optimalizaci využívání zdravotnických zdrojů a zrychlení přístupu k léčbě;

11.   domnívá se, že je nezbytné začlenit společnou chartu práv pacientů do tohoto rámce, aby bylo zajištěno, že tato práva budou vykonávána v praxi v přeshraničním režimu i v domovské zemi;

12.   považuje za nezbytné začlenit do tohoto právního rámce mechanismus, v jehož rámci by vnitrostátní orgány shromažďovaly údaje a vyměňovaly si informace o poskytovatelích lékařské péče, jejich licenčním a disciplinárním statusu a o jejich kvalifikacích; dále je přesvědčen, že velkým přínosem pro léčbu nemocí by bylo vytvoření sítě evropských referenčních center;

13.   vyzývá členské státy, aby zavedly pro pacienty jedno správní místo pro podávání stížností;

14.   považuje z hlediska bezpečnosti pacientů za nutné zanést do právního rámce povinnost vnitrostátních orgánů vyměňovat si navzájem licenční a disciplinární informace o odborných pracovnících ve zdravotnictví, kteří jsou činní v přeshraničním poskytování zdravotní péče;

15.   vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost poskytování informací pacientům o jejich právech a povinnostech a aby do svého legislativního návrhu začlenila vhodná ustanovení v tomto smyslu;

16.   je přesvědčen o tom, že chystaný právní rámec Společenství může poskytnout příležitost k posílení práv evropských občanů jako pacientů a povzbudit členské státy k rozvoji jejich zdravotnických systémů;

17.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 543. (2) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.