Evropský parlament,

-   s ohledem na třináctou konferenci smluvních stran (COP 13) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a třetí konferenci smluvních stran, na které se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 3) a která se konala na Bali (v Indonésii) od 3. do 15. prosince 2007,

-   s ohledem na závěry čtvrté hodnotící zprávy (AR4) Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vydané ve španělské Valencii dne 17. listopadu 2007,

-   s ohledem na svá předchozí usnesení o změně klimatu, zejména na unesení ze dne 15. listopadu 2007 o omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – postup v období před konferencí na Bali a poté (COP 13 a COP/MOP3)(1) ,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu potvrzuje, že zvyšující se tempo změny klimatu způsobila lidská činnost a že tyto změny již nyní mají vážné celosvětové dopady,

B.   vzhledem k tomu, že akční plán z Bali podporuje závěry čtvrté hodnotící zprávy IPCC, v níž se uvádí, že ke globálnímu oteplování nesporně dochází a že odklad snižování emisí výrazně omezuje možnost dosáhnout nižších stabilizačních úrovní a zvyšuje riziko vážnějších dopadů změny klimatu,

C.   vzhledem k tomu, že mnohé oblasti světa již byly zasaženy negativními důsledky zvýšení průměrných celosvětových teplot, a vzhledem k tomu, že nejnovější vědecké důkazy naznačují, že dlouhodobý cíl EU, spočívající v omezení oteplování na 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, možná nebude postačovat k odvrácení vážných negativních účinků vyplývajících ze změny klimatu,

D.   vzhledem k tomu, že změna klimatu je dlouhodobý problém a že k dosažení pozitivního účinku na klima nebudou krátkodobá opatření sama o sobě postačovat; vzhledem k tomu, že pro klimatický systém je klíčové, aby bylo zajištěno, že produkce emisí na celém světě dosáhne vrcholu v průběhu příštích 10–15 let,

E.   vzhledem k tomu, že průmyslové země mají hlavní odpovědnost za hromadění emisí skleníkových plynů v atmosféře; vzhledem k tomu, že méně stabilním klimatem budou nejhůře postiženy nejchudší země a skupiny obyvatelstva,

F.   vzhledem k tomu, že v zájmu vytvoření investiční jistoty u technologií s nízkými emisemi skleníkových plynů, efektivního využívání energie, udržitelného lesnictví a zabránění investicím do energetické infrastruktury, která není s cíli pro snižování emisí slučitelná, je naprosto nezbytné dosáhnout široké mezinárodní shody o dlouhodobých cílech pro snižování emisí;

1.   vítá rozhodnutí smluvních stran učiněné na konferenci na Bali zahájit v rámci úmluvy UNFCCC formální jednání o mezinárodní dohodě o klimatu na období po roce 2012 s cílem dosáhnout dohody a přijmout rozhodnutí na patnácté konferenci smluvních stran, která se bude konat v Kodani v roce 2009;

2.   vyjadřuje uspokojení nad tím, že akční plán z Bali obsahuje jasný harmonogram, stanoví lhůtu pro uzavření dohody v roce 2009 a uvádí klíčové otázky, které budou během jednání řešeny, a proto věří, že poskytuje dobrý základ pro vyjednávací proces;

3.   znovu opakuje, že klíčovými principy a mechanismy takovéto dohody by měla být Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol, a že dohoda by měla zohlednit společné ale diferenciované povinnosti a měla by se zakládat na prvcích uvedených v bodě 2 výše zmíněného usnesení ze dne 15. listopadu 2007;

4.   považuje překonání přísného rozlišování zemí na země, které jsou smluvními stranami přílohy I a na ty, které nejsou, za největší úspěch akčního plánu z Bali;

5.   zdůrazňuje konstruktivní a vedoucí úlohu, kterou na konferenci na Bali sehrála EU a která velkou měrou usnadnila průlom v jednáních; je pro to, aby EU tuto aktivní úlohu hrála i nadále při nadcházejících jednáních, a trvá na tom, aby do těchto jednání byl velmi úzce zapojen Parlament;

6.   vítá, že smluvní strany uznaly, že čtvrtá hodnotící zpráva IPCC v současnosti představuje nejobsáhlejší a nejspolehlivější posouzení změny klimatu a poskytuje ucelený vědecký, technický a socio-ekonomický pohled na dané problémy a výzvu k tomu, aby se z těchto informací vycházelo při vytváření vnitrostátních politik týkajících se změny klimatu;

7.   vyjadřuje politování nad tím, že v akčním plánu z Bali nebylo v souvislosti s nezbytným snižováním emisí skleníkových plynů možné odkázat na jednoznačné vědecké stanovisko; vítá nicméně, že smluvní strany Kjótského protokolu uznaly, že do roku 2020 je nutné, aby průmyslové země snížily emise v rozmezí 25 až 40 % v porovnání s rokem 1990;

8.   připomíná, že průmyslové země, včetně těch, které stále neratifikovaly Kjótský protokol, musí při řešení problému změny klimatu hrát ve světě vedoucí úlohu a zavázat se ke snížení svých emisí skleníkových plynů nejméně o 30 % do roku 2020 a nejméně o 60–80 % do roku 2050 oproti roku 1990;

9.   vítá konstruktivní přístup, který k vyjednávání zaujala většina rozvojových zemí, a závazek těchto zemí zapojit se způsobem odpovídajícím jejich možnostem do činností usilujících o zmírnění změny klimatu v kontextu udržitelného rozvoje; tento závazek bude podporovaný a umožněný technologií, finančními prostředky a budováním kapacity, a to měřitelným a ověřitelným způsobem, o němž bude možné podávat zprávy;

10.   zdůrazňuje, že všechny rozvojové země mají právo na udržitelný hospodářský rozvoj; upozorňuje na to, že Evropská unie a ostatní industrializované země musí rozvojovým zemím napomáhat ve vývoji udržitelných technologií;

11.   připomíná, že celosvětové úsilí nemůže být důvěryhodné a efektivní, pokud na sebe všechny zúčastněné strany nevezmou větší, měřitelné a ověřitelné závazky, o jejichž plnění budou podávat zprávy;

12.   domnívá se, že pro úspěch mezinárodní politiky v oblasti změny klimatu je podstatné nalézt spravedlivé řešení;

13.   domnívá se, že oproti Kjótskému protokolu by se v přijatých závazcích měla odrážet rozdílná situace rozvojových zemí a že by tyto země měly přijmout omezení svých emisí v souladu se stupněm svého rozvoje, sektorovým složením svého hospodářství, potenciálem ve snižování emisí a svými technickými a finančními kapacitami;

14.   domnívá se, že v souvislosti se stávajícími mechanismy Kjótského protokolu existuje, co se týče podoby závazků a stanovení cílů pro rozvojové a rozvíjející se partnerské země, prostor pro inovaci, díky níž by tyto závazky byly kompatibilní s potřebami a možnostmi každé země, pokud jsou měřitelné, ověřitelné a je možno o nich podávat zprávy;

15.   vítá rozhodnutí vytvořit pracovní program o metodologických otázkách souvisejících s celou řadou politických přístupů a pozitivních pobídek, jež usilují o snížení emisí způsobených odlesňováním a degradací lesů v rozvojových zemích a zároveň vyváženě zohledňují různé funkce a přínos lesů pro biologickou rozmanitost, fungování ekosystému a místní životní podmínky; vítá to, že jsou smluvní strany vybízeny k podpoře budování kapacit, poskytování technické pomoci a ke snaze řešit příčiny odlesňování, včetně pilotních projektů, a vítá také potřebnou podporu udržitelného využívání přírodních zdrojů;

16.   vítá rozhodnutí týkající se účinné a transparentní správy fondu pro přizpůsobení, což zajistí jeho fungování již v počátečním stádiu prvního období závazků Kjótského protokolu;

17.   vítá rozhodnutí zahájit v rozvojových zemích strategický program pro posílení investic do rozvoje, přenosu a používání technologií jak pro zmírňování změny klimatu, tak pro přizpůsobení se této změně, a jejich použití v rozvojových zemích, a rovněž vítá úkol přidělený Odborné skupině pro předávání technologií, aby vyhodnotila mezery a překážky pro využití finančních prostředků a přístup k nim;

18.   je toho názoru, že výzkum, vývoj a demonstrace účinnějších a levnějších technologií na výrobu energie by měl být naprostou prioritou; požaduje úzkou spolupráci mezi vládami, průmyslem, výzkumnými pracovišti a občanskou společností;

19.   domnívá se, že by se příští konference/schůzka smluvních stran v Poznani měla zaměřit na rozvojové země, proto trvá na tom, aby bylo vyvinuto značné úsilí k vytvoření skutečně účinných pobídek, včetně tržních nástrojů, s cílem zamezit odlesňování a podpořit udržitelné lesnictví, financování přizpůsobení se změně klimatu a zlepšování předávání a využívání čistých technologií v rozvojových zemích;

20.   vyzývá k vytvoření významných a transparentních finančních nástrojů v rámci politik EU, jejichž účelem bude rozvojovým zemím poskytovat pomoc při přizpůsobení se dopadům změny klimatu a snižování emisí skleníkových plynů a omezení odlesňování či znehodnocování lesů; připomíná, že je třeba pečlivěji kriticky sledovat skutečný dopad stávajících a budoucích finančních nástrojů, které souvisí s klimatem, na rozvojové země; domnívá se, že je třeba reformovat mechanismus čistého rozvoje, aby mohl v období závazku 2008–2012 naplnit svůj plný potenciál;

21.   zdůrazňuje, že rozvojová politika a rozvojová pomoc EU musí nutně "zezelenat" a že musí být realizovány v souladu s politikou EU v oblasti životního prostředí a změny klimatu; lituje, že zde dochází jen k velmi malému pokroku, a vyzývá představitele EU, aby se zasadili o to, že se zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně stanou klíčovými prioritami politik EU v oblasti rozvojové spolupráce;

22.   zdůrazňuje, že kvůli zachování důvěryhodnosti akčního plánu z Bali musí industrializované země nutně uzavřít partnerství pro klimatické otázky s hlavními rozvíjejícími se ekonomikami, jako jsou Čína a Indie, s cílem podporovat úzkou spolupráci při reformě energetické politiky, budování kapacit či podpoře investic do energetické účinnosti a nízkouhlíkových technologií;

23.   lituje, že do akčního plánu nebylo možné zahrnout jasnou zmínku o tom, že je nezbytné dohodnout se na závazném snížení emisí v letecké a námořní dopravě; konstatuje, že mandát z konference na Bali přijetí závazných opatření pro leteckou a námořní dopravu nevylučuje; znovu vyzývá k tomu, aby byly emise z letecké a námořní dopravy zahrnuty do mezinárodních závazků pro snížení emisí skleníkových plynů na období po roce 2012 úmluvy UNFCCC, protože Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO) této problematice nevěnují dostatečnou pozornost;

24.   zdůrazňuje, že je třeba, aby se všechna významná odvětví zastoupená na mezinárodním trhu podílela na celosvětových závazcích a standardech v oblasti klimatu, aby se zaručilo splnění celosvětového cíle v této oblasti a zabránilo narušení světové hospodářské soutěže;

25.   vyzývá, aby byla bezodkladně přehodnocena politika EU v oblasti biopaliv, přičemž by se pozornost měla soustředit na udržitelnost životního cyklu všech biopaliv z hlediska snižování emisí skleníkových plynů; zdůrazňuje, že při vytváření a realizaci strategií pro biopaliva coby energetické varianty by měly být plně zohledněny všechny negativní ekologické, sociální a ekonomické dopady, a měla by proti nim být přijata ochranná opatření; žádá proto Komisi, aby pro výrobu biopaliv zavedla přísné normy a jasná kritéria;

26.   zdůrazňuje, že Parlament netrpělivě očekává zprávu Komise a Vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku o důsledcích změny klimatu pro mezinárodní bezpečnost, o jejíž vypracování bylo požádáno v závěrech předsednictví z Evropské rady konané ve dnech 21. a 22. června 2007 v Bruselu; upozorňuje na to, že zvláštní důraz je třeba klást na klíčové oblasti, jakými jsou zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jejím dopadům či začlenění otázky změny klimatu do všech politik, protože změna klimatu může být hlavním destabilizačním faktorem v nejchudších zemích;

27.   uvědomuje si závažnost úkolu nadcházejících jednáních, a proto trvá na tom, aby se otázka změny klimatu stala prioritou a byla zohledněna ve všech vnějších vztazích EU s třetími zeměmi a hospodářskými organizacemi i v regionálních úmluvách; dále vyzývá Slovinsko, Francii, Českou republiku a Švédsko, které se ujmou předsednictví v letech 2008 a 2009, aby Parlament informovaly o cílech svých politik v oblasti změny klimatu a pravidelně ho spolu s Komisí informovaly o průběhu jednání;

28.   vzhledem k tomu, že nejsou zaručeny rovné podmínky, naléhá na Komisi, aby přezkoumala, jak lze posílit hospodářské šance průmyslu tak, že z něj vytvoří odvětví šetrné ke klimatu; vyzývá proto, aby se ve Světové obchodní organizaci zvážilo zavedení dočasných opatření, která by podporovala výrobu a vývoz výrobků a inovativních technologií šetrných ke klimatu;

29.   vyzývá všechny příslušné stálé i dočasné výbory a delegace Parlamentu k úzké spolupráci při řešení změny klimatu, aby byl zajištěn jednotný a koordinovaný postup v rámci všech politik, konkrétně v oblasti životního prostředí, průmyslu, energetiky, dopravy, zemědělství, výzkumu a vývoje a zejména v oblasti obchodní a investiční politiky, a dále v rámci ostatních iniciativ souvisejících s plněním cílů v oblasti změny klimatu; vyzývá, aby byly otázky změny klimatu pravidelně projednávány na úrovni meziparlamentních delegací a v rámci transatlantického legislativního dialogu;

30.   uvědomuje si, že věrohodnost jednání vedených EU závisí na úspěšnosti našeho úsilí snížit evropské domácí emise a na vývoji nízkouhlíkových technologií a jejich předávání jiným zemím; vyzývá proto, aby na všech úrovních, tj. místní, vnitrostátní i evropské, byly přijaty politiky a opatření, s jejichž pomocí EU do roku 2020 sníží domácí emise skleníkových plynů alespoň o 30 % oproti úrovni v roce 1990, za předpokladu, že se ostatní industrializované země zavážou ke stejnému snížení emisí skleníkových plynů a že rozvojové země s vyspělejší ekonomikou k tomuto cíli přispějí v rozsahu odpovídajícím jejich odpovědnosti a možnostem; uznává závazek přijatý EU – bez ohledu na uzavření celosvětové dohody pro období po roce 2012 – snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů nejméně o 20 % oproti úrovni v roce 1990; žádá přijetí politik a opatření, která na úrovni jednotlivých států i EU podpoří vyšší financování výzkumu a vývoje zaměřeného na snižování emisí skleníkových plynů;

31.   vyzývá EU, aby jako významný mezinárodní činitel a partner rozvojových zemí využila svůj vliv k zavedení jednotných mezinárodních cílů pro změnu klimatu;

32.   zdůrazňuje historickou zodpovědnost průmyslových zemí, které jsou hlavními producenty emisí skleníkových plynů, a proto je vyzývá k přijetí větších závazků, aby se předešlo přírodním katastrofám a sociálním nepokojům, které hrozí v případě, že nebude sníženo globální oteplování, nebo se zmírnil jejich rozsah;

33.   bere na vědomí iniciativu vlády USA svolat dalších pět schůzek největších světových producentů emisí; vyzývá Komisi a dotčené členské státy, aby svou účast podmínily tím, že hostitelské země předloží konkrétní návrhy krátkodobých cílů pro snížení emisí, které budou v souladu s cíli úmluvy UNFCCC; vyzývá největší světové znečisťovatele, aby své úsilí sladili s cíli UNFCCC;

34.   konstatuje, že souběžně se zasedáním Evropské rady proběhne v Poznani výše zmíněná konference/schůzka smluvních stran; vyzývá Radu, aby zasedání Evropské rady přesunula na jiný termín, aby se představitelé států a vlád mohli zúčastnit konference COP/MOP a aby jí mohli věnovat plnou pozornost;

35.   je přesvědčen o tom, že mají-li být výše uvedené úkoly splněny, bude třeba oslovit sdělovací prostředky, jež v krátkodobém a střednědobém výhledu sehrají významnou úlohu při vytváření povědomí široké veřejnosti o změně klimatu;

36.   je přesvědčen o tom, že v souladu s tématy, která byla na konferenci v Bali projednávána se zástupci parlamentů z celého světa, Parlament může a měl by hrát významnou úlohu koordinátora na stálém meziparlamentním fóru o změně klimatu; vyzývá tedy příslušné orgány Parlamentu, aby tuto možnost zvážily;

37.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU, a pozorovatelům úmluvy.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2007)0537.