Evropský parlament,

-   s ohledem na bílou knihu Komise ze dne 2. dubna 2008 o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (KOM(2008)0165) (bílá kniha),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 25. dubna 2007 k zelené knize o žalobách na náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES(1),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. března 2007 nazvané "Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013: posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit" (KOM(2007)0099),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy(2), nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES(3) a nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování)(4),

-   s ohledem na sdělení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případě kartelů(5) a nařízení Komise (ES) č. 622/2008(6) ze dne 30. června 2008 o postupu při narovnání v případech kartelů,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro právní záležitosti (A6-0123/2009),

A.   vzhledem k tomu, že politika hospodářské soutěže zvyšuje ekonomickou výkonnost Evropské unie a rozhodujícím způsobem přispívá k dosažení cílů Lisabonské strategie,

B.   vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropských společenství rozhodl, že v zájmu zajištění plné účinnosti článku 81 Smlouvy mohou jednotlivci i společnosti požadovat náhradu za škodu, která jim vznikla porušením pravidel hospodářské soutěže ES,

C.   vzhledem k tomu, že žaloby o náhradu škody jsou pouze jedním prvkem účinného systému prosazování práva soukromými osobami a vzhledem k tomu, že mechanismy alternativního řešení sporů jsou za příznivých okolností účinnou alternativou vymáhání kolektivní náhrady škody, nabízí spravedlivé a rychlé mimosoudní řešení sporů, a měly by být podporovány,

D.   vzhledem k tomu, že otázka, kterou se bílá kniha zabývá, se dotýká všech kategorií poškozených osob, všech druhů porušení článků 81 a 82 Smlouvy o ES a všech odvětví hospodářství,

E.   vzhledem k tomu, že každý návrh na zavedení mechanismů pro kolektivní náhradu škody způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže ES by měl doplňovat, nikoli nahrazovat alternativní formy ochrany, které již existují v členských státech (např. zástupné žaloby a precedentní případy),

F.   vzhledem k tomu, že soukromoprávní žaloby na náhradu škody se musí zaměřit na plnou kompenzaci vzniklé škody a vzhledem k tomu, že je nutné uplatňovat zásadu mimosmluvní odpovědnosti, jež zakazuje nezákonné obohacení a opakované odškodnění za tutéž škodu, a která brání represivní náhradě škody,

G.   vzhledem k tomu, že prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže Komisí a vnitrostátními úřady na ochranu hospodářské soutěže je stanoveno v rámci veřejného práva a vzhledem k tomu, že žaloby na náhradu škody jsou u vnitrostátních soudů vzácné, ačkoli některé členské státy již přijaly nebo přijmou opatření k usnadnění podávání žalob na náhradu škody soukromými osobami v případě porušení pravidel hospodářské soutěže ES,

H.   vzhledem k tomu, že žaloby na náhradu škody by měly doplňovat a podporovat uplatňování práva hospodářské soutěže úřady na ochranu hospodářské soutěže, ale nikoli je nahrazovat, a proto je nutné zvýšit personální a finanční kapacity úřadů na ochranu hospodářské soutěže s cílem účinněji stíhat porušování pravidel hospodářské soutěže,

I.   vzhledem k tomu, že bez ohledu na způsob řešení sporu je nezbytné zavést postupy a ochranné prvky, které zajistí, aby se všem stranám dostalo spravedlivého zacházení a zároveň aby systém nebyl zneužíván, jako se to stalo v jiných soudních systémech a zejména ve Spojených státech amerických,

J.   vzhledem k tomu, že Komise musí při každém návrhu, který nespadá do výhradní působnosti Společenství, dodržovat zásady subsidiarity a proporcionality,

1.   vítá tuto bílou knihu a zdůrazňuje, že pravidla hospodářské soutěže ES a zejména jejich účinné prosazování vyžadují, aby osoby poškozené porušením pravidel hospodářské soutěže ES měly nárok na náhradu vzniklé škody;

2.   konstatuje, že Komise doposud konkrétně nestanovila, o jaký právní základ se budou jí navrhovaná opatření opírat, a že je třeba dále zvážit stanovení právního základu pro plánované zásahy do vnitrostátních právních předpisů o náhradě škody vyplývající z mimosmluvních vztahů a do vnitrostátního procesního práva;

3.   domnívá se, že některé překážky účinné nápravy pro osoby poškozené porušením pravidel hospodářské soutěže ES, jako jsou například hromadné škody a škody rozptýlené mezi řadu poškozených, nepoměr informací i další problémy se při podávání žalob na náhradu škody vyskytují nejen v oblasti práva hospodářské soutěže ES, ale také v ostatních oblastech, jako je např. odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku a jiné spotřebitelské záležitosti;

4.   připomíná, že spotřebitelé, kterými jsou soukromé osoby, ale také malé podniky, zvláště ti, kteří utrpěli škodu rozptýlenou mezi řadu poškozených s relativně nízkou individuální škodou, často nepodají žalobu na náhradu škody, protože se obávají nákladů, dlouhého trvání, nejistoty, rizik a břemen spjatých s takovou žalobou; v této souvislosti zdůrazňuje, že mechanismus vymáhání kolektivní náhrady škody, který umožňuje spojit jednotlivé žaloby na náhradu škody osob poškozených porušením pravidel hospodářské soutěže ES, a zvyšuje jejich možnost získání přístupu ke spravedlnosti, je důležitým odrazujícím nástrojem; v tomto ohledu vítá návrhy Komise, aby byly stanoveny mechanismy, které mají být zřízeny ke zlepšení vymáhání kolektivní náhrady škody a předcházení zbytečným soudním řízením;

5.   poukazuje na to, že Generální ředitelství Komise pro ochranu zdraví a spotřebitele zveřejnilo na konci roku 2008 výsledky dvou studií o mechanismech kolektivní náhrady škody v členských státech a o případných překážkách pro vnitřní trh, které vyplývají z odlišných právních předpisů v členských státech; poukazuje dále na to, že Komise zveřejnila zelenou knihu o potenciálních možnostech Společenství, jak postupovat v oblasti práva na ochranu spotřebitele a oznámila zveřejnění dalšího strategického dokumentu v roce 2009; zdůrazňuje, že opatření na úrovni Společenství nesmí být příčinou svévolného a zbytečného roztříštění vnitrostátního procesního práva, a vyžaduje proto, aby bylo důkladně zváženo, zda a do jaké míry by se měl zvolit horizontální nebo integrovaný přístup s cílem usnadnit mimosoudní urovnávání sporů a podávání žalob na náhradu škody; vyzývá proto dále Komisi, aby přezkoumala možné právní základy a jak postupovat horizontálním nebo integrovaným způsobem, i když nikoli nutně pomocí jednoho horizontálního nástroje, a zdržet se prozatím předkládání mechanismů pro soudní vymáhání kolektivní náhrady pro osoby poškozené porušením pravidel hospodářské soutěže ES, aniž by umožnila Parlamentu účastnit se jejich přijímání v rámci postupu spolurozhodování;

6.   zdůrazňuje, že žaloby na náhradu škody pro porušení pravidel hospodářské soutěže ES by měly být řešeny pokud možno stejně jako ostatní případy mimosmluvních nároků, domnívá se, že horizontální nebo integrovaný způsob by se mohl vztahovat na procesní pravidla, které jsou běžná v případě mechanismů pro kolektivní náhradu škody v různých oblastech právních předpisů a zdůrazňuje, že tento přístup nesmí zdržovat přípravu návrhů a opatření považovaných za nezbytné pro plné vymáhání právních předpisů pro hospodářskou soutěž ES nebo takové přípravě bránit; bere kromě toho na vědomí podrobnější analýzu opravných prostředků v oblasti hospodářské soutěže podle občanského práva a kvalitní rámec pro činnost úřadů na ochranu hospodářské soutěže včetně Evropské sítě pro hospodářskou soutěž, což alespoň v případě některých otázek odůvodňuje rychlý postup kupředu s ohledem na to, že platnost některých těchto předpokládaných opatření by mohla být rozšířena i na oblasti nevztahující se k právu hospodářské soutěže; domnívá se, že taková odvětvová opatření by už mohla být navržena s ohledem na konkrétní problémy a obtíže, s nimiž se setkávají osoby poškozené porušením pravidel hospodářské soutěže ES;

7.   konstatuje, že dosažení "jednorázového" smírného řešení je pro žalované žádoucí za účelem snížení nejistoty a zmírnění přehnaných hospodářských účinků, které by mohly mít dopad na zaměstnance, dodavatele, subdodavatele a ostatní nevinné strany; požaduje, aby byl vyhodnocen a případně zaveden postup mimosoudního řešení sporů pro hromadné nároky, který by mohla zahájit kterákoli strana před podáním žaloby nebo na výzvu soudu, u kterého je podána žaloba, s cílem vyřešit spor mimosoudně a získat souhlas soudu k dohodě o smírném řešení, které může být prohlášeno za závazné pro všechny poškozené, kteří se pro daný postup rozhodli; zdůrazňuje, že tento postup nesmí být spojen se zbytečným prodlužováním řízení ani nesmí podporovat nespravedlivé vypořádání nároků; žádá Komisi, aby hledala způsoby jak dosáhnout větší jistoty včetně vyhodnocení toho, zda by následní navrhovatelé měli běžně očekávat, že nebudou moci využít nic více než výsledek hromadného vypořádání;

8.   domnívá se, že by přímí i nepřímí účastníci měli mít možnost v případě samostatné nebo následné žaloby využít pro uplatnění svých nároků individuální žalobu, žalobu v zastoupení nebo kolektivní žalobu v podobě vzorové určovací žaloby, ale s cílem předejít více žalobám jednoho účastníka týkající se stejného porušení pravidel, měla by volba takové žaloby jednou stranou vylučovat pro tuto stranu možnost souběžného nebo následného využití jedné z ostatních žalob; domnívá se, že v případě, že různé strany podají samostatné žaloby, je třeba se pokusit o to, aby strany své žaloby sloučily nebo je podávaly v určité posloupnosti;

9.   domnívá se, že za účelem vyhnutí se vedení nezákonného soudního sporu by členské státy měly udělit pravomoc podávat žaloby v zastoupení kvalifikovaným subjektům státních orgánů, jako je např. veřejný ochránce práv nebo oprávněným subjektům, jako např. sdružení spotřebitelů, v souladu s článkem 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů(7) a že zmocnění ad hoc připadá v úvahu především v případě sdružení, která se zabývají podáváním žalob na náhradu škody pro podniky;

10.   požaduje, aby se žaloby v zastoupení mohl účastnit pouze co nejpřesněji vymezený okruh osob a aby k vymezení členů této skupiny v případě kolektivní žaloby typu opt-in a k vymezení v případě žalob v zastoupení, které předkládají kvalifikované subjekty, které budou předem určeny nebo zmocněny ad hoc, došlo během jasně stanoveného časového období, aniž by vzniklo zbytečné zdržení, za respektování stávajících právních předpisů; zdůrazňuje, že nahrazena může být pouze škoda, která skutečně vznikla; poznamenává, že v případě úspěšné žaloby musí být náhrada škody vyplacena vymezenému okruhu osob nebo jimi určenému subjektu a kvalifikovaný subjekt může získat náhradu pouze těch nákladů, které vznikly v důsledku právního vymáhání, a nesmí být ani přímo ani nepřímo jmenovaným subjektem pro vyplacení náhrady škody;

11.   zdůrazňuje, že v případě úspěšné samostatné žaloby není vyloučen následný úřední přezkum porušení pravidel hospodářské soutěže ES; znovu také opakuje, že s cílem povzbudit podniky, aby odškodňovaly oběti svého nezákonného jednání co nejrychleji a nejúčinněji, povzbuzuje úřady na ochranu hospodářské soutěže, aby takové odškodnění braly v úvahu při vyměřování pokuty, která má být podniku uložena; konstatuje však, že by to však nemělo narušovat ani právo poškozeného na plnou náhradu utrpěné škody ani nutnost zachovat odrazující účel pokut a nemělo by to vést ani k dlouhé nejistotě ohledně konečnosti vypořádání pro společnosti; vyzývá Radu a Komisi, aby do nařízení (ES) č. 1/2003 výslovně začlenily uvedené zásady pro pokuty a aby tyto zásady dále zlepšily a upřesnily tak, aby splňovaly obecné právní zásady;

12.   zjišťuje, že by mělo být provedeno jasné posouzení podstaty kolektivní žaloby v přípravné fázi a zdůrazňuje, že žalobci v případech kolektivní náhrady škody nesmí mít lepší ani horší pozici než individuální žalobci; požaduje, aby v rámci mechanismů pro kolektivní náhradu škody platila zásada, podle níž strana, která podává žalobu, musí obvinění dokázat, pokud příslušné vnitrostátní právo nestanoví zmírnění důkazního břemena či ulehčení přístupu k informacím a důkazům v držení žalovaného;

13.   požaduje, aby Komise osobám poškozeným porušením pravidel hospodářské soutěže ES dodatečně po provedení správního přezkumu umožnila podrobně se seznámit s informacemi nutnými pro podání žaloby na náhradu škody a zdůrazňuje, že článek 255 Smlouvy o ES a nařízení (ES) č. 1049/2001 stanoví právo na nahlédnutí do spisů orgánů, které může být odmítnuto pouze za podmínek stanovených v uvedeném nařízení, a zejména v článku 4 uvedeného nařízení; domnívá se proto, že Komise tedy musí nařízení (ES) č. 1049/2001 vykládat odpovídajícím způsobem, anebo navrhnout pozměňovací návrh; zdůrazňuje, že je při poskytnutí možnosti úřadům seznámit se se spisem nutno věnovat zvláštní pozornost ochraně obchodních a podnikových důvěrných údajů žalovaného nebo třetí strany a konstatuje, že jsou nutné pokyny ohledně režimu pro žádosti o shovívavost;

14.   domnívá se, že vnitrostátní soud by neměl být vázán rozhodnutím vnitrostátního úřadu na ochranu hospodářské soutěže jiného členského státu, aniž jsou dotčena pravidla stanovující závazný účinek rozhodnutí přijatých členem Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (ECN) za použití článků 81 a 82 Smlouvy pro takové porušení pravidel; zjišťuje, že programy odborné přípravy a výměn by měly vést ke sbližování rozhodnutí tak, aby se uznávání rozhodnutí jiného vnitrostátního úřadu na ochranu hospodářské soutěže stalo normou;

15.   zdůrazňuje, že předpokladem žaloby na náhradu škody musí být zaviněné jednání, a proto musí k porušení pravidel hospodářské soutěže ES dojít přinejmenším z nedbalosti, neexistuje-li domněnka nebo vyvratitelná právní domněnka o nedostatcích ve vnitrostátních právních předpisech v případě porušení pravidel hospodářské soutěže ES zajišťující důsledné a koherentní prosazování právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže;

16.   vítá skutečnost, že odškodnění se zaměřuje na úhradu ztrát i ušlého zisku včetně úroků a přeplatků a požaduje, aby bylo toto vymezení škod pro mechanismy kolektivní náhrady škody stanoveno na úrovni Společenství;

17.   vítá práci Komise na nezávazném orientačním rámci pro výpočet náhrady škod, který by mohl zahrnout i pokyny ohledně údajů požadovaných pro provedení výpočtu a uplatnění takových výpočtů pro mechanismy k využití alternativního řešení sporu vždy, kdy je to možné;

18.   bere na vědomí, že vypracování společného přístupu Společenství k přenesení by bylo přínosné a schvaluje přípustnost námitky obhajoby založené na přenesení, že námitku musí zásadně dokazovat ten, kdo ji vznesl, přičemž soudy mohou vycházet z osvědčených vnitrostátních předpisů upravujících příčinnou souvislost a přičitatelnost s cílem dostát v každém jednotlivém případě spravedlnosti; navrhuje, aby byly navrženy pokyny týkající se rozsahu, do jakého by se nepřímí nabyvatelé, a zejména poslední nepřímý nabyvatel, mohli spoléhat na vyvratitelnou domněnku, že na ně bylo nezákonné navýšení ceny přeneseno v plné výši;

19.   vítá skutečnost, že promlčecí lhůta má běžet v případě trvalého nebo pokračujícího porušování pravidel hospodářské soutěže od okamžiku, kdy bylo toto porušování ukončeno a kdy bylo možno odůvodněně očekávat, že bylo toto porušení vzato na vědomí, podle toho, který okamžik nastane později; zdůrazňuje, že ustanovení o promlčecí lhůtě slouží i právní jistotě, a proto musí v případě, že nebude podána veřejná nebo soukromá žaloba, platit promlčecí lhůta v délce pěti let; dále vítá skutečnost, že délka promlčecí lhůty by se v případě individuálních žalob měla stanovit podle vnitrostátních právních předpisů daného členského státu, a požaduje, aby to platilo také v případě následných žalob; konstatuje, že na právní předpisy členských států, které regulují přerušení nebo pozastavení promlčecí lhůty, to nebude mít vliv;

20.   vítá skutečnost, že o pravidlech o dělení nákladů mají rozhodovat členské státy; domnívá se, že je v kompetenci členských států, aby zhodnotily, zda-li zajistí, aby nepoměr zdrojů strany žalující a strany žalované v soudním řízení neodrazovalo od podávání podložených žalob na náhradu škody a zjišťuje, že přístup ke spravedlnosti musí být vyvážen pomocí důrazných opatření bránících zneužívání například v podobě bezdůvodných, zlomyslných nebo "vyděračských" žalob;

21.   poukazuje na to, že program shovívavosti ve značné míře přispívá k odhalování kartelů, a tím v první řadě umožňuje soukromé žaloby na náhradu škody, a požaduje aby byly přezkoumány způsoby, které by umožnily zachování atraktivity programu shovívavosti; zdůrazňuje, že i přes význam programu shovívavosti rozhodně odmítá zbavení korunních svědků občanskoprávní sdílené odpovědnosti, protože to je v rozporu se systémem a poškozuje to mnohé oběti porušování pravidel hospodářské soutěže ES;

22.   žádá Komisi, aby za účelem podpory a nikoli ohrožení, práva poškozených podávat žalobu na náhradu škody, upustila od zastavení kartelových řízení a řízení ve věcech hospodářské soutěže a aby všechny důležité případy řádně uzavřela a dospěla k jednoznačným rozhodnutím;

23.   důrazně poukazuje na to, že Parlament se musí v rámci postupu spolurozhodování podílet na každém legislativním záměru v oblasti kolektivní náhrady škody;

24.   žádá, aby před jakýmkoli legislativním návrhem byla provedena nezávislá analýza jeho nákladů a přínosů;

25.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a sociálním partnerům na úrovni Společenství.

(1) Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 653. (2) Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1. (3) Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 18. (4) Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1. (5) Úř. věst. C 298, 8.12.2006, s. 17. (6) Úř. věst. L 171, 1.7.2008, s. 3. (7) Úř. věst. L 166, 11.6.1998, s. 51.