(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0593)(1),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0039/2006),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a na stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0055/2007),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Součástí politiky Společenství v námořní dopravě je posílení kvality obchodního loďstva cestou větší odpovědnosti všech hospodářských subjektů.

(2)  Ochrana evropských pobřeží a evropských občanů před ekologickými škodami jakéhokoli druhu, které jsou způsobeny nehodami plavidel, je pro EU úkolem prvořadého významu.

(3)  Ochrana evropských pobřeží má dvojí povahu předcházení nehodám tím, že se zajistí, aby k plavbě byla používána pouze bezpečná plavidla, a tím, že se zavedou mechanismy požadované k zajištění, aby poškozené osoby v co nejkratší době obdržely odškodné, které by v plné výši pokrylo škody způsobené nehodou.

(4)  Opatření odrazujícího rázu již byla přijata směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání v případě znečištění(4), kterou doplňuje rámcové rozhodnutí Rady 2005/667/JVV ze dne 12. července 2005 o posílení rámce trestního práva pro boj proti znečištění z lodí(5).

(5)  Je zapotřebí zavést a zlepšit mezinárodní mechanismy občanskoprávní odpovědnosti a odškodňování třetích osob za škody, které vznikly v souvislosti s námořní dopravou tak, aby bylo zaručeno, že hospodářské subjekty v řetězci námořní dopravy zabezpečí, že zboží se bude přepravovat pouze na palubě plavidel bezvadné kvality, aby bylo zajištěno spravedlivé odškodnění poškozených osob, které nejsou součástí řetězce námořní dopravy, a aby byly hospodářské subjekty a jejich zaměstnanci vedeni k větší obezřetnosti a profesionalitě.

(6)  Je třeba, aby protokol z roku 1996 k úmluvě o omezení odpovědnosti v oblasti námořních pohledávek z roku 1976 (dále jen "úmluva z roku 1996") byl ratifikován všemi členskými státy a velkým počtem třetích zemí.

(7)  Je rovněž třeba, aby všechny členské státy a velký počet třetích zemí ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 (dále jen "úmluva HNS") a Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy z roku 2001 (dále jen "úmluva o ropných palivech") a aby členské státy a velký počet třetích zemí ratifikovaly úmluvu o odstraňování vraků z roku 2007.

(8)  Aby bylo zajištěno úplné a jednotné provedení úmluvy z roku 1996 na úrovni Evropské unie, je třeba začlenit tuto úmluvu do práva Společenství. Režim Společenství občanskoprávní odpovědnosti musí umožňovat majitelům plavidel, aby omezili svou odpovědnost až do výši horních hranic stanovených touto úmluvou a v souladu s jejími ustanoveními.

(9)  Omezení odpovědnosti podle úmluvy z roku 1996 nemůže být uplatněno vůči poškozeným osobám, které se nepodílejí na námořní přepravě, pokud majitel plavidla, které způsobilo škodu, se nezachoval profesionálně a měl si být vědom negativních následků svého jednání či opomenutí.

(10)  Povinnost finanční záruky by měla zabezpečit lepší ochranu obětí. Přispívá rovněž k vyloučení plavidel nesplňujících normy a umožňuje znovu zavést konkurenci mezi provozovateli. Takový závazek je nezbytným doplňkem úmluvy z roku 1996. Ve svém usnesení A.898(21) doporučila Mezinárodní námořní organizace (IMO) státům, aby tuto povinnost finanční záruky zavedly. Výše pojistného krytí by měla být taková, aby odpovídala situacím, ve kterých jsou horní hranice stanovené úmluvou z roku 1996 nedostatečné, aniž by ovšem docházelo k nucení nevyrovnané zátěže průmyslu.

(11)  Zvláštní opatření je nutno přijmout pro účely ochrany námořníků v případě opuštění a přitom se opírat o usnesení IMO A.930(22).

(12)  Klíčovým prvkem mechanizmu této směrnice je vydávání certifikátů osvědčujících, že finanční záruka je skutečná, dále oznámení o těchto certifikátech, jejich vzájemné uznávání mezi členskými státy a dostupnost finanční záruky pro oběti, které usilují o získání náhrad za škody.

(13)  Evropská agentura pro námořní bezpečnost zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002(6) musí při plnění této směrnice poskytovat potřebnou pomoc, především s ohledem na zabránění vzniku právních nesrovnalostí mezi členskými státy.

(14)  Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijímána v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(7).

(15)  Jelikož cíle zamýšleného kroku, tedy zavedení harmonizovaných pravidel o odpovědnosti a finanční záruce majitelů plavidel pro dosažení vysoké úrovně kvality námořní dopravy, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto z důvodu jeho rozsahu a účinků jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Účelem této směrnice je stanovit pravidla pro některé aspekty povinností hospodářských subjektů v řetězci námořní dopravy v oblasti občanskoprávní odpovědnosti a zakládá vhodnou finanční ochranu námořníků v případě opuštění.

Článek 2

Definice

Článek 3

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se kromě článku 4 a 5 vztahuje na:

2.  Tato směrnice se nevztahuje na válečná plavidla, na pomocná válečná plavidla či jiná plavidla patřící státu nebo jím provozované a používané pro nekomerční veřejnou službu.

3.  Touto směrnicí není v žádném členském státě dotčeno plnění úmluvy o ropných palivech, úmluvy HNS a Mezinárodní úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy z roku 1992.

Článek 4

Občanskoprávní odpovědnost za škodu způsobenou znečištěním ropnými palivy

Členské státy se co možná nejdříve stanou smluvními stranami úmluvy o ropných palivech, nejpozději však do data uvedeného v článku 18 odst. 1 této směrnice.

Článek 5

Škody způsobené přepravou nebezpečných a potenciálně škodlivých látek po moři

Členské státy se stanou smluvními stranami úmluvy HNS co nejdříve, nejpozději však do data uvedeného v článku 18 odst. 1 této směrnice.

Článek 6

Režim odpovědnosti

1.  Členské státy se stanou smluvními stranami úmluvy z roku 1996 co nejdříve to bude možné a v každém případě do data uvedeného v čl. 18 odst. 1 této směrnice. Členské státy, které jsou nadále smluvními stranami úmluvy o omezení odpovědnosti v oblasti námořních pohledávek z roku 1976, mají povinnost tuto úmluvu vypovědět.

2.  Členské státy stanoví režim občanskoprávní odpovědnosti majitelů plavidel a přesvědčí se, že právo majitelů plavidel omezit svou odpovědnost se řídí ustanoveními úmluvy z roku 1996.

3.  Za účelem provádění článku 4 úmluvy z roku 1996 může být ve všech případech podle povahy a okolností, za nichž došlo k osobnímu zavinění či opomenutí, jichž se odpovědná osoba dopustila ukvapeně, zjištěno, zda jednala s vědomím, že pravděpodobně vznikne škoda.

4.  V souladu s článkem 15 úmluvy z roku 1996 se členské státy přesvědčí, že její článek 4 o zrušení omezení odpovědnosti se nepoužije na plavidla plující pod vlajkou členského státu, který není smluvní stranou uvedené úmluvy. V takových případech musí režim občanskoprávní odpovědnosti zavedený členskými státy v souladu s touto směrnicí stanovit, že majitel plavidla ztrácí právo na omezení své odpovědnosti, dokáže-li se, že škoda vznikla jeho osobním zaviněním nebo opomenutím, jehož se dopustil s úmyslem způsobit takovou škodu nebo je způsobil z hrubé nedbalosti.

Článek 7

Finanční záruka občanskoprávní odpovědnosti

Každý členský stát přijme potřebná opatření, aby každý majitel plavidla plující pod jeho vlajkou upsal finanční záruku občanskoprávní odpovědnosti. Limit této záruky nesmí být nižší, než je dvojnásobek horní hranice stanoveného podle Úmluvy z roku 1996.

Každý členský stát přijme potřebná opatření, aby každý majitel plavidla plující pod vlajkou třetího státu upsal v souladu s ustanovením v prvním odstavci finanční záruku, jakmile tato loď bude vplouvat do jeho výlučné hospodářské oblasti nebo rovnocenné oblasti. Tato finanční záruka musí být platná po dobu alespoň tří měsíců počínaje od data, kdy je vyžadována.

Článek 8

Finanční záruka pro případ opuštění námořníků

Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby každý majitel plavidla plující pod jeho vlajkou upsal finanční záruku určenou na ochranu námořníků zaměstnaných nebo najatých na palubě tohoto plavidla pro případ opuštění v souladu s usnesením IMO A.930(22), a ke krytí nákladů na ubytování, lékařskou péči a repatriaci.

Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby každý majitel plavidla plující pod vlajkou třetího státu upsal v souladu s ustanovením prvního odstavce finanční záruku, jakmile tato loď bude vplouvat do přístavu nebo námořního terminálu v jeho výsostných vodách nebo spustí kotvu v oblasti vod spadajících do jeho působnosti.

Členské státy se ubezpečí o dostupnosti systému finanční záruky pro případ opuštění námořníků v souladu s usnesením IMO A.930(22).

Článek 9

Certifikát finanční záruky

1.  Existence a platnost finančních záruk uvedených v článcích 7a 8 musí být potvrzena jedním nebo několika certifikáty v souladu s ustanoveními této směrnice a podle vzoru uvedeného v příloze III.

2.  Certifikáty vydávají příslušné úřady členských států poté, co se tyto úřady přesvědčí, že majitel lodi splňuje ustanovení této směrnice. Příslušné úřady také při vydávání certifikátů zohlední, zda má ručitel provozovnu v EU.

Když jde o loď zaregistrovanou v členském státě, certifikáty vydává nebo potvrdí příslušný úřad státu registrace plavidla.

Když jde o loď zaregistrovanou ve třetím státě, může certifikáty vydat nebo potvrdit příslušný úřad kteréhokoliv členského státu.

3.  Podmínky vydávání a platnosti certifikátů, zejména kritéria a možné způsoby jejich přidělení, stejně jako opatření týkající se poskytovatelů těchto finančních záruk, jsou určeny v souladu s regulatorním postupem uvedeným v čl. 17 odst. 2.

4.  Certifikáty musí být shodné se vzorem uvedeným v příloze III a obsahovat tyto údaje:

5.  Certifikáty se vystavují v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, který je vydává. Není-li používaným jazykem angličtina ani francouzština, obsahuje text překlad do jednoho z těchto jazyků.

Článek 10

Oznámení o certifikátu finanční záruky

1.  Certifikát se musí nacházet na palubě plavidla a jeho stejnopis musí být uložen u úřadu, který vede registrační rejstřík plavidla, nebo pokud plavidlo není registrováno v členském státě, u úřadu státu, který vydal nebo potvrdil certifikát. Dotčený úřad zašle kopii certifikačních dokladů úřadu Společenství uvedenému v článku 15, který jej zařadí do rejstříku.

2.  Provozovatel, agent nebo kapitán plavidla plujícího do výlučné hospodářské oblasti nebo rovnocenné oblasti členského státu v případech uvedených v článku 7 oznámí orgánům tohoto členského státu, že má na palubě certifikát finanční záruky v souladu s předpisy uvedenými v příloze IV.

3.  Provozovatel, agent nebo kapitán plavidla plujícího do přístavu nebo námořního terminálu ve výsostných vodách členského státu, nebo který zakotvil v oblasti výsostných vod členského státu v případech uvedených v článku 8 oznámí orgánům tohoto členského státu, že má na palubě certifikát finanční záruky v souladu s ustanovením přílohy IV.

4.  Informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku si příslušné orgány členských států budou moci navzájem vyměňovat prostřednictvím systému Společenství pro výměnu námořních informací SafeSeaNet.

Článek 11

Sankce

Členské státy sledují dodržování pravidel stanovených v této směrnici a za jejich porušování ukládají sankce. Tyto sankce jsou účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 12

Vzájemné uznávání certifikátů finanční záruky mezi členskými státy

Každý členský státy uznává certifikáty vydané nebo potvrzené v kompetenci jiného členského státu s použitím článku 9 pro všechny účely této směrnice a má za to, že mají stejnou hodnotu jako certifikáty vydané a potvrzené jím samotným, i když se jedná o loď, která není registrována v žádném členském státě.

Členský stát může kdykoliv požádat stát, který vydal nebo potvrdil certifikát, o výměnu názorů, má-li za to, že pojišťovatel nebo garant uvedený na certifikátu není finančně schopný zhostit se závazků, které tato směrnic ukládá.

Článek 13

Přímá žaloba proti poskytovateli finanční záruky občanskoprávní odpovědnosti

Každou žalobu o nápravu škod způsobených plavidly lze podat přímo proti poskytovateli finanční záruky pokrývající občanskoprávní odpovědnosti majitele.

Poskytovatel finanční záruky může využívat ochranné prostředky, kterých by se mohl dovolávat i samotný majitel, s výjimkou bankrotu nebo nařízení likvidace majitele.

Poskytovatel finanční záruky může rovněž využít skutečnosti, že škody vyplývají z úmyslné chyby majitele. Nemůže však využít žádný z ochranných prostředků, jichž by mohl využít v žalobě podané majitelem proti němu.

Poskytovatel finanční záruky může ve všech případech přinutit majitele, aby se připojil k řízení.

Článek 14

Fond solidarity ke krytí škody způsobené plavidly bez finanční záruky

Fond solidarity bude zřízen k odškodnění třetích stran, fyzických či právnických osob, pokud tyto utrpěly škodu způsobenou plavidly, která bez ohledu na požadavky této směrnice plula v teritoriálních vodách EU, aniž by byla vlastnila certifikát finanční záruky.

Částka přidělená tomuto fondu a jeho prováděcí pravidla budou stanoveny v souladu s regulatorním postupem uvedeným v článku 17 odst. 2.

Článek 15

Úřad Společenství

Zřizuje se úřad Společenství, jehož úkolem je vést úplný rejstřík vydaných certifikátů, kontrolovat a aktualizovat jejich platnost a ověřovat existenci finančních záruk registrovaných třetími zeměmi.

Článek 16

Zprávy

Pět let po vstupu v platnost této směrnice podají členské státy Komisi zprávu o zkušenostech získaných při jejím plnění. Tyto zprávy zhodnotí zejména postupy certifikace a vydávání certifikátů členskými státy a to, zda je potřebné tento úkol zcela či částečně převést do pravomoci úřadu Společenství uvedeného v článku 15. Na tomto základě Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, do níž zahrne návrhy na změnu této směrnice, které bude považovat za relevantní.

Článek 17

Výbor

1.  Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002(9).

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 18

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do (10). Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 19

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost […] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 20

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Úmluva o omezení odpovědnosti v oblasti námořních pohledávek z roku 1976 ve znění protokolu z roku 1996

(Text úmluvy bude doplněn poté, co bude k dispozici ve všech oficiálních jazycích.)

PŘÍLOHA II

Usnesení shromáždění Mezinárodní námořní organizace a správní rady Mezinárodní organizace práce nazvané "Směrnice pro poskytnutí finanční záruky v případě opuštění námořníků" (usnesení IMO A.930(22))

(Text úmluvy bude doplněn poté, co bude k dispozici ve všech oficiálních jazycích.)

PŘÍLOHA III

Vzor certifikátu finanční záruky uvedený v článku 9

Podepsaný potvrzuje, že výše uvedená loď je kryta pojistnou smlouvou nebo jinou finanční zárukou splňující podmínky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/../ES o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů plavidel

Typ záruky ………………………………………………………………

Doba záruky ……………………………………………………………

Název a adresa pojišťovatele (či pojišťovatelů) nebo ručitele (či ručitelů)

Název ………………………………………………………………………

Adresa ……………………………………………………………………

Tento certifikát je platný do …………………………………

Vydán nebo potvrzen vládou …………………………………

V ……………….…. dne ………………..………..

Podpis a funkce úředníka, který certifikát vydal nebo potvrdil

PŘÍLOHA IV

Seznam informací, které je třeba oznámit podle článku 10

1)   identifikace plavidla (název, volací znak, identifikační číslo IMO, číslo MMSI).

2)   datum a čas.

3)   poloha s udáním zeměpisné šířky a délky nebo reálné zaměření a vzdálenost od jasně identifikovaného orientačního bodu v námořních mílích.

4)   přístav místa určení.

5)   pravděpodobný čas doplutí do cílového přístavu nebo ke stanovišti lodivoda, jak vyžaduje příslušný úřad, a pravděpodobný čas vyplutí.

6)   přítomnost certifikátu finanční záruky na palubě.

7)   adresa, na níž lze získat podrobné informace o certifikátu.

Informace uvedené v bodech 6) a 7) lze dle možností sdělit v rámci jiných informačních hlášení, pokud jsou dodrženy podmínky čl. 10 odst. 2.

(1) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195. (2) Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 29. března 2007. (4) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 11. (5) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 164. (6) Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1891/2006 (Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 1). (7) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11). (8) + Pozn. pro Úř. věstník: Doplňte, prosím, číslo nařízení. (9) Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Komise (ES) č. 93/2007 (Úř. věst. L 22, 31.1.2007, s. 12). (10) * 18 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost.