Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu "Politika vedoucí ke snížení nežádoucích vedlejších úlovků a eliminaci výmětů v evropském rybolovném odvětví" (KOM(2007)0136),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky(1), a zejména na článek 2 uvedeného nařízení,

-   s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o akčním plánu Společenství na snížení výmětů ryb (KOM(2002)0656) a na usnesení Evropského parlamentu na toto téma ze dne 19. června 2003(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2006 o metodách rybolovu šetrnějších k životnímu prostředí(3),

-   s ohledem na dohodu z roku 1995 o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a populací vysoce stěhovavých ryb,

-   s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (směrnice o mořské strategii) (KOM(2005)0505), a na postoj Evropského parlamentu ze dne 14. listopadu 2006(4) k tomuto návrhu,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0495/2007),

A.   vzhledem k tomu, že výměty představují celosvětový problém a jejich rozsah se podle odhadů pohybuje v rozmezí od 7 do 27 milionů tun ročně, což odpovídá jedné čtvrtině množství všech ulovených ryb i jiných živočišných druhů, a vzhledem k tomu, že neexistují odhady pro EU jako celek, avšak v oblasti Severního moře dosahují výměty podle organizace FAO 500 000 až 880 000 tun,

B.   vzhledem k tomu, že tak rozsáhlé výměty poškozují životní prostředí, brání obnově vyčerpaných populací a rybolovný průmysl stojí čas a energii,

C.   vzhledem k tomu, že komisař Joe Borg taková množství označil za "neetická",

D.   vzhledem k tomu, že základní podmínkou pro stanovení opatření, která mohou přispět k udržitelnému řízení mořských zdrojů, je zapojení všech subjektů zainteresovaných v oblasti rybářské politiky, zejména rybářského průmyslu,

E.   vzhledem k tomu, že výměty představují jev, jenž se nevztahuje pouze k jednomu typu rybolovného zařízení, ale jenž se objevuje u většiny typů, ačkoli některé typy rybolovných zařízení jako např. vlečné sítě jsou obvykle spojeny s větším množstvím výmětů než ostatní typy, a jenž je také ovlivněn charakterem dotčeného rybolovu, jako v případě evropského rybolovu, jehož charakter je ve velké většině případů vícedruhový, a představuje tudíž větší riziko výmětů; vzhledem k tomu, že v některých případech drobného rybolovu může být míra výmětu nižší, protože se při něm ve větší míře využívá odlovených ryb a uplatňují se znalosti o lovištích, aby se zamezilo nežádoucímu úlovku,

F.   vzhledem k tomu, že kvůli rybářským odvětvím, která vykazují vysokou míru výmětu, by se veřejnost mohla znepokojovat nad dopadem rybolovu na životní prostředí, což by vedlo ke snížení důvěry veřejnosti v ryby nabízené na trhu a v konečném důsledku by mělo dopad na odbyt,

G.   vzhledem k tomu, že za výměty stojí celá řada faktorů včetně nadměrné intenzity rybolovu, současného přístupu k celkovým přípustným odlovům a kvótám, který výměty ryb, na něž se žádné kvóty nevztahují, vyžaduje, nesouladu, který existuje v mnoha rybářských odvětvích mezi parametry rybolovných zařízení a minimální velikostí živočichů při vykládce, maximalizace hodnot vykládek (high-grading) a dalších obchodních praktik, a vzhledem k tomu, že k většině inovací rybolovných zařízení a metod rybolovu dochází tradičně pouze za účelem zvýšení odlovu ryb, a nikoli proto, aby byl rybolov prováděn selektivnějším způsobem, který má na životní prostředí méně destruktivní dopad,

H.   vzhledem k dokumentům uzavřeným na mezinárodní úrovni a obsahujícím výslovná prohlášení o potřebě snížit výměty a vedlejší úlovky, přijala EU kodex chování pro zodpovědný rybolov a mezinárodní akční plány pro mořské ptactvo a žraloky organizace FAO, kapitolu 17 programu OSN Agenda 21, Římský konsensus o světovém rybolovu, kjótské prohlášení o udržitelném přínosu rybolovu pro zajišťování potravin, Newyorskou dohodu o provádění ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu a rezoluce Valného shromáždění OSN 49/118 z roku 1994 a 50/25 z roku 1995, a dále rovněž rezoluci přijatou na 95. meziparlamentní konferenci konané v tureckém Istanbulu ve dnech 15. až 20. dubna 1996, Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a Úmluvu o biologické rozmanitosti (CBD),

I.   vzhledem k tomu, že EU přijala řadu závazků v rámci regionálních rybářských organizací a je smluvní stranou různých dvoustranných a vícestranných dohod,

1.   vítá novou snahu Komise povzbudit diskusi na toto závažné téma, aby bylo konečně dosaženo proměny zaměření společné rybářské politiky, která by vedla k definitivnímu zamezení provádění výmětů;

2.   vítá návrh Komise, který představuje první pokus dostat se k jádru problému vedlejších úlovků, ale zdůrazňuje, že je naléhavě nutné vytvořit předpisy, které by zrušily tento pro životní prostředí neudržitelný a nemorální postup, kterým může v extrémních případech být uloveno až 90 % z celkového množství všech odlovených ryb;

3.   připomíná, že u drobného rybolovu jsou výměty minimální, a proto žádá o větší podporu Společenství pro propagaci a rozvoj drobného pobřežního a tradičního rybolovu;

4.   dále vítá novou definici výmětů, která se vztahuje i na komerčně nevyužívané druhy ryb a jiné živočišné druhy, z čehož vyplývá, že je třeba omezit i tyto jiné typy výmětů;

5.   zdůrazňuje, že politika EU by měla hledat účinná řešení pro všechny možné typy vedlejších úlovků (včetně bezobratlých živočichů, korálů, mořských savců, ptáků a želv, ale i dalších živočichů) a podporovat rybolovné metody, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a které neohrožují biologickou rozmanitost ani nezpůsobují zbytečná zranění jiným živým organismům;

6.   konstatuje však se znepokojením, že pokud jde o vypracování akčních plánů Společenství pro mořské ptactvo a žraloky, bylo dosaženo jen velmi malého pokroku, přestože se k nim Komise v roce 1999 zavázala, a vyzývá Komisi, aby oba plány co nejdříve dokončila;

7.   vyzývá Komisi, aby zohlednila dostupná vědecká stanoviska týkající se albatrosů, kteří jsou v současné době – zejména při rybolovu pomocí dlouhých lovných šňůr – zabíjeni v takovém měřítku, že jim hrozí vyhubení;

8.   domnívá se, že jedním z účinných kroků ke snížení míry nežádoucích vedlejších úlovků a výmětů by bylo snížení celkové intenzity rybolovu, neboť vyčerpané populace sestávají především z podměrečných ryb, společně se zlepšením selektivních opatření; uvědomuje si, že snížení rybolovného tlaku by bylo pro odvětví významným přínosem, neboť by umožnilo obnovu vyčerpaných populací, jejichž výnosnost by tak narostla, a šetřilo by čas a úsilí vynaložené na třídění úlovku;

9.   domnívá se, že vedlejší úlovky a výměty představují vážný ekologický a ekonomický problém, neboť na jednu stranu způsobují nerovnováhu v některých ekosystémech, a na druhou stranu byly určeny jako hlavní příčina vyčerpání rybích populací, z nichž některé, např. treska, mají vysokou obchodní hodnotu;

10.   domnívá se, že snížení výmětů napomůže dosažení dobrého stavu životního prostředí požadovaného v rámci směrnice o mořské strategii;

11.   je toho názoru, že programy na omezení výmětů musí být plně začleněny do celkové politiky Společenství v oblasti udržitelného řízení rybolovu;

12.   domnívá se, že důvody, které k výmětům vedou, se liší podle rybolovného odvětví v závislosti na konkrétní technice rybolovu a na typu daného rybolovu, takže řešení budou rovněž vycházet z jednotlivých případů;

13.   ačkoli jsou výměty coby obecná praxe neospravedlnitelné, uznává, že některé druhy jsou známé tím, že se u nich po vypuštění na svobodu projevuje vysoká životaschopnost, a že by tudíž pro ně stejně jako pro ohrožené a chráněné druhy měly být povoleny výjimky ze zákazu rybolovu, bude-li vědecky dostatečně prokázána jejich schopnost přežít;

14.   zdůrazňuje, že podmínkou pro účinnost nových předpisů je řádné využití vědeckého výzkumu rybolovných oblastí Evropské unie a také zohlednění specifického charakteru jednotlivých rybolovných oblastí, který vyplývá jak z jejich polohy a druhové rozmanitosti mořských živočichů, tak i z modelu rybolovu, jenž funguje již mnoho let;

15.   blahopřeje subjektům činným v odvětví, které v nedávné době zahájily programy pro vývoj selektivnějších rybolovných zařízení a metod rybolovu, jež snižují výměty, a vybízí ostatní, aby využily svých nepochybných odborných znalostí v oblasti rybolovných zařízení při hledání ještě vyspělejších metod, a zapojily se tak do tohoto procesu; lituje postoje vyjádřeného v některých dokumentech předložených Komisi, v nichž jsou opatření na snížení výmětů vnímána jako "nevhodná";

16.   zdůrazňuje význam dobrovolného snížení intenzity rybolovu, k níž dochází na určitých lovištích, a vyzývá k vytvoření mechanismů umožňujících, aby rybáři za tuto snahu obdrželi finanční kompenzaci;

17.   vítá skutečnost, že skotská vláda ve spolupráci s tamějším rybolovným odvětvím nedávno zavedla dobrovolný systém uzavírání oblastí v reálném čase, kdy se budou loviště uzavírat na dobu tří týdnů v případě, že velitelé plavidel zjistí zvýšený výskyt tresek, které ještě nedosáhly požadované velikosti; je přesvědčen, že takovéto systémy, první svého druhu v Evropě, mají při plné spolupráci rybolovného odvětví potenciál přispět ke snížení výmětů;

18.   souhlasí s Komisí, že tradiční přístup ke snižování nežádoucích vedlejších úlovků v rámci společné rybářské politiky spočívající v přijímání stále podrobnějších technických opatření v Radě, která mají při omezeném zapojení rybářů zabránit výmětům nedospělých ryb, má svá omezení a musí být doplněn o programy, které rybáře motivují k tomu, aby vedlejší úlovky a výměty snižovali, a které současně zohledňují charakteristické rysy každého rybolovu, což by mohlo vést k tomu, že tato opatření budou mít u rybářů příznivější ohlas; domnívá se však, že ke snížení míry nežádoucích vedlejších úlovků povedou pouze technické úpravy rybolovného zařízení a postupů;

19.   konstatuje, že Komise považuje za nejúčinnější řešení zákaz výmětů, ačkoli by takový zákaz mohl znamenat problémy s jeho vynucováním a vyšší nároky na finanční, logistické i lidské zdroje;

20.   domnívá se, že maximalizace hodnot vykládek, postup, při kterém se rybáři zbavují kvalitních, legálně ulovených ryb a dávají přednost rybám, za které by mohli na trhu získat vyšší cenu, by měla být zakázána, přestože vynucování tohoto zákazu bude obtížné; domnívá se, že by se pro usnadnění vynucování zákazu mohly na některá plavidla zkusit instalovat kamerové systémy;

21.   konstatuje, že mají-li rybáři a další zúčastněné subjekty převzít odpovědnost za jakoukoli politiku, jejímž cílem je zamezit výmětům, musí zastávat významnou úlohu při sledování a kontrole, neboť základem úspěšného uplatňování prováděcích opatření je jejich spolupráce a zapojení; poukazuje na skutečnost, že v jiných jurisdikcích příklady spolupráce již existují a měly by se prozkoumat – např. v Kanadě a na Novém Zélandu zkoušejí se souhlasem rybářů umísťovat na palubu rybářských lodí kamerový systém a toto opatření zajišťující sledování prostřednictvím videokamer se pro eliminaci výmětů jeví jako velmi účinné;

22.   vyzývá Komisi, členské státy a další zúčastněné strany, aby zvážily využití podnětů motivujících odvětví k tomu, aby zlepšilo své rybolovné metody; je přesvědčen, že pro tyto podněty existuje škála možností jako například:

23.   poznamenává, že nařízení Rady (ES) č. 41/2007 ze dne 21. prosince 2006, kterým se na rok 2007 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovu (5), již zahrnuje jeden příklad přednostního přístupu určeného pro plavidla se selektivním zařízením, kdy možnost lovit na moři více dnů je poskytována traulerům lovícím humry, které používají třídící rošt, a souhlasí s tím, že by se takovéto další podněty měly zvážit;

24.   je přesvědčen, že kombinace pozitivních a negativních podnětů by v odvětví vyvolala příznivější ohlas a přinesla by lepší výsledky, a proto by toto řešení mělo dostat šanci prokázat svoji opodstatněnost; domnívá se dále, že k zákazu výmětů by se mělo přistoupit po vyzkoušení jiných typů negativních podnětů včetně postupného zvyšování velikosti ok, uzavírání oblastí a dalších;

25.   zdůrazňuje, že v souvislosti se zavedením zákazu výmětů je důležité mít fungující systém kontroly; poukazuje na skutečnost, že vzhledem k nedostatku informací o objemu výmětů není snadné odhadnout velikost rybích populací a úmrtnost ryb a je těžší zhodnotit opatření, jejichž cílem je zamezit lovu ryb, které nedosahují požadované velikosti; vyzývá Komisi, aby i nadále vyvíjela nové kontrolní metody a v této souvislosti poukazuje na možnosti, které skýtají elektronické lodní deníky a kamerové systémy;

26.   trvá na tom, že maximalizace hodnot vykládek (high-grading), která je jednou z hlavních příčin vyhazování ryb zpět do moře, by se měla postavit mimo zákon a zařízení, která ji umožňují, jako např. palubní třídící rošty v pelagických rybářských oblastech, by měla být zakázána;

27.   souhlasí, že v rámci dalšího postupu bude nejrozumnější vybrat určitý počet pilotních rybolovných odvětví na základě množství vyprodukovaného výmětu či stavu daného druhu z hlediska ochrany; zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby tyto pilotní projekty byly vybrány z několika oblastí tak, aby rybolovné odvětví Společenství bylo zastoupeno ve své geografické rozmanitosti; je přesvědčen, že je nezbytné, aby každý pilotní projekt zahrnoval dostatečný počet plavidel, a odrážel tak různorodost rybolovu a zajišťoval v rámci odvětví dostatečnou výměnu informací s ostatními; na pilotní rybolovná odvětví navrhuje dva možné typy – nejrůznější rybolovná odvětví, která používají vlečné sítě vlečené pomocí výložníků na bocích plavidla, a taková odvětví, v rámci nichž dochází k lovu a výmětu tresky; doporučuje, aby v průběhu těchto pilotních projektů byla z hlediska výmětů hodnocena další rybolovná odvětví;

28.   navrhuje zaměřit se prioritně na výměty, k nimž dochází v důsledku neslučitelnosti technických pravidel týkajících se minimální velikosti živočichů při vykládce s pravidly o velikosti ok v sítích, jelikož tento problém je relativně snadné napravit;

29.   vyzývá Komisi, aby zohlednila dostupná vědecká stanoviska týkající se populace tresky obecné v Baltském moři, u níž je významné procento odlovu registrováno jako vedlejší úlovky;

30.   pro každé příslušné rybolovné odvětví navrhuje následující kroky:

31.   vyzývá Komisi, aby věnovala patřičnou pozornost způsobu, jakým mohou být opatření uzpůsobena situaci rybářského loďstva EU lovícího ve vodách třetích zemí, a žádá, aby se základním předpokladem rybolovu v rámci dohod o partnerství v oblasti rybolovu stalo používání nejselektivnějších lovných zařízení;

32.   bere na vědomí rozmanitost a význam smíšených lovišť v EU a soudí, že tato rozmanitost by se měla odrazit v cílech pro snižování výmětů, tak, aby dosažení stejného kvantitativního snížení nebylo požadováno u všech rybolovných odvětví zároveň, jelikož jejich původní míra výmětů se může lišit;

33.   zdůrazňuje, že pokud budou pro jednotlivá rybolovná odvětví přijaty zákazy výmětů, malé ryby či ryby odlovené mimo kvóty by neměly být za žádných okolností přímo uváděny na trh, aby se zabránilo opačným pobídkám, jako je vytvoření trhu s těmito rybami; domnívá se, že lodím, které dopraví na břeh ryby, které by jinak vyhodily, by mohly být uhrazeny náklady s tím spojené; domnívá se například, že tyto ryby by mohly být využity při výrobě rybí moučky a rybího tuku, přičemž by firma využívající této možnosti přispívala do regionálního fondu náhrad;

34.   poznamenává, že Evropský fond pro rybolov disponuje prostředky pro financování pilotních projektů zaměřených na selektivní rybolov i pro financování dvou výměn lovných zařízení, a naléhá na členské státy, aby je využívaly; v oblasti využití peněz z Evropského fondu pro rybolov žádá větší flexibilitu ze strany úřadů, aby mohly být slibné pilotní projekty urychleně spuštěny;

35.   poukazuje na skutečnost, že jednou z hlavních příčin výmětů je systém celkových přípustných odlovů a že je nutné přijmout opatření, která by zabránila nuceným výmětům u druhů ryb povolené velikosti, jež byly nevyhnutelně odloveny v důsledku chybějící kvóty pro tento druh;

36.   doporučuje, aby kvóty pro vedlejší úlovky byly začleněny do celkových přípustných odlovů a aby se veškeré vyložené vedlejší úlovky započítávaly do přidělených kvót; pokud by v rybářské oblasti byly překročeny kvóty pro vedlejší úlovky, hrozilo by nebezpečí, že v ní bude rybolov ukončen, stejně jako v případě nadměrného množství nedospělých jedinců, kdy se navrhuje zahájit zavírání oblastí v reálném čase; tato kvóta by pak měla být postupně snižována, tak aby motivovala k dalšímu zlepšování selektivity lovných zařízení;

37.   poznamenává, že na základě nařízení Rady (ES) č. 850/98 ze dne 30. března 1998 o zachování rybolovných zdrojů pomocí technických opatření na ochranu nedospělých mořských živočichů(6) mají členské státy v současnosti právo uplatňovat přísnější technická opatření u lodí plujících pod jejich vlajkou, jestliže loví ve vodách EU; je přesvědčen, že by rovněž měly mít větší volnost při zkoušení nových řešení, jejichž účinnost by posuzovala Komise, a že by měly za určitých okolností mít možnost uplatnit selektivnější technická opatření u všech lodí lovících ve vzdálenosti do 12 mil od jejich pobřeží;

38.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, regionálním poradním sborům, Poradnímu výboru pro rybolov a akvakulturu a regionálním rybářským organizacím, jichž je EU členem.

(1) Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59. (2) Úř. věst. C 69E, 19.3.2004, s. 149. (3) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 319. (4) Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 86. (5) Úř. věst. L 15, 20.1.2007, s. 1. (6) Úř. věst. L 125, 27.04.1998, s. 1.