Evropský parlament,

-   s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o EU a článek 4 nové Listiny základních práv Evropské unie, podepsané dne12. prosince 2007(1), které se týkají ochrany lidských práv,

-   s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, zejména na článek 5, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, zejména na článek 7 tohoto paktu, Evropskou úmluvu z roku 1987 o zabránění mučení a krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (Evropská úmluva o zabránění mučení z roku 1987) a její opční protokol, který vytváří systém pravidelných návštěv ve vazebních věznicích, jež byly vypracovány nezávislými mezinárodními a národními orgány,

-   s ohledem na článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na její protokoly a na jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva,

-   s ohledem na Evropskou úmluvu o zabránění mučení, která zřídila Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání působící při Radě Evropy, a rovněž s ohledem na zprávy tohoto výboru,

-   s ohledem na minimální pravidla Organizace spojených národů pro zacházení s vězni z roku 1957 a na prohlášení a zásady v této oblasti, přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů,

-   s ohledem na úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989,

-   s ohledem na rezoluci a doporučení přijaté Radou ministrů Rady Evropy, zejména rezoluci (73)5 o standardních minimálních pravidlech pro zacházení s vězni, doporučení R(87)3 a R(2006)2 k Evropským vězeňským pravidlům,

-   s ohledem na doporučení přijatá Parlamentním shromážděním Rady Evropy, a zejména doporučení R(2006)1747 o sepsání evropské vězeňské charty a doporučení R(2000)1469 o matkách a dětech ve věznicích,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. května 1989 o ženách a dětech ve věznicích(2), své usnesení ze dne 18. ledna 1996 o špatných podmínkách ve věznicích Evropské unie(3) , své usnesení ze dne 17. prosince 1998 o vězeňských podmínkách v Evropské unii: zlepšení a alternativní tresty(4) a své doporučení Radě ze dne 9. března 2004 k právům vězňů v Evropské unii(5),

-   s ohledem článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6−0033/2008),

A.   vzhledem k tomu, že v souladu s mezinárodními(6) a evropskými úmluvami musí být se všemi vězněnými osobami zacházeno v souladu s lidskými právy a že podmínky ve věznicích musí odpovídat zásadám lidské důstojnosti, nediskriminace a respektu vůči soukromému a rodinnému životu a musí být pravidelně hodnoceny nezávislými subjekty,

B.   vzhledem k tomu, že specifické potřeby a situace vězněných žen musí být zohledněny v soudních rozhodnutích, v trestním právu a rovněž je musí zohledňovat nápravná zařízení členských států,

C.   vzhledem k tomu, že je třeba zavést konkrétní opatření přizpůsobená zvláštním potřebám žen, zejména používání alternativních trestů,

D.   vzhledem k tomu, že těhotné ženy ve vězení musí mít možnost využít podpory, informací a základních podmínek pro bezproblémový průběh jejich těhotenství a mateřství, a zejména mít k dispozici vyváženou stravu, vhodné hygienické podmínky, čerstvý vzduch, tělesný pohyb a prenatální i postnatální péči,

E.   vzhledem k tomu, že všem vězňům – jak mužům, tak ženám – musí být zajištěn rovný přístup ke zdravotnické péči, přičemž vězeňská politika musí věnovat náležitou pozornost prevenci, kontrole a léčení fyzických i psychických zdravotních problémů, jež jsou specifické pro ženy,

F.   vzhledem k tomu, že duševní a tělesné zdraví matky má být spjato se zdravím dítěte,

G.   vzhledem k tomu, že mnoho vězněných žen je nebo bylo závislých na drogách či jiných látkách, což může být příčinou psychických problémů či problémů s chováním, a tyto ženy proto vyžadují nejen lékařskou péči, ale také vhodnou sociální a psychologickou podporu v rámci vězeňské zdravotní politiky globálního rázu,

H.   vzhledem k tomu, že v současnosti je známo, že značný podíl vězněných žen byl obětí násilí nebo sexuálního či jiného zneužívání v rodině nebo v partnerském vztahu a že mnoho z nich je finančně i psychicky velmi závislých; vzhledem k tomu, že všechny tyto aspekty přímo souvisí s jejich trestnou minulostí a s fyzickými a psychickými následky, např. posttraumatického stresu,

I.   vzhledem k tomu, že zaměstnanci věznic musí být dostatečně vyškoleni a také dostatečně vnímaví k aspektu rovnosti žen a mužů a ke specifickým potřebám a situaci vězněných žen; vzhledem k tomu, že nejzranitelnějším z nich je třeba věnovat zvláštní pozornost, tj. nezletilým dívkám a ženám se zdravotním postižením,

J.   vzhledem k tomu, že udržování rodinných vazeb je zásadním nástrojem prevence recidivy a prostředkem pro znovuzačlenění do společnosti a že na ně mají právo všichni vězni, jejich děti a ostatní rodinní příslušníci, a vzhledem k tomu, že uplatňování tohoto práva je pro ženy obzvláště složité vzhledem k malému počtu věznic pro ženy a tím i jejich geografické vzdálenosti,

K.   vzhledem k tomu, že při rozhodování o tom, zda bude dítě od vězněného rodiče odloučeno, nebo zda s ním zůstane, je třeba vždy v první řadě přihlédnout k zájmu dítěte, přičemž je třeba ve všech případech postupovat tak, aby druhý rodič mohl vykonávat svou rodičovskou úlohu, a aby byly zavedeny postupy umožňující zachování citových pout s původní rodinou (sourozenci, prarodiče a ostatní členové rodiny),

L.   vzhledem k tomu, že podepsáním výše uvedené úmluvy o právech dítěte (jako ostatně i dalších mezinárodních úmluv) se zúčastněné státy zavázaly, že všem dětem bez rozdílu a nezávisle na právním postavení jejich rodičů zajistí veškerá práva stanovená touto úmluvou, a zejména právo na vhodnou zdravotnickou péči, na volný čas a vzdělání, a vzhledem k tomu, že tento závazek je třeba uplatňovat i v případě dětí, které pobývají se svými vězněnými rodiči,

M.   vzhledem k tomu, že úlohou nápravných zařízení by kromě potlačování nezákonného jednání mělo být také sociální a profesní znovuzačlenění, a to s ohledem na sociální vyloučení a chudobu, které jsou často charakteristické pro minulost mnoha vězněných mužů i žen,

N.   vzhledem k tomu, že vysoký počet vězněných žen je v okamžiku uvěznění účastnicemi probíhajícího soudního řízení (řízení o opuštění, dočasné péči nebo osvojení nezletilých, rozvodu nebo rozluce, vykázání z obydlí atd.), což je činí zranitelné a staví je do situace trvalé nejistoty a stresu,

O.   vzhledem k tomu, že vězněné osoby často neví o existující sociální pomoci a že v řadě případů jim skutečnost, že nedisponují osobními doklady vztahujícími se k jejich situaci (průkaz totožnosti, průkaz sociálního pojištění, rodný list…), že je ztratily nebo že skončila jejich platnost, brání prakticky uplatňovat práva, která byla přiznána státním příslušníkům všech členských států,

P.   vzhledem k tomu, že rovný přístup vězňů – jak mužů, tak žen – k zaměstnání, odbornému vzdělávání a zábavě po dobu výkonu trestu je zásadní pro jejich psychickou rovnováhu a znovuzačlenění do společnosti a na trh práce,

Q.   vzhledem k tomu, že nestačí vezněným ženám i mužům pouze umožnit přístup k nabídkám, jakkoli pestrým, v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, zaměstnání, zábavy a osobní pomoci a že je nezbytné připravit doprovodné programy, které by usnadnily jejich zapojení do přípravy a průběhu jejich začleňování,

R.   vzhledem k tomu, že je nutné, aby vězněné ženy měly bez rozdílu přístup k placenému zaměstnání a k různorodému odbornému a občanskému vzdělávání, jež by usnadnilo jejich znovuzačlenění po skončení výkonu trestu a jež bude přizpůsobeno požadavkům trhu práce,

S.   vzhledem k tomu, že úspěch sociálního znovuzačlenění vězněných mužů i žen i prevence recidivy závisí na kvalitě vedení poskytovaného během výkonu trestu, a zejména na partnerství vytvořeném s podniky a organizacemi zabývajícími se sociální pomocí, a také na sledování a socioprofesní pomoci, které jsou nabízeny po odpykání trestu,

T.   vzhledem k tomu, že existuje zjevná potřeba mít k dispozici údaje a statistiky rozdělené podle pohlaví, které budou ucelené, jasné a aktualizované,

Podmínky ve věznicích

1.   vyzývá členské státy, aby investovaly dostatečné zdroje na modernizaci a úpravu svých vězeňských infrastruktur a aby realizovaly výše uvedené doporučení R(2006)2 Rady Evropy s cílem zajistit ve věznicích podmínky respektující lidskou důstojnost a základní práva, především pokud jde o ubytování, zdraví, hygienu, stravu, větrání a osvětlení;

2.   opětovně žádá Komisi a Radu, aby na základě článku 6 Smlouvy o EU přijaly rámcové rozhodnutí o minimálních standardech pro ochranu práv vězňů (což doporučuje Rada Evropy ve výše zmíněném doporučení R(2006)2), a vyzývá Radu, aby šířila vězeňská pravidla Rady Evropy a podporovala jejich uplatňování, aby byly vězeňské podmínky v Evropě jednotnější, zejména s ohledem na zvláštní potřeby žen, a aby byla jednoznačně potvrzena práva a povinnosti vězněných mužů i žen;

3.   vyzývá Komisi, aby do své výroční zprávy o lidských právech zahrnula hodnocení dodržování základních práv vězněných mužů i žen a zvláštních vězeňských podmínek určených pro ženy;

4.   vybízí členské státy a kandidátské země, aby ratifikovaly opční protokol Evropské úmluvy o zabránění mučení, kterým se zřizuje nezávislý systém kontrol vazebních věznic, a vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci vnější politiky Evropské Unie podpořily ratifikaci této úmluvy a jejího protokolu;

5.   připomíná, že dosažení souladu řízení věznic s vnitrostátními a mezinárodními právními předpisy by mělo být zajištěno na základě pravidelných prohlídek ze strany příslušných orgánů;

6.   vyzývá členské státy, aby přijaly opatření nezbytná k tomu, aby byl ve vězeňských zařízeních zajištěn odpovídající řád a rovněž bezpečnost zaměstnanců a všech vězňů a aby nedocházelo k násilí a zneužívání, které hrozí zvláště ženám a příslušníkům etnických nebo sociálních menšin;

7.   žádá všechny členské státy, aby usnadnily přístup vězněných žen k preventivním kampaním, které jsou zaměřeny na širokou veřejnost a zabývají se problémy, jako je včasná diagnóza rakoviny prsu a rakoviny děložního čípku, a aby zajistily, že budou mít jako ostatní ženy přístup k vnitrostátním programům plánovaného rodičovství;

8.   připomíná "zvláštní povahu" věznic pro ženy a naléhavě žádá, aby byly zavedeny programy v oblasti bezpečnosti a opětovného začlenění připravené speciálně pro ženy, dále připomíná význam opatření pro opětovné začlenění žen, které byly zneužívány, využívány a vyloučeny, v příznivém prostředí odpovídajícím jejich individuálním potřebám;

9.   vyzývá členské státy, aby začlenily aspekt rovnosti žen a mužů do svých vězeňských politik a braly na něj zřetel i ve svých věznicích, aby více zohledňovaly ženská specifika a specifika související s často traumatickou minulostí vězněných žen, především prostřednictvím vhodného zvyšování zájmu, vzděláváním vězeňských a zdravotnických zaměstnanců a převýchovy žen v oblasti základních hodnot:

10.   vyzývá členské státy, aby ženám zajistily rovný a nediskriminační přístup ke všem typům zdravotnické péče, která musí být stejně kvalitní jako péče poskytovaná všem ostatním, aby bylo možné předcházet specificky ženským nemocem a rovněž je účinně léčit;

11.   připomíná, že je nezbytné přijmout opatření, jež umožní lepší zohlednění odlišných hygienických potřeb vězněných žen, a to jak ve vězeňských infrastrukturách, tak při zajišťování potřebného hygienického vybavení;

12.   vyzývá členské státy, aby přijaly vězeňskou zdravotní politiku globálního rázu, která bude od okamžiku uvěznění určovat a léčit fyzické a psychické problémy, a dále je vyzývá, aby všem vězněným mužům i ženám, kteří trpí určitou formou závislosti, zajistily lékařskou a psychologickou péči a zohlednily přitom specificky ženské otázky;

13.   vyzývá členské státy, aby přijaly všechna opatření nezbytná k tomu, aby byla všem vězněným ženám poskytnuta psychologická podpora, a to zejména těm, které byly oběťmi násilí a zneužívání, těm, které samy vychovávají své děti a nezletilým vězeňkyním, s cílem poskytnout jim lepší ochranu a možnost zlepšovat jejich rodinné a společenské vztahy a zvýšit tím naději na jejich opětovné začlenění; doporučuje zlepšovat informovanost zaměstnanců věznic o specifické zranitelnosti těchto vězeňkyň;

14.   doporučuje, aby  věznění těhotných žen a matek, které u sebe mají děti nízkého věku, bylo zvažováno jako poslední z možností, a aby takovým ženám – v tomto krajním případě – byla poskytnuta větší nebo, bude-li to možné, samostatná cela a byla jim věnována zvláštní pozornost, což se týká zejména stravy a hygieny; domnívá se mimo jiné, že těhotné ženy musí mít možnost využít prenatální a postnatální péče včetně kurzů pro rodiče rovnocenné kvality s kurzy zajišťovanými mimo vězeňská zařízení;

15.   zdůrazňuje, že pokud porod ve věznici proběhne normálně, dítě je obvykle matce během 24 až 72 hodin po porodu odebráno, a žádá Komisi a členské státy, aby zvážily jiná řešení;

16.   zdůrazňuje, že je nezbytné, aby soudní systém dohlížel na dodržování práv dítěte, jsou-li zvažovány otázky související s vězněním matky;

17.   žádá členské státy, aby plně respektovaly různé sexuální orientace a rovněž různé podoby rodinného života, nejsou-li v rozporu s právem;

18.   zdůrazňuje potřebu ukončit věznění osmnáctiletých a mladších dívek a chlapců ve věznicích pro dospělé;

Udržování rodinných vazeb a společenských styků

19.   doporučuje, aby byly na úkor uvěznění upřednostňovány alternativní tresty, tak jak jsou zakotveny ve společnosti, a to především pro matky, je-li uložený trest malý a ohrožení veřejné bezpečnosti nízké a pokud jejich uvěznění může vážně narušit rodinný život, zejména pokud jsou v čele neúplné rodiny nebo mají malé děti nebo mají na starosti závislé osoby nebo osoby se zdravotním postižením; připomíná, že by soudní orgány měly tyto skutečnosti zohledňovat při volbě trestu, v první řadě s ohledem na zájem dítěte soudně stíhaného rodiče; obdobně doporučuje zvážit, aby možnost využívat opatření podobná opatřením určeným pro matky byla poskytnuta i vězněným mužům, kteří se starají o nezletilé děti nebo mají jiné povinnosti ve vztahu k rodině;

20.   zdůrazňuje, že vlivy působící na zdraví těhotných vězněných žen, jako je izolace a úzkost, mohou také mít nepříznivé, nebo dokonce nebezpečné důsledky pro dítě, a ty je rozhodně třeba při rozhodování o uvěznění zohlednit;

21.   kromě toho zdůrazňuje, že je nezbytné, aby se správa soudu před rozhodnutím o vyšetřovací vazbě nebo v okamžiku vynesení odsuzujícího rozsudku informovala o dětech, a ujistila se, že byla přijata opatření pro zachování všech jejich práv;

22.   vyzývá členské státy, aby zřídily více věznic pro ženy a aby je na svých územích lépe rozmístily, čímž usnadní udržování rodinných a přátelských vazeb vězněných žen a umožní jim účastnit se náboženských obřadů;

23.   doporučuje členským státům, aby podpořily nápravná zařízení v přijetí pružných pravidel pro podmínky, četnost, dobu a časový rozvrh návštěv, které by měly být povoleny rodinným příslušníkům, přátelům a dalším osobám;

24.   vyzývá členské státy, aby usnadnily sbližování rodin, a zejména sbližování uvězněných rodičů s jejich dětmi – není-li to v rozporu se zájmem dítěte – prostřednictvím návštěvních prostor, jejichž atmosféra se bude lišit od vězeňského prostředí a umožní společnou činnost i přiměřený citový kontakt;

25.   vybízí členské státy, aby dodržovaly své mezinárodní povinnosti a zajistily rovná práva a zacházení dětem, které žijí s vězněnými rodiči, aby těmto dětem vytvořily životní podmínky, které budou přizpůsobené jejich potřebám ve zcela samostatných jednotkách vzdálených od běžného vězeňského prostředí, co nejvíce to bude možné, aby jim současně bylo umožněno zařadit se do systému péče o děti nebo do běžného školského zařízení a aby byl stanoven rozsáhlý a pružný režim vycházek za doprovodu členů rodiny nebo zaměstnanců sdružení na ochranu dětí, což jim umožní řádný fyzický, psychický, morální a sociální vývoj a aby ve věznicích byla k dispozici upravená infrastruktura a vyškolený personál, který by mohl uvězněným matkám pomoci v jejich výchovných a pečovatelských odpovědnostech; doporučuje rovněž, aby se v případě nezletilých dětí ve věznici usnadnilo druhému rodiči plnění jeho rodičovské úlohy;

26.   s politováním konstatuje, že vysoký počet vězněných žen tvoří svobodné matky, které ztrácí kontakt se svými dětmi, často natrvalo; žádá Komisi a členské státy, aby vymezily a zavedly alternativní postupy, které by zabránily úplnému odloučení;

27.   naléhavě žádá členské státy, aby všem vězněným osobám poskytovaly bezplatnou právní pomoc zaměřenou na otázky týkající se věznění, která by byla ve vztahu k vězněným ženám zaměřená na rodinné právo, aby bylo možné reagovat na otázky spojené s péčí, osvojením, rozlukou, násilím spojeným s pohlavím atd.;

28.   doporučuje, aby se realizovaly informační a orientační kampaně týkající se místních sociálních služeb a postupů aktualizace správních dokumentů vztahujících se k osobní, rodinné a sociální situaci, aby ženy mohly plně uplatňovat svá občanská práva;

29.   vyzývá členské státy, aby zavedly psychosociální asistenci, jejímž cílem by bylo co nejlépe připravit odloučení dítěte a vězněné matky a snížit jeho nepříznivý dopad;

Sociální a profesní znovuzačlenění

30.   doporučuje členským státům přijmout opatření potřebná k tomu, aby bylo možné nabídnout všem vězněným mužům i ženám adekvátně placené různorodé zaměstnání, jež bude prosté veškeré diskriminace založené na pohlaví i jakékoli jiné diskriminace, a aby byla za tímto účelem rovněž vytvořena partnerství s podniky;

31.   vyzývá členské státy k investování většího množství zdrojů, mimo jiné pomocí finančních nástrojů Společenství určených na zaměstnanost a sociální začlenění, jako je Evropský sociální fond a program PROGRESS, aby byly ve věznicích rozvíjeny programy na rozvoj gramotnosti, programy celoživotního vzdělávání a programy odborného vzdělávání, které budou přizpůsobeny požadavkům trhu práce a umožní získání diplomu;

32.   zdůrazňuje, že tyto programy by měly zahrnovat výuku jazyků, včetně výuky národního jazyka (nebo alespoň jednoho z národních jazyků) pro vězněné cizince a cizinky, výuku informatiky a rovněž sociálního a profesního chování;

33.   zdůrazňuje, že nevládní organizace hrají prvořadou úlohu v oblasti sociálního a profesního znovuzačleňování vězněných osob, a zvláště žen, a vyzývá tedy členské státy, aby podpořily rozvoj činností těchto organizací ve vězeňském prostředí, zejména zvýšením objemu finančních prostředků, které jsou jim poskytovány, zmírněním podmínek pro přístup jejich členů do vězeňských zařízení a zlepšováním informovanosti zaměstnanců věznic o podmínkách dobré spolupráce s těmito subjekty;

34.   domnívá se, že krom případů vážného ohrožení veřejné bezpečnosti a těžkých trestů by mohlo být sociální a profesní znovuzačlenění vězněných mužů i žen usnadněno častějším uplatňováním režimů částečného výkonu trestu na svobodě, které vězňům umožní pracovat nebo se vzdělávat mimo věznice;

35.   zdůrazňuje, že pracovní podmínky vězněných mužů i žen, a zejména těhotných žen nebo žen, které právě porodily, musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy a právními předpisy Společenství a musí být pravidelně kontrolovány příslušnými orgány;

36.   zdůrazňuje, že je třeba podpořit iniciativu vězněných mužů a žen, pokud jde o opatření zajišťující jim opětovné profesní zapojení a sociální začlenění, zejména prostřednictvím vyhodnocení jejich osobního stavu a zajištění každoročního zhodnocení této iniciativy;

37.   považuje za prioritu zavádět programy asistence a individuální podpory ve všech věznicích, které by byly na dobrovolném základě dostupné všem vězněným mužům i ženám a jejichž cílem by bylo vymezit, realizovat a dokončit jejich projekty osobního rozvoje a sociálního začlení, které musí pokračovat i po propuštění z vězení;

38.   připomíná, že je nutné v průběhu věznění a po jeho ukončení uplatňovat opatření sociální podpory, která vězně připraví na znovuzačlenění a budou jim při něm pomáhat, a to zejména při hledání ubytování a zaměstnání, aby nedocházelo k sociálnímu vyloučení a recidivě;

39.   zdůrazňuje, že je třeba udržovat a podporovat kontakt vězněných mužů a žen s vnějším světem, zejména tak, že jim bude umožněn přístup k psanému tisku a médiím a rovněž komunikace s organizacemi zabývajícími se sociální pomocí, nevládními organizacemi a kulturními, uměleckými nebo jinými sdruženími schválenými vězeňskými orgány;

40.   připomíná, že pravidelný přístup všech vězňů ke sportovním a rekreačním činnostem a také možnost uměleckého nebo kulturního vzdělávání jsou zásadní pro ochranu jejich psychické rovnováhy a zlepšují jejich naděje na sociální znovuzačlenění;

41.   vyzývá Komisi, aby vězeňské populaci věnovala zvláštní pozornost v rámci svého akčního programu boje proti sociálnímu vyloučení;

42.   doporučuje členským státům, aby věnovaly zvláštní pozornost vězněným mužům a ženám cizí státní příslušnosti, zejména pokud jde o jazykové a kulturní rozdíly, a aby jim usnadnily udržování kontaktů s jejich příbuznými a rovněž komunikaci s konzulárními pracovníky jejich země a umožnili jim přístup ke zdrojům a vězeňským programům i k informacím, kterým by rozuměli; také doporučuje členským státům, aby zohlednily zvláštní postavení cizinek při plánování vězeňských činností, připravovaly zaměstnance pro práci v multikulturním prostředí, a to jak ve vězeňských zařízeních, tak mimo ně a aby zaváděly služby mediace, a to jak ve vězeňských zařízeních, tak mimo ně;

43.   vyzývá členské státy, aby v rámci usnadnění sociálního a profesního znovuzačlenění přijaly veškerá nezbytná opatření k tomu, aby do svých vnitrostátních právních předpisů začlenily normy, které by usnadnily přijímání bývalých vězňů do zaměstnání, zejména pokud jde o ženy, které samy vychovávají děti, a nezletilé vězeňkyně, a to jak v případě veřejného, tak soukromého sektoru;

44.   vybízí členské státy k výměně informací a osvědčených postupů týkajících se vězeňských podmínek, především těch souvisejících se ženami, a také pokud jde o účinnost opatření na podporu odborného vzdělávání a sociálního znovuzačlenění; považuje za důležité, aby v tomto rámci byla podpořena a financována účast orgánů a přímých účastníků na navrhování inovačních programů a osvědčených postupů a rovněž na konferencích a diskusích na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, což zvyšuje motivaci a přináší pozitivní energii;

45.   vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy podpořila výzkum vězeňského prostředí zaměřený na hledisko rovnosti pohlaví a financovala studie zabývající se příčinami trestné činnosti, souvislostmi, v nichž k trestným činům dochází, a účinností vnitrostátních trestních systémů, s cílem umožnit vezněným mužům i ženám se lepší zapojení do společenského, rodinného a profesního života;

o
o   o

46.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států a kandidátských zemí.

(1) Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1. (2) Úř. věst. C 158, 26.6.1989, s. 511. (3) Úř. věst. C 32, 5.2.1996, s. 102. (4) Úř. věst. C 98, 9.4.1999, s. 299. (5) Úř. věst. C 102 E, 28.4.2004, s. 154. (6) Články 1, 3, 5 a 12 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 1 Základních zásad pro zacházení s vězni přijatých Valným shromážděním Organizace spojených národů v příloze k rezoluci 45/111 ze dne 14. prosince 1990.