Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. června 2008 nazvané "Veřejné finance v HMU – 2008 – Role kvality veřejných financí v rámci řízení EU" (KOM(2008)0387),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. června 2007 nazvané "Veřejné finance v EMU – 2007 – Zajištění účinnosti preventivní části Paktu o stabilitě a růstu" (KOM(2007)0316),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. května 2008 nazvané "Deset let HMU: úspěchy a problémy po prvních deseti letech fungování Hospodářské a měnové unie" (KOM(2008)0238),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 26. dubna 2007 o veřejných financích v EMU v roce 2006(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 22. února 2005 o veřejných financích v HMU v roce 2004(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 12. července 2007 o výroční zprávě o eurozóně za rok 2007(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2006 o výroční zprávě za rok 2006 o eurozóně(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 20. února 2008 o Lisabonské strategii(5),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o evropském zájmu jak uspět v době globalizace(6),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. února 2007 o situaci v evropské ekonomice: přípravná zpráva o hlavních směrech hospodářských politik na rok 2007(7),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. října 2005 nazvané "Příspěvek daňové a celní politiky k lisabonské strategii" (KOM(2005)0532) a usnesení Parlamentu na toto téma ze dne 24. října 2007(8),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2003 o sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost pohlaví(9),

-   s ohledem na usnesení Evropské rady o koordinaci hospodářské politiky ve třetí etapě HMU a na články 109 a 109b Smlouvy o ES, které byly po zasedání Evropské rady v Lucemburku ve dnech 12. a 13. prosince 1997 připojeny k závěrům předsednictví,

-   s ohledem na závěry předsednictví přijaté po zasedání Evropské rady ve dnech 11. a 12. prosince 2008 a závěry mimořádného zasedání Rady Ecofin ze dne 16. prosince 2008 týkající se zvládání finanční krize,

-   s ohledem na závěry Rady Ecofin ze dne 4. listopadu 2008 o celosvětových iniciativách vyvíjených v souvislosti s finanční krizí a o přípravách na celosvětovou vrcholnou schůzku o krizi,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. října 2008 nazvané "Od finanční krize k vzestupu – Evropský rámec pro činnost" (KOM(2008)0706),

-   s ohledem na závěry předsednictví přijaté po zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 15. a 16. října 2008 týkající se posílení regulace finančních trhů a dohledu nad nimi,

-   s ohledem na schůzku nejvyšších představitelů států a vlád Euroskupiny ze dne 12. října 2008 zaměřenou na přijetí koordinovaného záchranného plánu na řešení hospodářské krize,

-   s ohledem na závěry Rady Ecofin ze dne 7. října 2008 o bezprostředních reakcích na finanční otřesy a na usnesení Parlamentu ze dne 22. října 2008 o zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. října 2008(10),

-   s ohledem na závěry zasedání Rady Ecofin ze dne 14. května 2008 o zajištění budoucí účinnosti a účelnosti sociálních výdajů a dalším postupu v oblasti analýzy kvality veřejných financí,

-   s ohledem na závěry zasedání Rady Ecofin ze dne 9. října 2007 o kvalitě veřejných financí a modernizaci veřejné správy,

-   s ohledem na závěry zasedání Rady Ecofin ze dne 10. října 2006 o kvalitě veřejných financí,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0507/2008),

A.   vzhledem k tomu, že kvalitní veřejné finance zaměřené na udržitelný rozvoj jsou naším závazkem vůči budoucím generacím, což je obzvláště důležité v současné fázi hlubokého rozvratu trhů,

B.   vzhledem k nezbytnosti rozvíjet politiku kvalitních veřejných financí koordinovanou na úrovni Společenství, a zejména v eurozóně, která bude vymezena a hodnocena na základě společných jednotných mechanismů a zaměřena na udržení dlouhodobého růstu, s cílem reagovat na problémy související s demografickými změnami, globalizací a změnou klimatu,

C.   vzhledem k tomu, že cílem veřejných financí by měla být podpora makroekonomického rámce, poskytování veřejných služeb a statků a vyvažování propadů trhu a externalit,

D.   vzhledem k tomu, že koncepční a operativní rámec kvalitních veřejných financí zaměřených na růst, stejně jako stanovení růstu jako základního referenčního bodu hodnocení kvalitních veřejných financí nelze oddělit od skutečnosti, že rozpočtové politiky a politiky veřejných výdajů členských států musí být zaměřeny na udržení a obnovení sociálního státu, sociálního zabezpečení a přerozdělení zdrojů,

E.   vzhledem k tomu, že nízká úroveň veřejných investic v Evropské unii (která je nižší než 3 % HDP) a jejich roztroušenost mají negativní dopady na udržitelný a dlouhodobý růst, který je cílem EU a jehož dosažení vyžaduje, aby byly veřejné výdaje jasně zaměřené na priority,

F.   vzhledem k tomu, že při analýze a hodnocení veřejných financí a jejich perspektiv, pokud jde o trvalou udržitelnost je nezbytné a vhodné zohledňovat genderové aspekty,

Změny trendu ekonomického vývoje v letech 2007 až 2008 – hospodářská a finanční krize a budoucí perspektivy

1.   uvádí, že z analýzy situace veřejných financí v roce 2007 a v první části roku 2008 jasně vyplývá, že došlo ke změně trendu v ekonomickém vývoji a že nejnovější předpovědi potvrzují trend směrem k recesi při přetrvávající nízké inflaci a prohlubujících se rozdílech v příjmech;

2.   vyjadřuje své znepokojení nad současnou obtížnou hospodářskou a finanční situací v Evropě a ve světě, která způsobuje nebývalou nestabilitu, a zaznamenává nový dynamický vývoj ve vztahu mezi veřejným a soukromým sektorem a změny v oblasti měnové a hospodářské politiky, v rámci nichž se tváří v tvář propadům trhu, mezerám v zákonech a nedostatečnému dohledu opětovně stává zásadním zásah veřejného sektoru, který někdy získává podobu skutečného zestátňování;

3.   poukazuje na to, že krize ve strategických odvětvích, zejména v oblasti financí a dopravy, podněcuje investování veřejných zdrojů do akvizic, aniž by se věnovala pozornost tomu, aby tyto záchranné investice byly omezeny pouze na to, co je pro udržení a rozvoj evropského hospodářství nezbytné, a aby se zabezpečilo, že tato opatření nebudou sloužit výhradně národním zájmům;

4.   domnívá se, že je nezbytné, aby Komise a členské státy provedly patřičné vyhodnocení toho, jaký dopad na veřejné finance má veřejná podpora a podíl v hlavních odvětvích průmyslu a ve finančním a úvěrovém odvětví na veřejné finance; domnívá se rovněž, že by bylo užitečné, kdyby byly tyto dopady vyhodnoceny i ve vztahu k hospodářské soutěži, k fungování vnitřního trhu a k zachování skutečně rovných podmínek pro všechny účastníky trhu;

5.   zdůrazňuje, že revidovaný pakt stability a růstu již umožňuje čelit mimořádně závažným situacím a že finanční konsolidace a cíle stanovené ve stabilizačních a konvergenčních programech budou zásadní pro budoucí ozdravení a růst; v této souvislosti plně podporuje nejnovější závěry předsednictví přijaté po zasedání Evropské rady ve dnech 11. a 12. prosince 2008, zdůrazňující flexibilitu i udržitelnost veřejných financí v zájmu rychlého a dlouhodobého hospodářského oživení;

6.   připomíná význam koordinovaného přístupu na úrovni Společenství k boji proti daňovým únikům a daňovým rájům, v zájmu občanů, daňových poplatníků a veřejných fondů, a to zejména v okamžiku, kdy by finanční konsolidace a úroveň veřejného dluhu mohly být negativně ovlivněny velkými veřejnými zásahy ve prospěch hlavních finančních a průmyslových subjektů;

7.   zdůrazňuje, že je rovněž v zájmu občanů, daňových poplatníků a veřejných rozpočtů jednat tak, aby každé opatření a využívání veřejných zdrojů na záchranu finančních organizací bylo doprovázeno vhodným systémem dohledu, konkrétním zlepšením veřejné správy a obchodního jednání daného podniku nebo instituce, přesným vymezením odměn vyplácených vedoucím pracovníkům a jasnou odpovědností vůči orgánům veřejné správy; považuje za užitečné, aby v této souvislosti Komise prosazovala zavedení hlavních směrů, které by zaručily kompatibilní a koordinované provádění různých národních akčních plánů;

8.   domnívá se, že rozsáhlá opatření veřejného sektoru přijatá v několika členských státech na záchranu a na podporu bankovního a finančního odvětví budou mít jasné důsledky pro veřejné finance a příjmy obyvatelstva; považuje proto za nezbytné, aby daňové břemeno bylo přiměřeně a rovnoměrně rozděleno mezi všechny daňové poplatníky, což na jedné straně znamená podrobit odpovídajícímu zdanění všechny finanční subjekty, a na druhé straně stanovit progresivní a výrazné zmírnění daňového zatížení středních a nízkých mezd a důchodů – s daňovými odpočty, úpravami daňových sazeb a kompenzací plíživého zdanění (fiscal drag) – tak, aby se snížila chudoba, a to nejen její extrémní formy, a aby se podpořila spotřeba a růst poptávky, což je způsob jak anticyklicky reagovat na stávající hospodářskou krizi, která vede k recesi;

9.   zdůrazňuje, že evropské makroekonomické politiky musí rychle a koordinovaně reagovat na nebezpečí recese a finanční nestability, a vyzývá Komisi a členské státy, zejména státy eurozóny, aby inteligentním a jednosměrným způsobem využily pružnost paktu stability a růstu a vhodné anticyklické mechanismy zaměřené na strukturální změny, účinné přidělování veřejných prostředků, restrukturalizaci veřejných výdajů a investice do růstu v souladu s lisabonskými cíli, a to se zvláštní pozorností k úloze malých a středních podniků;

10.   zdůrazňuje v této souvislosti, že zejména v eurozóně je nutné zajistit k mzdovým politikám společný přístup, který by stanovil zvyšování mezd v souladu se skutečnou inflací a produktivitou, neboť daňová a mzdová politika představují mocný a účinný nástroj, pokud jde o poptávku a ekonomickou stabilitu a růst;

11.   vítá skutečnost, že se začínají vymezovat oblasti rozhodování, v nichž Euroskupina jedná jako (hlavní) orgán pro politickou a ekonomickou koordinaci, který reaguje okamžitě a určuje společně sjednané strategie nejen v souvislosti s hospodářskou a finanční krizí, ale i v zájmu revitalizace makroekonomických politik a politik společných investic, s cílem zlepšit perspektivy růstu, vyhnout se závažným důsledkům pro veřejné finance a finanční stabilitu Evropské unie a přispět k lepší rovnováze mezi hospodářskou a měnovou politikou v rámci Evropské unie;

12.   považuje za užitečné zavést povinný mechanismus konzultací a koordinace mezi Komisí a členskými státy, zejména členy Euroskupiny, před přijetím hlavních hospodářských opatření, zejména těch, která mají řešit nestálost cen energie, surovin a potravin;

Udržitelnost veřejných financí a účinnost preventivní části Paktu stability a růstu

13.   domnívá se, že udržitelnost veřejných financí je nezbytnou a hlavní podmínkou nejen pro stabilitu a růst, vymezení makroekonomických politik, politik zaměstnanosti, sociálních politik i politik v oblasti životního prostředí každého členského státu, ale i pro stabilitu hospodářství a evropského sociálního modelu, jenž je úzce spjat s rozvojem Evropské unie;

14.   vyjadřuje hluboké znepokojení nad přímými důsledky nynější celosvětové finanční krize pro udržitelnost a kvalitu veřejných financí členských států; je znepokojen zejména dopadem této krize na reálné hospodářství a platební bilanci nových členských států, které nejsou v eurozóně a které trpí velkým omezením přímých zahraničních investic;

15.   zdůrazňuje, že schodek veřejných financí a veřejný dluh má negativní dopad na hospodářský růst, neboť omezuje prostor pro působení členských států v období krize; vyzývá členské státy, aby více usilovaly o fiskální konsolidaci a o snížení veřejného dluhu v obdobích hospodářského růstu, což jsou hlavní předpoklady zdravého, konkurenceschopného a udržitelného evropského hospodářství; připomíná rovněž, že špatně koncipované programy na snížení schodku veřejných financí a veřejného dluhu – jako jsou plošné škrty v oblasti veřejných investic – negativně ovlivňují perspektivu dlouhodobého růstu;

16.   zdůrazňuje, že vzhledem k novým mezinárodním okolnostem způsobeným stávající finanční a hospodářskou krizí, která začíná být citelná v oblasti zaměstnanosti a růstu států eurozóny, je obtížné vyhnout se narůstajícímu deficitu; navrhuje proto, aby členské státy v zájmu hospodářského oživení a růstu cíleněji využívaly pružnosti, kterou poskytuje Pakt stability a růstu; upozorňuje na rozpočtové dopady stávající finanční krize a vyzývá Komisi, aby posoudila, jaký vliv na veřejné finance členských států bude mít použití veřejných finančních fondů na záchranu vnitrostátních finančních institucí; vyzývá Komisi, aby za stávajících okolností, kdy je hospodářský růst pomalý a kdy několika členským státům hrozí recese, přezkoumala vliv kritérií Paktu stability a růstu, a vyzývá k posouzení dopadů zdražování úvěrů na veřejný dluh členských států;

17.   má za to, že revidovaný Pakt stability a růstu splňuje svůj účel; a domnívá se, že jeho nápravná opatření byla v posledních letech uplatňována uspokojivým způsobem a zdůrazňuje význam souboru preventivních opatření, jakožto základního nástroje pro dosažení udržitelnosti a konvergence finančních politik členských států, a to zejména států eurozóny;

18.   sdílí názory Komise na význam preventivní části Paktu stability a růstu, na podporu členským státům a jim adresované výzvy a na výměnu osvědčených postupů; uznává zejména, že by se tato opatření měla zakládat na formulaci rozpočtových politik ve střednědobém výhledu a na koordinaci na úrovni Společenství, neboť účinná opatření vyžadují společný postoj k problémům v oblasti hospodářské a rozpočtové politiky v Evropské unii a pevný politický závazek řešit tyto problémy pomocí anticyklických opatření orientovaných stejným směrem;

19.   zdůrazňuje význam střednědobého cíle, jakožto specifického cíle rozpočtu spojeného s hospodářskými, daňovými a příjmovými politikami, kterého je třeba dosáhnout na základě víceletého makroekonomického dialogu s přihlédnutím ke specifikům každého členského státu; podněcuje členské státy k tomu, aby posílily věrohodnost a legitimitu střednědobého cíle jak na úrovni národní – prostřednictvím většího zapojení vládních úřadů, národních parlamentů a sociálních partnerů (national ownership), tak na úrovni místní – prostřednictvím veřejných financí na nižší než národní úrovni, vytvořením regionálních paktů stability a růstu a střednědobých cílů, které by zohledňovaly, jak veřejné výdaje a investice na místní úrovni ovlivňují veřejné finance na úrovni národní a jaký je jejich dopad na možnosti růstu jednotlivých zemí;

20.   domnívá se, že souvislost mezi víceletými rozpočtovými programy a vymezením a prováděním ročních rozpočtů má zásadní význam; vyzývá členské státy, aby byly důslednější při vypracovávání makroekonomických výhledů a aby víc koordinovaly stanovování kritérií, harmonogramů a cílů týkajících se víceletých výdajových rámců za účelem větší účinnosti a lepších výsledků rozpočtových a makroekonomických politik na úrovni Společenství;

21.   zdůrazňuje, že členské státy potřebují další strukturální reformy a přísnější rozpočtovou disciplínu, stejně jako anticyklickou fiskální politiku, které by snižovaly rozpočtové schodky v období hospodářského růstu, aby tak byly lépe připraveny na negativní vnější otřesy;

22.   zdůrazňuje význam vytváření makroekonomických plánů pro vyrovnávání se s vnějšími otřesy (jako je finanční krize v oblasti hypotečních úvěrů), jež zohledňují nejen situaci v eurozóně, ale také situaci zaostávajících ekonomik Evropské unie;

Veřejné finance jako klíčový prvek širší a souhrnnější hospodářské perspektivy

23.   připomíná, že hlavní cíl zdravých a konsolidovaných veřejných financí by měl být spojován se závazky vyplývajícími z nového Paktu stability a růstu a zároveň s perspektivou rozvoje, růstu a konkurenceschopnosti podle Lisabonské strategie, což si žádá nejen strukturální reformy, ale také veřejné výdaje a strukturu zdanění, jež podporují investice (do lidského kapitálu, výzkumu a inovací, vzdělávání a odborné přípravy, a to i na terciární úrovni, zdraví, infrastruktury, životního prostředí, bezpečnosti a spravedlnosti) a znovurozdělení příjmů mající za cíl sociální soudržnost v zájmu růstu a zaměstnanosti;

24.   zdůrazňuje, že je důležité, aby cíle v oblasti veřejných financí stanovené podle integrovaných pokynů nového lisabonského cyklu, spojovaly koherentním a organickým způsobem plány dosažení stability a konvergence s plány vnitrostátních reforem; je přesvědčen, že přínos zdravého systému veřejných financí, který podporuje hospodářský růst, se musí – zejména v eurozóně – odrazit v evropské politice veřejných investic do infrastruktury, jež bude vymezena a koordinována na základě sdílených cílů, přičemž její financování bude možné zajistit nejen z národních rozpočtů a (částečně) také z rozpočtu EU, ale i z nových evropských finančních nástrojů (jako je Eurobond nebo Evropský investiční fond), které jsou zaměřené na podporu hospodářského růstu, produktivity a konkurenceschopnosti Evropské unie a eurozóny v mezinárodním měřítku;

25.   považuje za užitečné zavést povinný mechanismus konzultací s národními parlamenty a Evropským parlamentem pro koordinované vymezení programů stability a konvergence podle Paktu stability a růstu a plánů vnitrostátních reforem podle integrovaných lisabonských pokynů, a to tak, aby tyto programy byly vzájemně propojené a aby byly předkládány společně, pokud možno každoročně na podzim;

26.   souhlasí s tím, že demografické změny zvyšují nutnost strukturálních reforem, zejména v oblasti důchodových systémů, zdravotnictví a dlouhodobé péče, a upozorňuje na to, že tento problém nelze omezit na otázku stárnutí obyvatelstva (a snížení porodnosti), aniž by se zohlednil dopad globalizace, včetně nezastavitelného přílivu přistěhovalců ze třetích zemí, kteří přicházejí nejen z ekonomických důvodů, ale také proto, že utíkají z oblastí zasažených válkou a přírodními katastrofami;

27.   připomíná význam politik zaměstnanosti a sociálního začlenění, které zohledňují potřeby jednotlivých generací, mužů, žen a etnik a které se zakládají na zásadách flexikurity, a tudíž na proaktivních opatřeních na podporu mezd a příjmů prostřednictvím sociálního dialogu, přičemž kladou důraz na zvýšení produktivity, aniž by opomíjely opatření zaměřená na ochranu důchodů, poněvadž nedostatečná výše důchodů není pouze sociálním problémem, ale přispívá také ke zvýšení nákladů v oblasti pečovatelských služeb, jež jsou hrazeny z veřejných financí;

28.   domnívá se, že finanční trhy a služby zahrnuté do politik Lisabonské strategie by měly být spojeny s finanční stabilitou a s mechanismy dohledu poskytujícími záruku ochrany proti negativním dopadům na růst a veřejné finance; vyjadřuje znepokojení nad známkami používání derivátů a nových finančních nástrojů, zejména ze strany orgánů místní správy, které mohou srazit na kolena místní společenství;

29.   považuje za nezbytné přijmout nový přístup k veřejným financím, který by byl systematický a koordinovaný mezi členskými státy, zejména mezi státy eurozóny, a jehož cílem by byla podpora dlouhodobého hospodářského růstu (a potenciálu hospodářského růstu) a jehož ústředním bodem by byl vícerozměrný rámec pro vymezení a hodnocení kvality veřejných financí, který by evropské ekonomice umožňoval odolávat vnějším otřesům, reagovat na demografické problémy a na mezinárodní hospodářskou soutěž a zaručit sociální spravedlnost a soudržnost;

Kvalita veřejných financí: oblast příjmů a výdajů

30.   domnívá se, že je naprosto nezbytné, aby se členské státy snažily uplatňovat politiky směřující ke kvalitě veřejných financí, které vycházejí z postupů hodnocení zahrnujících ukazatele a cíle, na jejichž vypracování a sestavení by se měl podílet Evropský parlament a národní parlamenty; je toho názoru, že návrh Komise je užitečný, přičemž podporuje zejména systém hodnocení rozpočtových politik, který se zaměřuje na konkrétní aspekty, jako je složení, efektivnost a účelnost veřejných výdajů, struktura a účelnost systému příjmů, efektivnost a kvalita veřejné správy, řádné fiskální řízení či metoda mezistátní koordinace politik kvalitních veřejných financí; požaduje lepší srovnatelnost vnitrostátních rozpočtů, aby bylo možné splnit výše uvedené cíle;

31.   vybízí členské státy, aby přijaly politiky kvalitních veřejných financí spolu se systémem hodnocení rozpočtových politik – jako je Performance-based budgeting (PBB) vycházející z modelu OECD – s cílem zvýšit kvalitu veřejných výdajů na základě výraznějšího zohlednění výsledků při přidělování rozpočtových zdrojů; domnívá se, že dobrým příkladem PBB je sestavování rozpočtu s ohledem na rovnost pohlaví (gender budgeting), což je metoda, již navrhl a podporuje sám Parlament, která je různou měrou uplatňována na místní i centrální úrovni v různých členských státech a kterou je třeba uplatňovat koherentněji i na úrovni Společenství; žádá Komisi, aby vypracovala metody, pokyny a ukazatele PBB, které umožní srovnat a sblížit finanční a makroekonomické politiky členských států, a uznává, že takový krok vyžaduje větší zapojení, a tudíž i převzetí odpovědnosti ze strany informovaných občanů;

32.   oceňuje diskusi, kterou podnítila Komise o možných postupech zavedení aspektu kvality, účelnosti a efektivity do systému příjmů; zastává názor, že daňové reformy jednotlivých členských států mohou přispět k většímu růstu, pouze pokud budou zohledňovat konkrétní podmínky institucionálního a administrativního systému, výrobního systému a pracovního trhu (zejména míru zaměstnanosti a podíl stínové ekonomiky) každého členského státu;

33.   poukazuje na současné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o daňové zatížení a strukturu daní; připouští, že vzhledem k výhodám (rozšíření daňové základny) a nevýhodám (oslabení principu progresivního zdanění) spojeným s přechodem z přímého zdanění na nepřímou spotřební daň je obtížné vypracovat reformu daňového systému, která by jednoznačně přispěla k hospodářskému růstu; zdůrazňuje však, že některá společná opatření daňové reformy mohou významným způsobem podpořit účinnost daňového systému a příjmů z daní, zvýšit zaměstnanost, omezit deformace a posílit růst na úrovni Společenství, mimo jiné zejména:

34.   upozorňuje na skutečnost, že daňové reformy, jejichž smyslem je ozdravení systému veřejných financí, hospodářský růst, efektivnost, zjednodušení, odstranění deformací a boj proti daňovým únikům a daňovým rájům, budou účinnější, budou-li koordinovány a konsolidovány mezi členskými státy – a to především těmi, které jsou členy eurozóny – s přihlédnutím k potenciálu vnitřního trhu v oblasti rozvoje a konkurenceschopnosti;

35.   trvá na tom, že je zcela zásadní, aby složení veřejných výdajů bylo zaměřeno na udržitelný růst, a zdůrazňuje, že kvalita a účelnost investic do infrastruktury a lidského kapitálu s přednostním důrazem na služby veřejného zájmu vede na základě předchozího vymezení potřeb a složení obyvatelstva a při zohlednění politik usilujících o rovnost žen a mužů a demografických změn ke zvýšení produktivity a konkurenceschopnosti evropského hospodářství; připomíná, že tlak, kterému čelí služby sociální a zdravotní péče v důsledku stárnutí obyvatelstva, mohou omezit investice do zdravotní osvěty; zdůrazňuje, že je nutné reorganizovat veřejné výdaje na základě přerozdělení rozpočtových prostředků ve prospěch těch odvětví, která podporují růst, účinnějšího využívání veřejných zdrojů a funkční sítě integrující veřejný a soukromý sektor;

36.   upozorňuje na nutnost reformovat a modernizovat systémy veřejné správy, které jsou ústředním článkem systému veřejných výdajů a příjmů, a to způsobem, jenž zohlední kritéria účelnosti, efektivnosti, produktivity, odpovědnosti a hodnocení výsledků, bude odpovídat struktuře veřejné správy, národních a místních institucí členských států a řádně přihlédne k závazkům a příležitostem vyplývajícím z fungování Evropské unie, přičemž se zajistí, že veřejný sektor bude uplatňovat zdravou rozpočtovou politiku a přispěje ke konkurenceschopnosti hospodářství;

37.   zdůrazňuje zásadní význam řádného rozpočtového řízení založeného na souboru pravidel a postupů, jejichž cílem je stanovit, jak mají být veřejné rozpočty sestaveny, prováděny a monitorovány ve střednědobém horizontu s ohledem na finanční konsolidace členských států a reorganizace veřejných výdajů, přičemž součástí těchto pravidel a postupů je i metoda kontextové analýzy (na úrovni Společenství a na národní a místní úrovni) a stanovení cílů včetně posouzení dopadu (ex-ante i ex-post), ověření a vyhodnocení výsledků a adaptačních mechanismů podle PBB; domnívá se, že pravidla fiskálního řízení uplatňovaná členskými státy musí být z hlediska cílů a harmonogramu jejich plnění homogenní a že musí fungovat v rámci širšího kontextu – zejména pokud jde o členské státy eurozóny; dále se domnívá, že tato pravidla fiskálního řízení by měla být propojena s řízením hospodářství s cílem podpořit společná rozpočtová, hospodářská a investiční rozhodnutí, aby se zvýšila jejich účinnost, vzrostl multiplikační efekt a bylo dosaženo významných výsledků, což je obzvláště důležité v těžkých hospodářských situacích, jako je ta současná; domnívá se, že nekoordinovaným vnitrostátním plánům na oživení ekonomiky hrozí, že se budou navzájem neutralizovat; zastává proto názor, že vnitrostátní rozpočty musí být sestavovány na základě společných hospodářských výhledů a analýz;

38.   vyzývá Komisi a členské státy, aby v kontextu výše uvedených skutečností vypracovaly koordinační mechanismus dohledu a hodnocení kvality rozpočtových politik členských států, který by byl úzce propojen s mechanismy Paktu stability a růstu, v jehož rámci by se prováděly integrované pokyny Lisabonské strategie a který by se zakládal na systematickém podávání zpráv o kvalitě, na hodnocení kvality veřejných financí prostřednictvím systému PBB a na jejím pravidelném přezkumu;

o
o   o

39.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 780. (2) Úř. věst. C 304 E, 1.12.2005, s. 132. (3) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 569. (4) Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 125. (5) Přijaté texty, P6_TA(2008)0057. (6) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 422. (7) Úř. věst. C 287 E, 29.11.2007, s. 535. (8) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 441. (9) Úř. věst. C 74E, 24.3.2004, s. 746. (10) Přijaté texty, P6_TA(2008)0506.