Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 ke společnému postoji Rady k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o zákazu vývozu a bezpečném skladování kovové rtuti (11488/1/2007 – C6-0034/2008 – 2006/0206(COD))

P6_TA(2008)0214 A6-0102/2008

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na společný postoj Rady (11488/1/2007 – C6-0034/2008),

-   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(1) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2006)0636),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

-   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0102/2008),

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 21. května 2008 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 o zákazu vývozu kovové rtuti a některých sloučenin a směsí rtuti a o bezpečném skladování kovové rtuti

(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu ve druhém čtení konečnému právnímu aktu, nařízení (ES) č. .../2008.)

(1) Texty přijaté dne 20.6.2007, P6_TA(2007)0267.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně životního prostředí (KOM(2007)0051 – C6-0063/2007 – 2007/0022(COD))

P6_TA(2008)0215 A6-0154/2008

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0051),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0063/2007),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0154/2008),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. května 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/.../ES o trestněprávní ochraně životního prostředí

(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu v prvním čtení konečnému právnímu aktu, směrnice 2008/.../ES.) 

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o statistických zjišťováních o struktuře zemědělských podniků a statistických zjišťováních o metodách zemědělské výroby a zrušujícího nařízení Rady (EHS) č. 571/88 (KOM(2007)0245 – C6-0127/2007 – 2007/0084(COD))

P6_TA(2008)0216 A6-0061/2008

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0245),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 285 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0127/2007),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6-0061/2008),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným zněním;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. května 2008 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 o statistických zjišťováních o struktuře zemědělských podniků a statistických zjišťováních o metodách zemědělské výroby a zrušující nařízení Rady (EHS) č. 571/88

(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu v prvním čtení konečnému právnímu aktu, nařízení (ES) č. .../2008.)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy (KOM(2007)0263 – C6-0145/2007 – 2007/0098(COD))

P6_TA(2008)0217 A6-0087/2008

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0263),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 71 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0145/2007),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0087/2008),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. května 2008 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Vytvoření vnitřního trhu silniční dopravy s rovnými podmínkami hospodářské soutěže vyžaduje jednotné používání společných pravidel při povolování přístupu k povolání provozovatele silniční přepravy zboží nebo osob (dále jen "povolání provozovatele silniční dopravy"). Tato společná pravidla by mohla přispět k vyšší úrovni odborné způsobilosti dopravců, k racionalizaci trhu, ke zlepšení kvality poskytovaných služeb v zájmu dopravců, jejich zákazníků a ekonomiky jako celku a rovněž k větší bezpečnosti silničního provozu. Svou povahou mohou rovněž usnadnit účinný výkon práva usazování dopravců.

(2)  Směrnice Rady 96/26/ES ze dne 29. dubna 1996 o přístupu k povolání provozovatele silniční přepravy zboží a provozovatele silniční přepravy osob, jakož i o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů s cílem umožnit účinný výkon svobody usazování těchto dopravců v oblasti vnitrostátní a mezinárodní dopravy(4) stanovila minimální podmínky pro přístup k povolání silničního dopravce, jakož i vzájemné uznávání dokladů požadovaných za tímto účelem. Zkušenosti, posouzení dopadů a různé studie nicméně ukázaly, že tato směrnice se v jednotlivých členských státech používá velmi nestejnorodým způsobem. Tato nejednotnost má četné nepříznivé důsledky, zejména narušování hospodářské soutěže, jistou neprůhlednost trhu, rozdílnou úroveň kontrol a riziko, že podniky s nízkou úrovní odborné způsobilosti nedbají nebo méně dbají na dodržování předpisů o silniční bezpečnosti a sociálních předpisů, což může poškodit pověst daného odvětví.

(3)  Tyto důsledky jsou o to závažnější, že mohou narušit dobré fungování vnitřního trhu silniční dopravy. Přístup na trh mezinárodní přepravy zboží a některých operací kabotáže je totiž otevřený podnikům celého Společenství. Jedinou podmínkou stanovenou pro tyto podniky je, aby měly licenci Společenství, kterou mohou získat, splní-li podmínky pro přístup k povolání v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 [o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží](5) a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 [o společných pravidlech pro přístup na trh přepravy cestujících autokary a autobusy](6).

(4)  Je tedy zapotřebí modernizovat stávající pravidla pro přístup k povolání provozovatele silniční dopravy tak, aby bylo zajištěno jejich jednotnější a účinnější uplatňování. Jelikož dodržování těchto pravidel představuje hlavní podmínku pro přístup na trh Společenství a protože v oblasti přístupu na trh jsou používanými nástroji Společenství nařízení, jeví se nařízení jako nejvhodnější nástroj, kterým lze přístup k povolání řídit.

(5)  Pro zajištění spravedlivé hospodářské soutěže by se společná pravidla pro výkon povolání měla vztahovat v co nejširším měřítku na všechny podniky. Přesto však není nutné, aby do tohoto nařízení byly zahrnuty podniky, které provozují pouze dopravní činnosti se zanedbatelným vlivem na trh dopravy.

(6)  Členský stát, v němž je podnik usazen, by měl povinně dohlížet na to, aby podnik nepřetržitě plnil podmínky stanovené tímto nařízením s tím, že tento členský stát může v případě potřeby rozhodnout o pozastavení nebo odnětí povolení opravňujícího podnik působit na trhu. Řádné dodržování a spolehlivá kontrola podmínek přístupu k povolání vyžadují, aby měl podnik stálé a skutečné sídlo.

(7)  Je třeba, aby byly jasně určeny fyzické osoby s požadovanou bezúhonností a odbornou způsobilostí a jejich jména oznámena příslušným orgánům. Tyto osoby, nazývané "správci dopravy", by měly mít bydliště v členském státu a skutečně a nepřetržitě řídí dopravní činnosti podniků silniční dopravy. Je nutno upřesnit, za jakých podmínek se osoba považuje za pracovníka nepřetržitě a skutečně řídícího dopravní činnost podniku.

(8)  Bezúhonnost správce dopravy vyžaduje, aby nebyl odsouzen za závažnou trestnou činnost nebo vystaven vážným sankcím, zejména za porušení předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy. V oblastech, na které se vztahují předpisy Společenství, je zapotřebí společně definovat příslušné druhy porušení předpisů a úrovně závažnosti, které by mohly poškodit bezúhonnost podniku.

(9)   Komise by měla usilovat o to, aby závažná porušení předpisů byla v členských státech postihována stejně přísně, a měla by za tímto účelem přijmout příslušná opatření.

(10)  Podnik silniční dopravy by měl mít minimální úroveň finanční způsobilosti pro zajištění řádného chodu a dobré správy podniku. Je třeba použít dobře definované finanční ukazatele, které bude možno odvodit z roční účetní závěrky. Podniky, které si to budou přát, by měly mít možnost prokázat svou finanční způsobilost prostřednictvím bankovní záruky nebo jiného finančního nástroje, např. pojištění, což pro ně může představovat jednodušší a méně nákladnou metodu.

(11)  Vysoká úroveň odborné způsobilosti může zvýšit sociální a ekonomickou efektivitu odvětví silniční dopravy. Proto je zapotřebí, aby uchazeči o funkci správce dopravy absolvovali kvalitní odbornou přípravu. S cílem zajistit lepší jednotnost podmínek, za nichž odborná příprava a zkoušky probíhají, a rovněž transparentnost pro uchazeče, je třeba stanovit, že členské státy akreditují podle jimi stanovených kritérií vzdělávací a zkušební střediska. Od vytvoření vnitřního trhu již nejsou vnitrostátní trhy odděleny. Proto by osoby, jejichž posláním je řídit dopravní činnosti, měly mít potřebné znalosti pro řízení jak vnitrostátních, tak mezinárodních dopravních operací. Seznam požadovaných znalostí pro získání osvědčení o odborné způsobilosti a podmínky organizace zkoušek se mohou s technickým pokrokem měnit a je nutné, aby existovala možnost je aktualizovat.

(12)  Spravedlivá hospodářská soutěž a silniční doprava s naprostým dodržováním předpisů vyžadují, aby byla v členských státech zajištěna jednotná úroveň dohledu a kontroly. Vnitrostátní orgány pověřené kontrolou podniků a platnosti jejich povolení hrají v tomto ohledu zásadní úlohu a je nezbytné zajistit, aby v případě potřeby podnikaly patřičné kroky, jako jsou v nejzávažnějších případech zejména pozastavení nebo odejmutí povolení nebo prohlášení správců dopravy, kteří si z nedbalosti nebo úmyslně nevedou řádně, za nezpůsobilé. Tomu musí předcházet řádné posouzení kroků z hlediska zásady proporcionality. Před uložením takových sankcí je nicméně nutno podnik předem upozornit a poskytnout mu rozumnou lhůtu pro zjednání nápravy.

(13)  Organizovanější správní spolupráce mezi členskými státy by zlepšila účinnost dohledu nad podniky působícími v několika členských státech a mohla by snížit administrativní náklady. Elektronické registry podniků propojené na evropské úrovni s ohledem na dodržování předpisů Společenství o ochraně osobních údajů jsou schopny takovou spolupráci usnadnit a snížit náklady související s kontrolami jak pro podniky, tak i pro správní orgány. Ve většině členských států již vnitrostátní registry existují. Stejně tak existují i infrastruktury pro jejich vzájemné propojení mezi členskými státy. Soustavnější využívání těchto vnitrostátních registrů podniků a jejich propojení na evropské úrovni lze tedy zajistit s menšími náklady a významně tak přispět ke snížení administrativních nákladů na kontroly a ke zlepšení jejich účinnosti.

(14)  Některé údaje v těchto registrech týkající se porušení předpisů a sankcí jsou osobního rázu. Členské státy by proto měly přijmout nezbytná opatření pro zajištění dodržování směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(7), zejména co se týče kontroly zpracování těchto údajů orgány veřejné moci, právo dotčených osob na informace, jejich právo přístupu a právo podat námitku. Pro účely tohoto nařízení je nezbytné uchovávat tento druh údajů po dobu nejméně dvou let, aby se zabránilo usazení nezpůsobilých podniků v jiných členských státech.

(15)  Vzájemné propojení vnitrostátních registrů má zásadní význam pro to, aby byla umožněna rychlá a účinná výměna informací mezi členskými státy a aby bylo zaručeno, že dopravci nebudou v pokušení dopustit se nebo nebudou riskovat, že se dopustí závažného protiprávního jednání v jiných členských státech, než je země jejich usazení. Toto propojení vyžaduje, aby byl společně definován přesný formát vyměňovaných údajů a rovněž technické postupy výměny.

(16)  V zájmu účinné výměny informací mezi členskými státy je třeba určit vnitrostátní kontaktní místa a stanovit některé společné postupy, pokud jde o lhůty a povahu minimálních poskytovaných informací.

(17)  S cílem usnadnit svobodu usazování je třeba pro přístup ke zmiňovaným činnostem v hostitelském členském státě považovat za dostatečný důkaz bezúhonnosti předložení náležitých dokladů vydaných příslušným orgánem země předchozího usazení silničního dopravce a přitom se ujistit, že dotčené osoby nebyly prohlášeny za nezpůsobilé pro výkon daného povolání v jiných členských státech, ve kterých byly předtím usazeny.

(18)  Pokud jde o odbornou způsobilost, členský stát usazení by měl v zájmu svobody usazování uznat jako dostatečný důkaz jednotný vzor osvědčení vydaného v souladu s ustanoveními tohoto nařízení.

(19)  Je třeba pečlivěji sledovat používání ustanovení tohoto nařízení na úrovni Společenství, což předpokládá, že budou Komisí předkládány pravidelné zprávy o bezúhonnosti, finanční způsobilosti a odborné způsobilosti podniků v odvětví silniční dopravy vycházející ze zpráv vypracovaných na základě vnitrostátních registrů.

(20)  Je třeba, aby členské státy stanovily sankce, jež se budou ukládat při porušení ustanovení tohoto nařízení. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(21)  Vzhledem k tomu, že cílů zamýšlené akce, tj. modernizace pravidel upravujících přístup k povolání provozovatele silniční dopravy tak, aby bylo v členských státech zajištěno jejich jednotnější a srovnatelné provádění, nemohou uspokojivě dosáhnout členské státy samy, a lze jich tedy lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy přijímat příslušná opatření. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku toto nařízení nepřekračuje nezbytný rámec pro dosažení těchto cílů.

(22)  Je třeba přijmout nezbytná opatření pro provedení tohoto nařízení v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(8).

(23)  Je třeba především pověřit Komisi, aby vypracovala seznam kategorií, druhů a úrovně závažnosti vážných porušení předpisů, v jejichž důsledku by provozovatelé silniční dopravy mohli za určitých okolností pozbýt požadované bezúhonnosti, aby přizpůsobila technickému pokroku přílohu tohoto nařízení týkající se posuzovaných znalostí pro uznání odborné způsobilosti ze strany členských států, jakož i přílohu uvádějící vzor osvědčení o odborné způsobilosti, a aby vypracovala seznam porušení předpisů, které mohou, za určitých okolností a při zachování zásady proporcionality vzhledem k povaze porušení předpisů, vést orgány k pozastavení nebo odnětí povolení k výkonu povolání nebo k vydání prohlášení o nezpůsobilosti. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení nebo jej doplnit o nové, jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES. Z důvodu účinnosti by měly být lhůty obvykle použitelné v rámci regulativního postupu s kontrolou k aktualizaci vzoru osvědčení o odborné způsobilosti zkráceny.

(24)  Směrnice 96/26/ES by měla být zrušena,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

Obecná ustanovení

Článek 1

Cíl a oblast působnosti

1.  Toto nařízení upravuje přístup k povolání provozovatele silniční dopravy a výkon tohoto povolání.

2.  Toto nařízení se vztahuje na všechny podniky usazené ve Společenství, které vykonávají povolání provozovatele silniční dopravy. Vztahuje se rovněž na podniky, které povolání provozovatele silniční dopravy mají v úmyslu vykonávat, přičemž je-li řeč o podnicích, které vykonávají povolání provozovatele silniční dopravy, předpokládá se případně, že se jedná i o podniky, které mají výkon tohoto povolání v úmyslu.

3.  Odchylně od odstavce 1 se toto nařízení nevztahuje na:

Článek 2

Definice

h)   "členským státem usazení" rozumí členský stát, v němž je usazen podnik, jehož správce dopravy pochází nebo nepochází z jiné země;

▐

▐

Článek 3

Požadavky na výkon povolání provozovatele silniční dopravy

Podmínky, jež je zapotřebí splnit u uvedených požadavků, jsou upřesněny v kapitole II. Toto nařízení nebrání členským státům, aby rozhodly o uložení dalších závazných podmínek pro podniky, které se ucházejí o povolení k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy.

Článek 4

Správce dopravy

1.  Podnik, který vykonává povolání provozovatele silniční dopravy, oznámí alespoň jednu fyzickou osobu, správce dopravy, splňující požadavky stanovené v čl. 3 písm. b) a d) a tyto podmínky:

Podnik oznámí svého určeného či své určené správce dopravy příslušnému orgánu.

2.  Pokud podnik nesplňuje požadavek odborné způsobilosti stanovený v čl. 3 písm. d), může mu příslušný orgán vydat povolení k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy bez určeného správce dopravy v souladu s odstavcem 1 pod podmínkou, že:

KAPITOLA II

Závazné podmínky

Článek 5

Podmínky týkající se požadavku usazení

Článek 6

Podmínky týkající se požadavku bezúhonnosti

1.  Pro účely čl. 3 písm. b) a s výhradou odstavce 2 stanoví členské státy podmínky, které podnik a správce dopravy musí podle tohoto nařízení dodržet, aby oba splnili požadavek bezúhonnosti.

2.  Pro účely odst. 1 pododstavce 2 písm. b):

Opatření, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jejich doplněním v souvislosti s tímto seznamem, se přijmou regulativním postupem s kontrolou podle čl. 24 odst. 3.

3.  Podmínka bezúhonnosti je považována za nesplněnou, dokud nedojde k rehabilitaci nebo jinému opatření s rovnocenným účinkem v souladu se stávajícími vnitrostátními právními předpisy v této oblasti.

Článek 7

Podmínky týkající se požadavku finanční způsobilosti

1.  Pro účely čl. 3 písm. c) musí být podnik v průběhu ročního účetního období trvale schopen plnit své finanční závazky. Za tímto účelem musí podnik na základě ročních účetních závěrek, které ověřil auditor nebo jiná řádně oprávněná osoba, prokázat, že každým rokem disponuje kapitálem a rezervami ve výši nejméně 9 000 EUR na jediné užívané vozidlo a nejméně 5 000 EUR na každé další užívané vozidlo.

Kapitálové zdroje se prokazují prostřednictvím ověřené obchodní rozvahy nebo daňové rozvahy. Při první žádosti o přístup k povolání provozovatele silniční dopravy je třeba předložit ověřenou počáteční rozvahu.

▐

Pro účely tohoto nařízení se hodnota eura stanoví každý rok v národních měnách členských států, které se neúčastní třetí etapy měnové unie. Použijí se kursy platné první pracovní den v říjnu a zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie. Vstupují v platnost dne 1. ledna následujícího kalendářního roku.

Účetními položkami uvedenými v prvním pododstavci se rozumí položky definované ve směrnici Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 podle článku 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o ročních účetních závěrkách některých forem společností (9).

2.  Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán přijmout jako důkaz finanční způsobilosti podniku potvrzení poskytnuté jednou nebo více bankami nebo jinou finanční institucí včetně pojišťoven, které za něj budou společně a nerozdílně ručit prostřednictvím bankovní záruky nebo jiného obdobného prostředku na částky stanovené v odst. 1 písm. a). Výzvu k plnění bankovní záruky nebo pojištění může podat příslušný orgán, který vydává povolení k výkonu povolání, a může být uvolněna pouze s jeho souhlasem. Příslušný orgán také určí podmínky, za kterých je možné podat výzvu k plnění bankovní záruky nebo pojištění a za kterých může být uvolněna ve prospěch jiných věřitelů.

3.  Roční účetní závěrky uvedené v odstavci 1 nebo záruka uvedená v odstavci 2, které musí být ověřeny, se týkají hospodářského subjektu usazeného na území členského státu, v němž je podána žádost o povolení, a nikoli případných dalších subjektů usazených v jiném členském státě.

Článek 8

Podmínky týkající se požadavku odborné způsobilosti

1.  Pro účely čl. 3 písm. d) má dotčená osoba či dotčené osoby znalosti odpovídající úrovni vzdělání stanovené v příloze I oddílu I v oborech, které jsou zde vyjmenovány. Způsobilost se zjišťuje na základě složení povinné písemné zkoušky, kterou pokud tak členský stát rozhodne, může doplňovat ústní zkouška. Tyto zkoušky se pořádají v souladu s přílohou I oddílem II.

2.  Dotčené osoby skládají zkoušky ve státě svého bydliště.

3.  Písemné a ústní zkoušky k ověření odborné způsobilosti mohou pořádat pouze orgány a subjekty akreditované za tím účelem členským státem podle kritérií, která tento stát určí. Členské státy pravidelně ověřují, zda podmínky, za kterých jimi akreditované orgány a subjekty pořádají zkoušky, jsou v souladu s přílohou I.

4.  Členské státy akreditují podle jimi stanovených vzájemně kompatibilních kritérií subjekty způsobilé poskytnout uchazečům kvalitní odborné vzdělání pro účinnou přípravu ke zkouškám a rovněž další vzdělávání určené k aktualizaci znalostí pro zájemce z řad správců dopravy. Členské státy pravidelně ověřují, zda tyto subjekty i nadále splňují kritéria, na jejichž základě byly akreditovány.

5.  Členské státy mohou od zkoušky osvobodit ty osoby, které prokáží nejméně desetileté nepřetržité praktické zkušenosti, které nabyly před zveřejněním tohoto nařízení na řídící úrovni v dopravním podniku.

6.  S cílem zajistit, aby byli řídící pracovníci informováni o vývoji v daném odvětví, mohou členské státy podporovat odbornou přípravu, která je popsána v příloze I, a zkoušku popsanou v čl. 8 odst. 1, jež budou správci dopravy absolvovat v desetiletých intervalech.

7.  Členské státy zajistí, aby správci dopravy s praktickými zkušenostmi, kteří se vracejí k výkonu své profese po pětileté přestávce, absolvovali veškeré doškolení a rekvalifikaci nutné pro to, aby mohli prokázat, že jsou nadále profesně způsobilí a že jsou obeznámeni se současným stavem právních předpisů ve své profesi.

8.  Členské státy mohou držitele vysokoškolských nebo technických diplomů vydaných v jejich státě, které zahrnují absolvování přednášek v oborech vyjmenovaných v seznamu uvedeném v příloze I a které pro tento účel zvláště vymezí, osvobodit od odborné přípravy v oborech, kterých se tyto diplomy týkají, a od zkoušky.

9.  Jako důkaz odborné způsobilosti musí být předloženo potvrzení vydané orgánem nebo subjektem uvedeným v odstavci 3. Toto potvrzení je nepřenosné na jinou fyzickou nebo právnickou osobu. Potvrzení se vystavuje v souladu se vzorem osvědčení uvedeným v příloze II a je opatřeno úředním razítkem orgánu nebo subjektu, který ho vydal.

10.  Komise přizpůsobuje přílohu I a přílohu II technickému pokroku. Tato opatření mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 24 odst. 3, pokud jde o přílohu I, a regulativním postupem s kontrolou podle čl. 24 odst. 4, pokud jde o přílohu II.

11.  Výměnu zkušeností a informací mezi členskými státy v oblasti vzdělávání, zkoušek a akreditací podporuje zejména, nikoli však výlučně, výbor uvedený v článku 24 a každý další subjekt, který může určit Komise.

KAPITOLA III

Povolení a dohled

Článek 9

Příslušné orgány

1.  Pro zajištění řádného provádění tohoto nařízení určí každý členský stát jeden nebo více příslušných orgánů. Tyto příslušné orgány jsou oprávněny:

2.  Příslušné orgány zveřejňují veškeré podmínky požadované podle tohoto nařízení, případné další vnitrostátní předpisy, závazné postupy pro uchazeče a rovněž příslušná vysvětlení.

Článek 10

Posouzení a evidence žádostí

1.  Dopravní podnik, který splňuje požadavky stanovené v článku 3, je po podání žádosti oprávněn k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy. Příslušný orgán se ujistí, že podnik, který žádost předkládá, splňuje požadavky stanovené v uvedeném článku.

2.  Příslušný orgán nese odpovědnost za aktualizaci a vedení elektronického registru uvedeného v článku 15.

Příslušný orgán zaznamená do elektronického registru uvedeného v článku 15 oficiální název podniku, jméno správce dopravy určeného tímto podnikem a údaj o tom, zda je tato osoba schopna řídit dopravu, adresu sídla, počet používaných vozidel a v případě, že povolení platí pro mezinárodní dopravu, rovněž sériové číslo licence Společenství a číslo úředně ověřených kopií.

3.  Lhůta na posouzení žádosti o povolení příslušným orgánem by měla být co nejkratší a nesmí přesáhnout tři měsíce.

5.  Podniky, které mají povolení k výkonu povolání dopravců, oznamují příslušnému orgánu, který jim toto povolení vydal, změny údajů uvedených v odstavci 2 ve lhůtě 28 dnů.

Článek 11

Kontroly

1.  Příslušné orgány dbají na to, aby podniky, jež oprávnily k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy, trvale splňovaly požadavky stanovené v článku 3. Za tímto účelem ověřují jednou za pět let, zda podniky stále splňují všechny uvedené požadavky.

Komise upraví četnost pravidelných kontrol podle technického pokroku, zejména pokud jde o vnitrostátní elektronické registry podle článku 15. Jelikož účelem těchto opatření je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, budou přijata regulativním postupem s kontrolou podle čl. 24 odst. 3.

2.  Pro doplnění ověření uvedených v odstavci 1 provádějí příslušné orgány kontroly zaměřené na podniky, jež byly vyhodnoceny jako rizikové podle systému zavedeného členskými státy v souladu s článkem 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES(10). Členské státy rozšíří tento systém klasifikace rizik na všechna porušení předpisů uvedená v článku 6 tohoto nařízení.

3.  Na žádost Komise zajistí členský stát provedení požadovaných kontrol s cílem ověřit, zda podnik stále splňuje podmínky přístupu k danému povolání. Členský stát informuje Komisi o výsledcích kontrol provedených na tuto žádost, a bylo-li zjištěno, že podnik již nesplňuje podmínky stanovené tímto nařízením, rovněž o přijatých opatřeních.

Článek 12

Postup při upozornění a odejmutí povolení

1.  Zjistí-li příslušný orgán, že hrozí, že podnik již nebude splňovat požadavky stanovené v článku 3, příslušný orgán podnik na tuto skutečnost upozorní. Pokud příslušný orgán zjistí, že jeden z těchto požadavků již není splňován, může mu poskytnout lhůtu umožňující zjednat nápravu, a to v tomto rozsahu:

2.  Příslušný orgán může uložit podnikům, jejichž povolení bylo pozastaveno nebo odejmuto, aby jejich správci dopravy navštěvovali odborné kurzy a složili zkoušku stanovenou v článku 8 dříve, než bude přijato jakékoli rehabilitační opatření.

3.  Pokud příslušný orgán zjistí, že podnik již nesplňuje jeden nebo více požadavků stanovených v článku 3, pozastaví nebo odejme povolení k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy vydané tomuto podniku, a to nejpozději v lhůtách stanovených v odstavci 1.

Článek 13

Prohlášení o nezpůsobilosti správce dopravy

1.  V případě závažných porušení předpisů uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b), jejichž závažnost je dána jejich soustavností, úmyslností nebo pokusy o zatajení skutečností a za něž nese odpovědnost správce dopravy, prohlásí příslušný orgán správce dopravy podniku, jemuž bylo odejmuto povolení, za nezpůsobilého k řízení dopravní činnosti podniku.

2.  Dokud nebude uplatněno rehabilitační opatření v souladu s příslušnými vnitrostátními ustanoveními, bude osvědčení o odborné způsobilosti podle čl. 8 odst. 9 osoby prohlášené za nezpůsobilou k řízení dopravní činnosti neplatné ve všech členských státech.

Článek 14

Rozhodnutí příslušných orgánů a odvolání

1.  Negativní rozhodnutí přijímaná příslušnými orgány členských států na základě tohoto nařízení, včetně zamítnutí žádosti, pozastavení nebo odejmutí stávajícího povolení a prohlášení o nezpůsobilosti správce dopravy, musí být odůvodněná.

Tato rozhodnutí berou v úvahu dostupné informace o porušení předpisů v ostatních členských státech daným podnikem nebo některým ze správců dopravy, které by mohlo mít dopady na bezúhonnost podniku, a rovněž všechny ostatní informace, které má příslušný orgán k dispozici.

Stanoví rehabilitační opatření, jež lze uplatnit v případě pozastavení povolení nebo prohlášení o nezpůsobilosti.

2.  Členské státy dbají na to, aby dotčené podniky a osoby měly možnost podat opravný prostředek a odvolat se proti rozhodnutím uvedeným v odstavci 1, a to i k soudu.

KAPITOLA IV

Zjednodušení a správní spolupráce

Článek 15

Vnitrostátní elektronické registry

1.  Pro účely provádění tohoto nařízení, zejména článků 10, 11, 12, 13 a 25, vede každý členský stát vnitrostátní elektronický registr podniků silniční dopravy a správců dopravy, které příslušný orgán určený tímto státem oprávnil k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy. Zpracování údajů obsažených v tomto registru podléhá kontrole orgánu veřejné moci určeného za tímto účelem, který nese též odpovědnost za používání a aktualizaci těchto údajů. Vnitrostátní elektronický registr bude obsahovat jednu veřejně přístupnou část a jednu část s důvěrnými údaji. Elektronický registr je přístupný on-line všem příslušným orgánům tohoto členského státu uvedeným v článku 9. Část s důvěrnými údaji je přístupná jiným než příslušným orgánům pouze tehdy, jedná-li se o orgány řádně oprávněné provádět kontroly a ukládat sankce v oblasti silniční dopravy a jejichž úředníci jednají pod přísahou.

Nejpozději do 1. ledna 2010 definuje Komise společně s členskými státy minimální strukturu údajů, které musí být do vnitrostátního elektronického registru zadávány.

Členské státy se mohou rozhodnout, že informace obsažené v pododstavci 3 v písmenech e) a f) budou uchovávat v oddělených registrech. V takovém případě jsou příslušné údaje dostupné na žádost nebo přímo všem příslušným orgánům dotčeného členského státu. Požadované informace budou poskytnuty do deseti pracovních dnů od přijetí žádosti.

V každém případě mají jiné než příslušné orgány přístup k informacím uvedeným v pododstavci 3 v písmenech e) a f) pouze tehdy, jedná-li se o orgány řádně oprávněné provádět kontroly a ukládat sankce v oblasti silniční dopravy a jejichž úředníci jednají pod přísahou nebo jsou jiným způsobem zavázáni formální povinností zachovávat mlčenlivost.

2.  Údaje týkající se podniku, jehož povolení bylo pozastaveno nebo odejmuto, zůstávají v registru po dobu dvou let od okamžiku, kdy pozastavení nebo odnětí licence vypršelo, a poté jsou neprodleně odstraněny.

Údaje týkající se jakékoli osoby prohlášené za nezpůsobilou pro toto povolání zůstanou v registru, dokud nedojde k obnovení bezúhonnosti této osoby podle ustanovení čl. 6 odst. 3. Po této rehabilitaci nebo ekvivalentních opatřeních jsou údaje neprodleně odstraněny.

Tyto údaje zahrnují důvody, které vedly k pozastavení nebo odejmutí povolení nebo k prohlášení o nezpůsobilosti, a jejich dobu platnosti.

3.  Členské státy přijmou veškerá potřebná opatření k tomu, aby všechny údaje elektronického registru byly aktuální a přesné, zejména údaje uvedené v odst. 1 pododstavci 3 písm. e) a f).

4.  Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vzájemné propojení vnitrostátních elektronických registrů na úrovni Společenství nejpozději do 31. prosince 2010. Propojení bude provedeno tak, aby příslušný orgán kteréhokoli členského státu mohl nahlížet do elektronických registrů všech členských států. Komise učiní veškeré nutné kroky s cílem usnadnit provádění tohoto odstavce.

5.  Pro účely odstavce 4 stanoví Komise společná pravidla týkající se formátu vyměňovaných údajů a technických postupů při automatickém nahlížení do elektronických registrů jiných členských států v souladu s poradním postupem podle čl.

24 odst. 2.

Článek 16

Ochrana osobních údajů

Článek 17

Správní spolupráce mezi členskými státy

1.  Pokud některý členský stát zjistí porušení předpisů podnikem, jemuž vydal povolení příslušný orgán jiného členského státu, a závažnost takového jednání by mohla způsobit pozastavení nebo odejmutí povolení na základě tohoto nařízení, sdělí členský stát tomuto druhému členskému státu všechny informace, které má o tomto porušení předpisů, a rovněž o sankcích, které uložil.

2.  Každý členský stát určí vnitrostátní kontaktní místo pověřené výměnou informací s ostatními členskými státy v rámci provádění tohoto nařízení. Členské státy sdělí Komisi název a adresu příslušného kontaktního místa nejpozději do […](11). Komise sestaví seznam všech vnitrostátních kontaktních míst a zašle jej členským státům.

3.  Členské státy, které si vyměňují informace v rámci tohoto nařízení, využívají vnitrostátní kontaktní místa určená v souladu s odstavcem 2.

4.  Členské státy, které si vyměňují informace o porušeních předpisů uvedených v čl. 6 odst. 2 nebo případně o správcích dopravy, kteří byli prohlášeni za nezpůsobilé, dodržují postup a lhůty uvedené v čl. 12 odst. 1 nařízení (ES) č. .../2008 [o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží], nebo případně v čl. 23 odst. 1 nařízení (ES) č. .../2008 [o společných pravidlech pro přístup na trh přepravy cestujících autokary a autobusy].Členský stát, který obdrží od jiného členského státu oznámení o závažném porušení předpisů, které vedlo k odsouzení, zaznamená toto porušení předpisů do svého vnitrostátního elektronického rejstříku.

KAPITOLA V

Vzájemné uznávání potvrzení a jiných dokladů

Článek 18

Potvrzení a jiné doklady osvědčující bezúhonnost

1.  Aniž je dotčen čl. 10 odst. 4, přijme členský stát usazení pro účely přístupu k povolání provozovatele silniční dopravy jako dostatečný důkaz bezúhonnosti výpis z rejstříku trestů nebo, není-li k dispozici, rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem členského státu nebo členských států, kde měl správce dopravy dříve své bydliště.

2.  Požaduje-li členský stát od svých státních příslušníků splnění určitých podmínek bezúhonnosti, které nemohou být prokázány dokladem uvedeným v odstavci 1, přijme jako dostatečný důkaz ve vztahu ke státním příslušníkům jiných členských států potvrzení o splnění těchto podmínek vydané příslušným soudním nebo správním orgánem členského státu nebo členských států, kde měl správce dopravy dříve své bydliště. Toto potvrzení se musí týkat konkrétních skutečností pokládaných členským státem usazení za významné.

3.  Nevydává-li členský stát nebo členské státy, kde měl správce dopravy dříve své bydliště, doklad požadovaný v souladu s odstavci 1 a 2, lze jej nahradit místopřísežným nebo čestným prohlášením, které dotyčná osoba učiní před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo před notářem členského státu, kde měl správce dopravy dříve své bydliště; tento orgán nebo notář vydá potvrzení o místopřísežném nebo čestném prohlášení.

4.  Doklady vydané v souladu s odstavci 1 a 2 nesmějí být při předložení starší tří měsíců. Tato podmínka se vztahuje rovněž na prohlášení učiněná v souladu s odstavcem 3.

Článek 19

Potvrzení finanční způsobilosti

Požaduje-li členský stát od svých státních příslušníků splnění určitých dalších podmínek finanční způsobilosti, kromě podmínek uvedených v článku 7, přijme jako dostatečný důkaz o splnění těchto podmínek státními příslušníky ostatních členských států potvrzení vydané příslušným správním orgánem členského státu nebo členských států, kde měl správce dopravy dříve své bydliště. Toto potvrzení se musí týkat konkrétních informací pokládaných novým členským státem, v němž je podnik usazen, za významné.

Článek 20

Potvrzení odborné způsobilosti

1.  Členské státy uznávají za dostatečný důkaz odborné způsobilosti potvrzení vystavená v souladu se vzorem osvědčení uvedeným v příloze II, která za tímto účelem vydávají akreditované orgány nebo subjekty.

2.  Potvrzení vydaná přede dnem […](12) jako důkaz odborné způsobilosti na základě předpisů platných do tohoto dne se považují za osvědčení, jehož vzor je uveden v příloze II, a jsou uznávána jako důkaz odborné způsobilosti ve všech členských státech. Členské státy sdělí Komisi, která osvědčení uznávají pro účely tohoto článku za doklad o odborné způsobilosti.

KAPITOLA VI

Závěrečná ustanovení

Článek 21

Sankce

1.  Členské státy zavedou systém sankcí za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření pro zajištění jejich ukládání. Takto stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato ustanovení nejpozději do 1. ledna 2012 a veškeré pozdější změny v co nejkratší lhůtě.

2.  Sankce uvedené v odstavci 1 zahrnují zejména ▐pozastavení povolení k výkonu povolání, odnětí povolení a prohlášení o nezpůsobilosti dotčených správců dopravy. Tyto sankce zahrnují rovněž zabavení vozidla používaného podnikem, který provádí přepravu bez povolení stanoveného tímto nařízením.

▐

Článek 22

Přechodná ustanovení

Podniky, které získaly povolení k výkonu povolání provozovatele silničního dopravy před dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, dosáhnou souladu s ustanoveními tohoto nařízení nejpozději do dvou let po tomto dni.

Článek 23

Vzájemná pomoc

Příslušné orgány členských států při používání tohoto nařízení úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc. Vyměňují si informace o všech odsouzeních za závažná porušení předpisů nebo jiné konkrétní skutečnosti, které mohou mít důsledky pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy, přičemž dodržují platná ustanovení v oblasti ochrany osobních údajů.

Článek 24

Výbor

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený podle čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě(13).

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5a odst. 1 až 4 a odst. 5 písm. b) a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí. Lhůty uvedené v čl. 5a odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. b) a e) rozhodnutí 1999/468/ES jsou stanoveny na jeden měsíc.

Článek 25

Zprávy o výkonu povolání

1.  Členské státy jednou za dva roky vypracují zprávu o činnosti příslušných orgánů a předloží ji Komisi. Zpráva obsahuje:

2.  Na základě těchto vnitrostátních zpráv vypracuje Komise jednou za dva roky zprávu o výkonu povolání provozovatelů silniční dopravy určenou Evropskému parlamentu a Radě. Zpráva obsahuje zejména hodnocení výměny informací mezi členskými státy. Zpráva se zveřejní současně se zprávou uvedenou v článku 17 nařízení (ES) Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006(14).

3.  Nejpozději 1. června 2009 předloží Komise zprávu o pravděpodobném dopadu rozšíření oblasti působnosti tohoto nařízení na obchodní dopravu vozidly, která jsou svou konstrukcí a vybavením vhodná k přepravě až devíti osob včetně řidiče; Komise případně převezme příslušnou iniciativu.

Článek 26

Seznamy příslušných orgánů

Každý členský stát předá Komisi do 1. června 2009 seznam příslušných orgánů, které určil pro vydávání povolení k výkonu povolání provozovatele silniční dopravy, a seznam akreditovaných orgánů nebo subjektů pověřených organizací zkoušek a vydávání osvědčení. Konsolidovaný seznam těchto orgánů nebo subjektů celého Společenství zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 27

Sdělení vnitrostátních opatření

Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních a správních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti tohoto nařízení nejpozději šest dnů ode dne jejich přijetí, přičemž poprvé tak učiní do 1. června 2009.

Článek 28

Zrušení

Směrnice 96/26/ES se zrušuje.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 29

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. června 2009.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne […].

Za Evropský parlament Za Radu

předseda / předsedkyně předseda / předsedkyně […] […]

PŘÍLOHA I

I.  SEZNAM OBORŮ UVEDENÝCH V ČLÁNKU 8

Znalosti, ke kterým členské státy přihlížejí pro uznání odborné způsobilosti, se musí týkat alespoň oborů uvedených v tomto seznamu pro silniční přepravu zboží a pro silniční přepravu osob. V těchto oborech musí uchazeči o provozování silniční dopravy dosáhnout úroveň znalostí a praktických schopností nezbytnou pro řízení dopravního podniku.

Minimální úroveň znalostí, jak je uvedena níže, nesmí být nižší než úroveň 3 struktury úrovní vzdělávání uvedené v příloze rozhodnutí Rady 85/368/EHS ze dne 16. července 1985 o srovnatelnosti kvalifikací získaných odborným vzděláváním mezi členskými státy Evropského společenství (15), to znamená úroveň dosažená vzděláním získaným v rámci povinné školní docházky a doplněným buď odborným vzděláním a další technickou přípravou, nebo technickým či jiným středoškolským vzděláním.

A.  Prvky občanského práva

Silniční přeprava zboží a osob

Silniční přeprava zboží

Silniční přeprava osob

B.  Prvky obchodního práva

Silniční přeprava zboží a osob

C.  Prvky sociálního práva

Silniční přeprava zboží a osob

D.  Prvky daňového práva

Silniční přeprava zboží a osob

E.  Obchodní a finanční správa podniku

Silniční přeprava zboží a osob

Silniční přeprava zboží

Silniční přeprava osob

F.  Přístup na trh

Silniční přeprava zboží a osob

Silniční přeprava zboží

Silniční přeprava osob

G.  Technické normy a provoz

Silniční přeprava zboží a osob

Silniční přeprava zboží

H.  Bezpečnost silničního provozu

Silniční přeprava zboží a osob

Silniční přeprava osob

II.  POŘÁDÁNÍ ZKOUŠEK

1.  Členské státy pořádají povinné písemné zkoušky, které mohou doplnit ústní zkouškou, aby ověřily, zda uchazeč o provozování silniční dopravy má úroveň znalostí v oborech uvedených v části I požadovanou podle zmíněné části, zejména schopnost používat odpovídající nástroje a pracovní postupy a plnit stanovené výkonné a koordinační úkoly.

a)  Povinná písemná zkouška má tyto dvě části:

Minimální doba každé z těchto částí je dvě hodiny.

b)  Je-li pořádána ústní zkouška, mohou členské státy podmínit účast úspěšným složením písemné zkoušky.

2.  Pořádají-li členské státy rovněž ústní zkoušku, musí pro každou ze tří částí stanovit vážení bodů, které nesmí být nižší než 25 % a vyšší než 40 % z celkového počtu udělovaných bodů.

Pořádají-li členské státy pouze písemnou zkoušku, musí pro každou část stanovit vážení bodů, které nesmí být nižší než 40 % a vyšší než 60 % z celkového počtu udělovaných bodů.

3.  Ve všech částech musí uchazeč získat v průměru nejméně 60 % z celkového počtu udělovaných bodů, přičemž v žádné části nesmí dosáhnout méně než 50 % z možného počtu bodů. Členský stát může výlučně u jedné části snížit procentní hodnotu z 50 % na 40 %.

PŘÍLOHA II

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ

(Pevný papír béžové barvy – formát DIN A4 syntetický papír 150 g/m2 nebo více)

(Znění vyhotovené v úředním jazyce, úředních jazycích nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, který vydává potvrzení)

OSVĚDČENÍ O ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI

K SILNIČNÍ PŘEPRAVĚ ZBOŽÍ [OSOB](23)

My…………………………………………………………………………………….............................................................

tímto osvědčujeme, že(24)…………………………………………………………………………………………………………………..

narozen(a) dne…………………………………………………………v……………………………………………………………….

absolvoval(a) odbornou přípravu a úspěšně složil(a) zkoušku (rok:……….; období……….)(25) požadovanou za účelem udělení osvědčení o odborné způsobilosti k silniční přepravě zboží [osob](26) v souladu s nařízením (ES) č. …./…. ze dne……………………………

Vydáno v…………………………………………,

dne………………………………………..(27)

PŘÍLOHA III

Seznam porušení předpisů podle čl. 6 odst. 2 písm. a):

1.   a) překročení šestidenního nebo dvoutýdenního limitu maximální doby řízení o 25 % nebo více.

b)  b) překročení, během denní pracovní doby, maximálního denního limitu doby řízení o 50 % nebo více bez přestávky nebo nepřerušeného odpočinku v délce alespoň 4,5 hodin;

2.   chybějící tachograf a/nebo omezovač rychlosti nebo používání zařízení, jímž lze podvodně upravit záznamy záznamového zařízení a/nebo omezovače rychlosti, nebo falšování […] záznamů či údajů stažených z tachografu a/nebo karty řidiče;

3.   jízda bez platné silniční technické kontroly nebo řízení vozidla vykazujícího velmi závažný nedostatek týkající se mimo jiné brzdové soustavy, řídicích mechanismů, kol/pneumatik, závěsného zařízení nebo podvozku, který by představoval bezprostřední riziko pro bezpečnost silničního provozu a který by vedl k rozhodnutí o zákazu pokračovat v jízdě;

4.   převoz nebezpečného nákladu, který se nesmí převážet, nebo převoz nebezpečného nákladu bez předepsaného štítku nebo označení vozidla;

5.   převoz cestujících nebo zboží bez platného řidičského průkazu nebo převoz cestujících nebo zboží uskutečněný podnikem, který není držitelem platné licence Společenství;

6.   případy, kdy řidič používá kartu řidiče, která byla zfalšována, jejímž držitelem není on nebo která byla získána na základě nepravdivých prohlášení a/nebo padělaných dokumentů;

7.   převoz nákladu, kdy hmotnost překračuje celkovou přípustnou hmotnost o více než 20 %.

(1) Úř. věst. C […], […], s. […]. (2) Úř. věst. C […], […], s. […]. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 21.května 2008 (4) Úř. věst. L 124, 23.5.1996, s. 1. ║ (5) Úř. věst. L (6) Úř. věst. L (7) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. (8) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. ║ (9) Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11. ║ (10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES ze dne 15. března 2006 o minimálních podmínkách pro provedení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a (EHS) č. 3821/85 o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS (Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 35). (11) * ... (12) * ... (13) Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8. ║ (14) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1. (15) Úř. věst. L 199, 31.7.1985, s. 56. (16) Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 35. (17) Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4. (18) Směrnice Rady 94/55/ES ze dne 21. listopadu 1994 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se silniční přepravy nebezpečných věcí (Úř. věst. L 319, 12.12.1994, s. 7.). (19) Směrnice Rady 96/35/ES ze dne 3. června 1996 o jmenování a odborné způsobilosti bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, železnici a vnitrozemských vodních cestách (Úř. věst. L 145, 19.6.1996, s. 10). (20) Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole (Úř. věst. L 30, 6.2.1993, s. 1).Zrušeno nařízením (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1.) (21) Rozlišovací značka státu: (B) Belgie, (BG) Bulharsko, (CZ) Česká republika, (DK) Dánsko, (D) Německo, (EST) Estonsko, (GR) Řecko, (E) Španělsko, (F) Francie, (IRL) Irsko, (I) Itálie, (CY) Kypr, (LV) Lotyšsko, (LT) Litva, (L), Lucembursko, (H) Maďarsko, (NL) Nizozemsko, (A) Rakousko, (PL) Polsko, (P) Portugalsko, (RO) Rumunsko, (SLO) Slovinsko, (SK) Slovensko, (FIN) Finsko, (S) Švédsko, (UK) Spojené království. (22) Orgán nebo subjekt předem určený každým členským státem Evropského společenství pro vydávání tohoto potvrzení. (23) Nehodící se škrtněte (24) Příjmení a jméno, datum a místo narození (25) Identifikace zkoušky (26) Nehodící se škrtněte (27) Razítko a podpis akreditovaného orgánu nebo subjektu, který vydává potvrzení

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží (přepracované znění) (KOM(2007)0265 – C6-0146/2007 – 2007/0099(COD))

P6_TA(2008)0218 A6-0038/2008

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0265),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 71 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0146/2007),

-   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001  o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(1),

-   s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 20. listopadu 2007 v souladu s čl. 80a odst. 3 jednacího řádu,

-   s ohledem na články 80a a 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0038/2008),

1.   schvaluje návrh Komise pozměněný a upravený v souladu s doporučeními poradní skupiny složené ze zástupců právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. května 2008 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V nařízení Rady (EHS) č. 881/92 ze dne 26. března 1992 o přístupu na trh silniční přepravy zboží uvnitř Společenství na území nebo z území členského státu nebo procházející územím jednoho nebo více členských států(5), nařízení Rady (EHS) č. 3118/93 ze dne 25. října 1993, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu zboží uvnitř členského státu,(6) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/94/ES ze dne 12. prosince 2006 o zavedení společných pravidel pro určité druhy silniční přepravy zboží(7) je potřeba provést několik podstatných změn. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedené právní předpisy měly být přepracovány a začleněny do jediného nařízení.

(2)  Zavedení společné dopravní politiky zahrnuje mimo jiné i stanovení společných pravidel pro přístup na trh mezinárodní silniční přepravy zboží na území Společenství a stanovení podmínek, za nichž může dopravce nerezident provozovat přepravní služby uvnitř členského státu. Tato pravidla je nutno stanovit tak, aby přispívala k hladkému fungování vnitřního dopravního trhu.

(3)  Jednotná právní úprava pro přístup na trh zahrnuje také zavedení volného pohybu služeb tím, že budou zrušena všechna omezení vůči poskytovatelům služeb, která by se zakládala na státní příslušnosti poskytovatele nebo na skutečnosti, že je usazen v jiném členském státě, než ve kterém má být služba poskytována.

(4)  Aby byl ve Společenství zajištěn soudržný rámec pro mezinárodní silniční přepravu zboží, mělo by se toto nařízení vztahovat na veškerou mezinárodní dopravu na území Společenství. Na přepravu ze členských států do třetích zemí se nadále ve značné míře vztahují dvoustranné dohody mezi členskými státy a danými třetími zeměmi. Toto nařízení by se proto nemělo použít na část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky, pokud nebyly mezi Společenstvím a příslušnými třetími zeměmi uzavřeny nezbytné dohody. Mělo by se však vztahovat na průjezd přes území jakéhokoli členského státu.

(5)   Definice kabotáže nezahrnuje silniční přepravu dováženého nebo vyváženého zboží uskutečňovanou jako jednu cestu kombinované přepravy na základě podmínek stanovených ve směrnici Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy(8), a tím ani kombinovanou železniční/silniční přepravu nebo vodní/silniční přepravu v obou směrech.

(6)  Podle směrnice 2006/94/ES nepodléhají určité druhy přepravy povolení Společenství ani jiným povolením k přepravě.V rámci organizace trhu podle tohoto nařízení je nutné s ohledem na zvláštní povahu některých z těchto typů dopravy i nadále je nepodmiňovat  licencí Společenství ani žádným jiným povolením.

(7)  Podle směrnice 2006/94/ES se na přepravu zboží vozidly s přípustnou celkovou hmotností od 3,5 tuny do 6 tun vztahovala výjimka, pokud jde o požadavek licence Společenství. Pravidla Společenství v oblasti silniční přepravy zboží a cestujících se však všeobecně uplatňují na vozidla s přípustnou celkovou hmotností 3,5 tuny nebo vyšší. Proto by se toto nařízení mělo přizpůsobit všeobecné oblasti působnosti pravidel Společenství v oblasti silniční dopravy a mělo by stanovit výjimku pouze pro vozidla s přípustnou celkovou hmotností pod 3,5 tuny.

(8)  Mezinárodní přeprava zboží po silnici musí být s podmíněna licencí Společenství nepodléhající kvótám. Na dopravcích by se mělo požadovat, aby v kabině každého svého vozidla uchovávali ověřený opis licence Společenství, s cílem usnadnit kontroly ze strany donucovacích orgánů, obzvláště kontroly vně členského státu, v němž je dopravce usazen. Za tímto účelem je nezbytné upřesnit vzhled a další náležitosti licence Společenství a ověřených opisů.

(9)  Měly by být stanoveny podmínky vydávání a odebírání licencí Společenství, druhy přepravy, na které se vztahují, platnosti a způsoby jejich použití.

(10)  Mělo by být rovněž zavedeno osvědčení řidiče, aby tak členské státy mohly účinně kontrolovat, zda jsou řidiči ze třetích zemí zaměstnáni v souladu s právními předpisy nebo zda jsou k dispozici dopravci odpovědnému za dopravní operaci. Toto osvědčení řidiče by mělo být srozumitelné každé osobě provádějící takovou kontrolu.

(11)  Provozovat  vnitrostátní silniční přepravní služby ve členském státě, aniž by tam měli sídlo nebo byli jinak usazeni by mělo být povoleno dopravcům, kteří jsou držiteli licence Společenství podle tohoto nařízení a dopravcům oprávněným k provozování určitých typů mezinárodní přepravy zboží.

(12)  Dříve se takové vnitrostátní dopravní služby povolovaly dočasně. V praxi pak bylo obtížné zjistit, jaké služby byly schváleny. Je proto zapotřebí zavést jasná a snadno prosaditelná pravidla. Dlouhodobě však již nejsou omezení kabotáže ospravedlnitelná. Tato opatření musí být zcela zrušena, neboť neodpovídají zásadám vnitřního trhu bez hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb zboží a služeb. Členské státy by měly přijmout všechna nezbytná opatření k zajištění jednotného prosazování pravidel v celé EU.

(13)  Ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(9) se použijí v případech, kdy pro provádění kabotáže dopravci vysílají pracovníky, kteří s nimi mají pracovní poměr, z členského státu, ve kterém obvykle pracují.

(14)   Omezení počtu a doby trvání kabotáže je nezbytnou, ale přechodnou etapou s cílem podnítit členské státy k tomu, aby co nejvíce sjednotily daňové a pracovní podmínky. Omezení uložená na základě tohoto nařízení jsou proto dočasná a měla by být zrušena s účinností od 1. ledna 2014.

(15)  Mezi některými sousedními členskými státy existují intenzivní a dlouhodobé ekonomické vazby. Těmto členským státům by tudíž mělo být umožněno poskytnout dopravcům ze sousedních členských států širší přístup ke kabotáži.

(16)  Je žádoucí, aby členské státy vzájemně spolupracovaly za účelem řádného uplatňování tohoto nařízení.

(17)   Mělo by být možné zabránit tomu, aby přeprava třetími zeměmi, tj. mezinárodní přeprava prováděná dopravcem mezi dvěma hostitelskými členskými státy, z nichž ani jeden není členským státem, v němž je dopravce usazen, vedla k situacím, kdy by její pravidelnost, kontinuita nebo systematičnost narušovaly trh z důvodu uplatňování podmínek zaměstnávání a pracovních podmínek, které budou méně výhodné než podmínky platné ve dvou členských státech, mezi nimiž se uskutečňuje přeprava třetími zeměmi.

(18)  Je potřeba co nejvíce snížit počet správních formalit, aniž se zruší kontroly a sankce, které zaručují řádné uplatňování a účinné prosazování tohoto nařízení. Za tímto účelem by se měla vyjasnit stávající pravidla týkající se odebrání licence Společenství a tato pravidla by měla být důraznější. Současná pravidla by se měla upravit tak, aby umožnila ukládat účinné sankce za závažná porušení právních předpisů, jichž se dopravce dopustil v jiném členském státu než ve členském státu, v němž je usazen. Sankce by měly být nediskriminační a přiměřené vzhledem k závažnosti porušení. ▌Mělo by být možné podat opravný prostředek.

(19)  Členské státy by měly zaznamenávat do vnitrostátního rejstříku provozovatelů silniční dopravy veškeré případy závažného porušení ▌právních předpisů ze strany dopravců, které vedly k uložení sankce.

(20)  Členské státy by s cílem podpořit a usnadnit výměnu informací mezi vnitrostátními orgány měly k výměně příslušných informací využívat vnitrostátní kontaktní místa zřízená podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. ..../2008 ze dne ..., [kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy](10).

(21)  Opatření nezbytná k provádění tohoto nařízení by se měla přijmout v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(11).

(22)  Zejména je třeba zmocnit Komisi k přizpůsobení přílohy I a II technickému pokroku a vypracovat jednotný a harmonizovaný nákladní list. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, mimo jiné doplněním nových jiných než podstatných prvků, musejí být přijata regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(23)  Z důvodu účinnosti by měly být lhůty obvykle použitelné v rámci regulativního postupu s kontrolou k přijetí daných opatření zkráceny.

(24)  Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k provedení tohoto nařízení, zejména opatření týkající se účinných, přiměřených a odrazujících sankcí.

(25)  Jelikož cílů zamýšleného kroku nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejího rozsahu a účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

 Kapitola I:

Všeobecná ustanovení 

Článek 1

Oblast působnosti 

1.  Toto nařízení se vztahuje v mezinárodní silniční přepravě zboží pro cizí potřebu na jízdy provedené na území Společenství.

2.  Při přepravě z členského státu do třetí země a naopak se toto nařízení vztahuje na část jízdy provedenou při průjezdu přes území jakéhokoli členského státu. Nepoužije se na  část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky, pokud nebyla uzavřena potřebná dohoda mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí.

3.  Do uzavření dohod  uvedených v odstavci 2  mezi Společenstvím a dotyčnými třetími zeměmi nejsou tímto nařízením dotčena:

Členské státy však upraví dohody uvedené v prvním pododstavci písm. a) tak, aby zůstala dodržena zásada nediskriminace mezi dopravci Společenství.

4.  Toto nařízení se použije na kabotáž.

5.  Toto nařízení se nepoužije na následující druhy přepravy a jízdy bez nákladu s takovou přepravou související, neboť nepodléhají režimu licencí Společenství:

První pododstavec písm. d) bod iv) se nepoužije na náhradní vozidlo během krátkodobé poruchy běžně používaného vozidla.

6.  Ustanoveními odstavce 5 se nemění podmínky, za nichž jednotlivé členské státy udělují svým státním příslušníkům oprávnění pro činnosti uvedené v uvedeném odstavci.

Článek 2

 Definice 

3)   hostitelským členským státem členský stát, v němž dopravce provozuje svou činnost, jiný než členský stát, v němž je dopravce usazen;

Kapitola II:

Mezinárodní doprava

Článek 3

Zásada

Mezinárodní přeprava podléhá licenci Společenství a dále osvědčení řidiče, pokud je řidič státním příslušníkem třetí země.

Článek 4

Licence Společenství

1.  Licenci Společenství vydává členský stát podle tohoto nařízení každému provozovateli silniční přepravy zboží pro cizí potřebu, který:

2.  Licence Společenství vydávají příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, na dobu pěti let s možností prodloužení. Licence Společenství a ověřené opisy vydané přede dnem použitelnosti tohoto nařízení zůstávají platné do jejich dne skončení platnosti.

3.  Členský stát, v němž je dopravce usazen, vydá držiteli prvopis licence Společenství, která je uchovávána dopravcem, a tolik ověřených opisů, kolik má držitel licence Společenství k dispozici vozidel, ať vlastních, nebo na základě smluv o pronájmu či finančního pronájmu.

4.  Licence Společenství a ověřené opisy musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze I. Uvedená příloha stanoví rovněž podmínky pro jeho užívání.

Komise přizpůsobí přílohu I technickému pokroku. Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou uvedeným v čl. 16 odst. 2. 

5.  Licence Společenství a ověřené opisy se opatří vytlačeným razítkem nebo pečetí orgánu vydávajícího licenci, jakož i vlastnoručním podpisem a pořadovým číslem. Pořadová čísla licence Společenství a ověřených opisů se zanesou do záznamů o dopravci ve vnitrostátním elektronickém rejstříku provozovatelů silniční dopravy podle článku 15 nařízení (ES) č. .../2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy].

6.  Licence Společenství se vydává na jméno dopravce. Dopravce ji nepřevede na třetí osobu. Ověřený opis povolení licence Společenství se musí nacházet v každém vozidle dopravce a musí být kdykoli předložen na žádost kontrolora.

U soupravy vozidel se ověřený opis nachází v tažném vozidle. Platí pro celou soupravu vozidel, i v případě, že přívěs nebo návěs není uveden do provozu nebo registrován jménem držitele licence nebo že je uveden do provozu nebo registrován v jiném členském státě.

Článek 5

Osvědčení řidiče 

1.  Osvědčení řidiče vydává členský stát v souladu s tímto článkem každému dopravci, který

2.  Osvědčení řidiče vydávají příslušné orgány členského státu, kde je dopravce usazen, na žádost držitele licence Společenství každému řidiči, který je státním příslušníkem třetí země, je v souladu s právními předpisy držitelem licence zaměstnán nebo je mu k dispozici v Každé osvědčení řidiče musí potvrzovat, že řidič v něm uvedený je zaměstnán v souladu s podmínkami stanovenými v odstavci 1.

3.  Osvědčení řidiče musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze II.

4.  Komise přizpůsobí přílohu II technickému pokroku. Jelikož tato opatření jsou určena ke změně prvků tohoto nařízení, jež nejsou zásadní, přijmou se v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v čl. 16 odst. 2. 

5.  Osvědčení řidiče se opatří vytlačeným razítkem nebo pečetí orgánu vydávajícího osvědčení, jakož i vlastnoručním podpisem a pořadovým číslem. Pořadové číslo osvědčení řidiče se zanese ve vnitrostátním elektronickém rejstříku provozovatelů silniční dopravy podle článku 15 nařízení (ES) č. .../2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy] do záznamů o dopravci, který osvědčení propůjčuje řidiči, jehož jméno je v něm uvedeno. 

6.  Osvědčení řidiče náleží dopravci, který je propůjčuje řidiči, jehož jméno je v osvědčení uvedeno, když tento řidič řídí vozidlo na podkladě licence Společenství vydané tomuto dopravci. Ověřený opis osvědčení řidiče, který vydaly příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, musí být uložen u dopravce. Osvědčení řidiče musí být předloženo na žádost kontrolora.

7.  Osvědčení řidiče se vydává na dobu, kterou určuje vydávající členský stát, přičemž maximální doba platnosti osvědčení je pět let. Osvědčení řidiče vydaná přede dnem použitelnosti tohoto nařízení zůstávají platná do jejich dne skončení platnosti.

Osvědčení řidiče je platné, pouze pokud jsou splněny podmínky pro jeho vydání. Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, že dopravce vrátí osvědčení bez prodlení vydávajícím orgánům, nejsou-li již tyto podmínky splněny.

Článek 6

Ověřování podmínek 

1.  Při podání žádosti o vydání licence Společenství, nejpozději pět let po vydání a následně nejméně každých pět let prověří příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, zda splňuje nebo nadále splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1.

2.  Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, pravidelně ověřují prováděním každoročních kontrol alespoň 20 % platných osvědčení vydaných v daném členském státě, zda jsou splněny podmínky uvedené v čl. 5 odst. 1, na jejichž základě bylo osvědčení řidiče vydáno.

Článek 7

 Odmítnutí vydání licence Společenství či osvědčení řidiče a jejich odebrání 

1.  Nejsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 4 odst. 1 nebo podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1, zamítnou příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, odůvodněným rozhodnutím žádost o vydání nebo prodloužení licence Společenství nebo osvědčení řidiče.

2.  Příslušné orgány odeberou licenci Společenství nebo osvědčení řidiče, pokud držitel

Článek 8

Přeprava třetími zeměmi a vysílání pracovníků

Pokud přepravu třetími zeměmi mezi dvěma členskými státy uskutečňuje pravidelně, kontinuálně nebo systematicky jeden provozovatel silniční dopravy, může jeden z hostitelských členských států požádat o uplatňování pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání uvedených v článku 10.

Kapitola III

Kabotáž 

Článek 9

Zásada

1.  Každý dopravce pro cizí potřebu, který je držitelem licence Společenství a jehož řidič, který je státním příslušníkem třetí země, má osvědčení řidiče v , je oprávněn za podmínek stanovených v této kapitole provozovat kabotáž .

2.  Dopravci uvedení v odstavci 1 mohou po dodání zboží dováženého v rámci mezinárodní přepravy z jiného členského státu nebo ze třetí země do hostitelského členského státu uskutečnit s týmž vozidlem až tři následné kabotážní jízdy. Pro povolení uskutečnit tyto kabotážní jízdy není potřeba, aby bylo vozidlo úplně vyloženo. K poslední vykládce během kabotáže před opuštěním hostitelského členského státu musí dojít do sedmi dnů od poslední vykládky uskutečněné v hostitelském členském státu během dovozu v rámci mezinárodní přepravy.

3.  Kabotážní jízdy lze rovněž uskutečnit v členském státě, jímž musí vozidlo projíždět v rámci mezinárodní přepravy po provedení vykládky ve vydávajícím členském státě, za podmínky, že tímto členským státem vede nejkratší zpáteční cesta a tato cesta se uskuteční ve lhůtě 7 dnů po vykládce ve vydávající zemi.

4.  Omezení počtu a doby trvání kabotážních jízd budou postupně odstraňována. Dva roky po vstoupení tohoto nařízení v platnost bude počet kabotážních jízd uvedený v odstavci 2 zvýšen na sedm. Dne 1. ledna 2014 budou odstraněna všechna omezení počtu a doby trvání kabotážních jízd.

5.  Má se za to, že vnitrostátní silniční přeprava zboží uskutečněná v hostitelském členském státu dopravcem nerezidentem je v souladu s tímto nařízením, pouze pokud dopravce může předložit jasné důkazy o mezinárodní dopravě, během níž přijel do hostitelského členského státu a o každé návazné kabotáži, kterou v něm uskutečnil.

K tomuto účelu lze použít nákladní list nebo jakýkoli jiný přepravní dokument.

6.  Členské státy nebudou požadovat další zvláštní dokument nebo jeho druhopis k prokázání toho, že jsou splněny požadavky a podmínky stanovené v odstavci 5. Nejpozději do 1. ledna 2010 zavede Komise v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným ve čl. 16 odst. 2 jednotný a harmonizovaný nákladní list platný v celé Evropské unii pro mezinárodní dopravu, vnitrostátní dopravu a kabotážní přepravu. Členské státy a Komise zajistí, že ustanovení jiných úmluv se třetími zeměmi budou uvedeny do souladu s ustanoveními tohoto nařízení.

7.  Každý dopravce, který je v členském státě, v němž je usazen, oprávněn v souladu s právními předpisy tohoto státu k provozování přepravy zboží pro cizí potřebu uvedené v čl. 1 odst. 5 písm. a), b) a c), je za podmínek stanovených v této kapitole  oprávněn k provozování kabotáže stejného druhu nebo kabotáže vozidly stejné kategorie.

8.  Povolení k provozování kabotáže v rámci dopravy uvedené v čl. 1 odst. 5 písm. e) nepodléhá žádným omezením.

9.  Každý dopravce, který je v členském státě, v němž je usazen, oprávněn v souladu s právními předpisy tohoto státu k provozování silniční přepravy zboží pro vlastní potřebu  podle definice v čl. 1 odst. 5 písm. d) , je oprávněn provozovat kabotáž pro vlastní potřebu.

10.  Ustanovení tohoto nařízení nebrání tomu, aby členský stát povolil provozovatelům silniční dopravy zboží pocházejícím z jednoho nebo několika jiných členských států uskutečnit na svém území kabotážní jízdy, jejichž počet je neomezený nebo překračuje počet jízd stanovený v odstavci 2, přičemž termín poslední vykládky je neomezený, nebo delší než termín stanovený v odstavci 2. Nadále platí povolení, která byla udělena před vstupem tohoto nařízení v platnost. Členské státy informují Komisi o stávajících povoleních a o povoleních, která udělí po vstupu tohoto nařízení v platnost.

11.  Definice kabotáže nezahrnuje silniční přepravu dováženého nebo vyváženého zboží uskutečňovanou jako jednu cestu kombinované přepravy na základě podmínek stanovených ve směrnici 92/106/EHS.

Článek 10

Pravidla týkající se kabotáže 

1.  Nejsou-li použity právní předpisy Společenství, podléhá provádění kabotáže právním a správním předpisům hostitelského členského státu pro tyto oblasti:

d)  ▌doby řízení a doby odpočinku;

Hmotnosti a rozměry uvedené v prvním pododstavci písm. b) mohou případně překročit hodnoty použitelné v členském státě, v němž je dopravce usazen, nesmějí však za žádných okolností překročit omezení hostitelského členského státu týkající se vnitrostátní dopravy nebo technické hodnoty uvedené v důkazu  podle čl. 6  odst. 1 směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz(13).

2.  Právní a správní předpisy uvedené v odstavci 1 se v případě dopravců nerezidentů používají za stejných podmínek jako v případě státních příslušníků daných členských států, aby bylo účinně zabráněno jakékoli diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo místa usazení.

Kapitola IV

Vzájemná spolupráce, ochranná opatření a sankce

Článek 11

Vzájemná spolupráce 

Členské státy navzájem spolupracují při uplatňování tohoto nařízení a dohledu nad jeho uplatňováním.  Vyměňují si informace prostřednictvím vnitrostátních kontaktních míst zřízených podle článku 17 nařízení (ES) č. .../2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy]. 

Článek 12

Ochranná opatření

1.   Po zrušení omezení podle čl. 9 odst. 3 se v případě závažného narušení trhu vnitrostátní přepravy v určité zeměpisné oblasti, které je důsledkem kabotáže nebo které je kabotáží dále zhoršováno, kterýkoli členský stát může obrátit na Komisi za účelem přijetí ochranných opatření, přičemž jí poskytne příslušné informace a oznámí jí opatření, která zamýšlí vůči dopravcům rezidentům přijmout.

2.  Pro účely odstavce 1 se

3.   Komise prověří situaci zejména na základě údajů, které jí byly předány za poslední čtvrtletí v souladu s článkem 5 nařízení Rady (EHS) č. 3916/90 ze dne 21. prosince 1990 o opatřeních v případě krize na trhu silniční přepravy zboží(14), a po konzultaci s poradním výborem zřízeným podle článku 5 tohoto nařízení rozhodne do jednoho měsíce od obdržení žádosti příslušného členského státu, zda jsou ochranná opatření nutná, a případně je přijme. V rámci takových opatření může být dotyčná zeměpisná oblast dočasně vyloučena z oblasti působnosti tohoto nařízení. Opatření přijatá podle tohoto článku jsou platná nejdéle po dobu šesti měsíců a jejich platnost může být prodloužena pouze jednou za stejných podmínek platnosti. O jakémkoliv rozhodnutí přijatém podle tohoto odstavce Komise neprodleně informuje členské státy a Radu.

4.   Jestliže se Komise rozhodne přijmout ochranná opatření týkající se jednoho nebo více členských států, jsou příslušné orgány dotyčných členských států povinny přijmout odpovídající opatření vůči dopravcům rezidentům a uvědomit o nich Komisi. Tato opatření se použijí nejpozději ode dne, kdy vstupují v platnost ochranná opatření přijatá Komisí.

5.   Každý členský stát může rozhodnutí Komise podle odstavce 3 do 30 dnů od jeho oznámení předložit Radě. Rada může kvalifikovanou většinou do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo rozhodnutí předloženo členským státem nebo, bylo-li rozhodnutí předloženo několika členskými státy, ode dne prvního předložení, přijmout jiné rozhodnutí.

Na rozhodnutí Rady se vztahují časové lhůty stanovené v odstavci 3. Příslušné orgány dotyčných členských států jsou povinny přijmout opatření se stejným účinkem vůči dopravcům rezidentům a uvědomit o nich Komisi. Nepřijme-li Rada rozhodnutí ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci, je rozhodnutí konečné.

6.   Je-li Komise toho názoru, že je třeba platnost opatření uvedených v odstavci 3 prodloužit, podá návrh Radě, která rozhodne kvalifikovanou většinou.

Článek 13

Sankce členského státu, v němž je dopravce usazen, za porušení právních předpisů

1.  V případě závažného porušení ▌právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy, k němuž došlo nebo jež bylo zjištěno v jakémkoli členském státě,  příslušný orgán členského státu, v němž je usazen dopravce, který se takového porušení dopustí, vydá varování a může mimo jiné uložit tyto správní sankce:

Tyto sankce se stanoví po vydání konečného rozhodnutí a po vyčerpání všech opravných prostředků, které je dopravce, jemuž jsou sankce ukládány, oprávněn využít, s ohledem na závažnost porušení, ▌kterých se držitel licence Společenství dopustí, a na to, kolik ověřených opisů licence pro mezinárodní přepravu má v držení.

2.  V případě zneužití ▌osvědčení řidiče uloží uvalí příslušné orgány členského státu, v němž je usazen dopravce, který se zneužití ▌dopustil, přiměřené sankce, například:

Tyto sankce se stanoví s ohledem na závažnost porušení, kterých se držitel licence Společenství dopustí.

3.  Pokud dojde k závažnému porušení předpisů v případě uvedeném v čl. 14 odst. 1 příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, rozhodnou, jaké dotyčnému dopravci uloží sankce, a to v rozsahu od napomenutí až po dočasné nebo trvalé odebrání licence Společenství. Sdělí příslušným orgánům členského státu, na jehož území bylo porušení zjištěno, co nejdříve, avšak nejpozději do tří měsíců poté, co se o porušení dozvěděly, které sankce podle odstavců 1 a 2 tohoto článku byly uloženy.

Pokud takové sankce nebylo možné uložit, uvedou příslušné důvody.

4.  Rozhodnutí o dočasném odebrání jakéhokoli dokumentu (licence Společenství, osvědčení řidiče, ověřených opisů) stanoví:

5.  Příslušné orgány při tom vezmou v úvahu každou sankci již uloženou v členském státě, v němž byla porušení zjištěna, a zajistí, aby celkové sankce uložené dotyčnému dopravci přiměřeně odpovídaly porušení nebo porušením, která byla příčinou těchto sankcí.

6.  Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, mohou rovněž v souladu s vnitrostátním právem zahájit s proti dotyčnému dopravci řízení před příslušným vnitrostátním soudem. O rozhodnutích učiněných v dané věci uvědomí příslušný orgán hostitelského státu.

7.  Členské státy zajistí, aby dopravci měli právo se proti správním sankcím odvolat, pokud jim budou podle tohoto článku uloženy.

Článek 14

Sankce hostitelského členského státu za porušení právních předpisů 

1.  Zjistí-li příslušné orgány členského státu, že došlo k závažnému porušení ▌tohoto nařízení nebo právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy dopravcem nerezidentem, předá členský stát, na jehož území k porušení nařízení došlo, příslušným orgánům členského státu, v němž je dopravce usazen, co nejdříve, avšak nejpozději do jednoho měsíce od data konečného rozhodnutí vydaného po vyčerpání všech opravných prostředků, které je dopravce, jemuž jsou sankce ukládány, oprávněn využít, tyto údaje:

Příslušné orgány hostitelského členského státu  mohou požádat příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, o  uložení správních  sankcí v souladu s článkem 13.

2.  Aniž je dotčeno trestní stíhání, je příslušný orgán hostitelského členského státu oprávněn uložit sankci dopravci nerezidentovi, který se při provozování kabotáže na území tohoto státu dopustí porušení tohoto nařízení nebo právních předpisů členských států nebo Společenství v oblasti silniční dopravy. Tyto sankce nesmějí být diskriminační. Dané sankce mohou spočívat zejména ve varování nebo v případě závažného porušení ▌v dočasném zákazu kabotáže na území hostitelského členského státu, v němž k porušení došlo.

3.  Členské státy zajistí, aby dopravci měli právo se proti správním sankcím odvolat, pokud jim budou podle tohoto článku uloženy.

Článek 15

Zápis do vnitrostátního rejstříku

Členské státy zajistí, aby závažná porušení ▌právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy ze strany dopravců zjištěná na jejich území, jež vedla k tomu, že členský stát uložil sankce, jakož i dané uložené sankce byly zapsány poté, co bylo vydáno konečné rozhodnutí a po vyčerpání všech opravných prostředků, které je dopravce, jemuž jsou sankce ukládány, oprávněn využít, do vnitrostátního rejstříku provozovatelů silniční dopravy podle článku 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 [, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy]. Položky v rejstříku, které se týkají dočasného nebo trvalého odebrání licence Společenství, zůstávají v databázi po dobu alespoň dvou let.

Kapitola V

Provádění 

Článek 16

Výbor

1.  Komisi je nápomocen výbor zřízený podle čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě(15).

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5a odst. 1 až 4 a odst. 5 písm. b) a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 uvedeného rozhodnutí.

Lhůty stanovené v čl. 5a odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a e) rozhodnutí 1999/468/ES činí jeden měsíc.

Článek 17

Sankce

Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí za porušení tohoto nařízení a učiní všechna opatření, aby tyto sankce byly uplatňovány. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí Komisi uvedené předpisy do ...(16) a co nejdříve oznámí všechny následné změny.

Členské státy zajistí, aby všechna tato opatření byla uplatňována bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je dopravce usazen.

Článek 18

Podávání zpráv 

1.  Nejpozději do 31. ledna každého roku uvědomí členské státy Komisi o počtu držitelů licencí Společenství k 31. prosinci předchozího roku a o počtu ověřených opisů odpovídajícímu počtu vozidel v provozu k tomuto dni.

2.  Členské státy rovněž informují Komisi o počtu osvědčení řidiče vydaných v předchozím kalendářním roce, jakož i o počtu osvědčení řidiče v oběhu ke dni 31. prosince daného roku. 

Kapitola VI

Závěrečná ustanovení

Článek 19

Zrušení

Nařízení (EHS) č. 881/92 a (EHS) č. 3118/93 a směrnice 2006/94/ES se zrušují.

Odkazy na zrušené nařízení a směrnici se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 20

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2009.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne ║

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně […] […]

PŘÍLOHA I

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ

a)

(Světle modrý syntetický papír, formát DIN A4, alespoň 150g/m2)

(První strana licence)

(Znění v úředním jazyku, příp. úředních jazycích členského státu vydávajícího licenci)

Stát, který vydává licenci 

Poznávací značka (1) Příslušný orgán nebo subjekt

LICENCE Č.

OVĚŘENÝ OPIS Č. 

pro mezinárodní přepravu zboží pro cizí potřebu

Tato licence opravňuje(2) .........................................................................

.........................................................................................................................

na všech dopravních cestách na území Společenství k mezinárodní přepravě zboží pro cizí potřebu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 ze dne ... [o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží](3) a všeobecných podmínek této licence.

Zvláštní poznámky: ................................................................................................

Tato licence je platná od ............................ do .....................................

Vydáno v .........................................., dne .................................................

b)

(DRUHÁ STRANA LICENCE)

(Znění v úředním jazyku, příp. úředních jazycích členského státu vydávajícího licenci )

OBECNÁ USTANOVENÍ

Tato licence se vydává na základě nařízení (ES) č. .../2008 [o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží].

Při přepravě z členského státu do třetí země a naopak se tato licence vztahuje na část jízdy provedenou na území Společenství. Je platná na území členského státu nakládky nebo vykládky až po uzavření potřebné dohody mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí podle nařízení (ES) č. .../2008 [o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží].

Licence je na jméno držitele a je nepřenosná.

Prvopis licence musí být uchováván dopravcem.

Ověřený opis licence se musí nacházet ve vozidle (1). U soupravy vozidel se povolení nachází v tažném vozidle. Platí pro celou soupravu vozidel, i v případě, že přívěs nebo návěs není uveden do provozu nebo registrován jménem držitele licence nebo že je uveden do provozu nebo registrován v jiném členském státě.

Licence musí kdykoli být předložena na žádost kontrolora.

Držitel licence je povinen dodržovat na území každého členského státu jeho právní a správní předpisy pro provozování dopravy a silniční provoz.

__________________________

"Vozidlem" se rozumí samostatné motorové vozidlo registrované v některém členském státě nebo souprava vozidel, u které je alespoň motorové vozidlo registrováno v některém členském státě, pokud jsou určeny výlučně pro přepravu zboží.

PŘÍLOHA II

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ

a)

(Růžová barva – formát DIN A4; syntetický papír, alespoň 150g/m2)

(První strana osvědčení)

(Znění v úředním jazyku, příp. úředních jazycích členského státu vydávajícího osvědčení)

OSVĚDČENÍ ŘIDIČE č. …….

pro silniční přepravu zboží pro cizí potřebu na základě  licence  Společenství

(nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2008 [o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží](2)).

Toto osvědčení potvrzuje, že na základě dokumentu předloženého:

(3)……………………………………………………………………………………….............................................................

………..………………………………………………………….……………………………………………………………….

Řidič:

Příjmení a jméno ……………………………………………………………………………………………………………

Datum a místo narození ……………………………………………Státní příslušnost……………………………………….

Druh a číslo průkazu totožnosti ………………………………………………………………………………..

Datum vydání ………………………………………………………….. Místo vydání ………………………………………..

Číslo řidičského oprávnění ………………………………………………………………………………………………………

Datum vydání ………………………………………………………….. Místo vydání ………………………………………..

Číslo sociálního pojištění ………………………………………………………………………………………………………

je zaměstnán v souladu s právními a správními předpisy a případně kolektivními smlouvami a v souladu s pravidly platnými v následujícím členském státě týkajícími se podmínek zaměstnání a podmínek odborného výcviku řidičů v tomto členském státě, aby prováděl silniční přepravu v tomto státě:

…………………………………………………………………………………………………………………………………(4)

Poznámky:………………………………………………………………………………………………………………………………...…...................................................................................................................................................................................

Toto osvědčení platí od ………………………………………….. do …………………………………………………….........

Vydáno v ……………………………………………, dne …………………………………………..................................……

………………..……………………………............................................................................................................................…(5)

_______________

(1) Mezinárodní poznávací značky členských států: (B) Belgie, (BG) Bulharsko, (CZ) Česká republika, (DK) Dánsko, (D) Německo, (EST) Estonsko, (IRL) Irsko, (GR) Řecko, (E) Španělsko, (F) Francie, (I) Itálie, (CY) Kypr, (LV) Lotyšsko, (LT) Litva, (L) Lucembursko, (H) Maďarsko, (MT) Malta, (NL) Nizozemsko, (A) Rakousko, (PL) Polsko, (P) Portugalsko, (RO) Rumunsko, (SLO) Slovinsko, (SK) Slovensko, (FIN) Finsko, (S) Švédsko, (UK) Spojené království.

(2) Úř. věst. L ...

(3) Jméno nebo obchodní firma a úplná adresa dopravce.

(4) Název členského státu, v němž je dopravce usazen.

(5) Podpis a razítko příslušného orgánu nebo subjektu vydávajícího osvědčení.

(Druhá strana osvědčení)

(Znění v úředním jazyku, nebo úředních jazycích členského státu vydávajícího osvědčení)

OBECNÁ USTANOVENÍ

Toto osvědčení se vydává na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2008 [o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží].

Osvědčuje, že řidič v něm uvedený je zaměstnán v souladu s právními a správními předpisy a případně kolektivními smlouvami a v souladu s pravidly platnými v členském státě uvedeném v osvědčení týkajícími se podmínek zaměstnání a podmínek odborného výcviku řidičů v tomto členském státě, aby prováděl silniční přepravu v tomto státě.

Osvědčení řidiče náleží dopravci, který je propůjčuje řidiči v něm uvedenému, když řidič řídí vozidlo (1) při přepravě na základě licence Společenství vydané danému dopravci. Osvědčení řidiče není přenosné. Osvědčení řidiče je platné, pouze pokud jsou splněny podmínky, za kterých bylo vydáno, a dopravce je musí okamžitě vrátit vydávajícímu orgánu, nejsou-li již tyto podmínky splněny.

Dopravce musí uchovávat ověřený opis osvědčení.

Prvopis osvědčení se musí nacházet ve vozidle a musí být řidičem předložen na žádost kontrolora.

_____________________

(1) "Vozidlem" se rozumí samostatné motorové vozidlo registrované v některém členském státě nebo souprava vozidel, u které je alespoň motorové vozidlo registrováno v některém členském státě, pokud jsou určeny výlučně pro přepravu zboží.

PŘÍLOHA III

Srovnávací tabulka

(1) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1. (2) Stanovisko ze dne 12. března 2008 (dosud nezveřejněno v Úř. věst.). (3) Úř. věst. C ... (4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008. (5) Úř. věst. L 95, 9.4.1992, s. 1. ║ (6) Úř. věst. L 279, 12.11.1993, s. 1. ║ (7) Úř. věst. L 374, 27.12.2006, s. 5. (8) Úř. věst. L 368, 17.12.1992, s. 38. (9) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1. (10) Úř. věst. L ... (11) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. ║ (12) Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 82. (13) Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59. (14) Úř. věst. L 375, 31.12.1990, s. 10. (15) Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8. (16) * 12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby (MSS) (KOM(2007)0480 – C6-0257/2007 – 2007/0174(COD))

P6_TA(2008)0219 A6-0077/2008

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0480),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0257/2007),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání (A6-0077/2008),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. května 2008 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2008/ES o výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby (MSS)

(Jelikož bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, odpovídá postoj Parlamentu v prvním čtení konečnému právnímu aktu, rozhodnutí (ES) č. 626/2008.)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o zjednodušeném podnikatelském prostředí pro společnosti v oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu (2007/2254(INI))

P6_TA(2008)0220 A6-0101/2008

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise o zjednodušeném podnikatelském prostředí pro společnosti v oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu (KOM(2007)0394),

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Evropa přinášející výsledky – uplatňování práva Společenství" (KOM(2007)0502),

-   s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané "Malé a střední podniky – klíč k zajištění vyššího růstu a zaměstnanosti. Přezkum moderní politiky malých a středních podniků v polovině období" (KOM(2007)0592),

-   s ohledem na závěry 2832. zasedání Rady pro konkurenceschopnost ze dne 22. a 23. listopadu 2007, která projednávala téma "Zjednodušené podnikatelské prostředí pro společnosti v oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu",

-   s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2008 o mezinárodních standardech účetního výkaznictví (IFRS) a správě a řízení Rady pro mezinárodní účetní standardy(1), v němž Parlament kritizoval návrh této rady týkající se systému IFRS pro malé a střední podniky a žádal Komisi, aby pro malé a střední podniky vypracovala moderní účetní rámec přizpůsobený EU, který může vycházet z revize stávajících právních předpisů v oblasti účetnictví;

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanovisko Hospodářského a měnového výboru (A6-0101/2008),

Obecně

1.   vítá obecný záměr Komise vyjádřený v uvedeném sdělení o zjednodušeném podnikatelském prostředí v oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu ("sdělení") snížit administrativní zátěž podniků v Evropě a umožnit jim účinněji soutěžit a dosáhnout větších úspěchů ve vysoce konkurenčním globálním prostředí; dává ke zvážení, že by se Komise při přípravě legislativních návrhů měla opírat o posouzení jejich dopadů především na střední a malé podniky a mikropodniky, přičemž je nutné zabezpečit právní jistotu a zachování acquis Společenství na celém vnitřním trhu a soudržnost harmonizačních procesů, které nyní probíhají v oblasti účetního výkaznictví a auditu; dává také ke zvážení, že je nutné vyváženě zohlednit zájmy všech zúčastněných stran včetně investorů, vlastníků, věřitelů, zaměstnanců, jakož i zásadu subsidiarity a proporcionality;

K možnosti 1

2.   odmítá jako takovou první možnost uvedenou ve sdělení, a to prověřit, zda by se mělo acquis Společenství v oblasti práva obchodních společností omezit na ty právní akty, které se zabývají přeshraničními aspekty; není však zcela proti zrušení jednotlivých předpisů, které již nejsou z pohledu dotčených subjektů nezbytné nebo nemají žádný přínos pro hospodářství, a to za předpokladu, že jejich zrušení není v rozporu s veřejným zájmem;

3.   poukazuje v souvislosti s první možností na to, že diskutabilní směrnice v oblasti práva obchodních společností, a to druhá(2), třetí(3), šestá(4) a dvanáctá(5) směrnice, by neměly být zrušeny, protože vytvořily základy pro srovnatelnost podniků, která je důležitá pro přeshraniční činnost investorů a věřitelů;

4.   poukazuje v souvislosti s první možností na to, že v obsáhlém posouzení dopadů očekávaných úspor v případě zrušení směrnic musí být porovnány náklady vnitřního trhu s 27 různými právními systémy platnými pro obchodní společnosti;

5.   připomíná, že hlavní byrokratická omezení, jako je požadavek několikanásobného podávání žádostí nebo předkládání zpráv, zejména v daňové a sociální oblasti, mají většinou původ v administrativě členských států a nespadají do oblasti působnosti Společenství;

Provedení v členských státech

6.   poukazuje na to, že členské státy často nevyužívají fakultativních opatření pro snížení byrokracie, a podnikům tak neumožňují využít možností vyplývajících ze zjednodušování předpisů, které poskytuje právo Společenství, a že členské státy naopak stávající předpisy EU na vnitrostátní úrovni ještě zpřísňují; žádá Komisi, aby přezkoumala, zda provádění směrnic, např. směrnice o průhlednosti(6), členskými státy nevedlo na vnitrostátní úrovni k nadbytečným právním úpravám (tzv. gold plating); zdůrazňuje, že by Komise měla podporovat výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, přičemž by měla zdůrazňovat pozitivní dopad různých iniciativ v oblasti zjednodušování;

7.   v zájmu zjednodušení doporučuje koordinaci mezi orgány daňové správy členských států s cílem standardizovat údaje požadované od podniků;

K možnosti 2

8.   v zásadě upřednostňuje druhou možnost uvedenou ve sdělení, tedy že by se zákonodárce měl při zjednodušování soustředit na jednotlivá konkrétní opatření; je toho názoru, že součástí jakýchkoliv konkrétních opatření pro zjednodušení může být i prověření toho, zda by nebylo možné některé konkrétní požadavky směrnic zrušit;

9.   zdůrazňuje, že na hodnocení dopadů změn provedených ve směrnicích bude potřeba určitý čas, a dává ke zvážení, že třetí a šestá směrnice v oblasti práva obchodních společností byla nedávno změněna směrnicí 2007/63/ES(7) a že lhůta pro provedení směrnice 2007/63/ES uplyne dne 31. prosince 2008; poukazuje na to, že by další změny těchto směrnic mohly vést k obsahovému rozmělnění harmonizovaných pravidel pro provádění, ale domnívá se, že vyšší míra aktualizace je nezbytná;

10.   dává ke zvážení, že druhá směrnice v oblasti práva obchodních společností byla nedávno změněna směrnicí 2006/68/ES(8) a že lhůta pro provedení této směrnice uplynula dne 15. dubna 2008; zdůrazňuje v této souvislosti výsledky studie KPMG týkající se realizovatelnosti alternativního systému zachování kapitálu;

11.   vyzývá Komisi, aby ujasnila vztah mezi směrnicemi Společenství v oblasti práva obchodních společností, zejména druhou, třetí a šestou směrnicí, a IFRS;

12.   zdůrazňuje, že účetní audit a požadavky na zveřejňování informací veřejnými společnostmi jsou pro správné fungování vnitřního trhu důležité a že nové elektronické distribuční cesty a technologie, jako např. elektronické formáty výkazů (např. XBRL), musí umožnit plnit požadavky na zveřejňování úsporně, účinně a rychle; vítá v souvislosti se zjednodušením první(9) a jedenácté(10) směrnice v oblasti práva obchodních společností snížení požadavků na zveřejňování, o což bylo usilováno; nicméně zdůrazňuje, že i požadavky na zveřejňování by měly být stejně jako další zjednodušující opatření přezkoumávány případ od případu prostřednictvím konkrétních a individuálních zjednodušujících opatření, která se opírají o posouzení dopadů; domnívá se, že by se výjimky pro malé a střední podniky (MSP) a mikropodniky měly soustředit zejména na snižování administrativní zátěže a nákladů, avšak neměly by ohrozit oprávněné potřeby v oblasti zveřejňování informací a přístup ke zdrojům financování; podporuje sdílení osvědčených postupů v oblasti zjednodušování a provádění právních předpisů EU;

13.   souhlasí s tím, že by se měla zjednodušit registrace obchodních společností a že by se jim mělo usnadnit zpracovávání, podávání a zveřejňování zákonem stanovených informací; doporučuje, aby byly zákonem stanovené informace zpracovávány, podávány a zveřejňovány prostřednictvím interoperabilního obchodního rejstříku pokrývajícího celou EU; důrazně prosazuje využívání nových technologií, jako je XBRL; zdůrazňuje, že tyto informace by měly být snadno dostupné investorům, věřitelům, zaměstnancům a orgánům veřejné správy ve všech členských státech Evropské unie; důrazně vyzývá Komisi, aby předložila pracovní plán pro zavedení systému podávání informací prostřednictvím technologie XBRL v EU;

14.   zdůrazňuje, že účetní předpisy EU v upraveném znění z roku 2006 požadují od kótovaných společností mimo jiné prohlášení o řízení a správě podniku a lepší zveřejňování podrozvahových položek; znovu připomíná, že lhůta pro provedení těchto předpisů končí dne 5. září 2008; vyzývá členské státy k brzkému uplatňování těchto předpisů; žádá Komisi, aby se ve spolupráci s Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB) zasadila o další zkvalitnění informací týkajících se podrozvahových položek, které jsou uváděny v účetních závěrkách;

15.   považuje za nutné přepracovat statut evropské akciové společnosti, aby byl z hlediska právní formy Společenství jednotnější;

16.   připomíná, že cílem zjednodušování administrativních požadavků musí být povzbudit malé a střední podniky, aby se chopily příležitostí, které nabízí vnitřní trh, a aby působily v zahraničí;

17.   vítá zakládání mikropodniků, které mají být osvobozeny od povinností daných evropskými předpisy, a to vést účetnictví, provádět audit na konci roku a zveřejňovat informace; vybízí k tomu, aby prahové hodnoty pro zařazení mezi mikropodniky uvedené ve sdělení zůstaly všeobecně zachovány, avšak je znepokojen tím, že dodržování všech těchto hodnot může působit problémy zejména podnikům s vysokými vstupy; navrhuje, aby přechodná období, pokud jde o požadavky na předkládání údajů obchodními společnostmi, které tyto prahové hodnoty překročí, byla přiměřeně prodloužena; navrhuje zvážit, zda by nebylo vhodné zavést obdobná přechodná období pro společnosti, u nichž se mění právní status;

18.   připomíná v souvislosti s prahovými hodnotami stanovenými ve čtvrté(11) a sedmé(12) směrnici v oblasti práva obchodních společností pro vynětí MSP z některých povinností týkajících se účetnictví a auditu, že stabilní a předvídatelná právní úprava je důležitým prvkem pro právní jistotu a snížení administrativních nákladů podniku; zdůrazňuje v této souvislosti, že diskutabilní prahové hodnoty byly podle čtvrté směrnice změněny právě směrnicí 2006/46/ES(13)a že členské státy musí tuto směrnici provést do 5. září 2008, že navíc došlo ke zvýšení rozmanitostí evropských hospodářství v důsledku rozšíření EU a že audit účetní závěrky přispěje k podpoře rozvoje účinného, zdravého a odpovědného tržního hospodářství;

19.   naléhavě žádá Komisi, aby navázala na výzvu Rady v jejích závěrech ze dne 22.–23. listopadu 2007 k aktivní podpoře otevřené výměny osvědčených postupů mezi členskými státy určené ke zmírnění povinností týkajících se předkládání informací a ke zvýšení využívání elektronických prostředků ve vztazích mezi podniky a veřejnou správou a mezi podniky vzájemně;

20.   vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy v harmonizaci klasifikace požadavků pro podávání finančních informací, jak je uplatňována mimo jiné v Nizozemsku, a aby se zasadila o využívání nových technologií ve snaze omezit náklady na splnění informačních povinností při současném zachování přínosů, které tyto povinnosti mají pro účastníky trhu, tvůrce politik a veřejnou správu;

Sarbanes-Oxley

21.   požaduje, aby byly ke směrnicím uvedeným ve sdělení Komise přičleněny a aby byly z hlediska byrokratického zatížení přezkoumány také směrnice a předpisy, které vznikly v souvislosti s americkým zákonem "Sarbanes-Oxley", např. ustanovení směrnice o průhlednosti, právní předpisy Společenství týkající se prospektů(14) nebo ustanovení čtvrté a sedmé směrnice v oblasti práva obchodních společností;

Další právní předpisy

22.   zdůrazňuje, že vytvoření zjednodušeného podnikatelského prostředí zahrnuje také nutnost vytvořit nové právní rámcové podmínky pro podniky; v této souvislosti uvádí čtrnáctou směrnici v oblasti práva obchodních společností o přeshraničním převodu sídla společností, o právu volby mezi monistickou a dualistickou strukturou společnosti a také záměr Komise předložit nejpozději v polovině roku 2008 legislativní návrh týkající se evropské soukromé společnosti;

23.   je přesvědčen o tom, že v některých oblastech jsou k vytvoření příznivého podnikatelského prostředí nezbytná regulační pravidla, např. v oblasti průhlednosti institucionálních investorů;

24.   zastává názor, že by se status evropské společnosti stal užitečnějším a účinnějším, pokud by byl zaveden společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob;

25.   domnívá se, že položky odložených daní uváděné v rozvaze nepřiměřeně zatěžují malé a střední podniky a těm, kterým je účetní závěrka určena, neposkytují žádné informace relevantní hodnoty; navrhuje proto jejich zrušení;

26.   doporučuje, aby byla uplatňována zásada "pouze jednou", a podniky tak nemusely poskytovat tytéž údaje vícekrát nebo více než jednomu příjemci;

27.   doporučuje, aby se uspořádaly konzultace o nezbytnosti a proveditelnosti zřízení regulačního orgánu pro účetní a auditní služby;

o
o   o

28.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2008)0183. (2) Druhá směrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úř. věst. L 26, 31.1.1977, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/99/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 137). (3) Třetí Směrnice Rady 78/855/EHS ze dne 9. října 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností (Úř. věst. L 295, 20.10.1978, s. 36). (4) Šestá směrnice Rady 82/891/EHS ze dne 17. prosince 1982, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o rozdělení akciových společností (Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 47). Směrnice ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/63/ES (Úř. věst. L 300, 17.11.2007, s. 47). (5) Dvanáctá směrnice Rady 89/667/EHS ze dne 21. prosince 1989 v oblasti práva společností o společnostech s ručením omezeným s jediným společníkem (Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 40). Směrnice ve znění směrnice 2006/99/ES. (6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu (Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38). Směrnice ve znění směrnice 2008/22/ES (Úř. věst. L 76, 19.3.2008, s. 50). (7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/63/ES ze dne 13. listopadu 2007, kterou se mění směrnice Rady 78/855/EHS a 82/891/EHS, pokud jde o požadavek vypracování zprávy nezávislým znalcem v případě fúze nebo rozdělení akciových společností (Úř. věst. L 300, 17.11.2007, s. 47). (8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES ze dne 6. září 2006, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, pokud jde o zakládání akciových společností a udržování a změnu jejich základního kapitálu (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 32) (9) První směrnice Rady 68/151/EHS e dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úř. věst. L 65, 14.3.1968, s. 8). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/99/ES. (10) Jedenáctá Směrnice Rady 89/666/EHS ze dne 21. prosince 1989 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu (Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 36). (11) Čtvrtá Směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností (Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/46/ES (Úř. věst. L 224, 16.8.2006, s. 1). (12) Sedmá Směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účetních závěrkách (Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/99/ES. (13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/46/ES ze dne 14. června 2006, kterou se mění směrnice Rady 78/660/EHS o ročních účetních závěrkách některých forem společností, 83/349/EHS o konsolidovaných účetních závěrkách, 86/635/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a ostatních finančních institucí a 91/674/EHS o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (Úř. věst. L 224, 18.8.2006, s. 1). (14) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64). Směrnice ve znění směrnice 2008/11/ES (Úř. věst. L 76, 19.3.2008, s. 37).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o ženách a vědě (2007/2206(INI))

P6_TA(2008)0221 A6-0165/2008

Evropský parlament,

-   s ohledem na usnesení Rady ze dne 20. května 1999 o ženách a vědě(1),

-   s ohledem na usnesení Rady ze dne 26. června 2001 o vědě a společnosti a o ženách ve vědě(2),

-   s ohledem na usnesení Rady ze dne 27. listopadu 2003 o rovném přístupu žen a mužů ke znalostní společnosti pro růst a inovace a jejich účasti v této společnosti(3),

-   s ohledem na závěry Rady ze dne 18. dubna 2005 o posílení lidských zdrojů ve vědě a technologii v rámci Evropského výzkumného prostoru,

-   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES ze dne 18. prosince 2006 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013)(4),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(5),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 4. prosince 2001 nazvané "Akční plán pro vědu a společnost" (KOM(2001)0714),

-   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný "Ženy a věda: špičková kvalita a inovace – rovné postavení žen a mužů ve vědě" (SEK(2005)0370),

-   s ohledem na zelenou knihu Komise nazvanou "Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy" (KOM(2007)0161) a pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2007)0412), který tvoří přílohu této knihy,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 3. února 2000 o sdělení Komise nazvaném "Ženy a věda – mobilizace žen na pomoc evropskému výzkumu"(6),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2004 o rovnováze mezi pracovním, rodinným a osobním životem(7),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. března 2006 nazvané "Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010" (KOM(2006)0092) a s ním související usnesení ze dne 13. března 2007(8),

-   s ohledem na své unesení ze dne 19. června 2007 o legislativním rámci pro opatření umožňující mladým ženám v rámci Evropské unie skloubit rodinný život s obdobím studia(9),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2007 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2007(10),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0165/2008),

A.   vzhledem k tomu, že výzkum je pro hospodářský rozvoj Evropské unie klíčovým odvětvím a pro splnění Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost je v Evropské unii třeba přijmout dalších 700 000 výzkumných pracovníků,

B.   vzhledem k tomu, že v Evropské unii je mezi výzkumnými pracovníky méně žen než mužů – ženy tvoří v průměru 35 % počtu výzkumných pracovníků působících ve státním sektoru a sektoru vysokoškolského vzdělávání a pouze 18 % počtu výzkumných pracovníků v soukromém sektoru;

C.   vzhledem k tomu, že se má obecně za to, že rozmanitost v podnikatelském prostředí přináší více tvořivosti, a dalo by se říci, že totéž platí pro oblast výzkumu,

D.   vzhledem k tomu, že podíl žen ve vedoucích akademických pozicích jen zřídka překročí 20 % a u mužů je třikrát větší pravděpodobnost, že získají profesuru či podobný titul,

E.   vzhledem k tomu, že i v členských státech lze jen obtížně získat údaje o výzkumných pracovnících podle jejich kvalifikace, vědního oboru a věku, které by byly rozlišeny podle pohlaví,

F.   vzhledem k tomu, že se ženy ve výzkumu v porovnání s muži potýkají s většími obtížemi, pokud jde o vyváženost pracovního a rodinného života,

G.   vzhledem k tomu, že nedostatečné zastoupení žen na vedoucích pozicích v oblasti vědy je stále velmi výrazné,

H.   vzhledem k tomu, že účast žen v orgánech s rozhodovací pravomocí na vysokých školách je nedostatečná pro realizaci politiky vyváženého poměru mužů a žen,

I.   vzhledem k tomu, že ve většině zemí nejsou ženy rovnoměrně zastoupeny ve vědeckých radách,

J.   vzhledem k tomu, že jednou z prioritních oblastí pro činnost EU v rámci výše uvedeného plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010 je rovné zastoupení v rozhodovacím procesu, včetně cíle do roku 2010 dosáhnout 25% zastoupení žen ve vedoucích pozicích v oblasti výzkumu ve veřejném sektoru,

K.   vzhledem k tomu, že Evropská rada pro výzkum nedosahuje rovného zastoupení z hlediska pohlaví, neboť z dvaceti dvou členů vědecké rady je pouhých pět žen,

L.   vzhledem k tomu, že ženy zastávají v průměru pouze 15 % vysokých akademických postů, a mají tudíž podstatně menší vliv, pokud jde o pozice s rozhodovací pravomocí v oblasti výzkumu, a to přesto, že v EU představují více než 50 % studentů a získávají 43 % ze všech doktorských titulů,

M.   vzhledem k tomu, že ze zprávy Komise nazvané "Mapping the Maze: Getting More Women to the Top in Research" (Mapování labyrintu: jak umožnit více ženám dosáhnout špičkového postavení v oblasti výzkumu) vyplývá, že ačkoliv jsou transparentní a spravedlivé postupy hodnocení a povyšování nezbytnými nástroji, samy o sobě nejsou dostačující: k dosažení větší rovnováhy v zastoupení žen a mužů při rozhodování v oblasti výzkumu je zapotřebí změna kultury,

N.   vzhledem k tomu, že současný sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj nepožaduje, aby společně s návrhem projektu byl povinně předložen akční plán pro zajištění rovného postavení žen a mužů,

O.   vzhledem k tomu, že ze studií vyplývá, že stávající nástroje hodnocení a přijímání do zaměstnání nejsou neutrální, co se týče pohlaví,

1.   upozorňuje členské státy na to, že ve vzdělávacích systémech v Evropské unii přetrvávají stereotypy týkající se pohlaví, zejména v takových oblastech výzkumu, jako jsou přírodní vědy;

2.   je přesvědčen, že je nanejvýš důležité podporovat vědu jakožto zajímavou oblast pro obě pohlaví, a to již od dětství; naléhavě žádá, aby tato skutečnost byla zohledněna při tvorbě vzdělávacích materiálů a v odborné přípravě učitelů; vyzývá vysoké školy a fakulty, aby zkoumaly své systémy přijímacího řízení s cílem zjistit případnou skrytou diskriminaci na základě pohlaví a tyto systémy odpovídajícím způsobem upravit;

3.   poukazuje na to, že určitá část vysoce vzdělaných žen opouští v průběhu let vědeckou dráhu; domnívá se, že tento jev, který byl často popisován jako model "děravého potrubí", je třeba analyzovat na základě různých modelů, jako např. modelu "faktorů přitažlivosti a odpudivosti"; vyzývá příslušné orgány, aby při hledání řešení braly v úvahu různé faktory, jako je pracovní prostředí, profesní stereotypy, konkurence, požadavky na mobilitu a rodinné povinnosti;

4.   konstatuje, že běžný přístup k hodnocení "špičkové kvality "a "výkonu", mimo jiné podle počtu publikací, není vždy neutrální z hlediska pohlaví, ale je omezující a nebere ohled na dostupné zdroje, jako jsou finanční prostředky, prostory, vybavení a personál, ani kvality nezbytné pro každého výzkumného pracovníka, například schopnost zorganizovat a udržet výzkumný tým či školit mladé členy týmu;

5.   vyzývá Komisi a členské státy, aby v definicích "špičkové kvality" a "dobrého výzkumného pracovníka" plně zohlednily rozdíly mezi profesní dráhou žen a mužů; zdůrazňuje, že ženy k výzkumu také přispívají odlišným pohledem a výběrem výzkumných témat;

6.   vyjadřuje politování nad tím, že přestávky žen v profesní vědecké dráze z rodinných důvodů mají negativní dopad na jejich možnosti pracovního uplatnění, neboť jejich mužští kolegové takové přestávky nečiní, a proto mohou dosáhnout srovnatelného postavení již v mladším věku, a jsou tak ve své další profesní dráze zvýhodněni; žádá proto, aby byl věk zohledněn jako kritérium špičkové kvality společně s rodinnou situací, zejména počtem osob, které jsou na výzkumném pracovníkovi závislé; vyzývá rovněž veškeré evropské výzkumné instituce a vysoké školy, aby vypisovaly granty na doktorská studia v souladu s vnitrostátními ustanoveními o mateřské dovolené;

7.   poukazuje na to, že věková omezení pro přidělování grantů poškozují mladé lidi, kteří se starají o závislé osoby, a že jsou mezi nimi převážně ženy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zajistily, že za takových okolností budou přijata legislativní opatření, která tento nedostatek napraví, například tím, že se posune hranice pro podávání žádostí o jeden rok za každý rok, v němž se žadatel staral o závislou osobu;

8.   konstatuje, že jednou z klíčových cest, jak zajistit kariérní postup ve vědě, je mobilita, a konstatuje, že ji lze jen obtížně skloubit s rodinným životem, a proto by měla být přijata vhodná politická opatření, která by to usnadnila;

9.   zdůrazňuje úlohu, jakou má pro usnadnění udržitelné vyváženosti pracovního a osobního života infrastruktura, a rovněž to, že je nezbytné posílit jistotu vědecké profesní dráhy;

10.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily situaci tím, že zapojí rodinný úhel pohledu umožněním pružné pracovní doby, zlepšením zařízení pro péči o děti a přeshraničním přístupem k sociálnímu zabezpečení; požaduje, aby podmínky rodičovské dovolené skutečně umožňovaly ženám a mužům svobodnou volbu; zdůrazňuje, že odpovědnost za skloubení rodinného a pracovního života spočívá rovným dílem na ženách i mužích;

11.   bere na vědomí závěr, k němuž dospěla výše uvedená zpráva Komise z roku 2008, a sice že pro dosažení rovného postavení mužů a žen v oblasti výzkumu je nezbytné odhodlání na nejvyšší úrovni a že takové odhodlání je nutné projevit na vnitrostátní a institucionální úrovni;

12.   vyzývá členské státy, aby analyzovaly faktory, které odrazují ženy od výkonu nejvyšších pozic na vysokých školách a ve vzdělávacích institucích vzhledem k tomu, že tato skutečnost výrazně snižuje jejich vliv na rozhodování v oblasti výzkumu v Evropské unii, a aby navrhly vhodná řešení;

13.   vyzývá vysoké školy, výzkumné ústavy a soukromé podniky, aby ve svých organizačních strukturách přijaly a prosazovaly strategie rovnosti a aby v rámci svého rozhodovacího procesu prováděly posouzení dopadu z hlediska rovnosti žen a mužů;

14.   vyzývá Komisi, aby učinila kroky ke zvýšení informovanosti ve vědecké komunitě, a to i mezi tvůrci politik, o otázce rovných příležitostí ve vědě a výzkumu;

15.   vyzývá Komisi a členské státy, aby se zasadily o průhlednější postupy přijímání do zaměstnání a zavázaly se zajistit rovnováhu z hlediska pohlaví ve skupinách hodnotitelů, výběrových i dalších komisích a při jmenování do panelů a výborů s nezávazným cílem, aby nejméně 40 % tvořily ženy a nejméně 40 % muži;

16.   kritizuje cíl EU týkající se 25 % zastoupení žen na vedoucích pozicích ve výzkumu ve veřejném sektoru jako neambiciózní a nedostatečný; připomíná Komisi a členským státům, že pojem rovnoměrné zastoupení mužů a žen znamená alespoň 40 % žen;

17.   vyzývá Komisi, aby zajistila, aby v programech vědy a výzkumu byla věnována pozornost účasti žen ve vědě cestou poskytování cíleného informačního školení o rovném postavení žen a mužů určeného osobám na pozicích s rozhodovací pravomocí, členům poradních výborů a skupin hodnotitelů, zpracovatelům výzev k výběrovým řízením a samotných výběrových řízení a osobám, které vedou jednání o kontraktech;

18.   vyzývá Komisi, aby zajistila, že ve výběrových řízeních v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum, technologický vývoj a demonstrace bude kladně ohodnocen vyrovnaný počet žadatelů a žadatelek z řad vědeckých pracovníků; naléhavě vyzývá členské státy, aby podobná opatření přijaly ve svých vnitrostátních a regionálních programech;

19.   považuje akční plány pro rovné postavení žen a mužů v návrhové fázi a ve fázi hodnocení sedmého rámcového programu za významnou součást celkové strategie poskytování rovných příležitostí mužům a ženám i politiky rovnosti pohlaví Evropské unie; shledává proto, že by měly zůstat nedílnou součástí evropských fondů pro výzkum;

20.   je pevně přesvědčen o tom, že je třeba přijmout konkrétní opatření týkající se přijímání do zaměstnání, odborné přípravy a styku s veřejností s cílem podpořit a podnítit větší účast žen v oblastech, jako jsou technologie, fyzika, strojírenství, počítačová věda a další obory;

21.   vyzývá Komisi a členské státy, aby učinily pozitivní kroky směřující k podpoře výzkumných pracovnic a dalšímu rozvoji systémů podpory a poradenských programů a také politik povyšování s jasně definovanými cíli; konstatuje, že obzvláště příznivé výsledky by přinesl rozvoj podpůrných struktur pro kariérní poradenství a poskytování poradenství zaměřeného mimo jiné na vědecké pracovnice;

22.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly účinné politiky s cílem odstranit rozdíl mezi platy mužů a žen; konstatuje, že v oblasti vědy by zásada stejné odměny měla platit rovněž pro stipendia a odměny učitelů;

23.   vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily finanční prostředky pro výzkum určené pro ženy, a bojovaly tak proti nedostatečnému financování žen ve výzkumu;

24.   zdůrazňuje, že je nezbytné podpořit dívky v jejich rozhodnutí nastoupit vědeckou profesní dráhu, a navrhuje, aby tak Komise a členské státy činily prostřednictvím propagace výzkumných pracovnic jakožto vzorů, a rovněž přijetím a provedením dalších opatření přispívajících k dosažení tohoto cíle;

25.   vyzývá členské státy, aby podporovaly aktivity ke zvýšení informovanosti a podpoře dívek při studiu a získání titulu na vysokých školách s vědeckým a technickým zaměřením; členské státy rovněž vyzývá, aby zlepšily postupy sdílení odborných poznatků, neboť v jednotlivých členských státech se možnosti vzdělávání výrazně liší;

26.   upozorňuje na to, že je zapotřebí, aby na vysokých školách existovaly zvláštní programy zvyšující zájem mladých dívek a žen o vstup na vědeckou profesní dráhu;

27.   vyzývá Komisi a členské státy, aby vytvořily programy zaučování a podpory mladých vědeckých pracovnic při účasti na výzkumných programech a při podávání žádostí o granty s cílem napomoci těmto ženám k setrvání na akademické půdě a ve výzkumu;

28.   vítá činnost nevládních organizací a agentur na evropské a vnitrostátní úrovni zaměřenou na posílení účasti žen ve vědě a zvýšení počtu vědeckých pracovnic na pozicích s rozhodovací pravomocí;

29.   vyzývá Komisi a členské státy, aby dále posílily budování kontaktních sítí mezi vědeckými pracovnicemi na vnitrostátní a regionální úrovni i na úrovni EU, neboť tyto sítě kontaktů jsou považovány za významný nástroj, který ženám dává větší moc, a přilákaly tak nové vědecké pracovnice a povzbudily stávající vědecké pracovnice k účasti na politické diskusi a zlepšení vlastního kariérního postupu;

30.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 201, 16.7.1999, s. 1. (2) Úř. věst. C 199, 14.7.2001, s. 1. (3) Úř. věst. C 317, 30.12.2003, s. 6. (4) Úř. věst. L 412, 30.12.2006, s. 1. (5) Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15. (6) Úř. věst. C 309, 27.10.2000, s. 57. (7) Úř. věst. C 102 E, 28.4.2004, s. 492. (8) Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 56. (9) Přijaté texty, P6_TA(2007)0265. (10) Přijaté texty, P6_TA(2007)0423.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o Zelené knize o zlepšení postupů demontáže lodí (2007/2279(INI))

P6_TA(2008)0222 A6-0156/2008

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení "Zelená kniha o zlepšení postupů demontáže lodí" (KOM(2007)0269), které Komise přijala dne 22. května 2007,

-   s ohledem na články 2 a 6 Smlouvy o ES, na jejichž základě musí být požadavky týkající se ochrany životního prostředí integrovány do různých oblastí politiky Společenství s cílem podporovat z ekologického hlediska trvale udržitelný rozvoj hospodářských činností,

-   s ohledem na dokument Mezinárodní organizace práce (ILO) Zdraví a bezpečnost při demontáži lodí: pokyny pro asijské země a Turecko, které byly přijaty v březnu 2004,

-   s ohledem na článek 175 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů(1) (dále jen "nařízení o přepravě odpadů"),

-   s ohledem na Basilejskou úmluvu o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (dále jen "Basilejská úmluva"), která byla dne 22. března 1989 schválena Organizací spojených národů s cílem vytvořit právní rámec pro regulaci mezinárodní přepravy nebezpečných odpadů,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0156/2008),

A.   vzhledem k tomu, že se na plážích v jižní Asii i jinde demontují obrovské námořní lodě, a to za pracovních podmínek nepříznivých pro životní prostředí a nedůstojných člověka; vzhledem k tomu, že část těchto lodí pochází z Evropské unie,

B.   vzhledem k tomu, že v důsledku velice levné pracovní síly, naprosto nedostatečných bezpečnostních předpisů a zcela chybějících předpisů na ochranu životního prostředí při demontáži lodí v zemích jako Bangladéš, Indie a Pákistán jsou nabízeny relativně vysoké ceny za šrot, díky nimž mnoho vlastníků lodí volí pro jejich demontáž tyto země,

C.   vzhledem k tomu, že se Komise ekonomickou stránkou vrakování lodí zabývala ve studii(2) vypracované v roce 2000, avšak nepodnikla žádné kroky, protože ze studie vyplynulo, že je nesmírně obtížné zajistit ekonomickou životaschopnost recyklace lodí a zároveň dodržovat normy v oblasti ochrany životního prostředí; vzhledem k tomu, že je toto upřednostňování krátkodobých zisků před lidskými životy a znečištěním životního prostředí nepřijatelné,

D.   vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že se o případných opatřeních diskutuje až poté, co všeobecně známé případy, jako například pokus francouzské vlády zlikvidovat letadlovou loď Clémenceau mimo EU, zvýšily povědomí veřejnosti o této záležitosti,

E.   vzhledem k tomu, že politické obavy průmyslových i rozvojových zemí z rostoucího objemu nebezpečných odpadů vyvážených z průmyslových do rozvojových zemí, se kterými se zde následně manipuluje nekontrolovaným a riskantním způsobem, vedly k tomu, že v roce 1995 byla přijata novela Basilejské úmluvy, kterou byl úplně zakázán vývoz nebezpečných odpadů z členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) do nečlenských států; vzhledem k tomu, že ačkoli byl tento pozměňovací návrh plně začleněn do nařízení o přepravě odpadů, bohužel dosud nevstoupil v platnost na mezinárodní úrovni,

F.   vzhledem k tomu, že se loď může stát odpadem ve smyslu článku 2 Basilejské úmluvy a současně být na základě jiných mezinárodních pravidel považována za loď; vzhledem k tomu, že se této mezery v právní úpravě systematicky využívá a v důsledku toho se většina lodí EU vrakuje v Asii, čímž se obchází basilejský zákaz a příslušná ustanovení nařízení o přepravě odpadů;

G.   vzhledem k tomu, že Parlament již v roce 2003 žádal, aby Komise vypracovala pokyny pro odstranění tohoto nedostatku v právní úpravě během revize nařízení o přepravě odpadů, avšak Rada to odmítla a namísto toho nechala další kroky na třech mezinárodních orgánech (Basilejská úmluva, ILO a IMO), které měly společně stanovit závazné požadavky na celosvětové úrovni;

H.   vzhledem k tomu, že každé plavidlo, které obsahuje značné množství nebezpečných látek nebo které těchto látek nebylo "náležitě zbaveno" v souladu s příslušnou položkou GC 030 seznamu odpadů OECD a se seznamem Basilejské úmluvy, je považováno za nebezpečný odpad, a proto se na vývoz takového plavidla z EU do nečlenského státu OECD za účelem demontáže vztahuje nařízení o přepravě odpadů, kterým byla provedena Basilejská úmluva do práva Společenství,

I.   vzhledem k tomu, že plavidla, která jsou považována za nebezpečný odpad, musí být demontována způsobem šetrným k životnímu prostředí v členském státě OECD nebo mohou být po provedení dekontaminace (po níž již nejsou nebezpečným odpadem) převezena do nečlenských států OECD; vzhledem k tomu, že tento požadavek je však systematicky porušován,

J.   vzhledem k tomu, že podle mořského práva i úmluv IMO mají přímořské státy právo a povinnost uplatňovat všechny příslušné mezinárodní právní předpisy na ochranu životního prostředí; avšak lze konstatovat, že Basilejská úmluva je v souvislosti s loděmi určenými k demontáži dodržována jen zřídka, mj. z důvodu nedostatku politické vůle řešit nedostatky a strukturální skrývání odpovědnosti v odvětví lodní dopravy, čehož je nejlepším příkladem fenomén států vlajky,

K.   vzhledem k tomu, že nařízení o přepravě odpadů je na úrovni EU právním rámcem, který provádí Basilejskou úmluvu, včetně vývozu vyřazených lodí; vzhledem k tomu, že vymáhání tohoto nařízení při vyřazování lodí vlastněných Evropany, provozovaných v evropských vodách nebo plujících pod vlajkou EU, selhává, neboť tyto lodě vyplují na poslední "řádnou" plavbu a jsou prohlášeny za odpad teprve poté, co opustily evropské vody, přičemž neexistují žádné další mechanismy nebo pokyny pro vymáhání tohoto nařízení, aby se zabránilo takovému porušování práva Společenství,

L.   vzhledem k tomu, že v úvodu nařízení o přepravě odpadů je uvedeno: "V zájmu ochrany lidského zdraví a životního prostředí je nutné zajistit bezpečnou demontáž lodí šetrnou k životnímu prostředí",

M.   vzhledem k tomu, že IMO se zabývá vypracováním úmluvy, která by tuto problematiku řešila na celosvětové úrovni, aby tak zacelila mezery v režimu Basilejské úmluvy,

N.   vzhledem k tomu, že na 7. konferenci smluvních stran Basilejské úmluvy tyto strany včetně členských států Evropské unie s cílem postupovat přísněji, aby se zabránilo vývozu toxických lodí, vyzvaly IMO, aby i nadále zvažovala zavedení takových závazných požadavků do svých právních předpisů, včetně systému podávání zpráv o lodích určených k demontáži, které by zajistily úroveň kontroly srovnatelnou s úrovní zavedenou Basilejskou úmluvou, a aby pokračovala v činnosti směřující k zavedení závazných požadavků zajišťujících demontáž lodí šetrnou k životnímu prostředí, přičemž součástí těchto požadavků by mohla být předchozí dekontaminace,

O.   vzhledem k tomu, že současná podoba návrhu úmluvy IMO o recyklaci lodí mimo jiné nezavedla úroveň ochrany odpovídající úrovni Basilejské úmluvy a nařízení o přepravě odpadů, ani se nesnaží zabránit vývozu toxických odpadů do rozvojových zemí, ani nestanoví mechanismy založené na zásadě "znečišťovatel platí" nebo zásadu substituce pro projektování ekologických lodí či kontrolované normy recyklačních zařízení pro lodě, a v každém případě se jí možná nepodaří dosáhnout ratifikace v zemích, které v současnosti provádějí recyklaci, ani v předních státech vlajky,

P.   vzhledem k tomu, že se v každém případě očekává, že může trvat řadu let, než IMO tuto úmluvu přijme a než kvůli dlouhému ratifikačnímu procesu vstoupí v platnost,

Q.   vzhledem k tomu, že EU má nedostatečné kapacity pro ekologickou demontáž svých lodí (plujících pod vlajkou EU nebo majících vlastníky z EU), což platí zejména pro obchodní flotilu; vzhledem k tomu, že problém se v důsledku zrychleného vyřazování tankerů s jednoduchým trupem dramaticky zhorší v roce 2010,

R.   vzhledem k tomu, že je tedy bezpodmínečně nutné podniknout regulační kroky na úrovni EU, pokud nemají tankery s jednoduchým trupem nadále poškozovat pláže a břehy řek v jižní Asii; vzhledem k tomu, že nečinnost je neomluvitelná, tím spíše, že tyto tankery s jednoduchým trupem lze jasně identifikovat,

S.   vzhledem k tomu, že na primárním trhu pro demontáž lodí panují v tomto okamžiku ve většině případů velice špatné podmínky, které jsou v rozporu se sociálními, environmentálními a zdravotními zásadami EU,

1.   konstatuje, že je z etického hlediska nezodpovědné, aby byla demontáž lodí prováděna i nadále neekologickým způsobem a v nedůstojných podmínkách, čímž se vyjadřuje souhlas s ohrožováním zdraví tisíců zaměstnanců na Dálném východě;

2.   uznává, že EU je částečně odpovědná za stávající sociální problémy a problémy životního prostředí v oblasti demontáže lodí; vyzývá proto EU, aby ve spolupráci s IMO neprodleně přijala konkrétní opatření s cílem ukončit sociální a environmentální dumping pramenící z hospodářských pobídek a nalézt celosvětově udržitelné řešení;

3.   považuje za eticky nepřijatelné, že jsou děti využívány některými smluvními partnery provádějícími demontáž k těžké a riskantní práci a že namísto toho by měly být těmto dětem poskytovány přiměřené možnosti vzdělávat se a odpočívat;

4.   vítá, že zelená kniha obsahuje důkladnou analýzu nejdůležitějších sociálních a environmentálních problémů způsobených demontáží lodí v jihoasijských zemích; zdůrazňuje však, že tato iniciativa má minimálně desetileté zpoždění;

5.   domnívá se, že je třeba rychle učinit konkrétní opatření na evropské a mezinárodní úrovni, jejichž hlavním cílem je ochrana životního prostředí a veřejného zdraví, a nepřesouvat problémy na jiné země; přičemž nejkomplexnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, by bylo přijmout a provést mezinárodní dohodu, která by stanovila povinnosti všech smluvních stran zapojených do procesu demontáže lodí; tento způsob však obnáší mnoho překážek a časových prodlev, a neměl by tudíž nahradit bezodkladné kroky EU;

6.   domnívá se, že postup demontáže lodí bude mít sociální a environmentální dopad i z dlouhodobého pohledu, zejména proto, že již řadu let roste počet stavěných lodí; zdůrazňuje proto, že je zapotřebí pokračovat v inovaci a rozvoji loďařského průmyslu v Evropě s cílem zlepšovat lodě, aby méně zatěžovaly životní prostředí; vyzývá proto Komisi, aby rozhodně postoupila s programem LeaderSHIP 2015;

7.   zdůrazňuje, že již nezbývá žádný čas, protože podle plánů bude muset být v roce 2010 demontováno téměř 800 tankerů s jednoduchým trupem(3); konstatuje, že připravovaná úmluva IMO se tímto problémem má zabývat, ale pravděpodobně nevstoupí v platnost dříve než v roce 2012; vyzývá, aby před přijetím úmluvy IMO a před rokem, kdy urychlené vyřazování tankerů s jednoduchým trupem dosáhne vrcholu, tj. před rokem 2010, byla přijata účinná opatření na úrovni EU;

8.   vyzývá Komisi, aby vypracovala nezbytná kritéria a mechanismy, podle nichž by každá loď, která má být sešrotována a která nesplňuje požadavky mezinárodních úmluv, a nemá tudíž platné osvědčení vydané regulačními orgány uznanými ze strany EU, byla považována za "odpad" v souladu s definicí uvedenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech(4), což má za cíl zabránit obcházení nařízení o přepravě odpadů, a aby se rovněž zabývala otázkou, za jakých podmínek může být členský stát považován za "stát vývozu" v rámci nařízení o přepravě odpadů, včetně přístavních států, států vlajky a států, do jejichž pravomoci spadají vlastníci lodí, a zajistit, aby loď, která dosáhla hranice své provozní životnosti, byla stažena z trhu šetrně a bezpečně;

9.   vyzývá členské státy a Komisi, aby účinněji uplatňovaly nařízení o přepravě odpadů pomocí přísnějších kontrol a dozoru prováděných orgány členských států, s cílem udělit přístavním státům, státům vlajky a státům, do jejichž pravomoci spadají vlastníci lodí (producenti odpadu), oprávnění prohlásit loď za vyřazenou, a tudíž za odpad, bez ohledu na to, zda loď je či není nadále provozuschopná;

10.   podporuje iniciativy na mezinárodní úrovni směřující k dosažení závazných minimálních norem pro recyklaci lodí a podporuje vytvoření ekologických recyklačních zařízení patřičně zohledňujících pracovní podmínky a související otázky ochrany zdraví a bezpečnosti práce, zejména na vrakovištích jižní Asie, aby byli chráněni pracovníci i životní prostředí před škodlivými dopady nebezpečného odpadu a nebezpečných pracovních postupů;

11.   žádá Komisi, aby vypracovala a vedla seznam námořních lodí, u kterých se předpokládá, že budou v horizontu několika let demontovány, a aby stanovila mechanismy, podle nichž by tyto lodě byly považovány za "budoucí odpad", pro nějž je třeba vypracovat plán na likvidaci ještě před prodejem lodě k vrakování; vyzývá členské státy a přístavní orgány, které budou oprávněné určit vyřazené lodě, aby na základě tohoto seznamu zpřísnily kontrolu starých lodí; považuje v této souvislosti za žádoucí, aby byla urychleně přijata navrhovaná revize směrnice o státní přístavní inspekci(5);

12.   vyzývá Komisi a členské státy, aby vyjednaly úmluvu IMO zahrnující obsáhlé závazky a předpisy, které:

13.   vyzývá Komisi, aby zvážila možná opatření ke zmírnění případných finančních dopadů demontáže lodí stanovením přísnějších výrobních norem, jako například omezení používání určitých nebezpečných látek;

14.   důrazně doporučuje, aby úsilí EU směřovalo k zaručení minimálních norem pro zajištění největší možné ochrany životního prostředí, zdraví a bezpečnosti a zahrnovalo zejména předpisy pro projektování a stavbu lodí, jejich provoz, přípravu lodí na recyklaci, provoz zařízení pro recyklaci lodí a zavedení vhodného mechanismu vymáhání pro recyklaci lodí, včetně podmínek pro vydávání osvědčení a požadavků na podávání zpráv;

15.   vyzývá Komisi, aby urychleně zavedla spolehlivý systém kontrol uplatňování Basilejské úmluvy na lodě určené k vrakování;

16.   konstatuje, že kontrola provádění budoucí úmluvy IMO by měla být stejně přísná jako v případě Basilejské úmluvy: tato úprava musí obsahovat všechny podstatné normy ILO a z nich vyplývající povinnosti, nesmí být povolovány žádné výjimky, je třeba odstranit vážné nedostatky týkající se výkladu a prosazování stávajícího právního rámce a zabránit tomu, aby vyřazené lodě s nebezpečnými odpady, či lodě, jež samy o sobě představují nebezpečný odpad, směřovaly do zemí, jež nejsou členy OECD, do členských států OECD s nevhodnými zařízeními nebo do zemí, které nejsou smluvní stranou této úmluvy;

17.   zdůrazňuje, že je zapotřebí posílit opatření, která přijala Komise a členské státy na evropské a mezinárodní úrovni a která jsou zaměřena na zabezpečení minimálních norem, jež zajistí nejvyšší možnou úroveň ochrany životního prostředí, zdraví a bezpečnosti, a na dodržování zásady zakotvené v článcích 34 a 36 nařízení o přepravě odpadů ("novela Basilejské úmluvy"), které stanoví zákaz vývozu nebezpečných odpadů do rozvojových zemí; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby předložila návrh nařízení o projektování a stavbě lodí, jejich provozu během doby jejich životnosti a přípravě na recyklaci, provozu zařízení pro recyklaci lodí a vytvoření vhodného mechanismu vymáhání pro recyklaci lodí, včetně podmínek pro vydávání osvědčení a požadavků na podávání zpráv;

18.   vyzývá Komisi, aby zohlednila rozhodnutí blížící se třetí schůze společné pracovní skupiny ILO, IMO a Basilejské úmluvy pro vrakování lodí o společných činnostech technické spolupráce a koordinovaném přístupu k předběžným opatřením, která je třeba přijmout pro období před vstupem nové úmluvy IMO o recyklaci lodí v platnost;

19.   naléhavě žádá, aby byla okamžitě učiněna opatření na podporu rozvoje konkurenceschopné a ekologické demontáže a sanace (předčištění) lodí v EU; v této souvislosti naléhavě žádá členské státy, aby vyžadovaly předčištění a ekologickou recyklaci všech státem vlastněných (válečných) lodí, a aby jejich demontáž v zařízeních EU prováděly bezpečně a ekologicky formou veřejných zakázek zadávaných na základě veřejné soutěže s přísnými podmínkami vyžadujícími důsledné dodržování nařízení o přepravě odpadů; dále se domnívá, že je třeba podporovat rozvoj recyklace v evropských loděnicích v rámci průmyslové politiky, strukturální politiky a politiky soudržnosti EU;

20.   domnívá se, že je nutné zavést pro všechny lodě plující pod vlajkou členských států a také pro všechny lodě kotvící v přístavech na území EU povinnost mít seznam materiálů a výrobků použitých pro jejich výrobu a vybavení;

21.   vyzývá Komisi, aby vytvořila seznam upřednostňovaných zařízení pro recyklaci lodí, která splňují uznávané mezinárodní normy v oblasti lidských práv, zdraví a bezpečnosti; vítá návrh Komise zavést systém osvědčení a označení pro bezpečná a ekologická recyklační zařízení a domnívá se, že by subvence Společenství pro odvětví lodní dopravy měly být poskytovány pouze pod podmínkou, že tato zařízení budou v souladu s nařízením o přepravě odpadů a dalšími požadavky EU, jako je například využívání certifikovaných a pravidelně kontrolovaných zařízení; zdůrazňuje, že účelem není zlikvidovat trh s demontážemi lodí v jižní Asii, ale naopak přispět k jeho zachování podporou ekologických metod demontáže;

22.   má za to, že je třeba, aby EU vedla a podporovala celosvětovou akci s jasným cílem postupně zastavit současnou praxi demontáže lodí v jižní Asii a pokročila směrem k přijetí a provedení mezinárodní úmluvy, jež stanoví environmentální a sociální normy pro všechny zúčastněné strany;

23.   žádá globální strategii, která zajistí, aby recyklace lodí probíhala tak, že všechny subjekty zúčastněné v procesu (včetně vlastníků lodí, recyklačních/šrotovacích zařízení, států vlajky lodí, států provádějících recyklaci atd.) budou koordinovány a přijmou svůj díl odpovědnosti;

24.   vyzývá Komisi, aby navrhla konkrétní opatření na podporu předávání know-how a technologií, a pomohla tak demontážním zařízením v jižní Asii dodržovat mezinárodní bezpečnostní a environmentální normy; má za to, že tento cíl by měl být zohledňován i v širším rámci politiky rozvojové pomoci EU těmto zemím; domnívá se, že by při tom mělo být rovněž využito odborných znalostí odborů a nevládních organizací;

25.   vítá výsledky, které již byly získány díky projektu ShipDismantl financovaného z rámcového programu pro výzkum a vývoj technologií, v jehož rámci jsou vyvíjeny programy podpory, které budou celosvětově a zdarma nabídnuty odvětví vrakování lodí; je přesvědčen, že dalších zlepšení bude možné dosáhnout díky zveřejnění nových výzev k předkládání návrhů zaměřených zejména na strategie pro plavidla na konci své životnosti;

26.   vyzývá Komisi, aby dále studovala a pečlivě vyhodnocovala přínos užší finanční spolupráce s vybranými demontážními zařízeními v jižní Asii a přímých investic do nich, a podpořila tak utváření sítě certifikovaných demontážních zařízení, která budou schválena Evropskou unií a jež by mohla zajistit vyšší návratnost investic z ekonomického, environmentálního a sociálního hlediska;

27.   domnívá se, že za účelem trvalého řešení tohoto problému je nutné důsledně a efektivně uplatňovat zásadu "znečišťovatel platí" i zásadu rozšířené odpovědnosti producenta;

28.   domnívá se, že provozovatel/vlastník lodi je vždy odpovědný za škodlivé dopady demontáže na pracovníky, veřejné zdraví nebo životní prostředí, bez ohledu na místo provádění demontáže (v rámci EU nebo mimo ni);

29.   vítá návrh založit fond pro demontáž lodí a vyzývá Komisi a členské státy, aby odhodlaně usilovaly o vytvoření takovéhoto fondu na úrovni IMO a zároveň na úrovni EU; v této souvislosti rovněž vyzývá Komisi, aby prozkoumala dostupný finanční mechanismus, který by zahrnoval loděnice a vlastníky lodí, povinné pojištění recyklace a využívání přístavních poplatků, daně z nových lodí a roční daně spojené s registrací u IMO, jež by zajistily recyklaci šetrnou k životnímu prostředí počínaje okamžikem, kdy je loď uvedena do provozu, a aby přitom braly v úvahu, že plavidlo může mít v průběhu své životnosti více vlastníků;

30.   žádá předsedu Parlamentu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládám Turecka, Bangladéše, Číny, Pákistánu a Indie a Mezinárodní námořní organizaci (IMO).

(1) Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1. (2) Det Norske Veritas / Appledore International, Studie technologické a hospodářské proveditelnosti demontáže lodí v Evropě (Technological and Economic Feasibility Study of Ship Scrapping in Europe). Závěrečná zpráva (č. 2000-3527), 13.2.2001. (3) Evropská komise, GŘ pro energii a dopravu, konečná zpráva COWI, Vyřazování ropných tankerů a odvětví vrakování lodí (Oil Tanker Phase Out and the Ship Scrapping Industry), červen 2004. (4) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 9. (5) Směrnice Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o uplatňování mezinárodních norem pro bezpečnost lodí, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodích, které využívají přístavy Společenství a plují ve výsostných vodách členských států (státní přístavní inspekce) (Úř. věst. L 157, 7.7.1995, s. 1).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o vědeckých poznatcích o změně klimatu: zjištění a doporučení pro rozhodování (2008/2001(INI))

P6_TA(2008)0223 A6-0136/2008

Evropský parlament,

-   s ohledem na své rozhodnutí ze dne 25. dubna 2007 o vytvoření dočasného výboru pro změnu klimatu(1) přijaté podle článku 175 jednacího řádu,

-   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo v Bruselu ve dnech 8.–9. března 2007,

-   s ohledem na prohlášení ze summitu G8 vydané dne 7. června 2007 v Heiligendammu a obzvlášť na kapitolu s názvem "Změna klimatu, energetická účinnost a zabezpečení energie – výzva a příležitost pro růst světového hospodářství",

-   s ohledem na závěry čtvrté hodnotící zprávy (4HZ) Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vydané ve španělské Valencii dne 17. listopadu 2007 a na další studie, které si nechaly připravit národní vlády, či studie provedené dalšími orgány OSN,

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Pokrok při dosahování cílů Kjótského protokolu" (KOM(2007)0757),

-   s ohledem na společné parlamentní zasedání o změně klimatu mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty členských států a kandidátských zemí ve dnech 1.–2. října 2007,

-   s ohledem na třináctou konferenci smluvních stran (COP 13) Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a třetí konferenci smluvních stran, na které se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 3) a která se konala na Bali v Indonésii od 3. do 15. prosince 2007,

-   s ohledem na veřejná slyšení a výměny názorů s předními osobnostmi a na výsledky, které přinesly návštěvy delegací dočasného výboru Parlamentu pro změnu klimatu, a zejména na informace vycházející z prezentací předložených odborníky a na to navazující diskusi na tematické schůzi na téma "Vliv různé míry oteplování na klima", která proběhla dne 10. září 2007,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na průběžnou zprávu dočasného výboru pro změnu klimatu (A6-0136/2008),

A.   vzhledem k tomu, že dočasný výbor pro změnu klimatu byl pověřen sestavením doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU v oblasti změny klimatu; vzhledem k tomu, že taková doporučení by se měla zakládat na nejnovějším výzkumu a měla by vycházet i z nejnovějších vědeckých důkazů,

B.   vzhledem k tomu, že průběžná zpráva dočasného výboru se zabývá výhradně důsledky a vlivy klimatických změn založenými na vědeckých důkazech; vzhledem k tomu, že závěrečná zpráva poskytne návrhy pro budoucí integrovanou politiku EU v oblasti změny klimatu v souladu s mandátem, který byl výboru udělen a na základě všech informací, které výbor během své činnosti shromáždil, vzhledem k tomu, že závěrečná zpráva bude obsahovat i postoje Parlamentu k jednáním souvisejícím s mezinárodním rámcem pro politiku v oblasti klimatu po roce 2012, a to za účelem čtrnácté konference smluvních stran (COP 14), která se bude konat v polské Poznani v prosinci 2008,

C.   vzhledem k tomu, že vědecký konsenzus o původech a příčinách klimatických změn je pevně stanoven a přijímán na celém světě v rámci i mimo rámec Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), vzhledem k tomu, že vědecké poznatky a vědomosti o tom, že základním původcem současného trendu globálního oteplování je člověk, od první hodnotící zprávy IPCC z roku 1990 nesmírně vzrostly, a tudíž jsou nyní považovány za vědecky podložená fakta, vzhledem k tomu, že panuje nezpochybnitelný vědecký konsenzus o tom, že globální klima ovlivňují emise skleníkových plynů vypouštěné člověkem, vzhledem k tomu, že nejistota na základě poskytnutého posouzení rizika vyžaduje podniknutí kroků spíše než nečinnost,

D.   vzhledem k tomu, že vědomosti o změně klimatu a o příčinách globálního oteplování, které se až do dnešního dne podařilo pomocí výzkumu a shromažďování údajů získat, jsou dostatečné k tomu, aby mohly být zahájeny politické kroky a rozhodnutí nezbytně nutné k výraznému snížení emisí a k připravenosti na přizpůsobení se nevyhnutelné změně klimatu,

E.   vzhledem k tomu, že podle 4HZ IPCC vzrostl celosvětový objem emisí CO2 v letech 1970 až 2004 o přibližně 80 % a tento nárůst je přičítán zejména využívání fosilních paliv,

F.   vzhledem k tomu, že výzkum založený na pozorování a modelech poukazuje na nebezpečí vážného dopadu pro naši planetu, nebudou-li urychleně přijata opatření, která zpomalí či dokonce zastaví další zvyšování emisí CO2 a skleníkových plynů uvedených na seznamu skleníkových plynů IPCC,

G.   vzhledem k tomu, že od období přezkumu a následného zveřejnění 4HZ IPCC bylo vypracováno mnoho nových vědeckých studií, které zjišťovaly údaje a předložily výsledky potvrzující trend globálního oteplování a dále posuzovaly dopady klimatických změn na lidstvo ze sociálního, hospodářského a ekologického hlediska a také nutnost se této změně klimatu přizpůsobit a zmírnit ji,

H.   vzhledem k tomu, že ze Sternovy zprávy vyplývá, že nebudou-li provedena opatření, roční náklady způsobené předpokládanou změnou klimatu budou v roce 2050 činit 5 % až 20 % HDP, vzhledem k tomu, že z této zprávy vyplývá, že cíle stanovené v oblasti klimatu mohou být splněny, pokud, počínaje současností, bude 1 % HDP každoročně vynakládáno na opatření v této oblasti,

I.   vzhledem k tomu, že pokračující vědecká diskuse již nezpochybňuje základní příčiny globálního oteplování a změny klimatu; vzhledem k tomu, že veškeré vědecké diskuse jsou prostým projevem vědeckého pokroku, který usiluje o objasnění přetrvávajících nejistot či pochybností a který je historicky poznamenán hledáním hlubšího pochopení vlivu člověka na přírodní procesy,

J.   vzhledem k tomu, že aktuální vědecké studie přinesly další důkazy narušení zemské atmosféry v důsledku činnosti člověka, že fyzikální věda o změně klimatu hodnotí konkrétní důsledky již existujících úrovní globálního oteplování způsobeného v minulosti vypouštěnými emisemi a že z údajů shromážděných z těchto studií vyplývá naléhavá potřeba přijmout adaptační opatření, aby se tak předešlo povážlivému ohrožení člověka, různorodosti flóry a fauny, přírodních stanovišť a infrastruktury, a to zejména v rozvojovém světě, ale také v Evropě a jiných bohatších částech světa,

K.   vzhledem k tomu, že věda určila několik takzvaných "kritických mezníků" v klimatickém systému Země; vzhledem k tomu, že tyto "kritické mezníky" představují "mezníky, po jejichž dosažení již nebude návratu", co se týče prakticky neodvratitelných změn klimatu, které člověk nemůže přiměřeně zvládnout, vzhledem k tomu, že tyto "kritické mezníky" a nezastavitelné bio-geofyzikální procesy takto uvedené do pohybu nelze v plném rozsahu zahrnout do stávajících scénářů o klimatu v budoucnosti, vzhledem k tomu, že tyto "kritické mezníky" se vyznačují táním permafrostu, které má za následek vypouštění velkého množství metanu do atmosféry, táním ledovců, které vede ke zvyšováním koeficientu absorpce slunečního světla, snižování rozpustnosti CO2 v oceánech a zvyšování teploty, a vzhledem k tomu, že vlivem vyšší teploty tyto mechanismy postupně zhoršují globální oteplování a mají účinek pozitivní zpětné vazby,

L.   vzhledem k tomu, že doje-li k oteplení o 1,5°C až 2,5°C, odhaduje se, že 20 % až 30 % veškerých živočišných druhů bude čelit zvýšenému riziku vyhynutí; vzhledem k tomu, že při zvýšení teploty o 3,5°C bude ohroženo 40 % až 70% druhů, a zmírňování změny klimatu je tedy zásadní pro zachování celosvětové biologické rozmanitosti a fungování ekosystémů,

M.   vzhledem k tomu, že oceány pokrývají více než 70 % zemského povrchu; že oceány představují více než 97 % světových vodních zdrojů; že oceány na Zemi poskytují 99 % životního prostoru; vzhledem k tomu, že ryby poskytují největší podíl bílkovin, které lidé konzumují, a pro 3,5 miliard lidí představují hlavní zdroj potravy; a že tři čtvrtiny světových velkoměst leží u moře,

N.   vzhledem k tomu, že vědecký konsenzus, jak je uvedeno ve 4HZ IPCC, uznal, že za účelem předejití vážnému nebezpečí musí být množství emisí skleníkových plynů v celosvětovém měřítku ve srovnání s rokem 2000 sníženo o 50 % až 85 %, vzhledem k tomu, že dosáhnout tohoto cíle bude stále obtížnější, budou-li se emise skleníkových plynů v celosvětovém měřítku nadále zvyšovat až do roku 2020, ale i po jeho uplynutí, vzhledem k tomu, že téměř všechny členské státy vykazují dobrý pokrok ve svém úsilí plnit své jednotlivé cíle v rámci sdílených cílů EU, čímž zvyšují pravděpodobnost, že EU dosáhne cíle stanoveného v Kjótském protokolu do roku 2012, vzhledem k tomu, že po roce 2012 budou členské státy muset snížit emise skleníkových plynů ještě výrazněji, mají-li splnit cíle přijaté na výše zmíněném zasedání Evropské rady ve dnech 8.–9. března 2007, které rozvinuté země mají splnit společně, a jež se týkají snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 60 % až 80 % ve srovnání s rokem 1990,

O.   vzhledem k tomu, že podle 4HZ IPPC je možné, že pozitivní zpětné vazby mezi oteplováním a snižováním propadů uhlíku na souši a v oceánech si vyžádají další 30% snížení emisí, aby se koncentrace skleníkových plynů ustálily;

P.   vzhledem k tomu, že na úrovni EU panuje politický konsenzus o zásadním významu dosažení strategického cíle, kterým je omezit zvýšení průměrné globální teploty na nejvýše 2° C oproti úrovni před průmyslovou revolucí, vzhledem k tomu, že globální teplota v průběhu minulého století vzrostla již o 0,74°C a nadále nevyhnutelně stoupne o dalších 0,5°C až 0,7°C vlivem emisí vypouštěných v průběhu minulých let,

Q.   vzhledem k tomu, že podle 4HZ IPCC se emise skleníkových plynů od doby před průmyslovou revolucí celosvětově zvýšily a v současnosti roste jejich objem rychleji než kdykoliv předtím, přičemž v letech 1970 až 2004 vzrostly v důsledku lidské činnosti o 70 % a od roku 1990 o značných 24 %, vzhledem k tomu, že mnoho přírodních systémů na všech kontinentech a většina oceánů je již nyní ovlivněna regionální změnou klimatu spočívající ve zvyšování teploty, měnícím se poli větru a srážek a rostoucím nedostatku vody,

R.   vzhledem k tomu, že pro klimatický systém je relevantní pouze celkové množství nakumulovaných skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry a nikoli poměrné emise či poměrné snížení, a nejvýznamnějším určujícím faktorem pro to, aby nedošlo k nebezpečné změně klimatu, je tedy celkové množství emisí skleníkových plynů v nadcházejících letech a desetiletích,

S.   vzhledem k tomu, že ve 4HZ IPCC byly poprvé porovnány existující zdokumentované dalekosáhlé důsledky změn stávajícího klimatu pro Evropu, jako například ustupující ledovce, prodlužující se roční období, změny živočišných skupin a dopady na zdraví způsobené nepředvídatelně silnými vlnami horka, vzhledem k tomu, že pozorované změny odpovídají změnám klimatu předpokládaným v budoucnosti, vzhledem k tomu, že v rámci celé Evropy budou téměř všechny regiony v budoucnu negativně postiženy některými dopady změny klimatu a že tyto dopady budou představovat výzvu pro společensko-hospodářská odvětví, vzhledem k tomu, že se předpokládá, že změnou klimatu se zvětší regionální rozdíly v evropských přírodních zdrojích, například dostupnost vody,

T.   vzhledem k tomu, že změna klimatu společně s masivní urbanizací způsobenou nárůstem populace pravděpodobně zvýší horka ve městech, což bude mít přímé negativní důsledky pro zdraví a dobré životní podmínky obyvatel měst,

U.   vzhledem k tomu, že stávající politiky zaměřené na zmírnění změny klimatu a s tím související praktické uplatňování udržitelného rozvoje, které je každopádně zapotřebí zintenzívnit, jsou ke snížení emisí skleníkových plynů v příštích desetiletích nedostatečné, vzhledem k tomu, že podle vědeckých doporučení se s uplynutím roku 2015, kdy celosvětové emise dosáhnou svého vrcholu, uzavře okno příležitosti pro úspěšnou stabilizaci celosvětové koncentrace skleníkových plynů na úroveň odpovídající 50% pravděpodobnosti toho, že se změna klimatu udrží na výši 2°C,

V.   vzhledem k tomu, že z příspěvku III. pracovní skupiny ke 4HZ IPCC vyplývá, že za účelem dosažení nejnižších úrovní stanovených IPCC v současné době a příslušných limitů rizik by smluvní strany přílohy I Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu do roku 2020 musely jako skupina snížit emise o 25 % až 40 % pod úrovně roku 1990,

W.   vzhledem k tomu, že příští hodnotící zpráva IPCC nebude před rokem 2012 nebo 2013 pravděpodobně zveřejněna; vzhledem k tomu, že dodatečné vědomosti vycházející z odborně recenzované vědecké literatury a z vědeckých zpráv, jež si nechaly udělat vlády členských států nebo které provedly jiné mezinárodní orgány či orgány OSN, jako například Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Rozvojový program OSN (UNDP), Světová meteorologická organizace (WMO) nebo Světová zdravotnická organizace (WHO), významně přispívají k hlubšímu porozumění stávajících a budoucích dopadů klimatických změn na člověka a životní prostředí, k přizpůsobení se změně klimatu a k jejímu zmírnění,

X.   vzhledem k tomu, že většina výsledků těchto doplňujících studií zdůrazňuje, že je naléhavě nezbytné neprodleně na globální oteplování reagovat, vzhledem k tomu, že zejména nejnovější údaje WMO zveřejněné v prosinci 2007 uvádí, že desetileté období 1998–2007 je nejteplejším zaznamenaným obdobím a že rok 2007 bude jedním z deseti nejteplejších zaznamenaných let s očekávanou teplotní odchylkou 0,41°C od dlouhodobého průměru, a vzhledem k tomu, že rok 2007 se vyznačoval teplotními anomáliemi v hodnotě více než 4°C nad dlouhodobým měsíčním průměrem v měsících lednu a dubnu 2007 v některých částech Evropy,

Y.   vzhledem k tomu, že na globální oteplování a různé dimenze změny klimatu je nezbytné nahlížet z perspektivy dalších globálních problémů jako chudoba či celosvětové problémy v oblasti zdraví, neboť tyto problémy se budou vlivem zvyšování teplot, sucha, záplav, zvyšování hladiny moří a častějších projevů extrémních klimatických podmínek zhoršovat; vzhledem k tomu, že změna klimatu by zemím mohla znemožnit, aby šly cestou udržitelného rozvoje a dosáhly rozvojových cílů tisíciletí, vzhledem k tomu, že změna klimatu by mohla vážně ohrozit vzory úspěšného rozvoje, a proto by měla být překlenovací problematikou v mezinárodní spolupráci,

1.   vítá skutečnost, že smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu na svém zasedání na Bali uznaly, že 4HZ IPCC představuje do dnešního dne nejucelenější a odbornostně nejvěrohodnější hodnocení změny klimatu, které přináší integrovaný vědecký, technický a socio-ekonomický pohled na aktuální otázky a vybízí k tomu, aby se z těchto informací vycházelo při přípravě a provádění národních politik v oblasti změny klimatu;

2.   je přesvědčen, že vědecký pokrok je uskutečňován konfrontací přijatých znalostí a hypotéz s konkurujícími myšlenkami a prováděním postupů odborného posouzení; oceňuje IPCC za práci a schopnost začlenit práci tisíců vědců; věří, že IPCC by měl brát nové argumenty vážně, aby mohl i nadále zaručit věrohodnost a kvalitu svého výzkumu;

3.   považuje vědu o změně klimatu za dostatečně uznávanou a znovu připomíná svůj závazek dostát strategickému cíli EU, který spočívá v omezení celosvětového průměrného zvýšení teploty maximálně o 2°C oproti úrovním před průmyslovou revolucí a kterého lze podle různých vědeckých zpráv dosáhnout s přibližně 50% pravděpodobností při atmosférické koncentraci skleníkových plynů odpovídající 400 - 450 ppm CO2 a k němuž bude podle 4HZ IPCC třeba, aby průmyslové země snížily své emise skleníkových plynů do roku 2020 o 25 % až 40 % pod úrovně roku 1990; věří však, že veškeré snahy o snížení emisí by ve skutečnosti měly vést k tomu, aby se emise držely pod hranicí cíle 2°C, neboť i pouze taková míra oteplení by měla vážný dopad na naši společnost a individuální životní styl a měla by za následek závažné změny ekosystémů a vodních zdrojů;

4.   zdůrazňuje, že, jelikož emise skleníkových plynů zapříčiněných člověkem rostou, budou mít zásadní dopad na mořské ekosystémy, zdroje a rybáře a představují pro ně vážnou hrozbu, a že závažné změny v teplotě vody mohou vést k přesunu populací mořských organismů (migracím), včetně invaze cizích druhů a mizení druhů původních;

5.   bere na vědomí, že odhady údajů do roku 2050 jasně ukazují, že právě nyní je čas jednat; zdůrazňuje, že okno příležitosti pro zahájení úsilí o zmírnění změn klimatu, které by vedlo k dosažení cíle 2°C, se uzavře v polovině příštího desetiletí;

6.   zdůrazňuje, že vědecké důkazy ze všech kontinentů a většiny oceánů ukazují, že mnoho přírodních systémů je již nyní postiženo regionálními změnami klimatu způsobenými emisemi uhlíku vypouštěnými v minulosti v průmyslově vyspělých zemích; zdůrazňuje, že bylo vědecky dokázáno, že základní příčiny globálního oteplování jsou způsobené převážně člověkem a že úroveň získaných vědomostí je dostatečným důkazem antropogenního narušení zemské atmosféry;

7.   podtrhuje, že předpokládané překyselení oceánů v důsledku zvýšení úrovně CO2 může mít velmi vážné následky pro mořské ekosystémy, a žádá další výzkum v této oblasti, abychom mohli tento problém lépe pochopit a určit politické důsledky;

8.   je přesvědčen, že vývojové tendence teplot, okysličení, slanosti, hodnoty pH, chlorofylu a proudění vzduchu jsou pozorovatelné až po mnoha letech; zdůrazňuje, že je zapotřebí souborů údajů a rozsáhlého sledování oceánů a mořského dna, aby bylo možné lépe vysvětlit lokální změny, které mají dopad na rybolov, abychom mohli vysvětlit příčiny a důsledky změn ekosystémů;

9.   zdůrazňuje, že vědecké výsledky jasně ukazují, k jakým klimatickým změnám dojde v blízké budoucnosti, a to s ohledem na odlišné regionální rysy, přičemž se ukazuje, že globální oteplování je jak problémem rozvoje, tak celosvětovým problémem životního prostředí, a že nejzranitelnější jsou chudí lidé a rozvojové země; domnívá se, že adaptace, jejímž cílem je zvládnout nevyhnutelné důsledky globálního oteplování způsobeného vypouštěním emisí z průmyslově vyspělých zemí v minulých letech, je stejně důležitá jako intenzívní úsilí o zmírnění změn klimatu, jehož cílem je předejít dalšímu nekontrolovatelnému globálnímu oteplování;

10.   zdůrazňuje, že je obtížné předvídat vývoj kritických mezníků, zahrnujících mimo jiné odumírání amazonského deštného pralesa, mizení grónských ledovců a ledové vrstvy v západní Antarktidě, vývoj poklesu indických monzunových větrů a obrovského uvolňování metanu v sibiřské tundře, ale za současných podmínek klimatických změn by velmi pravděpodobně mohly dosáhnout kritických hodnot v průběhu tohoto století; zdůrazňuje, že k zabránění těmto kritickým mezníkům je třeba vyššího úsilí zaměřeného na zmírnění změny klimatu, než je uvedeno ve 4HZ IPCC;

11.   v tomto ohledu vítá výsledky třinácté konference smluvních stran (COP 13) a COP/MOP 3, které se řídily prokázanými vědeckými doporučeními, a zejména plán z Bali, který by měl být zhodnocen na čtrnácté konferenci smluvních stran v roce 2008 a který by měl vést k dohodě o komplexním režimu do roku 2009; vítá také úkol, který byl přidělen Odborné skupině pro transfer technologií, jenž spočívá ve vyhodnocení mezer a překážek v užívání finančních zdrojů a přístupu k těmto zdrojům, které jsou poskytovány rozvojovým zemím za jejich závazek provádět v každém daném státě činnosti pro zmírňování změn klimatu a to tak, aby tyto činnosti bylo možné změřit, ověřit a získat o nich zprávy; rovněž vítá vytvoření Fondu pro přizpůsobení a zahrnutí lesů do nové dohody o ochraně klimatu, která má zabránit dalšímu odlesňování a emisím uhlíku uvolňovaným v důsledku lesních požárů či požárů rašelinových polí, které rovněž způsobují obrovské škody místním společenstvím, včetně vyvlastnění jejich vlastní půdy nezákonnými či polozákonnými postupy;

12.   nesouhlasí s vědecky nepodloženými snahami vykreslovat výsledky studií příčin a důsledků klimatických změn jako pochybné, nejisté či sporné; nicméně chápe, že vědecký pokrok byl vždy doprovázen pochybnostmi, jejich postupným vylučováním a hledáním vysvětlení či příkladů mimo rozsah současného hlavního proudu ve vědě;

13.   věří proto, že pro odpovědné přijímání rozhodnutí je nezbytné provést další výzkum zaměřený na lepší pochopení příčin a důsledků globálního oteplování; nicméně se domnívá, že pro naléhavé vymezení politik, které by vedly ke snížení emisí skleníkových plynů, jež by omezilo klimatické změny na +2°C, a vymezení opatření pro přizpůsobení se změně klimatu je úroveň dosud získaných vědomostí postačující;

14.   zdůrazňuje, že je nezbytné provést další analýzu a uskutečnit další výzkum důsledků změny klimatu, například jejího vlivu na hospodářskou soutěž, náklady na energii a sociální rozvoj v Evropě, úlohu využívání půdy a lesů a úlohy odlesňování, úlohy mořského prostředí a výpočtu externích nákladů souvisejících s klimatem v odvětví průmyslu a v neposlední řadě i v odvětví dopravy, včetně vyčíslení vlivu, který má na znečištění letecká doprava; domnívá se, že je potřeba provést další studie, má-li být v politických opatřeních pro rozvoj a potírání chudoby zohledněno přizpůsobení se změně klimatu a snižování rizika;

15.   je zastáncem dalšího zkoumání důsledků podpory využívání biopaliv a jeho dopadu na další odlesňování, rozšiřování zemědělsky obdělávaných ploch a na celosvětovou nabídku potravin;

16.   zdůrazňuje, že je zapotřebí výzkumu v oblasti fyziologie a ekologie mořských ryb, zejména v tropických oblastech, které jsou dosud poměrně málo prozkoumány; upozorňuje na to, že s prohlubováním naší informovanosti budou výzkumní pracovníci schopni poskytovat přesnější prognózy a navrhovat příslušná řešení; domnívá se, že poskytnutím všech vedlejších úlovků vědecké analýze lze podstatně přispět k naší informovanosti; stejně tak uznává, že je zapotřebí dalšího výzkumu o dopadu změny klimatu na populace mořských ptáků, která se projevuje problémy se získáváním potravy a dopadem na úspěšnost rozmnožování a přežití;

17.   je přesvědčen, že větší úsilí o zlepšování informovanosti veřejnosti a následné získávání a udržování veřejné podpory pro politická opatření a vzájemné působení s různými sociálními partnery zaměřená na snižování emisí uhlíku se musí z větší části opírat o sdělení týkající se vědeckých důkazů vlivu člověka na celosvětové klima, a to nejen v průmyslových zemích, ale také v zemích s transformující se ekonomikou; žádá IPCC o zveřejnění shrnutí jeho hodnotících zpráv; je dále přesvědčen, že musí dojít k individuálním změnám životního stylu a že by o těchto změnách měly informovat vzdělávací programy zaměřené na příčiny a důsledky globálního oteplování,;

18.   vyzývá proto vědeckou obec a politické představitele, aby spojili síly při zvyšování povědomí a lobování za "maličkosti, na kterých záleží" a při tom vzali v úvahu skutečnost, že i komunity s dobře vyvinutou schopností přizpůsobení se důsledkům změny klimatu jsou citlivé na extrémy a nepředvídatelné události;

19.   zdůrazňuje, že podrobné informace potřebné pro seznámení se se způsobem života s nízkým obsahem uhlíku zahrnující např. informace o objemu emisí skleníkových plynů na spotřebním zboží a označování emisí skleníkových plynů, jsou v současné době málo rozvinuté a je nezbytné je urychleně rozšířit; zdůrazňuje, že tyto iniciativy by v nejlepším případě měly být založeny na společných normách a měly by brát v úvahu i emise skleníkových plynů vznikající při dovozu;

20.   žádá dočasný výbor pro změnu klimatu, aby pokračoval ve své práci a aby Parlamentu na konci svého mandátu předložil zprávu obsahující případné návrhy na doporučení pro přijetí kroků či iniciativ a opatření pro přizpůsobení se změnám či pro jejich zmírnění v souvislosti s budoucí integrovanou politikou EU v oblasti klimatických změn, a to v souladu s cílem EU omezit nárůst celosvětové teploty na méně než 2°C a v souladu se zjištěními a doporučeními 4HZ IPCC;

21.   vyzývá Komisi, Radu a Parlament, aby se na nejvyšší úrovni zasadily o jednání a rozhovory o strategickém rozšíření vysoce účinných taktik, zásad a norem členských i nečlenských států EU v oblasti vědeckého výzkumu a činností zaměřených na řešení problematiky změny klimatu do všech partnerských zemí v souladu s doporučeními vědecké obce;

22.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám i parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 74E, 20.3.2008, s. 652.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. května 2008 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2007 (2007/2269(INI))

P6_TA(2008)0224 A6-0168/2008

Evropský parlament,

-   s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2007 (SEK(2007)1436),

-   s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 27. září 2006 o pokroku Turecka na cestě k přistoupení(1) a ze dne 24. října 2007 o vztazích mezi EU a Tureckem(2),

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 6. července 2005(3) a ze dne 13. února 2007(4) o úloze žen ve společenském, hospodářském a politickém životě v Turecku,

-   s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou(5) ("přístupové partnerství") a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z roku 2001, 2003 a 2006,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0168/2008),

A.   vzhledem k tomu, že poté, co Rada schválila rámec pro jednání, byla dne 3. října 2005 zahájena přístupová jednání s Tureckem, a vzhledem k tomu, že zahájení těchto jednání je výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem,

B.   vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a vzhledem k tomu, že by měly být tyto snahy vnímány jako příležitost pro Turecko samotné, aby se dále modernizovalo,

C.   vzhledem k tomu, že v souladu se závěry Evropské rady přijatými v prosinci 2006 závisí i nadále přistoupení k EU na důsledném splnění všech kodaňských kritérií a na integračních možnostech EU, která je společenstvím, jež se opírá o sdílené hodnoty,

D.   vzhledem k tomu, že Komise ve své zprávě o pokroku za rok 2007 konstatovala, že "v roce 2007 bylo [...] v procesu politických reforem" v Turecku dosaženo jen omezeného pokroku",

E.   vzhledem k tomu, že v roce 2007 byla v Turecku posílena demokracie, byl zvolen nový parlament, který odráží politickou rozmanitost země, a byla vytvořena vláda se silným mandátem,

F.   vzhledem k tomu, že Turecko dosud neprovedlo opatření vyplývající z dohody o přidružení uzavřené mezi ES a Tureckem a z dodatkového protokolu k této dohodě,

G.   vzhledem k tomu, že v roce 2007 bylo otevřeno pět kapitol jednání,

Reformy na cestě k demokratické a prosperující společnosti

1.   vítá závazek předsedy vlády Erdoğana, že rok 2008 bude rokem reforem; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby využila své silné parlamentní většiny a splnila své sliby a razantně přistoupila k reformám, které jsou zásadní pro přeměnu Turecka na moderní, prosperující demokracii, jež se bude opírat o sekulární stát a pluralitní společnost;

2.   zdůrazňuje, že tato modernizace je především ve vlastním zájmu Turecka; uznává rovněž strategický význam stabilního, demokratického a prosperujícího Turecka pro EU; znovu opakuje, že je pro Turecko a jeho budoucí vztahy s EU zásadní, aby splnilo závazky přijaté v rámci přístupového partnerství;

3.   zdůrazňuje své přesvědčení, že pouze společnost založená na dodržování lidských práv a základních svobod, demokracii, zásadách právního státu a sociálně orientovaném tržním hospodářství se může stát nenásilnou, stabilní a prosperující společností;

4.   vyzdvihuje význam toho, aby Turecko potíralo všechny formy diskriminace v souladu s článkem 13 Smlouvy o ES, který požaduje rovnost pro všechny bez ohledu na pohlaví, rasový či etnický původ, náboženské vyznání nebo světový názor, zdravotní postižení, věk či sexuální orientaci

5.   bere na vědomí nedávnou revizi přístupového partnerství; uvědomuje si skutečnost, že v této revizi, která je v pořadí třetí od roku 2001, se ve většině oblastí jedná o prodloužení lhůty u nesplněných priorit o další období; naléhá na tureckou vládu, aby nyní začlenila priority a časové lhůty stanovené v partnerství do svých reformních plánů a měla přitom na paměti, že další prodlevy budou mít vážný dopad na tempo vyjednávání;

6.   vítá skutečnost, že v roce 2007 převažovala demokracie nad pokusy armády o zasahování do politického procesu; vybízí tureckou vládu, aby dále systematicky usilovala o zajištění toho, že plnou zodpovědnost za vytváření vnitřní, zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně politiky vůči Kypru, ponese demokraticky zvolená politická reprezentace a že ozbrojené síly budou tuto odpovědnost respektovat bezvýhradným a jednoznačným uznáním civilní vlády; upozorňuje především na to, že je zapotřebí, aby byl nad vojenskou a obrannou politikou a všemi souvisejícími výdaji zřízen plný parlamentní dohled;

7.   je znepokojen důsledky případu, v němž se jedná o možnosti zákazu politické strany AKP; očekává, že Ústavní soud Turecké republiky bude respektovat zásady právního státu, evropské normy a pokyny o zákazu a rozpuštění politických stran a obdobných opatření přijaté benátskou komisí Rady Evropy ve dnech 10.-11. prosince 1999; žádá turecký parlament, aby uvedl ústavu v soulad s těmito normami o zákazu politických stran;

8.   vyzývá tureckou vládu, aby při prosazování reforem zohledňovala pluralitu a rozmanitost sekulárního a demokratického Turecka, a naléhavě žádá vládu a všechny politické strany, aby se konstruktivně zasadily o nalezení shody ohledně důležitých kroků k modernizaci země;

9.   považuje změny článku 301 trestního zákoníku, které turecký parlament přijal dne 30. dubna 2008, pouze za první krok na cestě k zásadní reformě tohoto i dalších článků trestního zákoníku a očekává v tomto ohledu další vývoj; zdůrazňuje, že bylo dosaženo pokroku, pokud jde o svobodu projevu, a to jak na teoretické úrovni, tak i konkrétně v praxi; vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2007 dále vzrostl počet osob stíhaných na základě ustanovení právních předpisů, která umožňující svévolně omezovat vyjadřování pokojných názorů(6); domnívá se, že zrušení článku 301 a dalších právních ustanovení, která představují nelegitimní omezování svobody projevu, již zaručuje mezinárodní právo, by představovalo nejlepší řešení, které zajistí, aby Turecko důsledně zaručovalo svobodu projevu a svobodu tisku v souladu s ustanoveními Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP);

10.   vítá skutečnost, že turecký parlament přijal před nedávnem zákon o nadacích; vítá záměr Komise, která hodlá provést rozbor tohoto nového aktu, a zdůrazňuje, že by měla prověřit, zda zákon řeší všechny nedostatky, s nimiž se potýkají nemuslimské náboženské komunity, pokud jde o správu a nabývání majetku, včetně zkonfiskovaného majetku prodaného třetím osobám; vyzývá turecké úřady, aby zajistily uplatňování tohoto zákona v souladu s EÚLP a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;

11.   vybízí tureckou vládu, aby v návaznosti na pozitivní krok, který učinila přijetím zákona o nadacích, splnila své závazky v oblasti svobody náboženského vyznání a v souladu s EÚLP a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vytvořila právní rámec, jenž umožní všem náboženským komunitám působit bez zbytečných omezení, zejména pokud jde o jejich právní status, vzdělávání duchovních, volbu představených, náboženskou výchovu a budování míst pro konání bohoslužeb; vyzývá k ochraně náboženského a kulturního dědictví; opakuje svou výzvu k okamžitému znovuotevření řeckého pravoslavného semináře v Chalki a k užívání církevního titulu ekumenický patriarcha na veřejnosti; sdílí obavy, které dne 24. července 2007 vyjádřila Rada v souvislosti s rozhodnutím tureckého kasačního soudu o ekumenickém patriarchátu, a očekává, že toto rozhodnutí nebude dále bránit patriarchátu a dalším nemuslimským náboženským komunitám ve výkonu jejich práv, jež zaručuje EÚLP;

12.   naléhá na tureckou vládu, aby v rámci svých priorit zahájila politickou iniciativu, která by přispěla k trvalému vyřešení kurdské otázky, jehož lze dosáhnout pouze na základě hmatatelného zlepšení kulturních, hospodářských a sociálních příležitostí pro občany kurdského původu, včetně skutečných možností učit se kurdsky v rámci veřejného a soukromého školství a užívat tohoto jazyka ve vysílání, každodenním životě a v přístupu k veřejným službám; domnívá se, že případný zákaz Strany za demokratickou společnost (DTP) by byl při hledání politického řešení kontraproduktivní;

13.   vyzývá politickou stranu DTP, její poslance a starosty, aby se jednoznačně distancovali od Kurdské strany pracujících (PKK) a aby se konstruktivně zasadili o politické vyřešení kurdské otázky v rámci demokratického tureckého státu; ke konstruktivnímu úsilí o dosažení stejného cíle vyzývá i další politické strany v Turecku;

14.   vyjadřuje politování ohledně množství soudních procesů vedených proti zvoleným starostům a dalšími politiky z důvodu používání kurdského jazyka nebo vyjádření jejich názoru na kurdskou otázku, jako je například soudní řízení, na jehož základě byla nedávno odsouzena Leyla Zanová, či soudní procesy s 53 starosty, kteří jsou členy strany DTP;

15.   znovu opakuje své dřívější výzvy, aby turecká vláda předložila komplexní rámcový plán na posílení sociálně-hospodářského a kulturního rozvoje jihovýchodní části Turecka, kde více než polovina obyvatelstva dosud žije pod hranicí chudoby; zastává názor, že tento rámcový plán by se měl rovněž věnovat sociálním, ekologickým, kulturním a geopolitickým problémům projektu rozvoje jihovýchodní Anatolie; vyzývá Komisi, aby urychleným vypracováním takové strategie podmínila regionální složku podpory, která bude poskytnuta na základě nástroje předvstupní pomoci (NPP)(7);

16.   naléhavě žádá tureckou vládu, aby předložila celkovou národní strategii pro řešení otázky vnitřně vysídlených osob, která by odstranila stávající právní a praktické nedostatky a poskytla finanční a jinou potřebnou podporu, a umožnila tak návrat vysídlených osob a finanční vyrovnání;

17.   bere na vědomí probíhající přípravy nové, civilní ústavy; vnímá je jako jedinečnou příležitost pro ústavní zakotvení ochrany lidských práv a základních svobod; znovu opakuje, že je zapotřebí vytvořit systém kontrol a vyvážených pravomocí, který bude zárukou demokracie, právního státu, sociální soudržnosti a oddělení náboženství od státu; rovněž zdůrazňuje, že nová ústava by měla zaručovat rovnost žen a mužů, zdržet se používání nejednoznačných kritérií, jako je obecná morálka, vyvarovat se toho, aby považovala ženy primárně za součást rodiny či komunity, a opětovně potvrdit lidská práva žen, včetně sexuálních a reprodukčních, jako jejich individuální práva;

18.   zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se do tohoto ústavního procesu co nejvíce zapojila občanská společnost s cílem dosáhnout konsensu o ústavní budoucnosti Turecka zahrnující politické strany, etnické a náboženské menšiny a sociální partnery; všímá si zklamání a znepokojení části obyvatelstva nad tím, že zrušení zákazu nošení šátků na univerzitách nebylo součástí rozsáhlejšího souboru reformních opatření, která by vycházela z intenzivních konzultací s občanskou společností; opakuje své dřívější doporučení ohledně volebního prahu, které vyjádřil ve svém shora uvedeném usnesení ze dne 27. září 2006;

19.   bere na vědomí pokrok, kterého bylo dosaženo v oblasti efektivity soudnictví; vítá záměr turecké vlády uplatňovat reformní strategii, jež má posílit nezávislost a nestrannost soudnictví a zvýšit důvěru v soudnictví ze strany občanů; domnívá se, že tato strategie by měla především zajišťovat soulad výkladu právních předpisů o lidských právech a základních svobodách s ustanoveními EÚLP; domnívá se, že této strategie nelze dosáhnout bez ambiciózního programu pro rekvalifikaci soudců; vyjadřuje znepokojení nad tím, že někteří představitelé soudní moci se negativně vymezili vůči mezinárodním úmluvám o základních právech a svobodách a vůči rozsudkům pro porušování EÚLP, které proti Turecku vydal Evropský soud pro lidská práva;

20.   naléhá na Ústavní soud Turecké republiky, aby ve věci zákona o veřejném ochránci práv postoupil ke konečnému rozhodnutí, a umožnil tak vládě vytvořit úřad veřejného ochránce práv bez dalších prodlev; doporučuje Turecku, aby v této záležitosti spolupracovalo s evropským veřejným ochráncem práv a národními veřejnými ochránci práv v sousedních členských státech EU;

21.   vyjadřuje znepokojení nad nepřátelstvím, které určité skupiny společnosti projevují vůči menšinám, a nad politicky a nábožensky motivovaným násilím; vyzývá tureckou vládu, aby podnikla kroky proti organizacím a skupinám, které takové nepřátelství rozdmýchávají, a aby všechny, kteří jsou ohroženi a obávají se o své životy, ochránila a trvale usilovala o vytvoření podmínek pro důsledné uplatňování základních lidských práv a svobod;

22.   důrazně vyzývá příslušné turecké orgány, aby důkladně vyšetřily vraždu Hranta Dinka a tří křesťanů v Malatyi i všechny ostatní případy politicky, nábožensky či rasově motivovaného násilí; vyjadřuje politování nad vleklostí soudních procesů, jež se týkají těchto případů, nad podezřením z předpojatosti a pocitu beztrestnosti, který z ní pramení, a žádá úřady o úplné objasnění obvinění příslušných orgánů z nedbalosti a o postavení všech zodpovědných osob před soud;

23.   vyzývá příslušné turecké orgány, aby důsledně a při striktním dodržení zásad právního státu vyšetřily zločinnou organizaci Ergenekon, rozkryly sítě této organizace sahající až do státních struktur a postavily všechny zúčastněné osoby před soud;

24.   bere na vědomí zjištění Komise o pokračujícím sestupném trendu v počtu případů mučení a špatného zacházení a o kladném účinku příslušných právních záruk; vyzývá však Komisi, aby prověřila, zda tento pozitivní výsledek nezeslabují protiteroristické předpisy a předpisy o policejní pravomoci; vyzývá tureckou vládu, aby zintenzívnila svůj boj proti mučení, k němuž dochází mimo vazební zařízení a uvnitř těchto zařízení, a proti beztrestnosti příslušníků donucovacích orgánů a aby ratifikovala a uplatňovala Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání, a zajistila tak systematické předcházení mučení a nezávislé sledování vazebních zařízení;

25.   bere na vědomí hodnocení problematiky asimilace, které vyjádřil premiér Erdoğan během své nedávné oficiální návštěvy Německa; zastává proto názor, že by měla turecká vláda učinit nezbytné kroky, aby v rámci demokratického tureckého státu umožnila všem občanům rozvíjet svou kulturní identitu; poukazuje v této souvislosti na závazky stanovené v rámci pro jednání s Tureckem, které se týkají respektování a ochrany menšin a efektivního přístupu k učení se jiným jazykům než turečtině a k vysílaní a veřejným službám v jiných jazycích;

26.   vítá pokrok dosažený v oblasti ochrany žen před násilím a oceňuje práci, kterou v tomto ohledu odvedly veřejné instituce a organizace občanské společnosti; vybízí turecké úřady, aby dále snižovaly počet případů domácího násilí, tzv. "vražd ze cti", a nucených sňatků, a to zejména důsledným uplatňováním příslušných právních předpisů, dalším prováděním soustavné osvěty, zřízením více útočišť pro oběti, intenzivnějším vzděláváním příslušníků donucovacích orgánů a pečlivým sledováním prováděných iniciativ; se znepokojením bere na vědomí skutečnost, že přístup ke spolehlivým údajům o výskytu násilí páchaného na ženách je stále problematický, a vyzývá tureckou vládu, aby tento nedostatek odstranila;

27.   uznává, že v hospodářské, politické a akademické sféře v Turecku zastávají značný počet významných postů ženy, a opakuje, že klíčovými faktory dalšího hospodářského růstu a prosperity Turecka jsou rovné šance žen, přístup žen ke vzdělání a posílení jejich politického, hospodářského a společenského postavení; vyjadřuje však znepokojení nad tím, že celková míra zaměstnanosti žen v Turecku činí stále pouze 23,8 %(8) a že se téměř nezvýšila účast žen v politice; vybízí proto tureckou vládu, aby učinila další konkrétní kroky pro vyšší zapojení žen do pracovního procesu, se zvláštním důrazem na venkovské oblasti, a pro výraznější zahrnutí žen do systému zdravotnictví a sociálního zabezpečení a aby navrhla nástroje či přechodná opatření, jež zajistí vyšší míru aktivní účasti žen v politice;

28.   vyjadřuje ocenění turecké vládě za její podporu úspěšných projektů spolupráce mezi partnery z EU a Turecka, jako je například partnerský projekt, který otvírá cestu pro vznik nezávislého orgánu pro rovnost žen a mužů, když v oblasti poskytování rovných příležitostí zajišťuje odbornou přípravu 750 úředníků; očekává, že tento orgán bude neprodleně zřízen;

29.   konstatuje, že není zřejmé, jaké budou pravomoci navrhovaného Výboru pro rovné příležitosti tureckého parlamentu; vybízí turecký parlament k vytvoření specializovaného výboru s legislativními pravomocemi, který by byl zásadním nástrojem pro zlepšení dodržování práv žen a systematické zohledňování hlediska rovnosti pohlaví v Turecku;

30.   respektuje a jednoznačně podporuje činnost ženských organizací v Turecku, které přispívají k posilování úlohy žen ve společnosti, napomáhají k ochraně žen před násilím a podporují podnikatelské aktivity žen, přičemž jsou zároveň kladným příkladem posilování postavení žen a přispívají k rovnosti žen a mužů;

31.   oceňuje pozitivní vývoj tureckého hospodářství; znovu opakuje své přesvědčení, že prosperity může dosáhnout pouze sociálně soudržná společnost opřená o silnou střední třídu; vyjadřuje proto politování nad tím, že výrazný hospodářský růst ovlivňuje trvale slabý pracovní trh jen nízkou měrou; poukazuje na nutnost zabývat se problémem stínové ekonomiky a postavit systém sociálního zabezpečení na udržitelné základy; domnívá se, že významnější role malých a středních podniků by mohla hospodářský růst urychlit;

32.   poukazuje na to, že budovat partnerství potřebná pro fungování sociálně orientované tržní ekonomiky lze prostřednictvím účinného sociálního dialogu; vyjadřuje zklamání nad tím, že bylo v oblasti posilování mechanismů sociálního dialogu dosaženo pouze omezeného pokroku; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby důsledně uplatňovala úmluvy Mezinárodní organizace práce, a podtrhuje, že je zapotřebí odstranit stávající omezení svobody sdružování, práva na stávku a práva na kolektivní vyjednávání;

33.   vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že turecká policie použila při zákroku proti demonstrantům na prvomájové manifestaci, která se konala v roce 2008 v Istanbulu, nepřiměřenou sílu; opět připomíná, že svoboda sdružování a pokojná činnost odborů představují podle EÚLP základní právo;

34.   zdůrazňuje význam přístupu ke vzdělávání, který je klíčem k sociálně soudržné společnosti; oceňuje kampaň turecké vlády a občanské společnosti vedenou s cílem zvýšit počet dívek zapsaných do škol; upozorňuje však, že je nutné zajistit registraci všech dětí při narození a zlepšit sledování a vymáhání dodržování povinné školní docházky, aby se dále snižoval počet dětí, které školu nenavštěvují; oceňuje pozitivní výsledky, kterých dosáhla turecká vláda v oblasti odstraňování dětské práce, a vybízí ji, aby ve svém úsilí v této oblasti pokračovala;

35.   vyjadřuje znepokojení nad mírou korupce; naléhá na turecké úřady, aby vypracovaly souhrnnou protikorupční strategii pro účinné potírání korupce;

36.   je znepokojen značnými rozdíly v rozvoji jednotlivých tureckých regionů a rozdíly v rozvoji venkovských a městských oblastí; vyzývá tureckou vládu, aby předložila komplexní strategii, která se bude těmito rozdíly zabývat; vyzývá Komisi, aby Parlamentu do konce roku 2008 předložila informace o příspěvku EU k tomuto strategickému plánování v rámci nástroje předvstupní pomoci v letech 2007 a 2008;

37.   vyzývá tureckou vládu, aby u projektů s dalekosáhlými důsledky, jako je výstavba přehrad v údolí Munzur, přehrady Allianoi, výstavba přehrady Ilisu a těžba zlata v Bergamě a dalších oblastech, které ohrožují historické dědictví i jedinečnou, cennou krajinu, uplatňovala evropské normy; vyzývá tureckou vládu, aby při plánování regionálních rozvojových projektů vycházela z právních předpisů EU;

38.   důrazně odsuzuje násilí páchané Kurdskou stranou pracujících a jinými teroristickými skupinami na tureckém území; odsuzuje útok, při kterém v lednu roku 2008 ve městě Diyarbakir přišlo šest osob o život a více než 60 dalších utrpělo zranění, a vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám obětí tohoto zločinu; znovu vyjadřuje svou solidaritu s Tureckem v boji proti terorismu a opakovaně vyzývá Kurdskou stranu pracujících, aby bezodkladně a bez dalších podmínek vyhlásila a dodržovala příměří;

39.   opakuje svou výzvu, aby turecká vláda neprováděla žádné nepřiměřené vojenské operace, které by narušovaly svrchovanost iráckého území; naléhá na Turecko, aby respektovalo územní celistvost Iráku, dodržovalo lidská práva a zásady právního státu a aby zajistilo, že oběťmi nebudou civilisté; naléhavě vyzývá iráckou vládu a iráckou kurdskou regionální samosprávu, aby nedovolily využívání iráckého území jako základny pro teroristické činy proti Turecku; vítá komunikaci mezi vládami Turecka a Iráku a vyzývá rovněž k přijetí opatření k prohloubení spolupráce s kurdskou regionální samosprávou, která by umožnila Iráku účinně předcházet teroristickým útokům;

Regionální problematika a vnější vztahy

40.   připomíná závazek Turecka udržovat dobré sousedské vztahy a zdůrazňuje své očekávání, že se Turecko zdrží veškerého vyhrožování sousedním zemím a že všechny přetrvávající spory vyřeší pokojně, v souladu s Chartou OSN, dalšími příslušnými mezinárodními úmluvami a dvoustrannými dohodami a závazky; zejména vyzývá turecké úřady, aby v duchu dobrých sousedských vztahů zahájily dialog s Řeckem (např. o kontinentálním šelfm v Egejském moři) a Bulharskem (např. o vlastnických právech bulharských thráckých uprchlíků) s cílem uzavřít všechny dosud nevyřešené dvoustranné spory;

41.   podtrhuje nutnost nalézt komplexní řešení kyperské otázky; vítá dohodu, k níž dospěli představitelé obou společenství dne 21. března 2008 na Kypru, a vyzývá obě strany, aby využily stávající příležitosti a dosáhly celkového urovnání kyperské otázky v rámci OSN, které bude založeno na zásadách, na nichž je vybudována EU; v této souvislosti připomíná svá předchozí usnesení, v nichž uvádí, že stažení tureckých sil by jednání o urovnání usnadnilo;

42.   vítá vytvoření nástroje finanční podpory, jenž má povzbudit hospodářský rozvoj tureckého společenství na Kypru; opětovně vyzývá Komisi, aby předložila zprávu věnovanou konkrétně provádění a účinnosti tohoto nástroje;

43.   vítá zlepšení vztahů panujících mezi Řeckem a Tureckem, jehož bylo dosaženo v průběhu uplynulého desetiletí, a pokračování dobrého politického klimatu, které prokázala také nedávná oficiální návštěva premiéra Řecké republiky Kostase Karamanlise v Turecku, která dává naději na další zlepšování dvoustranných řecko-tureckých vztahů, zejména pokud jde o vyřešení všech problémů, na něž Parlament upozornil ve svých dřívějších usneseních, pokojným způsobem a v souladu s mezinárodním právem a závazky přijatými na základě rámce pro jednání;

44.   vyzývá tureckou vládu, aby ukončila hospodářskou blokádu a znovu otevřela svou hranici s Arménií a plně obnovila hospodářské a politické vztahy s touto zemí; opakovaně vyzývá tureckou a arménskou vládu, aby zahájily proces usmiřování za dobu současnou i minulou, který umožní přímou a otevřenou diskusi o událostech, k nimž v minulosti došlo; vyzývá Komisi, aby k tomuto procesu usmiřování přispěla;

45.   uznává, že Turecko je významným partnerem EU, pokud jde o naplňování zahraničněpolitických cílů EU v černomořské oblasti, střední Asii a na území Blízkého a Středního východu; vyzývá Radu a Komisi, aby lépe využívaly potenciál úzkých vztahů mezi EU a Tureckem v těchto regionech;

46.   naléhavě žádá Turecko, aby podepsalo Římský statut Mezinárodního trestního soudu, neboť se jedná o zásadní mnohostranný nástroj;

47.   oceňuje zapojení Turecka do misí a operací evropské bezpečnostní a obranné politiky v Bosně a Hercegovině a v Konžské demokratické republice a do operací pod vedením NATO v Kosovu, Dárfúru a Afghánistánu;

48.   vyjadřuje však politování nad tím, že Turecko vzneslo námitky proti navázání strategické spolupráce mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí na základě dohody "Berlín plus" a nad rámec této dohody; je znepokojen negativními důsledky, pokud jde o ochranu vyslaných pracovníků EU, zejména členů policejní mise EU v Afghánistánu a členů mise EU na podporu právního státu v Kosovu, a vyzývá Turecko, aby tyto námitky vzalo co nejdříve zpět;

Vztahy mezi EU a Tureckem

49.   naléhá na tureckou vládu, aby bezodkladně a v plném rozsahu uskutečnila opatření vyplývající z dohody o přidružení uzavřené mezi ES a Tureckem a z dodatkového protokolu k této dohodě; připomíná, že nesplnění závazků Turecka bude i nadále vážně narušovat proces vyjednávání;

50.   uznává ambici Turecka stát se euroasijskou energetickou křižovatkou i úlohu, kterou může hrát v zajišťování energie pro Evropu; oceňuje pokrok, jehož Turecko v oblasti energetiky dosáhlo; připomíná své výše uvedené usnesení ze dne 24. října 2007, ve kterém podpořil zahájení jednání v této věci; vybízí Turecko, aby se stalo plnoprávným členem Evropského energetického společenství, a prohloubilo tak spolupráci mezi EU a Tureckem v oblasti energetiky, což může být přínosné pro všechny zúčastněné strany; vyzývá Turecko, aby plně podporovalo projekt výstavby plynovodu Nabucco, který je jedním z evropských prioritních projektů;

51.   vyzývá Komisi a tureckou vládu, aby zahájily jednání o dohodě mezi EU a Tureckem o zjednodušení vízového režimu;

52.   upozorňuje, že jedna z hlavních tras přistěhovalců z Blízkého východu a z jižní Asie do Evropy vede přes turecké území; zaznamenává, že v oblasti řízení migrace bylo dosaženo pouze omezeného pokroku; vyzývá Komisi a Turecko, aby zintenzívnily jednání o readmisní dohodě v souladu se základními lidskými právy tak, aby mohla být uzavřena bez dalších prodlev; naléhá na tureckou vládu, aby řádně prováděla stávající dvoustranné readmisní dohody uzavřené s členskými státy EU, včetně příslušných protokolů;

53.   vítá pokrok, jehož turecká vláda dosáhla v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a kultury, pokud jde o sbližování s acquis EU; podtrhuje význam úzké a trvalé spolupráce mezi EU a Tureckem v těchto oblastech, které jsou klíčovým faktorem úspěšné dlouhodobé modernizace turecké společnosti;

54.   vítá jmenování Istanbulu jako evropského hlavního města kultury v roce 2010, neboť je to příležitostí pro posílení mezikulturního dialogu a spolupráce mezi EU a Tureckem;

55.   znovu opakuje, že podporuje dialog mezi občanskou společností Turecka a EU, a vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o činnostech prováděných v tomto rámci a o pomoci poskytnuté turecké občanské společnosti na základě nástroje předvstupní pomoci; vyzývá vládu Turecka, aby tureckou občanskou společnost těsněji zapojila do procesu reforem;

56.   vítá skutečnost, že prostřednictvím nástroje předvstupní pomoci jsou podporovány aktivity, jejichž cílem je přispívat k informovanější veřejné debatě o rozšiřování EU; vyzývá tureckou vládu, nevládní subjekty v Turecku a EU, aby těchto prostředků plně využívaly k silnější podpoře reformního procesu a k dalšímu utužování vztahů mezi EU a Tureckem;

57.   vyjadřuje politování nad tím, že Komise nevydala zprávu navazující na studii dopadů zveřejněnou v roce 2004, a naléhavě žádá, aby byla Parlamentu bezodkladně předložena;

58.   vyzývá tureckou vládu, aby vytvořila veškeré struktury, které jsou nezbytné pro  poskytování pomoci v rámci nástroje předvstupní pomoci v plném rozsahu a pro zvýšení schopnosti Turecka tuto pomoc využívat; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2008 předložila zprávu o pomoci poskytnuté Turecku v rámci nástroje předvstupní pomoci od roku 2007;

59.   opětovně upozorňuje na význam dvoustranných a trojstranných programů přeshraniční spolupráce (Turecko-Řecko-Bulharsko) a činností prováděných v rámci programu přeshraniční spolupráce evropského nástroje sousedství a partnerství pro černomořský region, které jsou vhodným prostředkem podpory těsnějších sociálních, kulturních a hospodářských kontaktů mezi partnery na místní úrovni v příhraničních oblastech;

o
o   o

60.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva a vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.

(1) Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 284. (2) Přijaté texty, P6_TA(2007)0472. (3) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 385. (4) Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 174. (5) Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4. (6) Sdělení Komise nazvané "Strategie rozšíření a hlavní výzvy 2007-2008", (KOM(2007)0663), s. 56. (7) Nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006 , kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP) (Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 82). (8) Statistická příloha k výše uvedené zprávě o pokroku Turecka za rok 2007.