Evropský parlament,

-   s ohledem na článek 194 Smlouvy o ES, který uděluje všem občanům pobývajícím na územní EU petiční právo,

-   s ohledem na článek 6 Smlouvy o EU, který stanoví, že "Unie ctí základní práva zaručená Evropskou úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod a zajistí si prostředky nezbytné pro dosahování svých cílů a provádění svých politik",

-   s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.   vzhledem k obsahu a doporučením zprávy, kterou sestavila třetí vyšetřovací mise ve Španělsku schválená Petičním výborem dne 11. dubna 2007, jež vyšetřovala tvrzení, která se objevila ve velmi četných peticích týkajících se zneužívání zákonného práva evropských občanů na jejich nemovitý majetek a podrobné stížnosti s ohledem na udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí, dodávku a kvalitu vody a zadávání veřejných zakázek, a to většinou v souvislosti s nedostatečnou kontrolou urbanizačních procesů ze strany místních a regionálních orgánů;

B.   vzhledem k usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2005 o tvrzeních týkajících se zneužívání stavebního zákona neboli Ley reguladora de la actividad urbanística (LRAU – Zákon o řízení stavebních činností) a jeho dopadech na evropské občany(1),

C.   vzhledem k tomu, že jsou hlášeny případy korupce v souvislosti s rozsáhlými urbanizačními projekty, za něž byli zatčeni a odsouzeni místní veřejní činitelé a volení političtí představitelé,

D.   vzhledem k tomu, že Španělsko nedávno přijalo nové vnitrostátní rámcové předpisy o pozemkovém zákoně, které mají vstoupit v platnost 1. července 2007,

E.   vzhledem k tomu, že Komise zahájila proti Španělsku řízení o nesplnění povinnosti z důvodu neuplatňování předpisů EU v oblasti zadávání veřejných zakázek při provádění urbanizačních programů ve Valencii,

1.   je toho názoru, že stanovení povinnosti vzdát se zákonně nabyté nemovitosti v soukromém vlastnictví bez uplatnění řádného postupu a odpovídající kompenzace a povinnost hradit libovolně stanovené náklady na nevyžádané a často zbytečné úpravy infrastruktury, je porušením základních práv jednotlivců stanovených v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a základních svobod a ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz např. Aka v. Turecko(2)) a ve Smlouvě o EU;

2.   hluboce lituje, že tyto postupu jsou rozšířeny v různých autonomních oblastech Španělska, zejména ve Valencii a jiných oblastech podél středozemního pobřeží, a také v Madridu;

3.   vyjadřuje svůj jednoznačně odmítavý postoj a nesouhlas s rozsáhlými urbanizačními projekty, které zahájily stavební firmy a stavitelé a které nemají žádnou spojitost se skutečnými potřebami dotčených měst a vesnic, jsou neudržitelné z hlediska životního prostředí a budou mít katastrofální dopad na historickou a kulturní identitu dotčených oblastí;

4.   odsuzuje tichý souhlas některých městských úřadů s budováním staveb, které jsou následně označeny za nelegální, což v důsledku vede k reálné demolici nebo hrozící demolici nemovitosti, kterou si pořídil evropský občan s dobrým úmyslem a prostřednictvím řádně registrovaných obchodních stavebních společností a prodejních firem;

5.   vyjadřuje uznání nad snahou Komise zajistit, aby Španělsko dodržovalo směrnice týkající se zadávání veřejných zakázek, domnívá se však, že by se Komise měla zejména zaměřit na zdokumentované případy porušování směrnic o životním prostředí, vodě a spotřebitelské politice;

6.   je toho názoru, že je zcela nevyhnutelné, aby byla přijata odpovídající opatření na zajištění řádného provádění a prosazování rámcové směrnice o vodě(3) s ohledem na rozsáhlé projekty městské výstavby;

7.   vyzývá Radu a Komisi a také dotčené členské státy, aby zajistily řádné uplatňování právních předpisů Společenství a základních práv v případě všech občanů pobývajících na území EU;

8.   vyzývá španělské orgány a regionální vlády, zejména vládu Valencie, které mají povinnost dodržovat a uplatňovat ustanovení Smlouvy EU a právní předpisy EU, aby uznaly práva jednotlivce na zákonně nabytý majetek a aby v právních předpisech přesněji definovaly kritéria uplatňování článku 33 španělské ústavy týkající se veřejného zájmu s cílem zabránit a zakázat zneužívání vlastnických práv na základě rozhodnutí místních a regionálních orgánů;

9.   zpochybňuje metody, které některé místní orgány používají pro výběr projektantů městské výstavby a stavitelů, a to že jsou jim často udělovány nepřiměřené pravomoci, což se děje na náklady místních obcí a občanů, kteří zde žijí a zákonným způsobem si zde pořídili své domy;

10.   naléhavě žádá orgány, aby jednaly se svými občany a začlenily je do projektů městského rozvoje, a podpořily tak, kde je to nutné, přijatelný a udržitelný městský rozvoj v zájmu místní společnosti a nikoli pouze v zájmu stavitelů, realitních kanceláří a dalších zainteresovaných stran;

11.   nekompromisně odsuzuje skrytou taktiku některých stavitelů, kdy se pomocí úskoků zpochybňuje zákonné vlastnictví nemovitostí evropských občanů tím, že se zasahuje do registrace pozemků, a vyzývá místní orgány, aby zavedly proti tomuto postupu řádné právní pojistky;

12.   vyzývá regionální orgány, aby zřídily zvláštní správní výbory za účasti ombudsmana, na které by se měly obracet vyšetřovací orgány a které by měly pravomoc vést arbitrážní řízení v případě sporů týkajících se urbanizačních projektů; tyto výbory by měly fungovat bezplatně pro ty, na něž měly dopad urbanizační programy, včetně těch, kteří se stali obětí nezákonných machinací s nemovitostmi, které jsou součástí nepovolené městské výstavby;

13.   je toho názoru, že je-li požadována kompenzace za ztrátu nemovitosti, měla by tato kompenzace být poskytnuta ve vhodné výši a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva;

14.   vyzývá Komisi, aby zahájila informační kampaň zaměřenou na evropské občany, kteří pořizují nemovitý majetek v jiných členských státech, než je jejich vlastní země;

15.   pověřuje svého předsedu , aby předal toto usnesení Radě, Komisi a španělským orgánům a regionálním vládám.

(1) Úř. věst. C 286 E, 23.11.2006, s. 225. (2) Rozsudek ze dne 23. září 1998. (3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1) ze dne 23. října 2000.