Evropský parlament,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2005 o Srebrenici(1),

-   s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé, jež byla podepsána v Lucemburku dne 16. června 2008, a na to, že všem zemím západního Balkánu byla v roce 2003 na summitu EU v Soluni výhledově nabídnuta možnost členství v EU,

-   s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že v červenci 1995, obsadily bosenské město Srebrenica, které bylo v té době izolovanou enklávou prohlášenou rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů ze dne 16. dubna 1993 za chráněnou zónu, srbské oddíly vedené generálem Ratkem Mladičem a na pod dohledem tehdejšího prezidenta Republiky srbské Radovana Karadžiče,

B.   vzhledem k tomu, že během několika dnů krveprolití po pádu Srebrenice bylo více než muslimských 8 000 mužů a chlapců, kteří v této oblasti hledali bezpečí pod záštitou jednotek Organizace Spojených národů (UNPROFOR), hromadně popraveno jednotkami bosenských Srbů vedených generálem Mladičem a polovojenskými jednotkami, včetně neregulérních srbských policejních jednotek, které na bosenské území vstoupily ze Srbska; vzhledem k tomu, že téměř 25 000 žen, dětí a starších osob bylo nuceně deportováno, v důsledku čehož tato událost představuje nejhorší válečný zločin, k němuž v Evropě došlo od skončení druhé světové války,

C.   vzhledem k tomu, že se tato tragédie, prohlášená Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) za akt genocidy, odehrála v místě, které OSN prohlásila jako bezpečné útočiště, a proto je symbolem nemohoucnosti mezinárodního společenství zasáhnout do konfliktu a ochránit civilní obyvatelstvo,

D.   vzhledem k četným případům porušení Ženevských úmluv, jichž se dopustily jednotky bosenských Srbů na civilním obyvatelstvu Srebrenice, k nimž patřila deportace tisíců žen, dětí a starších osob a znásilnění velkého počtu žen,

E.   vzhledem k tomu, že navzdory značnému úsilí o vyhledání a exhumaci masových i jednotlivých hrobů a o identifikaci těl obětí, neumožňuje dosud provedené pátrání úplnou rekonstrukci událostí ve Srebrenici a v jejím okolí,

F.   vzhledem k tomu, že bez spravedlnosti nemůže být dosaženo skutečného míru a že naprostá a neomezená spolupráce s ICTY zůstává základním předpokladem k tomu, aby proces integrace zemí západního Balkánu do EU pokračoval,

G.   vzhledem k tomu, že generál bosenskosrbské armády Radislav Krstič je první osobou, která byla ICTY shledána vinnou z podněcování ke genocidě ve Srebrenici a z její podpory, avšak vzhledem k tomu, že nejdůležitější obviněná osoba, Ratko Mladič, je i téměř čtrnáct let od tragických událostí stále na svobodě, a vzhledem k tomu, že je třeba uvítat skutečnost, že Radovan Karadžič byl nyní vydán ICTY,

H.   vzhledem k tomu, že ustavení památného dne je nejvhodnějším způsobem, jak uctít památku obětí masakru a jak předat jasné poselství budoucím generacím,

1.   chce připomenout oběti krutých činů během válek v bývalé Jugoslávii a vzdát jim čest; vyjadřuje soustrast a solidaritu rodinám obětí, z nichž mnohým se nedostalo konečného potvrzení osudů jejich příbuzných; uznává, že tuto neutišitelnou bolest zhoršuje skutečnost, že se nepodařilo postavit před soud osoby odpovědné za tyto činy;

2.   vyzývá Radu a Komisi, aby náležitě uctily výročí genocidy ve Srebrenici-Potočari a podpořily návrh Parlamentu, aby byl 11. červenec uznán v celé EU jako den vzpomínky na genocidu spáchanou ve Srebrenici, a aby vyzvaly všechny země západního Balkánu k témuž kroku;

3.   vyzývá k vyvinutí dalšího úsilí k tomu, aby byly zbývající osoby na útěku postaveny před soud, vyjadřuje plnou podporu cenné a obtížné práci ICTY a zdůrazňuje, že postavení osob odpovědných za masakry ve Srebrenici a jejím okolí před soud je důležitým krokem na cestě k míru a stabilitě v tomto regionu; v tomto ohledu znovu opakuje, že je nutno věnovat větší pozornost válečným zločinům na vnitrostátní úrovni;

4.   zdůrazňuje, že politika usmíření je důležitou součástí evropského integračního procesu; zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hrají náboženské obce, sdělovací prostředky a vzdělávací systém v tomto procesu, neboť mohou civilním občanům všech etnik pomoci překonat napětí přetrvávající z minulosti a zahájit mírové a upřímné soužití v zájmu dosažení trvalého míru, stability a hospodářského růstu; naléhá na všechny země, aby nepolevovaly v úsilí o vyrovnání se složitou a pohnutou minulostí;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám členských států, vládě a parlamentu Bosny a Hercegoviny a jejím entitám a také vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.

(1) Úř. věst. C 157 E, 6.7.2006, s. 468.