Evropský parlament,

-   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 16. prosince 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů(1) uzavřenou mezi Parlamentem, Radou a Komisí,

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(2),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0491/2008),

A.   vzhledem k tomu, že uplatňování zásad demokracie a právního státu, které jsou zakotveny ve Smlouvě o ES, dává normotvůrci za úkol monitorovat uplatňování právních předpisů, které přijal,

B.   vzhledem k tomu, že Parlament, jakožto spolutvůrce právních předpisů, může jen stěží plnit svou úlohu, pokud jde o sledování provádění směrnice 2002/73/ES, protože Komise poskytuje jen málo informací; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu byly odeslány dopisy příslušným výborům národních parlamentů a orgánům pro rovnost žen a mužů, na něž odpovědělo 27 národních parlamentních shromáždění a 16 orgánů pro rovnost žen a mužů,

C.   vzhledem k tomu, že směrnice 2002/73/ES je významným mezníkem v procesu dosahování rovnosti žen a mužů a v boji proti diskriminaci založené na pohlaví ve společnosti jako celku,

D.   vzhledem k tomu, že Směrnice 2002/73/ES definuje přímou diskriminaci, nepřímou diskriminaci, obtěžování a sexuální obtěžování, zakázala diskriminaci zaměřenou proti ženám z důvodu těhotenství či mateřské dovolené a stanovila právo návratu na stejné nebo rovnocenné pracovní místo po skončení mateřské dovolené, otcovské dovolené či dovolené v případě osvojení, pokud jsou tato práva uznávána v daném členském státě,

E.   vzhledem k tomu, že členské státy přijaly mnoho závazků v souvislosti s provedením směrnice 2002/73/ES, k němuž mělo dojít nejpozději ke dni 5. října 2005, včetně:

F.   vzhledem k tomu, že pomalé či nekvalitní provádění směrnice 2002/73/ES by mohlo ohrozit naplňování Lisabonské strategie a plné uplatnění sociálního a hospodářského potenciálu Unie,

G.   vzhledem k tomu, že mnoho členských států se při provádění směrnice 2002/73/ES setkalo s obtížemi, zejména když do svých právních předpisů zaváděly konkrétní a odpovídající opatření ke zlepšení situace v oblasti rovnosti žen a mužů a omezení diskriminace, pokud jde o získávání práce, odbornou přípravu, postup v zaměstnání a pracovní podmínky,

H.   vzhledem k tomu, že rovnost mužů a žen by v těchto oblastech měla být brána v úvahu,

I.   vzhledem k tomu, že diskriminaci na základě pohlaví v ostatních sociálních a politických aspektech zhoršují přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů, zejména mezi takzvanými ženskými a mužskými hospodářskými odvětvími,

J.   vzhledem k tomu, že ekonomická nezávislost žen je základním předpokladem jejich emancipace, a zaměstnání respektující jejich práva je tedy zárukou jejich osobního rozvoje a sociálního začlenění, a legislativa týkající se rovného zacházení mužů a žen by tedy měla být zlepšena,

1.   vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala provádění směrnice 2002/73/ES a dodržování právních předpisů vyplývajících z jejího provedení a aby i nadále vyvíjela tlak na členské státy; zdůrazňuje, že je třeba poskytnout přiměřené zdroje s cílem dosáhnout těchto cílů;

2.   připomíná bod 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů, a zejména závazek Rady, že členské státy vybídne k tomu, aby vypracovávaly tabulky, z nichž bude zřejmá vzájemná souvislost mezi směrnicemi a vnitrostátními prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejňovaly; domnívá se, že dostupnost těchto srovnávacích tabulek by Komisi usnadnila splnění jejího úkolu, jímž je monitorovat provádění směrnice 2002/73/ES;

3.   konstatuje, že úzká spolupráce mezi příslušnými výbory národních parlamentů a Evropským parlamentem při monitorování provádění a uplatňování právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů by tuto otázku přiblížila občanům i politikům;

4.   oceňuje velký počet podrobných odpovědí, které v krátkém časovém intervalu obdržel od národních parlamentů a orgánů pro rovnost žen a mužů s ohledem na stav provádění a problémy, které jsou s ním spojené;

5.   vyjadřuje politování nad skutečností, že zpráva Komise určená Evropskému parlamentu a Radě, která má vycházet z informací poskytnutých členskými státy do konce roku 2005, dosud není k dispozici;

6.   s politováním konstatuje, že právní úprava v některých členských státech dostatečně jednoznačně a explicitně nepřejímá definice pojmů přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování a sexuálního obtěžování;

7.   je znepokojen skutečností, že v několika členských státech není rozsah zakázaných druhů diskriminace dostatečně široký, a není tudíž v souladu se směrnicí 2002/73/ES; připomíná, že k zakázané druhy diskriminace ovlivňují jak soukromý, tak i ve veřejný sektor;

8.   vyjadřuje politování nad skutečností, že některé vnitrostátní právní předpisy porušují zásadu účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, neboť stanovují horní hranici pro výši odškodnění či vyrovnání určených obětem diskriminace;

9.   upozorňuje na skutečnost, že méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou představuje diskriminaci; s politováním konstatuje, že některé členské státy dosud explicitně neuznaly právo na návrat na stejné nebo rovnocenné pracovní místo po skončení mateřské dovolené;

10.   vyzývá členské státy, aby zajistily plné, řádné a účinné provedení a náležité uplatňování všech ustanovení směrnice 2002/73/ES;

11.   vítá úsilí členských států, které rozšířily či dále posílily požadavky směrnice 2002/73/ES, a zejména pak iniciativy, které zavedly ochranu proti diskriminaci v nových sektorech společnosti;

12.   žádá členské státy, aby přijaly opatření na podporu zaměstnavatelů, kteří vytvářejí pracovní podmínky zabraňující sexuálnímu obtěžování a obtěžování založenému na pohlaví, a aby zavedly zvláštní postupy, které by takovému chování předcházely;

13.   naléhavě žádá členské státy, aby vybudovaly kapacity a zajistily orgánům pro rovnost žen a mužů podle směrnice 2002/73/ES dostatečné zdroje, a připomíná, že tato směrnice požaduje, aby byla zajištěna nezávislost těchto orgánů;

14.   konstatuje rozdílné přístupy k provádění článku 8a směrnice 2002/73/ES, což ukazuje na potřebu spolupráce členských států a výměny osvědčených postupů mezi nimi; je přesvědčen, že jak síť vnitrostátních orgánů pro rovnost žen a mužů, kterou vede Komise, tak obdobná síť Equinet jsou významnými nástroji pro posilování této spolupráce a pro prosazování jednotného uplatňování práva Společenství v oblasti rovného zacházení se ženami a muži;

15.   vítá záměr Komise vypracovat v roce 2009 studii o organizaci orgánů pro rovnost žen a mužů; vybízí Komisi a členské státy, aby vyhodnotily úroveň znalostí, jež mají občané EU o službách poskytovaných orgány pro rovnost žen a mužů, a aby zahájily informační kampaně, které by zlepšily povědomí o fungování těchto orgánů;

16.   upozorňuje na nízké povědomí o právech vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES mezi ženami, což lze vyvodit z malého počtu řízení a podaných stížností, jež se týkají této problematiky; vyzývá členské státy, odborové svazy, zaměstnavatele a nevládní organizace, aby zintenzivnily úsilí o posílení informovanosti žen o možnostech, které obětem diskriminace poskytují vnitrostátní právní předpisy platné od roku 2005;

17.   poukazuje na omezenou důvěru obětí diskriminace v soudní ochranu; vyzývá členské státy, aby zajistily, že poskytovaná pomoc bude nezávislá a bezplatná, aby posílily záruky pro oběti diskriminace a poskytly soudní ochranu obhájcům osob dovolávajících se směrnice 2002/73/ES a osobám, které svědčí v jejich prospěch;

18.   vyzývá Komisi, aby prověřila, zda členské státy zaručují, že obětem a sdružením a organizacím, které mají oprávněný zájem na dodržování směrnice 2002/73/ES, nebrání právní či jiné překážky, např. příliš krátké lhůty, v zahájení soudních řízení pro porušení předpisů na ochranu před diskriminací a rovnosti práv nebo, v případě obětí, ve vymáhání jejich platných nároků vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES v jiném správním řízení;

19.   uznává pozitivní dopady, které může mít úzká spolupráce mezi orgány pro rovnost žen a mužů a inspekcí práce na předcházení diskriminačnímu jednání a na vyhodnocování jeho výskytu; vyzývá členské státy, aby trvaly na odborné přípravě inspektorů práce s ohledem na nové povinnosti, které pro ně vyplývají z uplatňování směrnice 2002/73/ES, jakož i na nově zavedených nástrojích, jako je přesun důkazního břemene;

20.   zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou hrají nevládní organizace při poskytování pomoci obětem diskriminace; žádá orgány veřejné správy, aby vyčlenily zdroje na projekty zaměřené na zprostředkování a pomoc, jejichž provádění je komplexnější, než je tomu v případě osvětových kampaní;

21.   zdůrazňuje význam spolehlivých, srovnatelných a dostupných kvantitativních i kvalitativních ukazatelů, jakož i statistik odlišených podle pohlaví, pro zajištění řádného provádění výše uvedené směrnice a monitorování jejího uplatňování; naléhavě žádá orgány pro rovnost žen a mužů, aby zintenzivnily své úsilí v oblasti provádění nezávislých průzkumů veřejného mínění a zveřejňování zpráv a doporučení týkajících se všech otázek spojených s diskriminací; připomíná úlohu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, jehož úkolem je sbírat a analyzovat informace týkající se rovnosti žen a mužů, zvyšovat povědomí občanů EU o této rovnosti a rozvíjet metodologické nástroje podporující systematické zohledňování rovnosti žen a mužů;

22.   upozorňuje na skutečnost, že je třeba podporovat dialog mezi sociálními partnery, aby bylo zajištěno rovné zacházení pomocí sledování praxe na pracovištích, kolektivních smluv, kodexů chování, výzkumu a výměny zkušeností a osvědčených postupů;

23.   vybízí členské státy, aby podněcovaly zaměstnavatele k tomu, aby svým zaměstnancům a jejich zástupcům pravidelně poskytovali údaje o naplňování zásady rovného zacházení se ženami a s muži;

24.   vybízí členské státy, aby podněcovaly zaměstnavatele k tomu, aby svým zaměstnancům a jejich zástupcům pravidelně poskytovali údaje o otázkách rovnosti žen a mužů;

25.   zdůrazňuje, že je třeba zavést vnitrostátní mechanismy s cílem monitorovat uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci a práva návratu na pracovní místo po skončení mateřské dovolené, otcovské dovolené či dovolené udělené za účelem péče o závislé rodinné příslušníky;

26.   konstatuje, že přetrvávají rozdíly v odměňování, neboť výdělek žen je v průměru o 15 % nižší než výdělek mužů, že v letech 2000 až 2006 klesl tento rozdíl pouze o 1 % a že zastoupení žen ve vedoucích pozicích je stále mnohem nižší než zastoupení mužů; zdůrazňuje, že je třeba zavést vnitrostátní mechanismy s cílem monitorovat uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci, a vyzývá Komisi, aby obnovila plánování podpůrných opatření za tímto účelem a řádně přitom zohledňovala zásadu subsidiarity;

27.   zdůrazňuje, že je třeba podněcovat iniciativy přispívající k vytváření a provádění politik lidských zdrojů a pozitivních opatření, jež směřují k dosažení rovnosti žen a mužů v podnicích, a vybízí členské státy, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech zavedly povinnost podniků vytvářet a uplatňovat roční podnikové plány pro rovnost a zajistit, aby byly v orgánech podniku vyváženě zastoupeny ženy i muži;

28.   připomíná členským státům význam aktivního uplatňování zásady, podle níž je třeba systematicky zohledňovat rovnost žen a mužů a otázku vyvážení rodinného a profesního života při vytváření a uplatňování právních předpisů;

29.   zdůrazňuje, že je třeba odstraňovat konkrétní překážky, kterým čelí ženy a dívky se zdravotním postižením a rodiče zdravotně postižených dětí, pokud jde o rovný přístup ke vzdělávání a na trh práce, a že je zapotřebí přizpůsobit opatření tak, aby se hledisko rovnosti žen a mužů stalo součástí všech politik a aby byly zohledňovány zvláštní potřeby těchto skupin;

30.   zdůrazňuje, že je třeba zajistit větší flexibilitu při rodičovské dovolené, zejména pro rodiče zdravotně postižených dětí;

31.   vyzývá členské státy, aby cílenými opatřeními odstranily diskriminaci dívek a mladých žen při přechodu ze školy do zařízení pro odbornou přípravu a ze zařízení pro odbornou přípravu do profesního života a rovněž při návratu na trh práce po přestávce k péči o děti nebo příbuzné; upozorňuje na potřebu veřejných služeb péče o děti a ošetřovatelských služeb a pečovatelských služeb pro starší občany; upozorňuje členské státy na závazky, které v této oblasti přijaly na jednání na nejvyšší úrovni v Barceloně v roce 2002;

32.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, národním parlamentům a vnitrostátním orgánům pro rovnost žen a mužů.

(1) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1. (2) Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15.