Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise o prioritách boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (KOM(2006)0402),

-   s ohledem na sdělení Komise o plánu politiky v oblasti legální migrace (KOM(2005)0669) a na své usnesení ze dne 26.září 2007 (1)na toto téma,

-   s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 13. února 2007 k "Plánu politiky v oblasti legální migrace, boji proti nelegálnímu přistěhovalectví a budoucí Evropské migrační síti"(2),

-   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 4. a 5. listopadu 2004 a na Haagský program, který je jejich součástí(3),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem Globální přístup k migraci rok poté: směrem ke globální evropské politice migrace (KOM(2006)0735),

-   s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. prosince 2005 nazvané Globální přístup k migraci: prioritní opatření zaměřená na Afriku a Středomoří, které byly zopakovány v závěrech předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 14. a 15. prosince 2006,

-   s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ve dnech 21. a 22. června 2007 a na mandát mezivládní konference v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 9. června 2005 o vazbách mezi legálním a nelegálním přistěhovalectvím a integraci přistěhovalců(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2006 o společné přistěhovalecké politice EU(5) v němž projevuje politování, že "sedm let po přijetí programu z Tampere nemá Evropská unie soudržnou přistěhovaleckou politiku",

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2007 o uprchlících z Iráku(6),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/688/ES ze dne 5. října 2006 o zřízení mechanismu vzájemné výměny informací o opatřeních členských států v oblasti azylu a přistěhovalectví(7),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany(8),

-   s ohledem na výsledek ministerské konference EU-Afrika o migraci a rozvoji, která se konala ve dnech 10. a 11. července 2006 v Rabatu,

-   s ohledem na společné prohlášení Afrika-EU o migraci a rozvoji, přijaté na ministerské konferenci EU-Afrika, která se konala ve dnech 22. a 23. listopadu 2006 v Tripolisu,

-   s ohledem na akční plán boje proti obchodování s lidmi přijatý Radou ve dnech 1. a 2. prosince 2005,

-   s ohledem na své doporučení Radě ze dne 16. listopadu 2006(9), v němž požaduje přijetí nové strategie EU pro boj proti obchodování s lidmi,

-   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané "Uplatňování globálního přístupu k migraci ve východních a jihovýchodních regionech sousedících s Evropskou unií" (KOM(2007)0247),

-   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o cirkulační migraci a partnerstvích mobility mezi Evropskou unií a třetími zeměmi (KOM(2007)0248),

-   s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem (KOM(2007)0249),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 863/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zřizuje mechanismus pro vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce(10),

-   s ohledem na Amsterdamskou smlouvu, která Společenství uděluje pravomoci a odpovědnost v oblasti přistěhovalectví a azylu, a na článek 63 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a na stanoviska Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj (A6-0323/2007),

A.   vzhledem k tomu, že migrace je stále rychleji se šířícím globálním fenoménem, který se tak dotýká rovněž Evropské unie,

B.   vzhledem k tomu, že podle nepříliš jednotných odhadů se počet příslušníků třetích zemí nelegálně pobývajících v Evropské unii pohybuje mezi 4,5 a 8 miliony osob; vzhledem k tomu, že je třeba zlepšit kvalitu a soudržnost dostupných statistických údajů,

C.  C vzhledem k tomu, že rozsah migrace přesahuje možnosti členských států řídit ji individuálně, a je tedy nutné řešit problematiku přistěhovalectví na úrovni Unie globálním a soudržným způsobem; vzhledem k tomu, že nedostatečná reakce na příchod nelegálních přistěhovalců na hranice Unie je důkazem nízkého stupně solidarity mezi členskými státy a neschopnosti koordinovat politiku, a to i přes učiněná prohlášení a přijaté závazky,

D.  D vzhledem k tomu, že společná přistěhovalecká politika Evropské unie vyžaduje ze strany členských států respektování zásad solidarity, sdílené odpovědnosti, vzájemné důvěry a transparentnosti,

E.  E vzhledem k tomu, že přistěhovalecká politika musí být globální a musí zohlednit mnoho aspektů, zejména boj proti nelegálnímu přistěhovalectví a obchodování s lidmi, potřebu zlepšit a koordinovat legální přistěhovalecké kanály, příčiny odchodu z třetích zemí (faktory, které nutí k emigraci jako zaostalost, bída, války, diktátorské režimy, špatná správa věcí veřejných, důsledky změny klimatu a enviromentální katastrofy atd.), faktory přitažlivosti Unie (faktory vybízející ke vstupu do Unie, jako životní úroveň, demokracie, mír, pracovní příležitosti včetně nelegální práce atd.), demografické a ekonomické potřeby členských států, soudržnost akcí na místní, vnitrostátní a evropské úrovni, otázky integrace a prolínání kultur, dodržování základních práv, zejména práva na azyl a práva na nenavracení, boj proti rasismu a xenofobii,

F.  F vzhledem k tomu, že boj proti obchodování s lidmi je pro Unii prioritním úkolem, jehož cílem je především omezit obchodování s nejohroženějšími skupinami, jako jsou ženy a děti, a rozbít sítě a mafie, které z něj těží,

G.  G vzhledem k tomu, že mnoho osob s nelegálním pobytem původně přicestovalo do Evropské unie legálně, avšak poté nebylo schopno splnit podmínky pro vstup,

H.  H vzhledem k tomu, že nelegální a legální přistěhovalectví jsou úzce propojené a že boj proti nelegálnímu přistěhovalectví je zásadní pro vytvoření politiky pro legální přistěhovalectví,

I.  I vzhledem k tomu, že rozšíření možností pro legální přistěhovalectví by snížilo počet nelegálních vstupů;

J.  J vzhledem k tomu, že některé vlády nejsou ochotné uznat, nakolik je pracovní síla migrantů potřebná, což může přivést zaměstnavatele do obtížné situace, pokud se budou snažit uspokojit své podnikatelské potřeby v mezích zákonných požadavků týkajících se dokumentace,

K.  K vzhledem k tomu, že v této oblasti je spolupráce Evropské unie a jejích členských států s třetími zeměmi původu a tranzitu prvořadou záležitostí a že je třeba provádět účinnou a praktickou politiku společného rozvoje s cílem řešit základní příčiny přistěhovalectví již v raném stádiu ve třetích zemích,

L.  L vzhledem k tomu, že veřejná diskuse se zaměřuje spíše na obtíže a problémy, jež může přistěhovalectví přinést a opomíjí jeho příčiny a kladné stránky (příznivý dopad na hospodářství a demografii, kulturní přínos pro naši společnost),

M.  M vzhledem k tomu, že přistěhovalectví se během několika desetiletí stalo ústředním tématem veřejné diskuse v celé Evropské unii, a to politicky velmi citlivým tématem, které lze snadno zneužít k demagogickým a populistickým účelům, a vzhledem k tomu, že politici a novináři by si měli být vědomi významu správnosti svého projevu na toto téma;

Obecný přístup

1.   vítá přístup Komise, který bude hrát klíčovou úlohu při podpoře soudržnější a účinnější činnosti členských států;

2.   vítá iniciativu nazvanou Uplatňování globálního přístupu k migraci ve východních a jihovýchodních regionech sousedících s Evropskou unií; vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily dostatečné lidské a finanční zdroje pro řádné uplatňování komplexního přístupu k migraci;

3.   vítá institucionální důsledky návrhu reformní smlouvy, jak je stanovil mandát mezivládní konference, zejména rozšíření spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou na všechny politiky přistěhovalectví, vyjasnění kompetencí EU ve věci víz a kontrol na hranicích, rozšíření kompetence EU na otázku azylu a rovněž rozšíření kompetence EU z hlediska legálního a nelegálního přistěhovalectví;

4.   považuje za zásadní shromažďování a harmonizaci statistických údajů týkajících se migrace; vyzývá členské státy a Komisi s Eurostatem, aby ve spolupráci s Evropskou migrační sítí (EMN) a mezinárodními organizacemi jako OECD napravily současný nedostatek konzistentních a spolehlivých údajů; vítá přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007; vyzývá členské státy, aby vytvářely statistiky odpovídající harmonizovaným definicím a aby poskytovaly všechny informace nutné pro výklad těchto statistik;

5.   má za to, že přistěhovalectví je výzva na evropské a celosvětové úrovni, která vyžaduje odpověď na stejných úrovních; domnívá se, že Evropská unie musí jako celek vytvořit prostředky k využití trojí příležitosti, kterou by mohlo nabízet přistěhovalectví naší společnosti, a to v oblasti ekonomické, demografické a sociální;

6.   domnívá se, že není vhodné řešit migrační toky pomocí ukvapených akcí vzhledem k tomu, že k trvalému přílivu přistěhovalců dochází již několik let, a vyžaduje tedy střednědobý a dlouhodobý přístup;

7.   domnívá se, že jako součást své přistěhovalecké politiky musí Unie provádět konzistentní akce uvnitř i vně svých hranic (dvojí rozměr – vnitřní a vnější);

8.   zdůrazňuje, že konflikty v celém světě, které mají mezinárodní rozměr, vyvolávají příliv přistěhovalců;

9.   očekává, že Komise ve spolupráci s OSN předloží studii o dopadu změny klimatu na migrační toky;

10.   zdůrazňuje, že odpovědnost dopravců a orgánů zemí původu, jakož i posílení právního rámce pro boj proti nekalému obchodování, boj proti nelegálnímu zaměstnávání a obchodování s lidmi a odhalování správní korupce, představují hlavní součást boje proti nelegálnímu přistěhovalectví, který se musí opírat rovněž o rozvinutou policejní a justiční spolupráci;

11.   zdůrazňuje význam rozvojové spolupráce jako prostředku pro řešení prvotních příčin migračních toků a jako nástroje, který je doplňkem integračních a migračních politik Unie, a nikoli jako alternativního nástroje;

12.   připomíná, že většinu přistěhovalců, kteří byli původně na cestě do Evropy, přijímají především sousedé EU v oblasti Středomoří a východní sousedé; pokládá za prvořadé, aby bylo zajištěno dodržování základních lidských práv těchto přistěhovalců, přičemž je zvláštní pozornost nutno věnovat právům nezletilých bez doprovodu; zdůrazňuje, že je nutno, aby EU posílila spolupráci s partnery ze středomořských zemí, pokud jde o řízení migračních toků, a aby jim poskytla podporu v boji s nelegálním přistěhovalectvím; poukazuje na to, že je třeba posílit vazby mezi severoafrickými a subsaharskými africkými zeměmi a asijskými zeměmi původu;

13.   zdůrazňuje, že s přistěhovalci v nelegální situaci nelze zacházet jako s pachateli trestných činů; připomíná, že mnozí z nich riskovali svůj život, aby v Evropě získali svobodu nebo prostředky obživy; domnívá se, že úkolem politiků je provádět soudržnou a účinnou politiku boje proti nelegálnímu přistěhovalectví, jež zohledňuje záruky a základní práva jednotlivců, a současně připomínat veřejnosti přinos legálního přistěhovalectví pro hospodářský růst a demografický vývoj v Evropě;

14.   zdůrazňuje, že všechna opatření boje proti nelegálnímu přistěhovalectví a posílení kontrol na vnějších hranicích musí dodržovat stávající záruky a základní práva jednotlivce podle ustanovení Listiny základních práv Evropské unie a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména pokud jde o právo na azyl a právo nebýt navrácen z hranic;

15.   zdůrazňuje, že správa dočasných přijímacích středisek pro nelegální přistěhovalce v Evropské unii i mimo ni musí být v souladu s ochranou základních práv a musí při ní docházet k výměně osvědčených postupů týkajících se zejména ubytování, vzdělávání a přístupu k zdravotní péči, finančních prostředků a dodržování zásad právního státu, a to na všech úrovních a mezi všemi zapojenými organizacemi, jako jsou například místí a vnitrostátní orgány, evropské instituce a nevládní organizace;

16.   je šokován nelidskými podmínkami, které panují v různých zadržovacích střediscích pro přistěhovalce a žadatele o azyl, která navštívil jeho Výbor pro občanské svobody spravedlnost a vnitřní věci;

17.   opakuje, že se staví jednoznačně odmítavě k myšlence vytvářet přijímací a zadržovací střediska pro nelegální přistěhovalce nebo žadatele o azyl za hranicemi Unie a v oblastech, odkud přistěhovalci pocházejí;

18.   bere na vědomí přezkum nařízení (ES) č. 343/2003 ("Dublin II") ze strany Komise; připomíná potřebu přezkumu tohoto nařízení a opakuje, že přezkum by se měl rovněž zabývat hlavní zásadou nařízení, podle níž je členským státem odpovědným za vyřízení žádosti o azyl stát prvního vstupu, protože tato zásada představuje nepřiměřenou a neúnosnou zátěž pro některé členské státy;

19.   zdůrazňuje potřebu věnovat zvláštní pozornost ženám a dětem, zvláště nezletilým bez doprovodu, osobám s vážnými zdravotními problémy a osobám s postižením, které vyžadují pomoc a přiměřená ochranná opatření, zejména v případě navracení;

20.   vyzývá členské státy, aby začlenily do svých příslušných migračních politik vysokou úroveň ochrany zdraví přistěhovalců poskytováním preventivní péče a lékařského ošetření;

21.   vyzývá k užší spolupráci mezi regionálními a místními orgány a mezi sociálními partnery při výměně osvědčených postupů zejména v oblasti ubytování, vzdělávání a přístupu ke zdravotní péči;

22.   zdůrazňuje, že je třeba věnovat více pozornosti jazyku používanému pro popis nelegálního přistěhovalectví s cílem zlepšit jeho vnímání ve společnosti; je přesvědčen, že ve vzdělávání a při poskytování informací sdělovacími prostředky je třeba usilovat o předávání základních hodnot Evropské unie jako tolerance, solidarita, vzájemný respekt a potřeba boje proti diskriminaci a xenofobii;

Priority Komise
Spolupráce s třetími zeměmi 

23.   má za to, že vícerozměrná povaha přistěhovalectví vyžaduje úzkou spolupráci se všemi dotčenými třetími zeměmi; domnívá se, že ministerské konference konané v Rabatu a Tripolisu v roce 2006 a Globální fórum OSN o migraci (Brusel, červenec 2007) (kde byl zastoupen Evropský parlament), znamenaly počátek nezbytného dialogu mezi zeměmi původu a zeměmi tranzitu a evropskými státy, jež jsou cílem přistěhovalectví, a že tento dialog musí být základem skutečného partnerství založeného na společném rozvoji; domnívá se, že cílem tohoto dialogu v oblasti nelegálního přistěhovalectví musí být zavedení nebo zlepšení fungování readmisních dohod;

24.   jako na příklad osvědčeného postupu poukazuje na skutečnost, že některé členské státy podepsaly dohody o spolupráci v oblasti přistěhovalectví s různými africkými zeměmi a rozpoznaly souvislost mezi migrací a rozvojem; povzbuzuje členské státy a Komisi, aby zintenzívnily spolupráci a pokračovaly ve vytváření programů tohoto charakteru;

25.   vyzývá Komisi a Radu, aby sledovaly vývoj Regionálního programu ochrany ve spolupráci se zeměmi původu a tranzitu a aby informovaly Parlament o zkušenostech získaných z dosud provedených pilotních projektů; vítá zahájení programu EU pro migraci a rozvoj v Africe s úvodní částkou 40 milionů EUR s cílem vytvořit nová pracovní místa v Africe a žádá Komisi, aby poskytla více informací o konkrétních podmínkách; vítá v této souvislosti skutečnost, že Komise podepsala dohodu o spolupráci s Mali za podpory Španělska a Francie s úmyslem otevřít první informační a řídící středisko pro migraci financované z tohoto programu;

26.   vyzývá Komisi k přijetí veškerých vhodných opatření k rozšíření zdrojů informací dostupných v zemích původu o možnostech a souvisejících podmínkách legálního přistěhovalectví do EU;

27.   vyzývá Evropskou unii, vlády zemí AKT a vlády ostatních zemí původu, aby zaváděly a uskutečňovaly politiky zaměřené na maximalizaci pozitivního vlivu poukazování peněz tím, že zajistí, že budou procházet oficiálními systémy převodu a díky tomu budou prováděny solidněji, rychleji, levněji a budou lépe nasměrovány; zastává názor, že je důležité přistěhovalce zapojit do rozvoje zemí jejich původu;

28.   žádá Komisi, aby prozkoumala možnost, jak podpořit a rozvinout využívání mikroúvěrů;

29.   vyzývá Unii, aby prováděla konzistentní zahraniční politiku zajišťující zejména slučitelnost a soudržnost cílů společné obchodní politiky a cílů rozvojové politiky; měla by být zvážena možnost "rozvojového plánu EU pro Afriku", v jehož rámci by finanční podpora a obchodní dohody byly spojeny s demokracií a rozvojem lidských práv a migrací, což by nabídlo lidem alternativu k opuštění jejich země původu;

30.   vyzývá k tomu, aby byly ve vztazích Evropské unie s třetími zeměmi, obzvláště se zeměmi původu nebo tranzitními zeměmi ilegálních přistěhovalců, upřednostněny otázky týkající se ilegálního přistěhovalectví;

31.   vyzývá Komisi, aby Parlamentu předložila výroční zprávu o stavu prostředků použitých k boji proti nelegálnímu přistěhovalectví a o platných právních předpisech, jejich uplatňování členskými státy a o připravovaných právních předpisech;

32.   připomíná, že zvláštní pozornost by měla být věnována provádění článku 13 dohody z Cotonou, ať již jde o readmisi či o posílení postupu dialogu stanoveného v dohodě; zdůrazňuje potřebu podporovat budování kapacit pro řízení přistěhovalectví v zemích původu a tranzitu s cílem posílit instituce a prostředky, které jsou k dispozici pro jeho kontrolu (veřejná správa a právní rámec, školení, pohraniční jednotky rychlé reakce, bezpečností jednotky pro boj proti obchodování s lidmi atd.); upozorňuje na to, že všechny státy AKT musí na žádost členského státu Evropské unie souhlasit s návratem a readmisí svých státních příslušníků, kteří se nelegálně nacházejí na území tohoto členského státu; připomíná, že země původu a tranzitu musí převzít odpovědnost a plnit svou povinnost kontrolovat nelegální přistěhovalce a že je nutná informační kampaň o obsažených rizicích, o návratových politikách členských států EU a o stávajících dohodách o legálním přistěhovalectví a o možnostech, jež nabízejí;

33.   zastává názor, že pomoc, kterou od Evropské unie požadují třetí země za účelem boje proti sítím převaděčů nelegálních přistěhovalců působícím na jejich území, by měla záviset na spolupráci těchto zemí a na úsilí, jaké v této oblasti vyvinou;

Bezpečnost a integrovaná správa vnějších hranic

34.   zdůrazňuje význam hraničních kontrol v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví; znovu potvrzuje, že hraniční kontroly musí být prováděny v duchu sdílení odpovědnosti a solidarity mezi členskými státy, za důstojných podmínek pro zadržené osoby a na základě plného dodržování práva na azyl a mezinárodní ochranu včetně, mimo jiných hledisek, zásady nenavracení;

35.   má za to, že agentura FRONTEX musí mít k dispozici prostředky nezbytné pro svou činnost, jak je zdůrazněno v článku 7 nařízení (ES) č. 2007/2004 (správa technického vybavení); vyslovuje hluboké politování nad tím, že některé členské státy nesplnily své závazky poskytnout logistickou a personální podporu její činnosti; domnívá se, že centralizovaný rejstřík dostupného technického vybavení (CRATE) neboli tzv. "toolbox" má smysl pouze tehdy, jestliže členské státy splní své závazky týkající se technického vybavení; podporuje agenturu FRONTEX, aby uzavřela pracovní dohody se zeměmi zapojenými do evropské politiky sousedství a s ostatními třetími zeměmi;

36.   vítá přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus k vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce (RABIT), založené na zásadě solidarity mezi členskými státy; konstatuje, že legislativní iniciativa týkající se zřízení RABITu učinila poprvé solidaritu v oblasti přistěhovalectví povinnou a nikoli pouze dobrovolnou; vyzývá Komisi, aby předložila nový legislativní návrh, který by obdobně učinil zásadu solidarity povinnou s ohledem na závazky, které přijaly členské státy, pokud jde o CRATE; připomíná, že každá členský stát musí zajistit rezervy kvalifikovaného personálu, a vyzývá proto členské státy, aby umožnily vytvoření skutečných evropských pohraničních jednotek rychlé akce;

37.   vyzývá členské státy, aby ve všech vysoce rizikových oblastech a zejména na námořních hranicích vytvořily stálé společné monitorovací hlídky, které by působily po celý rok a které by byly koordinovány agenturou FRONTEX;

38.   vyzývá Radu, aby přijala opatření pro rychlé vytvoření evropské sítě hlídek a zavedení evropského monitorovacího systému pro jižní námořní hranice;

39.   domnívá se, že je nezbytné podniknout kroky k tomu, aby byla do mandátu agentury FRONTEX a jednotek rychlé akce při operacích na námořních hranicích EU zařazena záchrana migrantů a žadatelů o azyl, kteří se octnou v nouzové situaci a jejichž život je ohrožen;

40.   připomíná všem členským státům a třetím zemím, aby dodržovaly mezinárodní právo a mezinárodní závazky, pokud jde o vyhledávání a záchranu osob na moři; domnívá se, že členské státy nesou společnou odpovědnost za záchranu životů na moři; bere na vědomí návrh Malty předložený Radě ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci na uzavření dohody mezi členskými státy EU, podle níž by se členské státy o nelegální přistěhovalce zachráněné na moři lodí zaregistrovanou v EU v pátrací a záchranné oblasti nečlenského státu EU, který odmítá nést odpovědnost, dělily na základě přesného poměru a podle předem schváleného systému;

41.   domnívá se, že vzhledem k migračnímu toku z afrického kontinentu směrem do Evropy nesou v současnosti jižní členské státy na vnějších hranicích Unie, zejména menší členské státy jako Malta a Kypr, nepřiměřenou zátěž, kterou je třeba řešit posílením opatření pro společné řízení vnějších hranic Unie;

42.   žádá Komisi, aby v rámci EPS zavedla více konkrétních opatření zaměřených na poskytování technické a finanční podpory sousedním zemím, pokud jde o ochranu jejich hranic s EU i jejich ostatních hranic;

43.   doporučuje používání technologií při ochraně hranic, systematické využívání vízového informačního systému a budoucí zavedení systému pro automatickou registraci příjezdů a odjezdů;

Bezpečné cestovní doklady a doklady totožnosti

44.   zdůrazňuje, že je třeba prosazovat otázku bezpečnosti dokladů totožnosti v zemích původu s cílem usnadnit zjišťování totožnosti nelegálních přistěhovalců, kteří vstupují na území Unie;

45.   vítá dohodu, k níž dospěly Parlament a Rada, týkající se vízového informačního systému, který usnadní účinné uplatňování vízové politiky Společenství a který by měl přispět k posílení boje proti nelegálnímu přistěhovalectví;

46.   připomíná, že zavádění biometrických nástrojů pro zvýšení bezpečnosti a autentičnosti dokladů, což je prvořadé pro boj proti podvodům, nelegálnímu přistěhovalectví a obchodování s lidmi, usnadní osobám cestujícím v dobré víře překračování hranic, a že se při něm musí dodržovat zásada ochrany osobních údajů v souladu se směrnicí 95/46/ES pro činnosti spadající do prvního pilíře; pokud jde o činnosti spadající do třetího pilíře, očekává přijetí zvláštního rámcového rozhodnutí a podporuje v této souvislosti činnost německého předsednictví Radě;

47.   znovu potvrzuje, že bez odpovídajících opatření na ochranu osobních údajů není možné zavést automatizovaný systém řídící vstupy na území Unie a jeho opouštění; zastává názor, že takový systém by usnadnil ověřování statusu státních příslušníků třetích zemí, kteří vstupují na území Evropské unie, a členské státy by díky němu mohly lépe ověřovat, zda státní příslušníci třetích zemí nepřekročili povolenou dobu pobytu;

Boj proti obchodování s lidmi

48.   je přesvědčen, že musí být věnována zvláštní pozornost boji proti obchodování s lidmi i těm, kteří se stali jeho oběťmi, zejména zranitelným osobám, jako jsou ženy a děti, a že se z tohoto boje proti obchodníkům s lidmi musí stát jedna z priorit Unie; vítá akční plán Komise v této oblasti a zdůrazňuje, že by tento plán měl zohlednit potřebu spolupracovat se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi;

49.   zdůrazňuje, že boj proti obchodování s lidmi, obzvláště se ženami a dětmi, je prioritou EU, což znamená, že je třeba vyčlenit na tuto činnost přiměřené finanční zdroje;

50.   připomíná, že je nejvyšší čas stanovit jasné a konkrétní cíle, například snížení počtu obětí obchodování s lidmi v příštích deseti letech na polovinu; domnívá se nicméně, že hlavním cílem samozřejmě musí být co nejrychlejší úplné odstranění tohoto druhu trestné činnosti;

51.   je si vědom skutečnosti, že mnoho žen, jež jsou oběťmi obchodování s lidmi, žije v Unii jako nelegální přistěhovalkyně, které ve většině případů nemají přístup k právní nebo sociální ochraně; vyzývá členské státy, aby situaci těchto osob zohledňovaly a v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy ji zlepšovaly nebo jim napomáhaly vrátit se domů;

52.   zdůrazňuje, že tyto kroky nesmí být zaměřeny proti obětem obchodování s lidmi ani nesmí poškozovat jejich zájmy;

53.   připomíná, že nelegální přistěhovalectví vede k převodům vysokých finančních částek do rukou mafií, které kontrolují sítě obchodování s lidmi a podporují korupci, podvody a vykořisťování práce přistěhovalců, a že tato skutečnost ztěžuje boj proti nelegálnímu přistěhovalectví;

54.   je šokován dokonalou organizací zločineckých sítí organizujících plavby z Afriky do Evropy a tím, že je Evropa není schopna zastavit; lodě připlouvající do Evropy mají stejnou velikost, obvykle na nich cestuje třicet osob, mají stejnou barvu, pohání je stejný druh motoru a jsou zásobovány potravinami, nápoji a jinými zásobami stejné značky, což jsou faktory, které dostatečně prokazují, že trestná činnost zatím funguje lépe než společná evropská opatření; je přesvědčen, že tato bezohledná síť je zodpovědná za smrt stovek osob, které přišly o život na moři; vyzývá Komisi a Radu, aby znásobily své úsilí v boji proti obchodování s lidmi;

55.   vyzývá orgány, členské státy a Europol, aby mobilizovaly své síly k provedení střednědobého akčního programu boje proti obchodování s lidmi se zaměřením na obchodníky s lidmi, převaděče a mafie;

56.   bere v úvahu směrnici Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány(11), a plán EU týkající se osvědčených postupů, norem a způsobů práce pro boj proti obchodu s lidmi a jeho předcházení(12) přijatý v prosinci 2005 a vítá společnou deklaraci Afriky a EU, která byla přijata na ministerské konferenci EU-Afrika o migraci a rozvoji;

57.   připomíná významný příspěvek skupiny odborníků v oblasti zacházení s lidmi, kterou zřídila Komise v roce 2003, pokud jde o monitorování a politická doporučení, a očekává další přípěvky této skupiny;

Otázka regularizací

58.   připomíná, že mnohé členské státy regularizace provedly nebo oznámily, že tak učiní, a že tato rozhodnutí jsou za současné právní situace na uvážení členských států, ale že často poukazují na nedostatek vhodných opatření, jež by se zabývala fenoménem, který je ve většině členských států součástí společnosti; dále se domnívá, že hromadná regularizace nelegálních přistěhovalců by měla být ojedinělou záležitostí, neboť takovéto opatření neřeší skutečné základní problémy;

59.   uvědomuje si, že změny v přistěhovalecké politice jednoho členského státu mohou ovlivnit migrační toky a trendy v jiných státech; domnívá se, že členské státy by v souladu se zásadami loajální spolupráce a vzájemné solidarity měly provozovat systém vzájemné výměny informací (v oblasti vnitrostátních opatření týkajících se migrace a azylu, která mohou mít dopad na ostatní členské státy nebo na Společenství), a konstatuje, že v roce 2007 se takový systém postupně zavádí v oblasti výměny informací a zkušeností o osvědčených postupech, jak bylo doloženo na většině nedávných zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci;

Boj s klíčovým "přitahujícím" faktorem: nelegální prací

60.   vítá, že Komise předložila výše zmíněný návrh směrnice, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem a který obsahuje zejména správní sankce, vyloučení z veřejných zakázek a trestní postihy u nejhorších činů;

61.   vyzývá Unii a členské státy, aby podnikly rozhodné kroky v boji proti nelegálnímu zaměstnávání přistěhovalců, aktivovaly širokou řadu sankcí vůči zaměstnavatelům, na základě lidských a hmotných zdrojů potřebných pro boj proti nelegálnímu zaměstnávání zintenzívnily kontroly na pracovištích a podporovaly opatření na ochranu přistěhovalců;

62.   zdůrazňuje, že opatření proti nelegálnímu zaměstnávání v sobě nezahrnují pouze ekonomickou a sociální, ale rovněž psychologickou dimenzi: odstraněním některých faktorů, které činí Evropu přitažlivou (možnost nalezení zaměstnání, i když pouze za podmínek, které výrazně porušují základní práva), usilují o zmenšení pobídek k emigraci do EU a napomáhají omezení šedé ekonomiky;

63.   má za to, že opatření proti nelegální práci jsou přijímána se zpožděním, i když se jedná o jeden ze základních faktorů, který přitahuje nelegální přistěhovalce, a o katalyzátor vykořisťování;

64.   naléhavě žádá jednotlivá složení Rady, do jejichž působnosti tato oblast spadá, aby v rámci diskusí o této směrnici zdvojnásobila své koordinační úsilí;

65.   vyzývá členské státy, aby důrazně uplatňovaly svá vnitrostátní právní ustanovení týkající se nehlášené práce, která budou muset brzy být v souladu s budoucí směrnicí;

66.   domnívá se, že členské státy musí usilovat o vyšetření nelegálního zaměstnávání, a to zejména v odvětvích, kde jsou zaměstnáváni přistěhovalci; vyzývá Komisi a členské státy, aby proti tomuto vykořisťování tvrdě bojovaly; konstatuje, že by jedním z prvků této práce mohly být informační kampaně zaměřené na zaměstnavatele a zaměstnance, které by upozorňovaly na potenciálně škodlivé dopady zaměstnávání na černo na vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení, veřejné finance, spravedlivou hospodářskou soutěž, hospodářské výsledky a samotné zaměstnance; připomíná, že je důležité, aby do takového procesu byli zapojeni představitelé obou stran určitého odvětví;

Návratová politika

67.   připomíná odpovědnost zemí původu a tranzitních zemí v otázce readmise a domnívá se, že by měla existovat evropská návratová politika, která by byla účinná a zároveň respektovala důstojnost a fyzickou nedotknutelnost jednotlivce podle Evropské úmluvy o lidských právech a Ženevské úmluvy;

68.   žádá, aby byl během portugalského předsednictví přijat návrh směrnice o navracení a aby byla na evropské úrovni definována pravidla a podmínky návratové politiky; zdůrazňuje význam účinné návratové politiky jakožto jednoho z faktorů, který může odrazovat od nelegálního přistěhovalectví;

69.   žádá Komisi, aby přistoupila k vyhodnocení návratové politiky (účinnost platných dohod všech členských států, rozbor příčin zpožďování jednání týkajících se dohod o partnerství s dotčenými třetími zeměmi, postupy v zemích původu a v tranzitních zemích, provádění readmisních dohod v praxi, včetně jejich kompatibility se základními právy, atd.)

70.   v souvislosti s readmisí nelegálních přistěhovalců vyzývá Radu a Komisi, aby vypracovaly evropské dohody s dotčenými třetími zeměmi;

Zlepšení výměny informací prostřednictvím stávajících nástrojů

71.   vyzývá všechny dotčené subjekty k posílení výměny informací, do níž by byly v případě potřeby zapojeny i agentura FRONTEX a Europol; domnívá se, že by spolupráce mezi imigračními styčnými důstojníky měla být prioritou; má za to, že Parlament musí být pravidelně informován o vývoji a výsledcích sítě ICONet;

Odpovědnost dopravců

72.   považuje za nezbytné provést vyhodnocení opatření přijatých v této oblasti, zejména provádění směrnice Rady 2001/51/ES ze dne 28. června 2001, kterou se doplňuje článek 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985(13), a fóra vytvořeného v roce 2001, složeného ze zástupců členských států, odvětví dopravy a humanitárních organizací;

73.   vyzývá Komisi a Radu, aby se na půdě Parlamentu zúčastnily každoroční diskuse o přistěhovalecké politice Unie; žádá Komisi, aby při této příležitosti předložila úplnou zprávu o vývoji v oblasti přistěhovalectví v Evropě, jež bude obsahovat úplné statistické údaje;

74.   vyzývá svůj příslušný výbor, aby navázal úzký a pravidelný dialog se svými protějšky ve vnitrostátních parlamentech pověřenými problematikou přistěhovalectví, a k pokračování spolupráce s Výborem pro migraci, uprchlíky a demografii Parlamentního shromáždění Rady Evropy;

75.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států, Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodní organizaci pro migraci.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2007)0414. (2) Úř. věst. C 146, 30.6.2007, s. 1. (3) Závěry předsednictví Evropské rady, příloha I, bod III (4) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 535. (5) Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 394. (6) Přijaté texty, P6_TA(2007)0056. (7) Úř. věst. L 283, 14.10.2006, s. 40. (8) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23. (9) Úř. věst. C 314E, 21.12.2006, s. 355. (10) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 30. (11) Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 19. (12) Úř. věst. C 311, 9.12.2005, s. 1. (13) Úř. věst. L 187, 10.7.2001, s. 45.