Rozpočtová kontrola fondů EU určených Afghánistánu
415k
106k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2009 o rozpočtové kontrole vynakládání finančních prostředků Evropské unie v Afghánistánu (2008/2152(INI))
- s ohledem na svá dřívější usnesení o Afghánistánu a zejména na své usnesení ze dne 8. července 2008(1),
- s ohledem na konference v Bonnu v roce 2001, Tokiu v roce 2002 a v Berlíně v roce 2004, během kterých se Spojené národy, Evropská unie a mezinárodní společenství zavázaly k mezinárodní pomoci v celkové výši více než 8 000 000 000 EUR pro Afghánistán; s ohledem na konferenci v Londýně v roce 2006, během které byl podepsán "Pakt pro Afghánistán",
- s ohledem na vnitrostátní strategii rozvoje, kterou na začátku roku 2008 potvrdila afghánská vláda a která je také strategií pro omezení chudoby v zemi,
- s ohledem na konferenci v Paříži konanou dne 12. června 2008, během které dárcovské země slíbily Afhgánistánu pomoc ve výši více než 21 000 000 000 USD,
- s ohledem na závazky, které přijala Evropská unie na výše uvedené konferenci v Paříži, týkající se účinnosti pomoci v Afghánistánu, a také na Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky přijatý v roce 2007,
- s ohledem na své usnesení ze dne 22. dubna 2008 obsahující připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie za rozpočtový rok 2006, oddíl III – Komise(2), a zejména jeho odstavce 181 až 200 (vnější akce, humanitární pomoc a rozvoj),
- s ohledem na strategický dokument na období 2003–2006 přijatý Komisí po dohodě s Parlamentem, který zdůrazňuje stabilitu a omezení chudoby,
- s ohledem na strategický dokument na období 2007–2013 a na víceletý orientační program na období 2007–2010 přijaté Komisí po dohodě s Parlamentem, přičemž podle víceletého orientačního programu má být Islámskému státu Afghánistán v rozpočtovém období 2007 až 2010 poskytnuto 610 000 000 EUR,
- s ohledem na návštěvu delegace EP, vyslané do Afghánistánu od 26. dubna do 1. května 2008, s cílem přezkoumat podmínky provádění pomoci Společenství a mezinárodní pomoci a na příslušnou zprávu mise,
- s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na jeho článek 53,
- s ohledem na články 285 až 287 Smlouvy o fungování Evropské unie týkající se Účetního dvora a také články 310 až 325 této Smlouvy týkající se finančních opatření, které vstoupí v platnost po ukončení procesu ratifikace Lisabonské smlouvy, pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství,
- s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 týkající se vyšetřování prováděného Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(4),
- s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí a na cíle stanovené Deklarací tisíciletí, kterou dne 8. září 2000 přijala OSN a podepsalo ji 189 zemí,
- s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI)(5),
- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
- s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a Rozpočtového výboru (A6-0488/2008),
A. vzhledem k tomu, že Afghánistán je již několik desetiletí téměř stále ve stavu konfliktu nebo války a že kromě obchodu s drogami a rozšířené korupce vyskytující se na všech úrovních správy se ústřední vláda odjakživa potýká s chatrnými strukturami a také s chybějící kapacitou a odbornými znalostmi a chronickým nedostatkem prostředků, kdy příjmy státního rozpočtu pokrývají sotva 30 % z jeho celkových výdajů,
B. vzhledem k tomu, že vážná situace v Afghánistánu vyžaduje rychlé zlepšení správy věcí veřejných, které je možné dosáhnout v rámci silnějšího státu, jenž bude schopen zajistit obyvatelstvu bezpečnost a dodržování zákonů a bude schopen vytvořit podmínky nezbytné pro udržitelný rozvoj země,
C. vzhledem k tomu, že v současné situaci globálního zpomalení hospodářství je zejména důležité zajistit účinnou kontrolu finančních prostředků, které EU poskytuje na rozvojovou spolupráci,
D. vzhledem k tomu, že čl. 25 odst. 1 písm. b) nástroje pro rozvojovou spolupráci stanoví podmínky pro poskytování rozpočtové podpory partnerským zemím,
E. vzhledem k tomu, že odpovědnost, transparentnost a řízení zaměřené na výsledek patří podle několika mezinárodních úmluv, včetně Pařížské deklarace o účinnosti pomoci, k hlavním zásadám rozvojové spolupráce,
F. vzhledem k tomu, že v Afghánistánu pochází 90 % veřejných prostředků z mezinárodní pomoci, což ukazuje na to, že tato země má významné potřeby a zároveň je velmi závislá na vnější pomoci,
Rozdělení pomoci EU
1. zdůrazňuje, že Unie je jedním z hlavních dárců rozvojové a a humanitární pomoci; připomíná, že Komise, která má od roku 2002 delegaci v Kábulu, rozhodla v období 2002 až 2007 poskytnout pomoc v celkové výši 1 400 000 000 EUR, z čehož 174 000 000 EUR je pomoc humanitární a přibližně 1 150 000 000 EUR už bylo vyplaceno, což představuje velmi vysokou míru vyplacených prostředků zhruba ve výši 81,5%;
2. bere na vědomí, že pomoc Unie se skládá z přímých a nepřímých podpor a pro období 2002 až 2007 přímá podpora Společenství, která představovala 70 % (970 000 000 EUR) z celkového množství podpor Společenství, byla poskytnuta přímo odděleními Komise ve formě úmluv o financování s afghánským státem, smluv s dodavateli služeb, dodávek nebo prací a úmluv o finančních podporách s mezinárodními organizacemi a s evropskými nebo místními nevládními organizacemi, a že nepřímá podpora je spravována hlavně Spojenými národy (13 % finančních prostředků) a Světovou bankou (17% finančních prostředků);
Prioritní oblasti pomoci
3. připomíná, že pro období 2003–2006 strategický dokument Komise pro Afghánistán usiluje o zavedení podmínek nezbytných pro udržitelný rozvoj a omezení chudoby, a zaměřil se na následující priority: reforma veřejné správy (212 000 000 EUR), boj proti obchodu s drogami (95 000 000 EUR), zajištění potravin (203 000 000 EUR), infrastruktura (90 000 000 EUR), zdravotnictví (50 000 000 EUR), uprchlíci (38 000 000 EUR), odminování (47 200 000 EUR); na období 2007–2013 navrhuje strategický dokument Komise pro Afghánistán dva dlouhodobé prioritní cíle, a to udržitelný rozvoj a boj proti chudobě;
4. konstatuje, že pro uskutečnění těchto dvou dlouhodobých prioritních cílů stanovených na období 2007–2013 jsou prioritními oblastmi pro přidělení podpor správa věcí veřejných, rozvoj venkova a zdravotnictví, a jako další neprioritní oblasti jsou stanoveny sociální ochrana, regionální spolupráce a projekty na odminování;
5. připomíná, že genderová rovnost a práva žen se považují za otázky klíčového významu, v rámci národní strategie rozvoje vypracované afghánskou vládou i národního strategického dokumentu na období 2007–2013, kterým se stanovuje, že genderová dimenze bude neoddělitelnou součástí plánování ve všech třech výše uvedených prioritních oblastech;
6. za účelem zvýšení prostředků vyčleněných na dva dlouhodobé prioritní cíle EU v Afghánistánu, tj. udržitelný rozvoj a boj proti chudobě, vyzývá Komisi, aby v průběhu přípravy víceletého orientačního programu (VOP) na období 2010–2013 zásadně změnila rozdělení prostředků Společenství mezi tři prioritní a tři neprioritní oblasti a směřovala je také na rozvoj infrastruktury a alternativní zdroje obživy, a přispěla tak ke snížení chudoby a usnadnila přechod hospodářství založeného na produkci opia na alternativní hospodářský a sociální systém; naléhavě proto žádá Komisi, aby zvýšila prostředky vyčleněné na zdravotnictví, vzdělávání a infrastrukturu; připomíná závazek EU týkající se plnění rozvojových cílů tisíciletí;
Bilance použití finančních prostředků Evropské unie
7. připomíná, že setkání, ke kterým došlo v rámci mise jeho delegace vyslané do Afghánistánu, poukázala na dva hlavní problémy při distribuci mezinárodní pomoci: slabá absorpční schopnost Afghánistánu z ekonomického a správního hlediska a nedostatečná koordinace mezi dárci a afghánskými orgány;
8. domnívá se, že nedostatečná koordinace je důsledkem chatrných vládních struktur a absence opravdové vládní strategie; domnívá se, že nelze popřít odpovědnost afghánských orgánů a politických představitelů při řízení všeobecných záležitostí země, a to ani v případě absence vládních strategií ani v případě správy velkých částek finančních prostředků, které jsou jim přiděleny; dodává, že mnohočetnost dárců a jejich snaha se zviditelnit, vedou velmi často k izolovaným vnitrostátním strategiím, v některých případech dokonce k duplicitě mezi různými vnitrostátními ministerstvy; domnívá se, že tato nedostatečná koordinace navíc podporuje korupci a neprospívá obnově země;
9. připomíná, že dohoda s Afghánistánem uzavřená mezi Islámským státem Afghánistán a mezinárodním společenstvím u příležitosti konference v Londýně v roce 2006 je vzájemně závazný rámec pro obnovu a budování státu v Afghánistánu;
10. vyjadřuje své znepokojení nad špatnou správou finanční podpory afghánskými ústředními správními orgány a nad nedostatkem transparentnosti při řízení této pomoci; považuje za mimořádně důležité, aby VOP na období 2010–2013 patřičně zohlednil konkrétní výsledky boje s korupcí a aby tomu odpovídajícím způsobem přizpůsobil pomoc EU;
11. je přesvědčen, že k prioritám afghánské vlády musí patřit právní stát a boj proti korupci a obchodování s drogami; domnívá se, že bez řádné správy věcí veřejných nemůže v Afghánistánu dojít k trvalému pokroku;
12. konstatuje však, že přes tyto strukturální slabiny odhodlání mezinárodního společenství a afghánské vlády umožnily zvýšit životní úroveň obyvatel;
13. připomíná že výsledkem návštěvy delegace Parlamentu bylo kladné hodnocení možností, které poskytuje pomoc EU prostřednictvím akcí Komise;
14. domnívá se zejména, že od pádu talibanského režimu došlo ke slibnému vývoji v oblasti zdravotnictví, školství a infrastruktury (hlavně silniční), dětská úmrtnost značně poklesla (z 22 % v roce 2001 na 12,9 % v roce 2006), vyšší počet Afghánců má přímý přístup k základní zdravotní péči (65 % v roce 2006 v porovnání s 9 % v roce 2001), projevují se první znaky pozitivního vývoje v oblasti školství a iniciativy ve prospěch rovnosti mužů a žen;
15. připomíná zejména velmi závažnou diskriminaci, které čelily ženy v Afghánistánu během talibanského režimu a odsuzuje veškeré právní, kulturní a náboženské zvyklosti, které diskriminují ženy, vylučují je z veřejného a politického života a izolují je v jejich každodenním životě; naléhavě vyzývá Komisi, aby s těmito zvyklostmi bojovala ve všech svých rozvojových akcích v této zemi;
16. zdůrazňuje, že je důležité bojovat proti všem formám dětské práce, proti obchodování s dětmi a násilí namířenému proti nim a zlepšit sociální ochranu nezletilých v Afghánistánu; vyzývá ke zřízení programů, které podpoří děti ve školní docházce a jež budou zahrnovat opatření zaměřená na platbu školních poplatků a programy na poskytování stravy ve školách;
17. bere na vědomí úsilí Komise co nejlépe zhodnotit svou činnost s afghánskými partnery; lituje však téměř úplné absence podpory Komise ze strany členských států v jejím záměru stanovování projektů;
18. domnívá se na základě soudních opatření týkajících se kontroly přímých a nepřímých podpor Společenství obsažených v dohodách podepsaných EU o správě podpor Společenství vyplácených prostřednictvím svěřeneckých fondů sdružujících více dárců, že Komise má k dispozici dostatek právních zdrojů, aby mohla obhajovat finanční zájmy EU v Afghánistánu; a očekává od ní, že vyhotoví základní seznam pozorovaných nesrovnalostí zjištěných na místě;
19. bere na vědomí, že Evropský účetní dvůr může při použití stejných ustanovení provádět kontroly příslušných mezinárodních organizací;
20. připomíná, že agentury Spojených národů i Světová banka mají vypracovaný systém správy věcí veřejných, srovnatelný se systémem fungujícím v Komisi, se specializovanými orgány pro finanční správu, interní audit, kontroly, externí audit, sledování trhů a boj proti podvodům a nesrovnalostem;
21. vítá nedávná zlepšení spolupráce mezi OSN – vedle ostatních mezinárodních organizací – a orgány EU, pokud jde o monitorování finančních prostředků poskytovaných na rozvojovou spolupráci; vyzývá k tomu, aby byl proces zlepšování spolupráce v blízké budoucnosti ještě prohlouben;
22. zdůrazňuje, že je třeba důkladněji monitorovat provádění rozvojové pomoci EU; vyzývá OSN a další mezinárodní organizace, které spravují finanční prostředky EU, aby plně spolupracovaly s Evropským účetním dvorem, úřadem OLAF a se Společnou inspekční jednotkou OSN;
23. podporuje úsilí Komise pomoci Afghánistánu a vítá její dlouhodobý závazek vůči této zemi; trvá na tom, že Komise by měla těsněji spolupracovat s OSN a se Světovou bankou včetně prostřednictvím spolupráce mezi Komisí, Účetním dvorem, úřadem OLAF a příslušnými agenturami OSN s cílem zajistit, aby byl příspěvek Komise do svěřeneckých fondů spravován transparentně; naléhavě žádá Komisi, aby Parlament odpovídajícím způsobem informovala;
24. zdůrazňuje potřebu zlepšit koordinaci dárců v Afghánistánu pod vedením UNAMA (Asistenční mise OSN v Afghánistánu) a domnívá se, že Komise by měla posílit koordinaci pomoci mezi členskými státy s cílem zlepšit účinnost a zvýšit viditelnost podpory EU;
Doporučení Koordinace a viditelnost mezinárodní pomoci
25. domnívá se, že je nutno vyvinou ještě větší úsilí v oblasti mezinárodní pomoci s cílem podporovat zavedení vnitrostátní afghánské strategie pro rozvoj a postupně zavést lepší koordinaci a účelnější metody při zavádění priorit rozvoje stanovených samotnými Afghánci; trvá na tom, aby orgány v Kábulu hrály důležitější roli v provádění rozvojových projektů, v boji proti korupci, zejména tím, že zlepší správu veřejných financí a vzdělání auditorů, zejména na ministerské a místní úrovni;
26. trvá na tom, aby se Komise zabývala znepokojivými nedostatky v koordinaci finanční pomoci EU Afghánistánu, které se vyskytují nejen mezi členskými státy a Komisí, ale také mezi členskými státy samotnými; vyzývá Komisi, aby vypracovala strategii, která by zapojila dárce a afghánské orgány a byla by zaměřena na zlepšení koordinace a komunikace mezi nimi;
27. zdůrazňuje velký význam koordinace dárcovské pomoci v Afghánistánu a zejména harmonizace postupů na základě vnitrostátních systémů; zdůrazňuje, že je třeba v Afghánistánu plně provádět tato opatření na zvýšení účinnosti pomoci, jakož i ostatní opatření stanovená v Pařížské deklaraci;
28. připomíná, že účinnost pomoci je hlavním principem rozvojové politiky EU; v tomto ohledu zdůrazňuje význam programu Komise zaměřeného na účinnost pomoci a bere na vědomí závěry Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a zahraniční věci ze dne 26. května 2008 týkající se účinnosti pomoci EU Afghánistánu;
29. bere na vědomí záměr převést na afghánské ministerstvo zdravotnictví finanční prostředky Komise určené na základní zdravotní péči; zdůrazňuje, že každé navýšení finančních prostředků spravovaných prostřednictvím afghánské vlády musí být doplněno budováním kapacit a jasnými kritérii pro očekávané výsledky včetně zvláštní podpory správě věcí veřejných na nižší než celostátní úrovni;
30. má pochybnosti o převádění finančních prostředků přes hlavní rozpočet afghánské vlády ("rozpočtová podpora"), jak to dělají svěřenecké fondy sdružující více dárců s příspěvky z rozpočtu Společenství, pokud se Afghánistán dosud nepovažuje za stát, který splnil požadavky EU, aby se mohl přímo účastnit programu rozpočtové podpory; domnívá se, že až tyto požadavky budou splněny, měla by být rozpočtová podpora poskytována na odvětvovém základě;
31. upozorňuje na čl. 25 odst. 1 písm. b) finančního nástroje, který požaduje, aby programy rozpočtové podpory byly doplněny podporou úsilí partnerských zemí o vytvoření parlamentní kontroly a auditorských kapacit a o zlepšení transparentnosti a veřejného přístupu k informacím; připomíná, že činnost v této oblasti by se měla vykonávat i v případech, kdy je rozpočtová podpora poskytována jinými dárci nebo svěřeneckými fondy sdružujícími více dárců, a zdůrazňuje významnou úlohu, kterou při monitorování této rozpočtové podpory mohou hrát organizace občanské společnosti;
32. zdůrazňuje, že je důležité vyhodnotit spolupráci společenství v Afghánistánu, jak to vyžaduje článek 33 finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci, a že tato hodnocení musí stát na pevných základech, týkat se koordinace dárcovské pomoci a zahrnovat aspekty, jako jsou vstupní činnosti a řetězec výsledků (vstup, účinek, dopad); vyzývá k tomu, aby výsledky hodnocení byly využity při formulování následných činností spolupráce;
33. považuje za zásadní, vzhledem k důležitosti pomoci Společenství v poměru k celkové mezinárodní pomoci, aby se viditelnost akcí EU, jak v místě, tak vzhledem k evropským občanům zlepšila; domnívá se, že EU musí hrát klíčovou roli v oblastech dialogu, orientace a pomoci v rozhodování ve vztazích s afghánskou vládou, vnitrostátní a regionální správou a mezinárodním společenstvím dárců; očekává, že Komise zahájí všeobecnou reflexi ohledně budoucí správy přímých podpor afghánskými orgány;
34. vyzývá afghánskou vládu, aby zajistila, aby národní akční plán pro afghánské ženy (NAPWA), který byl nedávno přijat, získal dostatečné finanční prostředky a byl prováděn ve spolupráci s občanskou společností a ženskými organizacemi; zároveň vyzývá Komisi, aby zajistila, aby její opatření na podporu genderové rovnosti byla transparentní a v souladu s dalšími podobnými opatřeními, která provádí ostatní dárci v Afghánistánu; v tomto smyslu vyzývá Komisi k předložení zprávy, v jejímž rámci se přezkoumá, do jaké míry byla v současnosti zohledňována genderová rovnost při plánování celkové finanční pomoci poskytované EU;
Prioritní oblasti pomoci
35. vybízí Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy posílila oblasti, do kterých zasahuje s cílem vyřešit prioritní problémy dotýkající se každodenního života, zdraví, bezpečnosti, přístupu k veřejným službám a základnímu vzdělávání;
36. domnívá se, že priority vyčíslené ve strategickém dokumentu země na období 2007–2013 jsou v souladu s potřebami afghánské společnosti; zdůrazňuje potřebu zaměřit pozornost na reformu systému trestního soudnictví včetně policie, vězeňských praktik a soudnictví, zajistit dodržování lidských práv, zejména práv žen a dětí, a boj proti chudobě včetně rozvoje venkova a řešení základního problému spočívající v produkci opia; vítá záměr Komise zaměřit se na správu věcí veřejných a požaduje nové podněty pro opatření pro vyrovnání se s minulostí v souladu s akčním plánem afghánské vlády pro mír, spravedlnost a usmíření;
37. zdůrazňuje nutnost navýšit rozvojovou pomoc pro Afghánistán a také zvýšit její účinnost; znovu potvrzuje, že pomoc by měla navýšit vlastní kapacity a že musí být spravedlivě rozdělena v celé zemi na základě posouzených sociálně-ekonomických potřeb; bere na vědomí doporučení učiněná v tomto smyslu na konferenci v Paříži a uvedená ve zprávě Agentury pro koordinaci afghánské obnovy; naléhavě žádá Výbor pro rozpočtovou kontrolu, aby zahrnul hodnocení toho, do jaké míry byla správně a účinně použita finanční podpora policejní mise EU v Afghánistánu;
38. upozorňuje na dva konkrétní problémy, kterými je naléhavě nutno se zabývat, a to rozvoj zemědělství s cílem odvrátit případnou humanitární krizi, která by mohla zhoršit již tak nestálou bezpečnostní situaci, a rozvoj politik a programů zabývajících se hlavními sociálními a zdravotními problémy způsobenými drogovou závislostí a zaměřených zejména na ženy a jejich rodiny;
Kontrola vynakládání finančních prostředků EU
39. očekává od Komise, že posílí své kontroly účinnosti správy finanční pomoci EU a zejména jejího vlastního příspěvku do svěřeneckých fondů;
40. žádá Komisi, aby předložila Parlamentu výroční zprávu obsahující hodnocení účinnosti a dopadu pomoci, odůvodněné prohlášení o zajištění rozepsané podle typu pomoci, o legalitě a řádnosti financovaných a spolufinancovaných operací a také informace o podílu kontrolovaných výdajů podle typu podpory, o typech zjištěných nesrovnalostí a o přijatých opatřeních;
41. připomíná nařízení (ES) č. 1073/1999 a trvá na tom, aby veškeré informace o podvodech nebo závažných nesrovnalostech majících dopad na vynakládání evropských finančních prostředků byly neodkladně posílány úřadu OLAF;
42. naléhavě žádá, aby Komise a úřad OLAF přijaly iniciativy pro posílení operativních styků s Integrity Departement Světové banky, zejména v rámci financování prostřednictvím svěřeneckého fondu, a žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost provádění společných vyšetřování, případně v koordinaci s agenturami Spojených národů;
43. vyjadřuje mimořádnou obavu ohledně rizik, kterým jsou vystaveni pracovníci v oblasti rozvojové spolupráce v Afghánistánu – tato rizika byla ještě zdůrazněna úmrtím čtyř z těchto pracovníků v srpnu 2008; domnívá se, že bezpečnost civilních humanitárních pracovníků je ohrožena tím, že neexistuje jasný rozdíl mezi vojenskými a civilními pracovníky, protože vojenské provinční rekonstrukční týmy jsou využívány k vykonávání rozvojových činností v provinciích; vyzývá tedy, aby se znovu začalo jasně rozlišovat mezi vojenskými a civilními pracovníky;
44. domnívá se, že zhoršení bezpečnosti bude představovat vážné problémy pro zaměstnance delegace Komise v Kábulu a zvýší správní náklady na provádění projektů podporovaných Komisí; vyzývá Komisi, aby posílila počet zaměstnanců této delegace a zaměstnala více a lépe kvalifikované pracovníky, kteří jsou schopni provádět všechna ověření a audity a nezbytné kontroly, vzhledem k situaci v Afghánistánu;
45. požaduje, aby byly poskytnuty odpovídající finanční prostředky pro krytí bezpečnostních nákladů v rámci projektů Komise, aby byla zajištěna ochrana humanitárních pracovníků a rovněž aby v rámci legitimního řízení bezpečnosti nebyly peníze použity na účely, které nesouvisejí s cíli projektů a jejich realizací;
46. vyjadřuje zvláštní uznání znamenité práci vykonané pracovníky delegace Komise v Kábulu a žádá značné posílení současných bezpečnostních opatření a také zlepšení pracovních podmínek;
Podpora rozvoje kapacity afghánské správy
47. vítá snahy afghánských orgánů o zlepšení správních a finančních mechanismů, které by vedly k jejich převzetí odpovědnosti v těchto oblastech, domnívá se však, že proto, aby se tento proces stal udržitelným, je třeba, aby tyto snahy byly více sladěny; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby afghánské úřady pokračovaly v boji proti korupci a aby uplatňovaly účinné politiky ke zlepšení sociální situace a životních podmínek, vzdělání a zdraví obyvatelstva a aby se pozornost zaměřila zvláště na způsoby zapojení okrajových skupin obyvatelstva a žen do rozhodování;
48. považuje za podstatné více posílit akce a programy, které mají za cíl zlepšit řádnou správu věcí veřejných a účinnost afghánské správy, a také boj proti všem formám korupce; bere na vědomí úsilí, které EU vynaložila, aby potlačila korupci afghánských úředníků tím, že věnovala část rozpočtu na jejich školení a odměny, a vyzývá Komisi, aby pokračovala ve školicích akcích pro pracovníky správy a policie;
49. žádá, aby byla v Afghánistánu organizována školení podobná školením organizovaným úřady OLAF a EuropAid pro úředníky v afrických zemích na téma "ochrana a optimalizace veřejných finančních prostředků – spolupráce mezi vnitrostátními a mezinárodními orgány";
50. žádá, aby afghánská vláda poskytla mezinárodnímu společenství vetší transparentnost v přidělování daňových prostředků provinciím, okresům a místním orgánům a zajistila větší účast těchto orgánů v zavádění politik pro vnitrostátní rozvoj, a aby afghánská vláda přiměřeným způsobem informovala afghánský parlament o využívání mezinárodní pomoci;
51. naléhavě žádá Komisi, členské státy a afghánskou vládu, aby zajistily, aby jejich programy a činnosti, především na úrovni provincií, byly plně koordinovány s afghánskou vnitrostátní rozvojovou strategií a odpovídaly závazkům, které všechny strany přijaly u příležitosti konference v Paříži;
52. uznává význam provinčních rekonstrukčních týmů a činnosti afghánských bezpečnostních sil; uvědomuje si nicméně, jaké překážky brání v účinnosti pomoci, pokud jde o prosazování rozvoje v Afghánistánu prostřednictvím občansko-vojenských institucí, a vyzývá k maximální účasti afghánských nevládních organizací a organizací občanské společnosti, afghánské vlády a mezinárodních agentur;
53. lituje, že vztahy mezi nestátními subjekty a afghánskou vládou nejsou vždy bez problémů, a žádá, aby bylo ke zlepšení těchto vztahů vynaloženo maximální úsilí; upozorňuje také, že je třeba po konzultaci s nestátními subjekty stanovit na vnitrostátní úrovni úzce vymezenou definici neziskových nestátních subjektů;
54. podporuje veškerou iniciativu, která má za cíl sblížit meziparlamentní delegace a obě komory afghánského Parlamentu (Wolesi Jirga a Meshrano Jirga), s cílem podpořit řádnou správu věcí veřejných na úrovni parlamentu;
55. připomíná iniciativu podporovat v rámci rozpočtu na rok 2008 budování demokracie s parlamenty ve třetích zemích a je odhodlán příslušné zdroje využít ke zlepšení schopnosti afghánského parlamentu přijímat právní předpisy a sledovat výkonnou složku státní správy a plně zastupovat afghánský lid;
56. zdůrazňuje nutnost upřednostnit podporu rozvoje politických stran, skupin zaměřených na řešení otázek v rámci Národního shromáždění, občanské společnosti a médií; domnívá se, že mezinárodní společenství má povinnost úplně či částečně financovat rozpočet na volby a poskytnout pomoc při provádění všech ustanovení afghánského volebního zákona včetně ustanovení týkajících se prověřování kandidátů;
57. vyzývá Komisi a afghánskou vládu, aby se zřetelem na nadcházející prezidentské a parlamentní volby, které se mají konat v roce 2009 a 2010, nadále podporovaly a poskytovaly přiměřené finanční prostředky na opatření na prosazování politické emancipace žen, zejména v regionech, s ohledem na to, že během posledních voleb do provinčních rad se ukázalo, že nebyl k dispozici dostatečný počet kandidátek na obsazení 124 křesel určených v provinčních radách pro ženy;
58. domnívá se, že by Komise měla zvýšit prostředky připravené pro boj proti obchodování s drogami, a doporučuje, aby společenství dárců vyvinulo veškeré nezbytné úsilí k zajištěné toho, aby zavedení náhradních plodin poskytovalo producentům dostatečné příjmy, aby úplně přestali pěstovat mák;
59. připomíná své doporučení Radě ze dne 25. října 2007 k výrobě opia pro léčebné účely v Afghánistánu(6) a zároveň se v rámci integrovaných programů rozvoje staví proti využívání fumigace jako způsobu likvidace máku v Afghánistánu a nabízí svou pomoc při projednávání možností a proveditelnosti vědeckého pilotního projektu "Mák pro lékařství";
o o o
60. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Afghánské islámské republiky.
Rovné zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky
230k
69k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2009 o provádění a uplatňování směrnice 2002/73/ES o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (2008/2039(INI))
- s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 16. prosince 2003 o zdokonalení tvorby právních předpisů(1) uzavřenou mezi Parlamentem, Radou a Komisí,
- s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky(2),
- s ohledem na článek 45 jednacího řádu,
- s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0491/2008),
A. vzhledem k tomu, že uplatňování zásad demokracie a právního státu, které jsou zakotveny ve Smlouvě o ES, dává normotvůrci za úkol monitorovat uplatňování právních předpisů, které přijal,
B. vzhledem k tomu, že Parlament, jakožto spolutvůrce právních předpisů, může jen stěží plnit svou úlohu, pokud jde o sledování provádění směrnice 2002/73/ES, protože Komise poskytuje jen málo informací; vzhledem k tomu, že z tohoto důvodu byly odeslány dopisy příslušným výborům národních parlamentů a orgánům pro rovnost žen a mužů, na něž odpovědělo 27 národních parlamentních shromáždění a 16 orgánů pro rovnost žen a mužů,
C. vzhledem k tomu, že směrnice 2002/73/ES je významným mezníkem v procesu dosahování rovnosti žen a mužů a v boji proti diskriminaci založené na pohlaví ve společnosti jako celku,
D. vzhledem k tomu, že Směrnice 2002/73/ES definuje přímou diskriminaci, nepřímou diskriminaci, obtěžování a sexuální obtěžování, zakázala diskriminaci zaměřenou proti ženám z důvodu těhotenství či mateřské dovolené a stanovila právo návratu na stejné nebo rovnocenné pracovní místo po skončení mateřské dovolené, otcovské dovolené či dovolené v případě osvojení, pokud jsou tato práva uznávána v daném členském státě,
E. vzhledem k tomu, že členské státy přijaly mnoho závazků v souvislosti s provedením směrnice 2002/73/ES, k němuž mělo dojít nejpozději ke dni 5. října 2005, včetně:
-
určení jednoho nebo několika subjektů pověřených prosazováním, analýzou, sledováním a podporou rovného zacházení s muži a ženami,
-
podporu dialogu mezi sociálními partnery s cílem podpořit rovné zacházení, včetně sledování praxe na pracovištích, kolektivních smluv atd.,
-
prosazování dialogu s příslušnými nevládními organizacemi za účelem podpory zásady rovného zacházení,
-
organizovanou a systematickou podporu rovného zacházení pro muže a ženy na pracovišti, např. prostřednictvím podnikových zpráv o zajišťování rovných příležitostí, které by pravidelně poskytovaly informace o rovném zacházení mužů a žen;
-
přijetí účinných opatření s cílem zajistit, aby se uplatňovaly skutečné sankce v případě porušování této směrnice, přičemž u těchto sankcí nelze omezit odškodnění obětí předem stanovenou horní hranicí, kromě několika přesně vymezených případů,
-
zajištění toho, aby osoby, které obětem diskriminace na základě pohlaví a obtěžování poskytují podporu, byly obdobně chráněny proti nepříznivému zacházení,
-
oznamování Komisi každé čtyři roky, jaká opatření byla přijata s cílem poskytnout konkrétní výhody usnadňující profesní zapojení méně zastoupeného pohlaví a jak jsou tato opatření uplatňována,
-
zajištění toho, aby ustanovení smluv či dohod, která jsou v rozporu s touto směrnicí, byla pozměněna nebo prohlášena za neúčinná a neplatná,
F. vzhledem k tomu, že pomalé či nekvalitní provádění směrnice 2002/73/ES by mohlo ohrozit naplňování Lisabonské strategie a plné uplatnění sociálního a hospodářského potenciálu Unie,
G. vzhledem k tomu, že mnoho členských států se při provádění směrnice 2002/73/ES setkalo s obtížemi, zejména když do svých právních předpisů zaváděly konkrétní a odpovídající opatření ke zlepšení situace v oblasti rovnosti žen a mužů a omezení diskriminace, pokud jde o získávání práce, odbornou přípravu, postup v zaměstnání a pracovní podmínky,
H. vzhledem k tomu, že rovnost mužů a žen by v těchto oblastech měla být brána v úvahu,
I. vzhledem k tomu, že diskriminaci na základě pohlaví v ostatních sociálních a politických aspektech zhoršují přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů, zejména mezi takzvanými ženskými a mužskými hospodářskými odvětvími,
J. vzhledem k tomu, že ekonomická nezávislost žen je základním předpokladem jejich emancipace, a zaměstnání respektující jejich práva je tedy zárukou jejich osobního rozvoje a sociálního začlenění, a legislativa týkající se rovného zacházení mužů a žen by tedy měla být zlepšena,
1. vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala provádění směrnice 2002/73/ES a dodržování právních předpisů vyplývajících z jejího provedení a aby i nadále vyvíjela tlak na členské státy; zdůrazňuje, že je třeba poskytnout přiměřené zdroje s cílem dosáhnout těchto cílů;
2. připomíná bod 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů, a zejména závazek Rady, že členské státy vybídne k tomu, aby vypracovávaly tabulky, z nichž bude zřejmá vzájemná souvislost mezi směrnicemi a vnitrostátními prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejňovaly; domnívá se, že dostupnost těchto srovnávacích tabulek by Komisi usnadnila splnění jejího úkolu, jímž je monitorovat provádění směrnice 2002/73/ES;
3. konstatuje, že úzká spolupráce mezi příslušnými výbory národních parlamentů a Evropským parlamentem při monitorování provádění a uplatňování právních předpisů týkajících se rovnosti žen a mužů by tuto otázku přiblížila občanům i politikům;
4. oceňuje velký počet podrobných odpovědí, které v krátkém časovém intervalu obdržel od národních parlamentů a orgánů pro rovnost žen a mužů s ohledem na stav provádění a problémy, které jsou s ním spojené;
5. vyjadřuje politování nad skutečností, že zpráva Komise určená Evropskému parlamentu a Radě, která má vycházet z informací poskytnutých členskými státy do konce roku 2005, dosud není k dispozici;
6. s politováním konstatuje, že právní úprava v některých členských státech dostatečně jednoznačně a explicitně nepřejímá definice pojmů přímé a nepřímé diskriminace, obtěžování a sexuálního obtěžování;
7. je znepokojen skutečností, že v několika členských státech není rozsah zakázaných druhů diskriminace dostatečně široký, a není tudíž v souladu se směrnicí 2002/73/ES; připomíná, že k zakázané druhy diskriminace ovlivňují jak soukromý, tak i ve veřejný sektor;
8. vyjadřuje politování nad skutečností, že některé vnitrostátní právní předpisy porušují zásadu účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, neboť stanovují horní hranici pro výši odškodnění či vyrovnání určených obětem diskriminace;
9. upozorňuje na skutečnost, že méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou představuje diskriminaci; s politováním konstatuje, že některé členské státy dosud explicitně neuznaly právo na návrat na stejné nebo rovnocenné pracovní místo po skončení mateřské dovolené;
10. vyzývá členské státy, aby zajistily plné, řádné a účinné provedení a náležité uplatňování všech ustanovení směrnice 2002/73/ES;
11. vítá úsilí členských států, které rozšířily či dále posílily požadavky směrnice 2002/73/ES, a zejména pak iniciativy, které zavedly ochranu proti diskriminaci v nových sektorech společnosti;
12. žádá členské státy, aby přijaly opatření na podporu zaměstnavatelů, kteří vytvářejí pracovní podmínky zabraňující sexuálnímu obtěžování a obtěžování založenému na pohlaví, a aby zavedly zvláštní postupy, které by takovému chování předcházely;
13. naléhavě žádá členské státy, aby vybudovaly kapacity a zajistily orgánům pro rovnost žen a mužů podle směrnice 2002/73/ES dostatečné zdroje, a připomíná, že tato směrnice požaduje, aby byla zajištěna nezávislost těchto orgánů;
14. konstatuje rozdílné přístupy k provádění článku 8a směrnice 2002/73/ES, což ukazuje na potřebu spolupráce členských států a výměny osvědčených postupů mezi nimi; je přesvědčen, že jak síť vnitrostátních orgánů pro rovnost žen a mužů, kterou vede Komise, tak obdobná síť Equinet jsou významnými nástroji pro posilování této spolupráce a pro prosazování jednotného uplatňování práva Společenství v oblasti rovného zacházení se ženami a muži;
15. vítá záměr Komise vypracovat v roce 2009 studii o organizaci orgánů pro rovnost žen a mužů; vybízí Komisi a členské státy, aby vyhodnotily úroveň znalostí, jež mají občané EU o službách poskytovaných orgány pro rovnost žen a mužů, a aby zahájily informační kampaně, které by zlepšily povědomí o fungování těchto orgánů;
16. upozorňuje na nízké povědomí o právech vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES mezi ženami, což lze vyvodit z malého počtu řízení a podaných stížností, jež se týkají této problematiky; vyzývá členské státy, odborové svazy, zaměstnavatele a nevládní organizace, aby zintenzivnily úsilí o posílení informovanosti žen o možnostech, které obětem diskriminace poskytují vnitrostátní právní předpisy platné od roku 2005;
17. poukazuje na omezenou důvěru obětí diskriminace v soudní ochranu; vyzývá členské státy, aby zajistily, že poskytovaná pomoc bude nezávislá a bezplatná, aby posílily záruky pro oběti diskriminace a poskytly soudní ochranu obhájcům osob dovolávajících se směrnice 2002/73/ES a osobám, které svědčí v jejich prospěch;
18. vyzývá Komisi, aby prověřila, zda členské státy zaručují, že obětem a sdružením a organizacím, které mají oprávněný zájem na dodržování směrnice 2002/73/ES, nebrání právní či jiné překážky, např. příliš krátké lhůty, v zahájení soudních řízení pro porušení předpisů na ochranu před diskriminací a rovnosti práv nebo, v případě obětí, ve vymáhání jejich platných nároků vyplývajících ze směrnice 2002/73/ES v jiném správním řízení;
19. uznává pozitivní dopady, které může mít úzká spolupráce mezi orgány pro rovnost žen a mužů a inspekcí práce na předcházení diskriminačnímu jednání a na vyhodnocování jeho výskytu; vyzývá členské státy, aby trvaly na odborné přípravě inspektorů práce s ohledem na nové povinnosti, které pro ně vyplývají z uplatňování směrnice 2002/73/ES, jakož i na nově zavedených nástrojích, jako je přesun důkazního břemene;
20. zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou hrají nevládní organizace při poskytování pomoci obětem diskriminace; žádá orgány veřejné správy, aby vyčlenily zdroje na projekty zaměřené na zprostředkování a pomoc, jejichž provádění je komplexnější, než je tomu v případě osvětových kampaní;
21. zdůrazňuje význam spolehlivých, srovnatelných a dostupných kvantitativních i kvalitativních ukazatelů, jakož i statistik odlišených podle pohlaví, pro zajištění řádného provádění výše uvedené směrnice a monitorování jejího uplatňování; naléhavě žádá orgány pro rovnost žen a mužů, aby zintenzivnily své úsilí v oblasti provádění nezávislých průzkumů veřejného mínění a zveřejňování zpráv a doporučení týkajících se všech otázek spojených s diskriminací; připomíná úlohu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, jehož úkolem je sbírat a analyzovat informace týkající se rovnosti žen a mužů, zvyšovat povědomí občanů EU o této rovnosti a rozvíjet metodologické nástroje podporující systematické zohledňování rovnosti žen a mužů;
22. upozorňuje na skutečnost, že je třeba podporovat dialog mezi sociálními partnery, aby bylo zajištěno rovné zacházení pomocí sledování praxe na pracovištích, kolektivních smluv, kodexů chování, výzkumu a výměny zkušeností a osvědčených postupů;
23. vybízí členské státy, aby podněcovaly zaměstnavatele k tomu, aby svým zaměstnancům a jejich zástupcům pravidelně poskytovali údaje o naplňování zásady rovného zacházení se ženami a s muži;
24. vybízí členské státy, aby podněcovaly zaměstnavatele k tomu, aby svým zaměstnancům a jejich zástupcům pravidelně poskytovali údaje o otázkách rovnosti žen a mužů;
25. zdůrazňuje, že je třeba zavést vnitrostátní mechanismy s cílem monitorovat uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci a práva návratu na pracovní místo po skončení mateřské dovolené, otcovské dovolené či dovolené udělené za účelem péče o závislé rodinné příslušníky;
26. konstatuje, že přetrvávají rozdíly v odměňování, neboť výdělek žen je v průměru o 15 % nižší než výdělek mužů, že v letech 2000 až 2006 klesl tento rozdíl pouze o 1 % a že zastoupení žen ve vedoucích pozicích je stále mnohem nižší než zastoupení mužů; zdůrazňuje, že je třeba zavést vnitrostátní mechanismy s cílem monitorovat uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci, a vyzývá Komisi, aby obnovila plánování podpůrných opatření za tímto účelem a řádně přitom zohledňovala zásadu subsidiarity;
27. zdůrazňuje, že je třeba podněcovat iniciativy přispívající k vytváření a provádění politik lidských zdrojů a pozitivních opatření, jež směřují k dosažení rovnosti žen a mužů v podnicích, a vybízí členské státy, aby ve svých vnitrostátních právních předpisech zavedly povinnost podniků vytvářet a uplatňovat roční podnikové plány pro rovnost a zajistit, aby byly v orgánech podniku vyváženě zastoupeny ženy i muži;
28. připomíná členským státům význam aktivního uplatňování zásady, podle níž je třeba systematicky zohledňovat rovnost žen a mužů a otázku vyvážení rodinného a profesního života při vytváření a uplatňování právních předpisů;
29. zdůrazňuje, že je třeba odstraňovat konkrétní překážky, kterým čelí ženy a dívky se zdravotním postižením a rodiče zdravotně postižených dětí, pokud jde o rovný přístup ke vzdělávání a na trh práce, a že je zapotřebí přizpůsobit opatření tak, aby se hledisko rovnosti žen a mužů stalo součástí všech politik a aby byly zohledňovány zvláštní potřeby těchto skupin;
30. zdůrazňuje, že je třeba zajistit větší flexibilitu při rodičovské dovolené, zejména pro rodiče zdravotně postižených dětí;
31. vyzývá členské státy, aby cílenými opatřeními odstranily diskriminaci dívek a mladých žen při přechodu ze školy do zařízení pro odbornou přípravu a ze zařízení pro odbornou přípravu do profesního života a rovněž při návratu na trh práce po přestávce k péči o děti nebo příbuzné; upozorňuje na potřebu veřejných služeb péče o děti a ošetřovatelských služeb a pečovatelských služeb pro starší občany; upozorňuje členské státy na závazky, které v této oblasti přijaly na jednání na nejvyšší úrovni v Barceloně v roce 2002;
32. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, národním parlamentům a vnitrostátním orgánům pro rovnost žen a mužů.
- s ohledem na svá předchozí usnesení o Blízkém východě, zejména na usnesení ze dne 16. listopadu 2006 o situaci v pásmu Gazy(1), ze dne 12. července 2007 o Blízkém východě(2), ze dne 11. října 2007 o humanitární situaci v Gaze(3) a ze dne 21. února 2008 o situaci v pásmu Gazy(4),
- s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 ze dne 22. listopadu 1967 (S/RES/242(1967)), 338 ze dne 22. října 1973 (S/RES/338(1973)) a 1860 ze dne 8. ledna 2009 (S/RES/1860(2009)),
- s ohledem na Čtvrtou Ženevskou úmluvu ze dne 12. srpna 1949 o ochraně civilistů během války,
- s ohledem na odložení hlasování o souhlasu k širší účasti Izraele v programech ES,
- s ohledem na prohlášení Evropské unie ze dne 30. prosince 2008 k situaci na Blízkém východě,
- s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 27. prosince 2008 zahájil Izrael vojenskou ofenzívu v Gaze v reakci na raketové útoky Hamásu na jeho jižní území, od doby co Hamás převzal kontrolu nad pásmem Gazy, porušil příměří a odmítá obnovit dohodu o příměří,
B. vzhledem k tomu, že podle posledních zpráv stála izraelská operace v Gaze život téměř tisíc lidí, většinou dětí a žen, a způsobila, že tisíce lidí bylo zraněno a že v důsledku použití síly izraelskou armádou byly zničeny domy, školy a další klíčové civilní infrastruktury,
C. vzhledem k tomu, že hraniční přechody s pásmem Gazy jsou již osmnáct měsíců uzavřeny a že embargo na pohyb osob a zboží negativně ovlivňuje každodenní život obyvatel, nadále paralyzuje hospodářství v pásmu Gazy a vážně snížilo možnost zásadně zlepšit situaci na Západním břehu Jordánu; vzhledem k tomu, že embargo vůči pásmu Gazy představuje v rozporu s mezinárodním humanitárním právem kolektivní trest,
D. vzhledem k tomu, že zlepšení životních podmínek Palestinců žijících v pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu je společně s obnovením mírového procesu a zřízením funkčních palestinských orgánů v Gaze klíčovým prvkem ve snaze o dosažení spravedlivého a trvalého míru mezi Izraelci a Palestinci,
E. vzhledem k tomu, že značná finanční podpora Evropské unie poskytovaná Palestincům významně přispívá k pokusu o odvrácení humanitární katastrofy v pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu; vzhledem k tomu, že Evropská unie v pásmu Gazy nadále poskytuje, mimo jiné i prostřednictvím Organizace OSN pro rozvoj a pomoc palestinským uprchlíkům na Blízkém východě (UNRWA), humanitární pomoc,
1. vítá přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1860 ze dne 8. ledna 2009 a lituje, že Izrael ani Hamás zatím nesplnily požadavek OSN na ukončení nepřátelských akcí; vyzývá k okamžitému a trvalému příměří, v jehož rámci by měl Hamás zastavit raketové útoky na Izrael a Izrael ukončit probíhající vojenské operace v Gaze;
2. souhlasí, že je nezbytné okamžitě přijmout opatření a záruky, jak je požadováno v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1860, k zajištění v Gaze dlouhodobého příměří, mezi něž patří stažení izraelských jednotek, trvalé znovuotevření hraničních přechodů, zrušení blokády a ukončení pašování zbraní a munice;
3. vyzývá k vyjednání příměří, které by mělo být zaručeno mechanismem stanoveným mezinárodním společenstvím pod vedením Kvartetu a Ligy arabských států, jenž by mohl zahrnovat vyslání mezinárodních mírových sborů s jasným mandátem, které by obyvatelům Izraele a Gazy nastolily mír a zajistily by dodržování příměří; tento mandát by věnoval zvláštní pozornost kontrole hranic mezi Egyptem a Gazou, což předpokládá důležitou úlohu pro Egypt; žádá Radu, aby vyvinula větší nátlak na ukončení pokračujícího násilí; podporuje dosavadní diplomatické úsilí mezinárodního společenství, zejména Egypta a Evropské unie;
4. je šokován utrpením civilního obyvatelstva v Gaze; hluboce lituje zejména toho, že během útoků byly zasaženy civilní cíle a budovy OSN; vyjadřuje svou solidaritu s civilním obyvatelstvem postiženým násilím v Gaze a jižním Izraeli;
5. co nejdůrazněji žádá izraelské orgány, aby do pásma Gazy umožnily volný přísun humanitární pomoci a přístup humanitárních pracovníků a aby zajistily nepřetržitou a dostatečnou pomoc vytvořením humanitárních koridorů; naléhavě vyzývá izraelské orgány, aby mezinárodnímu tisku umožnily sledovat události na místě;
6. vyzývá Izrael, aby plnil své povinnosti podle mezinárodního práva a mezinárodního humanitárního práva; vyzývá Hamás, aby ukončil raketové útoky a přijal vlastní odpovědnost tím, že se zaváže k účasti na politickém procesu, jenž bude mít za cíl obnovit dialog mezi Palestinci a přispět k pokračujícímu procesu vyjednávání;
7. žádá, aby Evropská unie zaujala rozhodnější a jednotnější politický postoj, a vyzývá Radu, aby využila této příležitosti ke spolupráci s novou americkou administrativou s cílem ukončit tento konflikt dohodou, která bude situaci řešit vytvořením dvou států, a usilovat o vybudování nového mírového systému regionální bezpečnosti na Blízkém východě;
8. zdůrazňuje, že je velmi důležité obnovit úsilí o usmíření všech složek palestinské společnosti, které by se opíralo o dohodu z Mekky ze dne 8. února 2007, jež přijímá předchozí dohody, včetně práva Izraele na existenci; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba trvale geograficky propojit pásmo Gazy se Západním břehem Jordánu a mírovým způsobem dosáhnout jejich politického znovusjednocení;
9. zdůrazňuje, že legitimitu Palestinské samosprávy lze posílit pouze skutečnými úspěchy v mírových jednáních a výrazným zlepšením situace na Západním břehu Jordánu a v Gaze;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysokému představiteli pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, generálnímu tajemníkovi OSN, zplnomocněnému velvyslanci Kvartetu na Blízkém východě, prezidentovi Palestinské samosprávy, Palestinské legislativní radě, izraelské vládě, Knesetu, egyptské vládě a parlamentu a generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států.
— s ohledem na svá předchozí usnesení o zemích v oblasti Afrického rohu,
— s ohledem na zprávu o misi do oblasti Afrického roku, kterou přijal Výbor pro rozvoj Evropského parlamentu dne 8. prosince 2008,
— s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že nevyřešené hraniční konflikty mezi Etiopií a Eritrejí a mezi Eritrejí a Džibutskou republikou negativně ovlivňují mír a bezpečnost v oblasti Afrického rohu; vzhledem k tomu, že se situace v Somálsku vyhrotila v jednu z nejhorších světových humanitárních a bezpečnostních krizí; že situace v Súdánu je hlavním rizikovým faktorem pro bezpečnost v této oblasti,
B. vzhledem k tomu, že válku mezi Etiopií a Eritrejí ukončilo podepsání alžírských dohod zprostředkovaných na mezinárodní úrovni, které umožnily vyslání mírové mise OSN do Etiopie a Eritrey (UNMEE) a vytvoření komise pro otázky hranice mezi Etiopií a Eritreou (EEBC), že však stále mezi oběma stranami existují neshody, pokud jde o provádění dohod a rozhodnutí komise pro otázku hranic; vzhledem k tomu, že mandát UNMEE musel být ukončen ke dni 31. července 2008, jelikož Eritrea kladla této misi překážky a Etiopie odmítla vynucovat rozhodnutí EEBC ve věci sporného území kolem města Badme,
C. vzhledem k tomu, že v červnu 2008 vypukly v oblasti Ras Doumeira na hranici mezi Eritreou a Džibutskou republikou násilnosti, které si vyžádaly 35 mrtvých a desítky zraněných; vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN dne 12. června 2008 vyzvala obě strany k uzavření příměří a ke stažení vojsk s cílem vrátit se do stavu před vypuknutím války; že v současnosti v oblasti panuje klid, avšak skutečnost, že se vojska nacházejí blízko, může vést k výbuchu násilí,
D. vzhledem k tomu, že dne 29. října 2008 se odehrály sebevražedné bombové útoky, jejichž terčem bylo obchodní zastoupení Etiopie, komplex budov OSN a prezidentský palác v hlavním městě Somalilandu Hargeise, a to souběžně s útoky v Bossasu v somálském regionu Puntland, v souvislosti s nimiž bylo zatčeno několik osob,
E. vzhledem k tomu, že se v listopadu roku 2008 v Džibutské republice konalo nové kolo jednání, které vyústilo v podepsání dohody o rozdělení pravomocí mezi představiteli prozatímní federální vlády a opoziční Aliancí pro znovuosvobození Somálska - Džibutské republiky (ARS-D), přičemž obě strany veřejně vyslovily svou podporu vyšetřovací komisi zabývající se případy porušení lidských práv v Somálsku,
F. vzhledem k tomu, že Mezinárodní úřad pro rozvoj (IGAD) na konferenci se zástupci prozatímních federálních orgánů a poslanci prozatímního federálního parlamentu, která se konala dne 29. října 2008 v Nairobi, přijal sedmibodový plán na podporu mírového procesu v Somálsku a stanovil mechanismy monitorování jeho provádění,
G. vzhledem k tomu, že Etiopie začala v listopadu roku 2008 stahovat svá vojska z Mogadiša a z dalších oblastí Somálska, ve kterých měla svá vojska ještě rozmístěna; že mise Africké unie v Somálsku (AMISOM), která je od března roku 2007 rozmístěna především na území Mogadiša, zůstane v zemi bez podpory,
H. vzhledem k tomu, že prozatímní federální vládě Somálska se za čtyři roky nepodařilo sestavit vládu, která by měla širokou podporu; že výsledkem nedávné rezignace prezidenta Abdullahiho je reálné nebezpečí, že znepřátelené strany začnou znovu bojovat,
I. vzhledem k tomu, že pirátství je další velkou výzvou pro bezpečnost v oblasti Afrického roku; že boj s pirátstvím nelze vyhrát pouze pomocí vojenské síly, ale že vítězství závisí zejména na úspěšném podporování míru, rozvoje a budování státu v Somálsku; že s ohledem na pirátství přerušil Světový potravinový program dodávky potravinové pomoci do Somálska, což ještě zhoršilo již tak tísnivou humanitární situaci,
J. vzhledem k tomu, že dne 8. prosince 2008 zahájila EU námořní operaci EU NAVFOR Somalia (nebo "operace Atlanta") s cílem ochránit námořní konvoje Světového potravinového programu a jiné obchodní plavidla plující somálskými vodami,
K. vzhledem k tomu, že neúspěch při provádění souhrnné mírové dohody mezi severem a jihem Súdánu může vyústit v odtržení, které by mohl doprovázet ozbrojený konflikt o naftu, která se nachází v příhraniční oblasti; že toto odtržení by s velkou pravděpodobností vedlo k úplnému rozpadu země, který by poznamenala snaha Dárfúru a jižního Súdánu o nezávislost a mezietnické konflikty podporované sousedními zeměmi včetně Eritreje,
L. vzhledem k tomu, že Džibutská republika i nadále čelí velkým výzvám a že světová potravinová krize podstatně zhoršila situaci v celé zemi; že somálský region Etiopie Ogaden postihla rozsáhlá sucha a že potravinová pomoc, která je určena obyvatelům tohoto regionu a kterou kontroluje vláda, se k těmto obyvatelům nedostala, a to i přesto, že byl nedávno zaznamenán pokrok v dodávkách potravinové pomoci Světového potravinového fondu do této oblasti; nicméně nadále dochází ke zpoždění dodávek, protože průjezd somálským regionem musí schválit armáda,
M. vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv, právního státu, demokracie a správy ve všech zemích oblasti Afrického rohu již dlouho znepokojuje EU; že jsou k dispozici důvěryhodné zprávy o svévolném zatýkání, nucené práci, mučení a špatném zacházení s vězni a rovněž o pronásledování novinářů a politických represích v této oblasti,
N. vzhledem k tomu, že jedním z případů porušování lidských práv v Somálsku je únos dvou katolických řeholních sester z Itálie, Marie Teresy Oliverové a Cateriny Giraudové,
O. vzhledem k tomu, že většinový hlasovací systém, který je velmi nevýhodný pro opoziční strany a který byl použit při parlamentních volbách v roce 2008, je předmětem sporů v Džibutské republice; v této zemi byla v červenci 2008 zakázána džibutská opoziční strana Hnutí pro demokratickou obnovu (MRD), která měla údajně podporovat útok Eritreje na Džibutskou republiku, přičemž toto tvrzení se nikdy nezakládalo na skutečných důkazech, a vedoucí představitelé odborů Unie džibutských pracovníků/ Obecné unie džibutských pracovníků (UDT/UGTD) se stále nemůžou vrátit do svých funkcí poté, co byli propuštěni s ohledem na svou odborářskou činnost,
P. vzhledem k tomu, že atmosféru strachu mezi nevládními organizacemi a opozicí v Etiopii znásobuje skutečnost, že nedávno přijatý zákon o sdělovacích prostředcích a zákon o registraci stran posílí vládní kontrolu a omezí politickou svobodu; že zákon o nevládních organizacích (the Proclamation for the Registration and Regulation of Charities and Societies), který přijala Rada ministrů a ratifikoval parlament Etiopie, může vážným způsobem ohrozit činnosti mezinárodních a etiopských sdružení, která jsou činná v oblasti rovnosti, spravedlnosti, lidských práv nebo řešení konfliktů,
Regionální bezpečnost
1. vyzývá vládu Etiopie, aby formálně uznala, že demarkace hranic mezi Etiopií a Eritreou podle údajů zeměpisné šířky a délky, jak ji stanovila EEBC, je konečná a závazná; vyzývá eritrejskou vládu, aby přistoupila na dialog s Etiopií, jehož předmětem by bylo stahování vojsk z hraniční oblasti a skutečná demarkace hranic v souladu s rozhodnutím EEBC a rovněž o normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi včetně znovuotevření hranice pro obchodování, vyzývá mezinárodní společenství a EU, aby na obě strany vyvíjely nátlak s cílem překonat stávající bezvýchodnou situaci;
2. vyzývá Radu, aby jmenovala zvláštního zástupce/vyslance EU pro oblast Afrického rohu;
3. vyzývá Radu a Komisi, aby pokračovaly ve svém úsilí v rámci regionálního politického partnerství pro mír, bezpečnost a rozvoj v oblasti Afrického roku s cílem určit, které projekty a společné zájmy by mohly podnítit skutečnou spolupráci mezi Eritreou a Etiopií, např. v oblasti dodávek energie, přeshraničního obchodu a přístavů;
4. vyzývá vládu Eritreje, aby přehodnotila své stávající přerušení členství v IGAD; vyzývá Africkou unii a IGAD, aby Eritreu nadále zapojovali a naléhá na vládu, aby se zapojila do úsilí o regionální a subregionální spolupráci;
5. vyzývá vládu Eritreje, aby společně s vládou Džibutské republiky pozvala nezávislou pozorovatelskou misi, která by se zabývala situací v Ras Doumeira; vyzývá obě strany, aby využily dialogu a diplomatických prostředků k obnovení vztahů mezi zeměmi;
6. vyzývá Radu a Komisi, aby pokračovaly v podpoře budování institucí v Somálsku, provádění mírové dohody z Džibutskou republikou a úsilí o mírový proces Mezinárodního úřadu pro rozvoj (IGAD); naléhavě žádá o posílení mise AMISOM a o včasné rozmístění stabilizačních sil OSN, jakmile to politické a bezpečnostní podmínky umožní;
7. odsuzuje v posledních měsících čím dál častější útoky proti humanitárním pracovníkům, které vážně omezily záchranné operace a přispěly ke zhoršení humanitární situace v Somálsku; vyzývá humanitárního koordinátora OSN pro Somálsko, aby nezávisle na džibutském mírovém procesu vyjednal humanitární přístup pro jednotlivé zeměpisné oblasti a aby se tak urychlilo zásobování potravinami a zmírnila otřesná humanitární situace;
8. zdůrazňuje, že poté, co se Evropská unie a mezinárodní společenství podílely na dosažení dohody mezi severem a jihem v Súdánu je nyní naprosto nezbytné pokračovat v úsilí s cílem zajistit provádění této dohody a pokračovat v nezbytném nátlaku; z tohoto důvodu vyzývá Radu a mezinárodní společenství, aby jednaly aktivněji ohledně podpory zavedení souhrnné mírové dohody mezi severem a jihem v Súdánu a aby zabezpečily úplné rozmístění společné mise OSN a Africké unie v Dárfúru (UNAMID);
9. vyzývá Radu a Komisi, aby pokračovaly v podpoře IGAD a v úsilí o rozvoj integračního plánu pro danou oblast a posílení jejich institucí;
Zabezpečení potravin a rozvoj
10. vyzývá vládu Eritreje, aby úzce spolupracovala s mezinárodními organizacemi při hodnocení situace ohledně zabezpečení potravinami a umožnila tak včasné a cílené zásahy;
11. vyzývá vládu Eritreje, aby Komisi umožnila neomezený přístup k projektům financovaným Komisí a zvýšila svou otevřenost z hlediska technické pomoci pro projekty a programy, na kterých se Eritrea a Komise společně dohodly; vyzývá ji také k tomu, aby změnila zákon o nevládních organizacích s cílem omezit finanční požadavky na nevládní organizace, které se chtějí angažovat v rozvojových činnostech v Eritreji;
12. vyzývá vládu Etiopie, aby zajistila úplný přístup humanitárním organizacím do oblasti Ogaden v Somálsku a vytvořila všechny nezbytné podmínky, aby se pomoc dostala skrze oblast k jejím příjemcům;
13. vyzývá Komisi, aby pokračovala v podpoře regionálních řešení přeshraničních výzev prostřednictvím partnerství EU pro mír, bezpečnost a rozvoj, a zejména aby pokračovala v podpoře regionálního řízení vodních zdrojů jako zásadního prvku pro bezpečnost potravin;
14. vyzývá Komisi, aby ověřila, že žádný z programů pomoci včetně programu "odměna za odvedenou práci" není prováděn prostřednictvím nucené práce;
Lidská práva, demokracie a správa
15. vyzývá vládu Eritreje aby učinila veřejné prohlášení o tom, kde se vězni nacházejí a jaký je jejich zdravotní stav, a, aby buď obžalovala a neprodleně předvedla před soud všechny politické vězně a uvězněné novináře, nebo aby je bezpodmínečně ihned propustila;
16. vyzývá vládu Eritreje, aby zcela dodržovala lidská práva a základní svobody, včetně svobody sdružování se, svobody projevu, svobody tisku a svobody svědomí;
17. vyjadřuje vážné znepokojení ohledně pokračujícího věznění švédsko-eritrejského novináře Dawita Isaaka v Eritreji, který je držen ve věznici od svého zatčení v září 2001, aniž by byl postaven před soud, a požaduje okamžité propuštění Dawita Isaaka a ostatních zatčených novinářů;
18. vyzývá EU, aby přehodnotila svůj přístup k Eritreji, pokud nebude dosaženo žádného pokroku ohledně splnění základních bodů dohody z Cotonou (článek 9), zejména pokud jde o pokrok v hlavních otázkách lidských práv (přístup Mezinárodního výboru červeného kříže do věznic, propuštění vězňů ze skupiny G11);
19. vyzývá somálskou prozatímní federální vládu, aby odsoudila únos dvou katolických řeholních sester z Itálie a aby učinila kroky k urychlení jejich propuštění a k zamezení dalším únosům;
20. vyzývá orgány Džibutské republiky, aby chránily politická práva opozičních stran a nezávislých organizací pro lidská práva, včetně celkové záruky svobody tisku, svobody shromažďování a svobody projevu; zdůrazňuje potřebu smysluplného dialogu mezi vládou a opozicí vedoucího k úpravě volebního zákona tak, aby umožňoval spravedlivější zastoupení existujících politických stran v parlamentu; žádá džibutské orgány, aby umožnily opoziční straně MDR opět zahájit činnost; žádá džibutské orgány, aby znovu dosadily do funkcí všechny vůdce odborů UDT/UGTD propuštěné z důvodů jejich odborářských aktivit;
21. vyzývá vládu Džibutské republiky k podniknutí kroků vedoucích k zajištění lepší ochrany práv odborových organizací po právní a praktické stránce v souladu s příslušnými klíčovými úmluvami Mezinárodní organizace práce;
22. lituje, že etiopský parlament podepsal zákon o nevládních organizacích; vyzývá, aby byly provedeny podstatné úpravy s cílem zajistit zásady týkající se základních lidských práv; vyzývá k nerestriktivnímu zavedení tohoto zákona a trvá na bedlivém sledování jeho provádění Komisí;
23. naléhavě vyzývá etiopské orgány, aby přezkoumaly zákon o sdělovacích prostředcích a zákon o registraci stran stejně jako složení volebního výboru s cílem zajistit politický prostor pro opoziční strany; naléhavě vyzývá etiopské orgány k prošetření obvinění z obtěžování a svévolného zatýkání členů opozice a organizací občanské společnosti a předvedení zodpovědných osob před soud;
24. je rozhořčen uvězněním vůdce opoziční strany Jednota pro demokracii a spravedlnost (UDJ) Birtukana Midekssy a žádá jeho bezpodmínečné propuštění;
25. vyzývá etiopské orgány, aby neprodleně přistoupily na žádost o registraci strany Národní etiopské sdružení učitelů (NTA) v souladu s příslušnými zákony a pravidly a zastavily persekuci členů tohoto sdružení;
26. vyzývá vládu Etiopie, Eritreje, Džibutské republiky a Radu, aby v souladu s článkem 8 a přílohou VII revidované dohody z Cotonou společně prohloubily politický dialog v oblasti lidských práv, demokratických zásad a právního státu včetně již zmíněných otázek s cílem určit kritéria a dosáhnout konkrétních výsledků a pokroku v této oblasti;
27. uznává, že v Súdánu se v roce 2009 mají konat volby, ale konstatuje, že změna zákonů, které omezují svobodu tisku a organizace pro jednotlivce, politické strany a média a které jsou v rozporu se souhrnnou mírovou dohodou a prozatímní národní ústavou, ještě nebyla provedena a ani nebyla ustavena národní komise pro lidská práva; zdůrazňuje, že zrušení a nahrazení těchto zákonů novými zákony, které by byly v souladu se souhrnnou mírovou dohodou a prozatímní národní ústavou a vytvoření národní komise pro lidská práva je nezbytným předpokladem pro vytvoření prostředí, ve kterém by mohly proběhnout svobodné a spravedlivé volby;
o o o
28. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, předsedovi komise pro Africkou unii, úřadujícímu předsedovi shromáždění Africké unie, generálnímu tajemníkovi Africké unie, panafrickému parlamentu, vládám a parlamentům zemí IGAD a spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU.
Strategie EU vůči Bělorusku
222k
61k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2009 o strategii EU vůči Bělorusku
— s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci v Bělorusku, zejména na usnesení ze dne 9. října 2008 o situaci v Bělorusku po parlamentních volbách, které se konaly dne 28. září 2008 (1),
— s ohledem na prohlášení předsednictví jménem Evropské unie ke společnému postoji Rady 2008/844/SZBP ze dne 10. listopadu 2008, kterým se mění společný postoj 2006/276/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým představitelům Běloruska(2),
— s ohledem na závěry Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) ze dne 13. října 2008 o Bělorusku, jež ruší zákaz politických kontaktů s běloruskými orgány a na dobu šesti měsíců pozastavují zákaz vydávání víz pro běloruské představitele, včetně prezidenta Alexandra Lukašenka,
— s ohledem na výroční zprávu o lidských právech 2008, kterou předložila Rada dne 27. listopadu 2008 (14146/2/2008),
— s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 3. prosince 2008 o iniciativě východního partnerství (KOM(2008)0823),
— s ohledem na závěrečnou zprávu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), mise Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) pro sledování průběhu voleb, ze dne 27. listopadu 2008 o parlamentních volbách v Bělorusku konaných dne 28. září 2008,
— s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Rada ve výše uvedených závěrech ze dne 13. října 2008 potvrdila, že doufá v postupné obnovení vztahů s Běloruskem a že je připravena s běloruskými orgány a ostatními politickými silami v zemi navázat dialog s cílem podpořit skutečný pokrok směrem k demokracii a dodržování lidských práv,
B. vzhledem k tomu, že v zájmu podpory dialogu s běloruskými orgány a přijetí pozitivních opatření k posílení demokracie a dodržování lidských práv Rada rozhodla pozastavit na období šesti měsíců cestovní omezení, která přijala vůči některým běloruským vládním úředníkům, s výjimkou osob zapojených do zmizení, k nimž došlo v letech 1999 a 2000, a s výjimkou předsedy ústřední volební komise, s tím, že tato lhůta může být prodloužena,
C. vzhledem k tomu, že v reakci na pozitivní kroky Běloruska již Komise s touto zemí zahájila intenzivní dialog v oblastech jako je energetika, životní prostředí, celní politika, doprava či bezpečnost potravin a potvrdila, že je připravena rozsah těchto technických rozhovorů, které jsou pro obě strany prospěšné, dále rozšířit,
D. vzhledem k tomu, že mise OBSE/ODIHR pro sledování průběhu voleb ve své závěrečné zprávě uvedla, že volby, které dne 28. září 2008 proběhly v přísně kontrolovaném prostředí s prakticky neviditelnou volební kampaní a byly poznamenány nedostatečnou průhledností během sčítání hlasů a shromažďování výsledků z různých volebních místností, nakonec nesplnily mezinárodně uznávané demokratické normy; vzhledem k tomu, že předsedkyně ústřední volební komise Lidziya Jarmošinová přiznala, že volbám konaným v září 2008 se nedostalo "ze strany evropských partnerů plného a bezvýhradného uznání z hlediska souladu s mezinárodními normami", a že tudíž nebylo dosaženo "hlavního cíle" voleb,
E. vzhledem k tomu, že Komise zahájila "iniciativu východního partnerství", která má vést k užší spolupráci s řadou východoevropských zemí, mezi něž se řadí také Bělorusko, ovšem s podmínkou, že tato země splní určitá kritéria týkající se demokracie, dodržování lidských práv a právního státu,
F. vzhledem k tomu, že běloruský ministr zahraničních věcí Sjarhej Martynav prohlásil, že "Bělorusko hodnotí účast v iniciativě východního partnerství pozitivně", a dodal, že Bělorusko má v úmyslu se do této iniciativy zapojit,
G. vzhledem k tomu, že běloruské orgány uložily opozičnímu aktivistovi Aljaksandru Barazenkovi za jeho úlohu při demonstraci v lednu 2008 trest "omezení svobody" v délce trvání jednoho roku,
H. vzhledem k tomu, že běloruské orgány upírají stále většímu počtu protestantských a římskokatolických kněží a řeholnic právo vykonávat kazatelskou a katechetickou činnost,
1. vítá rozhodnutí běloruských orgánů zaregistrovat hnutí "Za svobodu", které vede bývalý kandidát na běloruského prezidenta Aljaksandr Milinkevič; vyjadřuje naději, že běloruská vláda zlepší podmínky vztahující se na registraci a činnost dalších nevládních skupin, včetně politických stran a organizace zabývající se problematikou lidských práv "Naša vjasna";
2. vítá rozhodnutí běloruských orgánů umožnit tisk a distribuci dvou nezávislých novin "Narodnaja volja" a "Naša niva"; zároveň připomíná, že na registraci stále čeká 13 nezávislých novin; vítá rozhodnutí běloruské vlády projednat mezinárodní normy týkající se internetových sdělovacích prostředků a konzultovat tyto otázky s Běloruským svazem novinářů; věří, že budou vytvořeny vhodné podmínky také pro činnost dalších nezávislých sdělovacích prostředků v Bělorusku, včetně možností pro reklamu;
3. bere na vědomí, že Bělorusko je připraveno podrobně jednat o doporučeních OBSE/ODIHR týkajících se zlepšení volebního zákona; domnívá se, že ze strany Běloruska se jedná o důležitý a povzbuzující krok do budoucna, a netrpělivě očekává jeho rychlé provedení, jakož i další opatření, která budou naplňovat očekávání EU;
4. vítá, že v Bělorusku byli propuštěni političtí vězni, ale vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Aljaksandr Kazulin, Sjarhej Parsjukevič a Andrej Kim nepožívají všech práv, které běloruským občanům zaručuje Ústava Běloruské republiky, a kritizuje skutečnost, že řada dalších aktivistů je nadále vystavována různým formám omezení svobody, včetně Aljaksandra Barazenky, jenž byl po několik týdnů zadržován ve vazbě při čekání na soudní proces kvůli své účasti na demonstraci, která se konala v lednu roku 2008;
5. vítá rozhodnutí běloruských orgánů dočasně odvolat zákaz cestování pro řadu obětí černobylské katastrofy, a umožnit jim tak účastnit se odpočinkových a ozdravných pobytů, a doufá, že bude v této otázce nalezeno dlouhodobé strukturální řešení; naléhá na české předsednictví, aby dosažení dohody s běloruskými orgány na úrovni EU, která by dětem z Běloruska umožnila cestovat do kteréhokoliv členského státu EU, jež tyto ozdravné pobyty organizují, učinilo jednou ze svých priorit;
6. připomíná, že mají-li se významně zlepšit vztahy Běloruska s EU, měla by tato země: 1. zůstat zemí, v níž nejsou političtí vězni, 2. zaručit sdělovacím prostředkům svobodu projevu, 3. pokračovat ve spolupráci s OBSE na reformě volebního zákona, 4. zlepšit podmínky pro činnost nevládních organizací a 5. zaručit svobodu shromažďování a politického sdružování;
7. naléhavě vyzývá běloruskou vládu, aby dodržovala lidská práva a
a)
provedla nezbytně nutné změny v běloruském trestním zákoníku zrušením článků 367, 368 a 369–1, a zejména článku 193, které bývají často zneužívány jako prostředek represe;
b)
v případě studentů vyloučených za svůj občanský postoj z univerzit, kteří jsou nuceni pokračovat ve studiu v zahraničí, upustila od zastrašování trestním stíháním, včetně stíhání za vyhýbání se vojenské službě v Bělorusku;
c)
odstranila všechny překážky, které brání řádné registraci nevládních organizací v Bělorusku; zrušila zákaz využívání soukromých bytů jako adres pro účely registrace neziskových sdružení; znovu zvážila nutnost prezidentského dekretu č. 533 ze dne 23. října 2007, jenž upravuje využívání kancelářských prostor a zařízení nevládními organizacemi a politickými stranami;
d)
lépe zacházela s národnostními menšinami a více je respektovala, včetně uznání zákonně zvoleného orgánu Svazu Poláků v Bělorusku vedeného Angelikou Borysovou, kultury, církví, vzdělávacího systému a historického a materiálního dědictví;
s cílem ukončit dobrovolnou izolaci země od zbytku Evropy a výrazně zlepšit vztahy mezi EU a Běloruskem;
8. zdůrazňuje, že součástí procesu postupného obnovení kontaktů s Běloruskem musí být demokratická opozice;
9. vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly další opatření směřující k liberalizaci postupů udělování víz běloruským občanům, neboť takové kroky jsou nezbytně nutné pro splnění hlavního cíle politiky EU vůči Bělorusku, kterým je zintenzivnit kontakty mezi lidmi, jež poté umožní demokratizaci této země; důrazně je v této souvislosti vyzývá, aby zvážily, do jaké míry by bylo možné snížit poplatky za udělování víz běloruským občanům, kteří cestují do schengenského prostoru, a zjednodušit postup jejich získávání;
10. vyzývá Radu a Komisi, aby zvážily selektivní uplatňování evropského nástroje sousedství a partnerství(3) a evropského nástroje pro lidská práva a demokracii(4) na Bělorusko a poskytly větší podporu běloruské občanské společnosti, aby vyzvaly běloruskou vládu, aby na znamení dobré vůle a změny k lepšímu umožnila běloruské "Evropské univerzitě humanitních věd" přemístit zákonným způsobem své sídlo z vilniuského exilu (Litva) zpět do Běloruska a obnovit zde činnost za podmínek vhodných pro svůj další rozvoj v Minsku, aby poskytly finanční podporu nezávislé běloruské televizní stanici Belsat a aby požádaly běloruskou vládu, aby Belsat v Bělorusku oficiálně zaregistrovala;
11. vyzývá v této souvislosti Radu a Komisi, aby zvážily přijetí opatření na zlepšení podnikatelského prostředí, obchodu, investic, energetické a dopravní infrastruktury a přeshraniční spolupráce mezi EU a Běloruskem s cílem přispět k zajištění dobrých životních podmínek a prosperity běloruských občanů a ke zvýšení jejich možností komunikovat s EU a do EU svobodně cestovat;
12. vyzývá Radu a Komisi, aby zvážily účast Evropské investiční banky na investici do projektu týkajícího se běloruské infrastruktury pro tranzit energie; zdůrazňuje význam zapojení evropských společností do privatizačního procesu v Bělorusku;
13. vyzývá běloruské orgány, aby v průběhu budování nové jaderné elektrárny přísně dodržovaly mezinárodní bezpečnostní normy a požadavky; vyzývá Bělorusko, aby ratifikovalo dodatkový protokol dohody o komplexních zárukách Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE); vyzývá Komisi, aby sledovala, jak Bělorusko plní doporučení MAAE a požadavky Úmluvy o jaderné bezpečnosti a Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, i to, jaké účinky by mohl mít provoz jaderné elektrárny na sousední členské státy EU, a aby o tom Parlamentu a členským státům podávala zprávy;
14. vyslovuje politování nad rozhodnutími běloruských orgánů, které během několika posledních let opakovaně odmítly udělit vstupní víza poslancům Evropského parlamentu a národních parlamentů; vyzývá běloruské orgány, aby nevytvářely další překážky, které by jeho delegaci pro vztahy s Běloruskem znemožňovaly návštěvu této země;
15. vítá dosavadní postoj běloruských orgánů, které navzdory ohromnému nátlaku neuznaly jednostranná prohlášení nezávislosti vydaná Jižní Osetií a Abcházií;
16. odsuzuje skutečnost, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, kde dosud existuje trest smrti, který je v rozporu s hodnotami uznávanými OSN;
17. vyzývá běloruské orgány, aby dodržovaly svobodu náboženského vyznání; odsuzuje skutečnost, že dochází k opakovanému vyhošťování evropských občanů, včetně kněží, z Běloruska, což odporuje procesu budování důvěry mezi touto zemí a EU;
18. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, parlamentům a vládám členských států, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, parlamentním shromážděním OBSE a Rady Evropy, sekretariátu Společenství nezávislých států a parlamentu a vládě Běloruska.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1638/2006 ze dne 24. října 2006 o obecných ustanoveních o zřízení evropského nástroje sousedství a partnerství (Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 1).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě (Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s.1).
11. červenec jako den vzpomínky na oběti masakru ve Srebrenici
258k
39k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2009 o Srebrenici
- s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2005 o Srebrenici(1),
- s ohledem na Dohodu o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé, jež byla podepsána v Lucemburku dne 16. června 2008, a na to, že všem zemím západního Balkánu byla v roce 2003 na summitu EU v Soluni výhledově nabídnuta možnost členství v EU,
- s ohledem na čl. 103 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v červenci 1995, obsadily bosenské město Srebrenica, které bylo v té době izolovanou enklávou prohlášenou rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů ze dne 16. dubna 1993 za chráněnou zónu, srbské oddíly vedené generálem Ratkem Mladičem a na pod dohledem tehdejšího prezidenta Republiky srbské Radovana Karadžiče,
B. vzhledem k tomu, že během několika dnů krveprolití po pádu Srebrenice bylo více než muslimských 8 000 mužů a chlapců, kteří v této oblasti hledali bezpečí pod záštitou jednotek Organizace Spojených národů (UNPROFOR), hromadně popraveno jednotkami bosenských Srbů vedených generálem Mladičem a polovojenskými jednotkami, včetně neregulérních srbských policejních jednotek, které na bosenské území vstoupily ze Srbska; vzhledem k tomu, že téměř 25 000 žen, dětí a starších osob bylo nuceně deportováno, v důsledku čehož tato událost představuje nejhorší válečný zločin, k němuž v Evropě došlo od skončení druhé světové války,
C. vzhledem k tomu, že se tato tragédie, prohlášená Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) za akt genocidy, odehrála v místě, které OSN prohlásila jako bezpečné útočiště, a proto je symbolem nemohoucnosti mezinárodního společenství zasáhnout do konfliktu a ochránit civilní obyvatelstvo,
D. vzhledem k četným případům porušení Ženevských úmluv, jichž se dopustily jednotky bosenských Srbů na civilním obyvatelstvu Srebrenice, k nimž patřila deportace tisíců žen, dětí a starších osob a znásilnění velkého počtu žen,
E. vzhledem k tomu, že navzdory značnému úsilí o vyhledání a exhumaci masových i jednotlivých hrobů a o identifikaci těl obětí, neumožňuje dosud provedené pátrání úplnou rekonstrukci událostí ve Srebrenici a v jejím okolí,
F. vzhledem k tomu, že bez spravedlnosti nemůže být dosaženo skutečného míru a že naprostá a neomezená spolupráce s ICTY zůstává základním předpokladem k tomu, aby proces integrace zemí západního Balkánu do EU pokračoval,
G. vzhledem k tomu, že generál bosenskosrbské armády Radislav Krstič je první osobou, která byla ICTY shledána vinnou z podněcování ke genocidě ve Srebrenici a z její podpory, avšak vzhledem k tomu, že nejdůležitější obviněná osoba, Ratko Mladič, je i téměř čtrnáct let od tragických událostí stále na svobodě, a vzhledem k tomu, že je třeba uvítat skutečnost, že Radovan Karadžič byl nyní vydán ICTY,
H. vzhledem k tomu, že ustavení památného dne je nejvhodnějším způsobem, jak uctít památku obětí masakru a jak předat jasné poselství budoucím generacím,
1. chce připomenout oběti krutých činů během válek v bývalé Jugoslávii a vzdát jim čest; vyjadřuje soustrast a solidaritu rodinám obětí, z nichž mnohým se nedostalo konečného potvrzení osudů jejich příbuzných; uznává, že tuto neutišitelnou bolest zhoršuje skutečnost, že se nepodařilo postavit před soud osoby odpovědné za tyto činy;
2. vyzývá Radu a Komisi, aby náležitě uctily výročí genocidy ve Srebrenici-Potočari a podpořily návrh Parlamentu, aby byl 11. červenec uznán v celé EU jako den vzpomínky na genocidu spáchanou ve Srebrenici, a aby vyzvaly všechny země západního Balkánu k témuž kroku;
3. vyzývá k vyvinutí dalšího úsilí k tomu, aby byly zbývající osoby na útěku postaveny před soud, vyjadřuje plnou podporu cenné a obtížné práci ICTY a zdůrazňuje, že postavení osob odpovědných za masakry ve Srebrenici a jejím okolí před soud je důležitým krokem na cestě k míru a stabilitě v tomto regionu; v tomto ohledu znovu opakuje, že je nutno věnovat větší pozornost válečným zločinům na vnitrostátní úrovni;
4. zdůrazňuje, že politika usmíření je důležitou součástí evropského integračního procesu; zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou hrají náboženské obce, sdělovací prostředky a vzdělávací systém v tomto procesu, neboť mohou civilním občanům všech etnik pomoci překonat napětí přetrvávající z minulosti a zahájit mírové a upřímné soužití v zájmu dosažení trvalého míru, stability a hospodářského růstu; naléhá na všechny země, aby nepolevovaly v úsilí o vyrovnání se složitou a pohnutou minulostí;
5. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám členských států, vládě a parlamentu Bosny a Hercegoviny a jejím entitám a také vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.
- s ohledem na svá předchozí usnesení o Íránu, zejména na usnesení týkající se lidských práv,
- s ohledem na třetí meziparlamentní setkání mezi Evropským parlamentem a Mažlisem (parlamentem Íránské islámské republiky), které se konalo v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2008, a na zprávu o tomto setkání,
- s ohledem na prohlášení předsednictví Rady jménem Evropské unie ze dne 22. prosince 2008 týkající se uzavření Centra na ochranu lidských práv, které vedla právnička a nositelka Nobelovy ceny za mír z roku 2003 Širín Ebadi, ze strany íránské policie,
- s ohledem na prohlášení předsednictví Rady ze dne 31. prosince 2008 o výhružkách, kterým je Širín Ebadi vystavena,
- s ohledem na prohlášení generálního tajemníka Organizace spojených národů ze dne 3. ledna 2009 týkající se zastrašování a pronásledování Širín Ebadi a její bezpečnosti a ochrany,
- s ohledem na předchozí rezoluce Valného shromáždění OSN, zejména na rezoluci č. 63/191 ze dne 18. prosince 2008 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice,
- s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 1. října 2008 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice,
- s ohledem na deklaraci Spojených národů o obráncích lidských práv přijatou dne 9. prosince 1998,
- s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv (UDHR), na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, jichž je Írán smluvní stranou,
- s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že se celková situace v oblasti lidských práv v Íránu od roku 2005 neustále zhoršuje ve všech oblastech a ohledech, zejména pokud jde o uplatňování občanských práv a politických svobod, a to nehledě na to, že se Írán na základě nejrůznějších mezinárodních nástrojů v této oblasti zavázal k podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod,
B. vzhledem k tomu, že dne 21. prosince 2008 íránská policie uzavřela Centrum na ochranu lidských práv, které vedla Širín Ebadi, protože připravovalo oslavu 60. výročí UDHR,
C. vzhledem k tomu, že dne 29. prosince 2008 byla prohledána kancelář Širín Ebadi v Teheránu a byly zabaveny dokumenty a počítače; vzhledem k tomu, že dne 1. ledna 2009 před jejím domem a kanceláří demonstrovaly nepřátelsky naladěné davy, které skandovaly hesla namířená proti ní, strhly tabuli označující její advokátní kancelář a pomalovaly budovu sprejem,
D. vzhledem k množícím se důkazům, že intenzivnější pronásledování Širín Ebadi ze strany íránských orgánů je důsledkem jejích kontaktů s úředníky OSN pro lidská práva a toho, že ve zprávě OSN ze dne 2. října 2008 o situaci v oblasti lidských práv v Íránu použili informace získané v jejím centru,
E. vzhledem k tomu, že poté, co se Širín Ebadi rozhodla převzít obhajobu sedmi členů vedení baháizmu, kteří byli společně zatčeni v květnu 2008, jí bylo vyhrožováno smrtí; vzhledem k tomu, že Centrum na ochranu lidských práv protestovalo také proti tomu, že orgány brání studentům v přístupu na univerzity,
F. vzhledem k tomu, že v srpnu 2008 oficiální íránská tisková agentura (IRNA) rozšířila nepravdivé informace o tom, že dcera Širín Ebadi Narges Tavasolianová přestoupila na baháizmus, což je tvrzení, které může mít vážné důsledky, protože zastánci baháizmu jsou v Íránu tvrdě pronásledováni,
G. vzhledem k tomu, že členové dalšího významného centra na ochranu lidských práv v Íránu, Organizace pro lidská práva v Kurdistánu, jsou ze strany úřadů pronásledováni stejně tvrdě a nacházejí se pod neustálou hrozbou zatčení; vzhledem k tomu, že jeho zakladatel Muhammad Sádik Kábúdvand byl odsouzen k deseti letům vězení na základě obvinění, že "tím, že založil Organizaci pro lidská práva v Kurdistánu, ohrožuje národní bezpečnost",
H. vzhledem k tomu, že vláda a orgány Íránu mají jasně danou povinnost chránit zastánce lidských práv; a vzhledem k tomu, že se ve výše uvedené Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv, kterou Valné shromáždění OSN přijalo na základě konsenzu v roce 1998, uvádí, že státy "přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění ochrany [zastánců lidských práv] před násilím, výhružkami, odplatou, diskriminací de iure nebo de facto, nátlakem nebo jinou svévolnou činností", jež je důsledkem jejich legitimního úsilí o podporu lidských práv, ze strany příslušných orgánů,
1. důrazně odsuzuje represe, pronásledování a výhružky vůči Širín Ebadi a uzavření Centra na ochranu lidských práv v Teheránu a vyjadřuje své vážné znepokojení nad zesíleným pronásledováním obránců lidských práv v Íránu; poukazuje na to, že razie, kterou íránské bezpečnostní složky podnikly v teheránském Centru na ochranu lidských práv, je součástí rozsáhlejšího pokusu o umlčení íránské komunity obránců lidských práv;
2. vyjadřuje své vážné znepokojení nad tím, že pokračující perzekuce, výhružky a útoky proti Širín Ebadi vedou nejen k ohrožení její bezpečnosti, ale také k ohrožení íránských občanských aktivistů a obránců lidských práv;
3. zdůrazňuje, že uzavření Centra na ochranu lidských práv je nejen útokem proti Širín Ebadi a obráncům lidských práv v Íránu, ale také útokem na celou mezinárodní komunitu zastánců lidských práv, v níž je Širín Ebadi vlivnou a vedoucí členkou;
4. naléhavě žádá íránské orgány, aby ukončily represe, pronásledování a výhrůžky vůči Širín Ebadi, a zajistily tak její bezpečnost a ochranu, a aby povolily znovuotevření Centra na ochranu lidských práv; vyzývá íránské orgány, aby umožnily nerušené fungování Centra na ochranu lidských práv, Organizace pro lidská práva v Kurdistánu a dalších organizací na ochranu lidských práv;
5. vyzývá íránské orgány, aby dostály svým mezinárodním závazkům v oblasti lidských práv, konkrétně aby dodržovaly právo na pokojné shromažďování zakotvené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, který Írán podepsal a ratifikoval;
6. opakovaně vyjadřuje znepokojení nad pronásledováním a vězněním íránských občanů, kteří se zasazují o ochranu lidských práv a vystupují proti trestu smrti, přičemž jsou často obviňováni z tzv. aktivit v rozporu s národní bezpečností; vyzývá Írán, aby ukončil pronásledování, zastrašování a perzekuci politických odpůrců a obránců lidských práv mj. tím, že propustí svévolně uvězněné osoby a osoby uvězněné na základě jejich politických názorů, a aby ukončil beztrestnost v případech porušování lidských práv;
7. co nejdůrazněji odsuzuje tři případy ukamenování, které se odehrály v Mašhadu koncem prosince 2008, jak potvrdil mluvčí justice, a vyzývá íránské orgány, aby dodržovaly vyhlášené moratorium a urychleně přijaly právní předpisy, které by zakazovaly tento krutý trest;
8. vyjadřuje vážné znepokojení nad zhoršujícím se zdravotním stavem Muhammada Sádika Kábúdvanda, k němuž došlo od jeho uvěznění; považuje ho za vězně svědomí a vyzývá k jeho okamžitému a bezpodmínečnému propuštění a k tomu, aby mu byla poskytnuta lékařská péče;
9. hluboce lituje metodu zákazu studia, která se stále používá proti studentům s cílem potrestat je za organizování veřejných diskuzí, a vyzývá orgány, aby propustily osoby zatčené při příležitosti posledních oslav národního dne studentů dne 6. prosince 2008 na univerzitě v Šírázu;
10. apeluje na íránské orgány, aby dodržovaly požadavek vlády na respektování náboženských menšin a urychleně propustily vedoucí představitele baháizmu – Fariba Kamalabádího, Džamaluddína Chandžáního, Afífa Naeimiho, Saída Rasaieho, Mahvaše Sabeta, Behrúza Taakkoliho a Vahída Tizfáma –, kteří byli uvězněni pouze na základě své víry;
11. naléhavě žádá Radu a Komisi, aby pokračovaly ve zkoumání situace v oblasti lidských práv v Íránu a v první polovině roku 2009 Parlamentu předložily komplexní zprávu v této věci a aby i nadále upozorňovaly na konkrétní případy porušování lidských práv;
12. zdůrazňuje, že možné uzavření dohody o spolupráci a obchodu mezi Íránem a EU v budoucnu závisí také na tom, zda bude dosaženo podstatného zlepšení v oblasti dodržování lidských práv v Íránu;
13. žádá, aby s ohledem na výše uvedené obavy předsednictví Rady a diplomatická zastoupení členských států v Íránu neprodleně přijaly společné kroky;
14. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě OSN pro lidská práva, vedoucímu představiteli justice Íránu a vládě a parlamentu Íránské islámské republiky.
Guinea
203k
40k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2009 o státním převratu v Guineji
A. vzhledem k tomu, že hned další den po smrti prezidenta Lansany Contého převzala dne 23. prosince 2008 moc skupina důstojníků,
B. vzhledem k tomu, že Lansana Conté převzal v roce 1984 moc v době, kdy byl důstojníkem, po smrti svého předchůdce, prezidenta Sékoua Tourého, rovněž násilným způsobem, a že u moci setrval dvacet čtyři let,
C. vzhledem k tomu, že v řízení států by armáda neměla mít naprosto žádné místo,
D. vzhledem k tomu, že mandát národního shromáždění skončil před dvěma roky a že poté nenásledovaly žádné parlamentní volby,
E. vzhledem k tomu, že rozhodnutí o politické, hospodářské a sociální budoucnosti Guineji náleží guinejskému lidu a jeho představitelům a že dvouletá lhůta pro pořádání voleb, kterou navrhuje vojenská junta, je příliš dlouhá,
F. vzhledem k tomu, že státy Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) i Africká unie (AU) odsoudily státní převrat a rozhodly o pozastavení účasti Guineji na činnosti těchto organizací,
G. vzhledem k tomu, že hlavní opoziční strany a odborové organizace, které v červnu 2006 a v lednu 2007 vyvolaly stávku, vzaly převzetí moci na vědomí, zatímco předseda národního shromáždění vyzývá k obnovení ústavního řádu,
H. vzhledem k tomu, že podle Světové banky má každý druhý občan Guineji k životu jeden dolar denně a že příjem na obyvatele od doby, kdy se země stala nezávislou, neustále klesá, a to i přes její významné vodní a nerostné zdroje,
I. vzhledem k tomu, že organizace Transparency International zařadila Guineu mezi africké země s nejvyšší korupcí,
J. vzhledem k tomu, že ke státnímu převratu dochází za neuspokojivých hospodářských a sociálních podmínek a že nejlepší zárukou úspěchu demokracie je rozvoj,
K. vzhledem k tomu, že v několika guinejských městech byly opakovaně uspořádány demonstrace na protest proti zvyšování životních nákladů a nedostatku základních potravin,
L. vzhledem k tomu, že bilance vlády bývalého prezidenta Lansana Contého v oblasti lidských práv je značně znepokojivá, protože ukazuje na přehnané nasazování armádních a policejních sil proti civilistům, svévolné zadržování a věznění bez vynesení rozsudku a na nerespektování svobody projevu,
M. vzhledem k tomu, že je třeba plně zohlednit návrhy politických stran, odborových organizací a organizací občanské společnosti na zahájení národního dialogu s cílem dosáhnout dohody o pokojném přechodu k demokracii i o časovém harmonogramu pro uspořádání prezidentských a parlamentních voleb,
N. vzhledem k tomu, že rozhodnutí a jmenování provedená vojenskou juntou, zejména pokud se jedná o vládu, nerespektují základní pravidla právního státu,
O. vzhledem ke jmenování Kabiného Komary, který dříve vykonával funkci vedoucího pracovníka Africké banky pro dovoz a vývoz, na místo předsedy vlády, a vzhledem k tomu, že tento muž byl při událostech v únoru 2007 na seznamu osob, které odbory navrhovaly na místo předsedy vlády,
P. vzhledem k svévolnému zadržování vojenských a civilních představitelů,
1. odsuzuje převzetí moci skupinou důstojníků a žádá, aby byly ve lhůtě několika měsíců uspořádány parlamentní a prezidentské volby, jež budou svobodné a transparentní a budou při nich dodržovány mezinárodní normy, a to s přispěním Africké unie a ECOWAS a s podporou Evropské unie a pod vedením prozatímní civilní vlády;
2. požaduje, aby proběhl celoguinejský dialog za účasti veškerých politických stran, odborových organizací a organizací občanské společnosti s cílem připravit cestu na přechod k demokracii;
3. žádá juntu, která je u moci, aby dodržovala právo na svobodu myšlení, projevu a shromažďování, zejména právo pokojně se sdružovat tak, jak je uvedeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv;
4. odsuzuje zatčení a zadržování vojáků a občanů, aniž by byli obviněni, a pokud proti nim nemůže být vzneseno žádné závažné obvinění, požaduje jejich okamžité propuštění;
5. bere na vědomí politické závazky nových představitelů guinejské vlády, zejména pokud jde o neúnavný boj proti korupci a nastolení transparentního demokratického systému v Guineji; žádá, aby byly tyto závazky dodrženy;
6. vítá rozhodnutí Africké unie a ECOWAS, pokud jde o pozastavení účasti Guineji na jejich činnosti do doby, než bude mít tato země demokraticky zvolený parlament a vládu;
7. žádá, aby byl v rámci článků 8 a 96 Dohody z Cotonou zahájen politický dialog mezi Evropskou unií a představiteli prozatímního vedení, kteří jsou v Guineji u moci;
8. žádá Komisi, aby byla připravena zmrazit veškeré formy pomoci kromě humanitární a potravinové pomoci a aby v případě, že nedojde k přechodu k demokracii, uvažovala o možnosti cílených sankcí proti příslušníkům vládních struktur, kteří se k moci dostali násilím;
9. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, Radě bezpečnosti OSN, orgánům Africké unie, ECOWAS, Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU a guinejským orgánům.
Svoboda tisku v Keni
197k
37k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. ledna 2009 o svobodě tisku v Keni
- s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů,
- s ohledem na svá předchozí usnesení o Keni,
- s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,
- s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že 2. ledna 2009 prezident Kibaki přijal pozměněný keňský zákon o sdělovacích prostředcích z roku 2008, kterým se mění keňský zákon o sdělovacích prostředcích z roku 1998,
B. vzhledem k tomu, že zákon z roku 2008 ve své současné podobě neuznává právo na svobodu vyjadřování a svobodu tisku, jak jsou zakotveny ve Všeobecné deklaraci lidských práv a jak se objevují v ostatních mezinárodních úmluvách, které Keňa podepsala a ratifikovala, včetně Africké charty lidských práv a práv národů,
C. vzhledem k tomu, že dva hlavní problematické oddíly představují oddíly 88 a 46; vzhledem k tomu, že oddíl 88 uděluje ministru informací značné pravomoci k provádění razií v organizacích sdělovacích prostředků, které jsou pokládány za hrozbu pro národní bezpečnost, a k odstranění vysílacího zařízení; vzhledem k tomu, že oddíl 46 poskytuje státu pravomoci k regulaci obsahu, který se má vysílat nebo zveřejňovat prostřednictvím elektronických nebo tištěných sdělovacích prostředků,
D. vzhledem k tomu, že podle tiskového prohlášení vydaného Východoafrickým sdružením novinářů by zákon o sdělovacích prostředcích z roku 2008 zavedl přímou cenzuru sdělovacích prostředků ze strany vlády,
E. vzhledem k tomu, že předseda vlády Odinga se přidal k široké opozici vůči tomuto právnímu předpisu; vzhledem k tomu, že představitelé Oranžového demokratického hnutí nedávno vedli krizová jednání, během nichž tvrdili, že prezident ve věci zákona o sdělovacích prostředcích nekonzultoval předsedu vlády,
F. vzhledem k tomu, že podle Keňské národní komise pro lidská práva prezidentův souhlas se zákonem naznačuje, že velká koalice nepracuje jednotně,
G. vzhledem k tomu, že svoboda vyjadřování je základním lidským právem, jak je uvedeno v článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv,
H. vzhledem k tomu, že před rokem, po problematických prezidentských volbách v Keni, vedly pouliční demonstrace k nepokojům a etnických střetům, jež se rozšířily po celé zemi a při nichž bylo zabito více než 1 000 lidí a dalších 350 000 zůstalo bez přístřeší,
1. vyjadřuje politování nad tím, že prezident Kibaki podepsal změnu Keňského zákona o sdělovacích prostředcích a v době podpisu nezohlednil široce rozšířené výhrady k tomuto zákonu,
2. vítá však nedávný krok prezidenta Kibakiho směřující k revizi zákona o sdělovacích prostředcích a jeho gesto posoudit pozměňovací návrhy k tomuto právnímu předpisu, které navrhli zástupci sdělovacích prostředků;
3. znovu připomíná svůj závazek vůči svobodě tisku a základním lidským právům na svobodu vyjadřování, svobodu informací a svobodu sdružování; zdůrazňuje, že přístup k informacím představujícím pluralitu názorů je základním předpokladem pro posílení postavení občanů;
4. vyzývá keňskou vládu, aby dala podnět ke konzultacím zúčastněných stran s cílem dospět ke konsenzu o tom, jak lépe regulovat odvětví sdělovacích prostředků, aniž by byla narušena svoboda tisku; žádá prezidenta Kibakiho a předsedu vlády Odingu, aby vyvinuli veškeré úsilí k zajištění toho, aby aktualizovaná verze nového zákona o sdělovacích prostředcích byla slučitelná se zásadami svobody vyjadřování a informací;
5. zdůrazňuje potřebu zabývat se kulturou beztrestnosti v Keni s cílem postavit osoby odpovědné za násilí po volbách, k němuž došlo před rokem, před soud; vyzývá ke zřízení nezávislé komise skládající se z místních a mezinárodních odborníků v oblasti práva, která by vedla vyšetřování a trestní stíhání; bere na vědomí, že prezident Kibaki a předseda vlády se teoreticky dohodli, že takovou komisi vytvoří, ale dosud však zřízena nebyla;
6. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, vládě Keni, spolupředsedům Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU, Východoafrickému společenství a předsedům Komise a Výkonného výboru Africké unie.