Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu podepsanou v Římě dne 29. října 2004 (Ústavní smlouva),

-   s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství ve znění Jednotného evropského aktu, Maastrichtské a Amsterodamské smlouvy a Smlouvy z Nice,

-   s ohledem na Laekenské prohlášení o budoucnosti Evropské unie ze dne 15. prosince 2001(1),

-   s ohledem na Smlouvu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Maltské republiky, Polské republiky, Slovinské republiky, Slovenské republiky(2) k Evropské unii, a s ohledem na Smlouvu o přistoupení Bulharské republiky a Rumunské republiky k Evropské unii(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 12. ledna 2005 o Smlouvě o Ústavě pro Evropu(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 19. ledna 2006 o období reflexe: struktura, témata a kontext pro hodnocení diskuse o Evropské unii(5),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2006 o dalších krocích pro období reflexe a analýzy budoucnosti Evropy(6),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2006 o institucionáních aspektech schopnosti integrovat nové členské státy do Evropské unie(7),

-   s ohledem na závěry Evropské rady konané ve dnech 16.–17. června 2005, 15.–16. června 2006 a 14.–15. prosince 2006,

-   s ohledem na prohlášení předsedy Evropské rady před Parlamentem dne 17. ledna 2007,

-   s ohledem na usnesení Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 14. března 2007 k připomenutí 50. výročí podpisu Římských smluv,

-   s ohledem na Prohlášení pro Evropu přijaté Výborem regionů na jeho zasedání dne 23. března 2007,

-   s ohledem na Berlínskou deklaraci při příležitosti padesátého výročí podpisu Římských smluv dne 25. března 2007,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A6-0197/2007), vzhledem k tomu, že:

A.  Evropská unie jako první úspěšná zkušenost států a občanů s nadnárodní demokracií čelí novým a bezprecedentním úkolům, které společně se změnami, jimiž prošla při svých postupných rozšířeních, s rozvojem vnitřního trhu a s globalizací, vyžadují revizi jejích základů,

B.  Ústavní smlouvu podepsali představitelé států nebo vlád 27 členských států Evropské unie, kteří se tím zavázali uspokojivě vyřešit úkoly, jimž čelí Evropská unie jak uvnitř, tak na mezinárodní scéně, i úkoly spojené s rozšířením, a to prostřednictvím posílení politického rozměru Evropské unie,

C.  Ústavní smlouva, zejména její části I, II a IV, byla vypracována metodou Konventu, v němž společně zasedali zástupci členských států i přistupujících zemí, Komise, Evropského parlamentu a národních parlamentů, kteří představovali většinu, což posílilo její legitimitu,

D.   část III Ústavní smlouvy je především kodifikací současných Smluv, v nichž Konvent provedl některé úpravy a zdokonalení; jde zejména o rozšíření právního základu pro spolurozhodování v legislativním postupu ze současných 37 na 86, což je nutno zachovat, pokud má být posílena demokracie, transparentnost a účinnost,

E.  Ústavní smlouvu dosud v souladu se svými příslušnými ústavními pravidly podepsalo osmnáct členských států, které představují dvě třetiny z celkového počtu členských států a většinu občanů Evropské unie; zahrnuje to i Španělsko a Lucembursko, které smlouvu podepsaly na základě referenda; čtyři další státy prohlásily, že jsou připraveny k ratifikaci,

F.  Francie a Nizozemsko nedovedly tento proces ke zdárnému konci v důsledku negativního výsledku referend uspořádaných v těchto dvou zemích,

G.   z veřejné diskuse spojené s ratifikačním procesem Ústavní smlouvy vyplynulo, že zdrojem problémů jsou spíše než institucionální inovace některé specifické aspekty konkrétních politik; kritizována byla hlavně část III, jež se týká politik a chodu Evropské unie, ačkoliv část III obsahuje většinou již platná ustanovení,

H.   mnoho pochybností se spíše než k obsahu vztahovalo ke kontextu, přičemž klíčové otázky veřejného zájmu, jako např. směrnice o službách na vnitřním trhu(8) a finanční rámec, již byly mezitím vyřešeny,

I.  Evropská rada se na svém zasedání ve dnech 16.–17. června 2005 rozhodla zahájit na základě výsledků referend ve Francii a v Německu období reflexe, během něhož dokončilo ratifikaci dalších šest členských států, a Evropská rada na svém zasedání ve dnech 15.–16. června 2006 požádala předsednictví, aby se v období před schůzí Evropské rady, která se bude konat ve dnech 21.–22. června 2007, zabývalo případnými dalšími způsoby překonání této ústavní krize,

J.   z veřejné diskuse zahájené během období reflexe jasně vyplývá, že problémy a úkoly, jimž čelí Evropská unie a jež byly poprvé nastíněny v Laekenském prohlášení a zabývá se jimi Ústavní smlouva, stále nebyly vyřešeny; naopak jsou stále zjevnější a potřeba jejich řešení je naléhavější,

K.   z parlamentních zasedání pořádaných společně Evropským parlamentem a národními parlamenty vyplynulo, že dle obecného mínění by poskytla Ústavní smlouva Evropské unii vhodný rámec pro plnění úkolů, kterým čelí, a že pro novou mezivládní konferenci by bylo těžké, a možná i nemožné, dohodnout se na návrzích, které by byly buď zásadně odlišné, nebo výrazně vyšší úrovně než návrhy předložené v roce 2004,

L.   existuje stále naléhavější potřeba poskytnout rozšířené Evropské unii nástroje a prostředky umožňující její účinné fungování, posílení jejího postavení ve světě a řešení požadavků občanů, pokud jde o problémy jako je např. globalizace, změny klimatu, zabezpečení dodávek energie a stárnutí populace,

M.   výše zmíněná Berlínská deklarace ze dne 25. března 2007, kterou podepsali předsedové Evropské rady, Parlamentu a Komise, stanovila cíl, jímž je "před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 postavit Evropskou unii na obnovených společných základech",

1.   potvrzuje svoji podporu obsahu Ústavní smlouvy, jejímž cílem je (jako rozhodující krok) dodat Evropské unii její zásadní politickou dimenzi a posílit efektivitu její činnosti, podpořit demokratickou kontrolu rozhodovacího procesu Unie, zvýšit průhlednost a posílit práva občanů Evropské unie přičemž představuje kompromis odpovídající potřebám Evropské unie v současné etapě jejího vývoje;

2.   zdůrazňuje, že dvě třetiny členských států Ústavní smlouvu již ratifikovaly a že čtyři další státy na nedávném setkání konaném v Madridu z iniciativy vlád Španělska a Lucemburska jasně potvrdily svůj závazek zachovat ustanovení uvedená v této smlouvě;

3.   bere na vědomí obavy občanů Francie a Nizozemska a diskusi, která proběhla v obou zemích;

4.   bere na vědomí, že některé další členské státy rovněž vyjádřily obavy, ale vlády příslušných zemí podpořily hledání uspokojivých řešení, která by vedla k zachování klíčových reforem obsažených v Ústavní smlouvě;

5.   připomíná politickou odpovědnost těch členských států, které Ústavní smlouvu podepsaly, ale dosud neratifikovaly;

6.   znovu potvrzuje svůj závazek dokončit probíhající ústavní proces Evropské unie, který je založen na obsahu Ústavní smlouvy, případně v jiné podobě, ale uvědomuje si potíže, které vyvstaly v některých členských státech;

7.   v tomto ohledu podporuje úsilí německého předsednictví přimět Evropskou radu, aby se na svém zasedání v červnu 2007 zavázala svolat mezivládní konferenci, a určit pracovní plán, jehož součástí bude postup, jasný mandát a cíl dosáhnout dohody do konce letošního roku;

8.   připomíná, že je třeba zaručit rozhodovací pravomoci Evropské unie, účinnost jejích politik a jejich naprostou demokratickou legitimitu, přičemž k tomuto cíli nesporně přispívá Ústavní smlouva, pokud jde o kontrolu, legislativní postup a postup při přijímání rozpočtu, a dále, že je nezbytné posílit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a postavení Evropské unie ve světě, aby mohla ovlivnit určování a provádění kroků přijatých v reakci na naléhavé problémy, kterým právě lidstvo čelí;

9.   trvá na zachování všech základních zásad obsažených v části I Ústavní smlouvy, včetně zásady dvojí povahy Evropské unie jakožto unie států a občanů, nadřazenosti evropských právních předpisů, nových aktů a postupů, hierarchie předpisů a Evropské unie jakožto právnické osoby; zdůrazňuje, že Ústavní smlouva přináší i jiná významná zlepšení v oblastech, jako je konsolidace platných smluv a sloučení jednotlivých pilířů politik, výslovné uznání hodnot, na nichž je založena Evropská unie, právně závazný charakter Listiny základních práv, posílení účasti občanů na politickém životě Evropské unie, vyjasnění kompetencí Evropské unie a členských států a dodržování zásady subsidiarity a zvláštní úlohy národních parlamentů v této oblasti, aniž by byla ohrožena institucionální rovnováha Evropské unie, jak je zakotveno v protokolu o subsidiaritě; respektování úlohy regionálních a místních orgánů;

10.   zdůrazňuje, že všechny návrhy na úpravu Ústavní smlouvy musí získat stejnou podporu, jako získalo předchozí ustanovení, které má nahradit;

11.   prohlašuje, že nepřijme žádný výsledek jednání, který by ve srovnání s Ústavní smlouvou vedl ke snížení ochrany občanských práv (trvá zejména na zachování Listiny základních práv, a především jejího právně závazného charakteru), omezení demokracie, transparentnosti a účinnosti ve fungování Unie;

12.   v této souvislosti uznává, že je nezbytné vzít v úvahu klíčové otázky, které byly nastoleny během období reflexe a názor, že výše uvedené otázky je možné řešit pouze tehdy, bude-li Evropa silnější, a nikoli slabší, a vyjasnit ty z nich, kterými se již zabývala Ústavní smlouva, jako jsou např.:

13.   domnívá se, že s ohledem na výsledky dosažené Konventem při přípravě návrhu Ústavní smlouvy je nezbytné v rámci jakéhokoli způsobu řešení ústavního procesu zachovat hlavní zásady parlamentní účasti, spolupráce s občanskou společností a naprosté transparentnosti;

14.   připomíná, že se Evropský parlament jakožto jediný orgán Evropské unie, který je přímo volen občany, musí plnou měrou a na všech úrovních podílet na mezivládní konferenci, a to větší měrou než v rámci mezivládní konference v období 2003–2004;

15.   dále vyzývá, aby souběžně s aktivní účastí zástupců Evropského parlamentu na mezivládní konferenci byla svolána interinstitucionální konference, s cílem zajistit informovanost Evropského parlamentu a významně přispět ke konsenzu napříč politickým spektrem a k mezinárodní shodě v rámci mezivládní konference;

16.   opakuje, že se zavázal zachovat podstatu Ústavy, pokud by se představitelé států nebo vlád rozhodli přikročit k podstatné revizi stávajících textů;

17.   vyzývá Komisi, aby během nadcházejících jednání plně hrála svou úlohu a připravila návrhy na úpravu Ústavní smlouvy, v nichž zohlední témata uvedená v bodě 12;

18.   zdůrazňuje, že je zapotřebí prostřednictvím mezivládní konference navázat dialog mezi národními parlamenty a příslušnými vládami, Výborem regionů, Evropským hospodářským a sociálním výborem, evropskými sociálními partnery, náboženskými obcemi a občanskou společností;

19.   vyzývá, aby byl ratifikační proces nové Ústavní smlouvy uzavřen do konce roku 2008, aby Parlament ustavený v dalších volbách v roce 2009 mohl své funkční období zahájit podle ustanovení nové Ústavní smlouvy;

20.   žádá, aby všechny členské státy sladily ratifikační postupy a umožnily tak paralelně završit ratifikační proces;

21.   trvá na tom, aby bylo v souladu s článkem 48 Smlouvy o Evropské unii vypracováno stanovisko ke svolané mezivládní konferenci, které zohlední kritéria uvedená v tomto usnesení;

22.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení členům Evropské rady, Komisi, národním parlamentům členských států, Výboru regionů a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

(1) Zasedání Evropské rady v Laekenu, příloha 1, s. 19. (2) Úř. věst. L 236, 23.9.2003, s. 17. (3) Úř. věst. L 157, 21.6.2005, s. 11. (4) Úř. věst. C 247 E, 6.10.2005, s. 88. (5) Úř. věst. C 287 E, 24.11.2006, s. 306. (6) Úř. věst. C 300 E, 9.12.2006, s. 267. (7) Přijaté texty, P6_TA(2006)0569. (8) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.