(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na společný postoj Rady (14039/1/2006 – C6-0041/2007),

-   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Parlamentu a Radě (KOM(2005)0429)(2),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A6-0134/2007),

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Texty přijaté dne 15.6.2006, P6_TA(2006)0267. (2) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(2),

zhledem k těmto důvodům:

(1)  Za účelem ochrany osob a zboží v rámci Evropské unie je třeba stanovením společných pravidel pro ochranu civilního letectví předcházet protiprávním činům proti civilním letadlům, které ohrožují bezpečnost civilního letectví. Tohoto cíle by mělo být dosaženo stanovením společných pravidel a společných základních norem v oblasti ochrany letectví před protiprávními činy a mechanismů pro sledování jejich dodržování.

(2)  V zájmu ochrany civilního letectví před protiprávními činy obecně je žádoucí poskytnout základ pro společný výklad Přílohy 17 k Chicagské úmluvě o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví(3), bylo přijato v důsledku událostí ze dne 11. září 2001 ve Spojených státech amerických.

(4)  Obsah nařízení (ES) č. 2320/2002 by měl být přezkoumán s ohledem na získané zkušenosti a uvedené nařízení by mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením, jehož cílem je zjednodušit, harmonizovat a vyjasnit stávající pravidla a zvýšit úrovně ochrany.

(5)  Vzhledem k potřebě větší pružnosti při přijímání bezpečnostních opatření a postupů s cílem zohlednit měnící se posouzení rizik a umožnit zavádění nových technologií by mělo toto nařízení stanovit základní zásady toho, co je třeba učinit k ochraně civilního letectví před protiprávními činy, aniž by zacházelo do technických a procedurálních podrobností týkajících se způsobu provádění těchto opatření.

(6)  Toto nařízení by se mělo vztahovat na letiště sloužící civilnímu letectví, která se nacházejí na území členského státu, na provozovatele poskytující služby na těchto letištích a na subjekty dodávající zboží nebo poskytující služby na tato letiště nebo jejich prostřednictvím.

(7)  Aniž je dotčena Úmluva o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla, podepsaná v Tokiu v roce 1963, Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsaná v Haagu v roce 1970, a Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, podepsaná v Montrealu v roce 1971, mělo by toto nařízení rovněž zahrnovat bezpečnostní opatření, která se uplatňují na palubě letadel leteckých dopravců Společenství nebo během jejich letů.

(8)  Každý členský stát může sám rozhodnout, zda použije bezpečnostní doprovod na letadle registrovaném v tomto členském státě a na letadle leteckého dopravce, kterému tento členský stát vydal licenci.

(9)  Různé druhy civilního letectví nemusí nutně vykazovat stejný stupeň ohrožení. Aby bylo možné udělit odchylky, je třeba při stanovení společných základních norem ochrany letectví před protiprávními činy vzít v úvahu velikost letadla, povahu leteckého provozu nebo četnost provozu na letištích.

(10)  Členským státům by rovněž mělo být umožněno uplatňovat na základě hodnocení rizika přísnější opatření, než ta, která budou stanovena v tomto nařízení. Mělo by se ovšem rozlišovat mezi společnými základními normami a přísnějšími opatřeními a podobný rozdíl by měl existovat také v jejich financování.

(11)  Třetí země mohou vyžadovat uplatňování opatření, která se liší od opatření stanovených v tomto nařízení, pokud jde o lety z letiště v členském státě do této třetí země nebo přes ni. Aniž jsou však dotčeny dvoustranné dohody, jejichž smluvní stranou je Společenství, měla by mít Komise možnost tato opatření vyžadovaná třetí zemí přezkoumat a rozhodnout, zda dotyčný členský stát, provozovatel nebo jiný subjekt smí tato vyžadovaná opatření nadále uplatňovat.

(12)  Ačkoliv mohou v rámci jednoho členského státu v oblasti ochrany letectví před protiprávními činy vykonávat působnost dva nebo více orgánů či subjektů, měl by každý členský stát určit jeden orgán příslušný pro koordinaci a sledování provádění norem ochrany.

(13)  V zájmu vymezení odpovědností za provádění společných základních norem a stanovení toho, jaká opatření se od provozovatelů a ostatních subjektů k tomuto účelu vyžadují, by měl každý členský stát vypracovat národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Každý provozovatel letiště, letecký dopravce a subjekt používající normy ochrany letectví před protiprávními činy by měl rovněž vypracovat, uplatňovat a zachovávat bezpečnostní program, aby dodržoval toto nařízení a kterýkoli použitelný národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

(14)  Za účelem sledování dodržování tohoto nařízení a národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy by měl každý členský stát vypracovat národní program řízení úrovně ochrany civilního letectví před protiprávními činy a zajistit jeho provádění.

(15)  Za účelem sledování uplatňování tohoto nařízení členskými státy a rovněž s cílem poskytovat doporučení ke zlepšení ochrany letectví před protiprávními činy by Komise měla provádět inspekce, včetně neoznámených inspekcí.

(16)  V kontextu nadcházejícího rozšíření svých pravomocí by Evropská agentura pro leteckou bezpečnost měla být postupně zapojena do monitorování shody se společnými ustanoveními o ochraně civilního letectví.

(17)  Prováděcí akty, které stanoví společná opatření a postupy k provádění společných základních norem a obsahují citlivé informace týkající se ochrany před protiprávními činy, spolu se zprávami Komise o prohlídkách a odpověďmi příslušných orgánů je třeba považovat za "utajované skutečnosti EU" ve smyslu rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom ze dne 29. listopadu 2001, kterým se mění její jednací řád(4). Tyto skutečnosti by neměly být zveřejněny; měly by být zpřístupněny pouze provozovatelům a subjektům majícím oprávněný zájem.

(18)  Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(5).

(19)  Zejména by Komisi měla být svěřena pravomoc stanovit podmínky, za kterých mají být přijata opatření uvedená v čl. 4 odst. 5 a čl. 13 odst. 2. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změna jiných než podstatných prvků tohoto nařízení nebo doplnění nových jiných než podstatných prvků, měla by být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(20)  Aby nemuseli být transferoví cestující a transferová zavazadla podrobováni při příletu letem z třetí země detekční kontrole, což je známo jako zásada jednorázové bezpečnostní kontroly, a aby mohli cestující přilétající takovým letem přicházet do styku s odletovými cestujícími podrobenými detekční kontrole, je vhodné podpořit dohody mezi Společenstvím a třetími zeměmi, které uznají, že normy ochrany uplatňované ve třetí zemi jsou rovnocenné normám Společenství.

(21)  Měl by být podporován cíl "jednorázové bezpečnostní kontroly" pro všechny lety uvnitř Evropské unie.

(22)  Tímto nařízením není dotčeno použití pravidel pro provozní bezpečnost letectví, včetně pravidel, která se týkají přepravy nebezpečných věcí.

(23)  Je třeba stanovit sankce za porušení tohoto nařízení. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(24)  Prohlášení ministrů o letišti v Gibraltaru, dohodnuté během prvního ministerského zasedání fóra pro dialog o Gibraltaru konaného dne 18. září 2006 v Córdobě, nahradí společné prohlášení o gibraltarském letišti učiněné dne 2. prosince 1987 v Londýně a plné dodržování tohoto ministerského prohlášení bude považováno za dodržování prohlášení z roku 1987.

(25)  Mělo by se zvážit vytvoření mechanismu solidarity, který by mohl poskytnout pomoc po teroristických činech, které mají závažné důsledky pro oblast dopravy.

(26)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž ochrany civilního letectví před protiprávními činy a stanovení základu pro jednotný výklad Přílohy 17 k Chicagské úmluvě o mezinárodním civilním letectví, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Cíle

1.  Toto nařízení stanoví společná pravidla k zabezpečení ochrany civilního letectví před protiprávními činy, které ohrožují bezpečnost civilního letectví.

Poskytuje rovněž základ pro společný výklad Přílohy 17 k Chicagské úmluvě o mezinárodním civilním letectví.

2.  Prostředky k dosažení cílů uvedených v odstavci 1 jsou tyto:

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na

2.  Má se za to, že použitím tohoto nařízení pro letiště v Gibraltaru nejsou dotčeny právní postoje Španělského království a Spojeného království, pokud jde o spor o svrchovanost nad územím, kde se letiště nachází.

Článek 3

Definice

Článek 4

Společné základní normy

1.  Společné základní normy pro ochranu civilního letectví před protiprávními činy, jež ohrožují bezpečnost civilního letectví, jsou stanoveny v příloze.

2.  Členské státy a uživatelé nesou náklady na uplatňování společných základních norem pro zabránění protiprávním činům. Aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže mezi členskými státy a mezi letišti, provozovateli leteckých služeb a jinými dotčenými subjekty v rámci Společenství a mezi členskými státy a třetími zeměmi, předloží Komise co nejdříve návrh na zavedení jednotných opatření pro financování těchto bezpečnostních opatření.

3.  Prováděcí opatření ke společným základním normám podle odstavce 1 se stanoví regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2.

4.  Podrobná opatření pro uplatňování společných základních norem vyprší šest měsíců po jejich vstupu v platnost. Podrobná opatření mohou zůstat v platnosti v souladu s regulativním postupem stanoveným v čl. 19 odst. 2, avšak pouze po důkladném přehodnocení bezpečnostních rizik a důkladném posouzení nákladů a provozních dopadů vyvolaných těmito opatřeními.

5.  Komise stanoví regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3 kritéria, na základě kterých se členské státy budou moci odchýlit od společných základních norem uvedených v odstavci 1 a přijmout bezpečnostní opatření poskytující dostatečnou úroveň ochrany na letištích nebo vyhrazených prostorech na základě místního posouzení rizika. Tato alternativní opatření se musí opírat o důvody týkající se velikosti letadla nebo důvody týkající se povahy operace nebo četnosti provozu na dotčených letištích.

6.  Členské státy zajistí uplatňování společných základních norem podle odstavce 1.

7.  Každé z podrobných dílčích opatření a postupů pro uplatňování společných základních norem uvedených v odstavci 1 se stanoví na základě posouzení rizik a dopadů. Toto posouzení bude zahrnovat odhadované náklady.

8.  Členské státy informují Komisi o opatřeních přijatých podle odstavce 3, jejichž finanční a jiné náklady při jejich uplatňování jsou nepřiměřené s ohledem na případný nárůst bezpečnosti, k němuž v důsledku daného opatření dojde. V takovém případě Komise dovolí členským státům odchýlit se od společných základních norem v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v čl. 19 odst. 3.

Článek 5

Průhlednost poplatků

V případech, kdy jsou v ceně letenky zahrnuty letištní a palubní náklady na bezpečnost, jsou tyto náklady uvedeny odděleně na letence nebo oznámeny cestujícímu jiným způsobem.

Článek 6

Zatížení bezpečnostních daní a poplatků

Bezpečnostní taxy a poplatky vybírané členským státem, leteckým dopravcem nebo jiným subjektem musí být průhledné, musí být používány výlučně na krytí nákladů na zajištění ochrany letišť a letadel na palubě a nesmí převýšit náklady na uplatňování společných základních norem uvedených v článku 4.

Článek 7

Kroky v případě porušení bezpečnosti

Pokud mají členské státy důvod se domnívat, že došlo k porušení bezpečnosti, zajistí, aby byly okamžitě učiněny příslušné kroky k odstranění tohoto porušení a k zajištění další bezpečnosti civilního letectví.

Článek 8

Přísnější opatření uplatňovaná členskými státy

1.  Členské státy mohou uplatňovat přísnější opatření, než jsou společné základní normy uvedené v článku 4. Přitom jednají na základě posouzení rizika a v souladu s právem Společenství. Přísnější opatření musí být relevantní, objektivní, nediskriminační a úměrná danému riziku.

2.  Komise může přezkoumat uplatňování odstavce 1 a po konzultaci s výborem uvedeným v článku 19 může rozhodnout, zda smí členský stát nadále tato opatření používat.

Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům.

Do jednoho měsíce poté, co Komise toto rozhodnutí sdělí, může členský stát toto rozhodnutí předložit Radě. Rada může do tří měsíců přijmout kvalifikovanou většinou jiné rozhodnutí.

3.  Odstavec 2 se nepoužije, pokud se přísnější opatření omezují na určitý let v určitý den.

4.  Náklady na použití přísnějších opatření uvedených v odstavci 1 ponesou členské státy.

Článek 9

Bezpečnostní opatření vyžadovaná třetími zeměmi

1.  Aniž jsou dotčeny jakékoli dvoustranné dohody, jichž je Společenství smluvní stranou, sdělí členský stát Komisi opatření vyžadovaná třetí zemí, pokud se liší od společných základních norem uvedených v článku 4, jde-li o lety z letiště v členském státě do této třetí země nebo přes ni.

2.  V oblastech, které spadají do působnosti tohoto nařízení, spolupracuje Komise s Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO). S cílem usnadnit tuto spolupráci se Komisi uděluje pravomoc, aby s ICAO uzavřela dohody za účelem výměny informací a vzájemné pomoci v souvislosti s revizemi a inspekcemi. Při jednání o těchto dohodách je Komisi nápomocen výbor uvedený v článku 19.

3.  Komise přezkoumá na žádost dotyčného členského státu nebo z vlastního podnětu uplatňování odstavce 1 a regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2 a po konzultaci se třetí zemí může vypracovat vhodnou odpověď pro dotyčnou třetí zemi.

Komise sdělí své rozhodnutí Radě a členským státům.

4.  Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, pokud

Článek10

Vnitrostátní orgán

Pokud vykonávají v rámci jednoho členského státu v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy působnost dva nebo více orgánů, určí tento členský stát jeden orgán (dále jen "příslušný orgán") odpovědný za koordinaci a sledování provádění společných základních norem podle článku 4.

Článek 11

Programy

Členské státy, provozovatelé letišť, letečtí dopravci a jiné subjekty uplatňující normy ochrany letectví před protiprávnými činy odpovídají za vypracování, uplatňování a udržování svých příslušných programů ochrany způsobem stanoveným v článcích 12 až 16.

Úkolem členských států je mimoto provádět rozsáhlé kontroly kvality vymezené v článku 17.

Článek 12

Národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy

1.  Každý členský stát vypracuje, uplatňuje a zachovává národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

V tomto programu se vymezí odpovědnosti za provádění společných základních norem podle článku 4 a popíší opatření, která se od provozovatelů a subjektů za tímto účelem vyžadují.

2.  Příslušný orgán zpřístupní náležité části svého národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy, při dodržení zásady "vědět jen to nejnutnější", v písemné podobě provozovatelům a subjektům, které na tom mají oprávněný zájem.

Článek 13

Národní program řízení kvality

1.  Každý členský stát vypracuje, uplatňuje a zachovává národní program řízení kvality.

Tento program umožní členským státům řídit kvalitu ochrany civilního letectví před protiprávními činy s cílem sledovat dodržování tohoto nařízení a jejich národního bezpečnostního programu ochrany civilního letectví před protiprávními činy.

2.  Specifikace národního programu řízení kvality se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3.

Program umožní rychlé odhalení a nápravu nedostatků. Zajistí rovněž, aby všechna letiště, provozovatelé a subjekty, již jsou odpovědní za uplatňování norem ochrany letectví před protiprávními činy a již se nacházejí na území dotyčného členského státu, byli pravidelně sledováni přímo příslušným orgánem nebo pod jeho dohledem.

Článek 14

Bezpečnostní program provozovatele letiště

1.  Každý provozovatel letiště vypracuje, uplatňuje a zachovává bezpečnostní program provozovatele letiště.

V tomto programu se popíší metody a postupy, kterými se musí provozovatel letiště řídit, aby dodržoval toto nařízení a národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy členského státu, v němž se letiště nachází.

Program rovněž popíše způsob, jakým provozovatel letiště sleduje dodržování těchto metod a postupů.

2.  Bezpečnostní program provozovatele letiště se předloží příslušnému orgánu.

Článek 15

Bezpečnostní program leteckého dopravce

1.  Každý členský stát zajistí, aby letečtí dopravci poskytující služby z jeho území uplatňovali a udržovali bezpečnostní program leteckého dopravce, který splňuje požadavky národních programů ochrany civilního letectví.

V tomto programu se popíší metody a postupy, kterými se musí letecký dopravce řídit, aby dodržoval toto nařízení a národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví členského státu, z něhož poskytuje služby.

Program rovněž popíše způsob, jakým letecký dopravce sleduje dodržování těchto metod a postupů.

2.  Bezpečnostní program leteckého dopravce se na žádost předloží příslušnému orgánu.

3.  Pokud je bezpečnostní program leteckého dopravce Společenství potvrzen příslušným orgánem členského státu vydávajícího provozní licenci, uznají jej všechny ostatní členské státy. Toto ověření a uznání se nepoužije na ty části programu, kterých se týkají jakákoli přísnější opatření, jež mají být uplatňována v jiném členském státě než je ten, který vydává provozní licenci.

Článek 16

Bezpečnostní program schváleného agenta uplatňujícího normy ochrany letectví před protiprávnými činy

1.  Každý schválený agent, který musí podle národního bezpečnostního programu uvedeného v článku 12 používat bezpečnostní normy, uplatňuje a zachovává bezpečnostní program.

V tomto programu se popíší metody a postupy, kterými se musí schválený agent řídit, aby dodržoval především národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy příslušného členského státu týkající se jeho provozu v tomto členském státě a toto nařízení.

Program rovněž popíše způsob, jakým bude schválený agent sám sledovat dodržování těchto metod a postupů.

2.  Bezpečnostní program schváleného agenta uplatňujícího normy ochrany letectví před protiprávnými činy se na žádost předloží příslušnému orgánu.

Článek 17

Inspekce prováděné Komisí

1.  Komise pověří Evropskou agenturu pro leteckou bezpečnost ve spolupráci s příslušným orgánem dotyčného členského státu inspekce, včetně inspekcí letišť, provozovatelů a subjektů uplatňujících normy ochrany letectví před protiprávními činy, aby sledovala, jak členské státy uplatňují toto nařízení, určila slabiny v ochraně letectví před protiprávnými činy a případně podávala doporučení ke zlepšení ochrany letectví před protiprávními činy. Za tím účelem uvědomí příslušný orgán Komisi písemně o všech jiných letištích sloužících civilnímu letectví na svém území než těch, na něž se vztahuje čl. 4 odst. 5.

Postupy pro provádění inspekcí Komisí se přijímají regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2.

2.  Inspekce letišť, provozovatelů a subjektů uplatňujících normy ochrany letectví před protiprávními činy prováděné Komisí nejsou oznamovány.

3.  Každá zpráva o prohlídce inspekci Komisí se sdělí příslušnému orgánu dotyčného členského státu, který ve své odpovědi uvede opatření přijatá k nápravě případných zjištěných nedostatků.

Zpráva se poté spolu s odpovědí příslušného orgánu sdělí příslušnému orgánu druhého členského státu.

4.  Komise zajistí, aby všechna evropská letiště, která spadají do působnosti tohoto nařízení, podstoupila inspekci nejpozději do ...(7).

Článek 18

Šíření informací

Článek 19

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je jeden měsíc.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a 6 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 20

Zpráva

Každým rokem předloží Komise zprávu Evropskému parlamentu, Radě, členským státům a národním parlamentům, ve které je bude informovat o uplatňování tohoto nařízení a jeho dopadu na zlepšení letecké bezpečnosti a o všech slabinách a nedostatcích, které byly zjištěny při kontrolách a inspekcích Komise.

Článek 21

Poradní skupina zúčastněných subjektů

Aniž je dotčena úloha výboru uvedeného v článku 19, ustaví Komise poradní skupinu zúčastněných subjektů pro ochranu letectví před protiprávnými činy složenou z evropských zastupujících organizací zabývajících se nebo přímo dotčených ochranou letectví před protiprávními činy. Výlučnou úlohou této skupiny bude poskytování poradenství Komisi. Výbor bude podle článku 19 průběžně informovat poradní skupinu zúčastněných subjektů o celém regulačním procesu.

Článek 22

Zveřejňování informací

Každý rok zpracuje Komise závěry ze zpráv o inspekcích a v souladu s nařízením (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(8) zveřejní zprávu o provádění tohoto nařízení a o situaci ve Společenství, pokud jde o ochranu letectví před protiprávními činy.

Článek 23

Třetí země

V souladu s článkem 300 Smlouvy mohou být mezi Společenstvím a třetí zemí uzavřeny dohody uznávající, že normy ochrany před protiprávními činy uplatňované ve třetí zemi jsou rovnocenné normám Společenství, a to s cílem dosažení jednorázové bezpečnostní kontroly u všech letů mezi Evropskou unií a třetími zeměmi.

Článek 24

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro ukládání sankcí za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 25

Zrušení

Zrušuje se nařízení (ES) č. 2320/2002.

Článek 26

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie .

Použije se ode dne …..(9), s výjimkou čl. 4 odst. 3, čl. 4 odst. 5, čl. 13 odst. 2, čl. 17 odst. 1 a článku 19, které se použijí od ...(10)*.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

SPOLEČNÉ ZÁKLADNÍ NORMY NPRO ZABEZPEČENÍ CIVILNÍHO LETECTVÍ PŘED PROTIPÁVNÍMI ČINY (ČLÁNEK 4)

1.  BEZPEČNOST LETIŠTĚ

1.1  Požadavky na projektování letiště

1.  Při projektování a stavbě nových letištních zařízení nebo úpravách stávajících letištních zařízení musí být plně zohledněny požadavky na provádění společných základních norem stanovené v této příloze a v prováděcích předpisech k ní.

2.  Na letištích se vymezí tyto oblasti:

1.2  Kontrola vstupu

1.  Vstup do neveřejného prostoru letiště se omezí s cílem zabránit vstupu neoprávněných osob a vjezdu vozidel bez povolení k vjezdu do tohoto prostoru.

2.  Vstup do vyhrazených bezpečnostních prostorů se kontroluje s cílem zajistit, aby do těchto prostorů nevstoupily žádné neoprávněné osoby a nevjela žádná vozidla bez povolení k vjezdu.

3.  Osobám a vozidlům může být udělen přístup do neveřejného prostoru letiště a do vyhrazených bezpečnostních prostorů pouze tehdy, pokud splňují požadované bezpečnostní podmínky.

4.  Každý člen personálu, včetně členů posádky letadla, musí před vydáním identifikačního průkazu člena posádky letadla nebo letištního identifikačního průkazu opravňujících k přístupu bez doprovodu do vyhrazených bezpečnostních prostorů úspěšně absolvovat ověření spolehlivosti. Identifikační průkazy mohou být uznány příslušným orgánem odlišným od toho, který příslušný identifikační průkaz vydal.

1.3  Detekční kontrola osob jiných než cestujících a vnášených předmětů

1.  Osoby jiné než cestující se spolu s vnášenými předměty při vstupu do vyhrazených bezpečnostních prostorů podrobují nepřetržité namátkové detekční kontrole s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto prostorů.

2.  Všechny osoby jiné než cestující se spolu s vnášenými předměty při vstupu do kritických částí vyhrazených bezpečnostních prostorů podrobují detekční kontrole s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto částí.

1.4  Kontrola vozidel

Vozidla vjíždějící do vyhrazeného bezpečnostního prostoru se kontrolují s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto prostorů.

1.5  Dozor, hlídky a jiné fyzické kontroly

Ve vyhrazených bezpečnostních prostorech a všech přilehlých prostorech se provádí dozor, hlídky a jiné fyzické kontroly s cílem zjistit podezřelé chování osob, nalézt slabiny, které by mohly být využity ke spáchání protiprávního činu, a osoby od těchto činů odradit.

2.  VYMEZENÉ PROSTORY LETIŠŤ

Letadla odstavená ve vymezených prostorech letišť, na něž se vztahují alternativní opatření podle čl. 4 odst. 5, se oddělují od letadel, na něž se plně vztahují tyto společné základní normy, aby nebyly ohroženy normy ochrany před protiprávními činy vztahující se na letadla, cestující, zavazadla a náklad těchto letadel.

3.  BEZPEČNOST LETADEL

1.  Vystoupí-li cestující z letadla, podrobí se letadlo bezpečnostní kontrole letadla před odletem s cílem ověřit, zda se na palubě nenacházejí žádné zakázané předměty. Letadlo je možné osvobodit od kontroly, jestliže přilétá z členského státu, pokud Komise nebo uvedený členský stát neposkytly informace naznačující, že cestující a jejich kabinová zavazadla nelze považovat za podrobené detekční kontrole v souladu se společnými základními normami podle článku 4.

2.  Cestující, kteří vystoupili z letadla na uznaném letišti z důvodu technických potíží, a následkem toho jsou zadržováni v bezpečnostní zóně na tomto letišti, se nemusí znovu podrobit detekční kontrole.

3.  Každé letadlo musí být chráněno před neoprávněnými činy. Přítomnost letadla v rozhodujících částech vyhrazeného bezpečnostního prostoru se považuje za postačující ochranu.

4.  Každé letadlo, které nebylo chráněno před neoprávněnými činy, musí být podrobeno prohlídce letadla.

4.  CESTUJÍCÍ A KABINOVÁ ZAVAZADLA

4.1  Detekční kontrola cestujících a kabinových zavazadel

1.  Všichni cestující zahajující let a transferoví a tranzitní cestující a jejich kabinová zavazadla se podrobují detekční kontrole s cílem zabránit proniknutí zakázaných předmětů do vyhrazených bezpečnostních prostorů a na palubu letadla.

2.  Transferoví cestující a jejich kabinová zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozeni, pokud

3.  Tranzitní cestující a jejich kabinová zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozeni, pokud

4.2  Ochrana cestujících a kabinových zavazadel

1.  Cestující a jejich kabinová zavazadla musí být od okamžiku, kdy jsou podrobeni detekční kontrole, do odletu letadla, v němž budou přepraveni, chráněni před neoprávněnými činy.

2.  Odletoví cestující podrobení detekční kontrole nesmějí přijít do styku s příletovými cestujícími, s výjimkou případů, kdy

4.3  Potenciálně nebezpeční cestující

Potenciálně nebezpeční cestující se před odletem podrobují odpovídajícím bezpečnostním opatřením.

5.  ZAPSANÁ ZAVAZADLA

5.1  Detekční kontrola zapsaných zavazadel

1.  Všechna zapsaná zavazadla se před naložením do letadla podrobují detekční kontrole.

2.  Transferová zapsaná zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozena, pokud

3.  Tranzitní zapsaná zavazadla mohou být od detekční kontroly osvobozena, pokud zůstávají na palubě letadla.

5.2  Ochrana zapsaných zavazadel

Zapsaná zavazadla, která mají být letadlem přepravena, musí být od okamžiku, kdy jsou podrobena detekční kontrole nebo převzata do péče leteckého dopravce, podle toho, co nastane dříve, až do odletu letadla, kterým mají být přepravena, chráněna před neoprávněnými činy.

5.3  Spojení zavazadla s cestujícím

1.  Každé jednotlivé zapsané zavazadlo je identifikováno buď jako doprovázené, nebo nedoprovázené. Zapsané zavazadlo cestujícího, který byl pro let odbaven, který ale na palubu letadla nenastoupil, se identifikuje jako nedoprovázené.

2.  Nedoprovázené zapsané zavazadlo se přepraví, pouze pokud bylo buď odděleno od cestujícího z příčin, které cestující nemohl ovlivnit, nebo podrobeno odpovídajícím bezpečnostním kontrolám.

6.  NÁKLAD A POŠTA

6.1  Bezpečnostní kontroly nákladu

1.  Veškerý náklad se před naložením do letadla podrobují bezpečnostním kontrolám. Letecký dopravce přijme náklad nebo poštu k přepravě v letadle, pouze pokud provedení bezpečnostních kontrol potvrdil a doložil schválený agent, známý odesílatel nebo stálý odesílatel.

2.  Transferový náklad musí být podroben bezpečnostním kontrolám, které podrobně stanoví prováděcí předpis. Od bezpečnostních kontrol může být osvobozen:

3.  Tranzitní náklad a tranzitní pošta mohou být od bezpečnostních kontrol osvobozeny, pokud zůstávají na palubě letadla.

6.2  Ochrana nákladu

1.  Náklad, který má být letadlem přepraven, musí být od okamžiku, kdy jsou provedeny bezpečnostní kontroly, do odletu letadla, v němž má být přepraven, chráněn před neoprávněnými činy.

2.  Náklad, který není po provedení bezpečnostních kontrol dostatečně chráněn před neoprávněnými činy, se podrobuje detekční kontrole.

6.3.  Bezpečnostní kontrola pošty

1.  Veškerá pošta musí být před naložením do letadla podrobena bezpečnostní kontrole. Letecký dopravce nesmí přijmout poštu k přepravě letadlem, pokud není potvrzeno, že byla provedena příslušná bezpečnostní kontrola pošty v souladu s prováděcím předpisem.

2.  Transferová pošta může být osvobozena od bezpečnostní kontroly na základě kritérií pro udělení výjimky uvedených v oddílu 5.1 odst. 2.

3.  Tranzitní pošta může být osvobozena od bezpečnostních kontrol, pokud zůstává na palubě letadla.

7.  POŠTA LETECKÉHO DOPRAVCE A MATERIÁLY LETECKÉHO DOPRAVCE

Pošta leteckého dopravce a materiály leteckého dopravce se podrobují bezpečnostním kontrolám a poté musí být do okamžiku naložení do letadla chráněny s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů na palubu letadla.

8.  PALUBNÍ ZÁSOBY

Palubní zásoby, včetně palubních zásob potravin, určené k přepravě nebo použití na palubě letadla se podrobují bezpečnostním kontrolám a poté musí být do okamžiku naložení do letadla chráněny s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů na palubu letadla.

9.  LETIŠTNÍ DODÁVKY

Dodávky určené k prodeji nebo použití ve vyhrazených bezpečnostních prostorech letišť, včetně dodávek pro prodejny bezcelního zboží a restaurace, se podrobují bezpečnostním kontrolám s cílem zabránit vnesení zakázaných předmětů do těchto prostorů.

10.  OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI ZA LETU

1.  Aniž jsou dotčena platná pravidla pro provozní bezpečnost letectví,

2.  Pokouší-li se cestující za letu spáchat protiprávní čin, musí být přijata odpovídající opatření k zajištění ochrany, aby bylo tomuto činu zabráněno.

3.  Na palubě letadla nesmí být nošeny zbraně, pokud nejsou nošeny jako zapsaná zavazadla, s výjimkou případů, kdy byly splněny vyžadované podmínky ochrany a kdy

4.  Členové bezpečnostního doprovodu mohou být na palubě letadla nasazeni pouze tehdy, pokud byly splněny požadované bezpečnostní podmínky a požadované podmínky týkající se školení. Členské státy si ponechávají právo nepovolit nasazení členů bezpečnostního doprovodu na letech leteckých dopravců, jimž vydaly licenci.

5.  Odstavec 3 se použije rovněž na bezpečnostní doprovod, pokud je ozbrojen.

6.  Aniž jsou dotčeny zásady pravomoci kapitána letadla, musí být jasně definována odpovědnost za podniknutí příslušných kroků v případě jakéhokoli protiprávního činu spáchaného na palubě civilního letadla nebo během letu.

11.  NÁBOR A ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ

1.  Osoby, které provádějí detekční kontroly, kontroly vstupu nebo další bezpečnostní kontroly nebo které za jejich provádění odpovídají, jsou přijímány, školeny a případně osvědčovány s cílem zajistit, že jsou vhodné k přijetí do zaměstnání a způsobilé k výkonu povinností, které jim jsou přiděleny.

2.  Osoby jiné než cestující a doprovázené osoby s krátkodobým oprávněním k pobytu na letišti, které potřebují přístup do vyhrazených bezpečnostních prostorů, musí před tím, než je jim vystaven letištní identifikační průkaz nebo identifikační průkaz posádky, absolvovat bezpečnostní školení, pokud nejsou nepřetržitě doprovázeny jednou nebo více osobami, s letištním identifikačním průkazem nebo identifikačním průkazem posádky.

3.  Školení uvedená v odstavcích 1 a 2 se provádějí ve formě vstupního a aktualizačního školení.

4.  Školitelé zapojení do školení osob uvedených v odstavcích 1 a 2 musí mít nezbytnou kvalifikaci.

12.  BEZPEČNOSTNÍ VYBAVENÍ

Vybavení používané k detekční kontrole, kontrole vstupu a jiným bezpečnostním kontrolám musí vyhovovat schváleným specifikacím a být schopno provádět dotčené bezpečnostní kontroly.

13.  OVĚŘENÍ SPOLEHLIVOSTI

Všichni piloti a žadatelé o pilotní licenci na motorová letadla podléhají jednotnému ověření spolehlivosti, které se opakuje v pravidelných intervalech. Rozhodnutí příslušných orgánů týkající se ověření spolehlivosti se přijímají na základě týchž kritérií.

(1) Úř. věst. C 185, 8.8.2006, s. 17. (2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 15. června 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 11. prosince 2006 (Úř. věst. C 70 E, 27.3.2007, s. 21) a postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007. (3) Úř. věst. L 355, 30.12.2002, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 849/2004 (Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 1). (4) Úř. věst. L 317, 3.12.2001, s. 1. (5) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11). (6) Úř. věst. L 240, 24.8.1992, s. 1. (7) * Čtyři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost. (8) Úř. věst. L 145, 31. 5. 2001, s. 43. (9) * Jeden rok od vstupu tohoto nařízení v platnost. (10) ** Datum vstupu tohoto nařízení v platnost.