Evropský parlament,

-   s ohledem na Čtvrtou zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273) (čtvrtá zpráva o soudržnosti),

-   s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané Strategie pro nejvzdálenější regiony: výsledky a výhledy do budoucnosti (KOM(2007)0507),

-   s ohledem na články 158 a 159 a čl. 299 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství,

-   s ohledem na Územní agendu EU, Lipskou chartu o udržitelném rozvoji evropských měst a první akční program pro provádění Územní agendy Evropské unie,

-   s ohledem na zprávu Evropské pozorovací sítě pro územní plánování nazvanou Budoucnost území – Územní scénáře pro Evropu a na zprávu Evropského parlamentu nazvanou Regionální rozdíly a soudržnost: jaké strategie pro budoucnost,

-   s ohledem na stanovisko Výboru regionů (COTER-IV-011) ze dne 28. listopadu 2007 a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (CESE 1712/2007) ze dne 12. prosince 2007 o čtvrté zprávě o soudržnosti,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o dopadu a důsledcích strukturálních politik na soudržnost Evropské unie(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 12. července 2007 o roli a účinnosti politiky soudržnosti při snižování rozdílů v nejchudších regionech Evropské unie(2),

-   s ohledem na článek 45 a čl. 112 odst. 2 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro rybolov (A6-0023/2008),

A.   vzhledem k tomu, že komplexní evropská politika soudržnosti je i nadále nezbytná s ohledem na přetrvávající specifické strukturální problémy mnoha evropských regionů a velké rozdíly mezi nimi, přičemž tato situace se zhoršila po nedávném rozšíření Unie,

B.   vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU je tak i nadále základním pilířem procesu evropské integrace a hraje aktivní úlohu při snižování nerovností a překonávání nedostatečného rozvoje,

C.   vzhledem ke zjevné souvislosti mezi vzestupem euroskepticismu a prohloubením územních rozdílů v rámci regionů a mezi nimi, což ukazuje na potřebu ekonomické, sociální a územní soudržnosti za účelem posílení konvergence a vybudování pevného základu legitimity Evropské unie, čehož lze dosáhnout regionální politikou, která je viditelná v terénu; vzhledem k tomu, že regionální a místní orgány a místní subjekty hrají ústřední úlohu při přibližování aktivit EU lidem a uplatňování regionální politiky, jejíž výsledky by měly být účinněji zveřejňovány,

D.   vzhledem k tomu, že s ohledem na její přidanou hodnotu nabízí politika soudržnosti každému regionu možnost konkrétních přínosů, jako je dlouhodobá zaměstnanost a vyšší životní úroveň místních obyvatel, zejména v zaostávajících regionech, a přispívá  k posilování konkurenceschopnosti a administrativních kapacit, přičemž současně zajišťuje decentralizované řízení; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je nutné odmítnout všechny pokusy o převedení této politiky zpět na vnitrostátní úroveň,

E.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, kterou hlavy států a předsedové vlád schválili dne 18. října 2007 a podepsali dne 13. prosince 2007, staví územní soudržnost spolu s hospodářskou a sociální soudržností mezi základní cíle Unie,

F.   vzhledem k tomu, že v budoucnosti musí být pro politiku soudržnosti zaručeny větší finanční zdroje, abychom mohli čelit novým, očekávaným výzvám, které mají podstatný územní dopad a k nimž patří demografické změny, koncentrace obyvatel ve městech, segregace, migrační přesuny (jež působí problémy obzvláště ve venkovských a okrajových oblastech), přizpůsobení se globalizaci, změna klimatu, dodávky energií a pomalý proces vyrovnávání úrovně na venkově; vzhledem k tomu, že těmto výzvám lze čelit pouze v případě, že za tímto účelem bude v budoucnosti uznán velký význam politiky soudržnosti;

Smíšené výsledky stavu soudržnosti v Evropské unii o 27 členských státech

1.   vítá tuto zprávu, která je podrobnější než předchozí zprávy, vychází z různých ukazatelů a předkládá užitečné údaje, které poskytují srovnání s ostatními zeměmi, jako jsou Spojené státy, Japonsko, Čína a Indie, a současně odráží mezinárodní souvislosti ekonomiky EU;

2.   lituje však, že chybí vzájemně související informace a srovnatelné údaje z různých úrovní NUTS, které by umožnily lépe zhodnotit udržitelnost růstu a konvergence; požaduje proto lepší statistické nástroje, například nové ukazatele, které byly úspěšně použity ve čtvrté zprávě o soudržnosti (nikoliv pouze ukazatele vycházející z HDP na obyvatele) a jež by umožnily lépe měřit stupeň hospodářské, sociální a územní soudržnosti v terénu, jakož i konkrétní podíl místních subjektů na politice soudržnosti; domnívá se, že je za tímto účelem nutné posílit kapacity sítě ORATE;

3.   poukazuje na zpoždění, k nimž v členských státech dochází při využívání prostředků ze strukturálních fondů, a požaduje zavedení opatření ke zlepšení této situace; konstatuje však, že na hodnocení výsledků politiky soudržnosti v nových členských státech je příliš brzy; vítá veškerá úsilí, která by zvýšila účinnost politiky soudržnosti a snížila nadměrnou byrokracii, a vyžaduje systematické hodnocení této politiky; znovu opakuje, že plně podporuje "evropskou iniciativu pro průhlednost" zahájenou Komisí, která bude zveřejňovat příjemce finančních prostředků ze strukturálních fondů od roku 2008;

4.   je potěšen skutečností, že se země, které dříve čerpaly prostředky z Fondu soudržnosti, tedy Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko, pozoruhodně dobře vyrovnaly ostatním zemím a v letech 2000–2006 zaznamenaly výrazný růst, připomíná však, že navzdory tomuto růstu přetrvávají mezi regiony těchto zemí značné nerovnosti a závažné nevyřešené strukturální problémy;

5.   je potěšen vysokou mírou růstu, která byla zaznamenána v nových členských státech, ale konstatuje, že jejich hospodářskou konvergenci lze očekávat až ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu a že vzhledem k velmi nízkému výchozímu HDP na obyvatele v některých zemích to bude dlouhodobý proces;

6.   je potěšen skutečností, že Komise znovu potvrdila důležitou úlohu, kterou politika soudržnosti hraje v posilování schopnosti všech členských států harmonicky se rozvíjet a vytvářet nová a udržitelná pracovní místa, jak dokládají vynikající výsledky politiky soudržnosti v mnoha regionech v rámci cíle 2;

7.   je znepokojen skutečností, že konvergence mezi zeměmi často skrývá prohlubování rozdílů mezi regiony a v rámci jednotlivých regionů; poukazuje na to, že toto prohloubení rozdílů na regionální a místní úrovni se projevuje v řadě oblastí, mezi něž patří zaměstnanost, produktivita, příjmy, úrovně vzdělávání a inovativní schopnosti; zdůrazňuje rovněž úlohu územní spolupráce, která může přispět k překonání těchto problémů;

8.   vyzdvihuje například skutečnost, že konkurenceschopnost regionů velice závisí na produktivitě, dostupnosti trhů a úrovni kvalifikace pracovních sil, která se mezi regiony liší mnohem více než mezi členskými státy; dále konstatuje, že institucionální faktory jsou stále častěji posuzovány jako klíčové prvky konkurenceschopnosti, k takovým faktorům patří podpora sociálního kapitálu v podobě kultury podnikání a společných norem chování usnadňujících spolupráci a podnikání a rovněž účinnost veřejné správy;

9.   v tomto ohledu konstatuje, že v některých rozvinutých a dokonce i méně rozvinutých regionech se začínají množit problémy se silným územním dopadem z hlediska rozvojového potenciálu, například nízká míra hospodářského růstu, pokles produktivity a zaměstnanosti a stárnutí obyvatelstva;

10.   konstatuje, že i když vysoká míra růstu některým členským státům umožnila dosáhnout plné zaměstnanosti a nárůstu HDP na obyvatele, v jiných státech došlo naopak k prohloubení rozdílů mezi jednotlivými sociálními skupinami, a proto se na potřebu sociálního začleňování nejzranitelnějších skupin obyvatelstva nesmí zapomínat;

11.   podtrhuje nízkou konvergenci, pokud jde o úrovně vzdělávání, a skutečnou propast v oblasti vzdělávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy, kde dosáhlo univerzitního vzdělání 29 % osob ve věku 25–64 let oproti sotva 16 % osob v Evropské unii; poznamenává však, že poměr žen s vysokoškolským vzděláním se zvyšuje rychleji než poměr mužů;

12.   zdůrazňuje význam začleňování rovných příležitostí pro muže a ženy, rovných příležitostí a zvláštních potřeb osob se zdravotním postižením a starších osob do každé fáze realizace projektů politiky soudržnosti;

13.   zdůrazňuje účinek polarizace v regionech kolem hlavních měst – což je obzvlášť flagrantní jev v nových členských státech, které vytvořily průměrně 32 % HDP dané země, zatímco v nich žije pouze 22 % obyvatel; poznamenává, že tato polarizace může způsobovat velké rozdíly v míře nezaměstnanosti v centrech měst;

14.   konstatuje, že neřízený růst měst může vytvářet demografické, hospodářské, sociální, dopravní a environmentální nerovnosti na omezeném prostoru a vést ke vzniku předměstí a k vylidňování venkovských oblastí vzdálených od měst; žádá proto Komisi, aby se obzvláště tímto problémem zabývala a předložila konkrétní návrhy k řešení potíží tohoto druhu;

15.   zdůrazňuje regionální rozdíly týkající se dostupnosti center a okrajových oblastí a spojení mezi nimi, což je výsledek geografických a strukturálních znevýhodnění, nedostatečných investic do dopravní infrastruktury a nedostatečné diverzifikace případných dopravních spojení; poukazuje zejména na značné překážky v dostupnosti horských a ostrovních regionů, jakož i okrajových a nejvzdálenějších regionů, které se nacházejí velmi daleko od evropské pevniny; zdůrazňuje, že je nutné vypracovat opatření zaměřená na zvýšení potenciálu, přitažlivosti a udržitelného rozvoje uvedených regionů;

16.   vyjadřuje své velké překvapení nad tím, že Komise ve čtvrté zprávě o soudržnosti uvádí, že izolace sama o sobě nepředstavuje zásadní překážku rozvoje, a konstatuje velké zklamání obyvatel ostrovních regionů z uvedeného prohlášení, protože tito obyvatelé se denně potýkají s nepříznivými dopady a obtížemi plynoucími z izolovanosti;

Regionální politika a Lisabonská strategie

17.   poukazuje na obrovské rozdíly mezi zeměmi z hlediska financí investovaných do výzkumu a vývoje a konstatuje i velké regionální rozdíly z hlediska inovací, které jsou ve čtvrté zprávě o soudržnosti měřeny pomocí užitečného ukazatele regionální výkonnosti v oblasti inovací;

18.   sdílí názor Komise na pákový účinek politiky soudržnosti vzhledem k Lisabonské strategii, jehož se dosahuje směřováním prostředků z veřejných zdrojů na projekty podporující vytváření dynamičtější hospodářské struktury, která vede k růstu, podněcuje inovace a vychází ze součinnosti docílené účinnější harmonizací politik a programů;

19.   vyjadřuje politování nad tím, že inovační potenciál malých podniků, mikropodniků a řemeslných podniků není i přes vyhrazování prostředků brán při provádění politiky soudržnosti přiměřeně v úvahu; požaduje proto provádění aktivní politiky na podporu všech forem inovací v těchto podnicích a rovněž vyzývá Komisi, aby vytvořila možnosti vzájemné spolupráce mezi podniky, veřejným sektorem, školami a vysokými školami ve prospěch zřizování regionálních inovačních seskupení v duchu Lisabonské strategie;

20.   poukazuje na to, že pákový účinek strukturální podpory lze zvýšit využíváním soukromého spolufinancování; požaduje rychlé zavedení transparentních pravidel a standardních řešení pro partnerství veřejného a soukromého sektoru, která regionům umožní využívat při plnění veřejných cílů soukromý kapitál;

21.   připomíná, že zásadu automatického zrušení závazků je nutné dodržovat proto, aby řídící orgány byly podněcovány k financování a rychlému provádění projektů; trvá na tom, že by mělo být dodržováno pravidlo N+2 (a pravidlo N+3 v nových členských státech po dobu prvních tří let finančního rámce na období 2007–2013);

22.   připomíná, že zpožďování při provádění strukturální politiky jsou mimo jiné důsledkem příliš striktních postupů a že je tedy třeba zvážit zjednodušení těchto postupů a jasné rozdělení odpovědnosti a pravomocí mezi EU a členskými státy;

23.   poznamenává, že systém poskytování úvěrů vyčlení v programovém období 2007–2013 64 % prostředků pro cíl 1 (konvergence) a 80 % prostředků pro cíl 2 (regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost) na inovace, což je o 55 000 milionů EUR více než v předchozím období; pozoruje, že využití těchto výhod závisí na schopnosti méně rozvinutých regionů řídit projekty na poli výzkumu, vývoje a inovací v takovém množství a kvalitě, aby příslušné prostředky plně vyčerpaly, aniž by docházelo k jejich přesměrování na investice s nízkou hodnotou;

24.   vyzývá Komisi, aby zhodnotila systém poskytování úvěrů a jeho dopad na vývoj regionálních rozdílů a prověřila, zda tento systém nepodporuje při stanovování priorit příliš centralizovaný přístup nebo přístup "shora dolů"; doufá, že toto hodnocení bude zahájeno tím, že Komise v roce 2008 zveřejní Pátou zprávu o pokroku v oblasti soudržnosti, která se zaměří na vztah mezi politikou soudržnosti a prioritami růstu a zaměstnanosti stanovenými pro všechny regiony na základě Lisabonské strategie;

25.   zdůrazňuje proto, že politika soudržnosti nemůže upřednostňovat již dynamické regiony, k čemuž by došlo v případě přísného systému poskytování úvěrů; připomíná, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bude politika soudržnosti zahrnovat tři cíle ekonomické, sociální a územní soudržnosti, které přesahují Lisabonskou strategii;

26.   požaduje, aby Lisabonská strategie byla rozšířena tak, aby obsahovala i územní rozměr, takže by bylo možné přihlížet k charakteristikám regionů a zároveň stimulovat celoevropskou součinnost a spolupráci a obzvláště podporovat vytváření a realizaci rozsáhlých inovačních aktivit;

27.   zdůrazňuje, že oblast působnosti politiky soudržnosti nelze omezit na plnění cílů Lisabonské strategie; zastává názor, že dosažení územní soudržnosti pomocí opatření v rámci cíle konvergence je předpokladem k dlouhodobé konkurenceschopnosti regionů; domnívá se proto, že cíl 1 (konvergence) a cíl 2 (regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost) by měly být v budoucnosti považovány za cíle, které se vzájemně doplňují a v podstatě i za cíle doplňující cíl 3 (evropská územní spolupráce);

Územní soudržnost: za integrovaný přístup

28.   vyzývá Komisi, aby definici územní soudržnosti zahrnula do připravované zelené knihy o územní soudržnosti (má být hotova v září 2008), a dosáhla tak v této politice Společenství dalšího pokroku;

29.   podtrhuje význam, jaký má opravdové partnerství a skutečná vícestupňová správa zahrnující všechny úrovně – úroveň Společenství, vnitrostátní, regionální i místní – a probíhající za konzultací s ekonomickými a sociálními partnery při definování a provádění cílů regionálního rozvoje, přičemž je nutné zajistit, že rozsah priorit akcí definovaných na evropské úrovni nebude při jejich provádění na úrovni vnitrostátní, regionální či místní úrovni zúžen (přístup "zdola nahoru"), a při předcházení veškerému riziku vyloučení subjektů podílejících se na místním rozvoji a soudržnosti, jak se to často stává u městské politiky;

30.   navrhuje dát přednost politikám sloužícím skutečnému polycentrickému rozvoji území, aby se tak snížil tlak na hlavní města a podpořil vznik sekundárních center; domnívá se, že v této souvislosti by neměla být přehlížena podpora venkovským oblastem a důležitá úloha malých a středních podniků se sídlem ve venkovských oblastech;

31.   žádá rovněž, aby byly provedeny praktické kroky vedoucí ke snížení rozdílů mezi územně dostupnými regiony a regiony se strukturálními nevýhodami, jmenovitě ostrovy, horskými a řídce osídlenými oblastmi, okrajovými a příhraničními regiony, a aby bylo současně uznáno znevýhodněné postavení takových regionů a byla přijata zvláštní a trvalá opatření na jejich podporu; znovu potvrzuje svůj vstřícný přístup k zohlednění zvláštních znevýhodnění nejvzdálenějších regionů;

32.   doporučuje lépe propojovat problematiku měst a venkova; zdůrazňuje, že rozvoj venkovských oblastí by měl být koordinován s akcemi prováděnými v rámci regionální politiky; v tomto kontextu se obává, že zvláštní přístup k soudržnosti, odlišný od přístupu k rozvoji venkova (prostřednictvím Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova), není užitečný; požaduje vypracování studie důsledků, k nimž vede navyšování finančních prostředků určených pro regionální rozvoj prováděné formou povinného odlišení;

33.   varuje před riziky pramenícími z rozdělení politik a dává přednost rozvoji integrovaného přístupu, který určuje součinnosti, jež jsou možné mezi politikou soudržnosti a politikami hlavních odvětví, jako je doprava, zemědělství, rybolov, rozvoj venkova, životní prostředí a energetika, výzkum a technologie;

34.   vyzývá Komisi, aby ve svých příštích zprávách analyzovala, do jaké míry přispěly jednotlivé nástroje a politiky, včetně politiky soudržnosti, k pokroku dosaženému v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti; domnívá se, že úspěchy a problémy je nutné analyzovat ve všech důležitých oblastech, zejména v oblasti Lisabonské strategie;

35.   očekává, že diskuse o politice soudržnosti po roce 2013 povedou k tomu, že regionům na vnějších hranicích Společenství bude přikládán zvláštní význam, aby byla zajištěna stabilita a prosperita na obou stranách hranic, což v konečném důsledku povede nejen k rozvoji příhraničních regionů EU, ale i k vyšší soudržnosti a konkurenceschopnosti Společenství jako celku;

36.   poukazuje na to, že boj s "územní segregací" a sociálním vyloučením, vedený za účelem dosažení udržitelného a vyváženého růstu, vyžaduje podporu pečlivé bytové politiky v rámci širší strategie řízení místního rozvoje, územního plánování a místních veřejných služeb;

37.   v této souvislosti vítá přijetí akčního programu pro provádění Územní agendy a Lipské charty, který má zajistit lepší začlenění územního rozměru do všech veřejných politik na úrovni Společenství, na vnitrostátní i místní úrovni, a očekává jeho praktické důsledky; vzhledem k zamýšlenému rozšíření hospodářské a sociální soudržnosti, která má v rámci Lisabonské smlouvy zahrnovat i územní složku, je třeba vypracovat vhodné ukazatele pro určení obsahu územní soudržnosti;

38.   vítá oznámení Komise o budoucí zelené knize o územní soudržnosti, která má být přijata v září 2008, a požaduje, aby obsahovala konkrétní pokyny k zavádění integrovaného přístupu;

39.   je si vědom důležitosti pravidelné spolupráce mezi Parlamentem, zastupovaným Výborem pro regionální rozvoj, a Výborem regionů na otázkách budoucnosti regionální politiky;

Nové výzvy pro politiku soudržnosti a souhrnný rozpočet Evropské unie

40.   je toho názoru, že v budoucnosti se bude Unie stále více potýkat s novými výzvami, které budou mít velký územní dopad, takže územní rozvoj bude muset překonávat těžší překážky, než jsou ty stávající, k nimž patří demografické změny, koncentrace obyvatel ve městech, migrační přesuny (které jsou problematické zejména ve venkovských a okrajových oblastech), dodávky energie, otázky spojené s klimatem a přizpůsobování se změnám vyplývajícím z globalizace, rozšiřování a politik sousedství; v tomto kontextu zdůrazňuje význam pilotních projektů týkajících se přizpůsobování regionů těmto novým výzvám;

41.   požaduje, aby před zahájením každého nového jednání o přistoupení byly prováděny pravidelné analýzy nákladů a důsledků plynoucích pro strukturální politiku z budoucích rozšíření, a doufá, že bude moci hrát větší úlohu v politikách rozšíření a sousedství s tím, že jeho účast na tvorbě předvstupních nástrojů bude závazná;

42.   zdůrazňuje závažnost problému vylidňování mnoha částí EU, který je spojen se stárnutím obyvatel, úbytkem lidského kapitálu, odlivem kapitálu, nákladnějšími službami atd.;

43.   domnívá se, že trendy demografického vývoje mohou mít velký územní dopad, jako je například vylidňování určitých oblastí, zejména méně rozvinutých venkovských oblastí, spojené s koncentrací obyvatel ve městech a stárnutím společnosti, nebo rozvoj hospodářství spojeného s výstavbou v jiných oblastech, což za účelem vyřešení problémů těchto oblastí vyžaduje rozvíjení specifických inovativních strategií a zvláštní úsilí o zachování služeb obecného hospodářského zájmu a zajištění vysoké úrovně všeobecných služeb;

44.   konstatuje, že změna klimatu bude mít nejrůznější důsledky, především ve formě častějších a závažnějších přírodních katastrof, jako jsou lesní požáry, sucha a záplavy; tyto důsledky si vyžádají reakce, jež budou pro jednotlivé regiony EU odlišné a jimž musí regiony čelit přezkoumáním a úpravou svých strategií udržitelného rozvoje směřujících k cíli EU, tedy ke snížení emisí CO2; domnívá se, že politika soudržnosti EU by měla být šetrná ke klimatu, ale připomíná, že možnosti politiky soudržnosti v této oblasti jsou omezené; je toho názoru, že boj proti změnám klimatu by měl být i součástí jiných politik Společenství;

45.   v rámci formulování účinné globální politiky zajišťující ochranu před přírodními katastrofami připomíná rovněž význam přijetí návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Fondu solidarity Evropské unie (KOM(2005)0108), který zajišťuje včasnější a přiměřenější reakce na přírodní katastrofy regionálního rozměru, jež jsou v některých regionech vzhledem k jejich zeměpisné poloze často pustošivé;

46.   domnívá se, že otázky zásobování energií a zvyšování cen energie mohou mít významný dopad na území v důsledku silné energetické závislosti většiny členských států, zejména ve venkovských, horských, ostrovních, velmi vzdálených a nejvzdálenějších regionech kvůli jejich závislosti na dopravě, kterou výrazně ovlivňují náklady na energii; poukazuje na to, že možnosti regionálního a místního rozvoje by mohly pramenit z rozvoje obnovitelných zdrojů energie a z investic do energetické účinnosti a do decentralizovaných dodavatelských subjektů;

47.   opět připomíná svou žádost v souvislosti s opětovným využíváním nevyčerpaných prostředků podle pravidla N+2 nebo N+3, které platí pro politiku soudržnosti, a to za účelem maximalizace dostupných zdrojů, jež jsou omezené;

48.   domnívá se, že vhodnou reakcí na tyto nové výzvy je zachování politiky soudržnosti po roce 2013 a že je nutné uplatňovat tuto politiku diferencovaným způsobem na celém území Unie; zastává názor, že politika soudržnosti by měla být i nadále – v souladu se Smlouvou a se zásadou solidarity – politikou Společenství, a odmítá proto všechny pokusy o zpětné převedení této politiky na vnitrostátní úroveň;

49.   domnívá se, že politiku soudržnosti je v budoucnosti třeba dále upevňovat a že její přínosy by měla být více zdůrazňovány; žádá proto, aby pro účely politiky soudržnosti byly na úrovni Společenství vyhrazeny dostatečné finanční zdroje; požaduje, aby se přezkumu finančního rámce využilo ke stanovení rozpočtových prostředků nutných ke splnění všech náročných úkolů politiky soudržnosti Unie;

o
o   o

50.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2007)0202. (2) Přijaté texty, P6_TA(2007)0356.