Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2008/2197(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0033/2009

Předložené texty :

A6-0033/2009

Rozpravy :

PV 18/02/2009 - 19
CRE 18/02/2009 - 19

Hlasování :

PV 19/02/2009 - 9.2
CRE 19/02/2009 - 9.2
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2009)0076

Přijaté texty
PDF 327kWORD 105k
Čtvrtek, 19. února 2009 - Brusel
Úloha NATO v bezpečnostní struktuře EU
P6_TA(2009)0076A6-0033/2009

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. února 2009 o úloze NATO v bezpečnostní struktuře EU (2008/2197(INI))

Evropský parlament,

-   s ohledem na společné prohlášení EU a NATO ze dne 16. prosince 2002,

-   s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

-   s ohledem na Severoatlantickou smlouvu podepsanou ve Washingtonu dne 4. dubna 1949,

-   s ohledem na hlavu V Smlouvy o Evropské unii,

-   s ohledem na Lisabonskou smlouvu, která byla podepsána dne 13. prosince 2007 a ratifikována velkou většinou členských států Evropské unie,

-   s ohledem na komplexní rámec pro trvalé vztahy mezi EU a NATO, který uzavřeli generální tajemník Rady EU/vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a generální tajemník NATO dne 17. března 2003,

-   s ohledem na evropskou bezpečnostní strategii (EBS), kterou přijala Evropská rada dne 12. prosince 2003,

-   s ohledem na prohlášení ze summitu Severoatlantické rady, jež bylo vydáno v Bukurešti dne 3. dubna 2008,

-   s ohledem na zprávy o evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP), které zveřejnilo předsednictví Rady EU dne 11. prosince 2007 a 16. června 2008,

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 14. dubna 2005 k evropské bezpečnostní strategii(1), ze dne 16. listopadu 2006 o realizaci evropské bezpečnostní strategie v kontextu evropské bezpečnostní a obranné politiky(2), ze dne 25. dubna 2007 o transatlantických vztazích(3), ze dne 5. června 2008 o provádění evropské bezpečnostní strategie a EBOP(4) a ze dne 5. června 2008 o summitu EU a USA(5),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A6-0033/2009),

A.   vzhledem k tomu, že EU a NATO vycházejí ze společných hodnot, jako je svoboda, demokracie, lidská práva a právní stát, a že během své existence bránily vzniku válek na evropském území; vzhledem k tomu, že po zvolení nového prezidenta Spojených států narůstá na obou březích Atlantického oceánu konsenzus o klesající užitečnosti jaderných zbraní tváří v tvář současným hrozbám a začíná být pociťována naléhavá potřeba zmenšit velikost jaderných arzenálů v souladu se závazky přijatými podle článku VI Smlouvy o nešíření jaderných zbraní,

B.   vzhledem k tomu, že podle Charty Organizace spojených národů leží obecná odpovědnost za mezinárodní mír a bezpečnost na Radě bezpečnosti OSN; vzhledem k tomu, že Charta stanoví právní základ pro vznik NATO; vzhledem k tomu, že podpisem Severoatlantické smlouvy členské státy NATO potvrdily svou víru v účely a zásady Charty, zavázaly se zdržet se ve svých mezinárodních vztazích jakékoli hrozby nebo užití síly v rozporu s cíli Organizace spojených národů,

C.   vzhledem k tomu, že členské státy EU uznávají, že systém OSN je základním rámcem pro mezinárodní vztahy; vzhledem k tomu, že nadále usilují o zachování míru a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů i zásadami Helsinského závěrečného aktu a cíli Pařížské charty a o rozvoj a upevnění demokracie a právního státu, dodržování lidských práv a základních svobod; vzhledem k tomu, že členské státy EU stanovily jako prioritní opatření reformu a posílení Organizace spojených národů, aby byla tato organizace schopna plnit své úkoly a účinně jednat při řešení globálních výzev a reagovat na klíčové hrozby,

D.   vzhledem k tomu, že Severoatlantická aliance tvoří základ evropské vojenské bezpečnosti a že Evropská unie má vhodný potenciál na podporu její činnosti tak, aby posílení evropské obranyschopnosti a prohlubování spolupráce bylo prospěšné oběma organizacím,

E.   vzhledem k tomu, že součástí bezpečnostní struktury Evropy je rovněž Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a mezinárodní nástroje, jako je Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě,

F.   vzhledem k tomu, že NATO je mezivládní organizací demokratických národů, v nichž se uplatňuje zásada "civilní osoby přijímají rozhodnutí a branná moc je vykonává",

G.   vzhledem k tomu, že 94 procent obyvatel EU jsou občany zemí NATO, že 21 členských států EU z celkového počtu 27 jsou spojenci v NATO a 21 spojenců NATO z 26 jsou členskými státy EU, přičemž Turecko, dlouholetý spojenec v NATO, je kandidátem na přistoupení k Evropské unii,

H.   vzhledem k tomu, že v letech 2007 a 2008 přijala Evropská rada důležitá rozhodnutí v oblasti EBOP s cílem dále zlepšit její operativní schopnosti; vzhledem k tomu, že netrpělivě očekávaný vstup Lisabonské smlouvy v platnost přinese zásadní inovace EBOP, díky nimž bude evropská spolupráce v této oblasti koherentnější a účinnější,

I.   vzhledem k tomu, že EU a NATO musejí zlepšit vzájemnou spolupráci, umožnit co největší využití aktiv obou organizací a zajistit účinnou spolupráci tím, že se ukončí hašteření institucí,

J.   vzhledem k tomu, že ačkoli je NATO diskusním fórem i přirozenou volbou při společných vojenských operacích, kterých se účastní evropští a američtí spojenci, a kde se pro tyto operace volí vhodné řešení, konečná odpovědnost za mír a bezpečnost spočívá na Organizaci spojených národů,

K.   vzhledem k tomu, že vojenské jednotky a vybavení přidělené misím EBOP jsou víceméně stejné jako vojenské jednotky a vybavení přidělené pro operace NATO,

L.   vzhledem k tomu, že NATO jako celek není do operací EBOP zapojeno; vzhledem k tomu, že EU má při přípravě těchto operací volbu, zda využije či nevyužije zařízení a potenciál NATO, a to na základě tzv. ujednání "Berlin Plus",

M.   vzhledem k tomu, že spolupráce mezi EU a NATO, která spadá do rámce ujednání "Berlin Plus", až dosud nefungovala spolehlivě v důsledku neřešených problémů spojených se skutečností, že některé země jsou členy NATO, ale nikoli členy EU,

N.   vzhledem k tomu, že NATO a EU by měly mimo rámec ujednání "Berlin Plus" zajistit účinné zvládání krizových situací a měly by lépe spolupracovat s cílem nalézt co nejlepší řešení krizové situace, jako v Afghánistánu a v Kosovu,

O.   vzhledem k tomu, že obě organizace, EU a NATO, by měly dále zlepšovat vzájemné vztahy, přičemž EU by měla více zapojovat ty spojence NATO, kteří nejsou členskými státy EU, do EBOP, a NATO by na druhé straně mělo více zapojovat členské státy EU, které nejsou členy NATO, do jednání mezi EU a NATO; vzhledem k tomu, že vztahy mezi EU a NATO by měly být posíleny;

P.   vzhledem k tomu, že procesy rozšiřování NATO a EU, ačkoli se liší, by měly vést ke vzájemnému posilování, aby zajistily evropskému kontinentu stabilitu a prosperitu,

Q.   vzhledem k tomu, že významným aspektem vztahů mezi EU a NATO je podpora úsilí jednotlivých států rozvíjet a zajistit vojenský potenciál ke zvládání krizových situací při současném posilování obou organizací, což zdůrazňuje prvořadý úkol, jímž je zajištění územní ochrany a bezpečnostních zájmů členských zemí,

R.   vzhledem k tomu, že součinnost mezi EU a NATO by se v některých vojenských oblastech dala zlepšit prostřednictvím společných pilotních projektů,

S.   vzhledem k tomu, že kolektivní obrana Evropy vychází ze spojení konvenčních a jaderných sil, jež měly být důsledněji uzpůsobeny měnící se bezpečnostní situaci,

T.   vzhledem k tomu, že EU i NATO v současné době přehodnocují své bezpečnostní strategie (evropskou bezpečnostní strategii a prohlášení o bezpečnosti aliance),

U.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva dává civilní a vojenský potenciál všech členských států k dispozici EBOP, stanoví trvalou strukturovanou spolupráci v oblasti obrany mezi průkopnickou skupinou států, zavazuje státy k postupnému zlepšování vojenských kapacit, rozšiřuje úlohu Evropské obranné agentury, stanoví státům povinnost poskytnout pomoc jinému státu, je-li napaden (aniž by byla dotčena neutralita některých států nebo členství ostatních států v NATO), upravuje cíle Evropské unie (petersberské úkoly) tak, aby zahrnovaly boj proti terorismu, a trvá na vzájemné solidaritě v případě teroristického útoku či přírodní katastrofy,

Strategický přehled

1.   zdůrazňuje, že všechny politiky Evropské unie musí být plně v souladu s mezinárodním právem;

2.   zdůrazňuje, že smysl Evropské unie je budovat mír uvnitř i vně svých hranic závazkem k účinnému multilateralismu a dodržení litery i ducha Charty OSN; konstatuje, že účinná bezpečnostní strategie podporuje demokracii a ochranu základních práv; na druhou stranu konstatuje, že neúčinná bezpečnostní strategie vede ke zbytečnému lidskému utrpení; je toho názoru, že schopnost Evropské unie budovat mír závisí na rozvoji správné bezpečnostní strategie nebo politiky, včetně kapacit pro autonomní akci a účinného vztahu a vzájemného doplňování se s NATO;

3.   vyzývá proto EU, aby dále vysílala mise a zajišťovala přitom větší udržitelnost EBOP, a aby tak předcházela konfliktům, podporovala stabilitu a zmírnila situaci tam, kde je to zapotřebí, na základě společného konsenzu členských států EU nebo v rámci strukturované spolupráce; je přesvědčen, že je dále třeba, aby EU a NATO vyvíjely komplexní přístup ke zvládání krizí;

4.   uznává, že rozmanitost zájmů v Unii, která má 27 nebo potenciálně ještě více členských států, a tvoří tudíž pomyslnou mozaiku, jí vtiskuje jedinečný charakter a dává potenciál k tomu, aby zasahovala, vystupovala jako prostředník a poskytovala pomoc v různých částech světa; žádá, aby byly stávající nástroje EU pro zvládání krizí dále rozvíjeny, a doufá, že stávající vojenský potenciál členských států EU bude ucelenější, nákladově efektivnější a vojensky účinnější, neboť pouze tehdy bude Unie disponovat dostatečnými silami k využití svých jedinečných schopností v oblasti předcházení konfliktům a jejich řešení a k doplnění široké škály mechanismů na řešení civilních krizí;

5.   důrazně se staví za zvýšenou solidaritu mezi členskými státy EU při rozvoji společných bezpečnostních a obranných strategií;

6.   je přesvědčen, že silné a živé euro-atlantické partnerství je nejlepší zárukou bezpečnosti a stability v celé Evropě a zárukou dodržování zásad demokracie, lidských práv, právního státu a řádné správy;

7.   je přesvědčen, že demokratické svobody a zásady právního státu jsou odpovědí na přání lidí na celém světě; domnívá se, že z této vize by neměla být vyloučena žádná země ani národ, neboť každý člověk má právo žít v demokracii a v právním státě;

8.   vítá aktualizaci evropské bezpečnostní strategie jakožto součásti závazku Evropské unie, že vymezí a bude chránit evropské bezpečnostní zájmy a posílí účinný multilateralismus, a  poskytne tak Unii strategii pro řešení hrozeb 21. století; konstatuje, že skutečný, komplexní a demokratický konsensus mezi Evropskou unií a NATO je zásadním prvkem při provádění této strategie, který bude vycházet z konsensu mezi EU a Spojenými státy americkými v oblasti bezpečnosti, jenž bude odrážet jejich společné hodnoty, cíle a priority, jmenovitě prvořadý význam lidských práv a mezinárodního práva;

9.   upozorňuje na to, že tento přístup je stále důležitější s ohledem na nedávné události na Kavkaze, nový vývoj v Evropě ve vztazích k NATO, změnu ve vedení Spojených států amerických a zahájení prací na revizi strategické koncepce NATO;

10.   naléhavě žádá, aby se souběžně probíhající přezkumy bezpečnostních strategií EU a NATO nejen vzájemně doplňovaly, ale aby se i vzájemně sbližovaly a aby každý z nich řádně zohledňoval potenciál toho druhého;

11.   je toho názoru, že jak NATO, tak EU by měly přijmout za svůj dlouhodobý a společný cíl závazek, že vytvoří pro obyvatele svých členských států – i obecně – bezpečnější svět v souladu s literou i duchem Charty OSN, a měly by rovněž aktivně předcházet masovým zvěrstvům a regionálním konfliktům, které jsou stále příčinou velkého lidského utrpení, a reagovat na ně;

12.   trvá na tom, že všechny demokratické režimy by se měly sjednotit v úsilí zaměřeném na budování stability a míru pod záštitou Organizace spojených národů;

13.   uznává, že bezpečnost a rozvoj spolu navzájem souvisejí a neexistuje žádný jasný postup k dosažení udržitelného rozvoje v konfliktních oblastech, a poukazuje na to, že v praxi jsou všechny nástroje využívány souběžně; vyzývá proto Komisi, aby dále zkoumala význam dodržování pořadí vojenských a civilních zásahů v konfliktních oblastech a svá zjištění začlenila do svých bezpečnostních a rozvojových politik;

Vztah mezi NATO a bezpečnostní strukturou EU

14.   uznává důležitou úlohu NATO v bezpečnostní struktuře Evropy, a to jak v minulosti, tak i v současnosti; konstatuje, že pro většinu členských států EU, jež jsou rovněž spojenci v NATO, je aliance i nadále základem jejich kolektivní obrany a že bezpečnost Evropy jako celku bez ohledu na jednotlivé postoje jejích států nadále těží ze zachování transatlantické aliance; je proto toho názoru, že organizace budoucí kolektivní obrany EU by měla co nejvíce probíhat ve spolupráci s NATO; domnívá se, že USA a EU musí posílit svůj dvoustranný vztah a rozšířit jej na otázky týkající se míru a bezpečnosti;

15.   konstatuje, že bezpečnostní rizika moderního světa pramení z jevů jako mezinárodní terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, státy v úpadku, konflikty, jež uvízly na mrtvém bodě, organizovaný zločin, internetové hrozby, znehodnocování životního prostředí a s tím spojené ohrožení bezpečnosti, přírodní a jiné katastrofy; dále konstatuje, že tyto hrozby vyžadují pevnější partnerství a pozornost zaměřenou na posílení klíčových schopností EU a NATO a lepší koordinaci v oblasti plánování, technologií, vybavení a školení;

16.   zdůrazňuje rostoucí význam EBOP, která napomůže zlepšení schopnosti EU čelit stávajícím bezpečnostním hrozbám 21. století, zejména pokud jde o společné civilní a vojenské operace a opatření ke zvládání krizí, a to od opatření na předcházení krizím vedených zpravodajskými službami až po reformu bezpečnostního sektoru, reformu policie a soudnictví a vojenské akce;

17.   zastává názor, že EU a NATO by se mohly vzájemně posílit tím, že by mezi sebou nesoutěžily a více spolupracovaly na operacích při zvládání krizí na základě praktické dělby práce; je toho názoru, že rozhodnutí o tom, která organizace by měla kde rozmístit své síly, by mělo vycházet z politické vůle vyjádřené oběma organizacemi, z provozních potřeb a politické legitimity v dané situaci a ze schopnosti dané organizace zajistit mír a stabilitu; konstatuje, že spolupráce na přípravě nové evropské bezpečnostní strategie a nové strategické koncepce NATO má pro dosažení uvedeného cíle zásadní význam;

18.   je toho názoru, že Evropská unie musí rozvíjet svůj vlastní bezpečnostní a obranný potenciál, který umožní lepší sdílení zátěže se spojenci mimo Evropu a vhodnou reakci na bezpečnostní výzvy a hrozby, které se týkají pouze členských států EU;

19.   vyzývá EU, aby rozvíjela nástroje své bezpečnostní strategie, sahající od diplomatického předcházení krizím a hospodářské a rozvojové pomoci po civilní potenciál v oblasti stabilizace a obnovy, jakož i vojenské prostředky; kromě toho má za to, že by měly být v sousedství Evropské unie strategicky využity "měkké" mocenské nástroje;

20.   konstatuje, že ujednání "Berlin Plus", jež EU umožňuje přístup k prostředkům a kapacitám NATO, je zapotřebí zdokonalit, a umožnit tak oběma organizacím účinně poskytovat pomoc při současných krizích, které vyžadují komplexní civilní a vojenské řešení; považuje proto za nezbytné dále rozvíjet vztahy mezi NATO a EU, vytvořit trvalé struktury pro spolupráci, zachovat přitom nezávislost a autonomii obou organizací a nevylučovat účast všech členů NATO a všech členských států EU, které se budou chtít do těchto struktur zapojit;

21.   vyzývá Turecko, aby přestalo bránit spolupráci mezi EU a NATO;

22.   vyzývá EU, aby rámci příprav bílé knihy o evropské bezpečnosti a obraně vyhodnotila i konzistentnost vnějších operací Evropy, zvláště pokud jde o spolupráci s ostatními mezinárodními partnery v krizových oblastech;

Spolupráce mezi NATO a EU v oblasti bezpečnosti a obrany

23.   vřele vítá iniciativu Francie, pokud jde o její formální návrat do vojenských struktur NATO, a vítá rovněž úsilí, jež francouzské předsednictví vyvinulo v rámci Rady EU s cílem dále sblížit EU a NATO v reakci na nová bezpečnostní rizika; vítá úsilí francouzského předsednictví přijmout konkrétní iniciativy týkající se sdružování evropských obranných potenciálů; vítá také nově pozitivní přístup Spojených států amerických k upevňování obranného potenciálu EU;

24.   vyzývá členské státy obou organizací, aby byly při uplatňování partnerství mezi EU a NATO pružnější, více se zaměřily na plnění cílů a chovaly se pragmatičtěji; proto podporuje návrh francouzské vlády na vytvoření systematických kontaktů mezi generálními tajemníky NATO a Rady EU, zvláště aby se předešlo nedorozuměním v situacích, kdy EU a NATO působí společně v různých misích prováděných za stejným účelem a na stejném místě, jako v Kosovu a Afghánistánu;

25.   zdůrazňuje, že EU je klíčový partner NATO, a to s ohledem na zvláštní kombinace dostupných nástrojů: civilních operací, sankcí, humanitární pomoci, rozvojových a obchodních politik a politického dialogu; vyzývá proto EU a NATO, aby zdvojnásobily své úsilí o vybudování rámce pro integrovanou spolupráci v očekávání ratifikace Lisabonské smlouvy;

26.   uznává zásadní význam zdokonalení sdružené zpravodajské činnosti spojenců v NATO a partnerů EU;

27.   konstatuje, že občané EU podporují mise, které jsou zaměřeny na zmírnění utrpení lidí v oblastech konfliktů; konstatuje, že občané nejsou dostatečně informováni o misích, jichž se účastní EU a NATO, a o jejich účelu; vyzývá proto EU a NATO, aby zlepšily informovanost občanů o svých misích a o úloze, kterou tyto mise hrají při vytváření bezpečnosti a stability na celém světě;

28.   domnívá se, že za účelem upevnění vzájemné spolupráce by se měly NATO i Evropská unie soustředit na to, aby posílily svůj základní potenciál, zlepšily interoperabilitu a koordinovaly své doktríny, plánování, technologie, vybavení a metody výcviku;

Operační štáb EU

29.   podporuje zřízení stálého operačního štábu EU řízeného místopředsedou Komise/vysokým představitelem, v jehož mandátu je mj. plánování a provádění vojenských operací EBOP;

30.   zdůrazňuje, že zkušenosti nabyté v operacích EU dokazují, že trvalé plánování a schopnost řídit operace EU by zvýšily efektivitu a důvěryhodnost operací EU; připomíná, že tato struktura by nebyla – s ohledem na civilně-vojenské zaměření EU – zdvojením žádných jiných stávajících činností; dále připomíná, že hlavní štáb NATO je určen především k plánování vojenských operací, kdežto EU má k dispozici odborné znalosti v oblasti plánování a provádění civilních, vojenských i společných civilních a vojenských operací, jež žádný jiný globální aktér není schopen v současné době úspěšně provádět;

31.   zdůrazňuje, že operační štáb EU by měl doplnit současné velitelské struktury NATO a nenarušil by transatlantickou integritu NATO;

32.   navrhuje, aby po dohodě s NATO každý členský stát EU, který je členem NATO, vyčlenil síly, které lze nasazovat pouze pro operace EU, aby se předešlo tomu, že členové NATO, kteří nejsou členskými státy EU, budou nasazení těchto sil blokovat; domnívá se, že by se mělo předejít dvojitému využívání těchto sil;

Vojenský potenciál a výdaje

33.   je toho názoru, že společnou výzvou pro EU a NATO je využívání téhož vnitrostátního souboru zdrojů, a to pokud jde o pracovníky i vojenský potenciál; vyzývá EU a NATO, aby tyto omezené prostředky byly vynaloženy co nejefektivněji na zdolání nesnadných úkolů dnešní doby, aby se přitom předešlo zdvojování činností a podpořilo se jejich skloubení; zastává názor, že strategická přeprava vzdušnou cestou, která je konkrétním příkladem poměrně málo běžného a nákladného operativního prostředku, by měla být příležitostí ke spolupráci mezi členskými státy EU a NATO; vyzývá členské státy EU, aby sdružily, sdílely a společně rozvíjely svůj vojenský potenciál a předešly tak plýtvání, dosáhly úspor z rozsahu a posílily technologickou a průmyslovou základnu evropské obrany;

34.   je toho názoru, že kromě potřeby mnohem efektivněji využívat vojenské zdroje je pro evropskou bezpečnost zásadní v zájmu synergie lépe a účinněji koordinovat investice členských států EU na obranné účely; žádá významné zvýšení podílu společných nákladů na každé vojenské operaci NATO a EU; konstatuje, že existuje značný rozdíl, pokud jde o rozsah i efektivitu prostředků vynakládaných na vojenské účely, mezi evropskými členy NATO a USA; vyzývá EU, aby se zavázala ke spravedlivějšímu sdílení celkových nákladů; současně vyzývá USA k větší ochotě konzultovat se svými evropskými spojenci otázky spojené s mírem a bezpečností;

35.   uznává významný potenciální přínos Evropské obranné agentury, kterou posiluje Lisabonská smlouva, v otázkách nákladově efektivního zadávání zakázek a větší interoperability zbrojních systémů;

Soulad mezi členstvím v NATO a v EU

36.   trvá na tom, že všechny členské státy EU se musí bez jakékoli diskriminace účastnit společných zasedání EU a NATO; zdůrazňuje, že jednotnost hodnot a bezpečnostních opatření je zásadním faktorem zaručujícím mír, stabilitu a prosperitu v Evropě;

37.   navrhuje, že ti spojenci NATO, kteří jsou kandidáty na přistoupení k EU, by měli být více zapojováni do práce EBOP a Evropské obranné agentury;

38.   konstatuje, že je podstatné, aby se projednala a vyřešila otázka kompatibility mezi nečlenstvím v EU a členstvím v NATO a nečlenstvím v NATO a členstvím v EU tak, aby neuškodila fungování spolupráce mezi EU a NATO;

39.   vyjadřuje politování zejména nad tím, že turecko-kyperský spor nadále těžce narušuje rozvoj spolupráce mezi EU a NATO, neboť Turecko na jedné straně odmítá povolit účast Kypru v misích EBOP, které zahrnují zpravodajskou činnost a zdroje NATO, na druhé straně pak Kypr nesouhlasí se zapojením Turecka do celkového rozvoje EBOP v míře, která by odpovídala vojenské váze Turecka a jeho strategickému významu pro Evropu a transatlantickou alianci;

40.   vybízí Kypr jako členský stát EU, aby přezkoumal svůj politický postoj ke členství v Partnerství pro mír, a vyzývá členské státy NATO, aby nevyužily svého práva veta k tomu, aby zabránily členským státům EU stát se členy NATO;

41.   vítá skutečnost, že na bukurešťském summitu NATO spojenci uznali přínos silnější Evropy s větším potenciálem, a že aliance znovu potvrdila své odhodlání pokračovat v rozšiřování; konstatuje, že politika jedné evropské perspektivy, a tím pádem i projekt východního partnerství, má pro východní země zapojené do evropské politiky sousedství a vývoj jejich demokracie a právního státu značný význam;

42.   je toho názoru, že pokud jde o budoucí rozšiřování NATO, měla by být posuzována podstata každého jednotlivého případu; nicméně z důvodu evropských bezpečnostních zájmů by se stavěl proti rozšiřování organizace o kteroukoli zemi, jejíž členství by nenalezlo podporu u obyvatel nebo v níž by existovaly nedořešené územní spory s jejími sousedy;

43.   konstatuje, že pro mnoho sousedů EU je členství v NATO a členství v EU realistickým a slučitelným cílem, i kdyby jen v dlouhodobém výhledu;

44.   domnívá se, že EU a NATO musí udržovat realistický a upřímný dialog s Ruskem, který musí zahrnovat rovněž otázky týkající se lidských práv a právního státu, regionální bezpečnosti, energetiky, raketového obranného systému, nešíření zbraní hromadného ničení, snížení počtu ozbrojených sil a politiku pro oblast vesmíru; je toho názoru, že pokud by se Rusko stalo skutečně demokratickou zemí, která odmítá hrozbu vojenskou silou jako nástroj politického nátlaku na své sousedy, mohla by hloubka spolupráce mezi Ruskem a EU dosáhnout dosud nevídané míry, včetně možnosti, aby se Rusko stalo členem všech evropsko-atlantických struktur;

45.   těší se na příležitosti, které nabídne nadcházející summit NATO ve Štrasburku a Kehlu pořádaný u příležitosti 60. výročí jeho založení, k omlazení aliance a posílení jejích vztahů s Evropskou unií;

o
o   o

46.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům členských států EU a členských států NATO, parlamentnímu shromáždění NATO a generálním tajemníkům OSN, NATO, OBSE a Rady Evropy.

(1) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 580.
(2) Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 334.
(3) Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 670.
(4) Přijaté texty, P6_TA(2008)0255.
(5) Přijaté texty, P6_TA(2008)0256.

Právní upozornění - Ochrana soukromí