Evropský parlament,

-   s ohledem na článek 33 Smlouvy o založení Evropského společenství,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1268/1999 ze dne 21. června 1999 o podpoře Společenství pro předvstupní opatření v oblasti zemědělství a rozvoje venkova v kandidátských zemích střední a východní Evropy v předvstupním období(1),

-   s ohledem na Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Republiky Malta, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie(2),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č.1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce(3),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2004/281/ES ze dne 22. března 2004 , kterým se mění Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Republiky Malta, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky, a změny Smluv zakládajících Evropskou unii, po změně společné zemědělské politiky(4),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 864/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se mění a z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii upravuje nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce(5),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky(6),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)(7),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 318/2006/ES ze dne 20. února 2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru(8),

-   s ohledem na Interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(9) ze dne 17. května 2006,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2012/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se mění a opravuje nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV),(10)

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6-0037/2007),

A.   vzhledem k tomu, že v souvislosti s rozšířením v roce 2004 došlo v EU k výraznému nárůstu zemědělsky využívané plochy (přibližně o 27 %), počtu zemědělských podniků (přibližně o 60 %), a počtu pracovníků v zemědělství (přibližně o 57 %), což vedlo k posílení výrobního potenciálu a posílení významu zemědělství; vzhledem k tomu, že se zvyšujícími hektarovými výnosy při produkci potravin a krmiv umožňuje uvolnit dostatečné plochy pro výrobu biomasy, což přispělo k další diverzifikaci evropské zemědělské a venkovské struktury; vzhledem k tomu, že se tento proces prohloubil a upevnil přistoupením Bulharska a Rumunska,

B.   vzhledem k tomu, že se zemědělství většiny nových členských států výrazně liší od zemědělství v 15 starých členských státech , pokud jde o úroveň a strukturu výroby a také velikost podniků, a celkově je méně výkonné než zemědělství starých členských států, technicky méně rozvinuté a také vertikálně a horizontálně méně integrované,

C.   vzhledem k tomu, že zemědělství hraje ve většině nových členských států významnější hospodářskou a sociální úlohu než v 15 starých členských státech, neboť příspěvek odvětví do HND a podíl zaměstnanců pracujících v tomto odvětví je vyšší než průměr EU,

D.   vzhledem k tomu, že v některých nových členských státech má samozásobitelské a částečně samozásobitelské zemědělství sociální, kulturní a environmentální význam,

E.   vzhledem k tomu, že se nové členské státy úspěšně a hladce začlenily do vnitřního trhu, čímž přispěly k výraznému zvýšení evropského obchodu se zemědělskými produkty a potravinami; vzhledem k tomu že nové členské státy řádně zavedly a uplatňují veterinární a rostlinolékařské předpisy, předpisy v oblasti bezpečnosti potravin, společné organizace trhu a další horizontální předpisy, takže nebylo nutné uplatňovat žádná specifická ochranná opatření,

F.   vzhledem k tomu, že nové členské státy musejí nést vysoké sociální a ekonomické náklady za účelem přizpůsobení a začlenění pravidel Společné zemědělské politiky (SZP) a přizpůsobení se konkurenčnímu prostředí v EU; vzhledem k tomu, že předvstupní fondy pokryly náklady na proces přizpůsobení a začlenění před přistoupením pouze částečně; vzhledem k tomu, že přistoupení k EU odhalilo u nových členských států obecné hospodářské problémy a problémy v oblasti konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že SZP se nepodařilo přispět k úplnému vyřešení těchto problémů,

G.   vzhledem k tomu, že SZP vedla ke značnému rozvoji a přinesla významné změny v zemědělství nových členských států, a že se objevily určité problémy a napětí, zejména z toho důvodu, že pravidla SZP významnou měrou nepodporují rozvoj vyváženého, udržitelného zemědělského odvětví, zejména pokud jde o chov, zahradnictví a zpětné a následné začlenění,

H.   vzhledem k tomu, že akt o přistoupení zavedl dlouhodobé postupné zavádění (devět let) s nízkou počáteční úrovní (25 % částek vyplácených v EU) přímých plateb v nových členských státech, ačkoli se na ně plně vztahují pravidla týkající se vnitřního trhu a rozpočtových příspěvků; vzhledem k tomu, že výše nákladů a příjmů v nových členských státech neospravedlňuje tento stupeň diferenciace, jehož výsledkem jsou nerovné podmínky pro zemědělce v nových členských státech v hospodářské soutěži;

I.   vzhledem k tomu, že problémy, které by měly být v první řadě řešeny v nových členských státech, jsou zejména problémy vyžadující strukturální změny k posílení konkurenceschopnosti; vzhledem k tomu, že opatření SZP podporující příjmy a zaručující ceny významně přispěla k uvedenému posílení;

J.   vzhledem k tomu, že Komise a Rada pozdě porozuměly nebo se zdráhaly porozumět zvláštním problémům nových členských států a nabídnout jim nezbytnou pomoc (např. problémy na trhu s ovocem a zeleninou, zejména s bobulovinami, třešněmi a jablky, neoprávněný zákaz polského vývozu do Ruska a Ukrajiny, změna a navrhované zrušení intervenčních pravidel týkajících se kukuřice, dovozu medu ze třetích zemí),

K.   vzhledem k tomu, že příliš malé podíly vlastnictví producentů v potravinářském průmyslu nových členských států a zneužívání silného postavení na trhu ze strany distribučních řetězců vážně omezuje konkurenceschopnost zemědělců a jejich možnosti spolupráce a začlenění,

L.   vzhledem k tomu, že osm z deseti nových členských států si pro přímé platby zvolilo režim jednotných plateb na plochu (RJPP),

M.   vzhledem k tomu, že potřeba rozpočtové pomoci Společenství při rozvoji venkova v nových členských státech je výrazně vyšší než rozpočtové prostředky přidělené na období 2004–2006, že prováděcí pravidla programů rozvoje venkova současně omezila dynamické využití dostupných prostředků Společenství a že tyto faktory značně omezily dopad druhého pilíře SZP v nových členských státech a mohou přetrvávat i během nového finančního rámce,

Hladké začlenění, situace, z níž mají všichni účastníci užitek

1.   vítá skutečnost, že zemědělské a potravinářské odvětví nových členských států bylo plně a hladce začleněno do trhu Společenství;

2.   zdůrazňuje, že ačkoli rozšíření v roce 2004 způsobilo narušení zemědělských a potravinářských trhů některých nových členských států, významnou měrou přispělo k rozvoji stabilních tržních vztahů ve 25 členských státech jako celku;

3.   poukazuje na to, že zemědělské a potravinářské odvětví v nových i starých členských státech mělo z rozšíření alespoň částečný prospěch – zúčastněné strany v nových členských státech měly prospěch z vyšší úrovně podpory poskytované na zemědělství a z nových obchodních příležitostí a současně došlo k rozvoji potravinářského průmyslu a mezinárodního obchodu ve starých členských státech a k nárůstu objemu investic a obratu v maloobchodním prodeji, především v období před rozšířením;

4.   zastává názor, že ačkoli začlenění nových členských států bylo jako takové úspěšné, není to však vždy zcela zřejmé, neboť ne všechny zemědělské podniky zaznamenaly růst příjmů; zdůrazňuje, že zvýšení kupních cen a dotací bylo částečně vyrovnáno významným nárůstem výrobních nákladů (např. zvýšením cen paliva, energie, umělých hnojiv, přípravků na ochranu rostlin a strojního zařízení);

5.   zdůrazňuje, že rozšíření nezvýšilo míru rizika v oblasti bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a ve fytosanitární oblasti a v tomto smyslu konstatuje, že normy a účinnost činností příslušných orgánů v nových členských státech převyšuje v určitých aspektech průměr EU;

6.   poznamenává, že rozšíření v roce 2004 nevedlo k přílišnému zatížení rozpočtu SZP a nevyžadovalo významné změny v rozpočtu EU, ale že rozhodnutí o zmrazení zemědělského trhu a o zachování výše přímých plateb a finanční rámec pro období 2007–2013 vyžadují, aby bylo od roku 2007 vyvinuto ze strany EU-15 úsilí na základě zásady solidarity; dále poukazuje na to, že producentům v 15 starých členských státech EU byly na základě rozhodnutí Evropské rady z prosince 2005 z důvodu přistoupení Bulharska a Rumunska sníženy přidělené prostředky, a to nad rámec rozhodnutí o provádění politik na posílení druhého pilíře, jako je dobrovolné odlišení;

7.   lituje, že na rozšíření v roce 2004 a 2007 nebyly přiděleny větší prostředky; jejich objem nedosahoval ani původně plánované výše;

Uplatňování SZP v nových členských státech

8.   konstatuje, že značné rozdíly mezi zemědělskými odvětvími v nových členských státech mají za následek rozdílný dopad provádění SZP a rozdílný dosah a rozsah problémů, s nimiž se nové členské státy setkávají;

9.   konstatuje, že právní předpisy Společenství nebyly po rozšíření EU o deset nových členských států v roce 2004 vhodným způsobem přizpůsobeny novým podmínkám některých trhů (např. na trzích s bobulovinami a škrobem);

10.   konstatuje, že zemědělské podniky a orgány nových členských států byly nuceny vyvinout značné úsilí, aby se přizpůsobily podmínkám a pravidlům vnitřního trhu a řádně prováděly SZP – zejména v souvislosti s veterinárními a rostlinolékařskými předpisy, předpisy v oblasti bezpečnosti potravin, společné organizace trhu a dalšími horizontálními předpisy;

11.   je názoru, že Komise po mnoho měsíců nevěnovala pozornost embargu na vývoz polských zemědělských produktů na Ukrajinu a do Ruska a nepřijala v této věci žádná účinná opatření;

12.   konstatuje, že ačkoli předvstupní programy financované z prostředků EU přispěly k přípravě na provádění SZP a jako užitečné se ukázaly partnerské programy, původních cílů však bylo dosaženo pouze částečně a účinnost opatření Společenství byla velmi omezená;

13.   připomíná, že program SAPARD byl zahájen se značným zpožděním a jeho oblast působnosti byla též omezena především z důvodu jeho složitých prováděcích pravidel a nedostatku včasných rozhodnutí ze strany Komise a orgánů nových členských států;

14.   poznamenává, že některé nové členské státy se setkávají při provádění programů rozvoje venkova Společenství se značnými obtížemi z důvodu složitosti jejich zvláštních prováděcích pravidel a administrativní zátěže spojené s jejich řízením;

15.   znovu zdůrazňuje, že jelikož přímé platby hrají podstatnou úlohu při rozvoji a přizpůsobování zemědělského odvětví nových členských států, jejich nízká úroveň v prvních letech období postupného zavádění nejen bránila nezbytnému přizpůsobení, ale vytvářela i nerovné podmínky pro hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, s čímž se některé podniky nemohly finančně vyrovnat;

16.   zdůrazňuje významnou úlohu programů pro rozvoj venkova, jak pro nové tržně orientované zaměření zemědělských podniků – například v oblasti zpracování a prodeje vlastních produktů nebo v oblasti cestovního ruchu – tak pro vytváření alternativ příjmu pro ty, kteří jsou nuceni opustit zemědělskou prvovýrobu z hospodářských důvodů;

17.   konstatuje, že rozdílné výše přímých plateb mezi EU-10 a EU-15 nezajišťují rovné podmínky, a proto producenti v některých nových členských státech ztratili vliv dokonce i na domácích trzích, k čemuž přispěla především konkurence vyplývající z růstu dovozu a vývozu ze třetích zemí z důvodu změny celního režimu;

18.   domnívá se, že výhrady Komise vůči novým členským státům ohledně údajně nadměrných zásob v den přistoupení k EU i hrozby uložení významných finančních sankcí byly ve většině případů neodůvodněné a vyplývaly z chybných výpočtů, a že na žádném zemědělském trhu nedošlo k narušení rovnováhy z důvodu nadměrných zásob;

19.   zdůrazňuje, že nové členské státy byly nuceny uplatnit režim doplňkových vnitrostátních přímých plateb, které lze pokládat za formu spolufinancování a téměř zpětné převedení přímých plateb Společenství do působnosti členských států, a v některých nových členských státech to způsobilo vážné politické a hospodářské potíže, jelikož tento režim značně zatížil národní rozpočty a omezil možnost uplatnit programy státní podpory;

20.   poukazuje na to, že z důvodu rozpočtových omezení v rozporu s obecnými cíli a zásadami SZP a v rozporu s modulací v EU-15 byla většina nových členských států nucena převést část svých prostředků, jež jim poskytlo Společenství na rozvoj venkova, na financování doplňkových vnitrostátních přímých plateb, jak stanoví akt o přistoupení;

21.   připomíná stanovisko některých nových členských států, že plně oddělené platby na plochu nepřispívají zcela k vyváženému rozvoji a k udržitelnosti jejich zemědělství a že odvětvové preference nebo volitelné spojené platby by mohly být nutné alespoň dočasně v některých členských státech do roku 2013, a měly by být na požádání projednány; v tomto ohledu připomíná úspěšné provádění režimu plně nebo částečně spojených doplňkových vnitrostátních přímých plateb a dočasná opatření státní podpory;

22.   poznamenává, že většina nových členských států by chtěla i nadále uplatňovat RJPP, a to pokud možno co nejdéle, jelikož přechod na režim jednotné platby (RJP) představuje velmi vysoké administrativní a technické zatížení a RJPP je naprosto v souladu s budoucí politikou oddělených plateb;

23.   domnívá se, že je nezbytné uplatňovat pravidla podmíněnosti a požadavky týkající se řádných zemědělských postupů a environmentálních podmínek v nových i starých členských státech; navrhuje zavádět pravidla podmíněnosti postupně, aby byly zavedeny do konce období postupného zavádění; navrhuje také, aby novým členským státům byla dána možnost odložit uplatňování pravidel podmíněnosti do konce období postupného zavádění přímých plateb; dále navrhuje, aby požadavky týkající se dobrých zemědělských a environmentálních podmínek zůstaly v platnosti alespoň během období RJPP, jelikož většina nových členských států může mít potíže s dosahováním souladu se složitými a nákladnými pravidly podmíněnosti;

24.   vítá skutečnost, že Rada přijala návrh Komise na prodloužení RJPP až do konce roku 2010 a na začlenění nových členských států do režimu podpory energetických plodin;

25.   vyzývá Komisi, aby v rámci zjednodušení a racionalizace provádění SZP, pravidel pro přímé platby a programů na rozvoj venkova zohlednila problémy, se kterými se potýkají především nové členské státy, a navrhla vhodná řešení, aniž by se přitom odklonila od pravidel provádění SZP;

26.   zdůrazňuje, že Komise by měla v rozhodnutích v rámci SZP brát více v úvahu zvláštní problémy a obavy nových členských států;

27.   je vážně znepokojen novým návrhem Komise od roku 2007 úplně zrušit intervenční režim pro kukuřici; konstatuje, že způsob, jakým byl návrh předložen, je v rozporu se základními zásadami EU vzhledem ke zvolené době, absenci vhodného hodnocení – obzvlášť pokud jde o dopad tohoto rozhodnutí na společnou organizaci trhu s obilovinami a přímé platby na plochu – a také neexistenci alternativ nebo přechodných období; domnívá se, že předčasné odstranění intervenčního režimu pro kukuřici by mělo vážné následky;

28.   je toho názoru, že by bylo v duchu reformy SZP z roku 2003 vhodné zvážit zavedení plateb na plochu vyhrazenou pro pěstování bobulovin určených ke zpracování; tyto platby by měly být spojeny s povinností účastnit se činností potravinářských skupin či organizací producentů a také s povinností prodávat zmíněné produkty v rámci obchodních smluv, což by mohlo přispět k větší konkurenceschopnosti odvětví bobulovin a rovněž ke zlepšení situace zemědělců v členských státech a zejména v Polsku;

29.   domnívá se, že v zemědělské produkci a struktuře venkova nových členských států jsou zapotřebí další změny, a zdůrazňuje, že pravidla SZP a podpora Společenství musí tomuto procesu pomáhat; zdůrazňuje, že je zásadní, aby tyto nezbytné změny byly provedeny postupně, neboť společnost na venkově vázaná na zemědělství a hospodářství nových členských států by nebyla schopna přijímat příliš rychlé a drastické změny ve své produkci a struktuře zaměstnanosti;

Budoucnost SZP v rozšířené Evropské unii

30.   zdůrazňuje, že současná SZP neumožňuje vyřešit podstatnou část zemědělských problémů nebo problémů souvisejících se zemědělstvím v rozšířené EU; domnívá se, že oddělení přímých plateb, které prosazuje Světová obchodní organizace (WTO), posiluje obecně tržní orientaci zemědělství EU, ale oddělené přímé platby nepřispívají k vytvoření udržitelného zemědělského odvětví a venkovské společnosti ani v nových členských státech, ani ve většině států EU-15; poukazuje na skutečnost, že je třeba přijmout buď doplňující opatření nebo uplatňovat přímé platby případ od případu;

31.   domnívá se, že zejména v členských státech a v regionech, kde rozhodující úlohu v zemědělství hrají specializované zemědělské podniky, současný systém přímých plateb podporuje příliš výrazně pěstování plodin na orné půdě, nepřispívá významně k vytvoření systému udržitelného chovu a nepodporuje a neusnadňuje nutné strukturální změny;

32.   poukazuje na skutečnost, že v některých nových členských státech byly v některých odvětvích zavedeny nízké výrobní kvóty, které vedly ke zmrazení nebo dokonce poklesu zemědělské produkce, a že skutečnost, že oddělené platby byly spojeny s nižší úrovní kvót, představoval pro nové členské státy kromě postupného zavádění další znevýhodnění, pokud jde o dotace; poznamenává také, že se tento problém objevuje rovněž v některých starých členských státech;

33.   domnívá se, že dosahování cílů SZP v nových členských státech brání i nedostatečná úroveň financování rozvoje venkova, nedostatek účinného systému řízení rizik a krizí a příliš strnulá pravidla Společenství v oblasti státních podpor;

34.   zdůrazňuje, že SZP musí být na úrovni Společenství zachována v rámci reformované SZP a že je třeba zabránit zpětnému převedení SZP do působnosti členských států; domnívá se, že je třeba uplatňovat specifická opatření založená na zásadě subsidiarity; zaujímá stanovisko, že je nezbytné revidovat oblast působnosti, cíle, úkoly a zásady SZP včetně evropského zemědělského modelu, s přihlédnutím k cílům a potřebám zemědělství, venkovských oblastí, zemědělců, spotřebitelů a celé společnosti v rozšířené EU-27, aby bylo možné určit nezbytné finanční zdroje a zajistit jejich náležité, spravedlivé a plně odůvodněné přidělování;

35.   zdůrazňuje, že v budoucí reformě SZP musí být vzaty v úvahu všechny možné faktory (např. důsledky finančních rozhodnutí, reformy SZP, zkušenosti nových členských států, rozmanitost evropského zemědělství), zejména během "zdravotní bilance SZP" a střednědobého hodnocení finančního rámce na období 2007–2013 v letech 2008–2009;

36.   dále zdůrazňuje, že je nezbytné předcházet rozhodnutím vynuceným pokusy omezit úrovně financování Společenství nebo zachovat finanční status-quo mezi členskými státy;

37.   domnívá se, že produkce biomasy a bioenergie bude hrát v budoucnosti v zemědělském odvětví EU strategickou úlohu; žádá, aby EU vyčlenila přiměřené prostředky a podpořila tak produkci biomasy na půdě, která již není určena k pěstování plodin využívaných jako potraviny nebo krmiva; připomíná v této souvislosti značnou kapacitu nových členských států a zvýšený celkový potenciál produkce rozšířené EU;

38.   podtrhuje, že uspokojování zvláštních potřeb členských států a regionů, včetně řešení problémů a obtíží nových členských států by mělo být nadále prováděno podle zásady subsidiarity prostřednictvím níže uvedených nástrojů:

39.   domnívá se, že je třeba v průběhu kola jednání z Dauhá zjistit soulad s WTO, pokud jde o návrh EU ohledně omezení obchodních překážek nebo výměnou za souhlas se zachováním úrovní národní podpory ostatních členů WTO;

40.   připomíná, že zavedení dodatečných cel v rámci zvláštních ochranných doložek (SSG) může být smysluplným nástrojem na ochranu trhu EU před nadměrnými dovozy nebo dovozy za dumpingové ceny v citlivých odvětvích, mezi něž se řadí i citlivá odvětví nových členských států; vyzývá Komisi, aby v rámci probíhajících jednání ve WTO vytvořila podmínky pro vhodnou změnu rozsahu SSG v seznamu koncesí EU; upozorňuje na to, že některé nové členské státy měly možnost využít zvláštní ochranné doložky v citlivých zemědělských odvětvích, které nejsou obsaženy v aktuálním seznamu koncesí EU;

41.   očekává, že budoucí SZP nebude brát v úvahu pouze potřeby rozšířené EU, ale že bude i snadněji řiditelná, očekává, že omezí administrativní zátěž zemědělců a vnitrostátních orgánů a že bude podporovat bezpečnou tržně orientovanou produkci šetrnou k životnímu prostředí a přitom zajistí budoucnost udržitelného zemědělství;

42.   vyzývá Komisi, členské státy a všechny zúčastněné činitele, aby zahájili otevřenou debatu a předložili perspektivní návrhy na zajištění udržitelné budoucnosti zemědělství v rozšířené EU;

43.   vítá záměr Komise vypracovat dlouhodobou perspektivu pro budoucnost SZP po roce 2013, která by umožnila využít jedinečné růstové příležitosti vyplývající z předpovědi, že v budoucích 30 letech pravděpodobně dojde k dvakrát vyššímu růstu celosvětového obchodu se zemědělskými produkty ve srovnání s celkovým očekávaným růstem světového obchodu, a současně dohlížet na rovnoměrný rozvoj zemědělství v celé EU a díky společnému úsilí států EU-15 a nových členských států by umožnila zemědělskému odvětví, aby plnilo svou produktivní úlohu, jakož i další úkoly;

o
o   o

44.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států.

(1) Úř. věst.  L 161, 26.6.1999, s. 87. (2) Úř. věst.  L 236, 23.9.2003, s. 33. (3) Úř. věst.  L 270, 21.10.2003, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2013/2006 (Úř. věst. L 384, 29.12.2006, s. 13). (4) Úř. věst.  L 93, 30.3.2004, s. 1. (5) Úř. věst.  L 161, 30.4.2004, s. 48. (6) Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 320/2006 (Úř. věst. L 58, 28.2.2006, s. 42). (7) Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 2012/2006 (Úř. věst. L 384, 29.12.2006, s. 8). (8) Úř. věst.  L 58, 28.2.2006, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 247/2007 (Úř. věst. L 69, 9.3.2007, s. 3). (9) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1. (10) Úř. věst. L 384, 29.12.2006, s. 8.