Evropský parlament,

-   s ohledem na čl. 63 odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropského společenství,

-   s ohledem na směrnici Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení ve členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka(1),

-   s ohledem na směrnici Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany(2),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států(3) (Dublin II),

-   s ohledem na směrnici Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl(4),

-   s ohledem na Haagský program ze dne 4. a 5. listopadu 2004,

-   s ohledem na svůj postoj k návrhu směrnice Rady o minimálních normách pro postupy členských států při udělování a odnímání právního postavení uprchlíka ze dne 27. září 2005(5),

-   s ohledem na sdělení Komise o posílení praktické spolupráce: Nové struktury, nové přístupy: Zlepšování kvality rozhodovacího procesu ve společném evropském azylovém systému (KOM(2006)0067),

-   s ohledem na sdělení Komise o změně ustanovení hlavy IV Smlouvy o založení Evropského společenství týkajících se pravomocí Soudního dvora s cílem zajistit účinnější soudní ochranu (KOM(2006)0346),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0182/2007),

A.   vzhledem k tomu, že právo na azyl je základní součástí právní kultury EU s tím, že musí být plně respektovány mezinárodní úmluvy včetně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v jejímž rámci musí být dodržována zásada nenavracení,

B.   vzhledem k tomu, že přijetím čtyř nástrojů uvedených v čl. 63 odst. 1 Smlouvy o ES byla ukončena první fáze zavádění společného azylového systému; vzhledem k tomu, že se objevily politické i technické problémy, které je nutno překonat, aby mohla být zahájena druhá fáze evropského azylového systému, jejímž cílem je zavedení společného azylového postupu a jednotného statutu žadatelů o azyl nebo osob, kterým je poskytována dodatečná ochrana; a vzhledem k očekávání, že bude dodržen plánovaný termín, tj. rok 2010;

C.   vzhledem k tomu, že Evropský parlament již podpořil definici "uprchlíka", když byla uvedena ve směrnici Rady 2004/83/ES, a tato definice je proto platná i pro toto usnesení;

D.   vzhledem k tomu, že přijetí směrnice je pouze prvním krokem při uplatňování společných norem a že pak musí být ustanovení přijatá na úrovni Společenství uplatňována adekvátně ve všech členských státech; vzhledem k tomu, že kontrola uplatňování ustanovení, kterou provádí Komise, je velmi důležitá, a je proto nutné zajistit pro tento úkol odpovídající prostředky;

E.   vzhledem k tomu, že nástroje, které byly v oblasti azylových záležitostí doposud přijaty, stanovily pouze nejnižší normy, a s přihlédnutím k tomu, že je nezbytné překonat tendence dohodnout se na nejmenším společném jmenovateli, aby nedocházelo k prudkému poklesu úrovně, snižování ochrany a kvality přijetí, postupů, a ochrany,

F.   vzhledem k tomu, že Evropská rada v Haagském programu ze dne 4.–5. listopadu 2004 vyzvala Radu a Komisi, aby vytvořily vhodné struktury, do nichž budou zahrnuty vnitrostátní orgány členských států příslušné pro azylové záležitosti s cílem usnadnit konkrétní spolupráci, a také vzhledem k tomu, že prohloubení této konkrétní spolupráce i prohloubení výměny informací a výměny osvědčených metod mezi členskými státy jsou důležitým prostředkem k dosažení cíle společného azylového postupu a jednotného právního postavení,

G.   vzhledem k tomu, že posílení vzájemné důvěry je základním stavebním kamenem při vytváření společného azylového systému a že k vytváření této důvěry je nejvhodnější konkrétní a pravidelná spolupráce mezi státními správami členských států na různých úrovních, vzhledem k tomu, že posilování vzájemné důvěry je nezbytné pro zajištění kvality a také pro zvýšení důvěry veřejnosti ve správu azylových záležitostí, čímž bude umožněn méně protichůdný a efektivnější proces,

H.   vzhledem k tomu, že účinné uplatňování azylové politiky předpokládá sledování několika doplňkových cílů, jakými jsou např. zlepšení kvality rozhodovacího procesu, rychlé a spolehlivé zpracování žádostí o ochranu a také organizování informačních kampaní v zemích původu a tranzitu, které budou informovat o možnostech legálního přistěhovalectví, postupech získání právního statutu uprchlíka nebo humanitární ochrany, nebezpečích spojených s obchodováním s lidmi, obzvláště s ohledem na ženy a nezletilé osoby bez doprovodu, a důsledcích ilegálního přistěhovalectví i o důsledcích v případě nepřiznání statutu uprchlíka,

I.   vzhledem k tomu, že pro zlepšení kvality zpracování žádostí o azyl a tím pro snížení počtu soudních řízení i pro zkrácení průtahů při řízeních může být užitečné využít podpory příslušných organizací, např. úřad UNHCR, který vypracoval metodiku na pomoc úřadům při zlepšování kvality jejich rozhodovacího procesu (Iniciativa pro kvalitu),

J.   vzhledem k tomu, že Rada pro spravedlnost a vnitřní věci dne 27. a 28. dubna 2006 prohlásila, že zavedení společného postupu je nutno podpořit, aby se zabránilo průtahům, a přispělo se tak ke zvýšení účinnosti postupů,

K.   vzhledem k tomu, že členské státy i přes společný základ opatření, která byla schválena po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost v oblasti azylu, i nadále uplatňují na vnitrostátní úrovni opatření nebo vydávají rozhodnutí, která mají vliv na ostatní členské státy, a to zejména pokud se týká poskytování mezinárodní ochrany,

L.   vzhledem k tomu, že článek 29 směrnice 2005/85/ES stanoví postup pro sestavení společného minimálního seznamu třetích zemí, jež jsou jako země původu považovány za bezpečné, a bera na vědomí, že na jedné straně tento seznam ještě stále nebyl vytvořen, a že na druhé straně Rada nevzala při přijímání této směrnice v úvahu stanovisko Parlamentu, a z tohoto důvodu Soudní dvůr Evropských společenství (Soudní dvůr) nyní projednává žalobu na zrušení směrnice 2005/85/ES; vzhledem k tomu, že tento seznam by měl být přijímán postupem spolurozhodování; vzhledem k tomu, že zařazení určité země do tohoto seznamu automaticky neznamená, že žadatelům z této země bude azyl v zásadě odmítán, ale spíše to, že podle Ženevské úmluvy z 28. července 1951 týkající se statutu uprchlíků, doplněné protokolem z New Yorku ze dne 31. ledna 1967 (Ženevská úmluva), se každá jednotlivá žádost posuzuje samostatně,

M.   vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že Rada nepovažovala za nutné uplatnit při vytváření seznamu bezpečných třetích zemí postup spolurozhodování, a vzhledem k tomu, že je se zájmem očekáván rozsudek, který v této souvislosti Soudní dvůr vydá,

N.   vzhledem k tomu, že mají-li členské státy zaručit spolehlivé a spravedlivé řízení, jež zajistí dodržování práv žadatelů o azyl, musí mít velmi kvalitní informace o aktuální situaci, pokud jde o ohrožení v zemích původu,

O.   vzhledem k tomu, že násilí a hrozba násilím na ženách představují porušení práva na život, bezpečí, svobodu, důstojnost a na fyzickou a psychickou integritu, jakož i vážnou hrozbu pro fyzické a duševní zdraví obětí tohoto násilí,

P.   vzhledem k tomu, že i když existují technické a politické problémy, které omezují společné využívání citlivých informací o zemích původu, musí být nakonec stejně vytvořena společná databáze, aby všechny osoby zapojené do tohoto postupu mohly při vyřizování konkrétní žádosti vycházet ze stejných informací,

Q.   vzhledem k tomu, že pro zlepšení rozhodovacího postupu je důležité, aby se zvýšila úroveň vzdělání úředníků, kteří tato rozhodnutí vydávají,

R.   vzhledem k tomu, že nejvhodnějším postupem, který Soudnímu dvoru umožňuje zaručit jednotu práva Společenství, je postup rozhodování o předběžných otázkách uvedený v článku 234 Smlouvy ES, a že důležitou součástí tohoto postupu je zásada, podle níž může každý soud členského státu požádat Soudní dvůr o rozhodnutí; avšak vzhledem k tomu, že na základě výjimky z této zásady podle článku 68 Smlouvy o ES je Soudní dvůr bohužel oprávněn podat výklad ustanovení týkajících se azylu pouze tehdy, pokud mu předloží dotaz vnitrostátní soud nejvyšší instance,

1.   vítá úsilí vynaložené na zlepšování praktické spolupráce v rámci společného evropského azylového systému; domnívá se, že zlepšení kvality postupů a rozhodnutí je v zájmu jak členských států, tak i žadatelů o azyl;

2.   znovu zdůrazňuje nutnost aktivní společné azylové politiky EU na základě povinnosti přijímat žadatele o azyl a dodržování zásady nevracení uprchlíků; v této souvislosti připomíná základní úlohu silné společné zahraniční a bezpečnostní politiky, která podporuje a chrání demokracii a základní práva;

3.   důrazně opakuje, že konečným cílem při zavádění společného azylového systému musí být zajištění vysoké kvality ochrany, posouzení jednotlivých žádostí o azyl a postupů vedoucích k řádně odůvodněným a spravedlivým rozhodnutím; poukazuje na to, že zlepšení kvality rozhodovacího procesu musí zajistit, aby lidé, kteří potřebují ochranu, mohli bezpečně vstoupit do EU a jejich žádosti byly řádně zpracovány, a dále zajistit striktní dodržování mezinárodních norem o lidských právech a uprchlících, obzvláště zásady nevracení uprchlíků;

4.   kritizuje, že Komise má očividně nedostatečné možnosti kontrolovat provádění různých směrnic v oblasti azylové politiky, a nabádá členské státy, aby Komisi její úkol usnadnily tím, že jí budou systematicky předkládat srovnávací tabulku, v níž bude uvedeno, která opatření byla k provedení kterých ustanovení směrnic přijata;

5.   vyzývá Radu a Komisi, aby usilovala o zavedení  jednotného postupu, který zajistí spravedlivé a účinné rozhodování,ve všech členských státech, aby se docílilo toho, že statut uprchlíka bude co nejrychleji poskytnut všem, kteří na něho mají právo;

6.   poukazuje na to, že pokud jde o podmínky a způsoby poskytování mezinárodní ochrany, zejména podpůrné ochrany, budou mezi členskými státy existovat rozdíly a tzv. "azylová turistika" bude přetrvávat tak dlouho, dokud se platné právní předpisy týkající se azylu budou opírat o minimální normy a nejnižšího společného jmenovatele;

7.   zdůrazňuje, že jedním z cílů nástrojů přijatých v oblasti azylu je omezit tzv. sekundární toky; proto členské státy nabádá, aby vynaložily konkrétní úsilí na co největší sblížení svých azylových politik;

8.   je toho názoru, že jedním ze zlepšení, které je v oblasti azylových systémů EU nutno kvůli větší solidaritě uskutečnit, by mělo být rovnoměrnější rozdělení zatížení, které nesou zejména státy na vnějších hranicích EU, a již se zájmem očekává ze strany Komise hodnocení nařízení Dublin II, a případné další návrhy v této oblasti;

9.   je toho názoru, že je nutno dbát na to, aby úředníci, v jejichž kompetenci je udělovat status uprchlíka, byli důkladně vyškoleni na základě evropského kurikula s možností zavedení povinné kvalifikace nebo povinné úrovně kvalifikace;

10.   požaduje, aby se v zemích původu a v tranzitních zemích uskutečnily informační kampaně, které budou potenciální žadatele o azyl informovat o rizicích ilegálního přistěhovalectví, důsledcích nepřiznání statusu uprchlíka, o rozsahu legálního přistěhování a o možnosti podat v odůvodněných případech žádost o azyl, a také o nebezpečích spojených s obchodováním s lidmi, obzvláště se ženami a nezletilými osobami bez doprovodu;

11.   požaduje, aby byla v případě vyčerpání soudních opravných prostředků provedena opatření použitelná na osoby, kterým nebyl poskytnut statut uprchlíka nebo jimž byl statut uprchlíka odebrán, rychle a spravedlivě při plném respektování lidské důstojnosti a základních lidských práv osob, které musí být repatriovány, v této souvislosti dále požaduje, aby byl v co nejkratší možné době vytvořen postup repatriace EU;

12.   vyzývá k rychlému a spravedlivému uplatnění opatření, která lze uplatnit vůči osobám, jimž byl udělen status uprchlíka či humanitární ochrana, aby tak byly podporovány slušné životní podmínky, účinná integrace do společenského a politického života a aktivní zapojení do rozhodování hostitelského společenství;

13.   vyzývá Komisi, aby co nejrychleji vyřešila technické a politické problémy související se zaváděním společné databáze obsahující informace o zemích původu; domnívá se, že taková databáze by měla fungovat jako otevřený systém, aby všechny osoby zapojené do tohoto postupu mohly při vyřizování konkrétní žádosti vycházet ze stejných informací; doufá, že pro problém mnohojazyčnosti lze nalézt pragmatické řešení;

14.   bere na vědomí na jedné straně předchozí úsilí Komise sestavit podle ustanovení článku 29 směrnice 2005/85/ES seznam bezpečných zemí původu, ale na druhé straně připomíná, že Soudní dvůr dosud nerozhodl ve věci žaloby na zrušení platnosti této směrnice, a z tohoto důvodu je sestavení tohoto seznamu nyní pozastaveno, a vyzývá Radu, aby vzala tyto rozdílné prvky v úvahu a přijala příslušné rozhodnutí; dále poukazuje na to, že koncepce bezpečné třetí země nezbavuje členské státy jejich povinností v rámci mezinárodního práva, zejména pokud jde o ustanovení stanovená Ženevskou úmluvou o zásadě nevracení a individuálním posuzování každé žádosti o azyl;

15.   je toho názoru, že koordinace činností v souvislosti s konkrétní spoluprací v oblasti azylu by měla být i nadále úkolem Komise, které k tomuto úkolu musí být poskytnuty přiměřené prostředky; vyzývá Komisi, aby se ve zprávě o pokroku dosaženém v první fázi zavádění systému, kterou předloží na začátku roku 2008, vyslovila pro tuto možnost, a pokud zvolí jinou možnost, aby zdůvodnila, proč je vytvoření nové struktury ve formě "Evropského podpůrného úřadu" považováno za nezbytné, přičemž by se mělo přihlédnout k poměru nákladů a výnosů; domnívá se, že pokud Komise plánuje zřízení tohoto úřadu agentury, měla by mít přísnou povinnost poskytnout záruky průhlednosti a odpovědnosti;

16.   vyzývá členské státy, aby plně spolupracovaly s úřadem UNHCR, poskytly mu přiměřenou podporu a zahájily "iniciativu pro kvalitu" a výsledky této iniciativy zveřejnily, aby osvědčené postupy při zpracovávání žádostí o poskytnutí mezinárodní ochrany vešly ve známost a aby se jim dostalo podpory;

17.   považuje za nepřijatelné, aby žadatelé o azyl byli drženi v podmínkách, které je zbavují osobní svobody;

18.   zdůrazňuje nutnost zřízení přijímacích středisek pro žadatele o azyl s oddělenými zařízeními pro rodiny, ženy a děti, jakož i odpovídajících přijímacích středisek pro starší žadatele o azyl a žadatele se zdravotním postižením; žádá, aby bylo v rámci uplatňování směrnice 2003/9/ES prováděno vyhodnocování podmínek příjmu; v tomto ohledu zdůrazňuje, že by mělo být plně využito možností, které skýtá nový Evropský fond pro uprchlíky;

19.   vítá opatření, která Komise plánuje na podporu členských států, které čelí vysokému tlaku, s cílem umožnit, aby tyto státy byly schopny zvládnout problémy související s přijímáním žadatelů o azyl a posuzováním žádostí o azylů; zejména a především vítá návrh vyslat skupiny odborníků, jejichž členové jsou z různých členských států;

20.   důrazně poukazuje na to, že úkolem Komise je kontrolovat uplatňování směrnic přijatých v oblasti azylu a že musí mít k tomuto účelu k dispozici přiměřené prostředky, které jsou v současné době naprosto nedostačující k tomu, aby bylo možné zhostit se s úspěchem tak rozsáhlého úkolu; je toho názoru, že ve hře je věrohodnost Unie v této oblasti a také budoucnost společné azylové politiky;

21.   podporuje Komisi v usnadňování přístupu k finančním nástrojům, jako je Evropský fond pro uprchlíky a program ARGO, aby tak členské státy mohly rychle získat financování v naléhavých případech;

22.   poukazuje na to, že základ práva Společenství vytvořený v oblasti azylové politiky vyžaduje jednotný výklad a uplatňování v rámci celé Unie; je toho názoru, že se harmonizace v oblasti azylové politiky usnadní a zrychlí, pokud se Soudní dvůr bude moci již nyní zabývat také záležitostmi, s nimiž se na něj obrátí i jiné než nejvyšší soudy členských států, jak je tomu doposud; vyzývá proto Radu, aby Soudnímu dvoru opět v plném rozsahu přiznala jeho pravomoci, pokud se týká rozhodování o předběžných otázkách podle hlavy IV Smlouvy o ES; vítá diskusní materiál Evropského soudního dvora o řešení věcí předložených k rozhodnutí o předběžné otázce v souvislosti s oblastí svobody, bezpečnosti a spravedlnosti(6), a podporuje diskusi o potřebě postupu přizpůsobeného konkrétnímu charakteru případů v oblasti azylu a přistěhovalectví;

23.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13. (2) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12. (3) Úř. věst. L 50, 25.2.2003, s. 1. (4) Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18. (5) Úř. věst. C 227 E, 21.9.2006, s. 46. (6) Dokument Rady 13272/06.