Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o vykonávání hlasovacích práv akcionáři společností, které mají své sídlo v členském státě a jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2004/109/ES (KOM(2005)0685 – C6-0003/2006 – 2005/0265(COD))

P6_TA(2007)0042 A6-0024/2007

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2005)0685),(1)

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a články 44 a 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0003/2006),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A6-0024/2007),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   žádá Komisi, aby před schválením konečné podoby doporučení týkajícího se otázek a námětů souvisejících s navrhovanou směrnicí konzultovala Parlament;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 15. února 2007 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/.../ES o vykonávání některých práv akcionářů ve společnostech zapsaných k obchodování na burze

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 44 a 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Komise ve sdělení Radě a Evropskému parlamentu ze dne 21. května 2003 "Modernizace práva společností a efektivnější řízení podniků v Evropské unii – plán postupu" uvedla, že by měly být přijaty nové vhodné iniciativy s cílem posílit práva akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi a že problémy související s přeshraničním hlasováním by se měly bezodkladně řešit.

(2)  Evropský parlament vyjádřil v usnesení ze dne 21. dubna 2004(4) podporu záměru Komise posílit práva akcionářů, zejména prostřednictvím rozšíření pravidel o průhlednosti, hlasování na základě plné moci, možnosti účasti na valných hromadách elektronickými prostředky a zajištění možnosti vykonávat hlasovací práva přes hranice.

(3)  Vlastníci akcií s hlasovacím právem by měli mít možnost tato práva vykonávat, protože jsou zohledněna v ceně, kterou musí zaplatit při jejich nabytí. Navíc je účinná kontrola akcionáři předpokladem řádné správy a řízení společností, a proto by se měla usnadňovat a podporovat. Z tohoto důvodu je nezbytné přijmout opatření ke sblížení právních předpisů členských států v tomto ohledu. Překážky, které odrazují akcionáře od hlasování, jako je například podmínění výkonu hlasovacích práv pozastavením nakládání s akciemi po určitou dobu před valnou hromadou, by měly být odstraněny. Touto směrnicí však nejsou dotčeny stávající právní předpisy Společenství o podílech emitovaných subjekty kolektivního investování nebo o podílech, které tyto subjekty nabyly či prodaly.

(4)  Stávající právní předpisy Společenství nejsou pro dosažení tohoto cíle dostatečné. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES ze dne 28. května 2001 o přijetí cenných papírů ke kotování na burze cenných papírů a o informacích, které k nim mají být zveřejněny(5), se zaměřuje na informace, které musí emitenti uveřejnit na trhu, a neupravuje tedy samotný průběh hlasování akcionářů. Navíc směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu(6), ukládá emitentům povinnost zpřístupnit určité informace a dokumenty důležité pro valnou hromadu, ale tyto informace a dokumenty mají být zpřístupněny v členském státě emitenta. Proto by v zájmu ochrany investorů a podpory snadného a účinného výkonu práv akcionářů, která jsou spojena s akciemi s hlasovacím právem, měly být stanoveny určité minimální standardy. Pokud jde o jiná než hlasovací práva, mohou členské státy rozšířit tyto minimální standardy i na akcie bez hlasovacího práva, pokud se na takové akcie již tyto standardy nevztahují.

(5)  Značné podíly akcií ve společnostech s kótovanými akciemi vlastní akcionáři-nerezidenti, kteří nemají bydliště ani sídlo v členském státě, ve kterém má společnost sídlo. Akcionáři-nerezidenti by měli mít možnost vykonávat svá práva v souvislosti s valnou hromadou stejně snadno jako akcionáři-rezidenti členského státu, v němž má společnost sídlo. To vyžaduje odstranění stávajících překážek, které brání akcionářům-nerezidentům v přístupu k informacím důležitým pro valnou hromadu a ve výkonu hlasovacích práv, aniž by byli na valné hromadě osobně přítomni. Odstranění těchto překážek by mělo být rovněž přínosné pro akcionáře-rezidenty, kteří se valné hromady neúčastní nebo se jí zúčastnit nemohou.

(6)  Akcionáři by měli mít možnost hlasovat se znalostí věci v průběhu valné hromady nebo před jejím konáním, bez ohledu na své bydliště nebo sídlo. Všichni akcionáři by měli mít dostatečný čas na posouzení dokumentů určených k předložení valné hromadě a na rozhodnutí, jak budou na základě svých akcií hlasovat. Za tímto účelem by mělo být konání valné hromady akcionářům včas oznámeno a měly by jim být poskytnuty veškeré zprávy, které mají být valné hromadě předloženy. Měly by se využívat možnosti moderních technologií, které nabízejí okamžitou dostupnost informací. Tato směrnice předpokládá, že všechny společnosti s kótovanými akciemi již mají internetové stránky.

(7)  Akcionáři by měli mít v zásadě možnost zařazovat body na pořad jednání valné hromady a předkládat návrhy usnesení k jednotlivým bodům pořadu jednání. Aniž jsou dotčeny různé časové rámce a předepsané postupy, které jsou v současnosti platné ve Společenství, měl by být výkon těchto práv podřízen dvěma základním pravidlům, totiž že žádná hranice požadovaná pro výkon těchto práv nesmí být vyšší než 5 % základního kapitálu společnosti a že všichni akcionáři by měli vždy obdržet konečnou verzi pořadu jednání dostatečně včas, aby se mohli připravit na diskusi a hlasování ke každému bodu pořadu jednání.

(8)  Každý akcionář by měl mít v zásadě možnost klást otázky související s body pořadu jednání valné hromady a dostat na ně odpověď, přičemž předpisy o tom, jak a kdy mají být otázky pokládány a zodpovídány, by měly stanovit členské státy.

(9)  Společnostem by neměly být kladeny žádné právní překážky v tom, aby nabízely svým akcionářům možnost účasti na valné hromadě elektronickými prostředky. Hlasování bez osobní přítomnosti na valné hromadě, ať už korespondenčním hlasováním nebo elektronickými prostředky, by nemělo být předmětem jiných omezení, než která jsou potřebná pro ověření totožnosti a pro zabezpečení elektronické komunikace. To by však nemělo bránit členským státům v přijetí předpisů, jejichž cílem je zajistit, aby hlasování odráželo za všech okolností záměr akcionářů, včetně pravidel zaměřených na řešení situací, kdy nastanou nebo vyjdou najevo nové okolnosti poté, co akcionář již odevzdal svůj hlas korespondenčně nebo elektronickými prostředky.

(10)  Řádná správa a řízení společností vyžadují hladký a účinný průběh hlasování na základě plné moci. Stávající omezení a překážky, které způsobují, že hlasování na základě plné moci je těžkopádné a nákladné, by proto měly být odstraněny. Řádná správa a řízení společností však rovněž vyžadují přiměřené záruky proti možnému zneužití hlasování na základě plné moci. Zmocněnec by měl být proto povinen dodržovat veškeré pokyny, které obdržel od akcionáře, a členské státy by měly být schopny zavést vhodná opatření, která zajistí, že zmocněnec nesleduje jiný zájem než zájem akcionáře, bez ohledu na důvod, který střet zájmů způsobil. Opatření proti možnému zneužití mohou zahrnovat zejména pravidla, která členské státy přijmou pro regulaci činnosti osob, jež se aktivně snaží shromažďovat plné moci nebo jež skutečně shromáždily více než určitý významný počet plných mocí, aby se zajistila odpovídající míra spolehlivosti a průhlednosti. Podle této směrnice mají akcionáři neomezené právo udělit těmto osobám plnou moc, aby je zastoupily a hlasovaly jejich jménem na valných hromadách. Touto směrnicí však nejsou dotčeny pravidla nebo sankce, které mohou členské státy uložit těmto osobám, pokud hlasovaly na základě podvodného použití shromážděných plných mocí. Tato směrnice navíc neukládá společnostem povinnost ověřovat, zda zmocněnci hlasují v souladu s hlasovacími pokyny od akcionářů, kteří je k hlasování zmocnili.

(11)  Jestliže se hlasování provádí prostřednictvím finančních zprostředkovatelů, závisí účinnost hlasování podle pokynů do značné míry na efektivitě řetězce zprostředkovatelů, vzhledem k tomu, že investoři nemohou zpravidla vykonávat hlasovací práva spojená se svými akciemi bez spolupráce s každým zprostředkovatelem v řetězci, který nemusí mít na akciích ekonomický zájem. S cílem umožnit investorům výkon jejich hlasovacích práv v přeshraničních situacích je proto důležité, aby zprostředkovatelé usnadňovali výkon hlasovacích práv. Podrobněji by se touto problematikou měla zabývat Komise v rámci doporučení s cílem zajistit, aby investoři měli přístup k účinným hlasovacím službám a aby hlasovací práva byla vykonávána v souladu s pokyny investorů.

(12)  Ačkoli je načasování zpřístupnění počtu hlasů, které byly elektronickými prostředky nebo korespondenčně odevzdány před valnou hromadou, správnímu, řídícímu nebo dozorčímu orgánu společnosti či veřejnosti významnou součástí správy a řízení společnosti, mohou je určit členské státy.

(13)  Výsledky hlasování by měly být zjištěny způsoby, které co nejpřesněji odrážejí hlasovací záměry vyjádřené akcionáři, a tyto výsledky by po valné hromadě měly být průhledným způsobem uveřejněny alespoň na internetových stránkách společnosti.

(14)  Jelikož cíle této směrnice, totiž umožnit akcionářům účinně vykonávat svá práva v celém Společenství, nemůže být na základě stávajících právních předpisů Společenství uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je potřebné pro dosažení tohoto cíle.

(15)  Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů(7) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tato směrnice stanoví požadavky související s výkonem některých práv akcionářů, jež jsou spojena s akciemi s hlasovacím právem, na valné hromadě společností, které mají sídlo v členském státě a jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu umístěném nebo provozovaném v členském státě.

2.  K právní úpravě záležitostí upravených touto směrnicí je příslušný členský stát, v němž má společnost sídlo, a "rozhodným právem" se rozumí právo tohoto členského státu.

3.  Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyloučit tyto typy společností:

Článek 2

Definice

Článek 3

Další vnitrostátní opatření

Tato směrnice nebrání členským státům ukládat společnostem další povinnosti ani přijímat další opatření s cílem usnadnit akcionářům výkon práv uvedených v této směrnici.

Kapitola II

Valná hromada akcionářů

Článek 4

Rovné zacházení s akcionáři

Společnost zajišťuje rovné zacházení se všemi akcionáři, kteří mají stejné postavení, pokud jde o účast a hlasování na valné hromadě.

Článek 5

Informace před konáním valné hromady

1.  Aniž je dotčen čl. 9 odst. 4 a čl. 11 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí(10), zajistí členské státy, aby společnost uveřejnila oznámení o konání valné hromady jedním ze způsobů uvedených v odstavci 2 tohoto článku nejpozději dvacátý první den přede dnem konání valné hromady.

Členské státy mohou stanovit, že v případech, kdy společnost umožňuje akcionářům hlasovat elektronickými prostředky dostupnými všem akcionářům, může valná hromada akcionářů rozhodnout o uveřejnění oznámení o konání jiné než řádné valné hromady jedním ze způsobů uvedených v odstavci 2 tohoto článku nejpozději čtrnáctý den přede dnem konání valné hromady. Toto rozhodnutí musí být přijato nejméně dvoutřetinovou většinou hlasů spojených se zastoupenými akciemi nebo se zastoupeným upsaným základním kapitálem a na dobu ne delší než do příští řádné valné hromady.

Členské státy nemusí ukládat minimální lhůty uvedené v prvním a druhém pododstavci pro uveřejnění druhého či následného oznámení o konání valné hromady, která se koná v důsledku toho, že nebylo dosaženo schopnosti usnášení pro valnou hromadu svolanou prvním oznámením, pokud byl dodržen tento článek při uveřejnění prvního oznámení, pokud pořad jednání neobsahuje nové body a pokud mezi konečným oznámením a dnem konání valné hromady uplyne nejméně deset dnů.

2.  Aniž jsou dotčeny další požadavky na oznamování nebo uveřejňování stanovené příslušným členským státem ve smyslu čl. 1 odst. 2, uveřejňuje společnost oznámení o konání valné hromady podle odstavce 1 tohoto článku způsobem, který zajistí rychlý a nediskriminující přístup. Členský stát od společností vyžaduje, aby používala takové sdělovací prostředky, od nichž lze rozumně očekávat, že zprostředkují účinným způsobem informace veřejnosti v celém Společenství. Členský stát nesmí ukládat povinnost výhradního využití sdělovacích prostředků, jejichž provozovatelé jsou usazeni na jeho území.

Členský stát nemusí uplatňovat první pododstavec na společnost, která je schopna zjistit jména a adresy svých akcionářů z aktuálního seznamu akcionářů, má-li tato společnost povinnost zaslat pozvánku každému ze svých akcionářů.

Společnost nesmí za uveřejnění oznámení nebo zaslání pozvánky předepsaným způsobem účtovat žádné specifické náklady.

3.  Oznámení o konání valné hromady uvedené v odstavci 1 musí alespoň

4.  Členské státy zajistí, že společnost po nepřetržité období, které začíná nejpozději dvacátý první den přede dnem konání valné hromady a které zahrnuje den konání valné hromady, zpřístupní akcionářům na svých internetových stránkách alespoň tyto informace:

Nemohou-li být formuláře uvedené v písmenu e) z technických důvodů zpřístupněny na internetu, informuje společnost na své stránce o možnosti získat je v tištěné podobě. V tom případě zašle společnost bezplatně tyto formuláře poštovní službou každému akcionáři, který o to požádá.

Je-li na základě čl. 9 odst. 4 nebo čl. 11 odst. 4 směrnice 2004/25/ES nebo na základě odst. 1 druhého pododstavce tohoto článku oznámení o konání valné hromady uveřejněno později než dvacátý první den přede dnem jejího konání, lhůta uvedená v tomto odstavci se odpovídajícím způsobem zkracuje.

Článek 6

Právo zařazovat body na pořad jednání valné hromadya předkládat návrhy usnesení

1.  Členské státy zajistí, aby akcionáři jednající samostatně nebo společně

Členské státy mohou stanovit, že právo uvedené v písmenu a) může být vykonáváno jen ve vztahu k řádné valné hromadě, mají-li akcionáři jednající samostatně nebo společně právo svolat mimořádnou valnou hromadu, jejíž pořad jednání obsahuje alespoň všechny body požadované těmito akcionáři, nebo požadovat od společnosti, aby takovou valnou hromadu svolala.

Členské státy mohou požadovat, aby tato práva byla vykonávána písemně (zaslání poštovní službou nebo elektronickými prostředky).

2.  Je-li některé z práv uvedených v odstavci 1 podmíněno tím, že daný akcionář nebo akcionáři vlastní minimální podíl akcií společnosti, nesmí tento minimální podíl přesáhnout 5 % základního kapitálu.

3.  Každý členský stát stanoví jednotnou lhůtu vymezenou stanoveným počtem dnů před svoláním nebo konáním valné hromady, ve které mohou akcionáři vykonat právo uvedené v odst. 1 písm. a). Může rovněž stanovit obdobně vymezenou lhůtu pro výkon práva uvedeného v odst. 1 písm. b).

4.  Členské státy zajistí, že tam, kde výkon práva uvedeného v odst. 1 písm. a) způsobí změnu pořadu jednání valné hromady již oznámeného akcionářům, uveřejní společnost pozměněný pořad jednání stejným způsobem jako předchozí pořad jednání a v dostatečném předstihu před stanoveným rozhodným dnem, nebo není-li rozhodný den ve smyslu čl. 7 odst. 2 stanoven, v dostatečném předstihu přede dnem konání valné hromady, tak aby měli ostatní akcionáři možnost udělit plnou moc třetí osobě nebo případně hlasovat korespondenčně.

Článek 7

Požadavky pro účast a hlasování na valné hromadě

1.  Členské státy zajistí,

2.  Členské státy stanoví, že právo akcionáře účastnit se valné hromady a hlasovat ohledně svých akcií se určuje na základě akcií, které tento akcionář vlastní k určitému dni před valnou hromadou ("rozhodný den").

Členský stát nemusí uplatňovat první pododstavec na společnosti, které jsou schopny zjistit jména a adresy svých akcionářů z aktuálního seznamu akcionářů v den konání valné hromady.

3.  Každý členský stát zajistí, že se pro všechny společnosti použije jednotný rozhodný den. Členský stát však může stanovit jeden rozhodný den pro společnosti, které vydaly akcie na majitele, a jiný rozhodný den pro společnosti, které vydaly akcie na jméno, za podmínky, že pro každou společnost, která vydala obě formy akcií, platí jediný rozhodný den. Rozhodný den nemůže předcházet dnu konání valné hromady, k níž se vztahuje, o více než 30 dnů. Při provádění tohoto ustanovení a čl. 5 odst. 1 zajistí každý členský stát, aby mezi nejzazším přípustným dnem pro svolání valné hromady a rozhodným dnem uplynulo nejméně osm dnů. Do tohoto počtu dnů se oba uvedené dny nezahrnují. Za okolností uvedených v čl. 5 odst. 1 třetím pododstavci však může členský stát požadovat, aby mezi nejzazším přípustným dnem druhého nebo dalšího svolání valné hromady a rozhodným dnem uplynulo nejméně šest dnů. Do tohoto počtu dnů se oba uvedené dny nezahrnují.

4.  Na prokazování postavení akcionáře lze klást pouze ty požadavky, které jsou nezbytné k zajištění ověření totožnosti akcionáře, a pouze v rozsahu, v němž jsou pro dosažení tohoto cíle přiměřené.

Článek 8

Účast na valné hromadě elektronickými prostředky

1.  Členské státy umožní společnostem, aby nabídly svým akcionářům jakoukoli formu výkonu hlasovacích práv na valné hromadě elektronickými prostředky, zejména některé nebo všechny z těchto forem účasti:

2.  Použití elektronických prostředků s cílem umožnit akcionářům účast na valné hromadě může být předmětem jen těch požadavků a omezení, jež jsou nezbytné k zajištění ověřování totožnosti akcionářů a zabezpečení elektronické komunikace a přiměřené těmto cílům.

Tím nejsou dotčeny jakékoli právní normy, které členské státy přijaly nebo přijmou, pokud jde o rozhodovací postup v rámci společnosti pro zavádění nebo provádění jakékoli formy účasti elektronickými prostředky.

Článek 9

Právo klást otázky

1.  Každý akcionář má právo klást otázky související s body pořadu jednání valné hromady. Společnost na otázky položené akcionářem odpoví.

2.  Právo klást otázky a povinnost odpovídat na ně podléhá opatřením, která mohou členské státy přijmout nebo jejichž přijetí mohou společnostem umožnit s cílem zajistit ověření totožnosti akcionářů, řádný průběh valných hromad a jejich přípravy a ochranu důvěrnosti informací a obchodních zájmů společností. Členské státy mohou umožnit společnostem, aby poskytly jednu souhrnnou odpověď na otázky stejného obsahu.

Členské státy mohou stanovit, že za odpověď je považováno i zpřístupnění dané informace ve formě otázek a odpovědí na internetových stránkách společnosti.

Článek 10

Hlasování na základě plné moci

1.  Každý akcionář má právo udělit plnou moc jakékoli jiné fyzické nebo právnické osobě, která se jeho jménem účastní valné hromady a hlasuje na ní. Zmocněnec má na valné hromadě stejná práva vyslovit se a klást otázky, jaká by měl akcionář, kterého zastupuje.

Kromě požadavku, aby měl zmocněnec způsobilost k právním úkonům, zruší členské státy veškeré právní normy, které omezují nebo umožňují společnostem omezit způsobilost osob obdržet plnou moc.

2.  Členské státy mohou omezit udělení plné moci pro jednu valnou hromadu, anebo několik valných hromad ve vymezené době.

Aniž je dotčen čl. 13 odst. 5, mohou členské státy omezit počet osob, jimž může akcionář udělit plnou moc pro kteroukoli jednu valnou hromadu. Pokud má však akcionář akcie společnosti na více než jednom majetkovém účtu, nebrání tato omezení akcionáři v udělení plné moci různým osobám pro akcie na každém z majetkových účtů pro kteroukoli jednu valnou hromadu. Tím nejsou dotčeny normy rozhodného práva, podle nichž nelze hlasovat odlišně ohledně akcií vlastněných stejným akcionářem.

3.  Kromě omezení výslovně uvedených v odstavcích 1 a 2 nesmějí členské státy omezit ani umožnit společnostem omezit výkon práv akcionáře prostřednictvím zmocněnce ze žádného důvodu kromě možného střetu zájmů mezi zmocněncem a akcionářem, v jehož zájmu je zmocněnec povinen jednat, a pokud členské státy stanoví omezení z důvodu možného střetu zájmů, nesmějí ukládat jiné požadavky než tyto:

4.  Zmocněnec je povinen hlasovat v souladu s pokyny, jež mu dal akcionář, který mu udělil plnou moc.

Členské státy mohou vyžadovat, aby zmocněnec vedl záznam o hlasovacích pokynech po vymezenou minimální dobu a na požádání prokázal, že hlasovací pokyny dodržel.

5.  Osoba jednající jako zmocněnec může obdržet plnou moc od více než jednoho akcionáře bez omezení co do množství akcionářů takto zastupovaných. Pokud zmocněnec zastupuje více akcionářů, umožní mu rozhodné právo hlasovat za určitého akcionáře odlišně než za jiného akcionáře.

Článek 11

Formality spojené s udělováním a oznamováním plných mocí

1.  Členské státy umožní akcionářům udělovat plnou moc elektronickými prostředky. Členské státy navíc umožní společnostem přijmout oznámení o udělení plné moci elektronickými prostředky a zajistí, že každá společnost nabídne svým akcionářům alespoň jeden účinný způsob oznámení elektronickými prostředky.

2.  Členské státy zajistí, aby plné moci a oznámení o udělení plné moci určené pro společnost měly písemnou formu. Kromě tohoto základního formálního požadavku mohou být plná moc, oznámení o udělení plné moci určené pro společnost a vydání případných hlasovacích pokynů zmocněnci předmětem pouze takových formálních požadavků, které jsou nezbytné k zajištění ověření totožnosti akcionáře a zmocněnce nebo k zajištění možnosti ověřit obsah hlasovacích pokynů, a pouze v rozsahu, který je pro dosažení těchto cílů přiměřený.

3.  Tento článek se použije obdobně na zrušení plné moci.

Článek 12

Korespondenční hlasování

Členské státy umožní společnostem, aby nabídly svým akcionářům možnost korespondenčního hlasování ještě před konáním valné hromady. Korespondenční hlasování může podléhat jen takovým požadavkům a omezením, které jsou nezbytné k zajištění ověření totožnosti akcionářů, a pouze v rozsahu, který je pro dosažení tohoto cíle přiměřený.

Článek 13

Odstranění některých překážek účinného výkonu hlasovacích práv

1.  Tento článek se použije, pokud fyzická či právnická osoba považovaná rozhodným právem za akcionáře jedná v rámci své podnikatelské činnosti na účet jiné fyzické nebo právnické osoby (dále jen "klient").

2.  Jestliže rozhodné právo podmiňuje výkon hlasovacích práv akcionářem uvedeným v odstavci 1 splněním požadavků na uveřejnění, není požadováno více než seznam sdělující společnosti totožnost každého klienta a počet akcií, ohledně nichž se na jeho účet hlasuje.

3.  Jestliže rozhodné právo ukládá formální požadavky na oprávnění akcionáře uvedeného v odstavci 1 k výkonu hlasovacích práv nebo na hlasovací pokyny, nepřesahují tyto formální požadavky to, co je nezbytné k ověření totožnosti klienta nebo k ověření obsahu hlasovacích pokynů a co je přiměřené pro dosažení těchto cílů.

4.  Akcionář uvedený v odstavci 1 je oprávněn hlasovat za některé akcie odlišně od jiných.

5.  Jestliže rozhodné právo omezuje počet osob, kterým může akcionář udělit plnou moc podle čl. 10 odst. 2, nesmějí tato omezení bránit akcionáři uvedenému v odstavci 1 udělit plnou moc každému ze svých klientů nebo jakékoli jiné třetí osobě, kterou klient určí.

Článek 14

Výsledky hlasování

1.  Společnost zjistí pro každé usnesení alespoň počet akcií, ohledně kterých bylo platně hlasováno, podíl základního kapitálu představovaného těmito hlasy, celkový počet platných hlasů a rovněž počet hlasů odevzdaných pro nebo proti každému usnesení a popřípadě počet těch, kdo se zdrželi hlasování.

Členské státy však mohou stanovit nebo umožnit společnostem stanovit, že pokud žádný z akcionářů nepožádá o úplný součet hlasování, postačí zjištění výsledků hlasování jen v míře potřebné k ujištění, že pro každé usnesení bylo dosaženo potřebné většiny.

2.  Ve lhůtě stanovené rozhodným právem, která nepřesáhne patnáct kalendářních dnů po dnu konání valné hromady, uveřejní společnost na svých internetových stránkách výsledky hlasování zjištěné v souladu s odstavcem 1.

3.  Tímto článkem nejsou dotčeny žádné právní normy, které členské státy přijaly nebo přijmou, pokud jde o formality potřebné pro platnost usnesení či možnost následného napadení výsledků hlasování žalobou.

Kapitola III

Závěrečná ustanovení

Článek 15

Provedení

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do ...(11). Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Aniž je dotčen první pododstavec, uvedou členské státy, v nichž k 1. červenci 2006 platily vnitrostátní předpisy omezující nebo zakazující udělení plné moci třetí osobě v případě uvedeném v čl. 10 odst. 3 druhém pododstavci bodě ii), v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 10 odst. 3, pokud jde o tato omezení či zákazy, do ...(12)*.

Členské státy sdělí počet dnů stanovených podle čl. 6 odst. 3 a čl. 7 odst. 3 a každou další změnu uvedených lhůt Komisi, která tyto informace zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

Předpisy uvedené v prvním pododstavci přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek 16

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 17

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ...

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku. (2) Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 42. (3) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 15. února 2007. (4) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 714. (5) Úř. věst. L 184, 6.7.2001, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2005/1/ES (Úř. věst. L 79, 24.3.2005, s. 9). (6) Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38. (7) Úř. věst. C 321, 31. 12. 2003, s. 1. (8) Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/1/ES. (9) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/31/ES (Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 60). (10) Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 12. (11) *. Pro Úř. věst.: Dva roky po dni vstupu této směrnice v platnost. (12) **. Pro Úř. věst.: Pět let po dni vstupu této směrnice v platnost.

Usnesení Evropského parlamentu o rozpočtové pomoci pro rozvojové země (2006/2079(INI))

P6_TA(2007)0043 A6-0005/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na článek 177 a článek 180 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 18. září 2000, která stanoví Rozvojové cíle tisíciletí jako cíle společně stanovené mezinárodním společenstvím za účelem vymýcení chudoby,

-   s ohledem na akční program mezinárodní konference Organizace spojených národů o obyvatelstvu a rozvoji v Káhiře v roce 1994,

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané "Podpora Společenství pro programy hospodářských reforem a strukturální změny: hodnocení a vyhlídky" (KOM(2000)0058),

-   s ohledem na Průvodce plánováním a realizací rozpočtové podpory pro třetí země z dubna 2003, který vypracoval Úřad pro spolupráci EuropeAid (AIDCO) a Generální ředitelství pro rozvoj (DEV) a Generální ředitelství pro vnější vztahy (RELEX),

-   s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy africké, karibské a tichomořské skupiny států (AKT) a Evropským společenstvím, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000(1) (Dohoda o partnerství z Cotonou),

-   s ohledem na souhrnnou zprávu Společné hodnocení podpor ze souhrnného rozpočtu z května 2006, kterou vypracovala katedra mezinárodního rozvoje birminghamské univerzity a její spolupracovníci,

-   s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 5/2001 k doplňkovým prostředkům z podpory na strukturální úpravy vyčleněným pro rozpočtovou pomoc (sedmý a osmý Evropského rozvojového fondu (ERF)), spolu s odpověďmi Komise(2),

-   s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 2/2005 k rozpočtové pomoci z ERF zemím AKT: řízení záležitosti reformy veřejných financí Komisí, spolu s odpověďmi Komise(3),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem "Spolupráce se zeměmi AKT zapojenými do ozbrojených konfliktů" (KOM(1999)0240),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2006 o účinnosti pomoci a korupci v rozvojových zemích(4),

-   s ohledem na sdělení tematického oddělení generálního ředitelství Evropského parlamentu pro vnější politiky z června 2004 o výhodách a nevýhodách rozpočtové podpory jako způsobu poskytování pomoci,

-   s ohledem na schůzi Výboru pro rozvojovou pomoc OECD (DAC) na vysoké úrovni v Paříži v březnu 2005,

-   s ohledem na pařížské prohlášení o účinnosti pomoci ze dne 2. března 2005,

-   s ohledem na rámec měření výkonnosti programu veřejných výdajů a finanční odpovědnosti (PEFA) z června 2005,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0005/2007),

A.   vzhledem k tomu, že probíhají diskuse o tom, jak docílit co nejefektivnějších výsledků rozvojových fondů ve prospěch obyvatel přijímajících zemí,

B.   vzhledem k tomu, že je třeba konstatovat, že úsilí vynaložené v průběhu několika desetiletí na zlepšení každodenních životních podmínek obyvatel rozvojových zemí končí v mnoha částech světa neúspěchem, způsobeným celou řadou různých důvodů a okolností, za některé z nichž lze jasně označit špatnou veřejnou správu, zneužívání finančních prostředků a korupci,

C.   vzhledem k tomu, že potřebu zapojení do rozvojové spolupráce je třeba stále odůvodňovat, a to nejen ve vztahu k široké veřejnosti, ale také při jednání s dalšími zúčastněnými stranami v oblasti veřejných výdajů,

D.   vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora je považována za zásadní nástroj rozvojové spolupráce Evropského společenství, a vzhledem k tomu, že přibližně jedna pětina pomoci z ERF má formu necílené rozpočtové podpory,

E.   vzhledem k tomu, že význam poskytování předvídatelné mezivládní pomoci s co nejširším využitím systémů, kterými disponují přijímající země, byl uznán na schůzi DAC na vysoké úrovni v Paříži v březnu 2005,

F.   vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora umožňuje užší spolupráci dárců,

G.   vzhledem k tomu, že pro efektivnost rozpočtové podpory jsou klíčové účinné struktury přijímajícího státu z hlediska fungující demokracie, v níž se dodržují základní svobody, lidská práva a politický pluralismus, i z hlediska kontrolovatelných rozpočtových procesů, kompetence v oblasti výdajů a poskytování služeb,

H.   vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora může příjemci umožnit, aby si vymezil svůj rozvojový proces,

I.   vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora probíhá v rámci partnerství na základě stanovení a posouzení priorit prostřednictvím průběžného politického dialogu mezi dárcem a příjemcem,

J.   vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora by měla rovněž podpořit posilování demokratických procesů, otevření politického prostoru pro občanskou společnost, zejména prostřednictvím zapojení do utváření strategie pro snížení chudoby a rozvoj, a prosazování parlamentního dohledu nad rozvojovou politikou a čerpáním z rozpočtu,

K.   vzhledem k tomu, že rozpočtová podpora může mít podobu buď všeobecné rozpočtové podpory, jež pokrývá celkový makroekonomický a rozpočtový rámec, nebo podobu rozpočtové podpory jednotlivých odvětví,

L.   vzhledem k tomu, že klíčovými hledisky při rozhodování o alokaci finančních prostředků rozpočtové podpory jsou: "deficit externího financování", míra chudoby, řádná veřejná správa, výkony v minulosti, rozvojové závazky a realistické posouzení možných výsledků pokud jde o snížení chudoby, růst a institucionální reformy,

M.   vzhledem k tomu, že finanční prostředky poskytované formou všeobecné rozpočtové podpory jsou plně zastupitelné, neboť převody se provádějí přímo do pokladny dané země, což de facto znamená, že kontrola a vlastnictví těchto finančních prostředků a odpovědnost za jejich použití zůstávají na příjemci,

N.   vzhledem k tomu, že čl. 61 odst. 2 a článek 67 Dohody o partnerství z Cotonou jasně stanoví podmínky určující způsobilost přijímající země k rozpočtové podpoře, a konkrétně vyžadují zavedení standardů týkajících se řízení veřejných výdajů, makroekonomických a odvětvových politik a veřejných zakázek, a navíc požadují, aby dárce i příjemce zajistili hospodářskou proveditelnost a sociální a politickou uskutečnitelnost příslušných změn,

O.   vzhledem k tomu, že fungující parlamentní demokracie, v níž se dodržují základní svobody a lidská práva včetně politického pluralismu, a efektivní systém veřejného finančního řízení jsou nutnými podmínkami rozpočtové podpory a že je třeba hodnotit je co do míry, do jaké je pro přijímající zemi charakteristická řádná veřejná správa, dohled demokraticky zvoleného parlamentu, právní stát, odpovědnost vlády, kompetence, dobře vymezené makroekonomické, rozvojové a odvětvové politiky a míra otevřenosti a průhlednosti veřejných zakázek,

P.   vzhledem k tomu, že riziko je třeba měřit z hlediska schopnosti příslušných státních orgánů spravovat a využívat finanční prostředky, řádné veřejné správy, závazku k rozvojovým zásadám, výskytu korupce, demokracie a lidských práv,

Q.   vzhledem k tomu, že efektivní veřejné finanční řízení a rozpočtové systémy zaměřené na vytváření stabilního makroekonomického prostředí jsou nutnými podmínkami rozvoje,

R.   vzhledem k tomu, že řada zemí, které jsou partnery v rozpočtové podpoře, zejména mezi státy AKT, má mimořádně špatné systémy řízení veřejných financí,

S.   vzhledem k tomu, že je třeba, aby partnerství mezi dárcem a příjemcem zajistilo efektivní společnou analýzu výsledků provádění rozvojové politiky a reforem, které mají zásadní význam pro hodnocení životaschopnosti rozpočtové podpory,

1.   vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly rozpočtové podpory pouze tehdy, je-li čistý přínos takového mechanismu jasně prokazatelný podle jasně objektivizovatelných kritérií a jen po úplném posouzení příslušných rizik;

2.   zdůrazňuje, že rozpočtová podpora jako způsob pomoci může být úspěšná pouze tehdy, pokud se oba partneři plně ujmou svých úkolů v duchu skutečného partnerství a vlastnictví;

3.   žádá, aby se rozpočtová podpora co možná nejvíce zaměřovala na priority rozvoje snižování chudoby, aby tyto priority hrály ústřední roli v politickém dialogu mezi dárci a příjemci a aby byla jak na straně dárce, tak na straně příjemce zajištěna parlamentní kontrola;

4.   zdůrazňuje význam budování kapacit vládami přijímajících států, které se musí při koordinaci rozvojové pomoci pevněji ujmout vedoucí úlohy;

5.   zdůrazňuje, že je důležité vytvořit kulturu odpovědnosti, do níž jsou plně zapojeny parlamenty a nejvyšší kontrolní orgány; uznává, že rozpočtovou podporu musí doprovázet posílení občanské společnosti;

6.   domnívá se, že je zásadní pro tento nástroj a nezbytné pro neutralizaci nepředvídatelné volatility při poskytování pomoci, aby byly spravedlivě uplatňovány jasné, explicitní a realistické podmínky, na kterých se shodnou všechny strany a které se připojí k programu rozpočtové podpory;

7.   vítá kritéria způsobilosti k využívání rozpočtové pomoci ze strany států AKT, jak jsou zakotvena v čl. 61 odst. 2 a v článku 67 Dohody o partnerství z Cotonou;

8.   je znepokojen rozhodnutím použít rozpočtovou podporu v Malawi, kde existovala značná známá rizika, a v Keni, ve vztahu k níž všechny členské státy rozpočtovou podporu pozastavily, což zpochybňuje schopnost Komise využívat tento nástroj efektivně;

9.   je znepokojen zjištěními Účetního dvora, že důvody, které Komise uvedla pro poskytnutí rozpočtové pomoci zemím se špatnými systémy veřejného finančního řízení, byly v některých případech nedostatečné a že čl. 61 odst. 2 a článek 67 Dohody o partnerství z Cotonou byly často interpretovány neurčitě a subjektivně;

10.   je velmi znepokojen tím, že Účetní dvůr zjistil nesrovnalosti v celkové koherenci Komise v souvislosti s nástrojem rozpočtové pomoci a v kontrolách, sledování a podpoře vlastních mechanismů rozpočtového dohledu přijímajících zemí, zejména parlamentů a nejvyšších kontrolních orgánů těchto zemí, a tím, že je nedostatečně využívána technická pomoc; všechny tyto prvky jsou pro tento nástroj nezbytné;

11.   uznává, že v každé zemi může probíhat pouze jediný program makroekonomické reformy, obvykle řízený mezinárodními finančními institucemi, ve vztahu k němuž by však Komise a členské státy měly usilovat o to, aby hrály aktivní úlohu ve snaze příslušnou politiku ovlivnit;

12.   připomíná, že makroekonomické reformy mohou mít udržitelný účinek pouze tehdy, pokud plně zahrnují cíle v oblasti lidského a sociálního rozvoje;

13.   domnívá se, že pro zásahy ve zdravotnictví a v oblasti vzdělávání by se za přednostně používané nástroje měla považovat odvětvová rozpočtová pomoc nebo všeobecný odvětvový přístup;

14.   znovu potvrzuje, že 20 % celkových ročních závazků by se mělo věnovat na činnosti v odvětví základního a středoškolského vzdělávání a základního zdravotnictví (včetně pohlavního a reprodukčního zdraví);

15.   vyzývá Komisi, aby k hodnocení veřejného finančního řízení jednotlivých zemí přijala a využívala nový rámec měření mezinárodní výkonnosti zřízený programem PEFA;

16.   vyzývá Komisi, aby koherentně a nestranně reagovala v případech, kdy země přestanou dodržovat zásady demokracie a lidská práva;

17.   vyzývá Komisi, aby v souladu s čl. 9 odst. 3 a článkem 97 Dohody o partnerství z Cotonou hodnotila pokračující výskyt korupce a s ní související rizika;

18.   vyzývá Komisi, aby při tvorbě politik a v rozhodovacím procesu v rámci partnerství dárcovské rozpočtové podpory usilovala o koherenci, a žádá, aby byly dárcovské finanční prostředky spravovány efektivně, a tím se odstranila možnost nepředvídatelné volatility při poskytování pomoci, a domnívá se, že Komise má pro usnadnění dárcovské koordinace EU nejlepší pozici;

19.   považuje za zásadní, aby se vyplácení finančních prostředků a proces hodnocení sladily s rozvojovou strategií, rozpočtovým procesem a procesem hodnocení příjemce;

20.   vyzývá Komisi, aby své úsilí i nadále soustředila na spravedlnost a snížení chudoby a zaměřila se na nejokrajovější a chudé vrstvy společnosti;

21.   vítá používání proměnlivých plateb, jež nabízejí pobídky založené na výsledcích, ale konstatuje, že jakékoli výkyvy ve vyplácení by měly být co možná nejvíce předvídatelné, aby se zamezilo negativnímu dopadu na rozpočtové plánování;

22.   je znepokojen obtížemi spojenými s hodnocením ukazatelů dosaženého výkonu, a zejména výsledků dopadu na chudobu, a vyzývá Komisi, aby podpořila rozvoj kapacit v oblasti statistiky, sběru dat, hodnocení kvality a analýzy;

23.   vyzývá Komisi, aby ve spolupráci se všemi zúčastněnými stranami pravidelně ověřovala, že hospodářské politiky přijímajících zemí jsou v souladu s cíli a zásadami rozvojové pomoci a že splňují její podmínky;

24.   vyzývá Komisi, členské státy a přijímající země, aby v této oblasti poskytovaly široké veřejnosti pravidelné informace s cílem ukázat evropským daňovým poplatníkům výsledky rozpočtové podpory a obecně zvýšit povědomí o potřebě rozvojové spolupráce, konkrétně pak o účincích rozpočtové pomoci, a čelily tak všeobecným obviněním ze zneužívání finančních prostředků a informovaly o základních požadavcích na používání rozpočtové podpory a také o případech, kdy se tato podpora ukázala jako neúčinná; naléhá na Komisi, aby zlepšila viditelnost rozvojové pomoci EU a aby zdokumentovala a doložila pokroky podporovaných třetích zemí dosažené při samostatné správě rozpočtové pomoci;

25.   vyzývá Komisi, aby pravidelně posuzovala efektivitu rozpočtové pomoci při boji proti chudobě z hlediska poměru nákladů a přínosů a aby ukázala pokroky, jichž podporované třetí země dosáhly při samostatné správě této rozpočtové pomoci; měla by při tom rozlišovat mezi obecnou rozpočtovou pomocí a rozpočtovou pomocí pro určitá odvětví, aby se lépe objasnila efektivnost jednotlivých nástrojů pomoci při snižování chudoby; je nutno také zhodnotit administrativní náklady rozpočtové a programové pomoci; je třeba usilovat o to, aby bylo možné podloženě zdůvodnit, kdy je který nástroj třeba použít;

26.   vyzývá Komisi, aby na nesrovnalosti při kontrolách a dozoru reagovala zavedením vnější kontroly rozpočtové pomoci (např. prostřednictvím Účetního dvora); Komisi je třeba vybídnout, aby se chopila iniciativy a spolu s dalšími velkými dárci zřídila společný kontrolní orgán;

27.   trvá na tom, že s cílem podpořit rozpočtové kontrolní mechanismy přijímajících zemí se na schvalování rozpočtu musí podílet parlament přijímajícího státu a musí být vydán zákon o rozpočtu; dále trvá na tom, aby parlament jednou ročně zhodnotil rozpočtovou pomoc na základě dosažených výsledků;

28.   vyzývá Komisi, aby uvedla, jak je možné rozpočtovou pomoc časově omezit; konstatuje, že hlavním cílem rozpočtové pomoci musí být posílení soběstačnosti přijímající země, a proto by měla Komise uvést, v jaké (přiměřené) lhůtě je možné tohoto cíle dosáhnout;

29.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. Dohoda pozměněná dohodou z 25. června 2005 (Úř. věst. L 287, 28.10.2005, s. 4). (2) Úř. věst. C 257, 14.9.2001, s. 1). (3) Úř. věst. C 249, 7.10.2005, s. 1. (4) Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 316.

Usnesení Evropského parlamentu o provádění akčního plánu EU proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (2006/2225(INI))

P6_TA(2007)0044 A6-0015/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Akční plán Společenství pro vymýcení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu" (KOM(2002)0180) a závěry Rady z 11. června 2002 k této problematice,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 20. listopadu 2002 o Akčním plánu Společenství pro vymýcení nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu(1),

-   s ohledem na sdělení Komise o sledování provádění Společné rybářské politiky (SRP), vydávaná každé tři roky, a na odpovídající usnesení Parlamentu v této věci,

-   s ohledem na sdělení Komise, vydávaná každým rokem, a příslušná usnesení Parlamentu o chování narušujícím závažným způsobem zásady SRP,

-   s ohledem na Mezinárodní akční plán FAO pro nezákonný, nehlášený a neregulovaný (NNN) rybolov a technické dokumenty přijaté následně FAO,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 768/2005 ze dne 26. dubna 2005, kterým se zřizuje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu(2), zejména na jeho čl. 3 bod h),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2001 o úloze registrace pod vlajkou třetích zemí v odvětví rybolovu(3),

-   s ohledem na zelenou knihu nazvanou Směrem k budoucí námořní politice Unie: Evropská vize pro oceány a moře (KOM(2006)0275),

-   s ohledem na své usnesení ze 7. září 2006 o zahájení debaty o přístupu Společenství k programům pro ekoznačky pro produkty rybolovu(4),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A6-0015/2007),

A.   vzhledem k tomu, že je NNN rybolov závažným celosvětovým problémem, způsobuje značné poškozování životního prostředí, přispívá k vyčerpávání obchodních a neobchodních populací ryb a ostatních druhů a způsobuje potíže obyvatelstvu, jemuž rybolov zajišťuje živobytí, v rozvojových i rozvinutých zemích,

B.   vzhledem k tomu, že účinnému boji proti rybolovu NNN brání faktory, jako je plavba pod cizí vlajkou, překládka na otevřeném moři, nedostatečná kontrola v přístavech a nedostatečná spolupráce mezi kontrolními orgány,

C.   vzhledem k tomu, že podle definice rybolovu NNN, kterou vydala FAO, jsou za "nezákonný rybolov" považovány činnosti konané plavidly v rozporu s právními předpisy a nařízeními platnými ve státech spadajících pod regionální správní organizaci pro rybolov (RFMO), za "nehlášený rybolov" jsou považovány činnosti, které jsou nesprávně nahlášeny nebo nejsou nahlášeny příslušnému vnitrostátnímu orgánu nebo příslušné RFMO, a za "neregulovaný rybolov" jsou považovány činnosti prováděné plavidly bez státní příslušnosti nebo plujícími pod vlajkou státu, který nepatří do určité RFMO, a to v rozporu s ochrannými a řídícími opatřeními této organizace,

D.   vzhledem k tomu, že ačkoli k rybolovu NNN může docházet kdekoliv, jeho největší dopad lze pozorovat v příbřežním rybolovu provozovaném v mezinárodních vodách a rovněž v kontinentálním šelfu rozvojových zemí s nedostatečnými prostředky kontroly, a to znamená, že aktivita Evropské unie se musí zaměřit na tyto oblasti a na tuto část loďstev,

E.   vzhledem k tomu, že plavidla zabývající se rybolovem NNN způsobují zhoršení sociálních, životních a pracovních podmínek námořních posádek,

F.   vzhledem k tomu, že rybolov NNN a prodejní činnosti, které se k němu vztahují, představují též nekalou konkurenci pro ty rybáře a tržní subjekty, kteří se řídí pravidly stanovenými zákonem, včetně právních předpisů v EU, v jejích členských státech a ostatních zemích, a řídících opatření, které schválily RFMO,

G.   vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy musí zlepšit svou odpovědnost, pokud jde o boj proti všem formám nezákonného rybolovu, avšak je rovněž třeba odlišit porušení předpisů Společenství ze strany plavidel Společenství a rybolov NNN, jak je vykládán na mezinárodní úrovni, při zohlednění skutečnosti, že činnosti prováděné v rámci SRP jsou skutečně regulované, což znamená, že boj proti těmto dvěma činnostem bude ve většině případů zahrnovat rozdílné postupy,

H.   vzhledem k tomu, že Komise sama uznává složitost určení rozdílu mezi dovoleným a nedovoleným lovem, zvláště v takových případech, kdy je vykládka zmražena nebo pokud existují obchodní sítě se zapojením třetích zemí a vykládka byla zpracována před tím, než se dostala na evropský trh,

I.   vzhledem k tomu, že RFMO jsou nejlepším prostředkem v boji proti rybolovu NNN na mezinárodní úrovni a zapojení Společenství v nich mu umožňuje vytvořit společné akce a mluvit jedním hlasem v příslušných mezinárodních organizacích,

J.   vzhledem k tomu, že existence účinného a uceleného kontrolního systému je klíčovým prvkem politiky udržitelného využívání a ochrany zdrojů a zahrnuje nejen prosté zavedení přísnějších opatření, ale rovněž lepší a důslednější uplatňování stávajících opatření,

K.   vzhledem k tomu, že je třeba mít na paměti význam výměny informací a mezinárodní spolupráce v boji proti rybolovu NNN,

L.   vzhledem k tomu, že zisky pocházející z rybolovu NNN mohou v některých případech napomáhat financování činnosti organizovaných kriminálních sítí,

1.   znovu připomíná svůj závazek bojovat proti všem formám rybolovu NNN, jak vyjádřil ve svém usnesení ze dne 20. listopadu 2002, uvedeném výše;

2.   vítá pokrok, jehož bylo dosaženo na mezinárodní úrovni a ze strany EU v boji proti rybolovu NNN, ale domnívá se, že se tento jev nadále stupňuje, a proto je nezbytné další úsilí;

3.   domnívá se, že rozsah rybolovu NNN, rozdílná povaha faktorů, které k němu přispívají, a široké spektrum právních, logistických a finančních nástrojů, jež jsou v boji proti němu zapotřebí, vyžadují spolupráci na všech úrovních, včetně různých generálních ředitelství Komise (především GŘ pro rybolov a námořní záležitosti, GŘ pro obchod, GŘ pro rozvoj a GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele, ale nejen ta), Rady, jednotlivých členských států a mezinárodního společenství; v souvislosti s tím je toho názoru, že zelená kniha o nové námořní politice ve Společenství by mohla sloužit jako rámec pro spolupráci, na jejímž základě by byl boj proti rybolovu NNN účinnější;

4.   domnívá se, že význam EU ve světě a význam jejích různých úloh jakožto hlavní rybářské velmoci a největšího světového trhu s rybami ji zavazuje k tomu, aby byla v popředí boje proti rybolovu NNN;

5.   konstatuje, že EU patří mezi celosvětově nejbohatší a technologicky nejrozvinutější subjekty a že je sama založena na principu právního státu, což ji zavazuje, aby rozšířila a zintenzívnila své úsilí v boji proti rybolovu NNN;

6.   domnívá se, že EU může jednat na světové scéně důvěryhodně pouze tak, že přijme účinná opatření k zastavení vlastní účasti na rybolovu NNN, a to jak ve vodách EU, tak i prostřednictvím lodí nebo zájmů mimo EU;

7.   naléhavě žádá Komisi, aby pomohla rozvojovým zemím, především těm, s nimiž má Společenství uzavřenu dohodu o rybolovu, aby bylo dosaženo plného souladu se závazky danými ve výše uvedeném mezinárodním akčním plánu určeném pro boj proti nezákonnému rybolovu, a aby pomohla posílit omezené prostředky, které mají tyto země k dispozici, zahrnutím specifických akcí do nových dohod o partnerství;

8.   znovu připomíná své přesvědčení, že prvním zásadním a zřejmým krokem, který by měla Evropská unie podniknout, je nejdříve úplné provádění existujících ustanovení a ostatních příslušných právních předpisů Společenství účinným, spravedlivým a důsledným způsobem, aby se omezil nehlášený a nezákonný rybolov prováděný plavidly Společenství a v jeho vodách, a zadruhé zabránění vykládce a prodeji produktů z nezákonně ulovených ryb z oblastí mimo EU; konstatuje, že tyto povinnosti náleží především vládám členských států za uplatňování práva Společenství a jako přístavním státům;

9.   naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby posílily odrazující mechanismus (dohled, kontrolu, postihy aj.) a aby navrhly opatření, která umožní zabránit porušování stávajících předpisů a zdokonalit tyto předpisy;

10.   konstatuje, že špatná sledovatelnost ryb vede k nejasnostem ohledně jejich původu, což ztěžuje nebo znemožňuje rozlišit mezi legálně nebo nelegálně ulovenou rybou;

11.   domnívá se, že je nezbytné zlepšit pomoc členským státům a spolupráci těchto států s cílem zlepšit kontrolu a dohled a podpořit regulační opatření v obchodě, která umožní určit původ úlovku;

12.   domnívá se, že je třeba zlepšit státní přístavní inspekci vykládky a překládky mražených ryb ze třetích zemí a zlepšit spolupráci mezi členskými státy a těmito zeměmi;

13.   připomíná své usnesení ze dne 7. září 2006 o ekoznačkách, zmíněné výše, a znovu vyjadřuje své přesvědčení, že zlepšení sledovatelnosti ryb, a to ze sítě až na talíř, které by vyžadoval systém ekoznaček, by znamenalo významnou pomoc při určování ryb z rybolovu NNN a jejich vyloučení z trhu EU; vyzývá Komisi, aby do června 2007 předložila svůj návrh týkající se ekoznaček;

14.   vyzývá Komisi a členské státy aby zdvojnásobily své úsilí při provádění 15 akcí obsažených v akčním plánu EU o rybolovu NNN, jak bylo schváleno v roce 2002, a aby především:

15.   vítá začlenění balíčku týkajícího se rybolovu NNN, včetně sdělení Komise a návrhu na nařízení Rady o stupňování boje proti rybolovu NNN, do pracovního programu Komise na rok 2007; vítá oživení meziútvarové konzultační skupiny Komise, která byla původně ustavena v roce 2002;

16.   vyzývá Agenturu Společenství pro kontrolu rybolovu, aby zařadila mezi priority svého ročního pracovního programu boj proti nezákonnému rybolovu a koordinaci aktivit členských států v této oblasti;

17.   vyzývá všechny subjekty účastnící se likvidace rybolovu NNN, včetně všech orgánů EU, vlád členských států, různých odvětví rybolovného, zpracovatelského a maloobchodního průmyslu, nevládních organizací a ostatních zúčastněných stran, aby předložily své návrhy kroků, které by EU měla učinit, a to v průběhu diskuse, kterou zahájí Komise v souvislosti s jejím blížícím se sdělením o rybolovu NNN;

18.   domnívá se, že by Komise měla začlenit následující opatření do svého návrhu, který by mělo převzít právo EU:

19.   vítá vytvoření nové kontrolní agentury a je přesvědčen, že tato agentura bude hrát významnou úlohu v boji proti rybolovu NNN; vyzývá Komisi, aby zvážila myšlenku vytvoření pobřežní stráže EU;

20.   vyzývá Komisi a členské státy, aby v souladu s platnými předpisy zabránily plavidlům, která se podílejí na rybolovu NNN, v provádění rybolovu ve vodách Společenství a ve vstupu do přístavů Společenství a aby zakázala dovoz ryb z těchto lodí; vyzývá stejně tak členské státy, aby nedovolily těmto plavidlům plout pod jejich vlajkou a aby žádaly dovozce, přepravce a jiná dotčená odvětví, aby nepřekládala takové ryby ani s těmito rybami jinak nenakládala, pokud je ulovila uvedená plavidla;

21.   naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že právnické a fyzické osoby, které se provinily rybolovem NNN, v souladu s platnými předpisy nezískají pomoc nebo dotaci z fondů Společenství pro jakýkoli druh své činnosti, a aby požádala členské státy, aby přijaly podobná opatření, pokud jde o vnitrostátní pomoc;

22.   vyzývá Komisi, aby vypracovala a předložila studii o clech a pravidlech původu, která bude analyzovat možné způsoby využívání těchto nástrojů tak, aby podněcovaly třetí země k zajištění, že jejich plavidla budou dodržovat příslušná mezinárodní řídící opatření;

23.   vyzývá Komisi, aby provedla a předložila studii o souladu s pracovněprávními, hygienickými a bezpečnostními předpisy, pokud jde o práva pracovníků zaměstnaných na těchto plavidlech a o jejich pracovní a životní podmínky na palubě;

24.   vyzývá Komisi, aby použila svůj významný vliv na RFMO s cílem povzbudit je k vypracování seznamu plavidel, která jsou oprávněna lovit ("bílých listin") a plavidel, která byla přistižena, jak loví nezákonně ("černé listiny"); tyto seznamy musí být vytvořeny transparentním a koherentním způsobem podle jasných kritérií; taktéž vyzývá Komisi, aby pobízela RFMO k identifikaci zemí, jež nekontrolují činnosti plavidel plujících pod jejich vlajkou, a aby tyto seznamy používala jako nástroje, které umožní převzetí nebo odmítnutí ryb;

25.   naléhavě žádá Komisi, aby nadále dávala nejvyšší prioritu spolupráci s RFMO, jako je Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku, Organizace pro rybolov v severozápadním Atlantiku nebo Komise pro zachování mořských přírodních zdrojů v Antarktidě, které se díky svým iniciativám zaměřeným na boj proti nezákonnému rybolovu ukázaly být nejvhodnějšími nástroji pro zajištění správného řízení na volném moři;

26.   naléhavě žádá Komisi a Radu, aby posílily zdroje určené na boj proti korupci a organizovanému zločinu na všech úrovních;

27.   je přesvědčen, že klíčem k omezení a likvidace rybolovu NNN je úplná sledovatelnost celého zpracovatelského řetězce, transparentnost rozhodnutí, spolupráce v rámci EU a širšího mezinárodního společenství a, což je nejdůležitější, vyjádření politické vůle všech stran; znovu připomíná, že dokud nebude učiněno více, bude pokračovat vyčerpávání populací ryb a rybářské komunity v EU i jinde budou více strádat;

28.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, výboru pro rybolov FAO a sekretariátům RFMO, k nimž EU náleží.

(1) Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 179. (2) Úř. věst. L 128, 21.5.2005, s. 1. (3) Úř. věst. C 177 E, 25.7.2002, s. 324. (4) Přijaté texty, P6_TA(2006)0347. (5) Úř. věst. L 261, 20.10.1993, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 768/2005 (Úř. věst. L 128, 21.5.2005, s. 1). (6) Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1759/2006 (Úř. věst. L 335, 1.12.2006, s. 3). (7) Úř. věst. L 139, 30. 4. 2004, s. 206. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1).

Usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Komise o strategických dokumentech a orientačních programech pro Malajsii, Brazílii a Pákistán

P6_TA(2007)0045 B6-0067/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci(1),

-   s ohledem na návrhy rozhodnutí Komise o strategických dokumentech a orientačních programech pro Malajsii, Brazílii a Pákistán (CMT-2007-0001, CMT-2006-3525, CMT-2006-3021),

-   s ohledem na stanoviska vydaná dne 25. ledna 2007 výborem uvedeným v čl. 35 odst. 1 uvedeného nařízení (dále jen "řídící výbor nástroje rozvojové spolupráce (NRS)"),

-   s ohledem na článek 8 rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(2),

-   s ohledem na článek 81 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že dne 25. ledna 2007 hlasoval řídící výbor NRS ve prospěch návrhů rozhodnutí Komise o strategických dokumentech a orientačních programech pro Malajsii, Brazílii a Pákistán (CMT-2007-0001, CMT-2006-3525, CMT-2006-3021),

B.   vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 7 odst. 3 rozhodnutí 1999/468/ES a s článkem 1 Dohody mezi Evropským parlamentem a Komisí o prováděcích pravidlech k rozhodnutí Rady 1999/468/ES(3) Evropský parlament obdržel návrh prováděcích opatření předložený řídícímu výboru NRS i výsledky hlasování,

C.   vzhledem k tomu, že se v článku 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1905/2006 stanoví, že "hlavním a rámcovým cílem spolupráce podle tohoto nařízení je vymýcení chudoby v partnerských zemích a regionech v kontextu udržitelného rozvoje",

D.   vzhledem k tomu, že se v čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1905/2006 stanoví, že "opatření uvedená v čl. 1 odst. 1(4) musí být navržena tak, aby splňovala kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc stanovená Výborem pro rozvojovou pomoc OECD",

E.   vzhledem k tomu, že Výbor pro rozvojovou pomoc OECD definuje ve svých "Směrnicích pro systém zpráv o dlužnících" (DCD/DAC(2002)21) oficiální rozvojovou pomoc jako peněžní toky do zemí, které jsou na seznamu Výboru uvedeny jako příjemci oficiální rozvojové pomoci a v jejichž prospěch jsou mimo jiné "všechny transakce provedeny se zřetelem k hlavnímu cíli, kterým je podpora hospodářského rozvoje a prosperity rozvojových zemí",

F.   vzhledem k tomu, že se v čl. 19 odst. 3 a 8 nařízení (ES) č. 1905/2006 stanoví, že "strategické dokumenty se vypracovávají zpravidla na základě dialogu s danou partnerskou zemí nebo regionem za účasti občanské společnosti a regionálních a místních orgánů " a že "v počáteční fázi programování konzultují Komise a členské státy sebe navzájem a jiné dárce a činitele v oblasti rozvoje, včetně zástupců občanské společnosti a regionálních a místních orgánů, aby posílily doplňkovost svých činností v oblasti spolupráce",

1.   zastává názor, že většina návrhů strategických dokumentů a orientačních programů neuvádí jasným způsobem rozvojové cíle tisíciletí jako hlavní prioritu; domnívá se, že tato skutečnost není v souladu s čl. 2 odst. 1 nařízení (ES) č. 1905/2006, kde je dosažení rozvojových cílů tisíciletí uvedeno jako jedna z nadřazených zásad spolupráce v rámci NRS;

Malajsie

2.   zastává názor, že Komise ve svém návrhu strategického dokumentu a národního orientačního programu pro Malajsii na období 2007–2010 překračuje své prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu tím, že vybrala jako jedinou klíčovou oblast (na níž jsou vyčleněny veškeré finanční prostředky), "ústav politického dialogu o obchodu a investicích mezi EU a Malajsií", "jehož hlavním cílem je usnadnit obchodní a investiční vztahy mezi EU a Malajsií", a dále tím, že mezi činnosti zahrnula dva zvláštní cíle, a to "zvyšovat informovanost malajského podnikatelského sektoru o trhu EU a naopak" a "pomocí společných iniciativ více zviditelnit EU v Malajsii"; tyto cíle pokládá za neslučitelné s čl. 2 odst. 1 a 4 nařízení (ES) č. 1905/2006, protože hlavním cílem tohoto strategického dokumentu není vymýcení chudoby a protože tyto cíle nesplňují kritéria pro přiznání oficiální rozvojové pomoci stanovené Výborem pro rozvojovou pomoc OECD;

Brazílie

3.   domnívá se, že Evropská komise v návrzích strategického dokumentu a národního orientačního programu pro Brazílii na období 2007–2010 překračuje své prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu tím, že vyčleňuje 70 % národního orientačního programu na Prioritu I "Posílení dvoustranných vztahů", jež si za zvláštní cíle klade: "i) zlepšit dialog mezi EU a Brazílií v jednotlivých odvětvích o tématech společného zájmu; ii) rozšířit spolupráci a výměny mezi příslušnými evropskými a brazilskými orgány a organizacemi občanské společnosti; iii) posílit vazby mezi akademickými obcemi EU a Brazílie; iv) posílit vzájemnou informovanost mezi orgány a sdruženími EU a Brazílie", v jejichž rámci bude financováno zařízení "na podporu dialogu v jednotlivých odvětvích o tématech společného zájmu" a zřízen institut evropských studií, jehož hlavním účelem bude "zvyšovat profil EU" a "posilovat vazby mezi vysokými školami"; je toho názoru, že tyto cíle jsou neslučitelné s čl. 2 odst. 1 a 4 nařízení (ES) č. 1905/2006, protože hlavním cílem tohoto strategického dokumentu není vymýcení chudoby a protože tyto prvky nesplňují kritéria pro přiznání oficiální rozvojové pomoci stanovené Výborem pro rozvojovou pomoc OECD;

Pákistán

4.   domnívá se, že Evropská komise v návrzích strategického dokumentu a národního orientačního programu pro Pákistán na období 2007–2010 překračuje své prováděcí pravomoci stanovené v základním aktu tím, že do oblasti malého významu 3 národního orientačního programu zařadila činnosti spojené s "bojem proti praní špinavých peněz"(5) s cílem "podpořit úsilí pákistánských orgánů při uplatňování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1373(2001)(6)"; tento cíl pokládá za neslučitelný s čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 1905/2006, protože nesplňuje kritéria pro přiznání oficiální rozvojové pomoci stanovené Výborem pro rozvojovou pomoc OECD;

o
o   o

5.   vyzývá Komisi, aby stáhla nebo upravila své návrhy rozhodnutí, na jejichž základě budou vypracovány strategické dokumenty a orientační programy pro Malajsii, Brazílii a Pákistán, a aby řídícímu výboru NRS předložila nové návrhy rozhodnutí, které budou plně respektovat ustanovení uložená nařízením (ES) č. 1905/2006;

6.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 378, 27. 12.2006, s. 41. (2) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Rozhodnutí ve znění rozhodnutí 2006/512/ES (Úř. věst. L 200, 22.7.2006, s. 11). (3) Úř. věst. L 256, 10.10.2000, s. 19. (4) Čl 1 odst. 1: "Společenství financuje opatření zaměřená na podporu spolupráce s rozvojovými zeměmi, územími a regiony (...)." (5) V obsahu strategického dokumentu je tato oblast uvedena jako "Boj proti terorismu a bezpečnost". (6) Rezoluce Bezpečnostní rady OSN č. 1373(2001) ze dne 28. září 2001, která byla přijata po teroristických útocích provedených 11. září 2001 v USA, ukládá všem státům rozsáhlé povinnosti v oblasti boje proti financování terorismu a jeho prevence, stanovení adekvátních postihů pro teroristické činy, odepření bezpečného útočiště pro teroristy a spolupráci s ostatními státy v průběhu trestních řízení nebo vyšetřování vedených v souvislosti s teroristickými činy.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody o zjednodušení vydávání krátkodobých víz mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací (8780/2006 – KOM(2006)0188 – C6-0169/2006 – 2006/0062(CNS))

P6_TA(2007)0046 A6-0029/2007

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2006)0188)(1),

-   s ohledem na čl. 62 odst. 2 písm. b) bod i) a ii) a na čl. 300 odst. 2 první pododstavec první větu Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0169/2006),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A6–0029/2007),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Ruské federace.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o předávání a zpětném přebírání osob (8779/2006 – KOM(2006)0191 – C6-0168/2006 – 2006/0064(CNS))

P6_TA(2007)0047 A6-0028/2007

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2006)0191)(1),

-   s ohledem na čl. 63 odst. 3 písm. b) a čl. 300 odst. 2 první pododstavec první větu Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala návrh s Parlamentem (C6-0168/2006),

-   s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A6-0028/2007),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a Ruské federace.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu o návrhu rozhodnutí Rady o hlavních liniích politik zaměstnanosti členských států (KOM(2006)0815 – C6-0036/2007 – 2006/0271(CNS))

P6_TA(2007)0048 A6-0008/2007

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2006)0815)(1),

-   s ohledem na čl. 182 odst. 2 Smlouvy o ES, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0036/2007),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0008/2007),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES změnila odpovídajícím způsobem;

3.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrhy Parlamentu Pozměňovací návrh 1 Bod odůvodnění 3a (nový) 3a. Evropskému parlamentu by mělo být během celkového přepracování hlavních směrů politik zaměstnanosti, které je naplánováno na rok 2008, poskytnuto potřebné, alespoň pětiměsíční období, aby splnil svou poradní úlohu, jak ji definuje čl. 128 odst. 2 Smlouvy.

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.

Usnesení Evropského parlamentu o reformě společné organizace trhu s vínem (2006/2109(INI))

P6_TA(2007)0049 A6-0016/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu ze dne 22. června 2006 nazvané "Směrem k udržitelnému evropskému odvětví vína" (KOM(2006)0319),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem(1),

-   s ohledem na svůj postoj ze dne 14. dubna 1999 o návrhu nařízení Rady, kterým se pro obchodní rok 1999–2000 stanoví orientační ceny v odvětví vína (2), na své postoje ze dne 11. února 1999(3) a ze dne 6. května 1999(4) o reformě společné organizace trhu s vínem v rámci Agendy 2000 a ze dne 11. prosince 2001(5) a ze dne 15. listopadu 2005(6) o změně nařízení (ES) č. 1493/1999,

-   s ohledem na pracovní dokumenty Komise na téma "Víno – společná organizace trhu" a "Víno: ekonomika odvětví" z února 2006(7),

-   s ohledem na závěry semináře o víně "Úkoly a příležitosti pro evropská vína", který organizovala Komise dne 16. února 2006(8),

-   s ohledem na externí studie vypracované pro Komisi(9) a Evropský parlament,

-   s ohledem na stanoviska a diskuse na veřejném jednání, které organizoval Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova dne 12. července 2006 o udržitelném evropském odvětví vína,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro regionální rozvoj (A6-0016/2007),

A.   vzhledem k tomu, že vinařství je klíčovým prvkem evropského multifunkčního zemědělského modelu, provozuje jej více než 1,6 milionu podniků na 3,4 milionu hektarů a připadá na ně 5,4 % hodnoty zemědělské výroby EU, ale získává pouze 2,5 % z výdajů Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF); vzhledem k tomu, že v zásadě má vinařství kladný účinek na životní prostředí, zejména tím, že chrání půdu před erozí, ale též z toho důvodu, že obecně zahrnuje rozsáhlé využívání přírodních zdrojů,

B.   vzhledem k tomu, že evropské vinařství zůstává významným vývozním odvětvím, jež představuje 60 % světové produkce,

C.   vzhledem k tomu, že životaschopnost tohoto vývozního odvětví se opírá o tradici celosvětově uznávané jakosti,

D.   vzhledem k tomu, že Evropská unie je prvním výrobcem, prvním spotřebitelem a prvním vývozcem vína na světě,

E.   vzhledem k tomu, že důležité změny společné zemědělské politiky (SZP) a mezinárodních dohod a jednání Evropské unie zejména v rámci Světové obchodní organizace (WTO), k nimž došlo od poslední hluboké reformy společné organizace trhu (SOT) s vínem na základě nařízení (ES) č. 1493/1999, jakož i důležité změny situace na trhu v tomto odvětví a zkušenosti s prováděním tohoto nařízení znamenají, že je nutné přizpůsobit se novým okolnostem a že nelze od Evropské unie žádat další ústupky,

F.   vzhledem k tomu, že reforma vinařství musí zajistit jistou budoucnost pro SOT s vínem a stabilitu pro pěstitele révy a že je nutné zajistit, aby reforma nebyla během kola jednání v Dohá znovu zpochybňována, zejména pokud jde o vnitřní podporu,

G.   vzhledem k tomu, že vinařství v EU vyžaduje pevné politické prohlášení EU na podporu pozice vína a vinařství v naší společnosti formulací skutečné evropské politiky vína prostřednictvím SOT v této oblasti,

H.   vzhledem k tomu, že Komise musí zajistit, aby reforma tohoto odvětví směřovala k vypracování skutečné politiky Společenství v oblasti vína, jež by umožnila zlepšit strukturu výroby, zpracování a především uvádění na trh v Evropské unii, a také by přispěla k rozvoji nově se rozšiřujících trhů, přičemž by se i nadále upevňovaly tradiční trhy,

I.   vzhledem k tomu, že výše uvedené sdělení Komise uznává potřebu specifické SOT s vínem a navrhuje důkladnou reformu současné SOT,

J.   vzhledem k tomu, že na základě výše uvedeného sdělení Komise a doprovodných studií a dokumentů lze vypracovat celistvý návrh reformy SOT s vínem, který využije prvky obsažené v alternativních scénářích, jež Komise zkoumala, aniž by se návrh s jakýmkoli z těchto scénářů zcela ztotožnil, a že by proto měla být možnost důkladné reformy SOT s vínem se základními změnami navržených opatření považována za vhodnou k dosažení zamýšlených cílů,

K.   vzhledem k tomu, že cílem reformy evropského vinařství by mělo být zejména posílení dynamiky a konkurenceschopnosti tohoto odvětví, aniž by to znamenalo ztrátu podílů na mezinárodních trzích, přičemž by měly být zohledněny zájmy výrobců a spotřebitelů vína, úcta k evropské vinařské tradici a také jakost a autentičnost evropských vín,

L.   vzhledem k tomu, že vyváženosti trhu nelze dosáhnout regulováním množství a politickými zásahy do produkce,

M.   vzhledem k tomu, že situace ve vinařství vyžaduje spravedlivou a ambiciózní reformu, která musí hlubokou úpravou SOT s vínem zajistit, aby vinařství v Evropě mělo skutečnou budoucnost bez poškození výrobního potenciálu,

N.   vzhledem k tomu, že tato ambiciózní reforma musí poskytnout dostatečné zdroje, které pokryjí jak financování úprav nutných k modernizaci SOT s vínem, tak jakékoliv sociální důsledky,

O.   vzhledem k tomu, že scénář "hluboké reformy" SOT s vínem, který Komise zvolila, je možné kritizovat, zejména z těchto důvodů:

P.   vzhledem k tomu, že v reakci na agresivní obchodní politiku "Nového světa" se SOT s vínem musí vyvíjet tak, aby podporovala větší konkurenceschopnost vinařství EU a aby pomohla tomuto odvětví přizpůsobit se změnám na světovém trhu, aniž by evropské vinařské odvětví světovému trhu zcela podléhalo,

Q.   vzhledem k tomu, že reforma SOT evropského vinařství je jedinečnou příležitostí k obnovení konkurenceschopnosti tohoto odvětví ve stále více konkurenčním mezinárodním kontextu,

R.   vzhledem k tomu, že revize SOT s vínem se musí snažit stabilizovat vinařské oblasti a odvětví jako celek, regulovat nabídku a poptávku co nejúčinnějším a nejcelistvějším způsobem ve shodě s evropskou vinařskou tradicí a jakostí a autentičností evropských vín, přesvědčit spotřebitele v Evropě i ve světě o jakostní výhodě evropských vín a dokázat, že je tato jakost zaručena integrovanou a transparentní legislativou Společenství, jež bere v úvahu kulturní aspekty,

S.   vzhledem k tomu, že odvětví vína ve Společenství má řadu specifických znaků, pokud jde o pěstitelské metody a výrobní a marketingové struktury, jimiž se liší od jiných zemědělských odvětví, a že by se tedy oddělený režim jednotných plateb v tomto odvětví neměl uplatňovat,

T.   vzhledem k tomu, že vinařství může být konkurenceschopnější jen díky systematickým informacím a podpůrným opatřením zaměřeným na opětovné získání podílu na trhu Společenství a na dobytí jiných trhů v rozvíjejících se zemích; vzhledem k tomu, že by tyto činnosti měly být financovány z  podpůrného fondu ad hoc, který by spravovaly profesní a mezioborová sdružení, skupiny pro zachování výrobků a veřejné agentury regionálního rozvoje,

Obecné zásady reformy

1.   považuje za nezbytné podporovat reformu SOT s vínem zaměřenou na tyto základní zásady:

2.   zdůrazňuje, že reforma musí brát v úvahu rovněž:

Deregulace SOT s vínem – jednotná politika Společenství

3.   je přesvědčen, že reforma SOT s vínem by měla stanovit cíle a posílit soulad politik, opatření pro obnovení rovnováhy trhu, strukturálních zásahů a pravidel upravujících označování a zatřídění vín tím, že vymezí cíle SOTs vínem a politiky, které povedou k jejich plnění; domnívá se, že tento celkový soulad se však musí opírat o zásadu subsidiarity a respektovat národní a regionální zvláštnosti a musí signalizovat, že EU se bude pomocí koordinovaných politik snažit ovládnout trhy a získat důvěru spotřebitelů;

4.   domnívá se, že přesun finančních prostředků z prvního do druhého pilíře SZP, které znamená spolufinancování prostřednictvím programů regionálního rozvoje, je nelogický a měl by být zamítnut ve prospěch národních finančních rámců, kterým by byly poskytovány finanční zdroje, a ve prospěch zajištění udržitelné budoucnosti pro odvětví prostřednictvím opatření národního finančního rámce, která uvedla Komise;

5.   připomíná, že rozdělování finančních prostředků Společenství v jiných zemědělských odvětvích reformovaných v rámci nové SZP pomocí zřízení "národních finančních rámců" proběhlo přijetím přístupu založeného na plném nebo částečném oddělení podpory Společenství; zdůrazňuje, že nová SOT s vínem musí být založena na jednotných opatřeních, společných pro všechny členské státy, a na opatřeních v rozsahu subsidiarity, která umožňují zohledňování specifických potřeb odvětví ve všech členských státech a výrobních regionech; dodává, že v každém členském státě by mělo odvětví (výroba, obchod, mezioborové orgány, výrobní regiony atd.) ve spolupráci s regionální nebo státní správou stanovit pomocí řady programů způsob, jak dosáhnout cíle přizpůsobení výroby trhu prostřednictvím jednoho nebo více opatření z těch, která jsou stanovena vnárodních finančních rámcích; domnívá se, že opatření spadající do rozsahu subsidiarity musí být definována a kontrolována na evropské úrovni, aby se předešlo narušení hospodářské soutěže, a musí být zcela financována z rozpočtu Společenství;

Reforma ve dvou fázích (2008–2011 a 2012–2015)

6.   domnívá se, že pokud má reforma dosáhnout svých cílů, musí být zaváděna postupně, ve dvou fázích; v první fázi (2008–2011) musí být cílem vyváženost, reorganizace a zvýšení transparentnosti trhu, jakož i podpora producentů a vinařských oblastí prostřednictvím postupného přijímání opatření, která budou mít v zásadě jednotnou komunitární povahu, a připraví evropské vinařství na agresivnější otevírání trhů, přičemž bude docházet k postupnému přesunu zdrojů získaných z destilace do oblasti podpory konkurenceschopnosti a rozvoje;

7.   poukazuje na to, že vzhledem k pravděpodobným významným dopadům reformy, její složitosti a potřebě postupného přístupu, je nezbytné ji přezkoumat v polovině období a poté zahájit mezifázi, která bude následovat po první fázi, a jejím cílem bude zhodnotit první dopady reformy a případně upravit všechny přidělené i nepřidělné zdroje, přičemž budou vzaty v úvahu původní cíle,

8.   zdůrazňuje, že jelikož současná situace vyžaduje okamžitá opatření k řešení problémů evropského vinařství, politiky určené na podporu reformy – buď se současným rozpočtem Společenství, nebo v případě potřeby s jeho zvýšením – by měly být prováděny od samého začátku, v některých případech v rostoucí míře, například u podpory uvádění na trh a zlepšování jakosti, ale v jiných případech v klesající míře, například u mechanismů tržních zásahů;

Zásadní reforma SOT s vínem - slučitelnost s novou SZP

9.   zdůrazňuje, že v zásadě má vinařství kladný vliv na životní prostředí, zejména díky ochraně půdy proti erozi, ale také z toho důvodu, že obecně znamená extenzivní využívání přírodních zdrojů; domnívá se, že z těchto důvodů a v zájmu sladění režimu s duchem nové SZP mohou být základní zemědělské pěstební postupy šetrné k životnímu prostředí na úrovní Společenství podporovány a financovány z rozpočtu SOT s vínem;

Kontrola výroby pro sledování jakosti, dopadu na životní prostředí a rovnováhy trhu

10.   poukazuje na to, že stanovení rámce pro metodu výroby stolních vín rovněž pomůže vyjasnit podmínky jejich prodeje a odliší je od vín se zeměpisným označením, která podléhají mnohem přísnějším podmínkám výroby a jsou chráněna na místní a regionální úrovni;

11.   považuje za nezbytné, aby pěstitelé révy povinně dodržovali zemědělské pěstební postupy a environmentální, rostlinolékařské a jiné normy, aby tak přispěli k ochraně životního prostředí, kontrolám primární produkce, omezení potenciálních výnosů, boji s přebytky a zlepšení jakosti vín, a tím snížili destilované objemy;

Destilace – mechanismus pro řízení krizí a obnovenou stabilizaci trhu, ochranu životního prostředí a zvyšování jakosti

12.   zdůrazňuje, že návrhy Komise na zachování destilace nebo odstraňování vedlejších produktů bez financování nedávají smysl, protože destilace se týká výrobců vín, ale provádějí ji palírny, v důsledku toho je opatření neúčinné; zdůrazňuje také, že návrh Komise na kontrolované odstraňování vedlejších vinařských produktů povede k závažným ekologickým problémům v hlavních vinařských oblastech; konstatuje, že návrh na zrušení destilace přebytků vín s dvojím zatříděním povede k vinifikaci velkých objemů, a tím bude značně narušen regionální a evropský trh a vzniknou problémy v regionech; poukazuje na to, že neabsorbování stávajících přebytků, jak předpokládá návrh Komise, velmi silně naruší trh, ale také negativně ovlivní příjmy pěstitelů révy;

13.   zdůrazňuje, že destilace vína byla původně zavedena pouze jako naléhavé opatření, ale stala se nejnákladnější a nejspornější součástí SOT s vínem; z tohoto důvodu by měly být programy destilace postupně rušeny během přiměřeného přechodného období, které výrobcům vína umožní zaměřit se jiným směrem nebo přejít k udržitelnějším výrobním metodám a produkci jakostního vína; poukazuje na to, že během tohoto přechodného období by měli mít výrobci vína, kteří využívali destilaci, možnost proniknout na trhy s jakostním vínem prostřednictvím programů klučení, dobrovolných opatření k řízení nabídky a opatření rozvoje venkova, jež by usnadnily uvádění jakostních vín na trh a umožnily diverzifikaci;

14.   odmítá okamžité zrušení mechanismu destilace a jiných tržních podpůrných opatření, jelikož i když očividně existuje prostor pro lepší koncepci a využívání takových mechanismů, nezdá se být vhodné zrušit je bez přechodného období, aby mohl být využit přínos, který některá z těchto opatření nabízejí; zdůrazňuje, že během přechodného období by mělo docházet k postupnému omezování částek přidělovaných mechanismům tržních zásahů současně s posilováním opatření určených ke zlepšení jakosti, k propagaci a uvádění evropských vín na trh;

15.   zastává názor, že podpora destilace vedlejších produktů by měla být zachována, aby byla i nadále zaručena jakost evropských vín a aby se zabránilo škodám na životním prostředí způsobeným odstraňováním dotčených produktů; krom toho se domnívá, že vzhledem k tomu, že destilace konzumního alkoholu je jedinou formou destilace, pro níž na trhu existuje skutečné odbytiště, měla by její podpora zůstat zachována;

16.   domnívá se, že provádění destilace vedlejších produktů musí být přezkoumáno, aby bylo na úrovni Společenství co nejlevnější, zejména povolením prodeje určitého alkoholu jiným odbytištím, například konzumního alkoholu;

17.   domnívá se, že během první fáze reformy je nezbytné přeměnit čtyři současné typy destilace na dva:

18.   domnívá se, že je nezbytné vytvořit nový mechanismus řešení krizí, který by se využíval v případě specifických, vážných a skutečně naléhavých situací, jež by byly definovány v souladu s přísnými objektivními kritérii předem stanovenými na úrovni Společenství;

19.   je přesvědčen, že veřejné skladování alkoholu by mělo být zrušeno a že prodej alkoholu získaného krizovou destilací by měl být nahrazen okamžitou organizací přímých prodejů formou vyhlášení nabídkového řízení;

Neomezené klučení – klučení podle kritérií

20.   zdůrazňuje, že výše uvedené sdělení Komise zdůrazňuje klučení jako opatření ke snížení produkce a počtu pracovních sil v odvětví namísto podpory kontroly produkce pomocí opatření regulujících nabídku a poptávku; domnívá se, že tato politika znemožní žádoucí posílení konkurenceschopnosti vinařství; trvá na tom, že posílení subsidiarity nelze použít jako alibi pro bezuzdnou deregulaci, která povede k nekalé hospodářské soutěži i v rámci EU;

21.   domnívá se, že otázka konečného vzdání se vinohradnictví nesmí být ústředním bodem reformy SOT s vínem, ale měl by to být pouze jeden z parametrů strukturálních zásahů financovaných z rozpočtu SOT s vínem prostřednictvím národních finančních rámců zaměřených na oživení potenciálu vinařství a na postupné přizpůsobení vinařství požadavkům trhu;

22.   domnívá se, že iniciativa ke konečnému vzdání se vinohradnictví musí vycházet od výrobce s tím, že členské státy mít možnost schvalovat nebo zamítat konečné vzdání se vinohradnictví na základě enviromentálních, sociálních vnitrostátních nebo regionálních kritérií, která jsou slučitelná s předem definovanými kritérii na úrovni Společenství; považuje za důležité umožnit každému členskému státu nebo každému regionu stanovení pružné horní hranice klučení pro každou oblast a volbu těch kategoriií vína, jež budou mít v programu klučení přednost;

23.   domnívá se, že objektivní kritéria Společenství omezující možnost konečného vzdání se vinohradnictví by mohla mimo jiné zahrnovat: a) vinice v horských oblastech, přímořských a ostrovních oblastech produkujících zejména vína se zeměpisným označením; b) vinice na svazích, v oblastech, kde se musí předcházet erozi půdy a ztrátě biologické rozmanitosti, nebo v tradičních oblastech s historickým významem; c) vinice produkující víno s obchodním odbytem; d) vinice, kde by nadměrné omezení ohrozilo existenci celého kraje nebo zapsaného označení původu; e) vinice, které obdržely strukturální podporu v rámci programů Společenství; f) vinice, u nichž by zastavení produkce přineslo enviromentální rizika;

24.   domnívá se, že objektivní kritéria Společenství, která jsou v souladu s obecnější restrukturalizací výrobního a lidského potenciálu na venkově a která mohou usnadnit volbu konečného vzdání se vinohradnictví, zahrnují například tyto případy: a) vinice, které mají nyní velmi nízký výnos a nemají vyhlídku na obnovu svého potenciálu; b) případy, kdy se pěstitelé révy zapojili do programu předčasného odchodu do důchodu; c) vinice nevhodné k výrobě jakostních nebo vín s obchodním potenciálem;

25.   doporučuje, aby nezávisle na režimu trvalého vzdání se vinohradnictví bylo zavedeno dočasné klučení, přičemž každý členský stát by rozhodl o jeho provádění; domnívá se, že dočasné klučení by pěstitelům révy umožnilo získat určitou finanční podporu, jelikož pěstitelská práva by byla na několik let zmrazena a po jejich uplynutí by pěstitelé révy mohli znovu pěstovat, mohli by svá pěstitelská práva postoupit anebo by mohli požádat o přechod na trvalé klučení, pokud by příslušný členský stát takový režim umožnil;

26.   trvá na tom, že musí být umožněno připojit vyklučené oblasti, za které bude zaplacena paušální sazba, k oblastem, které jsou způsobilé k získání jednorázové oddělené platby; navrhuje, aby při stanovování prémií za klučení a jednorázových plateb byly zohledněny minimální ekologické požadavky, aby se předešlo znehodnocení venkovských oblastí; domnívá se, že každý členský stát musí mít možnost poskytovat pěstitelům révy zapojeným do programu klučení další podporu ze zdrojů pocházejících z podpůrných a rozvojových programů pro vinařství nebo z uplatnění modulačního mechanismu či opětovným rozdělením národní rezervy práv na jednorázovou platbu, aby tak podpora výrobců mohla dosáhnout výše průměrné regionální přímé oddělené platby; domnívá se, že za vyklučení nezákonných výsadeb nemůže být vypláceno žádné odškodnění;

Zákaz nové výsadby – Postupná liberalizace nové výsadby

27.   domnívá se, že postupný převod práv nové výsadby musí být uskutečněn opatrně a transparentně, aby se předešlo nekontrolovatelné expanzi vinařského potenciálu EU, která by měla negativní tržní dopady; domnívá se, že členské státy musí předložit programy upravující cílovou úroveň výsadby, zhodnocení vývoje převodu práv, příslušné odrůdy pro každý region a harmonogram provádění; trvá na tom, že nová práva na výsadbu by měla být určena zejména mladým zemědělcům, výrobcům jakostních vín a podnikům, které se podílejí na programech pro zlepšování jakosti a uvádění na trh a kterré musí být zapsány do upraveného registru vín; domnívá se, že před jakýmkoli udělením práv nové výsadby musí každý členský stát ve spolupráci s odvětvovými organizacemi a sdruženími výrobců posoudit program klučení a jeho vývoj; domnívá se, že před udělením práv nové výsadby by měla být posouzena situace nelegalizovaných a protiprávních výsadeb;

28.   zdůrazňuje, že v případě oblastí produkujících vína se zeměpisným označením může být nutné, aby rozhodnutí o liberalizaci přijímaly příslušné regionální úřady s ohledem na na to, že je třeba chránit hodnotu investic pěstitelů révy v takových oblastech, aby se předešlo snížení hodnoty daného zeměpisného označení a byla zajištěna trvalá kontrola nad jakostí produktu;

29.   domnívá se, že nové výsadby nelze považovat za způsobilé k financování jako jsou restrukturalizace, zemědělské pěstební postupy a podmíněnost a řešení tržních krizí, ale že naproti tomu mohou být mimo jiné považovány za kolektivní opatření sdruženích výrobců nebo odvětvových organizací zaměřených na politiku podpory, informování spotřebitelů, výzkumu trhu a odškodnění za přírodní katastrofy, jež jsou zařazeny do podpůrných a rozvojových programů pro vinařství;

Registr vinic – nástroj pro účinnou kontrolu a řízení SOT v odvětví vína

30.   doporučuje, aby členské státy vedly aktualizovaný registr vinic, v němž budou uvedeny pěstované odrůdy a počet vinných rév v každé jednotce (v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2392/86(10));

31.   zdůrazňuje, že registr vinic je základním nástrojem kontroly dodržování limitů produkce;

Obohacování

32.   je si vědom toho, že obohacování má přímý dopad na úrovně produkce, jelikož může vést ke zvýšení množství vyprodukovaného na hektar; zdůrazňuje nicméně, že otázka zachování nebo zrušení podpory pro koncentrovaný hroznový mošt nebo upravený koncentrovaný mošt je neoddělitelně spojena se zrušením nebo zachováním obohacování sacharózou, přičemž jsou vzaty v úvahu i pokles cen cukru vyplývající z reformy SOT s cukrem, různé enologické tradice členských států, příležitost a technická proveditelnost omezení těchto enologických postupů na určitá přesná maximální množství a na možná alternativní použití moštu, která by měla pozitivní dopad na omezení přebytků vín;

33.   domnívá se, že povolení obohacování vína cukrem mohou členské státy spojit s podmínkami, jako jsou kontroly opatření pro zvýšení jakosti (např. dodržování maximální úrovně výroby), a s klimatickými podmínkami;

34.   domnívá se, že obohacování musí být povoleno v každé vinařské oblasti, kde se tradičně používalo a kde neexistují žádné strukturální přebytky; domnívá se, že návrh Komise na snížení maximální úrovně obohacování není odůvodněn a že současná pravidla musí zůstat v platnosti;

35.   domnívá se, že využití cukru k obohacení vína by nemělo být zakázáno, protože takový zákaz by diskriminoval členské státy v těch regionech Evropské unie, kde je pěstování vinné révy z důvodu méně příznivého klimatu obtížnější;

36.   zdůrazňuje potřebu poskytovat podporu pro mošt a rektifikovaný moštový koncentrát používaný k obohacování, jelikož je nezbytné zachovat historický enologický postup;

37.   zdůrazňuje potřebu pokračovat v podpoře poskytované pro mošt používaný k výrobě hroznové šťávy s cílem zachovat produkt používaný k jinému účelu, než je výroba vín, který je významný pro odvětví a napomáhá udržovat rovnováhu na trhu;

38.   domnívá se, že v případě obohacení přidáním koncentrovaného moštu by mošt měl pocházet z téže výrobní oblasti;

39.   poukazuje na to, že studie spojující obohacování cukrem s nadprodukcí vína v Evropské unii pochází z roku 1991, neodráží současný stav na trhu a rozhodně neposkytuje smysluplné údaje;

Veřejný zásah týkající se alkoholu – soukromé skladování vína a moštu

40.   domnívá se, že by měla být zkoumána možnost zachování soukromého skladování vína a moštu, přinejmenším během první fáze reformy (2008–2011), zejména s ohledem na navrhovaná omezení destilace a zrušení veřejného skladování;

Obchodní a odvětvové a organizace

41.   zdůrazňuje, že odvětvové organizace se mohou chopit iniciativy, pokud je zřízen rámec Společenství, který je k tomu opravňuje; tyto iniciativy by mohly například zahrnovat: plnější využívání produkčního potenciálu, informování spotřebitelů o přiměřené spotřebě vína, provádění průzkumů nutných ke směřování produkce k výrobkům, které jsou lépe přizpůsobeny požadavkům tuzemského a vývozního trhu, nezbytné obchodní investice, hledání nových způsobů vedoucích k omezení používání látek na ochranu rostlin, přechod k ekologickému zemědělství atd.;

42.   vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu ukázala odhodlání reformovat vinařské odvětví, zejména prostřednictvím účinné konkrétní politiky Společenství zaměřené na propagaci evropského vína pomocí dostatečných finančních závazků;

43.   domnívá se, že je vhodné zřídit specifický fond na podporu evropských vín prostřednictvím profesních, odvětvových a spotřebitelských organizací a veřejných agentur pro regionální rozvoj;

44.   domnívá se, že Komise by měla stanovit všeobecné pokyny pro činnosti v oblasti propagace evropských vín na základě přiměřené a odpovědné konzumace vína, jež by byly doplněny potřebnými finančními prostředky;

Označování a podpora evropských vín

45.   domnívá se, že cílem EU musí být stabilizace tržního podílu, identifikace a ochrana vín se specifickým zeměpisným původem ve světovém měřítku; poukazuje na to, že tato vína budou snadněji rozeznávána díky zjednodušenému označování;

46.   domnívá se, že výroba jakostních vín tradičními metodami a jejich specifické označení bez současné náležité propagace na světovém trhu nestačí k udržení či případnému zvýšení poptávky; proto se domnívá, že je nezbytné přijmout konkrétní, náležitě financovaná opatření zaměřená na zvýšení schopnosti dokázat světovému trhu jakost evropských vín;

47.   domnívá se, že vzhledem k nedávné nové definici ustanovení o označování obsažené v nařízení Komise (ES) č. 1991/2004(11) a (ES) č. 1427/2004(12), by se účinky provedených změn měly hodnotit předtím, než bude provedena další změna;

48.   zdůrazňuje, že enologické postupy, které nejsou v EU povoleny, musí být na dovážených nápojích, které jsou založeny na podobnosti s vínem, jasně vyznačeny;

49.   domnívá se, že označování vín vyrobených v EU je nezbytné, má však za to, že by nemělo být složitější než označování vín ze třetích zemí;

50.   vyzývá k harmonizaci předpisů členských států, které se týkají jazyka používaného na etiketách, aby bylo zajištěno, že hospodářské subjekty nebudou muset určité informace překládat z jednoho jazyka do druhého v případech, kdy je výraz používaný v cílové zemi velmi podobný, a nevzniklo tak riziko, že spotřebitelé budou uvedeni v omyl;

Dynamická a ambiciózní politika EU zahraničního obchodu s víny jako pilíř SOT s vínem

51.   upozorňuje na obtíže, kterým vinařství čelí a které vyplývají zejména ze zvýšeného dovozu vína ze třetích zemí, ze stále větší zásoby vína přesahující roční produkci, u níž je jen malá naděje, že bude využita, tlačí ceny příjmy výrobců směrem dolů, což je třeba řešit stanovením souboru základní priorit, o nichž se výše uvedené sdělení Komise nezmiňuje, jako je například podpora přiměřené a odpovědné konzumace, přerozdělení rozpočtových zdrojů s cílem oslovit nové spotřebitele a prosadit se na nových trzích nebo tyto trhy znovu získat, jakož i podpora jakosti a výzkumu;

52.   vyzývá Komisi, aby vynaložila veškeré úsilí na posílení ochrany zeměpisných označení tím, že stanoví vyšší požadavky a vytvoří společný rámec pro tato označení na evropské úrovni, jakož i na úrovni meziregionální a vícestranné, a to zejména v rámci Světové obchodní organizace (WTO) a Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dohoda TRIPS) s cílem vytvořit rejstřík vín a lihovin na mnohostranné úrovni, a bojovat tak proti padělkům a všem formám zneužívání evropských zeměpisných označení a tradičních názvů ve třetích zemích;

53.   domnívá se, že v rámci jednání WTO a dvoustranných dohod je nutné zajistit lepší ochranu chráněných zeměpisných označení a chráněných označení původu, která jsou klíčovým prvkem pro udržení kvalitní produkce vína spojené s určitými oblastmi a místními zvyklostmi;

54.   zdůrazňuje, že v zájmu posílení konkurenceschopnosti tohoto odvětví na mezinárodních trzích je zapotřebí v úzké součinnosti s organizacemi zastupujícími evropské pěstitele révy stanovit zahraniční obchodní politiku pro evropské víno, jež by byla proaktivní a ambiciózní a byla by spojena s přesunem vhodných rozpočtových zdrojů a prostředků;

55.   zdůrazňuje, že v rámci této zahraniční obchodní politiky pro evropská vína je nezbytné uzavřít dvoustranné dohody se třetími zeměmi o obchodu s vínem, jejichž základem bude vzájemné uznávání a ochrana zeměpisných označení;

56.   připomíná, že se Evropská unie zavázala k postupnému rušení svých vývozních dotací do roku 2013; vyzývá Komisi, aby zmírnila následky snížení dotací tím, že zlepší dostupnost prostředků určených k diverzifikaci příjmů výrobců vína a že zajistí kvalifikovaný přístup vinařských výrobků na trh, pokud to bude nutné pro zachování rovnováhy na evropském trhu;

57.   vyslovuje se pro začlenění vína do seznamu citlivých produktů WTO;

58.   domnívá se, že díky existujícím zvláštnostem režimu zeměpisného označování by mohla být zkoumána možnost začlenit během první fáze reformy (2008–2011) ustanovení nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin(13), s výhradou nutných úprav, do nové SOT s vínem; poukazuje na to, že ve druhé fázi reformy (2012–2015), jakmile bude dosaženo postupného zatřídění a jednotné registrace vín na úrovni Společenství a vnitrostátní úrovni, by mělo být přezkoumáno, zda by bylo vhodné začlenit ustanovení budoucího nařízení o nové SOT s vínem týkající se ochrany zeměpisných označení do nařízení (ES) č. 510/2006;

59.   zdůrazňuje důležitost neobchodních zájmů v rámci WTO; vyzývá Komisi, aby vytvořila program pro označování těch dovážených alkoholických nápojů získaných z vína, které nesplňují evropské enologické postupy, a tudíž by již neměly být označovány jako víno;

60.   poukazuje na to, že jedním z nejvážnějších rizik zrušení zákazu vinifikace dováženého moštu je pančování vína, narušení trhu a snížení výroby Společenství, a Komise musí v rámci WTO zabránit tomu, aby došlo ke zrušení tohoto zákazu;

61.   domnívá se, že podle práva Společenství by měla být zakázána vinifikace dovážených moštů a jejich míchání s mošty Společenství, jelikož takové postupy nejsou v souladu s ostatními opatřeními navrženými Komisí, jako je klučení a zrušení podpor v souvislosti s používáním koncentrovaného moštu pro účely zvýšení obsahu alkoholu;

62.   zdůrazňuje, že neexistuje povinnost jednat ve WTO o možnosti míchání vín dovážených ze třetích zemí a o jejich míchání s víny ze Společenství, a je proti takovému vývoji, protože povede k rozsáhlým problémům ohledně místa původu a vývozu a identifikace produktů a k degradaci vína vyrobeného v evropských zemích;

63.   považuje za nezbytné, aby k zachování ochrany jakosti a pověsti evropských vín byly pro výrobu evropských vín přípustné pouze vína a mošty vyrobené v EU;

Mezinárodní úřad pro révu a víno – dvoustranné obchodní dohody

64.   je přesvědčen, že v době, kdy Evropská unie vede obtížná jednání ve WTO a uzavírá dvoustranné dohody, které mají chránit evropské potravinářské produkty, produkty se zeměpisným označením, biologické produkty atd., by Rada měla být – po konzultaci s Evropským parlamentem – jediným příslušným orgánem pro schvalování nových enologických postupů, protože pokud bude tato pravomoc převedena na Komisi, bude označování a zatřiďování jakostních vín v EU ohroženo; domnívá se, že takové enologické postupy by měly být zaneseny na pozitivní seznam Společenství;

65.   vyzývá Komisi, aby použila veškeré možné prostředky k tomu, aby předešla podvodům a zneužívání označení zeměpisného původu ve třetích zemích;

66.   domnívá se, že specifická SOT s vínem nesmí na evropské úrovni přijít o všechny finanční prostředky převodem do druhého pilíře SZP a návratem k vnitrostátní příslušnosti opatření, která otevírají cestu k narušování hospodářské soutěže a k diskriminaci mezi výrobními/obchodními strukturami a mezi členskými státy;

67.   zdůrazňuje, že enologické postupy nesmí spotřebitele uvádět v omyl, snižovat jakost nebo vytvářet nekalou hospodářskou soutěž; zdůrazňuje, že až doposud povolené enologické postupy nemohou být automaticky povolovány a schvalovány k použití v EU, i když jsou vína určena výhradně k vývozu do regionů, kde jsou takové postupy povoleny;

68.   domnívá se, že soustředění všech enologických postupů při Mezinárodním úřadu pro révu a víno je krokem správným směrem, pokud tyto postupy budou posouzeny a stanoveny na základě vědeckých a technických studií při současném zaručení bezpečnosti potravin a veřejného zdraví;

Informování a podpora přiměřené a odpovědné konzumace vína

69.   konstatuje, že spotřeba vína v Evropě soustavně klesá, zejména v zemích, ve kterých je konzumace vína tradicí, což je jednou z hlavních příčin strukturálního přebytku vína; konstatuje, že v posledních letech vývoz vína stagnoval, zatímco dovoz neustále narůstal, a že je proto nutné, aby evropské vinařství zvýšilo svou konkurenceschopnost; žádá Komisi, aby bezodkladně předložila zprávu, jež by vysvětlila, proč v posledních letech vývoz evropských vín poklesl, co je příčinou stálého růstu dovozu z třetích zemí, a která by především upřesnila, do jaké míry jsou dodržovány dvoustranné obchodní smlouvy s třetími zeměmi, jak dalece jsou zohledňovány oprávněné obchodní zájmy Evropské unie a evropských výrobců a jsou-li patřičně uplatňovány mechanismy, které k řešení těchto problémů nabízí společná obchodní politika;

70.   zdůrazňuje, že udržitelný rozvoj evropského vinařství vyžaduje přemístění značných rozpočtových zdrojů v rámci SOT s vínem na podporu přiměřené a odpovědné konzumace vína; domnívá se, že posilování trendu směřujícího ke zvýšení přiměřené a odpovědné konzumace vína je významným kladným přínosem k ochraně evropských spotřebitelů a veřejného zdraví; dodává, že tato opatření musí být rozvíjena prostřednictvím účinného partnerství Společenství, členských států, regionů a samotného vinařství, které zde hraje hlavní úlohu;

71.   vyzývá Komisi, aby připravila proaktivní obchodní politiku na podporu jakosti evropských vín a na ochranu evropských vinifikačních postupů;

72.   zdůrazňuje, že priority Komise by měly též zahrnovat posílení podpory vinařských produktů a úsilí o získání nových zákazníků a vývozních a nově vznikajících trhů, prostřednictvím proaktivní a ambiciózní strategie zahraničního obchodu s dostatečnými prostředky,

73.   domnívá se, že je nezbytné podporovat a financovat informování spotřebitelů o jakostních charakteristikách vína vyrobeného v Evropě v souladu s řízenými tradičními enologickými postupy, aby byli spotřebitelé chráněni před dováženými produkty pochybné jakosti a aby bylo na vnitřním a světovém trhu podporováno víno vyrobené v Evropě;

Národní finanční rámce – jednotné politiky Společenství založené na programech podpory a rozvoje vinařství

74.   zdůrazňuje, že je třeba zachovat rozpočet Společenství a nepřevádět finance z prvního pilíře do druhého pilíře SZP, který se týká rozvoje venkova, což by mohlo mít za následek zředění zdrojů na úkor vinařství; požaduje, aby financovatelná opatření byla jasně specifikována, a bylo tak zajištěno, že finanční prostředky budou skutečně použity ve vinařství;

75.   doporučuje, aby na základě cílů reformy SOT s vínem, která má vést k její životaschopnosti a konkurenceschopnost, byl stanoven rámec Společenství, který může být prováděn na vnitrostátní/regionální úrovni, a to včetně financování, jež musí spadat do prvního pilíře SZP, tedy do zdrojů SOT s vínem; domnívá se, že tyto politiky mohou zahrnovat restrukturalizaci vinohradů, opatření pro zlepšení registračních a marketingových struktur, zemědělské pěstitelské postupy a ekologické normy v rámci řízení jakosti, mechanismy řešení krizí, výzkumy v oblasti produkce a lepšího uvádění produktů na trh, řešení přírodních katastrof a podporu a informování spotřebitelů, jakož i klučení a během přechodného období soukromé skladování, destilační opatření a jiné platné tržní mechanismy;

76.   upřesňuje, že v rámci reformy SOT s vínem je třeba upřednostňovat vytváření politik, které budou přispívat k posilování konkurenceschopnosti a ke zlepšování jakosti evropských vín; zdůrazňuje, že zdroje Společenství by měly být přidělovány vnitrostátním podpůrným a rozvojovým programům pro vinařství na základě společných kritérií, aby mezi členskými státy či regiony nevznikaly rozdíly;

77.   zdůrazňuje, že při výběru způsobu přidělování zdrojů Společenství do jednotlivých vnitrostátních podpůrných a rozvojových programů pro vinařství bude třeba vzít v úvahu skutečnost, že opatření pro intervence na trhu, která byla v různých členských státech financována velmi rozdílně, pohlcují významnou část současných zdrojů SOT s vínem;

78.   domnívá se, že na základě statistických údajů o produkci a ploše pěstování vinné révy v každém členském státě během stanoveného období, například v období 2001–2005, může být na počátku rozpočet z národních krytí předběžně rozdělen tak, aby každý členský stát mohl v rámci svého přiděleného finančního rámce používat jakékoli nástroje, které považuje za vhodné v regulačním rámci předem stanoveném na úrovni Společenství v souladu s objektivními kritérii, přičemž plánovaná opatření by předpokládala stejnou podporu pro všechny členské státy;

79.   domnívá se však, že je možné přijmout i jiné řešení, jež by se opíralo o částky využité jednotlivými členskými státy během současné SOT s vínem nebo o vypracování vzorce nebo smíšeného kritéria, které bude brát v úvahu historické údaje, rozlohu vinohradu a množství vyprodukovaná a prodaná na každý členský stát, což by umožnilo zajistit prémiový systém, který by byl v souladu s cíli reformy;

80.   považuje za nezbytné, aby v případech, kdy má členský stát za to, že pro zlepšení jeho strukturálních zásahů ve vinařství je nutná doplňková podpora, měl tento stát možnost ji v případě způsobilých činností spolufinancovat také z druhého pilíře SZP; domnívá se, že se má jednat zejména o opatření, jež spojují strukturální programy na jedné straně a programy předčasného odchodu do důchodu a politiky na podporu mladých zemědělců na straně druhé;

81.   domnívá se, že nové výsadby nelze zařazovat do opatření způsobilých k financování;

82.   domnívá se, že jakákoli reforma SOT s vínem musí chránit a posilovat konkurenceschopnost evropských producentů vína; zdůrazňuje, že v této souvislosti jsou nejvýznamnějšími aspekty schopnost inovace a dynamičnost;

o
o   o

83.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 179, 14.7.1999, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením Rady (ES) č. 1791/2006 (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 1). (2) Úř. věst. C 219, 30.7.1999, s. 198. (3) Úř. věst. C 150, 28.5.1999, s. 289. (4) Úř. věst. C 279, 1.10.1999, s. 385. (5) Úř. věst. C 177 E, 25.7.2002, s. 50. (6) Úř. věst. C 280 E, 18.11.2006, p. 48. (7) http://ec.europa.eu/agriculture/capreform/wine/index_en.htm. (8) http://ec.europa.eu/agriculture/capreform/wine/sem_concl_en.pdf. (9) http://ec.europa.eu/agriculture/eval/reports/wine/index_en.htm. (10) Nařízení Rady (EHS) č. 2392/86 ze dne 24. července 1986 o zavedení registru vinic Společenství (Úř. věst. L 208, 31.7.1986, s. 1). Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1631/98 (Úř. věst. L 210, 28.7.1998, s. 14). (11) Nařízení Komise (ES) č. 1991/2004 ze dne 19. listopadu 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 753/2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č.1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů (Úř. věst. L 344, 20.11.2004, s. 9). (12) Nařízení Komise (ES) č. 1427/2004 ze dne 9. srpna 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 1622/2000, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem a zavádí se kodex Společenství pro enologické postupy a ošetření (Úř. věst. L 263, 10.8.2004, s. 3). (13) Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.

Usnesení Evropského parlamentu o vnější dimenzi boje proti mezinárodnímu terorismu (2006/2032(INI))

P6_TA(2007)0050 A6-0441/2006

Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu,

-   s ohledem na články 6 a 7 a hlavu V Smlouvy o EU,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv ze dne 10. prosince 1948,

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod podepsanou dne 4. listopadu 1950 v Římě,

-   s ohledem na Evropskou úmluvu Rady Evropy o potlačování terorismu podepsanou ve Štrasburku dne 27. ledna 1977,

-   s ohledem na třináct stávajících nástrojů Organizace spojených národů a čtyři nástroje v oblasti prevence a potlačování mezinárodního terorismu, které byly přijaty v roce 2005 a dosud nevstoupily v platnost; s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti č. 1368, 1373 (2001) a 1267 (1999) a rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/60/288 ze dne 8. září 2006 o globální strategii OSN proti terorismu a připojený akční plán,

-   s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1267 (1999) provedenou na úrovni EU nařízením Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem(1),

-   s ohledem na závěrečný dokument Světového summitu OSN z roku 2005 o terorismu (rezoluce Valného shromáždění A/RES/60/1),

-   s ohledem na zprávu panelu na vysoké úrovni nazvanou "Aliance civilizací", která byla dne 13. listopadu 2006 předložena generálnímu tajemníkovi OSN,

-   s ohledem na doložku o vzájemné obraně v článku 5 Washingtonské smlouvy, kterou dne 12. září 2001 použili členové NATO pro definici teroristických útoků na Světové obchodní středisko, k nimž došlo dne 11. září 2001, coby vnějšího útoku na Spojené státy americké,

-   s ohledem na bezpečnostní strategii EU (EBS) "Bezpečná Evropa v lepším světě", kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003 a na strategii Evropské unie proti šíření zbraní hromadného ničení přijatou stejný den,

-   s ohledem na zprávu "Doktrína bezpečnosti lidí pro Evropu – Barcelonská zpráva studijní skupiny pro evropské bezpečnostní schopnosti", jak byla předložena vysokému představiteli EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku dne 15. září 2004,

-   s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 25. a 26. března 2004 v Bruselu, a zejména na prohlášení Evropské rady ze dne 25. března 2004 o boji proti terorismu, které zahrnuje doložku o solidaritě,

-   s ohledem na akční plán boje proti terorismu přijatý Evropskou radou dne 21. září 2001 a na revidovaný akční plán/pracovní plán Rady ze dne 15. června 2004, který přijala Evropská rada na svém zasedání ve dnech 17. a 18. června 2004,

-   s ohledem na strategii Evropské unie pro boj proti terorismu přijatou na zasedání Evropské rady ve dnech 14. a 15. prosince 2005 a na strategii Evropské unie v oblasti boje proti radikalizaci a získávání jedinců pro teroristickou činnost, kterou přijala Evropská rada ke stejnému datu,

-   s ohledem na závěry mezinárodního summitu o demokracii, terorismu a bezpečnosti, který se konal ve dnech 8.–11. března 2005 v Madridu,

-   s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 27. dubna 2006 nazvanou "Společně proti terorismu: doporučení pro celosvětovou strategii boje proti terorismu" (A/60/825),

-   s ohledem na zprávu panelu významných osob na vysoké úrovni Organizace spojených národů o hrozbách, výzvách a potřebné změně ze dne 2. prosince 2004 s názvem "Bezpečnější svět: naše společná odpovědnost" a s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN pro summit o reformě v roce 2005: "V podmínkách rozšířené svobody: na cestě k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny", ze dne 21. března 2005,

-   s ohledem na evropsko-středomořský kodex chování v oblasti boje proti terorismu přijatý při příležitosti konání Evropsko-středomořského summitu ve dnech 27. a 28. listopadu 2005 v Barceloně,

-   s ohledem na prohlášení EU a USA o boji proti terorismu ze dne 26. června 2004 a o posílení vzájemné spolupráce v oblasti nešíření terorismu a boje proti němu ze dne 20. června 2005, a na prohlášení EU a USA ze schůzky na vrcholné úrovni konané ve Vídni dne 21. června 2006 a bera se značným znepokojením na vědomí program CIA týkající se utajovaných zadržení, jehož existenci potvrdil prezident Bush dne 6. září 2006,

-   s ohledem na cestovní mapu vytvoření společného prostoru v oblasti vnější bezpečnosti mezi Evropskou unií a Ruskem podepsanou dne 10. května 2005 při příležitosti 15. vrcholné schůzky EU–Rusko,

-   s ohledem na nedávno objevenou existenci velmi nebezpečných teroristických organizací v Itálii a ve Francii,

-   s ohledem na společné prohlášení EU–Sdružení států jihovýchodní Asie (ASEAN) o spolupráci v oblasti boje proti terorismu, které bylo podepsáno dne 27. ledna 2003 při příležitosti 14. ministerské konference EU–ASEAN,

-   s ohledem na společné prohlášení EU–Organizace africké jednoty (OAJ) o terorismu ze dne 11. října 2001,

-   s ohledem na statut Mezinárodního trestního soudu, který dne 17. července 1998 v Římě přijala diplomatická konference OSN,

-   s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 29. listopadu 2005 nazvané "Prevence a potírání financování terorismu prostřednictvím posílené spolupráce na vnitrostátní úrovni a zvýšené transparentnosti neziskového sektoru" (KOM(2005)0620) a doporučení Komise o financování terorismu: nová vodítka pro členské státy o koordinačních strukturách na vnitrostátní úrovni a zranitelnosti neziskového sektoru (MEMO/05/460 ze dne 1. prosince 2005),

-   s ohledem na doporučení EP Evropské radě a Radě o akčním plánu Evropské unie pro boj proti terorismu(2) ze dne 7. června 2005,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanoviska Výboru pro rozvoj a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0441/2006),

A.   vzhledem k tomu, že mezinárodní terorismus i jeho ideologie představují v současnosti jednu z největších hrozeb pro bezpečnost, mír, stabilitu a demokratické hodnoty mezinárodního společenství, a zejména přímou hrozbu pro evropské občany, členské státy EU, demokracii a právní stát, které představují základní hodnoty Evropské unie,

B.   vzhledem k široké povaze terorismu, organizací, které jsou do něj zapojeny, a států a nestátních činitelů, kteří jej podporují, financují a využívají k dosažení svých cílů; vzhledem ke skutečnosti, že terorismus je narůstající a nepředvídatelný jev, jehož předpokladem je schopnost vystihnout příhodný okamžik (zejména v případě teroristických akcí páchaných radikálními skupinami údajně na obranu islámu), a vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné, aby Unie proti němu aktivně bojovala;

C.   vzhledem k tomu, že Evropa přestala být pouhým prostorem usnadňujícím pohyb teroristů a stala se významným cílem útoků,

D.   vzhledem k tomu, že podle EBS je boj proti terorismu jednou z priorit Evropské unie a klíčovým prvkem její vnější činnosti,

E.   vzhledem k tomu, že úsilí o bezpečnost za hranicemi EU by mělo být vedeno zásadami doktríny o bezpečnosti obyvatel pro Evropu (Human Security Doctrine), zejména prioritou lidských práv; požadavky mnohostrannosti; přístupem zohledňujícím místní situaci; regionálním zaměřením; a zřízením zřejmé a legitimní politické autority,

F.   vzhledem k tomu, že Evropská unie má vlastní strategii boje proti terorismu, kterou je třeba začlenit do mnohostranné strategie a která musí být založena na plném respektování lidských práv a zásad právního státu vzhledem ke skutečnosti, že terorismus je přímou hrozbou pro obě tyto zásady, a jakákoli akce mimo tento rámec představuje přímé ohrožení demokracie,

G.   vzhledem k tomu, že terorismus je vždy zločinem a nelze jej za žádných okolností ospravedlnit, ať byl spáchán kdekoli a kýmkoli, a nesmí být v žádném případě používán pro dosažení politických cílů,

H.   vzhledem k tomu, že oběti terorismu jsou "morálním ukazatelem" naší společnosti a demokracie a orgány veřejné moci by jim měly naslouchat a zajistit, že na ně bude brán zřetel všude tam, kde budou přijímána rozhodnutí o boji proti těm, kteří z nich učinili nedobrovolné účastníky teroristických činů,

I.   uznávaje, že teroristické skupiny v rámci svých náborových a infiltračních strategií využívají extrémní chudoby, nedodržování lidských práv a zásad právního státu, kolektivní nespokojenosti, nedostatečného přístupu k odbornému vzdělání a sociálního vyloučení,

J.   vzhledem k tomu, že živnou půdou pro terorismus jsou společnosti, ve kterých panuje značná míra politické, sociální, hospodářské, etnické, náboženské a jiné diskriminace a nedostatek demokracie a lidských práv,

K.   vzhledem k tomu, že účinný boj proti terorismu vyžaduje podrobnou znalost teroristické skupiny, proti níž je boj veden, ideologie této skupiny a sociálního, politického, hospodářského a náboženského kontextu, z nějž vzešla a ze kterého rovněž pocházejí jeho původci a stoupenci,

L.   vzhledem k tomu, že pro boj s každou teroristickou organizací musí být přijata zvláštní opatření, neboť každá z nich má vlastní cíle, strukturu a postupy, a vzhledem k tomu, že konkrétně musí být přijata zvláštní opatření proti organizaci Al Kajdá,

M.   vzhledem k tomu, že terorismus neohrožuje pouze některé konkrétní zeměpisné oblasti, ale teroristické organizace existují jak na našem území, tak i mimo něj, a vzhledem k tomu, že již dostatečně prokázaly, že jsou schopny provést atentáty a násilné činy ve všech světadílech a v několika zemích současně,

N.   vzhledem k tomu, že jak jednotlivé členské státy, tak Evropská unie a její orgány a instituce se již staly nebo se mohou stát přímými cíly mezinárodního terorismu,

O.   vzhledem k tomu, že smutné události, ke kterým do dnešního dne došlo, dokazují, že žádný členský stát nemůže úspěšně čelit terorismu sám a že je nezbytné na jedné straně, aby Evropská unie vytvořila společnou politiku boje proti terorismu umožňující využít všechny nástroje a prostředky, které má právní stát a Evropská unie k dispozici, a na straně druhé je třeba navázat účinnou spolupráci na mezinárodní úrovni v boji proti mezinárodnímu terorismu, jež by podléhala demokratické kontrole,

P.   vzhledem k tomu, že základními požadavky účinného boje proti terorismu jsou prohloubení transatlantické spolupráce a koordinace a plné uplatnění prohlášení EU a USA o boji proti terorismu z roku 2004, společné deklarace EU a USA z roku 2005 o posílení vzájemné spolupráce v oblasti nešíření terorismu a boje proti němu, a celé deklarace EU a USA přijaté na vrcholné schůzce ve Vídni dne 21. června 2006,

Q.   vzhledem k tomu, že boj proti mezinárodnímu terorismu vyžaduje silné propojení vnějších a vnitřních aspektů bezpečnosti a vzhledem k tomu, že EU musí usilovat o ucelený a soudržný přístup k této výzvě využívající všech pilířů EU,

R.   vědom si toho, že globální rozměr terorismu vyžaduje globální reakci, která bude čelit terorismu po všech stránkách, jak bezpečnostní, tak politické, hospodářské, společenské a kulturní,

S.   vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na určitém souboru hodnot, jak je vyjadřují například Kodaňská kritéria, a tyto hodnoty by měly být prosazovány po celém světě jako jediný způsob, jak dlouhodobě předcházet terorismu,

T.   vědom si toho, že vnější a vnitřní rozměr boje proti terorismu jsou vzájemně propojeny a jsou nedělitelné,

U.   vzhledem k tomu, že prevence, a tedy nutnost věnovat zvýšenou pozornost zprávám zpravodajských služeb, jsou základními prvky boje proti terorismu, jak se ukázalo v případě několika atentátů,

V.   vzhledem k tomu, že má-li být činnost Unie v boji proti terorismu účinná, je nezbytné posílit vzájemnou spolupráci, zlepšit výměnu informací mezi orgány Unie, členskými státy, jejich zpravodajskými službami a specializovanými agenturami Unie (jako Europol a Eurojust),

W.   vzhledem k tomu, že role koordinátora EU pro boj proti terorismu má zásadní význam a musí mít k dispozici více prostředků a pravomocí,

X.   vzhledem k tomu, že Unie musí v rámci účinného boje proti mezinárodnímu terorismu nejen reagovat na události, ale rozvíjet také aktivní politiku v oblasti prevence, ochrany a stíhání pachatelů,

Y.   vzhledem k tomu, že má-li být boj proti mezinárodnímu terorismu a jeho ideologii účinný, musí být založen na skutečném přesvědčení a hlubokém odhodlání Unie a jejích členských států a musí se mu dostat podpory ze strany veřejného mínění, které je s problematikou seznámeno a je o ní řádně informováno,

Z.   vzhledem k tomu, že členské státy nesmí odkládat provádění svých závazků spojených s bojem proti terorismu a musí se zasazovat o spolupráci v boji proti terorismu jak v rámci Unie, tak na mezinárodní úrovni,

AA.   přesvědčen, že démonizace jakékoli kultury, civilizace nebo náboženství ve jménu boje proti terorismu je chybou, která může mít opačný účinek,

AB.   vzhledem k tomu, že mezi oběťmi islamistického terorismu, který je výsledkem konfliktů v rámci muslimského světa a boje o moc a nerostné suroviny včetně ropy, jsou i muslimové,

Základní zásady vnější dimenze boje proti terorismu

1.   bezvýhradně podporuje nutnost strategického cíle, kterým je boj proti terorismu na globální úrovni při dodržování lidských práv, jehož výsledkem má být bezpečnější Evropská unie a který občanům umožní žít ve skutečném prostoru svobody, bezpečnosti a práva; sdílí názor Rady, že bez ohledu na jiné formy terorismu představují v současnosti nejzávažnější hrozbu pro Evropu radikální násilné skupiny, které se hlásí k obraně islámu, jako je zločinecká síť Al-Kajdá a skupiny, jež jsou na ní napojeny nebo se řídí její ideologií;

2.   zdůrazňuje, že je nutné, aby aby Evropská unie, její členské státy a partnerské země založily svou globální strategii v oblasti boje proti terorismu na základních zásadách, kterými se řídí i akce OSN, na konstruktivním a smysluplném dialogu mezi národy a kulturami, náboženstvími a civilizacemi, který bude brát v potaz různé úhly pohledu a zájmy, a na maximálním dodržování mezinárodního práva;

3.   žádá Komisi a členské státy, aby dbaly na to, aby nebyly postiženy určité skupiny osob pocházející z různých diaspor a žijící na území Evropy, a aby zejména podpořily politiky boje proti xenofobii a proti jakémukoli porušování lidských práv vůči společenstvím přistěhovalců a uprchlíků a také projekty rozvojové podpory, jejichž nositeli jsou přistěhovalci nebo sdružení přistěhovalců;

4.   vyjadřuje politování nad skutečností, že na světovém summitu OSN v roce 2005 nebylo možno dospět k dohodě, pokud jde o definici terorismu, která by postihovala všechny jeho aspekty, a zdůrazňuje, že je potřeba vytvořit všeobecně přijatelnou definici mezinárodního terorismu; vyzývá proto Radu, aby přijala společný postoj, který stanoví definici terorismu na základě rámcového rozhodnutí Rady 2002/475/JHA ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu(3) a zohlední definici, již navrhl generální tajemník OSN Kofi Annan(4);

5.   zdůrazňuje, že je naléhavé, aby byl řádně a beze zbytku proveden soubor politických opatření přijatých na nejvyšší politické úrovni v rámci strategie Evropské unie v oblasti boje proti terorismu, v rámci akčního plánu a v rámci strategie boje proti radikalizaci a náboru teroristů tak, aby ambiciózní mechanismy a návrhy uvedené v těchto dokumentech mohly být uskutečněny v podobě účinných opatření pro boj proti terorismu;

6.   vítá skutečnost, že Valné shromáždění přijalo dne 8. září 2006 globální strategii OSN proti terorismu a připojený akční plán; zdůrazňuje potřebu bojovat proti všem formám a projevům terorismu všemi dostupnými prostředky v souladu s Chartou OSN tak, jak uvádí rezoluce Rady bezpečnosti 1624(2005); vyjadřuje znepokojení nad zpožděním při přijímání globální úmluvy proti mezinárodnímu terorismu; vyzývá orgány a instituce Unie a jednotlivé členské státy, aby neustávaly v práci s cílem dosáhnout konsensu na mezinárodní úrovni, který by umožnil jednak přijmout globální úmluvu a jednak účinně uplatňovat opatření obsažená v uvedené strategii a akčním plánu;

7.   vyjadřuje politování nad tím, že přes zjevnou teroristickou hrozbu některé členské státy dosud nepodepsaly nebo neratifikovaly všech 17 univerzálních nástrojů OSN v oblasti boje proti terorismu; připomíná, že pouze dvě země ratifikovaly třináct úmluv a že dalších 78 zemí ratifikovalo dvanáct úmluv nebo k nim přistoupilo; považuje za zvláště znepokojující, že 33 zemí ratifikovalo nebo přistoupilo pouze k šesti nebo méně mezinárodním úmluvám;

8.   žádá členské státy Evropské unie a jejich partnerské státy, které tak dosud neučinily, aby co nejdříve přijaly vnitrostátní právní předpisy nezbytné pro účinné uplatňování těchto úmluv a včas o tom informovaly příslušné orgány OSN;

9.   doporučuje, aby Evropská unie ve všech svých vnějších činnostech využívala odpovídající prostředky, které dotčené země povzbudí k tomu, aby podepsaly všechny univerzální nástroje boje proti terorismu, a v případě potřeby přijaly příslušné vnitrostátní předpisy potřebné k provádění ustanovení těchto úmluv a protokolů, a využily při tom odborných a technických znalostí OSN;

10.   trvá na tom, že vnější činnost Evropské unie v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu by měla být v první řadě založena na prevenci s cílem zajistit, aby se radikální a extrémistické skupiny a státy neuchylovaly k terorismu a nepodporovaly jej za účelem dosažení svých cílů; vyzývá členské státy, aby si zajistily dostatečné institucionální kapacity pro boj proti terorismu; domnívá se, že cíle v oblasti prevence stanovené strategií Evropské unie pro boj proti terorismu, tomuto účelu v podstatě vyhovují;

11.   žádá EU, aby dbala na to, aby opatření přijatá v oblasti boje proti terorismu nevedla k omezování kapacit sdělovacích prostředků zemí Jihu, aby mohla zcela nezávisle projednávat otázky týkající se práv chudých a zranitelných národů, což jsou informace představující podstatnou součást definice konkrétní podpory, která by měla být těmto zemím poskytnuta.

12.   vyzývá státy s nimiž EU zahájila přístupová jednání nebo které projevily přání přistoupit k EU, aby přijaly okamžitá opatření k rozpuštění nacionalistických a extremistických organizací, které přímo odporují demokratickým zásadám Unie a vyvolávají nepřátelství a rasovou nenávist;

13.   opakuje, že je nezbytné systematicky šířit poselství o tom, že terorismus je nepřípustný a neospravedlnitelný ze strany všech státních či nestátních činitelů za jakýchkoli podmínek a v kterékoli kultuře, ať už se dovolává ohledů politických, filosofických, ideologických, rasových, etnických, náboženských či jakýchkoli jiných, a dále je nutné zamezit situacím, které by teroristé mohli využít, např. nerespektování lidské důstojnosti obětí, vzniku násilných konfliktů a jejich přetrvávání, špatné správě věcí veřejných, nedodržování občanských práv a porušování lidských práv, diskriminace z náboženských nebo etnických důvodů, politického vyloučení a sociálně-ekonomické marginalizaci;

14.   považuje rovněž za důležité, aby vnější činnost Unie v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu usilovala při dodržování příslušné judikatury Soudního dvora Evropských společenství a Evropského soudu pro lidská práva o znemožnění přístupu teroristů k prostředkům, které jim umožňují páchat atentáty, např. tím, že jim neumožní cestovat, zamezí jim přístupu ke komunikačním prostředkům a propagaci jejich názorů, znemožní jim využívat internet k dosažení jejich cílů, zabrání tomu, aby se jim dostávalo finanční podpory, aby se podíleli na praní špinavých peněz a využívali konvenčních nebo jaderných, biologických, chemických nebo radioaktivních zbraní a znemožní jim snadné dosažení cílů;

15.   domnívá se, že opatření v oblasti ochrany, která jsou součástí strategie Evropské unie pro boj proti terorismu splňují tento požadavek, avšak že jejich skutečná účinnost je značně nejednotná a že z hlediska vnější činnosti Evropské unie existuje řada dalších možností;

16.   znovu zdůrazňuje nutnost boje proti nezákonnému kapitálu a praní špinavých peněz v Unii (provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu(5) nejpozději do prosince 2007) i jinde s cílem účinně kontrolovat různé islámské charitativní organizace;

17.   připomíná, že členské státy jsou povinny provádět dohled, a doporučuje jim, aby řádně využily všech nástrojů vnější činnosti, jež má Unie k dispozici, aby odradila ty země, jež tak činí, od podpory teroristických skupin a od organizování, financování a podněcování nebo jakékoli jiné podpory teroristické činnosti, případně prostřednictvím uplatnění sankcí nebo donucovacích opatření;

18.   bezvýhradně podporuje rozvoj schopnosti členských států předcházet terorismu podporou svrchovaného uplatňování zákonů a dodržování lidských práv a vytvořením účinných systémů trestního soudnictví a rovněž podporou kvalitního vzdělávání, náboženské a kulturní tolerance; za tímto účelem vybízí všechny státy mezinárodního společenství, aby přijaly právní předpisy na zákaz podněcování k teroristické činnosti, které by umožňovaly podobnému jednání předcházet, jak stanoví globální strategie OSN boje proti terorismu ze dne 8. září 2006;

19.   domnívá se, že rozvoj schopnosti prevence rovněž vyžaduje, aby státy přímo vyjádřily nesouhlas s financováním teroristických organizací a přijaly v tomto ohledu konkrétní opatření, dbaly na bezpečnost dopravy (v souladu s Evropským programem na ochranu kritické infrastruktury (EPCIP)(KOM(2004)0702)), využívaly možností, jež nabízí internet, k boji proti terorismu, zlepšily ochranu objektů, proti kterým mohou být vedeny případné teroristické útoky, schopnost reagovat na útoky a rovněž schopnost zabránit teroristům v získávání tradičních zbraní či jaderného, biologického, chemického nebo radioaktivního materiálu;

20.   zdůrazňuje nutnost pokračovat v rámci boje proti terorismu v ochraně lidských práv a základních svobod prostřednictvím dostupných mezinárodních nástrojů, neboť lidská práva jsou univerzální hodnotou a prvkem, který je nedílnou součástí vnější činnosti EU; porušování lidských práv proto zjevně poškozuje boj proti terorismu a představuje selhání demokracie; domnívá se proto, že jedinými účinnými nástroji v boji proti mezinárodnímu terorismu jsou právní prostředky a že veškeré činnosti, které se vymykají nezávislému mezinárodnímu přezkumu, jako jsou mimořádná vydání podezřelých nebo věznice, které působí mimo rámec mezinárodního práva, by měly být podle mezinárodního práva zakázány;

21.   domnívá se, že je důležité, aby lidské zdroje a rozpočtové prostředky na boj proti terorismu byly dostačující; podporuje jednotlivé návrhy Komise v této oblasti; navrhuje, aby prostředky na financování výdajů spojených s činností Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) v oblasti boje proti terorismu byly čerpány z rozpočtu Evropské unie; podporuje zřízení mezinárodního fondu, který by finančně podporoval státy disponující omezenými finančními prostředky a který by těmto státům umožnil splnit jejich závazky v boji proti terorismu;

22.   domnívá se, že zahrnout do APD finanční podporu vůči různým činnostem spojeným s předcházením terorismu a s bojem proti němu by jen dále poškozovalo pojem veřejné podpory rozvoji a jejího hlavního cíle: odstranění chudoby;

23.   naléhá, aby jakýkoli program EU, jehož cílem je rozvoj spolupráce v oblasti boje proti terorismu, technologií sledování a výměny informací, obsahoval finanční ustanovení, které část rozpočtu vyhradí na otázky týkající se základních práv a také na rozbor následného dopadu, který by bylo prováděn nezávisle;

24.   velmi zdůrazňuje vůči členským státům skutečnost, že nic nemůže ospravedlnit odnětí podpory poskytované zemím, které se věnují snížení chudoby a uskutečňování Rozvojových cílů tisíciletí ve prospěch zemí přímo zapojených do války proti terorismu;

25.   připomíná, že dodatečné finanční zdroje uvolněné prostřednictvím uplatňování inovativních finančních nástrojů nemohou nahradit již přijaté závazky v rámci APD, a domnívá se, že pokud jsou jednou k dispozici, neměly by tyto zdroje sloužit k financování preventivních opatření nebo boje proti terorismu na úkor opatření pro boj proti chudobě, na která musí být tyto nové prostředky nezbytně určeny;

26.   upozorňuje na skutečnost, že rozvoj obecného přístupu k řízení vnějších hranic Evropské unie by mohl představovat jeden z prvků boje proti terorismu, a je proto znepokojen, že technické vybavení, které mají k dispozici orgány odpovědné za kontrolu hranic, není jednotné, pokud jde o jeho rozsah a kvalitu;

27.   podtrhuje klíčovou úlohu občanské společnosti, jakož i nevládních organizací pro mezikulturní a mezináboženské porozumění prostřednictvím konstruktivního dialogu;

28.   domnívá se, že je nezbytné rozvíjet mezikulturní dialog a další opatření na budování důvěry v rámci EU i mimo ni, přičemž v první řadě je třeba vytvořit v rámci EU společnou koncepci "mezikulturního dialogu"; domnívá se navíc, že je nezbytné prozkoumat faktory, které přispívají k radikalizaci a náboru muslimů v Evropě a mimo ni;

O prostředcích, které má EU k dispozici v rámci své vnější akce pro boj proti terorismu

29.   zdůrazňuje různorodost prostředků, které má Evropská unie v rámci vnější činnosti pro boj proti terorismu k dispozici, a dále nutnost, aby členské státy sladily a jednotným způsobem využívaly své politické nástroje, nástroje v oblasti prevence, represe, policejní a soudní spolupráce, tajných a zpravodajských služeb a rovněž jakékoli další prostředky požadované a podporované OSN, které jsou součástí mnohostranné strategie;

30.   připomíná svá doporučení obsažená ve zprávě ze dne 28. září 2006(6) o účinnosti evropské spolupráce pro rozvoj a zejména zdůrazňuje, že pokud se pro účely spolupráce pro rozvoj zahrne množství cílů, které jsou buď nepřímo nebo vůbec nejsou spojeny se strategií definovanou Evropským konsensem pro rozvoj a s uskutečňováním Rozvojových cílů tisíciletí, u nichž Organizace spojených národů sděluje, že je nezbytná dodatečná roční podpora ve výši 50 miliard dolarů, zvyšuje se ještě značně obtížnost účinného postupu proti chudobě;

31.   žádá Komisi a členské státy, aby pokračovaly v protiteroristické politice, v níž se nezpochybní reakce evropské rozvojové spolupráce na vypracování a provádění strategií, jejichž cílem je účinně bojovat proti chudobě a předcházet prudkým a stále delším konfliktům, zejména v Africe;

32.   naléhá, aby reakce EU vůči terorismu byla přiměřená a dobře zaměřená na boj proti terorismu, a bere zejména v úvahu skutečnost, že pokud nebude dokázán opak, jsou nejúčinnějšími opatřeními v boji proti novým formám terorismu účinné informační a policejní služby, jinak řečeno legitimní činnosti, které však nespadají ani do politiky pro rozvojovou spolupráci, ani do oblasti boje proti chudobě;

33.   opakuje svůj návrh, aby na posílení soudržnosti a účinnosti protiteroristické politiky Unie ve vztahu ke třetím zemím byly použity tyto prostředky:

34.   vítá různé iniciativy na podporu dialogu, tolerance a porozumění mezi jednotlivými kulturami, civilizacemi a náboženstvími; domnívá se, že myšlenka na vytvoření "evropsko-středomořského občanství" je příkladem široké a konkrétní iniciativy, která může přispět k rozvoji koncepcí týkajících se společné budoucnosti tohoto regionu;

35.   zdůrazňuje potřebu užší spolupráce a koordinace se Spojenými státy v boji proti mezinárodnímu terorismu, a současně klade důraz na nutnost ochrany základních zásad lidských práv;

36.   zdůrazňuje potřebu posílit pravomoci a zdroje, které má s dispozici koordinátor pro boj proti terorismu, zejména vzhledem k současnému nedostatečnému stavu těchto zdrojů, s cílem zajistit významnější dopad a zviditelnění jeho činnosti;

37.   žádá Komisi a Radu, aby v rámci svých vnějších vztahů trvaly na podpisu a ratifikaci Římského statutu, a tím i na všeobecném uznání závazné povahy jurisdikce Mezinárodního trestního soudu ze strany všech třetích zemí,

38.   vyzývá Radu, Komisi a vlády členských států, aby přijaly praktická a účinná opatření na zákaz teroristických organizací;

39.   považuje za nezbytné povzbuzovat posílení stability mimo území Unie za použití všech nástrojů, programů a zdrojů dostupných v rámci vnější činnosti, mezi které patří:

40.   žádá Komisi, aby v nejkratší možné lhůtě předložila sdělení, ve kterém budou shrnuty existující mechanismy a programy pomoci, jejichž cílem je snižovat ohrožení bezpečnosti Unie a jejich občanů a čelit jim a které bude obsahovat návrhy a doporučení na zlepšení účinnosti a soudržnosti programů pomoci Unie;

41.   žádá členské státy, aby více přispěly k celkovému posouzení hrozeb v celé EU zvýšením objemu informací předávaných do situačních středisek sekretariátu Rady EU; vyzývá členské státy, aby posílily lidské a finanční zdroje situačního střediska a aby postupně využívaly jeho kombinovaných studií v oblasti terorismu, jež zahrnují jak informace o vnějších hrozbách, tak informace pocházející od vnitřních bezpečnostních služeb a Europolu;

42.   doporučuje přijmout opatření, která povedou k novému uspořádání Rady, jíž se na projednávání otázek boje proti terorismu účastní ministři zahraničí a ministři vnitra;

43.   doporučuje, aby byla uplatněna ustanovení Smlouvy o EU v oblasti EBOP, která se vztahují k boji proti terorismu, jakož i prohlášení o boji proti terorismu ze dne 25. března 2004, akčního plánu, který přijala Evropská rada dne 21. září 2001, a strategie boje proti terorismu ze dne 14. a 15. prosince 2005, přijetím těchto opatření:

O parlamentní kontrole boje proti mezinárodnímu terorismu ze strany orgánů a institucí Unie

44.   zdůrazňuje, že v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu má zásadní význam prevence a potřeba včas sdílet s dalšími členskými státy a orgány a institucemi Unie všechny informace získané prostřednictvím důvěryhodných a účinných informačních systémů, jakož i důkladné a odborné zhodnocení zpráv různých policejních a zpravodajských služeb;

45.   žádá Radu, aby revidovala a aktualizovala interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem a Radou ze dne 20. listopadu 2002 o přístupu Evropského parlamentu k důvěrným informacím Rady v rámci bezpečnostní a obranné politiky(10) s cílem zlepšit současný postup předávání vybraných informací a zaručit přístup Parlamentu ke všem informacím v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu; Parlamentu nesmí být bráněno v přístupu k těmto informacím, které byly nebo mají být na interní úrovni předány národním parlamentům vládami příslušných členských států nebo mezinárodními organizacemi, jejímiž jsou tyto státy členy;

46.   žádá Radu, aby ve své výroční zprávě o SZBP pouze nepopisovala činnost Unie v oblasti boje proti terorismu, ale aby na základě článku 21 Smlouvy o EU skutečně konzultovala s Evropským parlamentem hlavní aspekty a základní možnosti tohoto boje, který je jednou z priorit jak EBS, tak vnější činnosti Unie a SZBP jako takové; považuje za nezbytné, aby jej Rada informovala a konzultovala s ním, dojde-li k hromadnému teroristickému útoku, případně prostřednictvím zvláštního výboru stanoveného výše uvedenou interinstitucionální dohodou ze dne 20. listopadu 2002;

47.   domnívá se, že politické rozhovory na nejvyšší úrovni o boji proti terorismu, ke kterým se každých šest měsíců schází EP, Rada a Komise, jsou dobrým příkladem možností, které se nabízejí v oblasti nezbytné interinstitucionální spolupráce v boji proti terorismu; navrhuje, aby se tato setkání konala alespoň každé tři měsíce a aby byli v delegaci Evropského parlamentu rovněž zastoupeni předsedové stálých výborů pro tři hlavní oblasti vnější činnosti (zahraniční věci, mezinárodní obchod a rozvojová spolupráce);

48.   žádá, aby zprávy vypracované SitCenem pro Radu Evropské unie byly rovněž pravidelně předávány Evropskému parlamentu, v případě potřeby způsoby stanovenými výše uvedenou interinstitucionální dohodou;

49.   domnívá se, že je nezbytné, aby se Evropský parlament úzce podílel na provádění doložky o solidaritě, jejíž zavedení bylo přijato v prohlášení o boji proti terorismu, v zásadě v případech, kdy přijatá rozhodnutí mají dopad na úrovni SZBP;

50.   žádá Komisi a evropského koordinátora boje proti terorismu, aby Parlamentu předložili výroční zprávu o rozvoji činností v této oblasti a aby zohlednili připomínky a doporučení Parlamentu v této oblasti;

51.   znovu žádá Radu, aby Parlament informovala o pravidelné aktualizaci společného postoje Rady 2001/931/SZBP ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření v rámci boje proti terorismu(11) (seznam teroristických skupin a organizací) a o vývoji těchto opatření od roku 2001;

52.   zavazuje se navázat užší dialog s národními parlamenty v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu s cílem zajistit společnou parlamentní kontrolu činností jednotlivých bezpečnostních a informačních služeb, s ohledem na skutečnost, že Evropský parlament jako zástupce občanů Evropské unie má vykonávat veřejnou a průhlednou kontrolu opatření Unie v oblasti boje proti terorismu, včetně činnosti evropského koordinátora boje proti terorismu a různých subjektů, které se touto otázkou zabývají;

o
o   o

53.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, OSN a jejím specializovaným agenturám.

(1) Úř. věst. L 139, 29.5.2002, s. 9. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 14/2007 (Úř. věst. L 6, 11.1.2007, s. 6). (2) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 241. (3) Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3. (4) Kromě akcí již zakázaných existujícími úmluvami, je za terorismus považována jakákoli akce, která je zamýšlena s úmyslem způsobit smrt nebo vážnou fyzickou újmu civilním nebo nebojujícím osobám s cílem zastrašit veřejnost nebo donutit vládu nebo mezinárodní organizaci k uskutečnění nějakého aktu nebo ke zdržení se tohoto aktu (definice původně navržena panelem na vysoké úrovni o současných hrozbách, výzvách a potřebné změně ve zprávě ze dne 2. prosince 2004). (5) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15. (6) Přijaté texty, P6_TA(2006)0382. (7) Úř. věst. C 131 E, 5.6.2003, s. 147 (8) Úř. věst. L 327, 24.11.2006, s. 1. (9) Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 1. (10) Úř. věst. C 298, 30.11.2002, s. 1 (11) Úř. věst. L 344, 28.12.2001, s. 93

Usnesení Evropského parlamentu o situaci v evropské ekonomice: přípravná zpráva o hlavních směrech hospodářských politik na rok 2007 (2006/2272(INI))

P6_TA(2007)0051 A6-0012/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2005–2008) předložené Komisí (KOM(2005)0141) (dále jen "integrované hlavní směry"),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2005/600/ES ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států(1),

-   s ohledem na ekonomické prognózy Komise(2),

-   s ohledem na hospodářskou zprávu EU za rok 2006 nazvanou "Dynamika přizpůsobování v eurozóně: Zkušenosti a úkoly", kterou Komise předložila dne 22. listopadu 2006,

-   s ohledem na zprávy o provádění národních programů reforem v rámci lisabonské strategie, které členské státy předložily na podzim roku 2006(3) ,

-   s ohledem na výroční zprávu Komise o pokroku v plnění lisabonské strategie ze dne 12. prosince 2006 s názvem "Provádění obnovené lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost - rok výsledků",

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané "Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí v EU" (KOM(2006)0574),

-   s ohledem na sdělení Komise "Demografická budoucnost Evropy – učiňme z problému výhodu" (KOM(2006)0571),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské centrální bance "Výroční prohlášení o eurozóně" (KOM(2006)0392),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 2005 k doporučení Komise o hlavních směrech hospodářských politik členských států a Společenství v rámci integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost (2005–2008)(4),

-   s ohledem na dokument předsednictví Rady o stěžejních bodech (Key Issues Paper) ze dne 7. února 2006 určený pro jednání rady ECOFIN s ohledem na zasedání Evropské rady na jaře 2007,

-   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000, zasedání Evropské rady v Göteborgu ve dnech 15. a 16. června 2001 a zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 22. a 23. března 2005,

-   s ohledem na čl. 99 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0012/2007),

A.   vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry jsou hlavním nástrojem EU v oblasti hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti, který se soustřeďuje na střednědobý horizont tří let; vzhledem k tomu, že by tento nástroj měl být na základě znění z roku 2005 a nadcházejícího hodnocení pečlivě posouzen a více propracován v zájmu jeho lepšího uplatňování,

B.   vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry, reformovaný Pakt stability a růstu a finanční rámec na léta 2007 až 2013 společně přispějí k vytvoření větší soudržnosti při tvorbě politik a ke zlepšení hospodářského řízení Evropské unie,

C.   vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry by neměly být považovány pouze za přejmenované stávající politiky, ale měly by se stát skutečně integrovaným balíčkem politik zahrnujících a sbližujících rozměry makroekonomiky, mikroekonomiky a zaměstnanosti,

D.   vzhledem k tomu, že integrované hlavní směry jsou základním prvkem lisabonské strategie a jako hlavní nástroj k její realizaci a s pomocí vyváženého uplatňování politik by měly usilovat o vzájemně podnětné reformy v oblasti hospodářství, zaměstnanosti, životního prostředí a sociálního zabezpečení,

E.   vzhledem k tomu, že hospodářský růst nepředstavuje cíl sám o sobě, ale nezbytnou podmínku, a tedy součást celkového přístupu, jenž usiluje o zajištění blahobytu a vysoké životní úrovně občanů; vzhledem k tomu, že úsilí o trvalý růst musí být založeno na hospodářské politice, politice sociálního zabezpečení, politice zaměstnanosti, politice životního prostředí a rozpočtové politice, které se řádně zhostí své odpovědnosti vůči budoucím generacím,

Využít hospodářského rozmachu a růstu zaměstnanosti v Evropské unii

1.   konstatuje, že po šesti letech slabého hospodářského růstu, stagnace nebo dokonce recese v mnoha členských státech, dosáhlo evropské hospodářství příznivějších výsledků s rychlejším hospodářským růstem ve srovnání s předchozím rokem, a sice v roce 2006 dosahoval růst HDP 2,8 % v Evropské unii a 2,6 % v eurozóně, avšak v roce 2007 by měl růst poklesnout na 2,4 % v Evropské unii a na 2,1 % v eurozóně; klade si otázku, do jaké míry může být evropský růst cyklické povahy, a zdůrazňuje, že je třeba zvýšit evropský růstový potenciál tak, aby se vytvářela pracovní místa;

2.   zdůrazňuje, že existují velké rozdíly mezi mírami růstu členských států, a vyjadřuje obavy z relativně nízké míry růstu v řadě velkých členských států, kterou lze přičíst především stagnující vnitřní poptávce; v této souvislosti konstatuje nadprůměrnou míru růstu ve skandinávských zemích, kterou v poslední době doprovází podstatné snížení nezaměstnanosti;

3.   zdůrazňuje, že v roce 2006 došlo ke zlepšení veřejných financí a snížení průměrného schodku rozpočtu na 2 % HDP; očekává další zkvalitnění veřejných financí, které nebude pouze odrazem cyklických jevů;

4.   konstatuje pozitivní vývoj na pracovním trhu, kdy se v roce 2006 zdvojnásobil roční nárůst produktivity práce z 0,6 % na 1,2 % a kdy nezaměstnanost klesla na 8 % v Evropské unii i eurozóně, přičemž se do roku 2008 očekává další pokles nezaměstnanosti na 7,3 % v Evropské unii a na 7,4 % v eurozóně, dále bere na vědomí růst zaměstnanosti kolem 1,4 %, což odpovídá 2,9 milionům nových pracovních míst vytvořených v roce 2006, a dalším 7 milionům nových pracovních míst, která by mohla být vytvořena v období 2007–2008, čímž by se míra zaměstnanosti zvýšila z 63,7 % v roce 2005 na 65,5 % v roce 2008; konstatuje však, že míra nezaměstnanosti je stále vysoká, zejména mezi ženami, a že zdaleka neodpovídá lisabonským cílům; vyzývá proto, aby bylo vynaloženo další úsilí na vytvoření účinného a inkluzivního evropského pracovního trhu, který bude flexibilní i bezpečný a umožní dosáhnout mnohem vyšší účasti; v této souvislosti zdůrazňuje, že nezbytné reformy je třeba vypracovat a provést v úzké spolupráci se sociálními partnery;

5.   je znepokojen trvale vysokou mírou chudoby v Evropské unii, která po poklesu ze 17 % na 15 % v polovině 90. let opět vzrostla na 17 % v roce 2005; v této souvislosti považuje za nepřijatelné, že v rozšířené Evropské unii má zhruba 80 milionů lidí disponibilní příjmy nižší než 60 % mediánu národního ekvalizovaného příjmu;

6.   zdůrazňuje, že se Evropská unie s nárůstem vývozu o 8 % dostala v roce 2006 na vedoucí pozici v celosvětovém měřítku, zdůrazňuje však, že přebytky vývozu činí pouze cca 0,3 procentního bodu současného růstu HDP v eurozóně, a upozorňuje na rizikové faktory spojené s vysokým směnným kurzem eura a dolaru; zdůrazňuje, že současný hospodářský rozmach je převážně výsledkem oživené domácí poptávky, která vzrostla zejména díky krátkodobým investicím; poukazuje na to, že základním problémem, kterému evropské hospodářství čelí v posledním desetiletí, je nedostatečná domácí poptávka způsobená nedostatkem důvěry v důsledku nezaměstnanosti; vyjadřuje však obavy z toho, do jaké míry lze dosáhnout plynulého nárůstu investic, výdajů spotřebitelů a trvalého zlepšování situace na pracovním trhu tak, aby se převážně cyklická konjunktura změnila ve strukturální vzestupný trend;

7.   považuje hospodářskou a měnovou unii a jednotný trh za rozhodující činitele posílení evropské ekonomiky; požaduje, aby byl vnitřní trh dokončen zejména v oblasti finančních služeb a odvětví energetiky, a to pomocí bezodkladného a důsledného provádění směrnic o elektřině a plynu; v souladu s tím požaduje investice do infrastruktury, která je potřebná pro dosažení tohoto cíle; od evropského trhu se službami očekává další ekonomické podněty, které zaručí poskytovatelům služeb nediskriminační přístup, a dodržování pracovního práva a práva sociálního zabezpečení v místě poskytování služeb; s ohledem na poslední rozšíření naléhavě žádá členské státy, aby zachovaly otevřený a volný trh práce, který podporuje hospodářský růst;

8.   poukazuje na to, že trvalejší zvyšování hospodářského růstového potenciálu v Evropské unii, který bude zaštítěn lisabonskou agendou, vyžaduje další provádění vyvážených reforem, včetně opatření zaměřených na posílení inovace, technologického pokroku a akumulace lidského kapitálu, odstranění zbývajících překážek, které narušují fungování vnitřního trhu, a vytvoření prostředí příznivějšího pro podnikatelskou činnost v členských státech;

9.   upozorňuje, že v souvislosti s očekávaným poklesem hospodářského růstu v USA, a tudíž i světového obchodu, může hrozit vnější šok, jako např. vyrovnání globální nerovnováhy, které značně ovlivní směnné kurzy a finanční trhy, nebo další možný růst cen ropy, a proto je nutné podporovat a posilovat hospodářský rozmach prostřednictvím hospodářské politiky zvyšující efektivitu trhu zboží, služeb, práce a kapitálu, zaměřené na podporu růstu a řídící se stejnou měrou vývozem i domácí poptávkou;

10.   je znepokojen směnným kurzem eura, který by mohl oslabit konkurenceschopnost Evropy vůči Spojeným státům; očekává, že Evropská centrální banka bude vývoj pečlivě sledovat a přijme vhodná opatření k ochraně hospodářských zájmů Evropy v mezinárodním finančním systému;

Podpořit členské státy k dosažení standardních výsledků

11.   poukazuje na to, že se reálný hospodářský růst v Evropské unii vyznačuje starými a novými rozdíly, a sice nejnižším růstem HDP mezi zeměmi EU-15 v Portugalsku (1,2 % HDP) a Itálii (1,7 %) a vysokou mírou růstu připadající na Španělsko (3,8 %), Řecko (3,8 %) a zejména Švédsko (4 %), Finsko (4,9 %) a Lucembursko (5,5 %); konstatuje, že z nových členských států zaznamenávají vysokou míru růstu na Slovensku (6,7 %), v Litvě (7,8 %), v Estonsku (10,5 %) a v Lotyšsku (11 %); zdůrazňuje, že tyto rozdíly rovněž odrážejí značné strukturální odlišnosti, různé domácí hospodářské politiky a demografické struktury a asymetrické dopady společných politik, které představují hlavní rizika pro vnitřní soudržnost Evropské unie; proto zdůrazňuje, že je zapotřebí politik, jež posílí hospodářskou soudržnost a tím podpoří vnitřní trh a měnovou unii;

12.   zdůrazňuje, že pokud jde o modernizaci a ekonomickou výkonnost, jsou nejúspěšnější ty členské státy, které kombinují prozíravé a vyvážené strukturální reformy a doprovází je nadprůměrně vysokými investicemi do dopravy, informačních technologií, výzkumu a vývoje, inovací, vzdělání, celoživotního vzdělávání, pečovatelských zařízení a do obnovení spolehlivých sociálních sítí; konstatuje, že tytéž členské státy většinou disponují vysoce účinnou a transparentní správou, inovativním podnikatelským prostředím a rozpočtovými přebytky, mají nadprůměrně nízkou míru zadlužení a velmi účelně vynakládají veřejné prostředky, přičemž vykazují ve srovnání s průměrem EU téměř dvojnásobný podíl technického pokroku na národním růstu; usuzuje, že politiky, v jejichž rámci zmíněné členské státy usilují o dosažení vysoké míry zaměstnanosti, včetně zaměstnanosti žen a starších pracovníků, umožní Evropské unii čelit s větší sebedůvěrou současným a budoucím problémům, jako je stárnoucí obyvatelstvo a narůstající hospodářská soutěž jakožto důsledek globalizace;

13.   v této souvislosti zdůrazňuje, že tyto nejúspěšnější členské státy lze také považovat, pokud jde o jejich strategie hospodářské a sociální obnovy, za modelové příklady úspěšného uplatňování lisabonské strategie, a vybízí ostatní členské státy, aby se jimi řídily, i když opatření určená k realizaci lisabonské strategie musí být vytvořena s přihlédnutím k situaci v daném členském státě a tento členský stát za ně nese odpovědnost;

14.   v souvislosti s národními reformními programy členských států konstatuje, že jsou celkově charakterizovány větší harmonizací a také zahrnují nový závazek vypracovat politiku přímo usilující o splnění cílů, které byly stanoveny v rámci Evropy; zdůrazňuje nicméně, že výchozí situace členských států jsou velmi odlišné a že vykazují značné rozdíly v obsahu, tempu a intenzitě reforem ve všech oblastech politiky; zastává názor, že reformy reagují na současnou hospodářskou situaci a otázku zaměstnanosti pouze v omezené míře a že často celkový reformní program nezahrnuje v dostatečném rozsahu hlavní úkoly, jako je inovace, vytváření pracovních míst, zásobování energií, udržitelné životní prostředí a lepší tvorba právních předpisů; vyslovuje politování nad tím, že právě v oblasti zvýšení míry zaměstnanosti a aktivní politiky zaměstnanosti je pokrok a reformní úsilí menší než v ostatních oblastech; naproti tomu vítá úsilí vynaložené na posílení odpovědnosti na vnitrostátní a regionální úrovni (ownership) a zapojení parlamentů a sociálních partnerů a vybízí, aby se v tomto směru pokračovalo;

Zvyšovat potenciál – rozšiřovat úspěchy: co je nutno učinit

15.   vyzývá členské státy, aby využily novou ekonomickou situaci a s ní vytvořený manévrovací prostor k podpoře takového udržitelného hospodářského růstu, který se bude více orientovat na kvalitativní cíle; zdůrazňuje, že zdravé a stabilní makroekonomické prostředí vyžaduje ozdravění veřejných financí, konsolidovanější rozpočty a inteligentní soukromou a veřejnou investiční politiku, která vytvoří infrastruktury zaměřené do budoucnosti a která již dnes otevírá zítřejší trhy;

16.   zdůrazňuje, že v zájmu plného využití potenciálu vnitřního trhu a posílení postavení Evropy na světovém trhu je nutno omezit stávající protekcionistické tendence a tendence narušující hospodářskou soutěž;

17.   upozorňuje na úlohu, kterou mají malé a střední podniky ( dále jen "MSP") při vytváření pracovních příležitostí; zdůrazňuje proto, že je třeba pro ně vytvořit příznivé podmínky pomocí výhodnějších daňových úprav, omezení regulace a administrativní zátěže, snadnějšího přístupu k finančním prostředkům, snížení podnikových nákladů na energii, dopravu, komunikace a služby, dále pomocí lepšího přístupu k informačním a komunikačním technologiím a zvýšení investic do výzkumu, vývoje a inovací;

18.   zdůrazňuje význam, který má pro evropské hospodářství vynikající konkurenceschopnost a potřeba udržet potenciál poptávky, a od hospodářských činitelů očekává, že budou dále usilovat o dosažení rychlejšího dlouhodobého růstu za podmínek hospodářské stability a udržitelného rozvoje, a to i pomocí účinnější koordinace hospodářských politik;

19.   v této souvislosti zdůrazňuje význam vzdělání, zejména terciárního, pro posílení dalšího potenciálu hospodářského růstu a zvýšení úrovně kvalifikace, mobility a adaptability evropských občanů; vyzývá členské státy, aby se více snažily o to, aby byly evropské vzdělávací systémy přitažlivější, přístupnější a konkurenceschopnější;

20.   připomíná, že dosažení cílů lisabonské strategie vyžaduje dostatečné finanční zdroje z rozpočtu Společenství; v této souvislosti lituje, že pro splnění uvedených cílů nebyly vyčleněny dostatečné finanční zdroje;

21.   je toho názoru, že současný a koordinovaný postup členských států při výdajích na podporu vysokého růstu, pobídky soukromých investic a společné iniciativy v oblasti spolupráce soukromého a veřejného sektoru mohou rozvíjet důležitou součinnost, zvýšit schopnost Evropy řešit úkoly v oblasti vědy a výzkumu, dopravy a komunikace, udržitelného zásobování energií a životního prostředí a že v evropském rámci podpoří účinné rozdělení zdrojů; v této souvislosti poukazuje na význam koordinovaného daňového rámce, včetně úpravy daně z příjmu právnických osob příznivé pro MSP a zaměřené na vytváření pracovních příležitostí; domnívá se, že by členské státy měly zlepšit daňovou účinnost a sociální příspěvky s cílem usnadnit vytváření pracovních míst, zvláště pro konkrétní sociální skupiny, jako jsou ženy, dlouhodobě nezaměstnaní a starší lidé; zastává názor, že by konkurenceschopné daňové režimy měly podporovat zakládání nových podniků, aniž by byly narušeny vnitrostátní možnosti financování, a že by měly přenést zatížení ze zdanění práce na zdanění ve prospěch životního prostředí, včetně daňových pobídek na podporu výzkumu a vývoje a využívání obnovitelných zdrojů;

22.   s ohledem na nadcházející přezkum finančního rámce opětovně vyzývá k tomu, aby byl rozpočet EU schválen s ohledem na lisabonské cíle a aby bylo tímto způsobem podpořeno plné provádění lisabonské strategie jako celku;

23.   uznává, že bylo dosaženo značného pokroku při přesunutí důrazu státní podpory na horizontální cíle; vyzývá členské státy, aby v tomto trendu pokračovaly a nadále státní pomoc podřizovaly cílům lisabonské strategie, jako jsou zaměstnanost, inovace a udržitelnost;

24.   zdůrazňuje, že je v budoucnu nutné ještě více směřovat konkurenceschopnost evropských ekonomik k inteligentnímu a udržitelnému hospodářskému procesu a účinněji využívat zdroje; v této souvislosti doporučuje učinit na národní úrovni zejména následující opatření, která přispějí nejen k modernizaci hospodářství, rozvoji nových technologií a posílení konkurenceschopnosti, ale také ke snížení dopadu na životní prostředí a k vytvoření pracovních příležitostí v nových oblastech:

25.   za hlavní úkol v rychle se měnící ekonomice považuje vytvoření nových pracovních příležitostí pro všechny skupiny obyvatelstva; zdůrazňuje, že v této souvislosti jsou nejvíce ohroženy nejzranitelnější občané a že je třeba přednostně podpořit "aktivní začlenění" a obecně vytvářet lepší pracovní místa; dále zdůrazňuje, že v souvislosti s novými pracovními příležitostmi i v zájmu snadnějšího sladění profesního a soukromého života je nutné vyvážit nové požadavky na flexibilitu a připravenost pracovníků k rekvalifikaci a zajištění nových způsobů zabezpečení ("flexicurity"); v této souvislosti vyzývá, aby se zlepšily možnosti zapojení žen, starších pracovníků, mladých lidí, dlouhodobě nezaměstnaných a přistěhovalců na trhu práce a aby na něj měli snazší přístup, a za tímto účelem by se na národní úrovni měly více prosazovat m.j. následující opatření v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání:

26.   zdůrazňuje, že v zájmu makroekonomické stability je nutné, aby bylo zvyšování produktivity práce doprovázeno spravedlivějším rozdělováním výsledků hospodářského růstu a posílením sociální soudržnosti; v této souvislosti poukazuje na požadavek, že by růst mezd měl být v souladu s růstem produktivity ve střednědobém horizontu; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné posílit v evropských podnicích kulturu podpory a účasti v rámci koncepce řádného řízení podniků a sociální odpovědnosti podniků;

27.   zdůrazňuje potřebu posílené a strukturované spolupráce v Evropské unii a zejména v eurozóně s cílem posílit řízení a proces evropské integrace, neboť pouze tak lze čelit světovým ekonomickým výzvám; vyzývá proto Radu a Komisi, aby zajistily, že výroční zpráva o eurozóně v budoucnu nabídne praktičtější nástroje, jež umožní prohloubit dialog mezi různými institucemi EU, které se zabývají posílením hospodářského řízení Evropské unie; dále zastává názor, že by Euroskupina měla při sestavování a provádění národních rozpočtových programů více usilovat o zajištění lepší obsahové i časové vyváženosti a harmonizace, což by bylo významným přínosem k prosazování hospodářské reformní agendy; navrhuje, aby byla v rámci intenzivnější a strukturovanější spolupráce v eurozóně vyzvána ostatní příslušná uskupení v Radě k účasti na takové spolupráci;

Urychlit nutné institucionální reformy

28.   podporuje nový přístup Komise, kdy v návaznosti na hodnocení národních reformních programů sestavila pro jednotlivé členské státy zvláštní doporučení, a naléhá na Evropskou radu, aby tato doporučení schválila; v této souvislosti však zdůrazňuje, že je naléhavě třeba upevnit vzájemně posilující přístup integrovaných hlavních směrů, který musí být zohledněn v národních reformních politikách; opakovaně požaduje, aby Komise zajistila průhlednou výměnu osvědčených postupů a zveřejnila seznam, kde bude uvedeno pořadí členských států s nejlepšími a nejhoršími výsledky reforem v daném roce, což umožní poučit se z úspěchů i nezdarů; v této souvislosti však upozorňuje, že k pokrytí všech oblastí politik lisabonské strategie je zapotřebí dostatečný počet integrovaných ukazatelů;

29.   lituje toho, že ve vnitrostátních politikách mnoha členských států je lisabonská strategie stále nedostatečně viditelná, a domnívá se, že k účinnému provádění této strategie je nezbytná mobilizace všech hospodářských subjektů; je přesvědčen, že zejména lepší účast sociálních partnerů, národních parlamentů a občanské společnosti zviditelní lisabonskou strategii, zvýší kvalitu veřejné diskuse o hospodářských reformách, posílí odpovědnost a zlepší informovanost veřejnosti o nutnosti úzce koordinovat hospodářské politiky v zájmu řešení hlavních úkolů, které přináší probíhající proces globalizace, a přijetí společného stanoviska ke zlepšení hospodářského řízení v Evropské unii; důrazně vyzývá členské státy, aby zodpovědně uplatňovaly integrované hlavní směry a národní reformní programy podle zásady "ownership", a aby více zapojily národní parlamenty a ostatní zainteresované subjekty, jako jsou např. sociální partneři; žádá, aby byla pravidelně prováděna hodnocení relevance národních reformních programů podle zásady "benchmarkingu" a rozsáhlejší konzultace v těch členských státech, kde to ještě není pravidlem; očekává, že priority stanovené v národních reformních programech budou lépe zohledněny, pokud jde o harmonogram a obsah rozhodnutí v rámci vnitrostátních rozpočtů;

30.   vítá konsolidaci a integraci hlavních směrů pro opatření hospodářské a strukturální politiky a politiky zaměstnanosti; v této souvislosti opakuje, že hlavní směry hospodářské a strukturální politiky musí mít stejný legislativní status jako hlavní směry politiky zaměstnanosti a že musí být vypracována interinstitucionální dohoda, která vyjasní účast Parlamentu v tomto kontextu;

31.   očekává, že v souvislosti s připravovanou revizí integrovaných hlavních směrů dojde mezi příslušnými orgány EU ke společnému procesu reflexe, a navrhuje, aby byla po zasedání Evropské rady na jaře 2007 ustavena interinstitucionální pracovní skupina; s cílem zlepšit uplatňování reformní agendy EU doporučuje diskutovat a přemýšlet o následujících aspektech:

32.   opět vyslovuje politování nad tím, že se Parlament, Rada a Komise doposud neshodly na jednoznačném plánu a kodexu chování, na jejichž základě by byla zajištěna náležitá spolupráce a plné zapojení těchto tří orgánů EU při dalším projednávání integrovaných hlavních směrů jako klíčového nástroje lisabonské strategie; vyzývá v této souvislosti Radu a Komisi, aby vzhledem k blížící se revizi integrovaných hlavních směrů neprodleně předložily návrhy pro úzkou spolupráci mezi těmito třemi orgány EU;

o
o   o

33.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 205, 6.8.2005, s. 21. (2) Podzim 2006, č. 5/2006. (3) http://ec.europa.eu/growthandjobs/key/nrp2006_en.htm. (4) Úř. věst. C 117 E, 18.5.2006, s. 248.

Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Dárfúru

P6_TA(2007)0052 RC-B6-0068/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na výsledky zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy konané ve dnech 12.–13. února 2007,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Dárfúru, zejména na usnesení ze dne 16. září 2004(1), ze dne 23. června 2005(2), ze dne 6. dubna 2006(3) a ze dne 28. září 2006(4),

-   s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1706(2006) navrhující vyslání mírové jednotky čítající 22 000 vojáků do Dárfúru,

-   s ohledem na Mírovou dohodu o Dárfúru podepsanou dne 5. května 2006 v nigerijské Abuji,

-   s ohledem na úmluvu OSN o právech dítěte, která je právně závazná a bez výjimky použitelná,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   hluboce znepokojen skutečností, že v důsledku konfliktu v Dárfúru za účasti pravidelných jednotek, provládních milicí a povstalců v posledních třech letech zahynulo nejméně 400 000 lidí a více než 2 500 000 dalších uprchlo ze svých domovů, přestože v nigerijské Abuji byla dne 5. května 2006 podepsána Dárfúrská mírová dohoda,

B.   vzhledem k tomu, že se súdánská vláda a povstalecké skupiny dne 11. ledna 2007 dohodly na příměří po období 60 dní, avšak bezohledné útoky na civilisty i humanitární pracovníky neztenčenou měrou pokračují, přičemž humanitární organizace hovoří o "intenzitě násilí, která v Dárfúru zatím nebyla zaznamenána"(5),

C.   vzhledem k tomu, že dárfúrský konflikt – stejně jako beztrestnost jeho aktérů – stále více ohrožuje stabilitu středoafrického regionu a představuje hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti,

D.   vzhledem k tomu, že doktrína OSN o "povinnosti chránit" uvádí, že pokud "vnitrostátní orgány nejsou zjevně schopny chránit obyvatelstvo před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti", mají ostatní povinnost poskytnout potřebnou ochranu,

E.   vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN ve své rezoluci č. 1706(2006) pověřila novou mírovou jednotku OSN o síle až 22 500 vojáků a policistů, aby převzala operace v Dárfúru od Africké mise v Súdánu (AMIS), a znovu ubezpečila o plném respektování súdánské svrchovanosti, jednoty, nezávislosti a územní celistvosti,

F.   vzhledem k tomu, že sexuální násilí proti ženám a dětem bylo prohlášeno za zločin proti lidskosti, avšak systematického znásilňování obě strany dárfúrského konfliktu i nadále využívají jako válečnou zbraň a i přes četná ujištění súdánské vlády dochází neztenčenou měrou k sexuálnímu násilí,

G.   vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní tribunál zahájil v červnu 2005 vyšetřování zločinů v Dárfúru,

H.   vzhledem k tomu, že mučení a nucené odvody dospělých i dětí se v Dárfúru staly součástí porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, přičemž oběti mučení jsou natolik vystrašené, že tyto případy porušování v důsledku obavy z odplaty nehlásí ani misi AMIS, ani humanitárním pracovníkům,

1.   vyzývá OSN, aby jednala v souladu se svojí doktrínou o "povinnosti chránit" a aby ve své činnosti vycházela z toho, že súdánská vláda nechrání své obyvatelstvo v Dárfúru před válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti, a rovněž na tom, že neposkytuje svému obyvatelstvu humanitární pomoc;

2.   žádá proto OSN, aby i v případě, že súdánská vláda neposkytne souhlas nebo svolení, jasně stanovila datum vyslání mírové jednotky podporované OSN do Dárfúru na základě kapitoly VII Charty OSN a v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1706(2006) a dohody OSN ze dne 16. listopadu 2006, která by bez dalšího odkladu zajistila koridory pro humanitární pomoc s cílem poskytnout podporu obyvatelstvu v této oblasti, jehož utrpení a izolace se stále prohlubují;

3.   vyzývá vlády členských států Evropské unie, Radu a Komisi, aby se zhostily svých povinností a pokusily se obyvatelům Dárfúru poskytnout účinnou ochranu před humanitární katastrofou, jak jen to bude možné;

4.   vyjadřuje politování nad tím, že súdánská vláda pokračuje v podpoře džandžavídských jednotek a jejich bombardování Dárfúru, které je jasným a závažným porušením Mírové dohody o Dárfúru;

5.   vyzývá mezinárodní společenství včetně členských států EU, aby v této oblasti daly k dispozici vybavení k prosazování bezletové zóny nad Dárfúrem vytvořené na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1591(2005);

6.   vyzývá orgány EU a další mezinárodní aktéry, aby použili sankce zaměřené na kteroukoli ze stran, súdánské včetně vlády, které porušují příměří nebo útočí na civilisty, mírové síly nebo humanitární operace, a aby uskutečnili všechny nezbytné kroky, jež by pomohly ukončit beztrestnost díky uplatnění režimu sankcí Rady bezpečnosti OSN prostřednictvím cílených hospodářských sankcí, včetně zákazů cestování a zmrazení aktiv, což EU v minulosti učinila v případě jiných zemí(6); zdůrazňuje, že sankce proti Súdánu by měly rovněž zahrnovat hrozbu ropným embargem;

7.   vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby znovu uspořádaly mírové rozhovory s cílem zlepšit mírovou dohodu o Dárfúru a dosáhnout toho, aby byla přijatelná pro všechny strany; vyzývá mezinárodní aktéry, aby všechny strany výsledné dohody volali k odpovědnosti, a naléhá na všechny strany zapojené do dárfúrského konfliktu, aby uvedenou dohodu bezodkladně realizovaly, a prokázaly tak svou vůli řešit konflikt mírovou cestou;

8.   vyzývá súdánskou vládu, aby plně spolupracovala s Mezinárodním trestním tribunálem s cílem ukončit stav beztrestnosti;

9.   vyzývá Čínu, aby odpovědně využila svého významného vlivu v regionu a přiměla súdánskou vládu k dodržování jejích závazků v rámci souhrnné mírové dohody ze dne 9. ledna 2005 a mírové dohody o Dárfúru; dále Čínu vyzývá, aby zastavila vývoz zbraní do Súdánu a přestala v Radě bezpečnosti OSN blokovat rozhodnutí o uvalení cílených sankcí na súdánskou vládu;

10.   bere na vědomí rozhodnutí Rady OSN pro lidská práva vyslat do Dárfúru misi na vysoké úrovni, která vyšetří porušování lidských práv v této oblasti, což by mělo poskytnout základ pro kroky, kterými budou pachatelé takovýchto zločinů pohnáni k odpovědnosti, a zdůrazňuje potřebu, aby byl tým mise nezávislý a důvěryhodný; odsuzuje průtahy, které vznikly v důsledku neudělení víz členům této mise;

11.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, hlavám států a vlád členských států, vládě a parlamentu Súdánu, Radě bezpečnosti OSN, nejvyšším státním a vládním představitelům Ligy arabských států a vládám zemí AKT, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU a orgánům Africké unie.

(1) Úř. věst. C 140 E, 9.6.2005, s. 153. (2) Úř. věst. C 133 E, 8.6.2006, s. 96. (3) Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 320. (4) Přijaté texty, P6_TA(2006)0387. (5) "Humanitární organizace varují, že se operace v Dárfúru blíží kritickému bodu", tisková zpráva organizací Action Against Hunger, CARE International, Oxfam International, Norwegian Refugee Council, World Vision a Save the Children k závěrům vrcholné schůzky Africké unie, 29. ledna 2007 (6) Bělorusko, Demokratická republika Kongo, Pobřeží slonoviny, Severní Korea, Moldavsko, Barma, Zimbabwe.

Usnesení Evropského parlamentu o výroční zprávě EIB za rok 2005 (2006/2269(INI))

P6_TA(2007)0053 A6-0011/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na články 266 a 267 Smlouvy o ES, kterými se zřizuje Evropská investiční banka (EIB), a na protokol o statutu Evropské investiční banky připojený ke Smlouvě,

-   s ohledem na zprávu o činnosti skupiny EIB za rok 2005, její plán činnosti na období 2006–2008, výroční zprávu Evropského investičního fondu (EIF) za rok 2005, výroční zprávy Výboru pro audit za rok 2005 a odpovědi řídícího výboru, obecnou zprávu k hodnocení činnosti za rok 2005 a slyšení prezidenta EIB v příslušném parlamentním výboru dne 20. června 2005,

-   s ohledem na Evropskou iniciativu pro růst odsouhlasenou v závěrech předednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu konaném ve dnech 12. a 13. prosince 2003,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 8. března 2005 o činnosti Evropské investiční banky za rok 2003(1) a na své usnesení ze dne 4. dubna 2006 o hospodářské situaci v Evropě: přípravná zpráva o hlavních směrech hospodářské politiky 2006(2),

-   s ohledem na zprávu EIB o životním prostředí za rok 2004,

-   s ohledem na publikaci EIB "Sociální hodnocení projektů mimo Evropskou unii: přístup Evropské investiční banky" ze dne 2. října 2006,

-   s ohledem na Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), v souladu s níž se Společenství zavázalo zaručit "právo na přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí",

-   s ohledem na čl. 112 odst. 2 a článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0011/2007),

A.   vzhledem k tomu, že EIB je veřejnou bankou s politickým rozměrem, která byla založena Smlouvou o ES jako hlavní finanční instituce pro dosažení cílů Evropské unie,

B.   vzhledem k tomu, že potenciál růstu evropské ekonomiky je i nadále příliš nízký, pohybuje se kolem 2 %, což je mnohem méně, než dosahují ostatní oblasti ve světě, a je nedostatečný pro zajištění zaměstnání pro více než dvanáct milionů nezaměstnaných Evropanů a pro rozvoj v rozšířené Evropě,

C.   vzhledem k tomu, že v roce 2005 poskytla EIB úvěry v hodnotě 47 400 milionů EUR, z nichž 42 300 milionů EUR bylo poskytnuto členským státům, 2 000 milionů EUR přistupujícím zemím a 3 100 milionů přidruženým zemím, a vzhledem k tomu, že zhruba 9 000 milionů EUR bylo rozděleno prostřednictvím zprostředkovatelských bank,

D.   vzhledem k tomu, že z úvěrů poskytnutých skupinou EIB bylo 34 000 milionů EUR přiděleno na hospodářskou a sociální soudržnost, 10 700 milionů EUR na iniciativu "Inovace 2010", 12 300 milionů EUR na ochranu životního prostředí, 8 200 milionů EUR na rozvoj transevropských sítí, 4 200 milionů EUR na podporu malých a středních podniků (MSP), 3 600 milionů EUR jako příspěvek pro evropskou vnější spolupráci a politiku rozvojové pomoci, 400 milionů EUR fondům rizikového kapitálu a 1 700 milionů EUR na záruky pro MSP,

E.   vzhledem k tomu, že se v dokumentu Komise s názvem "Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost (2005–2008)" (KOM(2005)0141) zdůrazňuje nezbytnost podporovat podnikatelštější kulturu a zakládání nových podniků a že jedním ze způsobů, jak těchto cílů dosáhnout, je zlepšit přístup k financování pro MSP,

F.   vzhledem k tomu, že MSP, kterých je v EU celkem téměř 23 milionů, tvoří polovinu celé ekonomiky EU a zaměstnávají dvě třetiny evropských pracovníků, musí hrát důležitou úlohu v rámci hospodářské a sociální soudržnosti,

G.   vzhledem k tomu, že k vyrovnání se s vysokými cenami energií, zaručení bezpečnosti dodávek a k zastavení klimatické změny je nezbytná nová evropská energetická politika,

1.   blahopřeje EIB ke zprávě o činnosti za rok 2005, ke zprůhlednění její činnosti vůči veřejnosti a ke zlepšení systémů kontroly; podporuje EIB, aby pokračovala ve svém úsilí rozvíjet evropskou ekonomiku;

Strategie a činnosti

2.   vítá skutečnost, že EIB vzala za své cíle lisabonské strategie v oblasti růstu a zaměstnanosti a vítá změny v její činnosti, které uskutečnila, aby těchto cílů dosáhla; domnívá se, že vyvstává otázka, zda jsou zdroje EIB pro dosažení těchto cílů dostačující;

3.   konstatuje, že ve strategii EIB revidované v roce 2005 zůstává podpora ekonomické a sociální soudržnosti v rámci EU i nadále hlavním cílem EIB; vyzývá proto, aby se činnost EIB v této oblasti zaměřila na nejméně rozvinuté regiony;

4.   naléhavě žádá EIB v souvislosti s iniciativou "Inovace 2010", aby financovala projekty, které mají přímou souvislost s inovacemi; s ohledem na vzdělání a odbornou přípravu vyzývá, aby byl plně podporován cíl Evropské unie stát se společností založenou na znalostech, se zvláštním důrazem na vzdělávací projekty související s inovacemi v oblasti vyššího i základního vzdělání, aby došlo ke zlepšení evropského lidského potenciálu; podporuje EIB v jejím úsilí, aby se méně rozvinuté oblasti staly součástí ekonomiky založené na znalostech;

5.   blahopřeje EIB, že splnila svůj cíl přidělit 30 až 35 % svých individuálních půjček v rámci Evropské unie na projekty zaměřené na ochranu nebo zlepšení přírodního nebo městského prostředí; konstatuje, že z celkové částky poskytnuté na půjčky v rámci Evropské unie bylo 60 % poskytnuto v souvislosti s městským prostředím (veřejná doprava a obnova měst) a pouze 20 % bylo určeno na výzkum energetické účinnosti a rozvoj obnovitelných energií; vyzývá proto EIB, aby prostředky na ochranu životního prostředí rozdělovala koherentněji;

6.   vítá záměr EIB vypracovat nový akční plán pro energii, který bude obsahovat nové energetické cíle Evropské unie; vybízí EIB, aby především v nových členských státech a v oblasti MSP, kde jsou možnosti ke zlepšení největší, přijala ambicióznější cíle pro financování jak obnovitelných energií, tak programů pro zvýšení energetické účinnosti;

7.   blahopřeje EIB k tomu, že funguje jako finanční katalyzátor, zejména pokud se jedná o úvěry určené na podporu partnerství uzavírané mezi veřejným a soukromým sektorem, které prosazují účast soukromého sektoru na financování transevropských sítí; žádá, aby byl vyvinut specifický nástroj k poskytování záruk EU pro projekty transevropských dopravních sítí (TEN-T), aby bylo pokryto riziko, že příjmy nebudou v počátečním stádiu provozu dosahovat očekávané úrovně; zdůrazňuje význam zlepšování rozsahu energetických sítí směřujících do členských států a vedených mezi nimi pro usnadnění vytvoření vnitřního trhu s dodávkami a distribucí energie;

8.   je toho názoru, že činnosti EIB by měly odrážet potřeby rozšířené Evropské unie; zdůrazňuje, že EIB nemá stálé zastoupení v regionu Baltského moře, které by pokrývalo pobaltské státy, Dánsko, Finsko, Švédsko a země EHP/ESVO;

9.   požaduje větší konzistentnost při působení EIB mimo EU, a to co se týče jak dostatku prostředků v průběhu celého období nového mandátu, tak také jejich přidělování jednotlivým geografickým oblastem; zdůrazňuje, že úvěry poskytnuté Latinské Americe nejsou dostačující, neboť jejich výše představuje pouze 2,5 % celkové částky přidělené na projekty mimo Evropskou unii; vítá novou iniciativu, která kombinuje úvěry EIB a pomoc EU určenou na projekty regionální infrastruktury v Africe, stejně jako další iniciativy podporující africký rozvojový program, který musí být rozvíjen na základě kritérií environmentální, sociální a hospodářské udržitelnosti; vyzývá EIB, aby společně s globálními úvěry poskytovanými partnerským zemím Středomoří realizovala technickou pomoc s cílem napomáhat rozvoji a reformě místního finančního sektoru;

10.   blahopřeje Radě guvernérů EIB, že stanovila v roce 2005 pomoc MSP za jeden ze svých pěti hlavních cílů; podporuje EIB v jejím úsilí rozvíjet finanční nástroje odpovídající potřebám MSP takovým způsobem, aby se stalo cílem, že globální úvěry přidělené MSP budou každoročně představovat více než 50 % celkové částky všech poskytnutých globálních úvěrů;

Operační metody

11.   vítá posílení spolupráce s Komisí v oblasti nových programů, jejichž cílem je zvýšit účinnost výdajů na základě zkušeností, které EIB získala, a to zejména při realizaci programu nazvaném Společná pomoc při podpoře projektů v evropských regionech (JASPERS);

12.   zdůrazňuje, že řada nových finančních nástrojů řízených EIB a EIF znásobí výši nevratné pomoci, a je potěšen, že byla zahájena iniciativa nazvaná Společné evropské zdoje pro mikro až středně velké podnikatele (JEREMIE), neboť může až desetinásobně navýšit objem rozpočtu strukturálních fondů prostřednictvím činností prováděných EIF, jež slouží k převádění podpor do řady finančních produktů určených pro MSP;

13.   je toho názoru, že nové způsoby spolupráce a financování je nutno pečlivě vyhodnocovat s cílem napravit případné administrativní nedostatky, které se mohou vyskytnout;

14.   připomíná EIB, že její úvěry, které zprostředkujícím finančním institucím poskytuje za výhodnějších podmínek, nesmějí nahrazovat úvěry, které by stejně byly poskytnuty soukromým sektorem;

15.   vyzývá Účetní dvůr, aby zajistil, že podmínky platící pro úvěry a záruky poskytované EIB, jež se týkají prostředků z rozpočtu EU, neumožní určitým privilegovaným subjektům, aby měly nepřímý zisk z neoprávněné pomoci, pokud by mohly finanční prostředky získat na trhu;

16.   vyzývá EIB, aby po provedení analýzy účinků politik EU vypracovala podrobnou studii o skutečném přínosu investic EIB do regionálního rozvoje a zavedla vhodné ukazatele, jak doporučilo její oddělení evaluace;

17.   doporučuje EIB, aby zejména v případě MSP zlepšila možnosti přístupu k financím, a to rozšířením počtu finančních institucí, které mají odpovídající odborné znalosti a možnosti poskytovat úvěry na podporu priorit EU a které působí v každé zemi jako zprostředkovatelé, což by zároveň zlepšilo podmínky pro konečné příjemce;

18.   doporučuje, aby EIB ve své příští výroční zprávě položila zvláštní důraz na svůj vztah s bankami, které se na vnitrostátní úrovni specializují na poskytování úvěrů MSP, a připomíná, že dobrá spolupráce mezi EIB a těmito bankami může být pro MSP jen přínosem;

19.   domnívá se, že by za účelem přínosu pro MSP měla být podporována kombinace finančních prostředků poskytovaných EIB se schválenou státní podporou;

Průhlednost a výkonnost

20.   žádá EIB, aby při výběru projektů, jež mají být financovány, jasněji vysvětlovala hodnotící kritéria a aby předkládala hodnocení svého působení na základě hospodářského růstu a zaměstnanosti; doporučuje, aby EIB zveřejňovala informace o investičních projektech, do nichž je zapojena, a vybízela tak soukromé investory k účasti na případném financování těchto projektů;

21.   doporučuje EIB, aby stanovila jednoznačnější kritéria pro řízení konečného přidělování svých globálních úvěrů; a vyzývá EIB, aby stanovila průhledný postup pro určování a hodnocení toho, jak úvěry používají zprostředkující banky, a to především s cílem zjistit, zda mají z kvality úvěrů EIB opravdu prospěch koneční příjemci;

22.   vyzývá EIB, aby zajistila, že její provozní normy budou v souladu s mezinárodními normami a osvědčenými postupy; dále ji vyzývá, aby vytvořila průhledný mechanismus účasti s cílem zapojit organizace občanské společnosti a ostatní zúčastněné strany do vytváření posílených sociálních norem EIB;

23.   vyzývá EIB, aby vytvořila nový environmentální rámec založený na jasných, závazných a vymahatelných minimálních normách, který by EIB poskytl příležitost objasnit své hodnoty a normy všem zúčastněným subjektům, včetně místních společenství;

24.   blahopřeje EIB k rozvoji jejího kontrolního systému, jenž klade větší důraz na hodnocení operací ex-post; vítá zveřejnění souhrnného hodnocení, které vypracovalo oddělení pro hodnocení operací; opakuje žádost uvedenou v bodě 14 svého usnesení ze dne 22. dubna 2004 ke zprávě o činnosti Evropské investiční banky za rok 2002(3), aby EIB informovala o neúspěšných projektech, aby bylo možné se z nich poučit;

25.   bere na vědomí záměr EIB podílet se dobrovolně na stanovení mezinárodního ukazatele kapitálové přiměřenosti (Basilej II); žádá EIB, aby informovala o použitých metodách a důležitých složkách tohoto ukazatele; požaduje, aby se prozkoumal způsob dohledu nad uplatňováním Basileje II;

26.   schvaluje důraz na průhlednost, který EIB představila v rámci své politiky zpřístupňování informací veřejnosti ze dne 28. března 2006;

27.   vyzývá EIB, aby i nadále pokračovala ve zlepšování své komunikační politiky; požaduje, aby byly nejdůležitější informace na webových stránkách EIB přeloženy do všech jazyků EU;

28.   žádá EIB, aby Parlamentu a veřejnosti i nadále předkládala každoroční shrnutí opatření přijatých za účelem zlepšení své činnosti v souladu s předchozími usneseními Parlamentu;

o
o   o

29.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a Evropské investiční bance.

(1) Úř. věst. C 320 E, 15. 12. 2005, s. 66. (2) Úř. věst. C 293 E, 2. 12. 2006, s. 163. (3) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s.1019.

Usnesení Evropského parlamentu o makroekonomických dopadech zvyšování cen energie (2006/2247(INI))

P6_TA(2007)0054 A6-0001/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na zprávu Komise "Evropská energetika a doprava: Scénáře pro případ vysokých cen ropy a plynu", která byla zveřejněna v září 2006,

-   s ohledem na sdělení Komise "Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností" (KOM(2006)0545),

-   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Göteborgu ve dnech 15. a 16. června 2001 a ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 23. a 24. března 2006 a 15. a 16. června 2006,

-   s ohledem na závěry neformálního setkání vrcholných představitelů EU v Hampton Courtu dne 27. října 2005, které bylo počátkem budoucí energetické politiky EU,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. února 2004 o stavu evropského hospodářství, zpráva o hlavních směrech hospodářského vývoje(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o zajištění dodávek energií v Evropské unii(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 1. června 2006 o "Energetické účinnosti aneb Méně znamená více – Zelená kniha"(3), zejména s ohledem na svou výzvu, aby Komise a členské státy sestavily akční plány energetické účinnosti,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2006 o evropské strategii pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii – Zelená kniha(4),

-   s ohledem na soubor opatření Komise v oblasti integrované energetiky a klimatických změn ke snížení emisí pro 21. století, zveřejněný dne 10. ledna 2007,

-   s ohledem na Sternovu zprávu o ekonomických důsledcích klimatických změn, uveřejněnou v říjnu 2006,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0001/2007),

A.   vzhledem k tomu, že pro Evropskou unii, která je čistým dovozcem ropy, má zvyšování cen ropy řadu důsledků, snižuje růst hrubého domácího produktu (HDP), zaměstnanost a investice, zesiluje inflační tlaky a zvyšuje úrokové sazby,

B.   vzhledem k tomu, že vyšší ceny ropy by nepochybně způsobily nárůst cen ostatních paliv, čímž by se zhoršil nepříznivý makroekonomický dopad zvyšujících se cen ropy,

C.   vzhledem k tomu, že příčinou předchozích prudkých zvýšení cen ropy bylo rozsáhlé narušení dodávek ropy, zatímco současné zvyšování cen bylo vyvoláno převážně výrazným růstem poptávky po ropě v Asii a Spojených státech a geopolitickou nestabilitou v oblastech vyvážejících ropu,

D.   vzhledem k tomu, že ceny ropy a nestabilitu trhu dále zvyšuje nejistota ohledně rovnováhy mezi nabídkou ropy a poptávkou po ní,

E.   vzhledem k tomu, že světová ekonomika byla po více než padesát let ve znamení nízkých cen ropy a že perspektiva dlouhodobě vysokých cen přispívá již nyní k zásadním hospodářským změnám; vzhledem k tomu, že pokud neučiníme žádné kroky, může závislost Evropy na dovozech energie do roku 2030 vzrůst ze současných 50 % na 70 %, přičemž podíl dovážené ropy dosáhne 94 %,

F.   vzhledem k tomu, že jakákoli opatření EU zaměřená na snížení její závislosti na dovozech ropy se musí současně zabývat klimatickými změnami; vzhledem k tomu, že ve zmíněné Sternově zprávě se uvádí, že soubor opatření EU v oblasti energetiky bude klíčovým prvkem boje pro klimatickým změnám, a vzhledem k tomu, že Sternova zpráva rovněž zdůrazňuje, že pokud se EU postaví do čela boje pro klimatickým změnám, může získat obrovské příležitosti pro hospodářský rozvoj,

1.   vyjadřuje své znepokojení nad tím, že v posledních letech bylo pro vývoj cen ropy typické značné kolísání a náhlý růst z 12 USD za barel před rokem 2000 na 79 USD dne 8. srpna 2006, což zpomalilo tempo hospodářského zotavení v Evropě; zdůrazňuje, že pokud vezmeme v úvahu reálné ceny, podobá se nedávné zvýšení cen změnám, k nimž došlo v předchozí fázi od poloviny sedmdesátých do poloviny osmdesátých let, ačkoli nyní existují určité další okolnosti a problémy;

2.   věří, že toto pojetí bylo také posíleno obavami nad dostatečností zásob v budoucnosti, přičemž podle předpovědí některých analytiků bezprostředně hrozí fyzický nedostatek zdrojů, zatímco jiní, zejména v rámci ropného průmyslu, se snaží situaci uklidnit a ujišťují nás, že zásob ropy je dostatek; upozorňuje, že názory na dostupnost zdrojů v budoucnosti dlouhodobě ovlivňuje ceny na ropných trzích;

3.   bere na vědomí, že je stále obtížnější nacházet nové zdroje ropy a že každý nový barel je nákladnější z hlediska vyhledávání nových ložisek a výroby; dále bere na vědomí, že jsou nezbytné vysoké investice do ropného průmyslu, aby se zvýšila kapacita produkce a rafinace a bylo možné reagovat na zvýšenou poptávku;

4.   připomíná, že zvyšování cen ropy v současnosti se svou povahou liší od zvyšování v minulosti, které bylo způsobeno problémy na straně nabídky a bylo jen přechodné; vzhledem k tomu, že jedním z podstatných prvků současného růstu cen ropy je prudce rostoucí poptávka v zemích, jako je například Čína a rovněž vysoká spotřeba ve Spojených státech, spolu s nejistou situací v oblastech produkujících ropu a výpadky dodávek v důsledku nedostatečných investic do infrastruktury; jedna z příčin nedávného zvýšení cen ropy je proto výrazně trvalého charakteru;

5.   je znepokojen tím, že poptávka po ropě stoupá nejen v energetickém průmyslu, ale také v dalších odvětvích, jako je petrochemický průmysl; je toho názoru, že ropa by neměla být používána na výrobu elektřiny;

6.   všímá si značných rozdílů v odhadech zbývajících zásob ropy a doby, kdy dosáhneme ropného vrcholu; proto požaduje, aby se průběžně zvyšovala transparentnost statistických údajů o energetice, zejména údajů o zásobách ropy; zdůrazňuje však, že Evropa se bude muset k rostoucímu problému trvale vysokých a nestálých cen ropy a jejich důsledkům pro hospodářství postavit čelem,a že nově objevené zásoby jsou obvykle menší a jejich využití je dražší, neboť se nacházejí stále častěji v moři, a náklady na průzkum, rozvoj a výrobu budou stoupat, což zvýší nutnost přejít na alternativní zdroje energie a vyvíjet technologie, které zajistí úspory energie a její získávání z obnovitelných zdrojů;

Recesivní účinky

7.   zdůrazňuje, že zvyšování ceny ropy má v Evropské unii, která je čistým dovozcem ropy, citelné důsledky, snižuje růst HDP, zaměstnanost a investice, zesiluje inflační tlaky a zvyšuje úrokové sazby;

8.   zdůrazňuje, že dopad vysokých cen ropy na členské státy se liší v závislosti na tom, do jaké míry jsou jednotlivé státy závislé na dovozech ropy a jak se liší jejich výrobní struktury, a konstatuje, že důsledky jsou nejcitelnější ve státech silně závislých na dovozech ropy, jako je na jedné straně eurozóna, v níž se pokles HDP odhaduje na přinejmenším 0,5 %, a na druhé straně nové členské státy, které mají vyšší spotřebu energie kvůli vyšší energetické náročnosti svých ekonomik;

9.   je znepokojen tím, že vyšší ceny energie vyvolávají tlak na zvyšování spotřebitelských cen a zvyšují inflaci měřenou harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP) na 2,3 % v eurozóně a v EU; zdůrazňuje, že v eurozóně došlo v červenci 2006 ke zvýšení cen průmyslových výrobců o 5,9 %, ale že se zatím neprojevily sekundární vlivy vzestupu cen ropy na mzdy, jejichž zvýšení bylo jen mírné; vyjadřuje své znepokojení nad negativním dopadem vysokých cen ropy na poptávku domácností v důsledku snížení disponibilního příjmu;

10.   vyjadřuje své znepokojení nad sociálními důsledky zvyšování cen bydlení, vytápění a dopravy, zejména pokud jde o nízkopříjmové, chudé a zranitelné složky obyvatelstva, a vyzývá členské státy, aby přijaly vhodná opatření, která zabezpečí dostupnost těchto služeb a přístup k nim navzdory zvýšení cen ropy, aby byla zajištěna mobilita a nedocházelo k sociálnímu vyloučení a snižování životní úrovně;

11.   konstatuje, že Evropská centrální banka zvýšila od prosince 2005 úrokové sazby již šestkrát, a vyjadřuje znepokojení nad tím, že pro malé a střední podniky je stále obtížnější předvídat náklady úvěrů a dochází k negativním dopadům na investice a zaměstnanost v EU; vyjadřuje politování nad tím, že inflační tlaky v důsledku vzestupu cen ropy mohou spolu s případnými sekundárními vlivy vést až k tomu, že se nebude možné vyhnout zpřísnění monetární politiky;

12.   zdůrazňuje, že v období křehkého hospodářského oživení je hospodářský růst ohrožen zvyšováním úrokových sazeb, a upozorňuje na rizika spojená se současným vývojem směnného kurzu eura a cen ropy, což jsou faktory, které sehrály svou úlohu ve slabém růstu v roce 2005 v důsledku jejich dopadu na kupní sílu domácností; navrhuje zvážit, zda a jak by bylo možné v eurozóně podpořit stanovování cen ropy a ropných produktů v eurech místo v dolarech;

13.   konstatuje, že nejistota ohledně budoucí rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou vytvořila pobídky pro nové nástroje na finančních trzích, jako jsou zajišťovací operace a finanční deriváty vztahující se k ceně ropy a jiných druhů energie; připomíná, že panuje shoda o tom, že v některých případech tyto činnosti patrně zesílily negativní trendy, ačkoli na druhé straně možná zvýšily likviditu trhu a snížily jeho volatilitu; navrhuje, aby se hledaly vhodné způsoby, jak zvýšit transparentnost těchto aktivit, a snížit tak obavy z jejich současného vývoje;

Odvětví dopravy

14.   konstatuje, že dopad vysokých cen ropy na jednotlivá odvětví se značně liší – odvětví dopravy se svými 56 % celkové spotřeby ropy v EU a oblast bydlení jsou postiženy nejvíce, zatímco ostatní sektory dokázaly svou závislost na ropě omezit díky zvýšení energetické účinnosti a změnami v podílu jednotlivých energetických zdrojů; zdůrazňuje, že doprava a bydlení jsou na prvních místech mezi výdaji domácností a že zvyšováním ceny ropy dochází k prohlubování rozdílů v kupní síle v neprospěch nejchudších domácností;

15.   požaduje, aby byla přijata rozsáhlá strategie EU pro pozvolné vyřazení fosilních paliv z odvětví dopravy, která by vedla k postupnému omezení závislosti EU na ropě a k zavádění čistých energií v dopravě;

16.   věří, že dodávky pohonných hmot pro dopravu by bylo možné rozšířit usnadněním výroby nekonvenční ropy a tekutých paliv na základě zemního plynu a uhlí tam, kde to má ekonomický smysl; podporuje vývoj a výrobu alternativních vozidel a paliv, například biopaliv, vozidel poháněných biovodíkem a hybridních vozidel; podporuje rovněž úsilí k nalezení novátorských řešení ve správě dopravních systémů obecně, včetně opatření na zvýšení energetické účinnosti vozidel;

Obchodní bilance a globální nerovnosti

17.   upozorňuje na nepříznivý vliv vysokých cen ropy na obchodní bilanci v zemích dovážejících ropu, neboť dochází k přesunu bohatství do zemí vyvážejících ropu, které se stávají významnými hráči v kontextu globálních nerovností a recyklace petrodolarů, což se již nyní projevuje v akumulaci značného objemu zahraničních aktiv;

18.   vítá, že recyklace petrodolarů ze strany vývozců ropy eurozóně prospěla a měla pozitivní vliv na investice ze zahraničí a zvýšení poptávky po zboží a službách eurozóny; tím se útlum způsobený vysokými cenami ropy částečně vyrovnal;

Hospodářská soutěž

19.   připomíná, že je naléhavě nutné zajistit spravedlivé ceny energie na domácích trzích s energií; v této souvislosti poukazuje na to, že energetické trhy zůstávají do značné míry na národní úrovni a jsou ovládány malým počtem soukromých a státních společností, které jsou často také vlastníky infrastruktury; vyzývá Komisi a úřady pro hospodářskou soutěž a regulační orgány členských států, aby věnovaly energetickým podnikům zvláštní pozornost;

20.   vyzývá k dokončení vnitřního trhu s energií přijetím opatření k překonání problémů spočívajících v přetrvávajících rozdílech v pravomocech regulačních orgánů, absenci regulačního orgánu na evropské úrovni, který by se zabýval přeshraničními otázkami, neexistencí plánu prioritní interkonektivity, standardů pro energetické sítě a systémů pro vyvažování špiček a skladování plynu;

21.   zdůrazňuje, že pro řádné fungování trhů členských států a vnitřního trhu a pro vytvoření pobídek pro investice do infrastruktury má zásadní význam, aby byla infrastruktura oddělena od dodavatelů;

22.   dále poukazuje na to, že zvýšená koncentrace na vnitřním trhu může prohloubit stávající deformace, a vyžádat si tak zvýšení regulačních kapacit členských států a EU, aby bylo možné zaručit práva spotřebitelů a zajistit dosažení cílů EU v oblasti energetické účinnosti;

23.   vyzývá Komisi a členské státy, aby mezi kritéria při výběru veřejných zakázek zařadily požadavek vysoké energetické účinnosti; domnívá se, že v souvislosti s revizí pravidel Společenství pro státní pomoc v zájmu ochrany životního prostředí by měly být učiněny kroky na podporu investic do energetické účinnosti a diverzifikačních opatření;

Evropa by měla začít jednat

24.   zdůrazňuje, že pokud ihned nezačneme jednat, vzroste do roku 2030 závislost Evropy na dovozech energie ze současných 50 % na 70 %, přičemž podíl dovážené ropy dosáhne 94 %, a negativní dopady zvyšování cen ropy a jejího kolísání na evropskou ekonomiku se tím ještě zesílí;

25.   žádá Komisi, aby při posuzování státních podpor přihlížela k tomu, že situace v oblasti energetiky, která vznikla v důsledku zvýšení cen energie, vyžaduje investice do inovací, a aby dbala o to, aby nové podpory nevedly k narušení hospodářské soutěže;

26.   zdůrazňuje, že v příštích letech budou nutné obrovské investice do energetické infrastruktury a do zajištění dodávek energie, a vyzývá k zahájení obsáhlého dialogu v celém Společenství o různých zdrojích energie, jenž by si všímal veškerých nákladů spojených s výrobou energie, s jejím skladováním, distribucí, přepravou a spotřebou, otázek zabezpečení dodávek i bezpečnosti a odpadu a jejich vlivu na změnu klimatu, zejména pokud jde o emise CO2; vyzývá Komisi, aby na základě těchto parametrů začala pracovat na hodnocení dopadů různých zdrojů energie a různých složení energetického portfolia;

27.   připomíná své usnesení ze dne 26. února 2004, v němž byl již tehdy zdůrazněn "význam snižování závislosti Evropy na dovozech ropy, která představuje obrovskou zátěž vzhledem k politické a cenové nestabilitě" a přivítány "technologické platformy, jako je Evropské partnerství pro vodíkovou ekonomiku"; Parlament dále vyzýval "k dalším investicím do nejúčinnějších forem obnovitelné energie, které sníží proměnlivost nákladů za jednotku energie, zvýší bezpečnost dodávek energie, budou méně škodit životnímu prostředí a možná vyvolají průmyslovou revoluci, jako byla revoluce způsobená rozvojem informačních technologií v USA";

28.   klade důraz na to, že transformační, rychle se rozvíjející a rozvojové země jsou zvyšováním ceny ropy zvláště postiženy vzhledem k vysoké energetické náročnosti a nízké energetické účinnosti jejich ekonomik, a zdůrazňuje význam agendy udržitelného rozvoje v zahraniční, obchodní a rozvojové politice EU;

29.   klade důraz na potenciál, který mají nadějné trhy, pokud jde o obnovitelné zdroje energie a o technologie zvyšující energetickou účinnost; vyzdvihuje příznivé tempo růstu a míru zaměstnanosti v odvětví obnovitelných zdrojů energie; varuje před rizikem, že EU ztratí vedoucí postavení na trhu ekologických technologií ve prospěch Spojených států a rychle se rozvíjejících ekonomik s vysoce kvalifikovanou pracovní silou; poukazuje na to, že velký význam pro úspory energie mají programy sanace budov pro snížení emisí CO2;

30.   podotýká, že stále existují evropské zdroje ropy; má za to, že maximalizace využívání domácích zdrojů by měla být považována za významný (i když dočasný) prostředek reakce na zvyšující se objem ropy, která se do Evropy dováží;

31.   poukazuje na nutnost zaměřit energetickou infrastrukturu na kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie a na decentralizovanou výrobu energie;

32.   vyzývá Komisi a Radu, aby vypracovaly podrobný plán snižování závislosti EU na dovozech ropy a plán přechodu na čisté zdroje energie; žádá, aby byla přijata opatření na zvyšování energetické účinnosti; připomíná, že energetická účinnost je obvykle zdaleka nejlevnějším způsobem, jak snižovat emise oxidu uhličitého a zlepšovat zabezpečení dodávek energie;

33.   vítá akční plán pro energetickou účinnost, který předložila Komise, jako klíčový příspěvek k úsporám energie, a tím i ke snížení závislosti na dovozech energie;

34.   zdůrazňuje, že politikám a akcím na zvyšování energetické účinnosti se musí řádně věnovat strukturální fondy, Fond soudržnosti a Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace(5); vítá návrh, uvedený v akčním plánu pro energetickou účinnost, aby bylo těchto nástrojů využito k získání finančních prostředků ze soukromých zdrojů;

35.   vyzývá k vytvoření nouzového mechanismu EU pro zabezpečení dodávek energie, jehož součástí by bylo zvýšení minimálních zásob ropy v EU z 90 na 120 dnů spotřeby a vytvoření minimálních zásob plynu, které by vystačily alespoň na 90 dnů; v této souvislosti lituje, že Komise nenavrhla zvýšení a sdílení nouzových zásob ropy a plynu v rámci rámcového programu ve svém souboru opatření v oblasti integrované energetiky a klimatických změn ze dne 10. ledna 2007;

36.   zdůrazňuje, že by týdenní zveřejňování (využívající veřejně dostupných údajů, jako je tomu ve Spojených státech) objemu evropských zásob ropy a ropných produktů, ale i dovozu a vývozu s ohledem na druh produktu (surová ropa, benzín, nafta, topný olej a další) umožnilo lépe hodnotit tlaky na světovém trhu, vyvodit z toho evropskou spotřebu, zeslabit sklon subjektů činných na trhu orientovat se na americké zásoby, a přispělo by tak ke snížení kolísání cen ropy;

37.   připomíná svůj požadavek, aby multilaterální banky a veřejné finanční instituce zřizovaly "fondy pro energetickou účinnost", z nichž by se financovaly projekty zvyšování energetické účinnosti; domnívá se, že cíle energetické účinnosti by se také měly stát součástí jiných odvětvových politik, zejména fiskální politiky, dopravní politiky a politiky soudržnosti; je přesvědčen, že je třeba podporovat inovativní systémy financování a smluvní nástroje, např. mikroúvěry a společné projekty soukromých společností a obcí, aby se dosáhlo aktivnější účasti místních činitelů a politiků;

38.   klade důraz na významnou úlohu Evropské investiční banky (EIB) při podpoře investic do čistých zdrojů energie; vítá, že se EIB zavázala zvyšovat svůj příspěvek k investicím do infrastruktury včetně zabezpečení dodávek energie, obnovitelných zdrojů a transevropských sítí a zvýšit svůj podíl investic do projektů obnovitelné energie ze 7 % na 15 %; zdůrazňuje, že je naléhavě nutné diverzifikovat zdroje energie, a připomíná, že se EU hlásí k udržitelnému rozvoji a přijala mezinárodní závazek splnit Kjótský protokol; vybízí EIB, aby mezi svá výběrová kritéria zařadila také požadavek nízkých emisí CO2 a stanovila si ještě ambicióznější cíle, pokud jde o obnovitelné zdroje energie a projekty energetické účinnosti;

Zdanění

39.   poukazuje na zvýšení příjmů z daní z energie vzhledem k nedávnému zvýšení cen ropy; vyzdvihuje význam vhodných fiskálních politik, včetně opatření v oblasti bydlení, jako prostředků ke snižování závislosti hospodářství na fosilních palivech, řešení klimatických změn a vytváření pobídek ke zvyšování investic do energetické účinnosti, obnovitelných zdrojů a ekologických produktů a vytváření pozitivní diskriminace v jejich prospěch; zdůrazňuje, že daňové systémy by měly rovněž přijmout zásadu "znečišťovatel platí";

40.   zdůrazňuje, že 56 % celkové spotřeby ropy v EU připadá na odvětví dopravy a že toto odvětví je zvyšováním cen ropy postiženo nejvíce; požaduje přijetí rámcové směrnice o energetické účinnosti v dopravě; zdůrazňuje, že změna druhu dopravy je významným prostředkem ke snížení spotřeby ropy; vybízí k harmonizaci právních předpisů v oblasti osobních automobilů, jejíž součástí by bylo celoevropské harmonizované zdanění na základě emisí CO2 s postupy certifikace a označování a s fiskálními pobídkami k diverzifikaci zdrojů energie; vyzývá k přijetí komplexní strategie na postupné ukončení používání fosilních paliv v dopravě, na podporu vstupu technologií nízkých emisí CO2 na trh a využívání nejnovějších technologií v oblasti biopaliv, popřípadě vozidel poháněných tzv. biovodíkem; zdůrazňuje, že zavedení biologických paliv nesmí vést k tomu, že by byl automobilový průmysl zproštěn své povinnosti vyrábět úspornější vozidla produkující menší množství škodlivých zplodin;

Společná energetická politika: energetická diplomacie

41.   vítá dialog a spolupráci EU se zeměmi vyvážejícími ropu, která má zásadní význam pro snižovány nejistoty na straně poptávky i nabídky, pro usnadnění investic a rozhodování o diverzifikaci hospodářství i energetických zdrojů na obou stranách a pro vytvoření atmosféry vzájemné důvěry a spolehlivosti;

42.   poukazuje na to, že energetická politika, zejména problematika zabezpečení dodávek energie, se musí stát integrální součástí společné zahraniční politiky EU, politiky rozvoje obchodu a bezpečnostní politiky, vyzývá k přijetí společné strategie pro zabezpečení a diverzifikaci dodávek a tranzitních cest, která zajistí solidaritu v rámci EU; navrhuje, aby byly dohody o partnerství a spolupráci s regiony produkujícími ropu využívány k vytváření stabilních systémů v dodavatelských zemích na základě otevřené regulace, k podpoře investic do těžební a dopravní infrastruktury a k dlouhodobému zajištění dodávek;

43.   zdůrazňuje, že je důležité, aby se součástí nové "energetické diplomacie" Evropské unie stal konstruktivní dialog se zeměmi vyvážejícími ropu, se zeměmi, přes něž vedou tranzitní cesty a se všemi velkými spotřebiteli energie, zejména s rychle se rozvíjejícími ekonomikami a rozvojovými zeměmi; tento dialog se musí věnovat otázkám energetické účinnosti a úspor energie s cílem stanovit normy energetické účinnosti globálních produktů, rozvíjet solidaritu v energetické politice a bojovat proti znečišťování životního prostředí a změně klimatu;

44.   připomíná, že zásadní význam má zabezpečení dodávek energie do EU a jejich udržitelnost; zdůrazňuje dvojí úlohu, kterou by měla hrát přiměřená regulace trhu a energetická diplomacie, pokud jde o vytváření stabilního systému dodávek energie;

45.   vyzývá Komisi, aby prošetřila opatření snižující dopad ropného vrcholu na občany EU, včetně analýzy návrhů politik, jakým by se mohl stát nový protokol o vyčerpání ropy, který by usnadnil transformaci vedoucí k ukončení používání fosilních paliv;

46.   vítá úlohu systému EU pro obchodování s emisemi při vytváření pobídek ke snižování spotřeby energie; požaduje, aby byl tento systém rozšířen na odvětví letecké dopravy; žádá také, aby se Komise podílela na vytváření celosvětového systému pro obchodování s emisemi;

47.   uznává, že trvale vyšší ceny energie budou vyvíjet tlak na výrobní procesy, které závisí na surovinách z různých zeměpisně vzdálených míst; vyzývá Komisi, aby v rámci své činnosti týkající se obchodu a konkurenceschopnosti podrobně analyzovala dopad vyšších cen energie a ropného vrcholu na obchodní toky;

48.   zdůrazňuje význam podpory dobře fungujícího světového trhu s ropou a plynem, zvláště na základě pravidel a pokynů WTO; domnívá se, že takový přístup by umožnil významně přispět k energetické účinnosti a tím snížit rostoucí tlak na zvyšování cen energií;

49.   zdůrazňuje, že je třeba, aby se Světová obchodní organizace více angažovala v otázkách energetické politiky a aby se pracovalo na dosažení dohody mezi Evropskou unií a Organizací zemí vyvážejících ropu s cílem udržet růst cen ropy pod kontrolou;

50.   žádá, aby byl vytvořen skutečný evropsko-středomořský trh s energií, kterému bude přiznána hlavní úloha; se zájmem bere na vědomí přání Komise, vyjádřené při příležitosti konference o vnější energetické politice konané ve dnech 20. a 21. listopadu 2006, aby severní Afrika a Střední východ hrály v energetické politice EU významnou roli, a doufá, že po těchto prohlášeních budou následovat konkrétní kroky;

o
o   o

51.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 98 E, 23.4.2004, s. 162. (2) Úř. věst. C 292 E, 1.12.2006, s. 112. (3) Úř. věst. C 298 E, 8.12.2006, s. 273. (4) Přijaté texty, P6_TA(2006)0603. (5) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006 , kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) (Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 15).

Usnesení Evropského parlamentu o dialogu mezi čínskou vládou a vyslanci dalajlamy

P6_TA(2007)0055 RC-B6-0051/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. října 2006 o Tibetu(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 7. září 2006 o vztazích mezi EU a Čínou(2),

-   s ohledem na prohlášení předsednictví ze dne 22. února 2006, podle něhož Evropská unie jednoznačně podporuje dialog mezi čínskou vládou a vyslanci dalajlámy a věří, že obě strany projeví upřímnou ochotu řešit podstatné otázky, aby nalezly pragmatická řešení, která přispějí k mírovému a trvalému urovnání tibetské otázky, s nímž budou srozuměny obě strany,

-   s ohledem na prohlášení místopředsedy Evropské komise Güntera Verheugena učiněné jménem komisařky pro vnější vztahy Benity Ferrero-Waldnerové dne 15. prosince 2005, podle nějž Komise doufá, že bude brzy nalezeno řešení tibetské otázky, které nebude narušovat suverenitu Číny a bude respektovat obyvatelstvo Tibetu, a že jedinou cestou k dosažení tohoto konečného cíle je mírový proces založený na otevřeném a přímém dialogu, který není vázán na žádné předběžné podmínky,

-   s ohledem na dřívějších pět kol dialogu mezi vládou Čínské lidové republiky a vyslanci Jeho Svatosti dalajlámy, která byla zahájena v září 2002,

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vítaje, že vláda Čínské lidové republiky a Jeho Svatost dalajláma mají vůli řešit tibetskou otázku prostřednictvím dialogu,

B.   vzhledem k tomu, že v zásadních otázkách panují určité rozdíly, a zejména vzhledem k tomu, že strany nedokázaly nalézt shodu v otázce historického vztahu mezi Tibetem a Čínou,

C.   s ohledem na to, že vláda Čínské lidové republiky má obavy o jednotu a stability Číny a že Evropská unie se drží politiky "jediné Číny",

D.   zdůrazňuje, že dalajláma soustavně prohlašuje, že jeho cílem není nezávislost, nýbrž skutečná autonomie Tibetu,

E.   znovu opakuje a zdůrazňuje, že společnou etnickou, jazykovou, náboženskou a kulturní identitu Tibeťanů je třeba respektovat, a že úsilí Tibeťanů o vytvoření jednotného správního systému je třeba podporovat,

F.   vzhledem k tomu, že dne 17. ledna 2007 byly v Pekingu oficiálně zahájeny rozhovory o nové rámcové smlouvě o partnerství a spolupráci mezi EU a Čínou,

G.   vzhledem k tomu, že dalajláma vyjádřil své přání vykonat pouť do Číny a že tibetský exilový parlament požádal o uskutečnění schůzky mezi prezidentem Číny a Jeho Svatostí dalajlámou, která by vedla k vybudování důvěry jak mezi tibetským a čínským lidem, tak v mezinárodním společenství,

1.   vyzývá vládu Čínské lidové republiky a dalajlámu, aby navzdory rozdílným názorům na některé podstatné otázky obnovili dialog a pokračovali v něm a nekladli si přitom žádné předběžné podmínky, nýbrž hleděli do budoucnosti, aby se podařilo nalézt pragmatická řešení, která budou respektovat územní celistvost Číny a naplní očekávání tibetského lidu;

2.   vítá zákony a nařízení o etnické autonomii regionů, které přijala vláda Čínské lidové republiky, ale obává se, že mnohé z těchto zákonů obsahují podmínky, které ztěžují nebo znemožňují jejich provedení;

3.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby aktivně podporovaly posilování dialogu a aby v případě, že nebude dosaženo hmatatelných výsledků v podstatných otázkách, a po konzultaci s oběma stranami zvážily, jak by mohla Evropská unie dále pomoci dovést jednání až k nalezení řešení tibetské otázky, včetně případného jmenování zvláštního představitele EU pro Tibet;

4.   vyzývá Vysokého představitele pro SZBP a generálního tajemníka Rady, aby do výroční zprávy o SZBP předkládané Parlamentu zahrnul informace o vývoji dialogu mezi vládou Čínské lidové republiky a vyslanci Jeho Svatosti dalajlámy v roce 2007 a v následujícím období;

5.   vyzývá Komisi, aby v průběhu jednání o nové rámcové dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Čínou vznesla tibetskou otázku a otázku obnovení rozhovorů mezi oběma stranami a aby informovala Parlament o průběhu dialogu mezi vládou Čínské lidové republiky a vyslanci Jeho Svatosti dalajlámy v roce 2007 a v následujícím období;

6.   vyzývá předsednictví EU, aby vydalo prohlášení, v němž uvede, jakým způsobem by EU mohla přispět k dosažení pokroku při jednáních vedoucích k mírovému řešení tibetské otázky;

7.   vyzývá Komisi, Radu a vlády členských států, aby spolupracovaly s USA a jinými zeměmi, které nejsou členskými státy EU, v rámci snah o usnadnění dialogu mezi vládou Čínské lidové republiky a dalajlámou;

8.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky a Jeho Svatosti dalajlámovi.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2006)0465. (2) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 219.

Usnesení Evropského parlamentu o uprchlících z Iráku

P6_TA(2007)0056 RC-B6-0052/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o právu uprchlíků na mezinárodní ochranu,

-   s ohledem na své předchozí usnesení o situaci v Iráku,

-   s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků (Úmluva o uprchlících) z roku 1951 a na Protokol týkající se právního postavení uprchlíků z roku 1967,

-   s ohledem na naléhavou výzvu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ze dne 7. února 2007, aby se dostalo větší mezinárodní podpory těm zemím, které poskytují útočiště uprchlíkům z Iráku, a na poradní zprávu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky o návratu a stanovisko k nezbytnosti poskytnutí mezinárodní ochrany Iráčanům nacházejícím se mimo Irák ze dne 18. prosince 2006 a na dokument vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z 8. ledna 2007 s názvem "Dodatečná výzva – odpověď na situaci v Iráku",

-   s ohledem na Hlavní zásady týkající se vnitřního vysídlování vydané vysokým komisařem OSN pro vnitřně vysídlené osoby dne 11. února 1998,

-   s ohledem na směrnici 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany(1) ("směrnice o minimálních normách"),

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že k násilí a trestné činnosti v Iráku patří ozbrojené loupeže, únosy za účelem výkupného, zastrašování, zabíjení osob zapojených do politického procesu nebo činností souvisejících s obnovou země, etnické čistky, sabotážní útoky na civilní infrastrukturu, jako je elektrické vedení nebo ropovody, a rozsáhlé útoky na civilní obyvatelstvo, při nichž jsou bezuzdně používány bomby či jiné výbušniny, a vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti vedou k násilnému vysídlení stovek tisíc osob, a to jak v rámci země, tak do zahraničí, především do Jordánska a Sýrie, ale také do Egypta, Libanonu, Turecka, Íránu a ještě dále, a způsobují otřes, který nemá na Blízkém východě obdoby,

B.   vzhledem k tomu, že mnoho skupin je v Iráku nadále pronásledováno, zejména odborníci, ženy, Iráčané zaměstnaní zahraničními dodavateli, OSN nebo další mezinárodní organizace včetně nevládních organizací a etnické a náboženské menšiny, jako jsou křesťané, židé a mandejci; vzhledem k tomu, že vnitřně vysídlené osoby jsou často oběťmi porušování lidských práv, jež má svůj původ v etnicko-náboženských rozdílech, nebo je politického a zločinného charakteru; vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace státních příslušníků třetích zemí, občanů bez státní příslušnosti a zejména přibližně 34 000 palestinských uprchlíků a tisíců uprchlíků z Turecka, Íránů a Sýrie v Iráku se drasticky zhoršila,

C.   vzhledem k tomu, že Organizace spojených národů odhaduje, že v rámci Iráku bylo vysídleno 1,8 milionu Iráčanů a až 2 miliony Iráčanů ze země uprchly,

D.   vzhledem k tomu, že se o odchod z Iráku pokusí každý měsíc 50 000 osob, a vzhledem k tomu, že sousední země omezily přístup uprchlíků k žádostem o azyl, a proto se mnoho z nich musí vrátit do Iráku nebo zůstává na hranicích,

E.   vzhledem k tomu, že uprchlíci dostávají jen nepatrnou pomoc od vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodního výboru červeného kříže (ICRC), ale životní podmínky uprchlíků a dalších vysídlených Iráčanů, kteří mají jen omezené zásoby vody, potravin, paliva a léků, se stále zhoršují, a vzhledem k tomu, že humanitární organizace volají po odpovídajících finančních prostředcích, aby bylo možné reagovat na rostoucí potřeby v Iráku a v sousedních zemích,

F.   vzhledem k tomu, že několik zemí, které poskytují útočiště iráckým uprchlíkům, nyní omezuje možnosti vstupu a zavádí požadavky omezující pobyt, k nimž například patří omezení režimu dočasné ochrany či komplikování procesu prodlužování víz do té míry, že většina Iráčanů rychle přijde o své právní postavení,

G.   vzhledem k tomu, že přístup většiny členských států EU k přijímání iráckých uprchlíků je – s výjimkou Švédska – stejně restriktivní,

H.   vzhledem k tomu, že podle mezinárodního zvykového práva existuje právní povinnost nenavracet uprchlíky do míst, kde jsou vystaveni pronásledování nebo závažnému ohrožení, a umožnit žadatelům o azyl, kteří prchají před rozsáhlým porušováním lidských práv a všeobecným násilím, vstup do příslušné země, a to přinejmenším dočasně, aby mohli být prověřeni, zda mají nárok na postavení uprchlíka,

I.   vzhledem k tomu, že Egypt, i když není bezprostředním sousedem, přijal značný počet uprchlíků, a vzhledem k tomu, že Sýrie, která přijala velkou část iráckých uprchlíků, již neuznává režim dočasné ochrany, jenž byl až dosud prováděn bez omezení,

1.   naléhá na země sousedící s Irákem, aby dodržely svou zákonnou povinnost okamžitě přijmout uprchlíky, a to zejména ty, kteří zůstávají v bezvýchodné situaci na jejich hranicích a kteří patří k obzvláště ohroženým menšinám, jako jsou Palestinci bez státní příslušnosti nebo náboženské a etnické menšiny;

2.   vítá nedávnou výzvu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky k mobilizaci další mezinárodní podpory s cílem financovat práci, kterou vykonává pro vykořeněné Iráčany v jejich vlastní zemi a v sousedních státech a pro uprchlíky z jiných zemí v Iráku; vyzývá EU a členské státy a další mezinárodní dárce, aby reagovali na tuto výzvu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky k podpoře programů pro irácké uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby v Iráku, Sýrii, Libanonu, Turecku a Íránu, stejně jako v Egyptě; domnívá se, že jde o mimořádně naléhavou záležitost, a trvá na tom, aby významná část rozpočtu EU určená na programy týkající se Iráku byla vyčleněna na tento cíl;

3.   domnívá se, že ke zmírnění utrpení stovek tisíc iráckých uprchlíků a vnitřně vysídlených osob či osob, které prchají ze země, je nezbytná podpora mezinárodního společenství, a proto žádá Komisi a členské státy, aby podpořily úsilí vyvíjené vysokým komisařem OSN pro uprchlíky, jež je zaměřeno na minimální ochranu před zadržováním a navracením a před trestáním za nelegální vstoupení, a přístup ke vzdělání, náležitému bydlení, základním zařízením zdravotní péče a dalším základním službám pro osoby uvnitř i vně Iráku;

4.   vyzývá velké množství dárcovských zemí, které nejsou ochotné řešit regionální krizi iráckých uprchlíků, aby vzaly v úvahu skutečnost, že se irácké orgány a dotčené vlády v sousedství zdají být neschopny krizi plně zvládnout, a aby opětovně projednaly nezbytnost poskytnout finanční pomoc určenou pro země, které uprchlíkům poskytují útočiště, s cílem pomoci jim s břemenem tohoto problému s uprchlíky tak, že těmto uprchlíkům poskytnou možnost usazení;

5.   vítá připravovanou mezinárodní konferenci o řešení humanitárních potřeb uprchlíků a vnitřně vysídlených osob v Iráku a v sousedních zemích, která se bude konat dne 17. dubna 2007 v Ženevě; naléhá na Radu, Komisi, na orgány v regionu a na mezinárodní společenství, aby se plně zapojily do této konference a aby poskytly náležitou finanční podporu;

6.   žádá členské státy EU a mezinárodní společenství, aby na důkaz mezinárodního sdílení odpovědnosti přispěly k opětovnému usazení iráckých uprchlíků a osob bez státní příslušnosti, včetně palestinských uprchlíků z Iráku, kteří v regionu zůstávají v bezvýchodné situaci;

7.   uznává úsilí vynaložené švédskou vládou a vyzývá členské státy EU, aby požadavky předložené iráckými žadateli o azyl rozhodovaly rychle a spravedlivě, a to v souladu s výše uvedenou poradní zprávou vysokého komisaře OSN pro uprchlíky o návratu a jeho stanoviskem ze dne 18. prosince 2006, a aby naplnily své závazky vyplývající z mezinárodního práva a práva ES a osobám, které jsou v nebezpečí pronásledování nebo závažného ohrožení, poskytly statut uprchlíků či podpůrnou ochranu;

8.   uznává rovněž úsilí, které vynaložily jiné než sousední země tohoto regionu, jako např. Egypt, na pomoc iráckým uprchlíkům; žádá tuto zemi, aby pokračovala ve svém úsilí ve prospěch iráckých uprchlíků, ponechala jim své hranice otevřené a zlepšila jejich podmínky; žádá země, které poskytují útočiště iráckým uprchlíkům, aby respektovaly jejich základní práva a zajistily pro ně přístup k základním službám, jako je zdravotní péče a vzdělávání;

9.   uznává příspěvek místní kurdské vlády k pomoci vnitřně vysídleným křesťanským komunitám;

10.   vyzývá iráckou vládu, místní regionální a náboženské orgány a mnohonárodní koaliční síly v Iráku, aby přijaly okamžitá opatření ke zlepšení bezpečnosti všech uprchlíků a vnitřně vysídlených osob v Iráku a aby ukončily diskriminační jednání;

11.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, vysokému komisaři OSN pro uprchlíky, generálnímu tajemníkovi Arabské ligy, generálnímu řediteli Organizace islámské konference, vládám a parlamentům Iráku, Íránu, Sýrie, Jordánska, Libanonu, Egypta, Turecka a členských států Rady pro spolupráci v Perském zálivu a Palestinské národní správě.

(1) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12.

Usnesení Evropského parlamentu o Guineji

P6_TA(2007)0057 RC-B6-0049/2007

Evropský parlament,

-   s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vážně znepokojen výjimečným stavem, který prezident Lansana Conté vyhlásil dne 13. února 2007 po generální stávce, kterou dne 10. ledna 2007 vyhlásily guinejské odborové organizace a občanská společnost a jejímž důvodem byly hospodářské a sociální požadavky, a násilným potlačením poklidné demonstrace konané dne 17. ledna 2007 v Conakry bezpečnostními silami,

B.   znepokojen nedávnými násilnostmi při srážkách mezi bezpečnostními silami a demonstranty, kteří žádali prezidenta Contého, jenž se dostal k moci v roce 1984 při státním převratu, aby jmenoval nezávislého premiéra a vzdal se všech svých prezidentských pravomocí,

C.   vzhledem k tomu, že prezident Conté vyhlásil výjimečný stav ("state of siege"), v rámci kterého platí zákaz vycházení 20 hodin denně, zákaz konání průvodů, shromáždění a demonstrací a rovněž veřejných nebo soukromých schůzí, a který umožňuje konat ve dne i v noci prohlídky, a který tak dává armádě značnou pravomoc k tomu, aby přijala "všechna nezbytná opatření",

D.   vzhledem k tomu, že si násilné represe ze strany speciálních armádních jednotek, zejména "mobilní zásahové a bezpečnostní roty" (Mobile Company of Intervention and Safety) a "samostatného praporu zajišťující bezpečnost prezidenta" (Autonomous battalion of Presidential Safety) vyžádaly velký počet obětí; vzhledem k tomu, že existují tvrzení o přítomnosti žoldnéřů a bývalých partyzánských bojovníků operujících jako polovojenské vládní síly;

E.   vzhledem k tomu, že prezident Conté jmenoval dne 9. února 2007 premiérem pana Eugena Camaru a že toto jmenování není v souladu s dohodou podepsanou dne 27. ledna 2007 mezi vládou a odbory, která vyzývá ke jmenování "kompromisního premiéra", jenž by měl po přechodné tříleté období, během kterého by byly uspořádány parlamentní a prezidentské volby, rozšířenou výkonnou pravomoc, což vedlo k pokračujícímu násilí a stavu nezákonnosti v celé Guineji,

F.   vzhledem k tomu, že od roku 2005 došlo k řadě incidentů, při nichž guinejské bezpečnostní síly střílely na neozbrojené demonstranty, zejména v červnu 2006, kdy vláda reagovala na demonstrace proti zvyšování cen základních produktů brutálním zákrokem, při kterém policisté a vojáci zastřelili nejméně 13 neozbrojených demonstrantů,

G.   vzhledem k tomu, že Guinea je bohatá na zlato, železnou rudu a bauxit, má úrodnou půdu a vodní zdroje, včetně rybolovných zdrojů, které by mohly přispět ke zlepšení životní úrovně obyvatelstva, kdyby v zemi bývala zvítězila demokratická moc,

1.   důrazně odsuzuje neúměrné a přehnané použití síly ze strany guinejských ozbrojených sil při nedávných demonstracích, které se konaly v různých částech země a při kterých přišlo mnoho civilních obyvatel o život, několik demonstrantů bylo zraněno a spolu s jinými osobami byli zadrženi odboroví předáci;

2.   připomíná význam jmenování kompromisního premiéra v souladu se závazky, které prezident Conté přijal;

3.   vyzývá ke zřízení nezávislé vyšetřovací komise pod záštitou OSN, která by se zabývala vyšetřováním nedávných zabití a rovněž porušováním lidských práv, ke kterým došlo v minulosti, odhalila by osoby odpovědné za tyto zločiny a postavila by tyto osoby před soud, a ukončila tak tuto beztrestnost;

4.   vyzývá orgány v Guineji, aby nařídily okamžité propuštění všech osob zadržených při demonstracích vzhledem k tomu, že neexistují právně podložená obvinění, a pokud taková obvinění existují, aby zajistily, že soudní proces bude spravedlivý, proběhne brzy a budou při něm po celou dobu dodržována veškerá práva obžalovaných;

5.   vyzývá k dodržování a znovuobnovení osobních svobod a svobody sdružovat se v odborových organizacích a k ukončení autoritativních zneužívání, které charakterizují vládu prezidenta Contého již 23 let; vyzývá k zahájení jednání s organizacemi občanské společnosti a s odbory s cílem najít řešení vznesených požadavků;

6.   vyzývá orgány Guineje, aby okamžitě zastavily zabíjení, a vyzývá k demokratickému přechodu k politickému systému, který by splnil očekávání obyvatel Guineje,

7.   vyzývá Komisi, aby zvážila politický dialog podle článku 96 Dohody z Cotonou a zároveň zintenzívnila humanitární pomoc obětem;

8.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, Africké unii, ECOWAS, vládě Guineje a generálnímu tajemníkovi OSN.