Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Nepálu o některých aspektech leteckých služeb (KOM(2008)0041 – C6-0041/2009 – 2008/0017(CNS))

P6_TA(2009)0146 A6-0071/2009

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

—  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2008)0041),

—  s ohledem na čl. 80 odst. 2 a čl. 300 odst. 2 první pododstavec první větu Smlouvy o ES,

—  s ohledem na čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0041/2009),

—  s ohledem na článek 51, čl. 83 odst. 7 a čl. 43 odst. 1 jednacího řádu,

—  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0071/2009),

1.   schvaluje uzavření dohody;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě Nepálu.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o určitých konstrukčních částech a vlastnostech kolových zemědělských a lesnických traktorů (kodifikované znění) (KOM(2008)0690 – C6-0414/2008 – 2008/0213(COD))

P6_TA(2009)0147 A6-0130/2009

(Postup spolurozhodování – kodifikace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0690),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0414/2008),

-   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. prosince 1994 – zrychlená pracovní metoda pro úřední kodifikaci právních předpisů(1),

-   s ohledem na články 80 a 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0130/2009),

A.   vzhledem k tomu, že poradní skupina složená z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise dospěla k závěru, že návrh je prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,

1.   schvaluje návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 102, 4.4.1996, s. 2.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o návrhu nařízení Rady o systému Společenství pro osvobození od cla (kodifikované znění) (KOM(2008)0842 – C6-0019/2009 – 2008/0235(CNS))

P6_TA(2009)0148 A6-0129/2009

(Postup konzultace – kodifikace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2008)0842),

-   s ohledem na články 26, 37 a 308 Smlouvy o ES, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0019/2009),

-   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 20. prosince 1994 – Zrychlená pracovní metoda pro úřední kodifikaci právních předpisů(1),

-   s ohledem na články 80 a 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0129/2009),

A.   vzhledem k tomu, že poradní skupina složená z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise došla k závěru, že návrh je prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,

1.   schvaluje návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. C 102, 4.4.1996, s. 2.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o doporučení pro přijetí nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou (13411/2008 – C6-0351/2008 – 2008/0807(CNS))

P6_TA(2009)0149 A6-0119/2009

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na doporučení Evropské centrální banky pro nařízení Rady (13411/2008)(1),

-   s ohledem na čl. 107 odst. 6 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala Parlament (C6-0351/2008),

-   s ohledem článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0119/2009),

1.   schvaluje pozměněné doporučení Evropské centrální banky;

2.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit doporučení Evropské centrální banky;

4.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Evropské centrální bance.

Znění navržené Evropskou centrální bankou   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Doporučení pro přijetí nařízení – pozměňující akt Bod odůvodnění 7 a (nový) (7a)  V zájmu posílení transparentnosti by měly být statistické údaje, které ESCB získává z institucí finančního sektoru, zveřejňovány, ovšem při zaručení vysoké míry ochrany údajů. Pozměňovací návrh 2 Doporučení pro přijetí nařízení – pozměňující akt Bod odůvodnění 7 b (nový) (7b)  Při vývoji, vypracovávání a šíření evropské statistiky by se měly zohlednit osvědčené postupy a příslušná mezinárodní doporučení. Pozměňovací návrh 3 Doporučení pro přijetí nařízení – pozměňující akt Bod odůvodnění 8 (8)  S ohledem na článek 285 Smlouvy a článek 5 statutu je dále důležité zajistit úzkou spolupráci mezi ESCB a Evropským statistickým systémem (ESS), zejména s cílem podpořit výměnu důvěrných údajů mezi těmito dvěma systémy pro statistické účely. (8)  S ohledem na článek 285 Smlouvy a článek 5 statutu je dále v zájmu předcházení duplicitě shromažďovaných statistických informací důležité zajistit úzkou spolupráci mezi ESCB a Evropským statistickým systémem (ESS), zejména s cílem podpořit výměnu důvěrných údajů mezi těmito dvěma systémy pro statistické účely. Pozměňovací návrh 4 Doporučení pro přijetí nařízení – pozměňující akt Čl. 1 – bod 2 a (nový) Nařízení (ES) č. 2533/98 Článek 2 a (nový) (2a)  Vkládá se nový článek, který zní: "Článek 2a Spolupráce s ESS ESCB a ESS úzce spolupracují s cílem minimalizovat celkovou zátěž v souvislosti s poskytování statistických údajů, zabránit duplicitě a zajistit jednotný přístup k vypracovávání evropských statistik, a to v souladu se statistickými zásadami stanovenými v článku 3.". Pozměňovací návrh 5 Doporučení pro přijetí nařízení – pozměňující akt Čl. 1 – bod 4 – písm. g Nařízení (ES) č. 2533/98 Čl. 8 – odst. 11 až 13 g) doplňují se odstavce 11 až 13, které znějí: vypouští se "11. Aniž jsou dotčena vnitrostátní ustanovení o výměně důvěrných statistických informací jiných než informací, na které se vztahuje toto nařízení, přenos důvěrných statistických informací mezi členem ESCB, který informace shromáždil, a orgánem ESS se může uskutečnit, pokud je tento přenos nezbytný pro účinný vývoj, vypracovávání nebo šíření evropské statistiky nebo pro zvýšení její kvality v rámci příslušných oblastí působnosti ESS a ESCB. Jakýkoli přenos, který následuje po prvním přenosu, musí být výslovně schválen členem ESCB, který shromáždil dané informace. 12.  Pokud jsou důvěrné údaje přenášeny mezi orgánem ESS a členem ESCB, použijí se tyto údaje výlučně pro statistické účely a přístup k nim mají pouze zaměstnanci, kteří se v rámci svých konkrétních pracovních oblastí zabývají statistickou činností. 13.  Ochranná opatření ve smyslu článku 19 nařízení (ES) č. [XX] se použijí na všechny důvěrné údaje přenesené mezi orgánem ESS a členem ESCB podle odstavců 11 a 12 a podle čl. 20 odst. 1a nařízení (ES) č. [XX]. ECB zveřejní výroční zprávu o opatřeních přijatých k zajištění důvěrnosti statistických údajů.". Pozměňovací návrh 6 Doporučení pro přijetí nařízení – pozměňující akt Čl. 1 – bod 4 a (nový) Nařízení (ES) č. 2533/98 Článek 8 a (nový) (4a)  Vkládá se nový článek, který zní: "Článek 8a Spolupráce mezi ESS a ESCB 1.  Aniž jsou dotčena vnitrostátní ustanovení o výměně důvěrných statistických informací jiných než informací, na které se vztahuje toto nařízení, přenos důvěrných statistických informací mezi členem ESCB, který informace shromáždil, a orgánem ESS se může uskutečnit, pokud je tento přenos nezbytný pro účinný vývoj, vypracovávání nebo šíření evropské statistiky nebo pro zvýšení její kvality, včetně statistik eurozóny, v rámci příslušných oblastí působnosti ESS a ESCB. Jakýkoli další přenos, který následuje po prvním přenosu, vyžaduje výslovné schválení členem ESCB, který dané informace shromáždil. 2.  Tam kde jsou důvěrné údaje přenášeny mezi orgánem ESS a členem ESCB, použijí se tyto údaje výlučně pro statistické účely a přístup k nim mají pouze zaměstnanci, kteří se v rámci svých konkrétních pracovních povinností zabývají statistickou činností. 3.  Předpisy a opatření na ochranu údajů ve smyslu článku 20 nařízení (ES) č.... 2009 nařízení Evropského Parlamentu a Rady o evropské statistice* se použijí na všechny důvěrné údaje přenesené mezi orgánem ESS a členem ESCB podle odstavců 1 a 2 tohoto článku a podle čl. 21 odst. 2 nařízení (ES) č. .../2009. ECB zveřejní výroční zprávu o opatřeních přijatých k zajištění důvěrnosti statistických údajů. _________________ * Pro Úř. věst.: vložte prosím číslo, datum a odkaz v Úředním. věstníku na nařízení

(1) Úř. věst. C 251, 3.10.2008, s. 1.

Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 24. března 2009 týkající se priorit EU pro 64. zasedání Valného shromáždění OSN (2009/2000(INI))

P6_TA(2009)0150 A6-0132/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh doporučení Radě, který předložil Alexander Graf Lambsdorff za skupinu ALDE a který se týká priorit Evropské unie pro 64. zasedání Valného shromáždění OSN (B6-0034/2009),

-   s ohledem na doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 9. července 2008 týkající se priorit EU pro 63. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů(1),

-   s ohledem na priority EU pro 63. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů, které schválila Rada dne 16. června 2008 (9978/2008),

-   s ohledem na 63. zasedání Valného shromáždění OSN, zejména na následující rezoluce tohoto orgánu: "Spolupráce mezi OSN a Meziparlamentní unií"(2), "Úmluva o zákazu použití jaderných zbraní"(3), "Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek"(4), "Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění bakteriologických (biologických) a toxických zbraní a o jejich likvidaci"(5), "Moratorium na používání trestu smrti"(6), "Ochrana lidských práv a základních svobod při boji proti terorismu"(7), "Stav lidských práv v Korejské lidově demokratické republice"(8), "Stav lidských práv v Íránské islámské republice"(9), "Deklarace z Dohá o financování rozvoje: závěrečný dokument z následné mezinárodní konference o financování rozvoje k přezkumu uplatňování konsenzu z Monterrey"(10), "Stav lidských práv v Myanmaru"(11), "Činnosti související s rozvojem"(12), "Posílení Odboru pro politické otázky"(13), "Programový rozpočet na dvouleté období 2008–2009"(14) a "Návrh hlavních bodů programového rozpočtu na dvouleté období 2010–2011"(15),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2009 o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU(16),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o perspektivách rozvoje, pokud jde o upevňování míru a budování státu v situacích po ukončení konfliktu(17),

-   s ohledem na čl. 114 odst. 3 a článek 90 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A6-0132/2009),

A.   vzhledem k tomu, že po čtyřech letech by členským zemím OSN měl být připomenut jejich závazek splnit ambiciózní cíle, které byly stanoveny v závěrečném dokumentu ze světové vrcholné schůzky, přijatém v New Yorku dne 16. září 2005,

B.   vzhledem k tomu, že pouze pomocí globálního, účinného a inkluzivního mnohostranného systému lze řešit početné a vzájemně propojené náročné úkoly a hrozby, s nimiž se potýkají jednotlivé národy, společnosti a občané, k nimž patří ohrožení míru, stability a bezpečnosti osob, úkoly spojené s chudobou, změnou klimatu a zabezpečením dodávek energie a dopady globální hospodářské a finanční krize,

C.   vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN na svém 63. zasedání přijalo důležitá rozhodnutí týkající se řady bodů k programu reformy, k nimž patří například lepší řízení lidských zdrojů a lepší organizace soudnictví, částečné posílení Odboru pro politické otázky a zahájení mezivládních jednání o reformě Rady bezpečnosti,

D.   vzhledem k tomu, že na návrh svého třetího výboru přijalo Valné shromáždění OSN několik významných rezolucí o celé řadě různých otázek z oblasti lidských práv a sociální a humanitární problematiky, včetně tří rezolucí o konkrétních zemích a opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,

E.   vzhledem k tomu, že díky iniciativě "Delivering as One" a práci dvou zprostředkovatelů bylo, věcně vzato, dosaženo hmatatelného pokroku při provádění reforem soudržnosti celého systému OSN; vzhledem k tomu, že je zapotřebí upevnit úspěchy a pokročit dále v oblastech vytyčených na 63. zasedání Valného shromáždění OSN,

F.   vzhledem k tomu, že neúspěch reforem takových orgánů, jako je Rada bezpečnosti OSN a Hospodářská a sociální rada (ECOSOC), by mohl vést ke snahám neformálních seskupení, například skupin G8 či G20, prosadit se na jejich místo v globálních institucionálních jednáních,

G.   vzhledem k tomu, že Evropská unie musí prosazovat hodnoty, o kterých je přesvědčena, že jsou univerzální, a přitom se snažit předcházet polarizaci postojů,

H.   vzhledem k tomu, že spolupráce mezi Sekretariátem OSN a orgány EU nebyla nikdy tak těsná jako nyní a že se v této spolupráci odrážejí sdílené hodnoty, cíle a zájmy obou organizací,

I.   vzhledem k tomu, že je nezbytné dále posilovat operační kapacity OSN potřebné k zajišťování míru a bezpečnosti, a vzhledem k tomu, že spolupráce EU a OSN při udržování míru je základem míru a bezpečnosti ve světě,

J.   vzhledem k tomu, že roste počet obětí z řad příslušníků mírových sil OSN a že je třeba přijmout veškerá možná opatření na ochranu těchto pracovníků,

K.   vzhledem k tomu, že EU a USA jsou strategickými partnery a v zájmu obou těchto stran je společně na základě mezinárodního práva a pomocí multilaterálních institucí, zejména OSN, čelit hrozbám a náročným úkolům, s nimiž se v nové situaci ve světě potýkají; vzhledem k tomu, že z prohlášení nové stálé zástupkyně USA při Organizaci spojených národů, Susan Riceové, lze vyčíst obnovený závazek konstruktivně se zapojit do činnosti OSN,

L.   vzhledem k tomu, že Evropská unie ve svém prohlášení určeném pro Radu OSN pro lidská práva (HRC) ze dne 19. září 2008 uvedla, že čtyři prvky (tzv. "red lines") obsažené v závěrečném dokumentu hodnotící konference v Durbanu jsou nepřijatelné, a to: 1) zvláštní zdůrazňování jednoho regionu na světě; 2) znovuotevření deklarace z Durbanu přijaté v roce 2001 tím, že se doplňuje o zákaz "hanobení náboženství", jehož cílem je omezit svobodu projevu a zavést cenzuru, jíž se vyznačují islámské zákony proti rouhání; 3) určování pořadí důležitosti jednotlivých obětí a 4) politizace nebo polarizace diskuse,

M.   vzhledem k tomu, že prohlubující se celosvětová recese by pro rozvojové země mohla znamenat návrat o desetiletí zpět do minulosti v důsledku pádu cen komodit, nižších toků investic, finanční nestability a poklesu přílivu prostředků ze zahraničí a že hodnota platných závazků EU v oblasti pomoci bude klesat ročně o zhruba 12 000 milionů USD, neboť jsou vyčísleny v procentech HDP členských států,

1.   doporučuje Radě následující:

o
o   o

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci také Komisi.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2008)0339. (2) A/RES/63/24. (3) A/RES/63/75. (4) A/RES/63/87. (5) A/RES/63/88. (6) A/RES/63/168. (7) A/RES/63/185. (8) A/RES/63/190. (9) A/RES/63/191. (10) A/RES/63/239. (11) A/RES/63/245. (12) A/RES/63/260. (13) A/RES/63/261. (14) A/RES/63/264 A-C. (15) A/RES/63/266. (16) Přijaté texty, P6_TA(2009)0021. (17) Přijaté texty, P6_TA(2008)0639.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o Roku po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi (2008/2318(INI))

P6_TA(2009)0151 A6-0079/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na společnou strategii Afrika-EU a první akční plán (2008–2010) pro provádění strategického partnerství Afrika-EU, které přijali vedoucí představitelé států a vlád na zasedání v Lisabonu ve dnech 8. a 9. prosince 2007,

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi" (KOM(2008)0617),

-   s ohledem na závěry Evropské rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 10. listopadu 2008 na téma "Rok po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi",

-   s ohledem na společnou zprávu o pokroku, pokud jde o provádění společné strategie Afrika-EU a její první akční plán (2008–2010), přijatou ministerskou trojkou Afrika-EU v Addis Abebě v Etiopii dne 21. listopadu 2008,

-   s ohledem na sdělení výboru Panafrického parlamentu ad hoc pro vztahy s Evropským parlamentem a delegace Evropského parlamentu ad hoc pro vztahy s Panafrickým parlamentem ze dne 17. prosince 2008 úřadujícímu předsednictví Africké unie (AU) a EU, Evropské komisi a Komisi AU o úloze Panafrického parlamentu a Evropského parlamentu při provádění a sledování společné strategie,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o současném stavu vztahů mezi EU a Afrikou(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2005 o rozvojové strategii pro Afriku(2),

-   s ohledem na dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000(3), ve znění pozměněném dohodou, kterou se mění Dohoda o partnerství, podepsanou v Lucemburku dne 25. června 2005(4) (dohoda z Cotonou),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci(5),

-   s ohledem na články 177 až 181 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0079/2009),

A.   vzhledem k tomu, že cíl odstranění chudoby musí nadále tvořit jádro společné strategie,

B.   vzhledem k tomu, že polovina obyvatelstva Afriky stále žije v chudobě a vzhledem k tomu, že Afrika je jediným kontinentem, který nečiní pokrok při dosahování rozvojových cílů tisíciletí (RCT), zejména v oblasti snižování chudoby, dětské úmrtnosti, zdraví matek a boje proti HIV/AIDS a malárii,

C.   vzhledem k tomu, že společná strategie má za cíl zaměřit se "nejen na rozvoj", "nejen na Afriku" a "nejen na instituce", a na rozdíl od dřívější praxe zahrnout širší okruh záležitostí týkajících se Afriky i celého světa, mimo jiné energetiku, změnu klimatu a bezpečnost, a zároveň umožnit větší účast nejrůznějších neinstitucionálních subjektů,

D.   vzhledem k tomu, že za poslední rok byla z větší části vytvořena institucionální struktura a inovační pracovní metody společné strategie, avšak v praxi bylo dosaženo jen velmi malého pokroku,

E.   vzhledem k tomu, že třebaže společná strategie výslovně uznala zásadní úlohu, kterou hrají Panafrický a Evropský parlament, aby "zhodnotily pokrok a zajistily politické vedení pro partnerství", je nutno je ještě nějakým nosným a smysluplným způsobem zahrnout i do vytváření, úprav a sledování společné strategie,

F.   vzhledem k tomu, že do provádění společné strategie je jen minimálně zapojena občanská společnost a místní orgány, zejména na africké straně,

G.   vzhledem k tomu, že k provádění společné strategie je k dispozici jen velmi málo nových finančních prostředků, a že příslušné zdroje financování byly plně naplánovány již před přijetím společné strategie,

H.   vzhledem k tomu, že začlenění Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu EU, jak to opakovaně požadoval Parlament, by umožnilo větší soudržnost politik a parlamentní dohled nad výdaji na rozvoj,

I.   vzhledem k tomu, že podíl Afriky na celosvětovém obchodu klesá a Afrika je vyloučena z příležitostí, které nabízí globalizace,

J.   vzhledem k tomu, že únik kapitálu, zejména pak nezákonný únik kapitálu, připravuje africká hospodářství ročně o miliardy EUR, zatímco "odliv mozků" okrádá kontinent o intelektuální potenciál potřebný pro budoucí rozvoj,

K.   vzhledem k tomu, že výroba potravin a zabezpečení dodávek potravin v Africe klesají na žebříčku politických priorit a že tyto oblasti za posledních deset let trpěly nedostatkem investic, což může mít zhoubné důsledky, jak to zdůraznil nedávný kritický růst cen potravin,

L.   vzhledem k tomu, že Afrika je nedostatečně zastoupena v mezinárodních institucích a mnohostranných fórech, které rozhodují o množství otázek ovlivňujících budoucnost kontinentu,

M.   vzhledem k tomu, že dlouhodobý vztah EU-Afrika nabírá s výskytem netradičních dárců, jejichž program a priority představují pro Afriku nová rizika a výzvy, nový význam,

N.   vzhledem k tomu, že je nezbytné nalézt součinnost a zamezit překrývání mezi institucemi společné strategie a těmi, které již působí v existujících vztazích, jako je dohoda z Cotonou, evropsko-středomořská strategie nebo strategické partnerství Jižní Afriky a EU,

O.   vzhledem k tomu, že přezkum v rámci dohody z Cotonou v roce 2009 bude usilovat o vyjasnění vztahů zemí AKT s AU,

P.   vzhledem k tomu, že úroveň informovanosti, pokud jde o cíle a opatření společné strategie, je znepokojivě nízká, a vzhledem k tomu, že – zejména v Africe – má informovanost veřejnosti o strategickém partnerství mezi Afrikou a EU a sounáležitost s ním přímou vazbu na schopnost společné strategie poskytnout okamžité a hmatatelné výsledky, které by vedly ke zlepšení životní úrovně afrického lidu,

Q.   vzhledem k tomu, že toto partnerství by mělo zohlednit skutečnost, že i když "partnerství rovných" znamená, že EU a AU mají stejné postavení, pokud jde o účast v diskusích a tvorbu politik, je třeba rovněž řešit neúprosnou skutečnost, že oba kontinenty a jejich instituce si prozatím nejsou zdaleka rovny, pokud jde o institucionální rozvoj, rozhodovací kapacity a zdroje,

Vytvoření struktury EU-Afrika

1.   vítá skutečnost, že rok po přijetí společné strategie konečně existují a začaly fungovat hlavní prvky institucionální struktury pro její provádění, podporované akčním plánem s výsledky a časovým harmonogramem, a že byl dosažen jistý pokrok při naplňování společné strategie a jejích tematických partnerství; lituje však, že na konci prvního roku provádění některá partnerství teprve definují pracovní metody a nemají doposud stanoveny dosažitelné cíle a časový harmonogram ani vyčleněné rozpočtové prostředky;

2.   vítá skutečnost, že EU a AU se v prvním roce po podpisu společné strategie setkávaly častěji než kdy dříve;

3.   vyzývá Evropskou komisi a Komisi AU a členské státy EU a AU, aby v rámci svých priorit dokončily tuto institucionální strukturu vybudováním parlamentních prvků a složek občanské společnosti a místních orgánů, jež by měly určovat a udržovat tento proces tím, že posílí jeho transparentnost a demokratickou legitimitu;

4.   vítá zřízení prováděcích týmů EU s účastí zainteresovaných členských států, a to nejen proto, že financování společné strategie do značné míry závisí na členských státech, ale rovněž proto, že přímá účast členských států přispěje k lepšímu povědomí, kontinuitě a udržitelnosti akcí předpokládaných v akčním plánu;

5.   naléhavě žádá instituce společné strategie, aby se plně soustředily na nezbytné výsledky, neboť první akční plán pokrývá jen období kratší tří let (2008–2010);

Úloha parlamentů

6.   znovu opakuje svoji žádost Evropské komisi a Komisi AU, aby přijaly opatření, jimiž zapojí Evropský a Panafrický parlament do provádění a sledování společné strategie a zajistí jí politické vedení ze strany těchto parlamentů v souladu s jejich úlohou hlavních prvků její institucionální struktury;

7.   zdůrazňuje úlohu meziparlamentních orgánů mezi Evropským parlamentem a africkými parlamenty, jako jsou Smíšené parlamentní shromáždění (SPS) AKT-EU a parlamentní shromáždění Euromed, při prohlubování míru a bezpečnosti, řádné správy věcí veřejných a demokracie, jakož i skutečnost, že představují účinnou platformu pro spolupráci a pro řešení otázek společného zájmu;

8.   bere na vědomí skutečnost, že na jedenáctém zasedání ministerské trojky Afrika-EU byla schválena první výroční zpráva o pokroku, pokud jde o provádění společné strategie a její první akční plán, k němuž tvoří výše uvedené sdělení Komise příspěvek EU;

9.   s politováním však konstatuje, že tato zpráva byla vypracována bez jakékoli konzultace s Evropským či Panafrickým parlamentem a bez jejich oficiálního příspěvku;

10.   navrhuje předsedům Panafrického a Evropského parlamentu, aby se soustavně účastnili summitů EU-Afrika a vystupovali na nich a aby předkládali závěry obou parlamentů o realizaci akčního plánu a návrhy na budoucí směřování společné strategie;

11.   požaduje, aby bezprostředně před konáním jarního setkání ministerské trojky její členové uspořádali výměnu názorů se zástupci příslušných orgánů z Panafrického a Evropského parlamentu, během níž zástupci parlamentů budou moci předložit návrhy a doporučení k poslední společné výroční zprávě o pokroku; navrhuje, aby rozprava o návrzích a doporučeních obou parlamentů byla uvedena na pořadu jednání zasedání ministerské trojky; očekává, že v navazující výroční zprávě – přijaté během následujícího podzimního zasedání ministerské trojky – bude uvedeno, jakým způsobem byly tyto návrhy a doporučení zohledněny; požaduje, aby se zástupci parlamentů v rámci vedlejšího programu podzimního zasedání trojky rovněž setkali s ministry trojky;

12.   domnívá se, že Panafrický a Evropský parlament by měly být na příslušné úrovni zastoupeny jak ve společné skupině odborníků, tak v pracovní skupině AU-EU;

13.   vítá skutečnost, že Evropská komise v rámci devátého ERF zřídila program podpory ve výši 55 milionů EUR na posílení kapacit institucí AU; znovu opakuje, že část tohoto rozpočtu musí být k dispozici k posílení administrativní a provozní kapacity Panafrického parlamentu, a vyzývá Komisi, aby po podrobných konzultacích s Panafrickým parlamentem a ve spolupráci s Evropským parlamentem vypracovala akční plány pro účely těchto rozpočtů;

14.   doporučuje, aby část rozpočtu vyčleněná pro Panafrický parlament byla spravována přímo Panafrickým parlamentem, jakmile k tomu vytvoří nezbytnou administrativní kapacitu a splní požadavky obsažené ve finančním nařízení Evropských společenství (zejména článku 56 nařízení)(6), podle kterých může Evropská komise plnit rozpočet cestou nepřímého řízení na ústřední úrovni;

15.   vyzývá Evropskou komisi a Komisi AU, aby zjednodušily postupy s cílem zajistit přímý a účinný dialog s parlamenty a zabránily tak nepřijatelným prodlevám, přičemž náležitě zohlední specifika jejich postupů;

16.   opět žádá začlenění ERF do rozpočtu a vyzývá Komisi, aby mezitím informovala Evropský a Panafrický parlament o všech fázích rozpočtového procesu;

Občanská společnost a nestátní subjekty

17.   je přesvědčen, že má-li se společná strategie stát skutečným "rozsáhlým a rozmanitým partnerstvím zaměřeným na občany", musí efektivně zapojovat občanskou společnost a místní orgány a napomáhat jejich účinné účasti na práci jejích prováděcích orgánů;

18.   lituje, že i když akční plán stanoví, že každé z partnerství Afrika-EU umožňuje širokou škálu akcí, v převážné většině je důraz kladen na akce státní; zdůrazňuje, že vstup a zapojení parlamentů a nestátních subjektů, jako např. organizací občanské společnosti, místních orgánů a dalších nestátních subjektů, do tohoto procesu musí být hlouběji a podrobněji propracovány;

19.   vítá Africkou hospodářskou, sociální a kulturní radu (ECOSOCC) jako nástroj k budování partnerství mezi africkými vládami a občanskou společností; je však znepokojen nízkou mírou zapojení africké občanské společnosti do provádění společné strategie a požaduje, aby byla neprodleně přijata opatření, zejména ze strany Afriky, s cílem stanovit v těsné spolupráci se zúčastněnými subjekty postupy pro identifikaci, zmapování a účinné zapojení zástupců afrických nestátních subjektů;

20.   žádá Evropskou komisi, aby vytvořila odpovídající nástroje pro vytváření kapacit organizací občanské společnosti v Africe, které se zaměří zejména na posílení jejich schopnosti podílet se na provádění společné strategie;

Partnerství

21.   konstatuje, že by se společná strategie měla rovněž zabývat otázkami, které mají silný vliv na budoucnost Afriky a formují vztahy mezi těmito dvěma kontinenty, třebaže formálně patří k jiným institucionálním strukturám, jako jsou dohody o hospodářském partnerství (EPA) a vztahy mezi regionálními uskupeními v rámci dohod o hospodářském partnerství a dalšími existujícími regionálními uskupeními v Africe (včetně regionálních hospodářských společenství), druhá revize dohody z Cotonou, evropsko-středomořská strategie, strategické partnerství EU-Jižní Afrika a vztahy Afriky s novými celosvětovými aktéry, jako je Čína a Brazílie;

22.   je přesvědčen, že udržitelný hospodářský, sociální a environmentální rozvoj může probíhat jen v zemích, které nabízejí záruku míru, demokracie a lidských práv;

23.   vyzývá Evropskou komisi, Radu a africkou stranu, aby zajistily soudržnost mezi touto strategií a ostatními politikami, které by mohly nepříznivě ovlivnit podporu nového strategického partnerství mezi EU a Afrikou, zejména politiky v oblasti obchodu, životního prostředí, migrace a zemědělství; zdůrazňuje, že politický dialog mezi EU a Afrikou by měl zahrnovat uvedené oblasti;

24.   zdůrazňuje, že v zájmu účinného boje proti chudobě, který musí zůstat ústředním tématem společné strategie, musí strategické partnerství mezi EU a Afrikou napomáhat povzbuzování udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje, přitáhnout zahraniční investice, podporovat spravedlivý mezinárodní obchod a přispívat k vytváření podmínek, s jejichž pomocí budou moci africké země postupně zaujmout své místo v celosvětovém hospodářství;

Mír a bezpečnost

25.   vítá dosažený pokrok v oblasti partnerství pro mír a bezpečnost; bere na vědomí politický dialog mezi AU a EU nejen o krizových situacích v Africe; zdůrazňuje, že tento dialog musí řešit nejrůznější otázky týkající se míru a bezpečnosti od předcházení konfliktům a řešení konfliktů až po obnovu po skončení konfliktů a budování míru, včetně podrobného dialogu o uplatňování zásady "odpovědnost chránit";

26.   požaduje, aby byla přisouzena nejvyšší priorita uskutečňování mírové a bezpečnostní struktury Afriky; znovu zdůrazňuje, že ERF není vhodným zdrojem financování budoucího naplnění afrického mírového projektu; je toho názoru, že výdaje ERF by měly být v souladu s kritérii oficiální rozvojové pomoci stanovenými Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD/DAC); znovu opakuje svůj požadavek, aby bylo s konečnou platností vyřešeno financování afrického mírového projektu;

27.   vítá skutečnost, že generální tajemník OSN Ban Ki-moon zřídil panel významných osobností v září 2008, jehož posláním je nalézt způsoby, jimiž může mezinárodní společenství podpořit mírové operace AU prováděné pod záštitou OSN;

Řádná správa věcí veřejných a lidská práva

28.   zdůrazňuje, že koncepce řádné správy věcí veřejných by měla být měřítkem toho, jak dobře funguje společnost prostřednictvím právních předpisů, dodržování a aktivní podpory lidských práv, boje proti korupci, vytváření majetku a jeho transparentního a spravedlivého rozdělování a prostřednictvím základních zdravotnických a sociálních služeb; zdůrazňuje, že vnější aktéři nesmí posuzovat řádnou správu věcí veřejných výhradně na základě kritérií stanovených zvenčí, ale na základě vzájemně odsouhlasených a sdílených hodnot a norem;

29.   zdůrazňuje význam udržitelné demokracie, včetně řádné správy věcí veřejných a demokratických voleb, které musejí podporovat také vytváření parlamentních kapacit a zapojit občanskou společnost a místní orgány do politického dialogu;

30.   zdůrazňuje, že správa věcí veřejných se musí zlepšit na obou stranách: nejen na africké, ale i na evropské straně patří mezi priority zlepšení správy věcí veřejných a odpovědnost za závazky v oblasti týkající se pomoci a lepší koordinace dárců s cílem více zohlednit země, které jsou ze strany dárců často opomíjeny; zdůrazňuje, že v této oblasti musejí sehrát významnou úlohu vnitrostátní a kontinentální parlamenty, nestátní subjekty a místní orgány;

31.   žádá, aby byla větší podpora poskytnuta stávajícím africkým iniciativám, jako např. Africkému mechanismu vzájemného přezkumu (African Peer Review Mechanism – APRM), který je doposud nejvážnějším pokusem afrických zemí o zlepšení správy věcí veřejných na kontinentě, a dalším nástrojům, které zavedla AU, což zlepší vlastnictví tohoto procesu ze strany Afriky;

32.   vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že "profily správy věcí veřejných" vypracované Komisí pro každou ze zemí AKT, jimiž se bude řídit programování rozvojové pomoci na níž bylo pod záštitou desátého ERF dodatečně vyčleněno 2,7 miliardy EUR, byly vytvořeny bez jakéhokoli prvku participace; konstatuje, že nárok na tyto dodatečné finanční prostředky je posuzován na základě souboru kritérií, z nichž pouze jediné má přímou vazbu na RCT; vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, že "profily" Evropské komise mohou znehodnotit proces mechanismu APRM; vyzývá Evropskou komisi, aby konzultovala s Evropským parlamentem a Radou následné sledování a poskytování těchto prostředků a informovala je o nich s cílem zajistit, že budou přidělovány iniciativám v oblasti správy věcí veřejných, programů AU na podporu správy věcí veřejných a procesu mechanismu APRM;

33.   požaduje dialog v rámci partnerství v oblasti řádné správy věcí veřejných a lidských práv, který bude řešit beztrestnost porušování lidských práv, se zohledněním osvědčených postupů v rámci vnitrostátních nebo mezinárodních právních předpisů, včetně činnosti mezinárodních trestních tribunálů zřízených v Sierra Leone a Rwandě;

Obchod, hospodářský rozvoj a regionální integrace

34.   domnívá se, že v případě partnerství v oblasti obchodu a regionální integrace je zvýšení obchodu – za dodržení správných podmínek – zásadní hybnou silou hospodářského růstu za předpokladu, že obchodní politiky jsou v souladu s rozvojovými cíli; vítá proto cíle tohoto partnerství podpořit v Africe regionální integraci a posílit obchodní kapacity tohoto kontinentu;

35.   s nadějí očekává co nejrychlejší uzavření jednacího kola Světové obchodní organizace (WTO) z Dohá, trvá však na tom, že musí jít především o rozvojové kolo, které bude upřednostňovat integraci afrických národů do světového hospodářství, účinně omezovat zemědělské podpory narušující trh a zruší podpory zemědělského vývozu;

36.   je přesvědčen, že EU by měla pomoci africkým státům stát se zemědělsky soběstačnými a napomoci rozvoji základních služeb a zranitelného domácího průmyslu;

37.   trvá na tom, že konečné EPA musí být v prvé řadě nástroji pro takový rozvoj, který respektuje rozdílné kapacity jednotlivých příjemců a jejich odlišnou úroveň rozvoje;

38.   zdůrazňuje skutečnost, že EPA musí regionální integraci v Africe spíše podporovat než narušovat; podporuje snahy AU o posílení regionálních hospodářských společenství jako základních stavebních kamenů pro regionální integraci tohoto kontinentu;

39.   trvá na tom, aby Evropská komise a členské státy dostály svým závazkům poskytnout do roku 2010 nejméně 2 miliardy EUR ročně v rámci skutečné pomoci v oblasti obchodu, přičemž největší podíl této pomoci musí náležet Africe; vyzývá, aby byly co nejdříve určeny a vyčleněny zdroje na podporu rozvoje obchodu; zdůrazňuje, že by se mělo jednat o finanční prostředky z dodatečný zdrojů a nikoli pouze o jejich přesun z ERF;

40.   vyzývá partnerství, aby se zaměřilo na širší agendu pomoci v oblasti obchodu, zejména na  rozvoj infrastruktur, podporu rozvoje obchodu a jeho lepší regulaci, včetně zjednodušených a uživatelsky vstřícných pravidel pro označování původu;

41.   vyzývá k tomu, aby se partnerství zabývalo rovněž hospodářskými aspekty, které mají významné důsledky pro africké ekonomiky, třebaže se přímo netýkají obchodu, jako například potřebou přijmout opatření, jež mají za cíl zastavit nezákonný únik kapitálu, a podporovat mezinárodní regulaci daňových rájů;

42.   vyzývá, aby společná strategie uznávala a podporovala úlohu migrantů a přistěhovaleckých komunit z hlediska rozvoje zemí jejich původu tím, že jim umožní investovat v těchto zemích a sníží náklady finančních převodů;

Klíčové oblasti rozvoje

43.   trvá na tom, že v případě partnerství v oblasti plnění RCT bude dokonce i s vyšší a lepší pomocí obtížné těchto cílů dosáhnout, a proto naléhavě žádá členské státy EU, aby navýšily závazky, které nedávno znovu vyjádřily na konferenci o financování rozvoje v Dohá, a na fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci v Akkře, zejména pokud jde o objem jejich pomoci, soudržnost politik, vlastnictví, transparentnost a o rozdělení mezi dárce;

44.   konstatuje, že základní zdravotní péče a základní a středoškolské vzdělání jsou rozhodujícími činiteli při plnění RCT; v této souvislosti vyzývá africké země, aby učinily tyto oblasti jednou ze svých priorit v rámci strategií snižování chudoby; vyzývá, aby partnerství tento rozvoj podporovalo s ohledem na závazek Evropské komise vynaložit na tyto oblasti nejméně 20 % rozpočtu Společenství určeného na pomoc; žádá Komisi, aby rozšířila tento závazek i na ERF; připomíná, že veškeré úsilí v tomto ohledu by mělo zahrnovat osoby se zdravotním postižením; vítá v této souvislosti výsledek prvního setkání společné skupiny odborníků a vyzývá zúčastněné subjekty, aby zajistily, že v příštím roce bude dosaženo pokroku;

45.   vyzývá Evropskou komisi, aby co nejdříve přijala opatření k realizaci závazků v oblasti zdravotnictví a zohlednila v nich závěry a doporučení Evropského účetního dvora, zveřejněné ve zprávě z ledna 2009 o rozvojové pomoci ES zdravotnickým službám v subsaharské Africe; zdůrazňuje, že je nutné, aby Evropská komise při průběžném přezkumu desátého ERF navýšila pomoc pro zdravotnictví v subsaharské Africe a tak podpořila své závazky vůči RCT v oblasti zdravotnictví;

46.   vybízí členské státy EU a AU, aby přisuzovaly větší význam zabezpečení potravin v Africe a její potravinové soběstačnosti a aby podporovaly opatření na posílení produktivity a konkurenceschopnosti afrického zemědělství, zejména produkci potravin pro místní trhy a vznik "zelených pásů" kolem měst;

47.   vyzývá členské státy, aby do svých rozprav v rámci společné strategie i mimo ně začlenily otázku spravedlivého rozdělení bohatství plynoucího z využívání přírodních zdrojů; trvá na tom, že příjmy jednotlivých států z přírodních zdrojů by měly být přednostně spravedlivěji vyčleňovány pro účely uspokojování základních potřeb obyvatel těchto států, zejména v oblasti zdravotnictví, školství, ochrany přírodních zdrojů a životního prostředí, čímž se napomůže dosažení RCT;

48.   vyjadřuje znepokojení nad tím, že nedávné období rekordního růstu zvrátí útlum světového hospodářství; zdůrazňuje, že v důsledku klesajících cen zboží, menších investičních toků, finanční nestability a nižších převodů peněžních prostředků se může kontinent vrátit o několik desetiletí zpět;

Další aspekty strategie

49.   připomíná, že hlavní odpovědnost za změnu klimatu nesou rozvinuté země, zatímco její nepříznivé dopady jsou nejcitelnější v rozvojových zemích; trvá proto na tom, že je zapotřebí zajistit nové prostředky, pokud nemá v afrických státech dojít k tomu, že budou nuceny platit nepřiměřenou cenu za přizpůsobení se těmto dopadům a za jejich zmírnění; navíc podporuje společnou deklaraci EU a Afriky o změně klimatu, předloženou na konferenci rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která se konala v Poznani v prosinci 2008;

50.   požaduje v souvislosti s partnerstvím v oblasti migrace a zaměstnanosti spravedlivé a funkční řešení "odlivu mozků", který připravuje řadu afrických států o značný počet kvalifikovaných pracovníků, zejména v odvětví zdravotnictví;

51.   vyzývá, aby nový režim EU "modrých karet" zabránil odčerpávání odborných pracovníků z rozvojových zemí v odvětvích, v nichž mají tyto země největší nedostatek pracovních sil, zejména v oblasti zdravotnictví a školství;

52.   vyzývá Evropskou komisi, aby využila partnerství EU-Afrika a pomohla africkým zemím využívat flexibilní možnosti obsažené v prohlášení z Dohá o Dohodě o právech duševního vlastnictví souvisejících s obchodem (TRIPS) a veřejném zdraví s cílem usnadnit v Africe přístup k základním lékům za dostupnou cenu;

53.   vybízí obě strany, aby se v rámci vědeckotechnického partnerství snažily překlenout digitální propast prostřednictvím užší spolupráce v oblasti technologického rozvoje a převodu technologií, zejména pokud jde o telefonování a internet;

54.   očekává, že v rámci společné strategie budou v Africe přijata specifická opatření na zlepšení příležitostí pro ženy, děti a osoby se zdravotním postižením, neboť tyto skupiny čelí v rozvojových zemích zvláštním obtížím;

55.   zdůrazňuje, že jestliže se má společná strategie zaměřit "nejen na Afriku" a posílit spolupráci mezi EU a Afrikou v rámci mezinárodních orgánů a vícestranných jednání o otázkách, jako jsou např. obchod, lidská práva nebo změna klimatu, měly by EU a Afrika usilovat o demokratizaci a zvýšení reprezentativnosti mezinárodních institucí, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond a WTO, a zajistit, aby Afrika mohla konečně uplatňovat vliv, jaký odpovídá její velikosti a postavení;

56.   žádá opětovně orgány EU, aby vytvořily konkrétní finanční nástroj pro realizaci společné strategie, který by v sobě spojoval veškeré stávající zdroje financování, a to jednoznačným, předvídatelným a programovatelným způsobem; je na pochybách, do jaké míry bude společná strategie schopna dosáhnout svých vysoce ambiciózních cílů a nabídnout skutečně přidanou hodnotu, pokud na ni nebudou poskytnuty žádné nové finanční prostředky ani převedeny prostředky z jiných programů;

57.   vyzývá vlády v EU a Africe, aby účinněji a systematičtěji informovaly své obyvatele o akcích a dosažených výsledcích společné strategie a aby usilovaly o větší zájem médií;

Perspektivy

58.   očekává, že Evropský a Panafrický parlament, stejně jako organizace občanské společnosti a místní orgány, navážou na zkušenosti z lisabonského summitu EU-Afrika, který se konal ve dnech 8. a 9. prosince 2007, a významně se zapojí do přípravy třetího summitu mezi Afrikou a EU v roce 2010, a těší se, že se oba parlamenty summitu aktivně zúčastní;

59.   vyzývá Komise EU a AU a předsednictví, aby schválily výše nastíněné návrhy zaměřené na posílení účasti parlamentů při provádění a sledování společné strategie;

60.   má v úmyslu vytvářet uvnitř Evropského parlamentu nezbytnou koordinaci a součinnost všech jeho orgánů s cílem podpořit provádění a sledování společné strategie; opakuje v tomto ohledu svůj záměr přeměnit svou delegaci ad hoc pro vztahy s Panafrickým parlamentem na plnohodnotnou meziparlamentní delegaci;

o
o   o

61.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Hospodářskému a sociálnímu výboru EU, Hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu výboru AU, Komisi AU, Výkonné radě AU, Panafrickému parlamentu, Radě ministrů AKT a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.

(1) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 633. (2) Úř. věst. C 280 E, 18.11.2006, s. 475. (3) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (4) Úř. věst. L 209, 11. 8. 2005, s. 27. (5) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41. (6) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o smlouvách o rozvojových cílech tisíciletí (2008/2128(INI))

P6_TA(2009)0152 A6-0085/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na deklaraci tisíciletí OSN ze dne 18. září 2000, kterou se mezinárodní společenství zavázalo ke splnění rozvojových cílů tisíciletí (RCT), s cílem snížit do roku 2015 chudobu ve světě na polovinu, a jež byla znovu potvrzena řadou konferencí Organizace spojených národů, především konferencí v Monterrey o financování rozvoje,

-   s ohledem na závazky, které přijaly členské státy na zasedání Evropské rady v Barceloně dne 15. a 16. března 2002,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 20. června 2007 o rozvojových cílech tisíciletí - v půli cesty(1),

-   s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropském parlamentu a Komisi o rozvojové politice Evropské unie nazvané "Evropský konsensus"(2) podepsané dne 20. prosince 2005,

-   s ohledem na "balíček RCT" Komise z roku 2005,

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Urychlení pokroku směřujícího k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – financování rozvoje a účinnost pomoci" (KOM(2005)0133),

-   s ohledem na výroční zprávu Komise nazvanou "EU plní své závazky v oblasti financování rozvoje" (KOM(2007)0164),

-   s ohledem na sdělení Komise nazvané "Pomoc EU: Poskytovat více pomoci rychleji a lépe" (KOM(2006)0087),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 o opatřeních následujících po konferenci o financování rozvoje v Monterrey v roce 2002(3),

-   s ohledem na výsledky konečného dokumentu o opatřeních následujících po mezinárodní konferenci o financování rozvoje za účelem posouzení uplatňování konsensu z Monterrey (Dohá, Katar, 29. listopadu – 2. prosince 2008)(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2008 o opatřeních následujících po Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005(5),

-   s ohledem na dokument Komise ze dne 19. června 2007 s názvem "Smlouvy o RCT, přístup založený na dlouhodobější a předvídatelnější rozpočtové pomoci",

-   s ohledem na nové strategické partnerství Afrika – EU,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o současném stavu vztahů mezi EU a Afrikou(6),

-   s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci ze dne 2.března 2005 a na závěry fóra na vysoké úrovni, které se konalo ve dnech 2. až 4. září 2008 v Akkře a týkalo se opatření v návaznosti na tuto deklaraci,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2006 o účinnosti pomoci a korupci v rozvojových zemích(7),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2008 o zhodnocení dosažených výsledků rozvojových cílů tisíciletí v oblasti mateřské úmrtnosti před summitem OSN dne 25. září 2008(8),

-   s ohledem na dokument Komise nazvaný "The Aid Delivery Methods. Guidelines of the Programming, Design & Management of General Budget Support"(9),

-   s ohledem na ustanovení dohody z Cotonou ze dne 23. června 2000, a zejména na její článek 58 ve znění po revizi provedené v roce 2005, který vyjmenovává instituce, které mohou získat finanční prostředky,

-   s ohledem na rady týkající se rozpočtové pomoci, které vyplývají z osvědčených postupů OECD, uvedené v dokumentu "Praxe dárců pro účinnou pomoc"(10),

-   s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 2/2005 k rozpočtové pomoci z ERF v zemích Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT): řízení záležitosti reformy veřejných financí Komisí", spolu s odpověďmi Komise(11),

-   s ohledem na zvláštní zprávu Účetního dvora č. 10/2008 o "Rozvojové pomoci ES zaměřené na zdravotnické služby v subsaharské Africe", spolu s odpověďmi Komise,

-   s ohledem na zprávu "Hodnocení obecné rozpočtové pomoci - souhrnná zpráva", zveřejněná v květnu 2006(12),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2006 o novém nástroji rozvojových cílů tisíciletí(13),

-   s ohledem na úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením ze dne 13. prosince 2006, kterou podepsalo Evropské společenství a jeho členské státy,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0085/2009),

A.   vzhledem k tomu, že se Evropská unie připojila k rozvojové deklaraci tisíciletí z roku 2000 a spolu s celým mezinárodním společenstvím se zavázala k tomu, že do roku 2015 sníží extrémní chudobu ve světě na polovinu, přičemž své snahy soustředí na plnění osmi rozvojových cílů tisíciletí,

B.   vzhledem k tomu, že podle nových odhadů asi 1,4 miliard lidí, tedy více než jedna čtvrtina obyvatelstva rozvojového světa, stále žije pod hranicí chudoby, tj. z příjmu nižšího než 1,25 amerických dolarů na den,

C.  C vzhledem k novým závazkům, které byly přijaty Komisí a členskými státy Unie v roce 2007 a jejichž cílem je výrazně přispět k vyrovnání zpoždění, k němuž došlo při plnění těchto cílů,

D.   vzhledem k tomu, že vlivem nedostatečného přístupu k základní zdravotní péči a službám umírají miliony lidí a prohlubuje se chudoba, přestože přístup k této základní zdravotní péči a vzdělávání je jedním z lidských práv, za jehož dodržování a uplatňování odpovídají vlády,

E.   vzhledem k tomu, že smlouvy o RCT mohou být jedním z nástrojů k řešení problémů, jimž čelí rozvojové země v souvislosti se světovou potravinovou krizí, zejména v odvětví zemědělství,

F.   vzhledem k tomu, že navzdory úsilí, které do dnešního dne rozvojové země vynaložily, nedisponuje většina z nich prostředky nutnými k vyřešení problémů, kterým čelí v oblasti zdravotnictví a školství, a vzhledem k tomu, že je tedy jasné, že vnější pomoc je nezbytná,

G.   vzhledem k tomu, že Parlament je vyzýván, aby udělil absolutorium týkající se Evropského rozvojového fondu (ERF),

H.   vzhledem k tomu, že Komise má v úmyslu podstatně zvýšit využívání rozpočtové pomoci během desátého ERF, a zlepšit tak účinnost své pomoci a splnit cíle, které si předsevzala,

I.   vzhledem k tomu, že vyučující a pracovníci ve zdravotnictví působící v rozvojových zemích v současné době pracují v žalostných podmínkách a že ke splnění RCT je zapotřebí téměř dva miliony vyučujících a více než čtyři miliony pracovníků ve zdravotnictví, a vzhledem k tomu, že rozpočtová pomoc v přiměřené výši v rámci smlouvy o RCT by mohla umožnit jejich nábor a odbornou přípravu,

J.   vzhledem k tomu, že přetrvávající nedostatek pracovníků ve zdravotnictví a vyučujících je problém, který vzrůstá odlivem mozků organizovaným bohatými zeměmi,

K.   vzhledem k úmyslu Unie nadále zvyšovat výdaje na rozpočtovou pomoc zejména tím, že podstatně navýší odvětvově zaměřenou rozpočtovou pomoc na zdravotní péči a školství určenou především africkým zemím,

L.   vzhledem k tomu, že smlouvy o RCT stanovují konkrétní cíle, jichž je třeba dosáhnout v souvislosti s RCT v oblasti základní zdravotní péče a školství, přičemž se tento druh smlouvy může vztahovat i na jiná prioritní odvětví,

M.   vzhledem k tomu, že podle oficiálního postoje Parlamentu k rozvojové pomoci, jak jej uvedl v odstavci 6 ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 16. února 2006 o nových finančních nástrojích rozvojových cílů tisíciletí, musí "kvantitativní navýšení (...) jít ruku v ruce s kvalitativním navýšením, tj. účinnost pomoci se musí zlepšit prostřednictvím "tří K" – koordinací, komplementaritou a koherencí – a rovněž snížením transakčních nákladů pomoci, zlepšením předvídatelnosti a udržitelnosti mechanismů poskytování pomoci, zrychlením dodávek pomoci, dalším uvolňováním pomoci, nacházením řešení pro neudržitelné zadlužení, podporováním řádné správy věcí veřejných a bojem proti korupci a také zvýšením schopnosti příjemců tuto pomoc využívat",

N.   vzhledem k tomu, že předvídatelná a dlouhodobá pomoc může přímo a účinně přispět ke konkrétnímu provádění strategií na odstranění chudoby uvedených v RCT,

O.   vzhledem k tomu, že navzdory svým závazkům přijatým v Monterrey (2002), Gleneagles (2005), Paříži (2005) a v Akkře (2008), jejichž cílem je zajistit kvantitativní a kvalitativní navýšení rozvojové pomoci, mnoho členských států Unie stále neposkytuje pomoc, k níž se zavázaly, a v případě, že ji poskytují, je její část nedostatečná,

P.   vzhledem k tomu, že ve 30 % případů je rozpočtová pomoc poskytovaná Komisí hrazena se zpožděním z důvodu příliš složitých administrativních postupů,

Q.   vzhledem k tomu, že nedostatečná předvídatelnost rozpočtové pomoci je způsobena především tím, že je většina podmínek pro poskytnutí této pomoci stanovována na celý rok, a vzhledem k tomu, že tento nedostatek předvídatelnosti někdy nutí země přijímající pomoc, aby tuto pomoc čerpaly ještě předtím, než je skutečně poskytnuta, a aniž s jistotou vědí, zda v budoucnosti bude poskytnuta,

R.   vzhledem k tomu, že tento nedostatek předvídatelnosti evropské rozvojové pomoci se týká rovněž zemí přijímajících pomoc, které se vyznačují určitou právní jistotou a stabilním právním prostředím,

S.   vzhledem k tomu, že Komise je nejvýznamnějším multilaterálním dárcem rozvojové pomoci a jedním z nejvýznamnějších dárců poskytujících rozpočtovou pomoc, a že tento typ pomoci uplatňuje v čím dál větší míře, neboť v posledních letech představovala pětinu poskytnuté pomoci,

T.   vzhledem k tomu, že ačkoli je rozpočtová pomoc již využívána jako nástroj umožňující zlepšení pomoci Unie, byla by ještě účinnější, kdyby byla předvídatelnější a dlouhodobější,

U.   vzhledem k tomu, že rozpočtová pomoc, kterou v současnosti poskytuje Komise, je obecně naplánována na období tří let nebo v případě některých agentur na jeden rok,

V.   vzhledem k tomu, že návrh smlouvy o RCT nemá rozpočtové důsledky, a vzhledem k tomu, že tento druh smlouvy není novým nástrojem, ale způsobem provádění stávajících nástrojů,

W.   vzhledem k tomu, že v současném stavu není status dokumentu Komise o smlouvách o RCT jasně definován,

X.   vzhledem k tomu, že Komise usoudila, že je čas uskutečnit myšlenku smlouvy, která by vycházela z konkrétních výsledků při dosahování RCT, a upustit od každoročního ověřování tradičních podmínek každého dárce,

Y.   vzhledem k tomu, že země poskytující pomoc se smlouvou zavazuje k tomu, že bude svou finanční pomoc poskytovat předvídatelněji, zatímco země přijímající pomoc se bude soustavněji snažit plnit konkrétní cíle,

Z.   vzhledem k tomu, že Komise plánuje uzavřít první řadu smluv o RCT na období šesti let, tj. do konce desátého ERF,

AA.   vzhledem k tomu, že návrh Komise na uzavření smluv na dobu šesti let překračuje rámec současného trendu dalších dárců na celosvětové úrovni,

AB.   vzhledem k tomu, že Komise vyzvala členské státy, aby se na základě dobrovolné volby podílely na financování smluv o RCT prostřednictvím dodatečných příspěvků do ERF,

AC.   vzhledem k tomu, že smlouvy o RCT v rámci obecné rozpočtové pomoci, která byla vypracována na základě kritérií stanovených v dohodě z Cotonou, nevyžadují žádnou změnu, pokud jde o rozhodnutí týkající se stávajících programů a rozdílné způsoby provádění obecné rozpočtové pomoci; vzhledem k tomu, že smlouvy o RCT nevyžadují zavedení nového finančního nástroje a zůstávají tedy založeny na ustanoveních o rozpočtové pomoci z dohody z Cotonou; a vzhledem k tomu, že smlouvy o RCT zůstávají slučitelné s nedávno dokončenými interními pokyny o obecné rozpočtové pomoci,

AD.   vzhledem k tomu, že mezi kritéria pro poskytnutí pomoci patří podle smlouvy o RCT dodržování článku 9 dohody z Cotonou o lidských právech, demokratických zásadách a právním státu,

AE.   vzhledem k tomu, že účinná rozpočtová pomoc by měla zemím přijímajícím pomoc umožnit financovat své vlastní velmi konkrétní strategie a programy na zlepšení přístupu k veřejným službám ve zdravotnictví a školství,

AF.   vzhledem k tomu, že Komise nedostála svým závazkům a do svých jednání s vládami rozvojových zemí opomenula systematicky zahrnovat poslance a zástupce organizací občanské společnosti, a dále vzhledem k tomu, že je dnes již všeobecně známo, že v zájmu účinnosti by rozvoj měl být plně v rukou vlád, ale rovněž parlamentů a organizací občanské společnosti rozvojových zemí,

AG.   vzhledem k tomu, že Komise stanovila, že na pomoc budou mít nárok ty země, které vykáží uspokojivé výsledky na makroekonomické úrovni a s ohledem na správu rozpočtu při využívání rozpočtové pomoci, a Komise se odlišuje od ostatních poskytovatelů rozpočtové pomoci, jako je MMF a Světová banka, kteří svou pomoc váží na splnění četných podmínek, což je v rozporu se zásadou vlastnické odpovědnosti země přijímající pomoc,

AH.   vzhledem k tomu, že mnoho zemí, kterým je třeba nutně poskytnout významnější a účinnější pomoc, a umožnit jim tak rychleji dosáhnout pokroku při plnění RCT, nesplňují stávající kritéria pro uzavření smlouvy o RCT stanovená Komisí,

AI.   vzhledem k tomu, že ve své stávající podobě se smlouvy o RCT týkají výhradně zemí AKT,

AJ.   vzhledem k tomu, že rozpočtová pomoc Komise citelně postrádá transparentnost a chudé země ji nepřijaly za vlastní, a vzhledem k tomu, že dohody o financování jsou zveřejňovány jen zřídka,

AK.   vzhledem k tomu, že základní zásadou rozvojové pomoci je poskytnout pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebují, a tam, kde může být využita nejefektivněji,

AL.   vzhledem k tomu, že například v případě Burkiny Faso nebyl nikdo na místě informován o probíhajících jednáních o smlouvě o RCT mezi Burkinou Faso a Komisí, a vzhledem k tomu, že v současné době nejsou na internetových stránkách delegace Komise v Burkině Faso o této záležitosti zveřejněny žádné informace,

AM.  vzhledem k tomu, že v evropském konsensu o rozvoji se Unie zavázala k tomu, že při poskytování pomoci bude vycházet z výsledků a bude využívat ukazatele výkonu,

AN.   vzhledem k tomu, že je třeba, aby Komise při poskytování své rozpočtové pomoci nadále vycházela z výsledků dosahovaných zeměmi přijímajícími pomoc, s ohledem na rovnost žen a mužů a prosazování práv žen,

AO.   vzhledem k tomu, že Komise již uzavřela dohody o rozpočtové pomoci s Burkinou Faso (2005–2008), Etiopií (2003–2006), Ghanou (2007–2009), Keňou (2004–2006), Madagaskarem (2005–2007), Malawi (2006–2008), Mali (2003–2007), Mozambikem (2006–2008), Tanzanií (2006–2008), Ugandou (2005–2007) a Zambií (2007–2008),

AP.   vzhledem k tomu, že na světě je asi 650 milionů osob se zdravotním postižením, z nichž 80 % žije v rozvojových zemích, přičemž jedna pětina z nich žije pod hranicí extrémní chudoby; vzhledem k tomu, že tyto osoby představují jednu z největších skupin vyloučených a chudých, kteří čelí mnohonásobným formám diskriminace a mají zřídka přístup k základní zdravotní péči a ke vzdělání,

AQ.   vzhledem k tomu, že podle obecných povinností a zejména článku 32 výše uvedené Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením jsou signatáři této úmluvy povinni v rámci rozvojové spolupráce vzít v úvahu zdravotní postižení,

AR.   vzhledem k tomu, že rozvojových cílů tisíciletí nebude do roku 2015 dosaženo, pokud nebude věnována dostatečná pozornost začlenění a zapojení osob se zdravotním postižením do společnosti,

AS.   vzhledem k prováděcí zprávě o partnerství Afrika-EU ze dne 22. listopadu 2008, a zejména k bodu  37 této zprávy, který zdůrazňuje, že v rámci úsilí o dosažení RCT je činnost vyvíjená ve prospěch osob se zdravotním postižením očividně nedostatečná,

Cíle tisíciletí - rozvojová spolupráce

1.   znovu potvrzuje, že rozvojovou pomoc je nutno poskytovat v závislosti na potřebách a výsledcích a že by politika rozvojové pomoci měla být koncipována ve spolupráci se zeměmi, jež jsou příjemci pomoci;

2.   znovu potvrzuje, že ke splnění rozvojových cílů tisíciletí je třeba, aby země poskytující pomoc dostály všem svým závazkům a aby zlepšily kvalitu poskytované pomoci;

3.   trvá na tom, že je třeba vyvinout nové mechanismy umožňující poskytovat pomoc předvídatelnějším a souvislejším způsobem;

4.  4 připomíná cíl Abujské deklarace, podle něhož má být 15 % výdajů ze státního rozpočtu vyhrazeno na oblast zdravotnictví, a cíl celosvětové kampaně zaměřené na vzdělávání, podle něhož má být 20 % výdajů ze státního rozpočtu vyhrazeno na oblast školství;

Prvořadá odvětví

5.   žádá Komisi, aby při poskytování pomoci v oblasti zdravotnictví a školství, zejména základní zdravotní péče a základního vzdělávání, nadále vycházela z výsledků zaznamenaných v těchto odvětvích, zejména v odvětví základní zdravotní péče a základního vzdělávání; a dále ji žádá, aby upřesnila, jaký význam bude přikládat výsledkům zaznamenaným v těchto odvětvích pomocí komplexnějších ukazatelů a jak hodlá hodnotit pokrok dosažený v těchto oblastech;

Účinnost pomoci - stabilita a předvídatelnost

6.   žádá Komisi, aby zlepšila předvídatelnost rozpočtové pomoci zavedením smluv o RCT a rozšířením zásad vyplývajících z těchto smluv na větší počet zemí i na odvětvově zaměřenou rozpočtovou pomoc;

7.   připomíná Komisi nutnost podstatně snížit zbytečná prodlení způsobená příliš složitými administrativními postupy;

8.   žádá vlády rozvojových zemí, aby zvýšily výdaje v oblasti zdravotnictví na 15 % státního rozpočtu v souladu s doporučeními Abujské deklarace a výdaje v oblasti školství na 20 % státního rozpočtu, jak doporučuje světová kampaň zaměřená na vzdělávání;

Rozpočtová pomoc

9.   žádá Komisi, aby zajistila vysokou úroveň výdajů v podobě rozpočtové pomoci a aby zejména podstatně navýšila rozpočtovou pomoc v sociální oblasti zemí AKT a zvýšila odvětvově zaměřenou rozpočtovou pomoc určenou ostatním regionům;

Smlouvy o RCT

10.   se zájmem konstatuje, že smlouvy o RCT navržené Komisí zaručují minimální úroveň pomoci (70 % celkového závazku) zemím, jimž může být pomoc poskytnuta;

11.   vyjadřuje nicméně své zklamání nad skutečností, že dokument zabývající se smlouvami o RCT neuvádí žádný harmonogram pro provádění těchto smluv, které jsou převážně určeny na období šesti let desátého ERF, a žádá tedy Komisi, aby předložila přesný časový rámec;

12.   bere na vědomí, že smlouva o RCT má především přispět ke zlepšení účinnosti pomoci a k urychlení pokroku při uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí v zemích, které to nejvíce potřebují;

13.   žádá Komisi, aby přijala sdělení, které by formalizovalo iniciativu smlouvy o RCT, a aby tuto iniciativu rozšířila na země, které nejsou zeměmi AKT a jež splňují kritéria pro poskytnutí pomoci;

Parlament a občanská společnost - vlastní odpovědnost - transparentnost

14.   žádá Komisi a země přijímající pomoc, aby zajistily účast svých parlamentů a občanské společnosti, konkrétně organizací zastupujících osoby se zdravotním postižením, na všech fázích jednání o rozpočtové pomoci, tj. při sestavování, provádění a hodnocení programu stanoveného ve smlouvách o RCT;

15.   zdůrazňuje, že země poskytující pomoc by neměly zemím, jež tuto pomoc přijímají, ukládat přísné jednostranné podmínky, nýbrž by v těchto zemích měly spíše podporovat řádnou správu věcí veřejných, demokracii a stabilitu prostřednictvím transparentních kritérií stanovených ve spolupráci s těmito zeměmi;

16.   domnívá se, že v zájmu transparentnosti by se podmínky pro úhradu proměnlivé splátky podpory měly zakládat na výsledcích, tak, aby země poskytující pomoc a země, jež tuto pomoc přijímají, mohly analyzovat skutečný dopad vynaložených prostředků a aby se zvýšila transparentnost využívání veřejných financí;

17.   vyzývá Komisi, aby pravidelně sledovala výsledky těchto programů a aby se o ně podělila s Parlamentem;

18.   doporučuje Komisi, aby se snažila posílit dialog mezi zeměmi poskytujícími pomoc a zeměmi přijímajícími tuto pomoc, což umožní zejména stanovit skutečné potřeby a oblasti, kde je pomoc nezbytná;

19.   žádá, aby se Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU (SPS) aktivněji podílelo na určování priorit a aby se účastnilo jednání o smlouvách o RCT, jakož i všech ostatních fází tohoto procesu;

Kritéria výběru - kreativita a flexibilita

20.   žádá Komisi, aby při poskytování rozpočtové pomoci vycházela z výsledků dosažených v oblasti řádné správy věcí veřejných a transparentnosti, ale rovněž v oblasti obrany a dodržování lidských práv, zejména těch nejchudších osob a osob vyloučených ze společnosti, což se týká především osob se zdravotním postižením, menšin, žen a dětí, a aby zajistila, že rozpočtová pomoc nebude vynakládána na odvětví, která nejsou definována ve smlouvě o RCT;

21.   opakuje, že národní orientační programy by měly být vypracovávány ve spolupráci s parlamenty dotčených zemí, SPS a občanskou společností;

22.   podotýká, že v návrhu smluv o RCT není uvedeno, kterých zemí se první kolo těchto smluv bude týkat; a upozorňuje na to, že ve své stávající podobě se smlouvy o RCT týkají výhradně zemí AKT;

23.   vyjadřuje hluboké politování nad tím, že rozpočtová pomoc Unie určená rozvojovým zemím na podporu jejich rozvoje se stále častěji řídí podmínkami, které ukládá MMF; domnívá se dále, že tyto podmínky jsou v rozporu s politikou zemí přijímajících pomoc, pokud jde o zásadu vlastnické odpovědnosti;

24.   zdůrazňuje, že je třeba vytvořit jiné postupy rozpočtové pomoci pro země, které nemají nárok na pomoc v rámci smluv o RCT, a zejména pro země s nestabilní politickou situací; a zdůrazňuje, že je zřejmé, že země s obzvláště nestabilní politickou situací nejsou schopny splnit současná kritéria pro poskytnutí pomoci;

25.   doporučuje, aby smlouvy o RCT byly poskytnuty i zemím, na něž se vztahuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci;

26.   žádá Komisi, aby jasně vysvětlila, jak budou smlouvy o RCT doplňovat ostatní způsoby poskytování pomoci;

27.   varuje před nebezpečím využívat smlouvy o RCT nadměrně a bezmyšlenkovitě a považovat je za jediný způsob poskytování skutečně účinné pomoci, a naléhavě proto žádá Komisi, aby zvolila mechanismy poskytování pomoci, které budou nejlépe odpovídat situaci jednotlivých zemí;

28.   žádá Komisi, aby posílila schopnost parlamentů zemí přijímajících pomoc podílet se na rozpočtovém procesu a schopnost parlamentů a občanské společnosti podílet se na sestavování vnitrostátních politik tím, že poskytne větší finanční podporu, bude tuto účast zdůrazňovat při politickém jednání se zeměmi přijímajícími pomoc a bude soustřeďovat svou pozornost na ukazatele správy veřejných financí, které by zlepšily odpovědnost vlád ke svým občanům;

Hodnocení - ukazatele výkonu

29.   žádá Komisi, aby ve spolupráci s partnerskými zeměmi ke každé smlouvě o RCT přiřadila řadu ukazatelů výkonu, za jejichž pomoci bude hodnocen pokrok dosažený v provádění těchto smluv; na základě těchto ukazatelů by rovněž mělo být hodnoceno začlenění dospělých osob a dětí se zdravotním postižením do společnosti;

Hledisko rovnosti žen a mužů

30.   upozorňuje Komisi na skutečnost, že je nezbytně nutné, aby i nadále při poskytování své rozpočtové pomoci vycházela z výsledků, které země přijímající tuto pomoc zaznamenaly v souvislosti se zohledňováním hlediska rovného zacházení pro muže a ženy, prosazováním práv žen, a žádá, aby ukazatelé výkonu v této oblasti byly ve smlouvách o RCT posíleny tak, aby se vztahovaly i na další oblasti, jako jsou práva žen a práva osob se zdravotním postižením; žádá ji, aby posílila ukazatele výkonu v této oblasti související s rozpočtovou pomocí tak, aby pokrývaly i další oblasti, mezi něž patří práva osob se zdravotním postižením, práva žen, a zejména podpora přístupu všech žen ke komplexním informacím a službám týkajícím se pohlavního a reprodukčního zdraví, zlepšení přístupu k metodám plánování rodičovství a podpora využívání těchto metod, posílená podpora vzdělávání a emancipace žen a boj proti diskriminaci a prosazování rovného zacházení pro muže a ženy;

o
o   o

31.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě AKT a vládám a parlamentům členských států a zemí AKT.

(1) Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 232. (2) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1. (3) Přijaté texty tohoto dne, P6_TA(2008)0420. (4) A/Conf.212/L.1/Rev1 ze dne 9. prosince 2008. (5) Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2008)0237. (6) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 633. (7) Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 316. (8) Texty přijaté tohoto dne, P6_TA(2008)0406. (9) Zveřejněný Komisí v lednu 2007 v angličtině AIDCO - DEV- RELEX. (10) Referenční dokument CAD, 2. vydání, 2006. (11) Úř. věst. C 249, 7.10.2005, s. 1. (12) IDD and Associates, květen 2006. (13) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 396.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o uměleckém vzdělávání v Evropské unii (2008/2226(INI))

P6_TA(2009)0153 A6-0093/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na články 149 a 151 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady 2006/962/ES ze dne 18. prosince 2006 o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání(1),

-   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1350/2008/ES ze dne 16. prosince 2008 o Evropském roku tvořivosti a inovací (2009)(2),

-   s ohledem na závěry Rady ze dne 24. a 25. května 2007 ohledně přínosu kulturních a tvůrčích odvětví k dosažení lisabonských cílů a na závěry Rady ze dne 21. a 22. května 2008,

-   s ohledem na společnou zprávu Rady a Komise pro rok 2008 o pokroku v provádění pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010 – Celoživotní učení jako základ znalostí, kreativity a inovací(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 7. června 2007 o sociálním postavení umělců(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě(5),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o kulturním průmyslu v Evropě(6),

-   s ohledem na doporučení obsažená v Úmluvě UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ze dne 20. října 2005,

-   s ohledem článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A6-0093/2009),

A.   vzhledem k tomu, že pokud Evropská unie razí heslo "jednota v rozmanitosti", měla by uznat své společné dějiny, k čemuž může dospět prostřednictvím dějin evropského umění, které jsou univerzální,

B.   vzhledem k tomu, že školy by se opět měly stát hlavním místem pro demokratizaci přístupu ke kultuře,

C.   vzhledem k tomu, že umělecké a kulturní vzdělávání, jehož součástí je i vzdělávání v oblasti obrazových umění, je neodmyslitelným prvkem vzdělávacího systému členských států,

D.   vzhledem k tomu, že umělecké a kulturní vzdělávání je nedílnou součástí vzdělávání dětí a mládeže, neboť přispívá k rozvoji svobodné vůle, citlivosti a otevřenosti vůči ostatním; vzhledem k tomu, že se jedná o klíčovou otázku v oblasti rovných příležitostí a předpoklad skutečné demokratizace přístupu ke kultuře,

E.   vzhledem k tomu, že v zájmu dosažení cíle demokratizace přístupu ke kultuře je nezbytné podporovat informovanost o umění na všech úrovních a ve všech věkových skupinách, uznat význam skupinových a amatérských uměleckých činností a podporovat přístup ke vzdělávání v oblasti umění,

F.   vzhledem k tomu, že členské státy bohužel hospodářské důvody často tlačí k omezení prostoru, který je poskytován umění ve vzdělávací politice jako celku,

G.   vzhledem k tomu, že umělecké vzdělávání je základem profesního vzdělání v oblasti umění, kde podporuje nejen tvořivost, ale i tělesný a duševní rozvoj, neboť přispívá k vytváření pevnějších a účinnějších vazeb mezi vzděláním, kulturou a uměním,

H.   vzhledem k tomu, že školy a zařízení zabývající se vzděláváním v oblasti umění a designu napomáhají vzniku filozofií, vytváření nových uměleckých stylů a trendů a otevírání odlišných kulturních světů, což posiluje prestiž Evropské unie ve světě,

I.   vzhledem k tomu, že úspěšnost tvůrčích a uměleckých pracovníků je velmi významně ovlivněna získaným vzděláním,

J.   vzhledem k tomu, že umělecká studia zaměřená na kariérní a profesní rozvoj vyžadují od studentů nejen talent, ale i pevné kulturní základy, které lze získat jedině prostřednictvím systematického víceoborového vzdělávání; vzhledem k tomu, že takové vzdělávání rozšiřuje příležitosti k získání pracovního místa v oboru, pokud poskytuje obecný rozhled, metodiku výzkumu, podnikatelské dovednosti a znalosti a rovněž schopnosti v různých oblastech činnosti souvisejících se současným uměním,

K.   vzhledem k tomu, že na rozvoj umělecké sféry má značný vliv potenciál, který představují tvůrčí, kulturní a umělecké společnosti a odvětví v Evropské unii v oblasti hospodářství a zaměstnanosti,

L.   vzhledem k tomu, že technická revoluce vedla ke zvýšení konkurenceschopnosti uvnitř jednotlivých zemí a mezi nimi a že zásluhou této skutečnosti zaujímají intelektuální schopnosti a tvořivost dominantní postavení v rámci Lisabonské strategie,

M.   vzhledem k tomu, že prudké a soustavné změny, k nimž v našich společnostech dochází, vyžadují lepší přizpůsobivost, pružnost, tvořivost, inovace a komunikaci osob v pracovní oblasti; vzhledem k tomu, že tyto vlastnosti by měly být podporovány prostřednictvím systémů vzdělávání a odborné přípravy jednotlivých členských států, což je v souladu s cíli výše uvedeného programu Vzdělávání a odborná příprava 2010,

N.   vzhledem k tomu, že je třeba mít na paměti skutečnost, že v jednotlivých členských státech existují značné rozdíly mezi stávajícími modely uměleckého vzdělávání,

O.   vzhledem k tomu, že je třeba mít na paměti skutečnost, že vzdělávání v oblasti kultury a její rozmanitosti je v důsledku globalizace, vyšší mobility občanů a postupného rozšiřování Evropské unie významnou podmínkou pro zachování identity a pro podporu porozumění mezi kulturami a náboženstvími; vzhledem k tomu, že zvyšování povědomí o kultuře a její podpora, které patřily mezi cíle Evropského roku mezikulturního dialogu, by měly pokračovat i po roce 2008,

1.   domnívá se, že v zájmu podpory demokratizace přístupu ke kultuře by se umělecké vzdělávání mělo stát povinnou součástí vzdělávacích programů na všech stupních škol;

2.   zdůrazňuje význam návazných kursů ve školních osnovách i v programech odborné přípravy a celoživotního vzdělávání, které mají podporovat a rozvíjet kreativitu ve všech věkových skupinách v rámci celoživotního učení;

3.   připomíná, že jedním z cílů uměleckého a kulturního vzdělávání je přispět k občanské výchově a že jednou z jeho rolí je zlepšit naši schopnost myslet a podpořit duševní, citový a tělesný rozvoj občanů;

4.   uznává úlohu uměleckých disciplín jako významného hybatele inovací ve společnosti a v hospodářství v rámci Evropského roku tvořivosti a inovací 2009;

5.   upozorňuje Radu a členské státy na to, jakou úlohu hraje evropská kultura a její rozmanitost v procesu integrace, a na význam uměleckého a kulturního vzdělávání na evropské úrovni, včetně ochrany tradičních kulturních hodnot v jednotlivých regionech;

6.   konstatuje, že stále přibývá studentů uměleckých oborů, kteří mají zájem studovat v jiném členském státě, a vyzývá tedy členské státy, aby koordinovaly své politiky v oblasti uměleckého vzdělávání na úrovni Evropské unie, aby si vyměňovaly osvědčené postupy a aby v této oblasti zvýšily mobilitu studentů i pedagogů;

7.   domnívá se, že je třeba zlepšit mobilitu uměleckých pracovníků tím, že bude věnována větší pozornost otázce uznávání kvalifikace; za tímto účelem by měly být vzdělávací instituce a zaměstnavatelé podněcováni k tomu, aby se zapojili do evropského rámce kvalifikací (EQF), a schopnosti a kvalifikace v tomto oboru tak mohly být porovnávány na evropské úrovni;

8.   naléhavě v této souvislosti žádá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy vytvořila rámec mobility pro Evropany zabývající se uměleckou a kreativní činností se zvláštním důrazem na mobilitu mladých umělců a studentů uměleckých oborů;

9.   ačkoli uznává, že se jedná o záležitost členských států, je přesvědčen, že politiky v oblasti uměleckého vzdělávání by měly být koordinovány na úrovni EU, zejména pokud jde o:

10.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby:

11.   trvá na tom, že výuka dějin umění musí zahrnovat i setkání s umělci a návštěvy kulturních akcí, aby u studentů vzbudila zvědavost a přiměla je k zamyšlení;

12.   připomíná, že při zavádění umělecké dimenze do učebních osnov je důležité využívat prostředky nabízené novými informačními a komunikačními technologiemi a internetem coby nástroji moderního vzdělávání, jaké si žádá moderní doba;

13.   zdůrazňuje v této souvislosti zásadní přínos projektů, jako je evropská digitální knihovna Europeana;

14.   doporučuje, aby byl společně vytvořen evropský portál uměleckého a kulturního vzdělávání a aby umělecké vzdělávání bylo začleněno do učebních osnov v členských státech s cílem zajistit rozvoj a podporu evropského kulturního modelu, především takového, který je oceňován v mezinárodním měřítku;

15.   vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby postup začleňování uměleckého vzdělávání do učebních osnov sledovaly; a zejména doporučuje Komisi, aby podpořila vypracování studií, které přinesou spolehlivé údaje o vlivu výuky tohoto typu na úroveň vzdělání a dovedností studentů v Evropské unii;

16.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 394, 30.12.2006, s. 10. (2) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 115. (3) Úř. věst. C 86, 5.4.2008, s. 1. (4) Úř. věst. C 125 E, 22.5.2008, s. 223. (5) Texty přijaté, P6_TA(2008)0124. (6) Texty přijaté, P6_TA(2008)0123.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o aktivním dialogu s občany o Evropě (2008/2224(INI))

P6_TA(2009)0154 A6-0107/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise nazvané "Partnerství pro komunikaci o Evropě" podepsané dne 22. října 2008(1),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. dubna 2008 nazvané "Debate Europe – Využití zkušeností získaných v rámci "Plánu D pro demokracii, dialog a diskusi"(Plán D) (KOM(2008)0158),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 24. dubna 2008 nazvané "Komunikace o Evropě prostřednictvím audiovizuálních médií" (SEK(2008)0506),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. prosince 2007 nazvané "Komunikace o Evropě prostřednictvím internetu – Zapojení občanů" (SEK(2007)1742),

-   s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 3. října 2007 nazvaný "Návrh interinstitucionální dohody o partnerství pro komunikaci o Evropě" (KOM(2007)0569),

-   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1904/2006/ES ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí program "Evropa pro občany" na podporu aktivního evropského občanství na období 2007–2013(2),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 1. února 2006 nazvané "Bílá kniha o Evropské komunikační politice" (KOM(2006)0035),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. října 2005 nazvané "Příspěvek Komise k období pro úvahu a poté: Plán D pro demokracii, dialog a diskusi" (KOM(2005)0494),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 16. listopadu 2006 o Bílé knize o Evropské komunikační politice(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2005 o provádění informační a komunikační strategie EU(4),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanoviska Výboru pro ústavní záležitosti, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví a Petičního výboru (A6-0107/2009),

A.   vzhledem k tomu, že demokratická a transparentní Evropská unie vyžaduje širší dialog mezi občany a orgány EU, mezi něž patří i Parlament, ale také průběžnou diskusi o Evropě na evropské, vnitrostátní i místní úrovni,

B.   vzhledem ke skutečnosti, že po zamítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu ve Francii a Nizozemsku se proti ratifikaci Lisabonské smlouvy v referendu vyslovilo 53,4 % občanů Irska a že politikám nebo smlouvám EU budou s větší pravděpodobností oponovat lidé, kteří jim dostatečně nerozumí,

C.   vzhledem k tomu, že průzkum veřejného mínění Eurobarometr 69 ukázal, že 52 % občanů Unie je přesvědčeno o tom, že je členství v EU pro jejich stát přínosem, a pouhých 14 % je přesvědčeno o opaku,

D.   vzhledem k tomu, že znalosti o EU, jejích politikách a jejím fungování, avšak také o právech zaručených ve Smlouvách budou základem pro obnovení důvěry občanů v orgány EU,

E.   vzhledem k tomu, že komunikační strategií byl pověřen zvláštní komisař poprvé v roce 2004, ačkoli žádná komunikační politika jako taková ještě nebyla přijata, protože Smlouvy pro ni neposkytují řádný právní základ,

Veřejné mínění

1.   připomíná, že průzkumy ukazují, že čím mají občané Unie nižší vzdělání a nižší příjmy, tím větší je pravděpodobnost, že odmítnou další evropskou integraci, což naznačuje, že evropská myšlenka navzdory všem předchozím snahám nachází odezvu zejména u vzdělané, bohaté části evropské populace; považuje aktivní dialog mezi EU a jejími občany za nezbytný pro realizaci zásad a hodnot budování EU, ale uvědomuje si, že tato komunikace doposud nebyla příliš úspěšná;

2.   vyjadřuje politování nad skutečností, že navzdory úsilí vynaloženému Komisí a dobrým myšlenkám, s nimiž přišla, se ve zlepšování znalostí občanů Unie v oblasti evropských záležitostí a zvyšování jejich zájmu o ně nepodařilo dosáhnout výraznějšího pokroku, což se bohužel ukázalo v irském referendu;

3.   zdůrazňuje zvláštní význam soudržných a cílených komunikačních vazeb, které je třeba vytvořit jak mezi EU a regiony se specifickými rysy, tak mezi EU a konkrétními sociálními skupinami;

4.   poukazuje na to, že dle nedávných průzkumů veřejného mínění se velká většina Evropanů vyslovila ve prospěch EU, která by v otázkách zahraniční politiky vystupovala jednotně; zdůrazňuje, že na žádost občanů Unie bylo příslušné prohlášení zahrnuto do otevřeného dopisu / doporučení účastníků závěrečné konference věnované šesti občanským projektům v rámci plánu D ze dne 9. prosince 2007; zdůrazňuje, že otevřený dopis, který obsahuje 27 doporučení, rovněž obsahuje výzvu, aby Unie účinněji působila v oblasti sociální politiky a sociální soudržnosti, aby řešila zejména rozdílnou úroveň odměňování a podporovala rovnost žen a mužů a obecněji, aby věnovala zvláštní pozornost často opomíjeným otázkám souvisejícím s rovností; připomíná, že je také důležité sledovat, co se občanům sděluje prostřednictvím činností, a porovnat, zda jsou tyto činnosti v souladu s tím, co chce EU sdělovat svým občanům;

5.   připomíná, že v posledních referendech o EU hlasovala většina žen proti: 56 % ve Francii (bleskový průzkum Eurobarometru 171), 63 % v Nizozemsku (bleskový průzkum Eurobarometru 172) a 56 % v Irsku (bleskový průzkum Eurobarometru 245); domnívá se, že toto odmítnutí bylo způsobeno mimo jiné slabým zapojením orgánů EU do politik, které se týkají přímo žen a které jsou základem přetrvávající nerovnosti mezi muži a ženami, jako je politika slaďování profesního a rodinného života nebo politika v oblasti pomoci závislým osobám;

Ústavní a interinstitucionální hlediska

6.   zdůrazňuje potřebu dokončit proces ratifikace Lisabonské smlouvy, což přispěje k dalšímu zlepšení transparentnosti EU a zapojení občanů do rozhodovacích procesů; připomíná v této souvislosti nové příležitosti pro uskutečňování participativní demokracie, které by poskytla Lisabonská smlouva, a to zejména občanskou iniciativu;

7.   zdůrazňuje, že je třeba, aby se všechny orgány EU a členské státy společně snažily komunikovat s občany Unie o evropských záležitostech; vítá a bere na vědomí výše uvedené společné prohlášení ze dne 22. října 2008, které stanoví jasné cíle pro zlepšení komunikace o EU ze strany Parlamentu, Rady, Komise a členských států; domnívá se však, že toto prohlášení by mohlo být ambicióznější, jelikož Parlament žádal vytvoření interinstitucionální dohody o komunikační politice uplatňované všemi orgány;

8.   je přesvědčen, že by orgány EU měly zahájit další diskuse o Evropě a ihned uplatnit v praxi koncepce stanovené ve výše uvedeném společném prohlášení, ve sdělení Komise ze dne 1. února 2006 a v pracovním dokumentu Komise ze dne 3. října 2007;

9.   sdílí názor Komise, že participativní demokracie může užitečně doplňovat demokracii zastupitelskou; zdůrazňuje ovšem, že participativní demokracie neznamená pouze naslouchat občanům, ale dát jim opravdovou příležitost ovlivňovat evropskou politiku; poukazuje na to, že pro dosažení výše uvedených cílů musí být orgány daleko otevřenější a musí přijmout přístupy nezbytné pro to, aby občanům a jejich organizacím bylo umožněno účinně se účastnit všech fází diskusí o unijních otázkách; konstatuje také, že veřejný přístup k dokumentům vypracovávaným orgány je třeba poskytovat na co nejširší bázi, což je pro ovlivňování dění zcela nezbytná podmínka;

10.   zdůrazňuje význam a hodnotu konzultací jako účinného nástroje pro posílení vlivu občanů tím, že jim umožňují přímo se zapojit do politického procesu na úrovni EU; vyzývá Komisi, aby učinila další kroky k včasnému informování o nadcházejících konzultacích na úrovni EU prostřednictvím médií a jiných vhodných fór na národní, regionální a místní úrovni, aby rozšířila možnosti zúčastněných stran vyjádřit svůj postoj během konzultací o právních předpisech ES a aby ve větší míře zveřejňovala internetové konzultace týkající se politik a iniciativ EU s cílem zajistit účast všech zainteresovaných stran v diskusi, zvláště pak malých a středních podniků a místních nevládních organizací; zdůrazňuje významnou úlohu zástupců občanské společnosti, jako jsou sítě profesionálů a spotřebitelů, na všech úrovních – od nadnárodní až po místní úroveň – které umožňují výměnu názorů o politikách EU, a tudíž přispívají ke zvýšení kvality právních předpisů ES; je si vědom problémů, které provázejí provádění a kontrolu dodržování právních předpisů a vyzývá spotřebitele a podniky, aby uplatňovali svá práva a informovali orgány EU o stávajících problémech;

11.   je přesvědčen, že by orgány EU a členské státy měly koordinovat své úsilí v oblasti komunikace a budovat partnerství s občanskou společností za účelem dosažení co nejlepší součinnosti; zdůrazňuje, že je nutná koordinace mezi jednotlivými orgány a že je potřebné vzájemně provázat televizní kanály Komise a Parlamentu; vyzývá Komisi, aby zlepšila spolupráci a koordinaci mezi svými zástupci v členských státech a informačními kancelářemi Parlamentu; vyzývá zastoupení Komise a Parlamentu v členských státech ke zlepšení spolupráce, pokud jde o konzultaci občanů, sdílení informací, znalostí a vizí týkajících se EU, a pokud jde o poskytování příležitostí voličům k setkání s poslanci Evropského parlamentu zvolenými v různých zemích a s úředníky EU;

12.   vítá skutečnost, že Komise podporuje úlohu Parlamentu a evropských politických stran, a uznává potřebu odstranit propast mezi vnitrostátními a evropskými politikami, zejména v průběhu evropských volebních kampaní;

13.   vyzývá všechny tři hlavní orgány, aby zvážily možnost organizovat společné otevřené rozpravy, které by doplnily parlamentní otevřené rozpravy a při kterých by se hovořilo o otázkách týkajících se spotřebitelů a jejich každodenního života, a to za účelem posílení jejich důvěry ve vnitřní trh a v ochranu spotřebitelů; zdůrazňuje, že meziskupiny Parlamentu hrají důležitou roli "prostředníka občanů" a jsou skutečným nástrojem propojení politické sféry a občanské společnosti;

14.   s potěšením bere na vědomí, že Komise zohlednila mnohé myšlenky, s nimiž již dříve vystoupil Parlament, jako je vytvoření občanských fór jak na evropské úrovni, tak na vnitrostátní úrovni, propůjčení významnější úlohy organizacím občanské společnosti a inovační využití nových médií;

Místní úroveň

15.   vyzývá Komisi, aby dialog rozšířila na všechny úrovně tím, že své sdělení přizpůsobí sociálnímu prostředí; navrhuje tudíž posílení dialogu mezi EU a jejími občany, a to poskytováním stejné informace všem a ve formě přizpůsobené jednotlivým cílovým skupinám; domnívá se, že by orgány EU měly do svých politik začlenit závěry místních diskusí organizovaných pod záštitou plánu D a zohlednit očekávání občanů v souvislosti s EU při rozhodování o nových právních předpisech;

16.   vyzývá členské státy, aby zahájily účinné komunikační kampaně o EU na všech úrovních: národních, regionálních i místních; vyzývá Komisi, aby šířila osvědčené postupy, které prostřednictvím těchto kampaní získá, a aby navrhla vytvoření stálého interaktivního komunikačního systému mezi EU a občany, který by zahrnoval pravidelné kampaně EU místní a regionální povahy, pomoc regionálních médií a aktivní účasti občanské společnosti, nevládních organizací, obchodních komor, odborů a profesních organizací;

17.   zdůrazňuje, že politika soudržnosti EU je základem evropské integrace a sociální solidarity; domnívá se proto, že by občané měli být informováni o snahách a konkrétních dopadech politik EU na jejich každodenní život a současně by měl být zdůrazňován přínos EU a výhody společného evropského projektu; přeje si v této souvislosti, aby místní orgány lépe plnily své povinnosti informovat o podporách získaných od EU; zdůrazňuje rovněž, že dobrá vůle místních a regionálních poslanců je zásadní pro rozvoj informovanosti a vzdělávání; vítá proto, že byl vytvořen Erasmus pro místní a regionální poslance;

18.   zdůrazňuje, že zapojení partnerů do přípravy a realizace operačních programů podle článku 11 obecného nařízení o strukturálních fondech (zejména Evropský sociální fond) na období 2007–2013 významně přispívá k propagaci politiky soudržnosti EU a přibližuje ji občanům; zdůrazňuje, že tito partneři mají jedinečnou příležitost bezprostředně vidět reálné problémy, které stojí v popředí zájmu občanů; vyzývá proto Komisi, aby zajistila náležité uplatňování zásady partnerství na národní, regionální a místní úrovni; zdůrazňuje, že je důležité, aby národní a regionální orgány využívaly stávající finanční možnosti, které Evropský sociální fond poskytuje, na zlepšení dovedností těchto partnerů, zejména v oblasti vzdělávání; konstatuje, že strukturální fondy sehrály významnou úlohu v podpoře přeshraniční spolupráce pomocí projektů a programů Společenství, což podpořilo rozvoj aktivního občanství a participativní demokracie; vyzývá Komisi, aby nadále tyto projekty a programy podporovala a aby na nich spolupracovala;

19.   zdůrazňuje, že v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu je nutné poskytovat občanům informace na místní a regionální úrovni, a to zejména mladým lidem a těm, kdo budou volit poprvé; v obecnější rovině zdůrazňuje potřebu zapojení poslanců Evropského parlamentu – ve spolupráci s místními a regionálními volenými zástupci – do konzultací s občany v jejich regionech, neboť tito poslanci zastupují hlas veřejnosti v Unii; podporuje úsilí Výboru regionů o posílení konzultací na regionální úrovni a zapojení regionálních sítí a klíčových místních a regionálních aktérů do tohoto procesu, jehož cílem je podnítit na nejnižší úrovni diskusi, která zohlední jejich názory a zájmy;

20.   zdůrazňuje, že poslanci se musí více podílet na procesu komunikace s občany Unie a že v organizaci činnosti Parlamentu musí být provedeny změny, které poslancům umožní, aby se zapojili do dialogu s občany na co nejnižší místní úrovni; doufá, že současně s kampaněmi politických stran se do evropské volební kampaně úzce zapojí i poslanci Evropského parlamentu;

21.   vyzývá Komisi, aby zahájila malé místní komunikační kampaně se zapojením místních činitelů a aby prosazovala činnosti, které zvýší informovanost občanů o zemích původu přistěhovalců, a aby rovněž lépe informovala přistěhovalce o právech a povinnostech spojených s občanstvím Unie, a tím nejefektivněji a nejsmysluplněji dosáhla stanovených komunikačních cílů, a také aby pokračovala v úsilí vynaloženém v tomto smyslu v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu 2008;

Vzdělávání, sdělovací prostředky a informační a komunikační technologie, aktivní občanství

22.   zdůrazňuje, že je důležité zařadit politiky a historii EU do školních osnov každého členského státu s cílem posílit evropské hodnoty a rozvíjet katedry evropských studií v rámci univerzitních programů; vyzývá Komisi, aby poskytla finanční podporu na propagaci těchto projektů; vyzývá členské státy, aby prosazovaly zavedení studijního programu týkajícího se dějin evropské integrace a fungování EU s cílem vytvořit základ všeobecných znalostí o Evropě;

23.   zdůrazňuje zvláštní úlohu občanské výchovy jako základní hnací síly aktivního občanství; bere na vědomí potřebu podporovat aktivní model občanské výchovy, která poskytuje mladým lidem příležitost zapojit se přímo do veřejného života, navázat kontakty s jejich politickými představiteli na národní, místní i na evropské úrovni, se zástupci nevládních organizací a s občanskými iniciativami; navrhuje, aby Komise podpořila pilotní projekty prosazující tento model občanské výchovy v členských státech;

24.   doporučuje, aby byly programy jako Erasmus, Leonardo da Vinci, Grundtvig a Comenius účinněji propagovány prostřednictvím rozsáhlé komunikační kampaně a lépe organizovány s cílem umožnit účast co nejvyššího počtu osob, zvýšit účast osob s nižšími příjmy a usnadnit jejich mobilitu v rámci Unie; upozorňuje na skutečnost, že právě tyto programy nacházejí velmi pozitivní odezvu mezi mladými lidmi a významně přispívají k úspěchu evropské integrace;

25.   vítá výše uvedené sdělení Komise ze dne 21. prosince 2007, které stanoví jasné cíle týkající se způsobu, jakým může být internetová stránka Europa změněna na webovou stránku verze 2.0 zaměřenou na služby; naléhavě vyzývá Komisi, aby dokončila vytváření nové internetové stránky již v roce 2009, a je přesvědčen, že nová internetová stránka by měla občanům poskytnout fórum pro výměnu názorů a účast na online anketách, na kterém by všechny nevládní organizace, veřejné instituce a soukromé osoby mohly sdílet zkušenosti týkající se komunikačních projektů EU; vyzývá Komisi, aby na těchto internetových stránkách shromažďovala a zveřejňovala zkušenosti stran, na které se zaměřují činnosti financované v rámci plánu D;

26.   vítá myšlenku internetových stránek EU Tube, které jsou s téměř 1,7 milióny návštěvníků jedinečným nástrojem, jehož prostřednictvím je možné představit politiky EU uživatelům internetu; vyzývá rovněž Komisi, aby vypracovala obecná pravidla účinných internetových kampaní, které by sdílela s dalšími orgány EU;

27.   vyzývá Komisi, aby lépe využívala audiovizuální materiál dostupný na Europe by Satellite a za tím účelem navázala kontakty s místními televizními kanály a neziskovými médii, jež mají zájem o získání vysílacího materiálu, s cílem oslovit více diváků;

28.   považuje síť Europe Direct za významný nástroj pro zodpovídání dotazů občanů prostřednictvím e-mailu nebo bezplatné telefonní linky odkudkoli v EU, který by jako takový měl získat větší publicitu;

29.   považuje politiky ochrany spotřebitelů a vnitřního trhu za nanejvýš důležité, co se týče informování spotřebitelů a podniků o evropských otázkách; vyzývá členské státy, aby se více snažily informovat o přínosech vnitřního trhu na národní, regionální a místní úrovni; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly a posilovaly interaktivní komunikaci a informace pro dosažení účinného dialogu mezi spotřebiteli, podniky a orgány, a to pomocí různých elektronických prostředků využívajících nejnovější technologie, a aby přispěly k rozvoji elektronického obchodování;

30.   žádá Komisi, aby posílila své koordinační úsilí v oblasti vzdělávání a informování spotřebitelů, pokud jde o jejich práva a povinnosti, tím, že v této oblasti navýší své finanční a lidské zdroje; vyzývá členské státy, aby zvyšovaly finanční a lidské zdroje určené pro evropská spotřebitelská centra, a to za účelem lepšího povědomí o právech spotřebitele v EU a jejich lepšího uplatňování a s ohledem na celosvětovou finanční krizi a na nárůst zadlužení spotřebitelů naléhavě vyzývá členské státy, aby se snažily zlepšit úroveň finanční gramotnosti spotřebitelů, zejména pokud jde o jejich práva a povinnosti a možnosti nápravy, pokud jde o úspory a úvěry;

31.   vyzývá členské státy, aby zvýšily lidské a finanční zdroje určené pro síť SOLVIT, která umožňuje zdarma řešit problémy vyplývající ze špatného uplatňování nebo neuplatňování právních předpisů Společenství; žádá Komisi, aby urychlila modernizaci různých služeb poskytujících informace a poradenství týkající se vnitřního trhu; podporuje tudíž myšlenku, obsaženou ve sdělení Komise ze dne 20. listopadu 2007 nazvaném "Jednotný trh pro Evropu ve 21. století" (KOM(2007)0724) a týkající se integrovaného přístupu při poskytování asistenčních služeb v oblasti vnitřního trhu prostřednictvím vytvoření centrální internetové stránky; bere na vědomí iniciativy Komise týkající se zmírnění administrativní zátěže a zlepšování právní úpravy; vyzývá zejména ke zlepšení podpory malých a středních podniků, které představují v Evropě významný zdroj pracovních míst;

32.   konstatuje, že Evropský rok dobrovolné činnosti by byl ideální příležitostí, aby orgány EU navázaly kontakt se svými občany; poukazuje na to, že v EU je přes 100 milionů dobrovolných pracovníků, a vyzývá Komisi, aby připravila půdu pro vyhlášení roku 2011 Evropským rokem dobrovolné činnosti a aby za tímto účelem co nejdříve předložila vhodný legislativní návrh;

33.   zdůrazňuje, že je důležité zohledňovat názory občanů týkající se Evropy jako činitele na celosvětové úrovni a brát v úvahu zejména stále významnější úlohu Parlamentu v této otázce; vybízí proto, aby se poslanci Evropského parlamentu a členové Rady účastnili návštěv členů Komise uskutečňovaných v rámci plánu D, které jsou významným prostředkem k oslovení vnitrostátních parlamentů, občanské společnosti, vedoucích představitelů podniků a odborů a regionálních a místních orgánů v členských státech;

34.   vyjadřuje potěšení nad skutečností, že celý svět se čím dál tím více zajímá o evropský projekt a že EU a její občané si stále více uvědomují, jak je výhodné sdílet zkušenosti týkající se nadnárodní sféry s ostatními zeměmi a regiony, a především se sousedními státy EU; vyzývá proto Komisi, aby si prostřednictvím svých delegací ve třetích zemích vytvořila cestu k občanům těchto zemí a informovala je o příležitostech, které se nabízejí v EU, např. pokud jde o média a další formy kultury, vzdělávání, studium cizích jazyků a mobilitu nebo výměnné programy, jako je program Erasmus Mundus;

35.   konstatuje, že především v souvislosti se zvyšujícím se počtem státních příslušníků třetích zemí, jež pobývají na území EU, a se vznikem multikulturních společenství, k nimž tito státní příslušníci rovněž přispěli, je nutné vynaložit větší úsilí v otázce integrace přistěhovalců v EU tím, že jim bude umožněn konkrétní přístup k informacím, jež se týkají občanství Unie a jeho důsledků, a to např. posílením partnerství mezi různými subjekty na vládní (místní, regionální a celostátní) a nevládní úrovni (např. mezi zaměstnavateli, občanskou společností a sdruženími přistěhovalců, sdělovacími prostředky a nevládními organizacemi podporujícími přistěhovalce); domnívá se, že úspěšná integrace bude podporovat další rozvoj multikulturního evropského povědomí založeného na toleranci, dialogu a rovnosti;

36.   žádá Komisi, aby podporovala programy a kampaně (jako je "Svět očima žen"), které podporují sociální, politickou a kulturní činnost žen s přihlédnutím k úloze žen v mezigeneračním dialogu, k udržitelnosti a blahobytu společnosti; vyzývá tudíž k lepšímu informování mladých dívek a žen o občanství Unie a o právech, která s ním souvisejí, zejména v regionech společensky a zeměpisně izolovaných; zdůrazňuje, že cílem těchto informačních kampaní musí být lepší účast žen na politickém životě a v rozhodovacím procesu; zdůrazňuje, že je nutné podporovat opatření, jejichž cílem je překonat genderové rozdíly v počítačové gramotnosti s cílem poskytnout ženám za stejných podmínek nástroje, které jim umožní účastnit se dialogu o Evropě; vítá skutečnost, že Komise zvolila v rámci plánu D projekty, které spolufinancují její zastoupení a které zahrnují mnoho projektů ženských organizací a řadu projektů týkajících se žen; zdůrazňuje nezbytnost podporovat občanskou angažovanost v otázkách, jako je genderové násilí nebo obchodování s lidmi, do jejichž řešení se musí zapojit společnost, aby bylo možné dosáhnout pokroku; uznává schopnost žen řešit problémy a konflikty a naléhavě žádá Komisi, aby se činnosti výborů a pracovních skupin pro rodinný život, péči o děti, vzdělávání atd. účastnilo více žen;

o
o   o

37.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Komisi, Radě, Soudnímu dvoru Evropských společenství, Účetnímu dvoru, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 13, 20.1.2009, s. 3. (2) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 32. (3) Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 369. (4) Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 403.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o činnosti Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU v roce 2008 (2008/2303(INI))

P6_TA(2009)0155 A6-0081/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000(1) (Dohoda z Cotonou),

-   s ohledem na jednací řád Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU (SPS), přijatý dne 3. dubna 2003(2), ve znění, které bylo naposledy pozměněno v Port Moresby (Papua-Nová Guinea) dne 28. listopadu 2008(3),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci(4),

-   s ohledem na deklaraci z Kigali (Rwanda), kterou přijalo SPS v Kigali dne 22. listopadu 2007 o dohodách o hospodářském partnerství (EPA) na podporu rozvoje(5),

-   s ohledem na deklaraci z Port Moresby o globální finanční a potravinové krizi(6), přijatou SPS dne 28. listopadu 2008,

-   s ohledem na usnesení, která přijalo SPS v roce 2008 a která se týkají:

-   s ohledem na komuniké SPS z Windhoeku (Namibie) ze dne 29. dubna 2008(16),

-   s ohledem na komuniké SPS z Port Vily (Vanuatu) ze dne 1. prosince 2008(17),

-   s ohledem na prohlášení předsednictva SPS ze dne 25. listopadu 2008 k francouzskému předsednictví EU(18),

-   s ohledem na Evropský konsensus o humanitární pomoci podepsaný dne 18. prosince 2007(19),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj (A6-0081/2009),

A.   vzhledem k podpisu dohod EPA s některými regiony nebo státy AKT v průběhu roku 2008 a diskusím, které proběhly uvnitř SPS v březnu 2008 v Lublani (Slovinsko) a v listopadu 2008 v Port Moresby o postupu jednání o dohodách EPA,

B.   vzhledem k tomu, že Parlament a Rada přijaly výše uvedené nařízení (ES) č. 1905/2006, které předpokládá zřízení tématických programů, jež se budou vztahovat i na země AKT, jakož i program doprovodných opatření pro ty země AKT, které jsou signatáři protokolu o cukru,

C.   vzhledem k tomu, že se komisař pro rozvoj a humanitární pomoc během zasedání SPS, které se konalo v červnu 2007 ve Wiesbadenu, zavázal, že předloží národní a regionální strategické dokumenty pro země AKT (na období 2008–2013) parlamentům k demokratickému přezkumu, a jelikož s potěšením konstatuje, že se tento závazek začíná naplňovat,

D.   vzhledem k tomu, že nová revize Dohody z Cotonou, s níž se počítá v roce 2010, představuje významnou příležitost k rozvoji regionální dimenze SPS a parlamentního dohledu na úrovni regionů AKT, ale také k posílení úlohy a činností samotného SPS jakožto instituce,

E.   vzhledem k vysoké úspěšnosti dvou regionálních zasedání SPS v roce 2008 v Namibii a na Vanuatu, které vyústily v přijetí výše uvedených komuniké z Windhoeku a Port Vily,

F.   vzhledem k situaci v Zimbabwe, která se během roku 2008 ještě zhoršila, i přes volby, které se uskutečnily v červenci 2008, současně však vzhledem k potěšujícímu dosažení dohody k přijetí usnesení o Zimbabwe, k němuž došlo na 16. zasedání SPS v Port Moresby,

G.   vzhledem k tomu, že konflikt v Konžské demokratické republice (KDR) stále trvá a dochází při něm k vážnému a opakovanému porušování lidských práv, a připomínaje, že je nezbytné poskytnout účinnou humanitární pomoc a posílit účast mezinárodního společenství,

H.   vzhledem k činnosti Panafrického parlamentu, formalizaci vztahů mezi Evropským a Panafrickým parlamentem a záměru, který vyjádřil předseda Evropského parlamentu při svém vystoupení na 10. zasedání Panafrického parlamentu konaném dne 28. října 2008, vytvořit pro příští volební období meziparlamentní delegaci,

I.   vzhledem k téměř současnému konání 16. zasedání SPS v Port Moresby a Mezinárodní konference o financování rozvojové pomoci v Dohá, což určitý počet poslanců Evropského parlamentu nutilo k nepříjemné volbě,

J.   vzhledem k význačnému přispění slovinského předsednictví Evropské unie (leden až červen 2008) a vlády Papuy-Nové Guineje k výše uvedeným zasedáním SPS v Lublani a Port Moresby,

K.   vzhledem ke studijním misím předsednictva SPS, jež proběhly v roce 2008:

1.   vítá skutečnost, že SPS v roce 2008 nadále vytvářelo rámec pro otevřený, demokratický a prohloubený dialog při vyjednávání dohod EPA mezi Evropskou unií a státy AKT;

2.   zdůrazňuje obavy, které SPS vyjádřilo v souvislosti s několika body jednání a jež se týkaly jak formy, tak obsahu; připomíná, že po přijetí EPA s Cariforem ("Karibským fórem států AKT") a prozatímních dohod s některými zeměmi z jiných regionů diskuse nadále pokračuje;

3.   vítá pozitivní odpověď nového komisaře pro obchod v souladu s prohlášeními předsedy Komise přezkoumat na žádost některých států a regionů AKT sporné záležitosti;

4.   zdůrazňuje, že v průběhu vyjednávání, avšak také při provádění EPA je nezbytná podrobná parlamentní kontrola; lituje, že úlohu SPS ohrožuje perspektiva vytvoření nového orgánu v rámci EPA, kterým má být parlamentní výbor, a že vztah mezi tímto orgánem a SPS není jasný; vyzývá parlamentní výbor k činnosti v rámci SPS, aby díky systému regionálních zasedání SPS předešel růstu nákladů a problémům vyplývajícím z organizace zasedání, čerpal ze zkušenosti SPS a aby podporoval synergie mezi všemi regiony EPA; zdůrazňuje, že je žádoucí, aby tento výbor fungoval flexibilním způsobem a odrážel v otázkách obchodu a rozvoje odbornost poslanců Evropského parlamentu, kteří jsou zapojeni do přezkumu dohody EPA ve výborech;

5.   zdůrazňuje zvláště klíčovou roli parlamentů států AKT, nevládních subjektů a místních orgánů při sledování a správě EPA, a žádá Komisi, aby zajistila jejich zapojení do probíhajícího procesu jednání, což předpokládá jasný program pro další jednání schválený státy AKT a Unií a založenou na participačním přístupu;

6.   zdůrazňuje znepokojení SPS z dopadů současné finanční krize, vítá, že SPS přijalo výše uvedenou deklaraci z Port Moresby o světové finanční a potravinové krizi, a vybízí SPS, aby na toto téma pravidelně diskutovalo;

7.   s potěšením přijímá skutečnost, že se komisař pro rozvoj a humanitární pomoc během výše uvedeného zasedání SPS v Kigali zavázal, že předloží národní a regionální strategické dokumenty pro země AKT (na období 2008–2013) parlamentům k demokratickému přezkumu, a vítá, že některé parlamenty zemí AKT již zahájily analýzu těchto dokumentů;

8.   v této souvislosti připomíná, že je třeba parlamenty úzce zapojit do demokratického procesu a do národních rozvojových strategií; zdůrazňuje jejích zásadní úlohu při zavádění, monitorování a kontrole rozvojových politik;

9.   vyzývá parlamenty zemí AKT, aby jak své vlády, tak Komisi žádaly o možnost zapojit se do procesu přípravy a zavádění národních a regionálních strategických dokumentů (na období 2008–2013) týkajících se spolupráce mezi Evropskou unií a jejich zeměmi;

10.   vyzývá Komisi, aby parlamentům zemí AKT poskytla veškeré dostupné informace a aby jim pomohla při vykonávání demokratické kontroly, zejména podporou kapacit;

11.   je nakloněn začlenění Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu Unie s cílem posílit konzistentnost, transparentnost a účinnost politiky rozvojové spolupráce a zaručit její demokratickou kontrolu; zdůrazňuje, že začlenění ERF do rozpočtu Unie představuje také odpověď na exekutivní a ratifikační obtíže následujících ERF;

12.   vyzývá parlamenty, aby vykonávaly důslednou parlamentní kontrolu nad ERF; zdůrazňuje privilegované postavení SPS v této diskusi a vyzývá SPS i parlamenty AKT, aby se jí aktivně účastnily zejména během revize Dohody z Cotonou, plánované na rok 2010; trvá na tom, aby SPS byla přítomna při celém procesu vyjednávání této revize;

13.   s uspokojením bere na vědomí, že SPS má stále parlamentnější a tudíž političtější charakter, že jeho členové vyvíjejí stále větší úsilí a jejich rozpravy jsou kvalitnější, což rozhodujícím způsobem přispívá k partnerství AKT-EU;

14.   považuje výše uvedená usnesení SPS k situaci v Keni a v Zimbabwe za významné příklady tohoto posíleného dialogu;

15.   vyzývá SPS, aby se nadále zabývalo situací v Súdánu, zejména pak v Dárfúru, a to především tím, že bude hodnotit postoje Unie a zemí AKT ohledně zatýkacích rozkazů Mezinárodního trestního soudu;

16.   vyzývá SPS, aby se nadále zabývalo situací v Somálsku, která ohrožuje životy somálských obyvatel, představuje hrozbu pro bezpečnost v regionu a vzhledem k vzrůstu trestné činnosti, extremismu a pirátství je zdrojem globální nestability;

17.   vyzývá SPS, aby pokračovalo v diskusi o znepokojivé situaci v Zimbabwe, kde volby z července 2008 nevedly k obnově demokracie a jehož hospodářská situace představuje skutečnou hrozbu pro zdraví a životy milionů obyvatel a stabilitu regionu;

18.   vyzývá SPS, aby nadále přispívalo k úsilí o informování mezinárodního společenství o konfliktech na východě Konžské demokratické republiky a aby podporovalo politické řešení krize a jakoukoli akci, která by mohla být navržena v rámci úsilí o dosažení diplomatického řešení této krize;

19.   vyzývá SPS, aby vzhledem k významu regionální integrace pro mír a rozvoj v zemích AKT pokračovalo v dialogu s Panafrickým parlamentem a s parlamenty regionálních organizací a tento dialog prohlubovalo;

20.   lituje, že SPS nebylo dostatečně konzultováno při přípravě společné strategie EU-Afrika a doufá, že se bude aktivně podílet na uplatňování této strategie;

21.   vítá skutečnost, že se od roku 2008 konají regionální zasedání, jež stanoví Dohoda z Cotonou i jednací řád SPS; je přesvědčen, že tato zasedání umožní skutečnou výměnu názorů na regionální problémy, včetně prevence a řešení konfliktů, a že evropské politiky přispívají k posílení regionální soudržnosti; zdůrazňuje, že tato zasedání probíhají z hlediska vyjednávání, uzavírání a uplatňování EPA ve zvláště vhodnou chvíli a musí představovat prioritu; blahopřeje organizátorům obou velmi úspěšných zasedání v Namibii a na Vanuatu a podporuje uspořádání příštích zasedání v oblasti Karibiku a západní Afriky v roce 2009;

22.   vyzývá SPS, aby posílilo úlohu svého výboru pro politické záležitosti, aby se z něj v rámci partnerství AKT-EU stalo skutečné fórum pro prevenci a řešení konfliktů, a aby v této souvislosti rozšířilo rozpravy o naléhavých situacích v konkrétních zemích; těší se z vykonané práce v oblasti ochrany civilního obyvatelstva v rámci mírových operací a z odhodlání zkvalitnit správu věcí veřejných v zemích AKT;

23.   s potěšením vítá také zprávu Výboru pro politické záležitosti o zkušenostech s evropským regionálním integračním procesem relevantních pro státy AKT, přijatou v Lublani v březnu 2008, která zdůrazňuje klíčové výhody integrace, jako je mír a bezpečnost, prevence přeměny možných konfliktů v ozbrojené, prosperita, blahobyt, demokracie a lidská práva;

24.   s uspokojením bere na vědomí úmysl Výboru pro hospodářský rozvoj, finance a obchod SPS zahájit analýzu strategických regionálních dokumentů pro regiony AKT;

25.   vyzdvihuje úlohu Výboru pro sociální záležitosti a životní prostředí SPS ve zkoumání oblasti dětské práce, a její odhodlání pokračovat v analýze sociálního postavení mladých lidí ve státech AKT;

26.   těší se také ze zprávy Výboru pro sociální záležitosti a životní prostředí o sociálních a environmentálních dopadech programů strukturálních změn, která byla přijata v Lublani a zastává myšlenku, že praxe podmíněnosti půjček Světové banky a MMF s ohledem na podmínky ekonomických politik měla ničivé sociální a environmentální dopady na země AKT a měla by být nahrazena politikou půjček přizpůsobenou každé zemi, která by se soustředila na zmírňování chudoby;

27.   vyzývá SPS, aby trvalo na svém úzkém zapojení do procesu revize Dohody z Cotonou, který začne v roce 2009, a to s cílem zajistit posílení úlohy a činností SPS do budoucna;

28.   s uspokojením bere na vědomí rostoucí účast nestátních subjektů na zasedáních SPS, která se projevila během rozpravy vedoucí k přijetí výše uvedené deklarace z Port Moresby z listopadu 2008 o globální finanční a potravinové krizi, a také vyplývá ze zprávy ekonomických a sociálních partnerů v EPA předložené během zasedání SPS v Lublani v březnu 2008;

29.   uvítá kromě výroční zprávy o činnosti SPS vypracování společné úvahy sekretariátu států AKT a Evropského parlamentu o podmínkách fungování SPS, zejména o volbě odděleným voličstvem, paritním přístupu k poslancům i společných vyšetřovacím či pozorovatelským volebním misím;

30.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě AKT, předsednictvu SPS, vládám a parlamentům Slovinska a Papuy-Nové Guineje.

(1) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3. (2) Úř. věst. C 231, 26.9.2003, s. 68. (3) AKT-EU/100 291/08/fin. (4) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41. (5) Úř. věst. C 58, 1.3.2008, s. 44. (6) Úř. věst. C 61, 16.3.2009, s. 42. (7) Úř. věst. C 271, 25.10.2008, s. 20. (8) Úř. věst. C 271, 25.10.2008, s. 27. (9) Úř. věst. C 271, 25.10.2008, s. 32. (10) Úř. věst. C 271, 25.10.2008, s. 37. (11) Úř. věst. C 61, 16.3.2009, s. 19. (12) Úř. věst. C 61, 16.3.2009, s. 26. (13) Úř. věst. C 61, 16.3.2009, s. 31. (14) Úř. věst. C 61, 16.3.2009, s. 37. (15) Úř. věst. C 61, 16.3.2009, s. 40. (16) APP 100.288 (17) 6 APP 100.452 (18) APP 100.448. (19) Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropském parlamentu a Evropské komisi nazvané "Evropský koncensus o humanitární pomoci" (Úř. věst. C 25, 30.1.2008, s. 1.).

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o osvědčených postupech v oblasti regionální politiky a překážkách při využívání strukturálních fondů (2008/2061(INI))

P6_TA(2009)0156 A6-0095/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na program URBACT, realizovaný jako součást iniciativy URBAN, který usnadňuje a rozvíjí osvědčené postupy a výměnu zkušeností a zahrnuje více než 200 měst v Evropské unii,

-   s ohledem na své usnesení o řízení a partnerství na vnitrostátní a regionální úrovni a o základně pro projekty v oblasti regionální politiky ze dne 21. října 2008(1),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti(2),

-   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj(3),

-   s ohledem na článek 158 a článek 159 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady ve dnech 23. a 24. března 2000,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. června 2008 nazvané "Pátá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti: Růst regionů, růst Evropy" (KOM(2008)0371),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2008 nazvané "Zelená kniha o územní soudržnosti: Učinit z územní rozmanitosti přednost" (KOM(2008)0616),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 8. listopadu 2006 s názvem "Regiony pro hospodářskou změnu" (KOM(2006)0675),

-   s ohledem na studii tématického odboru pro strukturální politiku a politiku soudržnosti nazvanou "Osvědčené postupy v oblasti regionální politiky a překážky při využívání strukturálních fondů",

-   s ohledem na veřejné slyšení pořádané Výborem pro regionální rozvoj Evropského parlamentu dne 17. července 2008,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0095/2009),

A.   vzhledem k tomu, že politika soudržnosti v EU patří k nejvýznamnějším oblastem politiky, a to nejen pokud jde o objem finančních prostředků, které jsou na ni vyčleněny, ale zejména proto, že se jedná o základní pilíř v procesu evropské integrace a pokud jde o její význam pro společenskou, hospodářskou a teritoriální soudržnost Evropské unie, jakož i rozvoj celkem 268 regionů tím, že zabraňuje brzdění rozvoje a jeho nevyváženosti a zlepšuje život všech občanů EU,

B.   vzhledem k tomu, že třebaže regiony Evropské unie čelí obecně obdobným problémům, jejich dopad v jednotlivých regionech se výrazně liší, ať již vzhledem k územním rysům, (např. jako ostrovní či horské oblasti), či s ohledem na obyvatelstvo: jedná se o globalizaci a s ní spojenou zrychlenou hospodářskou restrukturalizaci, otevření obchodních vztahů, dopady technologické revoluce a změny klimatu, rozvoj ekonomiky založené na znalostech, demografické změny, vylidnění a nárůst počtu přistěhovalců,

C.   vzhledem k tomu, že nejlepších výsledků posilujících znalostní bázi a zlepšujících podmínky hospodářské soutěže je často dosahováno v projektech prostřednictvím spolupráce veřejného, podnikatelského a vzdělávacího sektoru a místních aktérů,

D.   vzhledem k tomu, že při reakci na tyto výzvy není možné rozvinout plný potenciál politiky soudržnosti, protože případní žadatelé se v souvislosti s využitím prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie setkávají se značnými překážkami, jako je:

E.   vzhledem k tomu, že řada stávajících nesrovnalostí v oblasti politiky soudržnosti je důsledkem těchto překážek,

F.   vzhledem k tomu, že zpoždění v provádění strukturální politiky lze zčásti přičítat přílišné strnulosti postupů a že v důsledku toho by měla být věnována pozornost zjednodušení těchto postupů a jasnému rozdělení odpovědností a pravomocí mezi EU, členské státy a regionální a místní orgány,

1.   zdůrazňuje, že i když je třeba vzít v úvahu přidanou hodnotu spočívající v šíření osvědčených postupů mezi širší veřejností v souvislosti s lepší komunikací a nákladovými přínosy, pokusy o zavedení těchto postupů v regionální politice EU by měly být směřovány zejména řídícím orgánům, což je přiměje k navržení pravidel pro přístup ke strukturálním zdrojům, takže výměna informací a zkušeností může přispět k podstatnému zlepšení kvality projektů tím, že budou poskytnuta řešení společných problémů a budou voleny účinnější a cílenější intervence;

2.   poukazuje především na nutnost zjednodušit postupy řízení pro provádění projektů a programů ze strukturálních fondů, zejména pokud jde o správní a kontrolní systémy; vítá proto v tomto ohledu revidovaný balíček právních předpisů ke zjednodušení postupů při správě strukturálních fondů navržený v návaznosti na současnou finanční krizi; netrpělivě očekává další návrhy Komise v této oblasti, jež budou předloženy během nadcházejících měsíců;

Odstraňování překážek

3.   vyzývá Komisi, aby odstranila následující překážky, a zejména aby:

4.   dále doporučuje Komisi, aby rozvinula harmonizovaný, všeobecně přístupný postup meziregionální výměny osvědčených postupů, díky němuž budou činitelé v oblasti politiky soudržnosti moci využívat zkušeností ostatních;

5.   důrazně upozorňuje, že určení osvědčených postupů nesmí vést k další byrokracii pro žadatele a organizátory projektů;

6.   žádá, aby byla administrativa při využívání strukturálních fondů co nejvíce omezena, a nikoli zbytečně navyšována různými podmínkami, jež si kladou členské státy;

7.   znovu zdůrazňuje svou podporu postupu cíleného na zajištění toho, aby každý členský stát každoročně předložil vnitrostátní prohlášení o věrohodnosti pokrývající finanční prostředky Společenství ve sdíleném řízení, a žádá, aby se tato praxe všeobecně využívala;

Obecná a tématicky zaměřená kritéria pro určování osvědčených postupů

8.   oceňuje přístup v rámci iniciativy "regiony pro hospodářskou změnu" určovat osvědčené postupy prostřednictvím každoročního ocenění "REGIO STARS" a také je zveřejňovat a současně zřídit webovou stránku pro osvědčené postupy; upozorňuje na nízkou účinnost internetových stránek samotných;

9.   kritizuje nedostatečnou transparentnost objektivních podkladů Komise pro zjišťování osvědčených postupů;

10.   vyzývá Komisi, aby s ohledem na četné užívání pojmu "best practices" (osvědčené postupy) a často paralelně používané pojmy "good practices" (správné postupy) či "success stories" (úspěchy) sestavila jasný a pro politiku soudržnosti uzpůsobený katalog kritérií, jehož prostřednictvím bude možno odlišit osvědčené postupy od postupů uplatňovaných u ostatních projektů;

11.   doporučuje Komisi, aby k určení osvědčených postupů vzala v úvahu následující body:

12.   zdůrazňuje, že veškerá kritéria pro zdůraznění osvědčených postupů musí být jasně určitelná a spolehlivá, aby se zamezilo konfliktům, nezamýšleným účinkům a subjektivním úsudkům, jež mohou narušit celý postup hodnocení projektu založený na těchto kritériích; vyzývá proto důrazně Komisi, aby popsala obsah těchto kritérií a způsob, jakým budou uplatněna;

13.   na základě analýzy četných projektů z mnoha regionů Evropské unie doporučuje, aby byly zavedeny dodatečné faktory pro kvalifikaci osvědčených postupů v těch oblastech politiky soudržnosti, které jsou významné pro další rozvoj jednotlivých regionů i pro EU jako celek, a pro něž je typická rozmanitost způsobů realizace;

14.   pro oblast "výzkumu a vývoje/inovací" doporučuje tyto faktory:

15.   pro oblast "ochrany životního prostředí, klimatu a trvale udržitelné energetické politiky" doporučuje tyto faktory:

16.   pro oblast "tvorby pracovních míst vysoké kvality" doporučuje tyto faktory:

17.   pro oblast "celoživotního vzdělávání" doporučuje tyto faktory:

18.   pro oblast "integrovaného rozvoje měst" doporučuje tyto faktory:

19.   pro oblast "demografického rozvoje" doporučuje tyto faktory:

20.   pro oblast "přeshraniční spolupráce" doporučuje tyto faktory:

21.   pro oblast "partnerství veřejného a soukromého sektoru" doporučuje tyto faktory:

22.   žádá Komisi, aby brala v úvahu nutnost podporovat osvědčené postupy v oblasti finanční připravenosti, zejména pokud jde o finanční připravenost v partnerství veřejného a soukromého sektoru a o připravenost s podporou Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu;

23.   je si vědom toho, že pro projekt je mimořádně obtížné splnit souhrnně všechna výše uvedená kritéria; vyzývá proto Komisi, aby předtím, než je začne uplatňovat, seřadila tato kritéria podle důležitosti a určila ty, kterým připisuje vyšší prioritu, a tak usnadnila určení významných projektů a osvědčených postupů; podtrhuje potřebu používat společně dohodnutá kritéria týkající se osvědčených postupů otevřeným a transparentním způsobem, což umožní lepší řízení, přijetí a srovnatelnost osvědčených postupů a zabrání záměně s jinými podobnými výrazy;

24.   vyzývá Komisi, aby s ohledem na budoucí použití pojmů "osvědčené postupy", "správné postupy" i "úspěchy" na základě uvedených faktorů vypracovala jasné a transparentní rozdělení popř. klasifikaci pro zařazení projektů.

Výměna osvědčených postupů

25.   vyzývá Komisi, aby zorganizovala a řídila výměnu osvědčených postupů prostřednictvím sítě regionů a aby vytvořila pro tyto účely internetovou stránku pro veřejnost, která bude obsahovat klíčové informace o projektech ve všech jazycích Společenství;

26.   doporučuje Komisi, aby pro tyto účely v rámci stávající správní struktury iniciovala vytvoření příslušného místa v generálním ředitelství pro regionální politiku, jež by v zájmu dlouhodobé, průběžné, spolehlivé a úspěšné výměny osvědčených postupů v oblasti politiky soudržnosti ve spolupráci se sítí regionů řídilo hodnocení, shromažďování a výměnu osvědčených postupů a jako stálý diskusní partner bylo k dispozici jak pro otázky nabídky, tak poptávky; vyzývá Komisi, aby rozšířila tuto kulturu osvědčených postupů na všechny své útvary;

27.   navrhuje v tomto rámci, že mechanismy hodnocení by měly zkoumat a zohlednit vyzkoušené a ověřené metodiky, které byly již provedeny; je přesvědčen, že zvláštní důraz by měl být věnován spolupráci se sítí regionálních orgánů a specializovaných agentur, které jsou mimořádně důležitým zdrojem pro prvotní materiál k hodnocení osvědčených postupů;

28.   poukazuje na to, že Evropská unie sice poskytuje financování a osvědčené postupy, ale je na vnitrostátních, regionálních a místních orgánech, aby je využily; vítá v této souvislosti vytvoření programu Erasmus pro volené představitele na místní a regionální úrovni;

29.   doporučuje, aby Komise využila dostupné nástroje Výboru regionů, zejména platformu pro monitorování Lisabonské strategie a síť pro sledování subsidiarity, za účelem výměny osvědčených postupů mezi regiony a mezi členskými státy, pokud jde o identifikaci a společné stanovení cílů, dále opatření týkající se plánování a nakonec závazek provést srovnávací hodnocení výsledků politiky soudržnosti;

o
o   o

30.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2008)0492. (2) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25. (3) Úř. věst. L 210, 31. 7. 2006, s. 1.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o vzájemném doplňování se a koordinaci politiky soudržnosti s opatřeními pro rozvoj venkova (2008/2100(INI))

P6_TA(2009)0157 A6-0042/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na články 158 a 159 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti(1), a zejména na článek 9 tohoto nařízení,

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)(2),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost(3),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/144/ES ze dne 20. února 2006 o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013)(4),

-   s ohledem na Územní agendu EU - Pro konkurenceschopnější a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů (Územní agenda) a první akční program pro provádění Územní agendy EU,

-   s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 6. října 2008 o územní soudržnosti - učinit z územní rozmanitosti přednost (KOM(2008)0616),

-   s ohledem na studii "Budoucnost území - územní scénáře pro Evropu", kterou vypracovala Monitorovací síť pro evropské územní plánování (ESPON),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6-0042/2009),

A.   vzhledem k tomu, že definici venkovských oblastí vypracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a zahrnula do ní takové vlastnosti, jako je nízká hustota obyvatelstva a nedostatečný přístup ke službám, a vzhledem k tomu, že tuto definici používá Komise, aby stanovila a popsala rozvojové cíle pro tyto oblasti,

B.   vzhledem k tomu, že mezi venkovskými oblastmi v jednotlivých členských státech jsou velké rozdíly, a vzhledem k tomu, že zatímco venkovské oblasti v některých regionech a členských státech zaznamenaly demografický a hospodářský růst, obyvatelé mnoha těchto oblastí se stěhují do měst nebo se snaží rekvalifikovat, což představuje pro venkovské oblasti obrovský problém;

C.   vzhledem k tomu, že venkovské oblasti tvoří až 80 % území EU,

D.   vzhledem k tomu, že se potřeby mezilehlých venkovských oblastí, jejichž hospodářská struktura je obdobná jako struktura přilehlých městských oblastí, liší od těch, které jsou převážně venkovské, okrajové nebo odlehlé,

E.   vzhledem k tomu, že jedním z cílů Unie je podpora hospodářského a sociálního pokroku a vysoké úrovně zaměstnanosti a dosažení vyváženého a udržitelného rozvoje,

F.   vzhledem k tomu, že hospodářskou, sociální a územní soudržnost EU lze zvýšit prostřednictvím hospodářského rozvoje, podporou vytváření pracovních míst ve venkovských a městských oblastech a zajištěním rovného přístupu k veřejným službám,

G.   vzhledem k tomu, že reforma strukturální politiky na období let 2007–2013 způsobila změny ve struktuře fondů i v zásadách přidělování podpory z těchto fondů a vedla také k vytvoření nového Evropského zemědělského fondu na rozvoj venkova (EZFRV), který je provázán se společnou zemědělskou politikou (SZP) a oddělen od politiky soudržnosti,

H.   vzhledem k tomu, že programy LEADER již v minulosti dokázaly, jak mohou nástroje regionální politiky úspěšně podporovat rozvoj venkova,

I.   vzhledem k tomu, že pro úspěšnost EZFRV je klíčové zajistit vzájemnou doplňkovost mezi činnostmi spolufinancovanými z fondu EZFRV a ze strukturálních fondů, a tudíž vhodně koordinovat podporu z různých fondů, zejména Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Fondu soudržnosti (FS) a Evropského sociálního fondu (ESF), a zajistit jejich doplňkovost,

J.   vzhledem k tomu, že vytvoření fondu EZFRV a vyčlenění prostředků určených pro rozvoj venkova z politiky soudržnosti a v širším pojetí z oblasti regionálního rozvoje nesmí vést k tomu, že některé cíle (např. ochrana životního prostředí, doprava a vzdělání) budou zdvojené nebo budou naprosto opomenuty,

K.   vzhledem k tomu, že trvalý převod finančních prostředků mezi Evropským zemědělským záručním fondem (EZZF) a fondem EZFRV vede k nejistotě v plánování pro zemědělce i pro organizátory projektů v oblasti rozvoje venkova;

L.   vzhledem k tomu, že kvůli rozpočtovým omezením může dojít k tomu, že finanční prostředky z EFRR budou použity ve velké míře na podporu hospodářské konkurenceschopnosti nejdůležitějších městských oblastí nebo nejdynamičtější regionů, zatímco financování z EZFRV se zaměří na zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství, jež je i nadále hybatelem venkovských oblastí, a na podporu nezemědělských činností a rozvoje malých a středních podniků ve venkovských oblastech, s tím výsledkem, že je nutná lepší koordinace, aby žádná z oblastí nebyla opomenuta,

M.   vzhledem k tomu, že malé a střední podniky, zejména mikropodniky a řemeslné podniky, mají klíčovou úlohu v udržení sociální a hospodářské činnosti na venkově a při zajištění jeho stability,

N.   vzhledem k tomu, že cíle politiky rozvoje venkova nemusí být v rozporu s lisabonskými cíli, pokud je tento rozvoj založen na uplatňování mechanismu relativní konkurenceschopnosti (vyšší efektivita nákladů), zejména v místních potravinářských podnicích a ve vztahu k rozvoji malých a středních podniků a infrastruktury a služeb, jako je cestovní ruch, vzdělávání nebo ochrana životního prostředí,

O.   vzhledem k tomu, že by měl být uznán přirozený vztah mezi zemědělskou politikou a politikou rozvoje venkova a jejich doplňkovost,

1.   je toho názoru, že kritéria tradičně používaná pro rozlišování venkovských a městských oblastí (nízká hustota obyvatelstva a úroveň urbanizace) nemusí být vždy dostatečná a plně vystihovat situaci; domnívá se proto, že je třeba zvážit, zda je možné doplnit další kritéria a vyzývá Komisi, aby provedla analýzu a předložila v této oblasti konkrétní návrhy;

2.   domnívá se, že s ohledem na významné rozdíly mezi venkovskými oblastmi v jednotlivých členských státech a na skutečnost, že tyto oblasti pokrývají až 80 % území EU, je třeba přijmout a uplatňovat vhodně zacílený a integrovaný přístup pro udržitelný rozvoj těchto oblastí, jehož cílem bude vyrovnat stávající rozdíly a podporovat ekonomickou dynamiku městských a venkovských oblastí; zdůrazňuje, že je třeba přidělit činnostem odpovídajícím tomuto cíli přiměřené prostředky;

3.   připomíná v této souvislosti, že veškeré regiony na celém území Unie, včetně venkovských a odlehlých oblastí, by měly v zásadě mít stejné příležitosti k rozvoji, aby se zabránilo dalšímu územnímu vyloučení nejvíce znevýhodněných regionů;

4.   zdůrazňuje, že v četných venkovských oblastech jsou možnosti osobního rozvoje, zejména mladých lidí a žen, omezené kvůli špatně dostupným veřejným službám, nedostatku pracovních míst a věkové skladbě obyvatelstva;

5.   upozorňuje na to, že v některých oblastech neexistují alternativy k určitým formám zemědělské výroby a že zejména v odlehlých či vysoko položených zemědělských oblastech postižených dezertifikací musí mnohdy být tyto formy zachovány za každou cenu z důvodů vyplývajících z politiky životního prostředí a z regionální politiky;

6.   připomíná, že Evropská rada na svém zasedání v Göteborgu ve dnech 15. a 16. června 2001 rozšířila lisabonské cíle o udržitelnost a soudržnost a že politika rozvoje venkova usiluje právě o udržitelné zemědělství, zachování venkovských činností nezemědělské povahy, maximální využití potenciálu pro místní rozvoj, ochranu životního prostředí, vyvážené územní plánování a rozvoj malých a středních podniků;

7.   je přesvědčen, že má-li být politika rozvoje venkova náležitě prováděna, je nutné, aby s ohledem na dlouhodobě udržitelný rozvoj venkovských oblastí, aby se řádně zohlednily přírodní zdroje a zvláštní charakteristika každé oblasti, včetně ochrany, posílení a správy dědictví venkova, a rozvoj vztahů a vazeb s městskými oblastmi;

8.   zdůrazňuje také význam posuzování alternativních hospodářských činností a příležitostí, jež tato odvětví poskytují pro diverzifikaci pracovních aktivit obyvatelstva;

9.   domnívá se, že problémy, s nimiž bude venkov v budoucnu konfrontován, vyžadují vyváženou rozvojovou politiku, do níž budou vzhledem k jejich úloze při integrovaném místním rozvoji zapojeny všechny sociální a hospodářské subjekty, včetně malých podniků a mikropodniků v odvětví výroby i služeb;

10.   zastává názor, že se politika rozvoje venkova musí v případě nových členských států zaměřit na zefektivnění zemědělství a zmenšení ekonomických rozdílů mezi venkovem a městem, mimo jiné podporou nezemědělských činností, přičemž tohoto cíle lze rovněž dosáhnout využitím strukturálních fondů;

11.   vítá záměry stanovené na druhé evropské konferenci o rozvoji venkova konané v roce 2003 v Salcburku, lituje však skutečnosti, že financování druhého pilíře SZP v rámci posledního finančního výhledu bylo podstatně sníženo, v důsledku čehož hrozí neefektivnost a vznikají rozdíly mezi zemědělci a obyvateli venkova;

12.   upozorňuje na to, že je třeba vypracovat koherentní dlouhodobou strategii rozvoje venkova, která by umožnila co nejefektivnější a nejúčinnější využívání všech dostupných finančních prostředků;

13.   vyzývá členské státy a regionální orgány, aby ve spolupráci s Komisí a v partnerství se všemi příslušnými orgány a subjekty zastupujícími občanskou společnost vypracovaly transparentní, dlouhodobou a udržitelnou strategii rozvoje venkova, a to jak na celostátní, tak i regionální úrovni, která by umožnila jasně určit priority a cíle v oblasti rozvoje venkova a zajistila přizpůsobení, koordinaci a komplementaritu podpory z různých finančních zdrojů, které jsou k dispozici;

14.   vyzývá Komisi, členské státy a regionální orgány, aby zajistily přímou účast organizací zastupujících malé a střední podniky, mikropodniky a řemeslné podniky, s cílem zjistit, jaké jsou priority těchto podniků, aby bylo možné co nejlépe uspokojit jejich potřeby a očekávání;

15.   uznává, že politika rozvoje venkova hraje velmi významnou úlohu, pokud jde o výběr konkrétních problémů ve venkovských oblastech a jejich řešení, a domnívá se, že vytvoření EZFRV pro druhý pilíř SZP je pokusem o zaujetí pružného, strategického, tematického a integrovaného přístupu k různým situacím a řešení problémů, kterým čelí venkovské oblasti v EU, a o zjednodušení postupů financování a zajištění toho, že fondy budou zaměřeny na tyto oblasti;

16.   připomíná, že členské státy byly vyzvány, aby pro současné programové období připravily dva strategické dokumenty: národní strategický plán rozvoje venkova (EZFRV) a národní strategický referenční rámec pro regionální politiku (strukturální fondy); připomíná, že členské státy již byly vyzvány, aby využily synergií a vytvořily operativní mechanismy koordinace jednotlivých fondů; vyjadřuje však politování nad tím, že v rámci tohoto procesu byl kladen důraz zejména na vymezení jednotlivých fondů a programů spíše než o jejich součinnost;

17.   domnívá se, že politika rozvoje venkova může být skutečně účinná, pouze pokud opatření, která zavádí EZRFV, budou koordinována a budou doplňovat politiku rozvoje venkova, aby se předešlo dvojímu financování a mezerám ve financování; se znepokojením konstatuje, že tyto činnosti nejsou v tomto programovém období v jednotlivých členských státech dostatečně koordinovány; vyzývá tudíž Komisi, aby navrhla reformy, které by zajistily lepší koordinaci plánování a provádění opatření spolufinancovaných v rámci politiky soudržnosti a SZP; uznává, že reforma SZP a strukturálních fondů EU po roce 2013 bude příležitostí k přehodnocení vztahu mezi rozvojem venkova na jedné straně a zemědělskou politikou a politikou soudržnosti na straně druhé;

18.   uznává, že prvotní úlohou politiky rozvoje venkova je zachovat osídlení venkova a zajistit důstojnou životní úroveň venkovského obyvatelstva;

19.   domnívá se, že oddělování rozvoje venkova a politiky soudržnosti vytvořením fondu EZFRV je třeba velmi pečlivě monitorovat, aby bylo možné zhodnotit jeho skutečný dopad na rozvoj venkovských oblastí; konstatuje, že nový systém byl zaveden v roce 2007 a je tedy příliš brzy na jakékoli závěry týkající se budoucnosti této politiky Společenství;

20.   zdůrazňuje, že jednou z priorit politiky rozvoje venkova je navrhnout opatření, která nebudou nutit obyvatele venkova k tomu, aby zanechali zemědělské činnosti, a která budou mimo jiné rovněž podporovat konkurenceschopné podniky, například výrobu ekologických produktů a tradičních potravin a nápojů vysoké kvality;

21.   konstatuje se zájmem, že osy 3 a 4 (LEADER) druhého pilíře SZP (politika rozvoje venkova), které představují 15 % celkových výdajů EZFRV, se týkají jiných než zemědělských činností zaměřených hlavně na diverzifikaci venkovského hospodářství; domnívá se, že vzhledem k povaze intervencí financovaných v rámci těchto os, které se podobají některým činnostem financovaným ze strukturálních fondů, hrozí překrývání politik;

22.   zdůrazňuje však, že je nezbytné zohlednit v prvé řadě budoucnost obyvatel pracujících v zemědělství, na něž by se zejména měla soustředit podpůrná opatření v rámci politiky rozvoje venkova;

23.   zdůrazňuje, že je důležité podporovat mladé zemědělce, aby neopouštěli svou půdu, a to i v případě, že působí nejen v zemědělské výrobě, prostřednictvím pobídek k rozvoji a dalším činnostem, jako je venkovský cestovní ruch, a že je také nutné posilovat malé a střední podniky na venkově;

24.   domnívá se, že hlavních cílů politiky rozvoje venkova lze dosáhnout, pouze pokud se této politice poskytnou přiměřené prostředky, které budou použity v souladu s prioritami stanovenými pro venkovské oblasti, a že by prostředky získané z modulace měly vždy být rozdělovány tak, aby se dostaly zpět do aktivních zemědělských oblastí;

25.   je toho názoru, že koordinace strukturální politiky a opatření pro rozvoj venkova umožňuje realizovat projekty, které mají vyšší celoevropský přínos; domnívá se, že je to příležitost pro dlouhodobé posilování venkovských oblastí, například prostřednictvím opatření na rozvoj infrastruktury nebo na ochranu životního prostředí;

26.   žádá Komisi, aby předložila podrobné údaje a odhady týkající se využívání fondu EZFRV a strukturálních fondů ve venkovských oblastech a aby zjistila, které synergie mohou vzniknout mezi fondem EZFRV a strukturálními fondy, pokud jde o využívání prostředků ve venkovských oblastech;

27.   vyzývá Komisi, aby posoudila, zda programy regionální politiky mohou přispět k zajištění spolehlivých příjmů zemědělců, například prostřednictvím ochrany životního prostředí, ochrany přírody a činností v oblasti péče o krajinu;

28.   zdůrazňuje, že hlavními problémy politiky soudržnosti jsou udržitelný rozvoj, úroveň příjmů na osobu, dostupnost, přístup k veřejnému majetku a službám a vylidňování venkova a že je lze nejúčinněji řešit mimo jiné podporou ekonomických činností ve venkovských oblastech;

29.   vyzývá Komisi a členské státy, aby v politikách EU systematicky zohledňovaly venkovské oblasti a aby poskytovaly přiměřenou podporu projektům rozvoje lidského kapitálu, zejména prostřednictvím nabídky vzdělávání pro zemědělské i nezemědělské podnikatele ve venkovských oblastech, které by bylo zvláště zaměřeno na mladé ženy, s cílem podporovat zaměstnanost a tvorbu pracovních míst;

30.   zdůrazňuje, že rozvoj ve venkovských oblastech vyžaduje, aby se věnovala větší pozornost a podpora zachování přírodní a zemědělské krajiny, ekologickému cestovnímu ruchu, výrobě a využívání obnovitelných zdrojů energie a místním iniciativám, jako jsou například programy místního zásobování kvalitními výrobky a místní zemědělské trhy;

31.   zdůrazňuje úlohu, kterou plní malé a střední podniky v rozvoji venkova, a jejich příspěvek ke konvergenci na regionální a místní úrovni; vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby kladly důraz na posílení konkurenceschopnosti tím, že podpoří jiná produktivní odvětví a rozvoj podnikání ve venkovských oblastech zejména prostřednictvím odstranění administrativních a právních překážek a překážek pro plánování, poskytnutím odpovídající informační infrastruktury, zvýšením pobídek k zahájení nových podnikatelských činností a větší podporou nezemědělské činnosti, čímž současně podpoří hospodářskou diverzifikaci těchto oblastí;

32.   opětovně upozorňuje Radu, Komisi, členské státy a místní orgány na mimořádně významný problém, kterým je očekávaný úbytek několika milionů malých venkovských podniků, jenž bude mít významný dopad na zaměstnanost, a tudíž stabilitu na venkově; požaduje, aby byla na všech úrovních přijata veškerá nezbytná opatření v těsné spolupráci s hospodářskými a sociálními partnery;

33.   konstatuje, že obtíže při provádění politiky rozvoje venkova pramení ze skutečnosti, že se odvětvové politiky a politika územní soudržnosti překrývají stejně jako hospodářské a sociální aspekty obou typů politik, a z velmi rozmanitých způsobů rozdělení kompetencí a koordinace činností v členských státech; v této souvislosti opět zdůrazňuje, že je nezbytné vytvářet synergie mezi EZFRV, strukturálními fondy a Fondem soudržnosti, a žádá Komisi, aby pomáhala celostátním, regionálním a místním orgánům správně pochopit možnosti, které jim tyto finanční nástroje nabízejí; vyzývá členské státy, aby zajistily dialog mezi řídícími orgány s cílem vytvářet synergie mezi intervencemi z jednotlivých fondů a posilovat jejich účinnost;

34.   domnívá se, že před reformou financování venkova by měla Komise vypracovat podrobné vyhodnocení všech odvětvových politik v rámci politiky soudržnosti, které mají dopad na venkovské oblasti, zejména SZP a regionální politiky, a že by měl být vypracován soubor osvědčených postupů pro celou politiku rozvoje venkova;

35.   vyzývá Radu, aby svolala společné neformální zasedání ministrů odpovědných za zemědělství a regionální politiku, které by se zabývalo nejlepšími způsoby koordinace politiky soudržnosti a opatření pro rozvoj venkova, a aby na toto zasedání přizvala poradní orgány EU (Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor), stejně jako zástupce regionálních a místních orgánů;

36.   žádá Komisi, aby do roku 2011 ustavila v rámci kontroly stavu SZP pracovní skupinu na vysoké úrovni, která předloží návrhy, jak po roce 2013 zabezpečit budoucnost venkovského hospodářství a všech obyvatel venkovských regionů;

37.   vyzývá Komisi, aby zavedla nebo posílila skutečnou správu a partnerství na všech úrovních, na nichž by se přímo podíleli všichni aktéři, včetně malých a středních podniků a mikropodniků, hospodářské subjekty a sociální partneři, a jejichž cílem by bylo stanovit akční priority nejlépe vyhovující potřebám rozvoje venkovských oblastí;

38.   konstatuje, že proces rozvoje venkova musí být v souladu se zájmy příměstských oblastí a musí být koordinován v těsném vztahu s podporou rozvoje měst, a zdůrazňuje, že synergie politik rozvoje venkova a politik rozvoje měst je nedostatečná a neúčinná;

39.   uznává, že venkovské oblasti mohou pozitivně přispět k ochraně životního prostředí svou angažovaností v činnostech šetrných k životnímu prostředí a rozvíjením alternativních zdrojů energie, jako jsou biopaliva, zejména pokud jde o čtyři nové problémové okruhy vymezené v politice rozvoje venkova v rámci kontroly stavu SZP, jako jsou například biologická rozmanitost a obnovitelné energie;

40.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25. (2) Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1. (3) Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11. (4) Úř. věst. L 55, 25.2.2006, s. 20.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kosmetických přípravcích (přepracované znění) (KOM(2008)0049 – C6-0053/2008 – 2008/0035(COD))

P6_TA(2009)0158 A6-0484/2008

(Postup spolurozhodování: přepracované znění)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0049),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0053/2008),

-   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(1),

-   s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 21. listopadu 2008 určený Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin v souladu s čl. 80a odst. 3 jednacího řádu,

-   s ohledem na články 80a a 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0484/2008),

A.   vzhledem k tomu, že podle poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise daný návrh neobsahuje žádné jiné věcné změny než ty, které byly jako takové v návrhu označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o kodifikaci nezměněných ustanovení dřívějších aktů spolu s těmito změnami, je návrh prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,

1.   schvaluje návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise a obsahující níže uvedené úpravy;

2.   bere na vědomí prohlášení Komise připojené k tomuto usnesení;

3.   vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. března 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o kosmetických přípravcích (přepracované znění)

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu v prvním čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (ES) č. .../200.)

Příloha

Prohlášení Komise

Komise bere na vědomí obavy členských států týkající se přepracování směrnic na nařízení.

Komise se domnívá, že tam, kde jsou existující ustanovení směrnice dostatečně jasná, přesná a podrobná, mohou být postupem přepracování přeměněna na přímo použitelná ustanovení nařízení. Tím spíše, pokud jsou dotčená ustanovení technické povahy a již byla v plném rozsahu provedena ve vnitrostátním právu všech členských států.

Komise s ohledem na různá stanoviska, která byla vyjádřena, souhlasí s tím, že specifický případ nařízení o kosmetických výrobcích nebude použit jako precedent pro výklad interinstitucionální dohody v tomto bodě.

Komise se zavazuje k objasnění situace ohledně internetového prodeje kosmetických výrobků před datem použitelnosti tohoto nařízení.

Stejně jako Evropský parlament, i Komisi znepokojuje skutečnost, že i v odvětví kosmetiky může docházet k padělání, což může zvýšit rizika pro lidské zdraví. Komise proto přijme opatření pro zlepšení spolupráce mezi příslušnými vnitrostátními orgány s cílem bojovat proti padělání.

Komise navrhne vysvětlující prohlášení týkající se přechodných ustanovení a dat použitelnosti tohoto nařízení (zejména s ohledem na články 7, 8, 10 a 12a).

Komise konstatuje, že práce na společné definici nanomateriálů stále probíhá. Komise proto potvrzuje, že budoucí právní předpisy Společenství by měly zohlednit pokrok ve věci obecné definice, a konstatuje, že postupy projednávání ve výborech obsažené v tomto návrhu budou rovněž umožňovat aktualizaci definice uvedené v tomto návrhu.

(1) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice č. 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh vzhledem k prodloužení některých časových období (KOM(2008)0618 – C6-0346/2008 – 2008/0188(COD))

P6_TA(2009)0159 A6-0076/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0618),

-   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0346/2008),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0076/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. března 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/.../ES, kterou se mění směrnice 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh, pokud jde o prodloužení některých lhůt

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu v prvním čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, směrnici 2009/107/ES.)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES, pokud jde o strukturu a sazby spotřební daně z tabákových výrobků (KOM(2008)0459 – C6-0311/2008 – 2008/0150(CNS))

P6_TA(2009)0160 A6-0121/2009

(Postup konzultace)

Evropský parlament,

-   s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2008)0459),

-   s ohledem na článek 93 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0311/2008),

-   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0121/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 250 odst. 2 Smlouvy o ES změnila odpovídajícím způsobem;

3.   vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

4.   vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

5.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh Pozměňovací návrh 1 Návrh směrnice – pozměňující akt Bod odůvodnění 2 (2)  Aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu a zároveň vysoký stupeň ochrany lidského zdraví, jak vyžaduje článek 152 Smlouvy o ES, s ohledem na to, že Společenství je stranou rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, měly by být provedeny různé změny v této oblasti. Tyto změny by měly zohledňovat situaci, která převládá u každého jednotlivého tabákového výrobku. (2)  Aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu a zároveň vysoký stupeň ochrany lidského zdraví, jak vyžaduje článek 152 Smlouvy o ES, a s ohledem na to, že Společenství je stranou rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, měly by být provedeny různé změny v této oblasti. Tyto změny by měly tam, kde je to vhodné, zohledňovat zákaz kouření a situaci, která převládá u každého jednotlivého tabákového výrobku a měly by doplňovat zákaz reklamy na tabákové výroby a vzdělávací kampaně. Rovněž je třeba pamatovat na nutnost boje proti pašování ze třetích zemí a proti organizovanému zločinu a na vytvoření a rozšiřování schengenského prostoru. Pozměňovací návrh 2 Návrh směrnice – pozměňující akt Bod odůvodnění 3 (3)  Pokud jde o cigarety, pravidla by měla být zjednodušena, aby byly vytvořeny neutrální podmínky hospodářské soutěže pro výrobce, omezilo se rozdělování trhů s tabákem a zdůraznily se cíle v oblasti zdraví. Za tímto účelem by měl být nahrazen koncept nejžádanější cenové kategorie; minimální požadavek na cenu by měl odpovídat vážené průměrné maloobchodní prodejní ceně a minimální spotřební daň by se měla vztahovat na všechny cigarety. Z obdobných důvodů by měla vážená průměrná maloobchodní prodejní cena sloužit jako vodítko pro poměřování důležitosti specifické spotřební daně v rámci celkového daňového zatížení. (3)  Pokud jde o cigarety, pravidla by měla být zjednodušena, aby byly vytvořeny neutrální podmínky hospodářské soutěže pro výrobce, omezilo se rozdělování trhů s tabákem, bylo zaručeno rovné zacházení se všemi členskými státy, pěstiteli tabáku a tabákovým průmyslem v EU, zdůraznily se cíle v oblasti zdraví a aby byl zajištěn soulad s makroekonomickými cíli, jako je nízká inflace, přičemž je třeba přihlédnout k rozšiřování eurozóny a cenové konvergenci. Za tímto účelem by měl být nahrazen koncept nejžádanější cenové kategorie. Proto by měl být požadavek na minimální spotřební daň u všech tabákových výrobků ve všech členských státech ode dne 1. ledna 2012 vyjádřen pouze jako zvláštní složka odváděná z každé jednotky tabákového výrobku. Vážená průměrná maloobchodní prodejní cena by měla sloužit pouze jako vodítko pro poměřování důležitosti specifické spotřební daně v rámci celkového daňového zatížení. Členské státy s vysokou spotřební daní na tabákové výrobky by měly při jejím zvyšování přijmout umírněnou politiku a mít na paměti význam sblížení úrovně zdanění na vnitřním trhu. Pozměňovací návrh 3 Návrh směrnice – pozměňující akt Bod odůvodnění 5 (5)  Pokud jde o jemně řezaný tabák k ručnímu balení cigaret, měla by být minima stanovená na úrovni Společenství vyjádřena tak, aby bylo dosaženo podobných účinků jako u cigaret. Za tímto účelem by mělo být stanoveno, že vnitrostátní úroveň zdanění musí odpovídat jak minimu, které je vyjádřeno procentuálně z maloobchodní ceny, tak minimu, které je vyjádřeno pevnou částkou. (5)  Pokud jde o jemně řezaný tabák k ručnímu balení cigaret, měla by být minima stanovená na úrovni Společenství vyjádřena tak, aby bylo dosaženo podobných účinků jako u cigaret. Za tímto účelem by mělo být stanoveno, že vnitrostátní úroveň zdanění musí odpovídat minimu, které je vyjádřeno pevnou částkou odváděnou ode dne 1. ledna 2012 z každé jednotky tabákového výrobku. Pozměňovací návrh 7 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 1 – bod 1 Směrnice 92/79/EHS Čl. 2 – odst. 1 - pododstavec 1 1.  Členské státy dbají na to, aby spotřební daň (specifická daň a valorická daň) z cigaret představovala alespoň 57 % vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny prodávaných cigaret. Spotřební daň není nižší než 64 EUR z 1 000 kusů cigaret bez ohledu na váženou průměrnou maloobchodní prodejní cenu. 1.   Do dne 1. ledna 2012 členské státy zajistí, aby spotřební daň nebyla nižší než 64 EUR z 1 000 kusů u všech typů cigaret. Pozměňovací návrh 8 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 1 – bod 1 Směrnice 92/79/EHS Čl. 2 – odst. 2 2.  Ode dne 1. ledna 2014 členské státy dbají na to, aby spotřební daň (specifická daň a valorická daň) z cigaret představovala alespoň 63 % vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny prodávaných cigaret. Spotřební daň není nižší než 90 EUR z 1 000 kusů cigaret bez ohledu na váženou průměrnou maloobchodní prodejní cenu. 2.  Ode dne 1. ledna 2014 všechny členské státy zajistí, aby spotřební daň ze všech kategorií cigaret nebyla nižší než 75 EUR z 1 000 kusů cigaret nebo byla na úrovni zdanění 1 000 kusů cigaret ke dni 1. ledna 2010 zvýšené o 8 EUR. Členské státy, které však vybírají spotřební daň ve výši alespoň 122 EUR z 1 000 cigaret na základě vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny, nemusí dodržovat požadavek na úrovni 63%, jak stanoví odstavec 2. Pozměňovací návrh 9 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 1 – bod 1 Směrnice 92/79/EHS Čl. 2 – odst. 3 3.  Vážená průměrná maloobchodní prodejní cena se stanoví každoročně ke dni 1. ledna s odkazem na rok n–1 na základě celkového objemu určeného ke spotřebě a cen včetně veškerých daní. 3.  Vážená průměrná maloobchodní prodejní cena se stanoví každoročně k 1. březnu s odkazem na rok n–1 na základě celkového objemu umístěného na trh a cen včetně veškerých daní. Pozměňovací návrh 10 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 1 – bod 1 Směrnice 92/79/EHS Čl. 2 – odst. 5 5.  Členské státy postupně zvyšují spotřební daně s cílem dosáhnout požadavků stanovených v odstavci 2 ke dni stanovenému v odstavci 2 resp. 4. 5.  Členské státy postupně zvyšují spotřební daně s cílem dosáhnout do dne 1. ledna 2012 požadavků uvedených v odstavci 1. Členské státy, které ke dni 1. ledna 2009 uplatňují na všechny kategorie maloobchodních prodejních cen spotřební daně přesahující 64 EUR na 1 000 cigaret, nesmí tyto spotřební daně snížit. Pozměňovací návrh 11 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 1 – bod 1 Směrnice 92/79/EHS Čl. 2 – odst. 6 − pododstavec 1a (nový) Komise při stejné příležitosti a pro účely poskytnutí informací vypočítá a zveřejní prahovou cenu cigaret v EU vyjádřenou v eurech nebo v jiné národní měně, již doplní o spotřební daň a DPH vybírané z nominálního balíčku cigaret o hodnotě 0 EUR před zdaněním. Pozměňovací návrh 12 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 1 – bod 2 Směrnice 92/79/EHS Článek 2 a Článek 2a se nahrazuje tímto: vypouští se "Článek 2a 1.  Pokud se v členském státě změní vážená průměrná maloobchodní prodejní cena cigaret, dostane se tím spotřební daň pod úrovně uvedené v odstavcích 1 a 2 článku 2. Dotyčný členský stát může provést úpravu této daně nejpozději do dne 1. ledna druhého roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém ke změně došlo. 2.  Zvýší-li členský stát sazbu daně z přidané hodnoty z cigaret, může snížit celkovou spotřební daň na výši, která se vyjádřená v procentech vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny rovná dopadu zvýšení sazby daně z přidané hodnoty rovněž vyjádřené v procentech vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny, a to i pokud takové přizpůsobení má za následek snížení spotřební daně pod úroveň vyjádřenou v procentech vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny stanovenou v odstavcích 1 a 2 článku 2. Členský stát však tuto daň znovu zvýší, aby těchto úrovní dosahovala alespoň nejpozději do dne 1. ledna druhého roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém k tomuto snížení došlo." Pozměňovací návrh 13 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 2 – bod 1 Směrnice 92/80/EHS Čl. 3 – odst. 1 – pododstavce 8 a 9 Ode dne 1 ledna 2010 členské státy uplatňují spotřební daň z jemně řezaného tabáku k ručnímu balení cigaret nejméně 38% maloobchodní prodejní ceny včetně všech daní nebo nejméně 43 eur za kilogram. Ode dne 1. ledna 2014 členské státy uplatňují spotřební daň z jemně řezaného tabáku k ručnímu balení cigaret ve výši nejméně 50 EUR za kilogram nebo na úrovni zdanění za kilogram ke dni 1. ledna 2012 zvýšené o 6 %. Ode dne 1 ledna 2014 členské státy uplatňují spotřební daň z jemně řezaného tabáku k ručnímu balení cigaret nejméně 42% maloobchodní prodejní ceny včetně všech daní nebo nejméně 60 eur za kilogram. Ode dne 1. ledna 2012 členské státy uplatňují spotřební daň z jemně řezaného tabáku k ručnímu balení cigaret ve výši nejméně 43 EUR za kilogram nebo na úrovni zdanění za kilogram ke dni 1. ledna 2010 zvýšené o 20 %. Pozměňovací návrh 14 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 2 – bod 1 Směrnice 92/80/EHS Čl. 3 – odst. 1 – pododstavce 10 a 11 Členské státy postupně zvyšují spotřební daň, aby do dne 1. ledna 2014 dosáhly nových minimálních požadavků podle odstavce 9. Členské státy postupně zvyšují spotřební daň, aby dosáhly těchto nových minimálních požadavků. Ode dne 1. ledna 2010 spotřební daň vyjádřená jako procento nebo jako částka na kilogram nebo na počet kusů musí minimálně vyhovovat následujícím údajům: Ode dne 1. ledna 2012 spotřební daň vyjádřená jako částka na kilogram nebo na počet kusů musí vyhovovat alespoň následujícím údajům: a) u doutníků a doutníčků: 5 % maloobchodní prodejní ceny včetně všech daní nebo 12 EUR za 1 000 kusů či za kilogram, a) u doutníků a doutníčků 12 EUR za 1 000 kusů či za kilogram, b) u tabáku ke kouření jemně řezaného tabáku jiného než jemně řezaný tabák k ručnímu balení cigaret: 20 % maloobchodní prodejní ceny včetně všech daní nebo 22 EUR za kilogram. b) u tabáku ke kouření, jiného než jemně řezaného tabáku k ručnímu balení cigaret, 22 EUR za kilogram. Pozměňovací návrh 15 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 3 – bod 4a (nový) Směrnice 95/59/ES Čl. 9 – odst. 1 – pododstavec 3 4a)  V čl. 9 odst. 1 se třetí pododstavec nahrazuje tímto: "Ustanovení druhého pododstavce však nemůže být překážkou použití vnitrostátních předpisů o kontrole cenové hladiny, dodržování stanovených cen nebo provádění opatření ze strany příslušného orgánu některého členského státu, která se týkají vhodných prahových cen pro veškeré tabákové výrobky a která jsou přijímána v rámci politiky v oblasti veřejného zdraví tohoto členského státu s cílem odradit zejména mládež od spotřeby tabáku, jsou-li tyto předpisy v souladu s předpisy Společenství." Pozměňovací návrh 16 Návrh směrnice – pozměňující akt Čl. 3 – bod 5 Směrnice 95/59/ES Čl. 16 – odst. 1 1.  Specifická složka spotřební daně nesmí činit méně než 10 % a více než 75 % celkové výše daňového zatížení, která vychází ze součtu následujících položek: 1.  Specifická složka spotřební daně nesmí činit méně než 10 % ode dne 1. ledna 2012 a více než 55 % celkové výše daňového zatížení, která vychází ze součtu následujících položek: a) specifická spotřební daň; a) specifická spotřební daň; b) poměrná spotřební daň a daň z přidané hodnoty vybíraná z vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny. b) poměrná spotřební daň a daň z přidané hodnoty vybíraná z vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny. Průměrná vážená maloobchodní prodejní cena se stanoví každoročně ke dni 1. ledna s odkazem na rok n–1 na základě celkového objemu určeného ke spotřebě a cen včetně veškerých daní. Průměrná vážená maloobchodní prodejní cena se stanoví každoročně k 1. březnu s odkazem na rok n-1 na základě celkového objemu určeného ke spotřebě a cen včetně veškerých daní. 1a.  Specifická složka spotřební daně nesmí činit méně než 10 % ode dne 1. ledna 2014 a více než 60 % celkové výše daňového zatížení, která vychází ze součtu následujících položek: a) specifická spotřební daň; a b) poměrná spotřební daň a daň z přidané hodnoty vybíraná z vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny. Průměrná vážená maloobchodní prodejní cena se stanoví každoročně k 1. březnu s odkazem na rok n-1 na základě celkového objemu určeného ke spotřebě a cen včetně veškerých daní.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se provádí v EU (2008/2071(INI))

P6_TA(2009)0161 A6-0054/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na články 2, 3 a 5 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

-   s ohledem na články 2, 3 a 26 Mezinárodního paktu OSN o občanských a politických právech z roku 1966,

-   s ohledem zejména na čl. 5 písm. a) Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979,

-   s ohledem na čl. 2 odst. 1, čl. 19 odst. 1, čl. 24 odst. 3 a články 34 a 39 Úmluvy o právech dítěte, která byla přijata 20. listopadu roku 1989 Valným shromážděním OSN,

-   s ohledem na Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

-   s ohledem na Africkou chartu práv a blaha dítěte přijatou Organizací africké jednoty v roce 1990,

-   s ohledem článek 1, čl. 2 písm. f), článek 5, čl. 10 písm. c) a články 12 a 16 všeobecného doporučení č. 19 Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen, přijaté roku 1992,

-   s ohledem na Vídeňskou deklaraci a akční program přijaté na světové konferenci o lidských právech v červnu roku 1993,

-   s ohledem na prohlášení Valného shromáždění OSN o odstranění násilí páchaného na ženách, které bylo přijato v prosinci roku 1993 jakožto první mezinárodní nástroj v oblasti lidských práv, jež se týká výhradně násilí páchaného na ženách,

-   s ohledem na prohlášení a akční program Mezinárodní konference OSN o populaci a rozvoji v Káhiře přijaté dne 13. září 1994,

-   s ohledem na pekingskou deklaraci a akční platformu přijaté dne 15. září 1995 v Pekingu čtvrtou světovou konferencí OSN o ženách: boj za rovnost, rozvoj a mír,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 1995 o čtvrté světové konferenci o ženách v Pekingu: "Boj za rovnost, rozvoj a mír"(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 1997 o porušování práv žen(2),

-   s ohledem na opční protokol k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, který byl přijat dne 12. března 1999 komisí OSN pro situaci žen,

-   s ohledem na rezoluci Výboru Rady Evropy pro rovné příležitosti žen a mužů o mrzačení ženských pohlavních orgánů ze dne 12. dubna 1999,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 16. dubna 1999 obsahující stanovisko, k pozměněnému návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o akčním programu Společenství (program DAPHNE) týkajícím se preventivních opatření proti násilí páchanému na dětech, dospívajících a ženách(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2000 o plnění pekingské akční platformy(4),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2000(5) o výsledcích zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN konaného ve dnech 5 - 9 června 2000 na téma "Ženy 2000: rovnost pohlaví, rozvoj a mír pro 21. století",

-   s ohledem na dohodu o partnerství AKT-EU (dohoda z Cotonou) podepsanou dne 23. června 2000 a na přiložený finanční protokol,

-   s ohledem na prohlášení, které při zasedání Evropské rady v Nice dne 7. prosince 2000 připojila k Listině základních práv Rada, Evropský parlament a Komise,

-   s ohledem na své rozhodnutí ze dne 14. prosince 2000 zařadit problém mrzačení ženských pohlavních orgánů pod položku B5-802 rozpočtu programu DAPHNE na rok 2001,

-   s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1247 (2001) ze dne 22. května 2001 o mrzačení ženských pohlavních orgánů,

-   s ohledem na zprávu o mrzačení ženských pohlavních orgánů, kterou dne 3. května 2001 přijalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy,

-   s ohledem na své předchozí usnesení ze dne 20. září 2001 o mrzačení ženských pohlavních orgánů(6),

-   s ohledem na rezoluci Komise OSN pro lidská práva č. 2003/28 ze dne 22. dubna 2003, v níž se 6. únor prohlašuje za mezinárodní den "nulové tolerance" vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů,

-   s ohledem na články 2, 5, 6 a 19 dodatkového protokolu Africké charty lidských práv a národů z roku 2003, známého také jako "Maputský protokol", který vstoupil v platnost dne 25. listopadu 2005,

-   s ohledem na petici č. 298/2007, kterou předložila Cristiana Muscardini dne 27. března 2007,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008 o strategii EU o právech dítěte(7),

-   s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o EU týkající se dodržování lidských práv (obecné zásady) a na články 12 a 13 Smlouvy o ES (nediskriminace),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0054/2009),

A.   vzhledem k tomu, že podle údajů shromážděných Světovou zdravotnickou organizací podstoupilo na světě zákrok zmrzačující pohlavní orgány mezi 100 až 140 miliony žen a dívek, přičemž nebezpečí, že budou tomuto zákroku způsobujícímu těžký stupeň invalidity vystaveny, hrozí podle údajů Světové zdravotnické organizace a Populačního fondu OSN ročně kolem dvěma až třem milionům žen,

B.   vzhledem k tomu, že každý rok je zákrok zmrzačující pohlavní orgány proveden nebo jeho provedení hrozí přibližně 180 000 ženám, které se přistěhovaly do Evropy,

C.   vzhledem k tomu, že podle Světové zdravotnické organizace jsou tyto praktiky rozšířeny nejméně v 28 afrických zemích, v některých zemích Asie a na Blízkém východě,

D.   vzhledem k tomu, že původ násilných činů vůči ženám, mezi něž patří i mrzačení ženských pohlavních orgánů, tkví v sociálních strukturách založených na nerovnosti pohlaví a nevyvážených poměrech, co se týče moci, nadřazenosti a kontroly, v jejichž rámci vede sociální a rodinný tlak k porušení fyzické nedotknutelnosti člověka jako jednoho ze základních práv,

E.   vzhledem k tomu, že nejpřísněji by měly být odsouzeny případy mrzačení pohlavních orgánů u nedospělých dívek, které představují zjevné porušení vnitrostátních i mezinárodních právních předpisů na ochranu dětí a jejich práv,

F.   vzhledem k tomu, že Světová zdravotnická organizace rozlišuje čtyři typy mrzačení ženských pohlavních orgánů od klitoridektomie (částečného nebo úplného odstranění klitorisu) přes excizi (odstranění klitorisu a malých stydkých pysků), která se provádí ve zhruba 85 % případů mrzačení ženských pohlavních orgánů, až po extrémní zákrok, kterým je infibulace (úplné odstranění klitorisu, malých stydkých pysků i vnitřního povrchu velkých stydkých pysků a následné sešití vnějších rodidel s ponecháním pouze malého vaginálního průchodu) a introcize (napíchnutí, perforace a naříznutí klitorisu a stydkých pysků),

G.   vzhledem k tomu, že všechny stupně mrzačení ženských pohlavních orgánů představují akt násilí vůči ženám, který je porušením základních práv žen, konkrétně práva na zachování osobní a fyzické nedotknutelnosti a práva na duševní zdraví, stejně jako jejich sexuálních a reprodukčních práv a vzhledem k tomu, že toto porušení nelze v žádném případě ospravedlnit dodržováním různých kulturních tradic či iniciačními rituály,

H.   vzhledem k tomu, že v Evropě je mrzačením pohlavních orgánů postiženo přibližně 500 000 žen a že tato obřízka je zvykem především v rodinách přistěhovalců a uprchlíků a že dívky se dokonce za tímto účelem posílají zpět do vlasti,

I.   vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů způsobuje ženám a dívkám, které je podstupují, velmi vážné krátkodobé i dlouhodobé poškození tělesného i duševního zdraví, představuje závažné porušení osobní a tělesné nedotknutelnosti a v některých případech dokonce končí smrtí; vzhledem k tomu, že vinou používání primitivních nástrojů a nedostatečné hygieny dochází k dalším negativním dopadům, které mohou později způsobit bolesti při pohlavním styku a porodu, orgány jsou trvale poškozeny a mohou se objevit komplikace (např. krvácení, šok, infekce, přenos viru HIV/AIDS, tetanus, zhoubné nádory) i závažné potíže v těhotenství a při porodu,

J.   vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je považováno za porušení práv žen a dívek zakotvených v mnoha mezinárodních dohodách a jako takové je zakázáno trestními právními řády členských řádů a je též v rozporu se zásadami Listiny základních práv EU,

K.   vzhledem k tomu, že ve svém usnesením ze dne 16. ledna 2008 Parlament vyzval členské státy, aby proti mrzačení ženských pohlavních orgánů přijaly konkrétní opatření, na jejichž základě budou moci být stíhány osoby, které tyto praktiky provádějí na dětech,

L.   vzhledem k tomu, že Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen ukládá smluvním státům, aby přijaly vhodná opatření ke změně nebo zrušení stávajících právních předpisů, zvyků a praktik, které představují diskriminaci žen, a aby přijaly veškerá vhodná opatření ke změně sociokulturních schémat chování mužů a žen, s cílem odstranit předsudky a zvykové či jiné praktiky založené na podřízeném či nadřazeném postavení mužů či žen nebo na stereotypech v chápání mužských a ženských rolí,

M.   vzhledem k tomu, že podle Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 musí smluvní strany zajistit, že práva zakotvená v této úmluvě budou v rámci jejich jurisdikce dodržována ve vztahu ke všem dětem obou pohlaví bez jakékoli diskriminace; dále musí smluvní strany přijmout veškerá účinná a vhodná opatření ke zrušení tradičních praktik, které by mohly poškozovat zdraví dětí,

N.   vzhledem k tomu, že Africká listina práv a zdraví dítěte doporučuje signatářským státům, aby vymýtily sociální a kulturní praktiky, které poškozují zdraví, důstojnost, přirozený růst a normální vývoj dítěte,

O.   vzhledem k tomu, že v bodu 18 prohlášení a akčního programu, které byly přijaty v červnu roku 1993 ve Vídni, je uvedeno, že lidská práva žen a dívek tvoří nezadatelnou, neoddělitelnou a nedělitelnou součást všeobecných lidských práv,

P.   vzhledem k tomu, že v článku 2 prohlášení OSN o odstranění násilí páchaného na ženách z roku 1993 se výslovně hovoří o mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalších tradičních praktikách, které postihují ženy,

Q.   vzhledem k tomu, že podle článku 4 tohoto prohlášení jsou členské státy povinny odsoudit násilí páchané na ženách a že se povinnosti vymýtit tento druh násilí nesmějí vyhýbat tím, že se budou odvolávat na zvyklosti, tradice či náboženské ohledy,

R.   vzhledem k tomu, že podle akčního programu přijatého na Mezinárodní konferenci OSN o populaci a rozvoji, která se konala v Káhiře roku 1994, musí vlády zamezit mrzačení ženských pohlavních orgánů tam, kde k němu stále dochází, a poskytovat podporu nevládním organizacím a náboženským institucím, které bojují za vymýcení těchto praktik,

S.   vzhledem k tomu, že akční platforma schválená v rámci čtvrté světové konference OSN v Pekingu vyzývá vlády, aby zpřísnily zákony, reformovaly instituce a propagovaly normy a iniciativy zaměřené na odstranění diskriminace žen, jejímž projevem je mimo jiné i mrzačení ženských pohlavních orgánů,

T.   vzhledem k tomu, že dohoda o partnerství AKT-EU (dohoda z Cotonou) je založena na těchto obecných zásadách a zahrnuje opatření proti mrzačení ženských pohlavních orgánů (článek 9 o základních prvcích dohody, včetně dodržování lidských práv, článek 25 o sociálním rozvoji a článek 31 o rovnosti pohlaví),

U.   vzhledem k tomu, že ve zprávě přijaté 3. května 2001 Parlamentním shromážděním Rady Evropy se požaduje zákaz mrzačení ženských pohlavních orgánů, které se zde označuje za nehumánní a ponižující zákrok ve smyslu článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv; vzhledem k tomu, že ochrana kultury a tradic nesmí mít přednost před dodržováním základních práv a zákazem praktik, které se blíží mučení,

V.   vzhledem k tomu, že Komise a Rada si jsou v rámci společné evropské politiky v oblasti přistěhovalectví a azylu vědomy, že mrzačení ženských pohlavních orgánů představuje porušení lidských práv; vzhledem k tomu, že roste počet žádostí o azyl od rodičů, kteří jako důvod žádosti uvádějí ohrožení, by mohli být své vlasti vystaveni, protože odmítli dát souhlas k tomu, aby jejich dítě podstoupilo zákrok mrzačící ženské pohlavní orgány,

W.   vzhledem k tomu, že udělení statusu žadatelů o azyl rodičům bohužel nezaručuje, že dítě unikne hrozbě zmrzačení ženských pohlavních orgánů, k němuž v některých případech dochází i poté, co se rodina usadí v hostitelské zemi EU,

X.   vzhledem k prohlášení členů Komise Ferrero-Waldnerové a  Michela ze dne 5. února 2008, v němž mrzačení ženských pohlavních orgánů jednoznačně odsoudili a označili za nepřijatelné bez ohledu na to, zda je provedeno v EU nebo ve třetích zemích, a zdůraznili, že porušování práv žen nemůže být v žádném případě ospravedlňováno kulturním relativismem nebo tradicemi,

Y.   vzhledem k tomu, že národní centra a organizace pro mládež a rodinu mohou včas poskytnout rodinám pomoc, aby mohly proti mrzačení ženských pohlavních orgánů preventivně zakročit,

1.   důrazně odsuzuje mrzačení ženských pohlavních orgánů, které je v rozporu se základními lidskými právy a představuje barbarské porušení tělesné nedotknutelnosti a důstojnosti žen a dívek, a které proto považuje za vážný společenský problém;

2.   vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly jasnou komplexní strategii a akční plány s cílem odstranit mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropské unii a aby k tomuto účelu poskytly požadované prostředky v podobě zákonů a správních ustanovení, mechanismů prevence a vzdělávacích a sociálních opatření, a aby zejména šířily informace o dostupných nástrojích ochrany ohrožených skupin, čímž se skutečným i potenciálním obětem dostane řádné ochrany;

3.   trvá na tom, že je nezbytné, aby byla případ od případu posuzována každá žádost o azyl podaná rodiči, kteří jako důvod své žádosti uvádějí ohrožení, jemuž jsou vystaveni ve své vlasti proto, že odmítli dát souhlas k tomu, aby jejich dítě podstoupilo zákrok mrzačící ženské pohlavní orgány, a aby se zajistilo, že tyto žádosti jsou podloženy dostatečnými důkazními materiály, které berou v potaz kvalitu žádosti, osobnost a důvěryhodnost žadatele o azyl a to, zda jsou motivy žádosti skutečné;

4.   trvá na tom, aby ženy a dívky, jimž byl v EU udělen azyl kvůli hrozbě zmrzačení pohlavních orgánů podstupovaly v rámci prevence pravidelné kontroly ze strany zdravotnických úřadů a/nebo lékařů s cílem ochránit je před hrozbou mrzačení pohlavních orgánů, k němuž by mohlo následně dojít v EU; domnívá se, že toto opatření by nebylo vůči těmto ženám a dívkám žádným způsobem diskriminační a představovalo by způsob, jak zajistit vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů v EU;

5.   žádá, aby tuto obecnou strategii doprovázely vzdělávací programy a osvětové kampaně pořádané v jednotlivých státech i na mezinárodní úrovni;

6.   podporuje snahy EUROPOLU o uspořádání setkání evropských policejních sil s cílem zintenzívnit boj proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, řešit problémy spojené s tím, že jen malý počet případů je nahlášen a že důkazy a svědecké výpovědi se shromažďují jen obtížně, a přijmout účinná opatření ke stíhání pachatelů; za tím účelem vyzývá členské státy, aby posoudily možnost přijetí dalších opatření na ochranu obětí, jakmile se přihlásí;

7.   upozorňuje na to, že opatření k vymýcení poškozujících zákroků, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, uvedená ve výše jmenovaném Maputském protokolu, zahrnují: rozvoj povědomí veřejnosti pomocí informační činnosti, formálního a neformálního vzdělávání a osvětových kampaní, přijetí zákonů zakazujících jakékoli formy mrzačení ženských pohlavních orgánů, a to i tehdy, byl-li zákrok proveden zdravotnickými pracovníky, a stanovení příslušných sankcí, poskytování lékařské pomoci, právní pomoci a psychologické péče obětem a vzdělávání a ochrana žen, které jsou potenciálními oběťmi poškozujících praktik nebo jiných forem násilí, zneužívání nebo nesnášenlivosti;

8.   vyzývá členské státy, aby vyčíslily množství žen, jejichž pohlavní orgány byly zmrzačeny a kterým tento zákrok hrozí v jednotlivých zemích, neboť v mnoha státech dosud nejsou k dispozici žádné údaje a neexistuje ani harmonizovaný systém jejich shromažďování;

9.   vybízí k tomu, aby byl pro účely monitorování tohoto jevu vytvořen "evropský zdravotní protokol" a zřízena zvláštní databáze, což bude moci být využito pro statistické účely nebo pro provádění informačních kampaní zaměřených na příslušné přistěhovalecké komunity;

10.   vyzývá členské státy, aby shromažďovaly vědecké údaje, které by mohly být využity Světovou zdravotnickou organizací k podpůrným akcím zaměřeným na vymýcení praktik zmrzačujících ženské pohlavní orgány v Evropě a na všech ostatních kontinentech;

11.   žádá Komisi, aby při jednání o spolupráci a o dohodách s danými zeměmi usilovala o to, aby byla do těchto dohod začleněna ustanovení o vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů;

12.   vybízí k vytvoření souboru osvědčených postupů na různých úrovních a k vypracování analýzy jejich dopadu (případně na základě projektů financovaných a výsledků získaných v rámci programu DAPHNE III) a k jejich rozsáhlému šíření s využitím praktických zkušeností a teoretických poznatků odborníků;

13.   poukazuje na to, že zásadní úlohu při hledání obětí a přijímání preventivních opatření proti mrzačení ženských pohlavních orgánů hrají národní centra a instituce;

14.   požaduje, aby byly posíleny stávající evropské sítě pro prevenci poškozujících tradičních praktik, a to například tím, že se budou pořádat školení pro nevládní organizace, místní nezisková sdružení a subjekty, které jsou v této oblasti činné, a aby se vytvoření takových sítí podporovalo;

15.   kladně hodnotí významný přínos mnoha mezinárodních a vnitrostátních nevládních organizací, výzkumných středisek, Evropské sítě pro prevenci mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropě a všech angažovaných osob, které uskutečňují různé projekty zaměřené na zvýšení informovanosti o otázkách mrzačení ženských pohlavních orgánů a na prevenci a odstranění tohoto jevu, mimo jiné i díky finančním prostředkům poskytovaným orgány OSN a v rámci programu DAPHNE; zdůrazňuje, že pro dosažení úspěchu při eliminaci mrzačení ženských pohlavních orgánů a pro výměnu informací a zkušeností má bezpochyby zásadní význam vytváření vazeb mezi nevládními organizacemi a komunitními organizacemi na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni;

16.   poukazuje na to, že podle článku 10 směrnice Rady 2004/83/ES(8) o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, mohou být zohledněny též genderové otázky, přičemž však tyto aspekty nemohou být samy o sobě důvodem pro použití článku 10;

17.   vyzývá k tomu, aby se do čela boje proti mrzačení ženských pohlavních orgánů postavily Agentura Evropské unie pro základní práva a Evropský institut pro rovnost žen a mužů v rámci víceletých či ročních pracovních programů; je přesvědčen, že tyto agentury mohou vykonávat prioritní výzkumnou nebo osvětovou činnost, a tím napomáhat lepšímu porozumění tomuto jevu na evropské úrovni;

18.   považuje za nezbytné pořádat v příslušných zemích fóra pro dialog, reformovat tradiční právní normy, zařadit téma mrzačení ženských pohlavních orgánů do školních osnov a podporovat spolupráci s neobřezanými ženami;

19.   žádá Evropskou unii a členské státy, aby v zájmu lidských práv, osobní nedotknutelnosti, svobody svědomí a práva na zdraví spolupracovaly na harmonizaci platných právních předpisů a aby případně navrhly zvláštní předpisy, pokud by se platné předpisy ukázaly jako nedostačující;

20.   žádá členské státy, aby řádně prosazovaly stávající zákony týkající se mrzačení ženských pohlavních orgánů nebo aby přijaly ustanovení o sankcích za těžké případy ublížení na těle, pokud byly tyto praktiky provedeny na území Evropské unie, a aby přispívaly k prevenci tohoto jevu a k boji proti němu díky informační činnosti mezi odborníky (jako jsou např. sociální pracovníci, učitelé, policisté a zdravotníci) zaměřené na to, aby tito odborníci dokázali případy mrzačení ženských pohlavních orgány rozeznat; dále žádá členské státy, aby se všemi prostředky snažily o dosažení nejvyššího stupně harmonizace zákonů ve všech 27 členských státech;

21.   vyzývá členské státy, aby praktickým a odborným lékařům i lékařskému personálu v nemocnicích uložily povinnost hlásit mrzačení ženských orgánů zdravotnickým úřadům, popřípadě policii;

22.   vyzývá členské státy, aby buď přijaly specifické právní předpisy o mrzačení ženských pohlavních orgánů, nebo aby každého, kdo by tyto praktiky prováděl, stíhaly podle stávajících právních předpisů;

23.   žádá Evropskou unii a členské státy, aby pachatele těchto činů stíhaly, odsuzovaly a trestaly na základě jednotné strategie, která bude brát v úvahu legislativní, zdravotní a sociální hlediska a integraci přistěhovalecké populace; zvláštně požaduje, aby v příslušných směrnicích o přistěhovalectví bylo mrzačení pohlavních orgánů označeno za trestný čin a aby v nich byly stanoveny přiměřené postihy pro ty, kteří se tohoto trestného činu dopustí, pokud byly tyto praktiky provedeny na území Evropské unie;

24.   vybízí k tomu, aby byly vytvořeny stálé technické výbory pro harmonizaci a koordinaci mezi členskými státy samotnými a mezi členskými státy a africkými orgány; je přesvědčen, že by tyto výbory měly sdružovat odborníky na tuto otázku a zástupce hlavních evropských a afrických ženských organizací;

25.   důrazně žádá, aby se radikálně zavrhla takzvaná alternativní punkce a veškeré pokusy o to, aby byly tyto zákroky prováděny jakožto lékařské úkony, což bývá prezentováno jako kompromisní řešení mezi obřízkou klitorisu a zachováváním tradic vytvářejících identitu, neboť by to představovalo pouze ospravedlnění a přijetí praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů na území EU; znovu tyto praktiky bezpodmínečně a důrazně odsuzuje, neboť neexistuje žádný důvod – společenský, hospodářský, etnický, zdravotní ani jiný –, který by je mohl ospravedlnit;

26.   naléhavě vyzývá k tomu, aby praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů byla vymýcena prostřednictvím politik podpory a integrace žen a užších rodin, které jsou nositeli tradic a které zákroky zmrzačující ženské pohlavní orgány provádějí, přičemž cílem je, aby na základě přísného dodržování zákonů, dodržování základních lidských práv a na základě práva na sexuální sebeurčení byly ženy chráněny před jakoukoliv formou zneužití a násilí;

27.   je přesvědčen, že důvody, které mnohé z komunit vysvětlují zachováváním tradičních zvyklostí, které ohrožují zdraví žen a dívek, nemají žádné opodstatnění;

28.   vyzývá členské státy, aby:

29.   žádá členské státy, aby přijaly preventivní strategii sociální činnosti, jejímž cílem bude ochrana nezletilých osob, aniž by přitom docházelo ke stigmatizaci komunit přistěhovalců, a to pomocí veřejných programů a služeb sociální péče určených jak k prevenci těchto praktik (vzdělávání, výchova a osvěta v rizikových komunitách), tak k poskytování psychologické a lékařské pomoci obětem, pokud možno včetně bezplatné léčebné péče; rovněž žádá členské státy, aby hrozbu či riziko mrzačení ženských pohlavních orgánů u nezletilých považovaly za důvod, kterým je možno ospravedlnit zásah ze strany orgánů veřejné správy v souladu s právními předpisy na ochranu dítěte;

30.   žádá členské státy, aby vypracovaly pokyny pro zdravotníky, pedagogy a sociální pracovníky, podle nichž by měli tito pracovníci ohleduplně a v případě potřeby i s pomocí tlumočníka informovat a poučovat rodiče o obrovských nebezpečích, která s sebou mrzačení ženských pohlavních orgánů nese, a o skutečnosti, že v členských státech EU představují tyto praktiky trestný čin; dále žádá členské státy, aby spolupracovaly se sítěmi a nevládními organizacemi, které se v úzkém kontaktu s rodinami a komunitami zabývají vzděláváním, osvětou a mediační činností v otázce mrzačení ženských pohlavních orgánů, a aby financovaly jejich činnost;

31.   žádá členské státy, aby šířily přesné informace, které by byly srozumitelné i pro negramotnou populaci, a to zejména prostřednictvím zastupitelských úřadů členských států při udělování víz; domnívá se dále, že informace o důvodech tohoto zákonem stanoveného zákazu musí poskytovat také imigrační úřady při vstupu do hostitelské země, aby rodiny pochopily, že zákaz tohoto tradičního aktu není v žádném případě útokem na jejich kulturu, nýbrž právní ochranou žen a dívek; domnívá se, že je nutno informovat jednotlivé rodiny o tom, že prokázané mrzačení může mít za následek trestní postih, včetně trestu odnětí svobody;

32.   požaduje zlepšení právního postavení žen a dívek v zemích, kde se provádí mrzačení pohlavních orgánů, aby se posílila sebedůvěra, vlastní iniciativa a odpovědnost žen;

33.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 166, 3.7.1995, s. 92. (2) Úř. věst. C 115, 14.4.1997, s. 172. (3) Úř. věst. C 219, 30.7.1999, s. 497. (4) Úř. věst. C 59, 23.2.2001, s. 258. (5) Úř. věst. C 67, 1.3.2001, s. 289. (6) Úř. věst. C 77 E, 28.3.2002, s. 126. (7) Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 24. (8) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o mnohojazyčnosti: přínos pro Evropu i společný závazek (2008/2225(INI))

P6_TA(2009)0162 A6-0092/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na články 149 a 151 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na články 21 a 22 Listiny základních práv Evropské unie,

-   s ohledem na Úmluvu UNESCO o zachování nemateriálního kulturního dědictví z roku 2003,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 18. září 2008 nazvané "Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek (KOM(2008)0566) a rovněž pracovní dokument útvarů Komise, který je k tomuto sdělení přiložen (SEK(2008)2443, SEK(2008)2444 a SEK(2008)2445),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. dubna 2007 nazvané Rámec pro evropský průzkum jazykových znalostí (KOM(2007)0184),

-   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 15. listopadu 2007 nazvaný "Zpráva o provádění akčního plánu Podpora výuky jazyků a jazykové rozmanitosti" (KOM(2007)0554) a rovněž pracovní dokument Komise, který je k němu přiložen (SEK(2007)1222),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. dubna 2008 o evropském programu pro kulturu v globalizovaném světě(1),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2006 o nové rámcové strategii pro mnohojazyčnost(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 27. dubna 2006 o podpoře mnohojazyčnosti a výuky jazyků v Evropské unii: Evropský ukazatel jazykových znalostí(3),

-   s ohledem na usnesení ze dne 4. září 2003 s doporučeními Komisi týkajícími se evropských regionů a méně používaných jazyků – jazyky menšin v EU – v kontextu rozšíření a kulturní rozmanitosti(4),

-   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1934/2000/ES o evropském roce jazyků 2001 ze dne 17. července 2000(5),

-   s ohledem na závěry předsednictví Evropské rady ze zasedání v Barceloně ze dne 15. a 16. března 2002,

-   s ohledem na závěry Rady ve složení pro vzdělávání, mládež a kulturu ze dne 21. a 22. května 2008, zejména ty, které se týkají mnohojazyčnosti,

-   s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě dne 20. listopadu 2008 o podpoře kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu ve vnějších vztazích Unie a jejích členských států(6),

-   s ohledem na stanovisko Výboru regionů o mnohojazyčnosti ze dne 18. a 19. června 2008(7) a stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 18. září 2008 o mnohojazyčnosti,

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A6-0092/2009),

A.   vzhledem k tomu, že jazyková a kulturní rozmanitost má značný dopad na každodenní život občanů Evropské unie zásluhou pronikání médií, rostoucí mobility, migrace a postupu globalizace,

B.   vzhledem k tomu, že získání různorodých jazykových znalostí je považováno za mimořádně důležité pro všechny občany EU, neboť jim umožňuje plně využívat hospodářského, sociálního a kulturního přínosu plynoucího z volného pohybu uvnitř Unie a z jejích vztahů se třetími zeměmi,

C.   vzhledem k tomu, že mnohojazyčnost má vzrůstající význam nejenom ve vztazích mezi jednotlivými členskými státy, ale také v kontextu soužití v našich multikulturních společnostech a společné politiky Evropské unie,

D.   vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby bylo hodnocení mnohojazyčnosti prováděno uznávanými nástroji, jakým je společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR) a jiné,

E.   vzhledem k tomu, že některé evropské jazyky představují základní pojítko ve vztazích se třetími zeměmi a rovněž mezi národy nejrůznějších oblastí světa,

F.   vzhledem k tomu, že jazyková rozmanitost je uznána jako občanské právo podle článků 21 a 22 Listiny základních práv a že cílem mnohojazyčnosti by rovněž mělo být povzbuzování respektu k rozmanitosti a toleranci v zájmu předcházení nebezpečí případných konfliktů, ať již aktivních či pasivních, mezi různými jazykovými společenstvími v rámci členských států,

1.   vítá sdělení o mnohojazyčnosti předložené Komisí a rovněž pozornost, kterou mu Rada věnovala;

2.   opakuje své stanovisko k mnohojazyčnosti a kulturní rozmanitosti, které zaujímá po dlouhou dobu;

3.   klade důraz na uznání rovnosti úředních jazyků EU ve všech oblastech veřejné činnosti;

4.   domnívá se, že evropská jazyková rozmanitost představuje významný kulturní majetek a bylo by nesprávné, kdyby se Evropská unie omezila na používání jediného hlavního jazyka;

5.   považuje roli orgánů EU, pokud jde o tento princip jazykové rovnosti, za zásadní, a to jak ve vztazích mezi členskými státy a v samotných orgánech EU, tak ve vztazích občanů EU k vnitrostátním správám a orgánům Společenství a mezinárodním institucím a organizacím;

6.   připomíná, že se důležitost mnohojazyčnosti netýká pouze hospodářských a sociálních aspektů, ale že je nutno věnovat pozornost i hlediskům vztahujícím se ke kulturní a vědecké tvorbě a jejich šíření i význam překladů jak literárních, tak odborných v životě občanů a v dlouhodobém/udržitelném rozvoji EU; a v neposlední řadě úlohu, kterou hrají jazyky ve formování a v posilování identity;

7.   zdůrazňuje, že mnohojazyčnost je tématem, které prostupuje celou Evropu a které má významný vliv na životy evropských občanů; vyzývá proto členské státy, aby mnohojazyčnost zahrnuly i do dalších politik než jen do politiky vzdělávání, např. do politik v oblasti celoživotního vzdělávání, sociálního začlenění, zaměstnanosti, sdělovacích prostředků a výzkumu;

8.   považuje tvorbu specifických podpůrných programů pro překládání a pro mnohojazyčné terminologické databáze za vysoce důležité;

9.   připomíná, že informační a komunikační technologie by měly být používány na podporu mnohojazyčnosti a proto zdůrazňuje úlohu a používání vhodného mezinárodního standardu (ISO 10646) – který umožňuje zastoupení abeced všech jazyků – ve správních systémech a médiích na evropské úrovni, jakož i na úrovni členských států;

10.   navrhuje vytvoření evropského dne překladatelů a tlumočníků případně zohlednění těchto povolání a zvýšení jejich prestiže v rámci Evropského dne jazyků, který je každoročně připomínán 26. září;

11.   zastává stanovisko, že je nezbytné zachovat mnohojazyčnost v zemích nebo regionech, kde vedle sebe existují dva nebo více úředních jazyků;

12.   zdůrazňuje, že je důležité, aby v členských státech, na jejichž území se současně používá více úředních jazyků, byla zajištěna plná možnost dorozumění, a to zvláště v záležitostech týkajících se starších osob a v oblasti spravedlnosti, zdravotnictví, státní správy a zaměstnanosti;

13.   podporuje, aby se úředníci, kteří při své práci přicházejí do styku s občany jiného členského státu, učili druhý jazyk používaný v rámci Evropské unie;

14.   domnívá se, že je nezbytné a vhodné v zájmu osobního a odborného rozvoje vytvořit příležitosti ke studiu cizích jazyků v dospělosti a prostřednictvím programů odborného a celoživotního vzdělávání;

15.   zdůrazňuje, že je velmi důležité věnovat zvláštní pozornost žákům, kteří se nemohou vzdělávat ve svém mateřském jazyce, a poskytovat jim ve škole zvláštní podporu, a velmi pozitivně hodnotí návrh Komise podpořit ve vzdělávání princip "mateřština plus dva";

16.   vyjadřuje politování nad tím, že Komise doposud nevytvořila víceletý program pro jazykovou rozmanitost a studium jazyků ani Evropskou agenturu pro jazykovou rozmanitost a studium jazyků, jak bylo požadováno ve výše uvedeném usnesení přijatém velkou většinou Parlamentu dne 4. září 2003;

17.   zdůrazňuje rovněž důležitost úplné znalosti úředních jazyků hostitelské země pro plné začlenění přistěhovalců a jejich rodin a zdůrazňuje, že vnitrostátní vlády musí účinně podporovat zvláštní jazykové kurzy, zejména pro ženy a starší lidi; vyzývá členské státy, aby postupovaly odpovědně vůči přistěhovalcům a poskytly jim nezbytné prostředky, které jim umožní studovat jazyk a poznat kulturu hostitelské země, a zároveň jim daly možnost udržet si vlastní jazyk a podporovaly je v jeho používání;

18.   připomíná, že je z těchto důvodů nezbytné zajistit kvalitní výuku v této perspektivě, včetně příslušné odborné přípravy učitelů;

19.   zdůrazňuje, že musí být vysoce hodnocena předškolní výuka jazyků, a především národního jazyka země, kde děti navštěvují školu;

20.   zastává stanovisko, že děti by měly být ve vlastním zájmu schopny hovořit jazykem země, v níž žijí, aby se v průběhu vzdělávání či následné odborné přípravy nestaly obětí diskriminace a aby byly schopny účastnit se rovnocenným způsobem všech aktivit;

21.   navrhuje členským státům, aby prozkoumaly možnost výměny učitelů na jednotlivých úrovních vzdělávání za účelem výuky jednotlivých předmětů v rozdílných jazycích, a domnívá se, že by tato možnost měla být využita, a to především v okrajových regionech, přičemž by se tak zvýšila mobilita pracovníků a znalost jazyků občany;

22.   považuje za nezbytné podporovat mobilitu a výměnu učitelů a studentů jazyků; připomíná, že pohyb učitelů jazyků v Evropské unii umožní zajišťovat účinný kontakt nejvyššího možného počtu těchto odborníků s přirozeným prostředím jazyků, které vyučují;

23.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly pracovní mobilitu učitelů a spolupráci mezi školami z různých zemí zaměřenou na uskutečňování technologicky a kulturně inovačních pedagogických projektů;

24.   povzbuzuje a podporuje zavedení nepovinné výuky menšinových a autochtonních mateřských jazyků a cizích jazyků ve školní nabídce nebo jako mimoškolní aktivitu otevřenou společnosti;

25.   vyzývá Radu, aby vypracovala výroční zprávu o pokroku, kterého členské státy dosáhly v oblasti mnohojazyčnosti ve formálních a neformálních vzdělávacích systémech, odborné přípravě a vzdělávání dospělých, a aby se v této zprávě zabývala vztahem mezi výskytem národních, regionálních a menšinových jazyků a přistěhovalectvím;

26.   znovu opakuje svůj dlouhodobý závazek k podpoře studia jazyků, mnohojazyčnosti a jazykové rozmanitosti v Evropské unii včetně regionálních a menšinových jazyků, které představují kulturní hodnoty, jež je třeba ochraňovat a pečovat o ně; domnívá se, že mnohojazyčnost je významná pro účinnou komunikaci a představuje nástroj pro snadnější porozumění mezi lidmi a pro lepší přijímání rozdílů a menšin;

27.   doporučuje, aby akademické osnovy v členských státech zahrnovaly volitelné studium třetího cizího jazyka, které by začínalo na úrovni středních škol;

28.   zdůrazňuje, že je důležité studovat jazyky sousedních zemí, neboť se tak usnadní komunikace a posílí vzájemné porozumění v Evropské unii a současně se posílí Společenství;

29.   doporučuje, aby bylo podporováno studium jazyků sousedních členských států a regionů zejména v příhraničních regionech;

30.   zdůrazňuje, že je nezbytné propagovat a podporovat rozvoj inovativních pedagogických modelů a přístupů ve výuce jazyků za účelem podpory získání jazykových schopností a zvyšování informovanosti a motivace občanů;

31.   navrhuje, aby na všech úrovních vzdělávání bez ohledu na zeměpisné prostředí byli k dispozici kvalifikovaní učitelé cizích jazyků;

32.   doporučuje, aby byly vyslechnuty názory evropských svazů a asociací učitelů živých jazyků, pokud jde o programy a metodologie, které mají být použity;

33.   trvá na důležitosti politiky pobízení ke čtení a šíření literární tvorby pro dosažení uvedených cílů;

34.   vítá záměr Komise provádět informační kampaně o přínosech vzdělávání prostřednictvím médií a za využití nových technologií; žádá Komisi, aby využila výsledky konzultací týkající se jazykového vzdělávání dětí migrantů a výuky jazyka a kultury jejich země původu v hostitelském členském státě.

35.   doporučuje a pobízí k využívání informačních a komunikačních technologií jako nezbytného nástroje ve výuce jazyků;

36.   znovu opakuje, že vnímá jako politickou prioritu získání jazykových schopností prostřednictvím studia dalších jazyků EU, z nichž jeden by měl být jazykem sousední země a jeden by měl být mezinárodním jazykem, tzv. "lingua franca": domnívá se, že by tak občané získali znalosti a kvalifikaci, které jim umožní podílet se na demokratické společnosti ve smyslu aktivního občanství, zaměstnatelnosti a znalosti jiných kultur;

37.   navrhuje, aby byla také v dostatečné míře zajištěna přítomnost mnohojazyčnosti ve sdělovacích prostředcích a na internetu, a především v jazykové politice evropských stránek a portálů a dalších internetových stránek a portálů spjatých s Evropskou unií, kde je nutné plně respektovat evropskou mnohojazyčnost, alespoň pokud jde o 23 úředních jazyků Evropské unie;

38.   bere na vědomí, že používání titulků v televizních programech pomůže při učení a procvičování jazyků EU a přispívá k lepšímu porozumění kulturnímu pozadí audiovizuálních produkcí;

39.   vyzývá EU, aby čerpala z inherentních výhod evropských jazyků ve svých vnějších vztazích, a dovolává se toho, aby byla tato nadhodnota uchovávána v kulturním, hospodářském a sociálním dialogu se zbytkem světa, a aby tak bylo posíleno postavení EU na mezinárodní scéně, a aby to přineslo výhody třetím zemím v souladu s rozvojovou politikou, kterou podporuje EU;

40.   navrhuje, aby Rada spolu s občanskou společností uspořádala první evropskou konferenci o jazykové rozmanitosti, na níž by mohla proběhnout rozsáhlá diskuse o této problematice, a to v rámci doporučení mezinárodní odborné komise OSN pro původní jazyky obsaženém ve zprávě Stálého fóra pro otázky původních obyvatel, která byla přijata na jeho sedmém zasedání v květnu 2008 (zpráva o sedmém zasedání (E/2008/43));

41.   věří, že by v souvislosti s celoživotním vzděláváním měla být poskytována dostatečná podpora občanům všech věkových skupin, aby mohli neustále rozvíjet své jazykové znalosti prostřednictvím přístupu k vhodnému jazykovému vzdělávání nebo k jiným prostředkům usnadňujícím komunikaci, včetně velmi raného studia jazyků, s cílem zlepšit jejich sociální zařazení, pracovní vyhlídky a dobré životní podmínky;

42.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly opatření, která by usnadňovala studium jazyků osobám ve znevýhodněných podmínkách, osobám patřícím k národnostním menšinám nebo migrantům a umožnily jim naučit se jazyk/y hostitelské země a/nebo regionu v zájmu dosažení sociálního začlenění a boje proti sociálnímu vyloučení; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby migranti mohli při rozvíjení svých jazykových dovedností používat svůj hlavní jazyk; naléhavě proto žádá členské státy, aby podpořily užívání hlavního jazyka, kterým tyto osoby mluví, jakož i výuku místních jazyků;

43.   soudí, že musí být posílena podpora mezinárodnímu vlivu těch evropských jazyků ve světě, které představují nadhodnotu evropského projektu, neboť jsou podstatné v lingvistických, historických a kulturních vztazích existujících mezi EU a třetími zeměmi, a v souvislosti s podporou demokratických hodnot v těchto zemích;

44.   soudí, že evropským podnikům, zejména malým a středním podnikům, musí být poskytnuta účinná podpora pro výuku a používání jazyků, čímž jim bude usnadněn přístup na světové trhy, zejména na rozvíjející se trhy;

45.  45 zdůrazňuje právo spotřebitelů získat veškeré informace o výrobcích, které jsou prodávány v místě jejich pobytu, v jazyce či jazycích, které jsou v daném místě úředními jazyky;

46.   upozorňuje na nebezpečí, které s sebou může přinést jazyková propast mezi lidmi z různých kultur a sociální propast mezi lidmi, kteří mluví více jazyky a těmi, kteří mluví jen jedním jazykem; upozorňuje na skutečnost, že nedostatek jazykových dovedností vytváří v mnoha členských státech i nadále vážnou překážku sociálnímu a pracovnímu začlenění zahraničních pracovníků; naléhá proto na Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k zúžení propasti mezi lidmi se znalostí více jazyků, kteří mohou získat lepší příležitosti v EU, a lidmi, kteří znají pouze jeden jazyk a kteří mají jen omezené možnosti;

47.   domnívá se, že by mělo být podporováno studium jazyků třetích zemí, včetně jazyků v rámci EU;

48.   požaduje, aby ukazatele jazykových znalostí v co nejkratším termínu zahrnovaly všechny úřední jazyky EU, aniž by tím utrpělo jejich rozšíření na ostatní jazyky, kterými se hovoří v Evropské unii;

49.   poukazuje na to, že v rámci sběru údajů o jazykových znalostech je třeba vypracovat testy čtyř lingvistických kompetencí: porozumění psanému projevu, porozumění mluvenému projevu, písemné vyjadřování a ústní vyjadřování;

50.   žádá Komisi a členské státy, aby usilovněji podporovaly spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím využívání otevřené metody koordinace s cílem usnadnit výměnu zkušeností a osvědčených postupů v oblasti mnohojazyčnosti a zohledňovaly přitom i zaznamenané hospodářské přínosy, například v podnicích, v nichž se uplatňuje mnohojazyčnost;

51.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2008)0124. (2) Úř. věst. C 314 E, 21.12.2006, s. 207. (3) Úř. věst. C 296 E, 6. 12. 2006, s. 271. (4) Úř. věst. C 76 E, 25. 3. 2004, s. 374. (5) Úř. věst. L 232, 14.9.2000, s. 1. (6) Úř. věst. C 320, 16.12.2008, s. 10. (7) Úř. věst. C 257, 9. 10. 2008, s. 30.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. březen 2009 o zelené knize o územní soudržnosti a stavu jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti (2008/2174(INI))

P6_TA(2009)0163 A6-0083/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na pátou zprávu Komise ze dne 19. června 2008 o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti − růst regionů, růst Evropy (KOM(2008)0371) (pátá zpráva o pokroku),

-   s ohledem sdělení Komise ze dne 6. října 2008 nazvané "Zelená kniha o územní soudržnosti: Učinit z územní rozmanitosti přednost" (KOM(2008)0616) (zelená kniha),

-   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. listopadu 2008 "Regiony 2020 − posouzení budoucích výzev pro regiony EU" (SEK(2008)2868) (zpráva Komise Regiony 2020),

-   s ohledem na články 158 a 159 a na čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na čtvrtou zprávu Komise ze dne 30. května 2007 o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273),

-   s ohledem na Územní agendu EU - Pro konkurenceschopnější a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů (Územní agenda), Lipskou chartu o udržitelných evropských městech (Lipská charta) a první akční program pro provádění Územní agendy Evropské unie,

-   s ohledem na svá usnesení ze dne 21. února 2008 o čtvrté zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti(1) (usnesení o čtvrté zprávě o soudržnosti) a o krocích v návaznosti na Územní agendu a Lipskou chartu − směrem k evropskému akčnímu programu pro územní rozvoj a soudržnost(2) a na své usnesení ze dne 21. října 2008 o řízení a partnerství(3),

-   s ohledem na zprávu Monitorovací sítě pro evropské územní plánování (ESPON) nazvanou Budoucnost území – Územní scénáře pro Evropu (zpráva ESPON) a na zprávu Evropského parlamentu nazvanou Regionální rozdíly a soudržnost: jaké strategie pro budoucnost?,

-   s ohledem na závěry konference o územní soudržnosti a budoucí politice soudržnosti, jež se konala v Paříži ve dnech 30. a 31. října 2008,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 28. září 2005 o úloze územní soudržnosti pro regionální rozvoj(4),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A6-0083/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva, která řadí mezi hlavní cíle EU územní soudržnost spolu se sociální a hospodářskou soudržností, nebyla doposud ratifikována všemi členskými státy,

B.   vzhledem k tomu, že koncepce územní soudržnosti byla do politiky soudržnosti zahrnuta od jejích samotných počátků a tvořila základní prvek jejího rozvoje; vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva a zelená kniha tuto koncepci zviditelnily a ozřejmily,

C.   vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU představuje základní pilíř procesu evropské integrace a jednu z nejúspěšnějších politik EU, neboť umožňuje sbližování mezi stále rozmanitějšími regiony a podporuje růst a zaměstnanost; vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU je projevem evropské solidarity a rovnosti, který je nejviditelnější, nejhmatatelnější a nejsnáze vyčíslitelný, a vzhledem k tomu, že územní soudržnost, která je nedílnou součástí politiky soudržnosti EU, se zakládá na totožných zásadách,

D.   vzhledem k tomu, že i přes značný pokrok, jehož bylo v oblasti sbližování v rámci Evropské unie dosaženo, poslední zprávy o soudržnosti zdůrazňují tendenci k prohlubování územních nerovností mezi regiony EU, například pokud jde o dostupnost, zejména v případě strukturálně znevýhodněných regionů EU, ale rovněž uvnitř regionů a území EU, což by mohlo vést ke vzniku prostorové segregace a prohloubit rozdíly v míře prosperity regionů EU,

E.   vzhledem k tomu, že politika soudržnosti EU již dosáhla značné míry součinnosti s ostatními politikami EU s cílem posílit jejich konkrétní místní dopad ku prospěchu občanů Unie, a vzhledem k tomu, že například součinnost vytvořená mezi politikou soudržnosti a výzkumem a inovací či Lisabonskou strategií a součinnost na přeshraniční úrovni přinesla hmatatelné pozitivní výsledky, které musí být potvrzeny a rozšířeny,

Stav diskuse o budoucí politice soudržnosti EU

1.   schvaluje hlavní závěry veřejných konzultací o budoucí politice soudržnosti EU, jak byly předloženy v rámci páté zprávy o pokroku; vyjadřuje spokojenost s tím, že se do této diskuse s velkým zájmem zapojily různé zainteresované strany, zejména místní a regionální samosprávy, z oblasti regionální politiky;

2.   vítá skutečnost, že tyto závěry do velké míry odpovídají názoru, který Parlament vyjádřil ve svém usnesení o čtvrté zprávě o  soudržnosti; připomíná, že toto usnesení bylo prvním příspěvkem Parlamentu v této veřejné diskusi;

3.   konstatuje, že názory vyjádřené v jeho usnesení o čtvrté zprávě o soudržnosti zahrnují následující doporučení: za prvé, že jakýkoli pokus o převedení této politiky zpět na vnitrostátní úroveň by měl být odmítnut a že je třeba zavázat se k jednotné a pružné politice EU, jež se bude schopna přizpůsobit patřičné míře intervence a která bude schopna reagovat na společné výzvy, k nimž patří globalizace, změna klimatu, demografické změny (včetně stárnutí, migrace a úbytku obyvatelstva), chudoba a dodávky energie; za druhé, vyjádřil pevné přesvědčení, že politika soudržnosti EU by měla zahrnovat všechny regiony EU, včetně regionů se zvláštními geografickými rysy, a měla by přinášet přidanou hodnotu všem; za třetí upozornil na potřebu stanovit priority v oblasti výdajů strukturálních politik a opatření EU a s určitými výhradami schválil vyčleněné prostředky; za čtvrté zdůraznil potřebu součinnosti a integrovaného přístupu mezi různými odvětvovými politikami s cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku, pokud jde o růst a rozvoj přímo v jednotlivých regionech;

4.   je přesvědčen, že územní soudržnost je zásadním pilířem pro dosažení cílů, které sleduje politika soudržnosti EU, prostřednictvím posílení jak hospodářské, tak sociální soudržnosti; zdůrazňuje, že územní soudržnost účinně přispívá k zaplnění mezer, které existují v oblasti rozvoje mezi členskými státy a regiony i uvnitř nich; domnívá se tudíž, že budoucí reforma regionální politiky EU by měla zohlednit závěry vyplývající z diskuse o zelené knize;

Posouzení zelené knihy o územní soudržnosti

5.   vítá přijetí zelené knihy Komisí, neboť je to odpovědí na dlouhodobý požadavek Parlamentu; plně podporuje rozhodnutí postoupit s analýzou "územní soudržnosti", která je již po dlouhou dobu jedním z hlavních bodů jakékoli diskuse o regionální politice, a to bez ohledu na skutečnost, že Lisabonská smlouva nebyla dosud ratifikována;

6.   domnívá se však, že zelená kniha není dostatečně ambiciózní, neboť neposkytuje jednoznačnou definici územní soudržnosti ani jejích cílů a nepředstavuje významný posun, pokud jde o chápání této nové koncepce, aby tak mohla účinně přispět ke zmírnění nerovností mezi regiony; dále vyjadřuje politování nad tím, že zelená kniha nevysvětluje, jakým způsobem bude územní soudržnost začleněna do stávajícího rámce politiky soudržnosti a jakými metodickými nástroji či zdroji dojde k její přeměně ze souboru zásad v operační mechanismy, které budou realizovány v praxi během příštího programového období;

7.   vítá analýzu obsaženou v zelené knize, která definuje tři základní koncepce, které by měly tvořit jádro rozvoje územní soudržnosti: koncentrace, propojení a spolupráce; domnívá se, že tyto koncepce mohou přispět k odstranění některých základních překážek brzdících plynulý, rovnoměrný a udržitelný rozvoj Evropské unie, k nimž patří negativní dopady spojené s koncentrací hospodářské činnosti, zejména v některých hlavních městech států a regionů, nerovnost v podmínkách přístupu na trhy a ke službám způsobená vzdáleností či koncentrací, chybějící infrastruktura a rozdělení zapříčiněné hranicemi mezi členskými státy, ale i mezi jednotlivými regiony;

8.   domnívá se, že zelená kniha dostatečně nezohledňuje závazky uvedené v Územní agendě a v Lipské chartě, které vnášejí do územní soudržnosti strategickou a operativní vizi, zejména pokud jde o zásadu polycentrismu či nové partnerství mezi městy a venkovem; domnívá se, že tyto cíle musí mít v debatě o územní soudržnosti ústřední místo;

9.   vítá zahájení veřejných konzultací o územní soudržnosti požadované v zelené knize; domnívá se, že úspěch jakékoli veřejné konzultace je úzce spojen s co nejširší účastí různých zainteresovaných stran a občanské společnosti; vyzývá příslušné státní, regionální a místní orgány, aby bez prodlení šířily příslušné informace s cílem zvýšit povědomí o významu této nové koncepce;

10.   domnívá se, že pro rozvoj územní soudržnosti a posilování hospodářské a sociální soudržnosti má zásadní význam koordinace všech odvětvových politik EU, jež mají silný dopad na dané území; vyjadřuje proto politování nad tím, že se příslušná analýza v zelené knize omezuje na vyjmenování těchto politik EU, aniž by navrhla způsoby, jak skutečně posílit jejich vzájemnou součinnost, či dokonce metody pro posouzení skutečného územního dopadu těchto politik;

11.   souhlasí s tím, aby nebyly do zelené knihy ani do veřejné diskuse začleněny jakékoli zmínky o možných rozpočtových a finančních dopadech územní soudržnosti; domnívá se, že dokud není samotná koncepce jasně definována a pochopena všemi zainteresovanými stranami, je takováto analýza předčasná; domnívá se však, že jakákoli diskuse o této otázce je neoddělitelně spojena s celkovým vyjednáváním a  plánováním budoucí politiky soudržnosti EU; požaduje, aby výsledky této diskuse sloužily jako základ pro příští finanční rámec;

12.   domnívá se, že existence silné a dostatečně financované regionální politiky EU je nezbytnou podmínkou pro vypořádání se s postupným rozšiřováním a pro realizaci sociální, hospodářské a územní soudržnosti v rozšířené Evropské unii;

Analýza koncepce územní soudržnosti

13.   schvaluje postoj vyjádřený v zelené knize, totiž že územní soudržnost založená na zásadě rovných příležitostí spočívá v zajištění polycentrického rozvoje Evropské unie jako celku a rovněž ve vyváženém a udržitelném rozvoji území s různými charakteristikami a specifiky, aniž by zanikla jejich rozmanitost; rovněž podporuje názor, že územní soudržnost by měla zajistit, aby mohli občané plně využít a rozvíjet výhody a potenciál svých regionů; zdůrazňuje skutečnost, že územní soudržnost je koncepce horizontální povahy, která podporuje rozvoj Evropské unie; je pevně přesvědčen o tom, že územní soudržnost by měla účinně přispívat k odstranění rozdílů mezi regiony EU a v rámci nich a zabránit tak vzniku asymetrie; zdůrazňuje, že územní soudržnost má vnitrozemský i námořní rozměr;

14.   domnívá se, že územní soudržnost je výraznou koncepcí, která poskytuje značnou přidanou hodnotu pro hospodářskou a sociální soudržnost a řešení narůstajících problémů v regionech EU; zdůrazňuje, že všechny tři složky soudržnosti (hospodářská, sociální a územní) by se měly navzájem doplňovat a posilovat, zároveň by si každá měla v rámci jednotného integrovaného přístupu udržet odlišný cíl; domnívá se tedy, že si všechny tyto složky musí být rovny a žádnou nelze posilovat na úkor jiné; zdůrazňuje, že územní soudržnost by měla být zahrnuta do stávajícího rámce, aniž by to vedlo k roztříštění politiky soudržnosti EU podle odvětví;

15.   vítá závěry zprávy ESPON ohledně scénářů budoucího rozvoje evropského území do roku 2030, jež poskytují konkrétní údaje podněcující politickou debatu o podobě politik EU a vnitrostátních politik, aby mohly být vytvořeny správné nástroje, které umožní čelit novým výzvám majícím značný místní nebo regionální dopad, k nimž patří demografické změny, koncentrace obyvatel ve městech, migrační proudy a změna klimatu, a co nejlepší podmínky pro kvalitní život jejich občanů;

16.   zdůrazňuje, že jedním z hlavních cílů územní soudržnosti je zajištění toho, aby pokrok a růst dosažený na jednom konkrétním území přinášel prospěch celému regionu i celému území Evropské unie; domnívá se v tomto ohledu, že centra excelence a střediska výzkumu a inovace mohou být jednou z cest, jak zajistit hospodářský růst, vědecké objevy, technologické inovace,  zaměstnanost a rozvoj regionů, a vyzývá k tomu, aby byla podněcována silnější interakce a intenzivnější přenos znalostí mezi těmito centry, univerzitami, obchodními organizacemi a jednotlivými podniky, a to včetně těch nejmenších; vyzývá Komisi, aby předložila hodnocení dopadů, které poskytne analýzu vlivu středisek výzkumu a inovace a center excelence na okolní oblasti;

17.   zdůrazňuje, že koncepce územní soudržnosti zahrnuje rovněž soudržnost uvnitř území, a navrhuje, aby měly přednost takové politiky, které podporují skutečně polycentrický rozvoj jednotlivých území a tím snižují tlak, kterému jsou vystavena hlavní města, a podporují vznik vedlejších středisek; konstatuje, že by to měl být rovněž způsob, jakým mohou města bojovat s negativními dopady koncentrace jako.je dopravní přetížení, znečištění, sociální vyloučení a chudoba či s následnou neřízenou urbanizací, která ovlivňuje kvalitu života jejich obyvatel; v tomto ohledu se domnívá, že nelze opomíjet podporu venkovských oblastí ani významnou úlohu, kterou hrají malá a středně velká města nacházející se v těchto oblastech;

18.   zdůrazňuje zásadní přínos, který má vnitřní trh pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost; podtrhuje význam veřejných služeb v souvislosti s udržitelným hospodářským a sociálním rozvojem a rovněž potřebu zajistit z hlediska sociálního i regionálního spravedlivý přístup ke službám veřejného zájmu, zejména ke vzdělávání a zdravotnictví; v tomto ohledu zdůrazňuje, že zajištění "spravedlivého přístupu" neznamená jen zeměpisnou vzdálenost, ale i dostupnost a přístupnost těchto služeb, a domnívá se, že s ohledem na zásadu subsidiarity a právní předpisy Společenství týkající se hospodářské soutěže by měla být odpovědnost za formulování, organizování, financování a sledování služeb veřejného zájmu ponechána státním, regionálním a místním orgánům; domnívá se však, že do diskuse o územní soudržnosti by měly být zahrnuty otázky spravedlivého přístupu občanů ke službám;

19.   konstatuje, že zelená kniha uznává značné problémy v oblasti rozvoje, jimž čelí tři konkrétní typy regionů se zvláštními geografickými rysy: horské oblasti, ostrovní oblasti a řídce osídlené oblasti; domnívá se, aniž by snižoval významnou úlohu, kterou má územní soudržnost při řešení problémů těchto regionů, že by územní soudržnost neměla být politikou výhradně zaměřenou na oblasti s geografickým znevýhodněním; domnívá se však, že by měla být zvláštní pozornost věnována tomu, jak jejich znevýhodnění vyvážit a umožnit jim, aby proměnily svůj potenciál ve výhody a skutečné příležitosti a podpořily rozvoj, který má zásadní význam pro Evropskou unii jako celek;

20.   konstatuje rovněž, že další regiony čelí specifickým strategickým problémům, pokud jde o hospodářský a sociální rozvoj, dostupnost a konkurenceschopnost; k těmto výzvám patří nejvzdálenější regiony, které vymezuje čl. 299 odst. 2 Smlouvy o ES, hraniční, odlehlé a pobřežní regiony, jakož i regiony, které trpí úbytkem obyvatelstva; domnívá se především, že specifický rys odlehlosti by měl být uznán jako zvláštní geografický rys, jenž vyžaduje, aby byl u těchto regionů v rámci politiky speciálně zohledněn; všímá si specifických výzev, jimž v rámci jejich rozvoje čelí rovněž malé ostrovní členské státy Kypr a Malta;

21.   je přesvědčen, že územní soudržnost by se neměla omezovat pouze na dopady regionální politiky EU na území Evropské unie, ale měla by se rovněž zabývat územním aspektem jiných odvětvových politik EU, jež mají silný územní dopad; podtrhuje v rámci územní soudržnosti význam posilování součinnosti jednotlivých politik EU s cílem koordinovat a maximalizovat jejich praktický územní dopad; konstatuje nicméně, že veškeré politiky EU si vždy uchovají svou autonomii a že tento proces neznamená, že by některá politika byla podřízena jiné;

Doporučení týkající se budoucnosti územní soudržnosti

22.   očekává, že výsledkem veřejných konzultací bude jednoznačná a dostatečně pružná definice územní soudržnosti, která bude společně schválena, sdílena a chápána všemi zainteresovanými stranami na nejnižší úrovnia která zajistí srozumitelnost a transparentnost této koncepce; bere v tomto ohledu na vědomí návrh definice teritoriální soudržnosti, který předložilo francouzské předsednictví; domnívá se však, že územní soudržnost musí ve všech oblastech podléhat zásadě subsidiarity; je rovněž přesvědčen, že má-li být územní soudržnost lépe definována a chápána, je třeba vytvořit společné definice koncepcí, jako je "území", "venkovská oblast" a "horská oblast";

23.   domnívá se, že budoucí definice územní soudržnosti by měla mít určitý počet ústředních prvků, včetně zásady, že územní soudržnost přesahuje rámec soudržnosti hospodářské a sociální a že její horizontální povaha a integrovaný přístup povzbuzuje činnost napříč územími a hranicemi; domnívá se, že územní soudržnost má za cíl odstranit nerovnosti mezi členskými státy a regiony a měla by zajistit harmonický a udržitelný rozvoj geografických oblastí s rozličnými charakteristikami a specifiky tím, že posoudí, jak by politika soudržnosti a ostatní odvětvové politiky EU mohly být co nejlépe přizpůsobeny jejich místním podmínkám; zdůrazňuje, že jakákoliv budoucí definice by měla rovněž jasně vyjadřovat, že územní soudržnost by se měla ve velké míře zaměřovat na řádnou správu, rovněž s ohledem na partnerství zástupců veřejné a soukromé sféry a občanské společnosti, a na to, aby občané Unie měli spravedlivé příležitosti, pokud jde o životní podmínky a kvalitu života;

24.   důrazně vyzývá Komisi, aby po ukončení procesu konzultací zveřejnila bílou knihu o územní soudržnosti; je přesvědčen o tom, že bílá kniha by posloužila při jednoznačném definování a ustálení pojmu územní soudržnost a přidané hodnoty územní soudržnosti ve vztahu k současné politice soudržnosti, a přinesla návrhy konkrétních ustanovení a politických opatření, která poslouží při řešení problémů, jimž čelí regiony EU, a která by měla být zavedena v rámci balíčku právních předpisů týkajícího se strukturálních fondů pro období po roce 2013 a souvisejícího finančního rámce; je přesvědčen, že by bílá kniha měla obsahovat i úvodní odhad možných rozpočtových a finančních dopadů územní soudržnosti;

25.   vítá zveřejnění zprávy Komise "Regiony 2020"; vyzývá Komisi, aby do své bílé knihy o územní soudržnosti začlenila zjištění a analýzy tohoto pracovního dokumentu, zejména ty, které souvisejí s popisem hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

26.   domnívá se, že všechny tři koncepce (koncentrace, propojení a spolupráce), na nichž byla založena analýza územní soudržnosti v zelené knize, je třeba nadále rozvíjet a uplatňovat v konkrétních politických rozhodnutích; naléhavě vyzývá Komisi, aby objasnila, jak budou tyto koncepce začleněny do rámce právních předpisů pro období po roce 2013;

27.   vyzývá k výraznému posílení cíle evropské územní spolupráce v příštím programovém období; je přesvědčen o přidané hodnotě tohoto cíle v celé Evropské unii, a to přinejmenším z důvodu přímého zapojení regionálních a místních orgánů do plánování a provádění příslušných programů přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce; domnívá se nicméně, že by to nemělo být na úkor ostatních dvou cílů; za tímto účelem rovněž zdůrazňuje význam integrovaného rozvoje přímořských oblasti a také přeshraniční dimenzi a relevantní operační programy evropské politiky sousedství, které mají význam zejména s ohledem na budoucí rozšíření EU;

28.   zastává názor, že územní soudržnost by měla být rozvíjena horizontálně a měly by se o ni opírat veškeré politiky a činnosti EU; je přesvědčen, že vývoj zásady udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí by měl být příkladem toho, jak začlenit územní soudržnost do budoucího vytváření veškerých příslušných politik EU, neboť územní soudržnost se musí projevit ve všech oblastech politiky, které souvisejí se soudržností; je však přesvědčen, že horizontální rozměr územní soudržnosti by neměl vést k jejímu omezení pouze na obecný, abstraktní rámec hodnot; vyzývá Evropskou unii, aby podnikla veškerá nezbytná opatření, která by územní soudržnost převedla do roviny legislativních a politických návrhů;

29.   připomíná, že v každém stadiu uplatňování a hodnocení EU politiky soudržnosti musí být zohledněna hlediska rovnosti žen a mužů a rovných příležitostí, stejně jako zvláštní potřeby zdravotně postižených a starších osob;

30.   zdůrazňuje, že je třeba v kontextu územní soudržnosti vypracovat dodatečné kvalitativní ukazatele s cílem zlepšit vytváření a provádění odpovídajících politik na nejnižší úrovni, přičemž je nutné zohlednit rozdílná územní specifika; vyzývá proto Komisi, aby bezodkladně vypracovala potřebné studie a zajistila možnost vytvořit nové, spolehlivé ukazatele a našla způsoby jejich začlenění do systému hodnocení regionálních nerovností;

31.   konstatuje, že HDP bylo jediným kritériem pro určení způsobilosti regionů podle cíle 1 (konvergence), přičemž ostatní ukazatele mohou být využity pro regiony způsobilé podle cíle "regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost"; zdůrazňuje své obavy ohledně skutečnosti, že nepopiratelný nárůst konvergence mezi zeměmi často zastírá rostoucí počet rozdílů mezi regiony a uvnitř regionů, a z tohoto důvodu trvá na tom, že je třeba důkladně zvážit přínos, který má HDP jako hlavní kritérium způsobilosti pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů;

32.   domnívá se, že problém nerovností uvnitř regionů v rámci regionů NUTSII lze lépe sledovat na úrovni NUTSIII; vyzývá proto Komisi, aby prověřila, do jaké míry může k vyrovnávání vnitřních nerovností v oblastech NUTS II přispět budoucí definování oblastí, které obdrží pomoc, na úrovni NUTS III; v souvislosti s územní soudržností zdůrazňuje význam toho, aby členské státy určily, které územní jednotky odpovídají patřičné úrovni intervencí v průběhu plánování a provádění programů strukturálních fondů; za tímto účelem doporučuje, aby byla na začátku každého programového období vypracována prostorová analýza celého území EU;

33.   je přesvědčen, že pokud má být zlepšena koordinace územního dopadu odvětvových politik EU, je třeba, aby byly tyto dopady lépe pochopeny a měřeny; vyzývá proto Komisi, aby pokročila s posouzením územního dopadu těchto politik a rozšířila stávající mechanismy posuzování dopadu, jako je strategické posuzování vlivu na životní prostředí, na územní aspekty; vyzývá Komisi, aby také navrhla konkrétní způsoby, jak dosáhnout součinnosti mezi těmito územními a odvětvovými politikami a aby pokročila s hodnocením toho, jak Lisabonská a Göteborská strategie posilují územní soudržnost;

34.   znovu opakuje svůj dlouhodobý požadavek na vytvoření souhrnné strategie EU pro regiony se zvláštními geografickými rysy, která jim umožní lépe řešit problémy, jimž čelí; je přesvědčen, že strategie EU by měla zdůrazňovat územní aspekt politiky soudržnosti a měla by se zabývat tím, jak přizpůsobit politiky EU specifickým potřebám a výhodám těchto území; zdůrazňuje, že provádění této strategie je základní podmínkou hospodářského a sociálního rozvoje těchto oblastí; je přesvědčen, že vypracování nových ukazatelů pro lepší popis situace a problémů na místní úrovni má velký význam pro úspěšné provádění strategie EU v této oblasti;

35.   zdůrazňuje nicméně, že by vypracování dodatečných ukazatelů a provádění územního posouzení nemělo vést k větší administrativní zátěži či dalším prodlevám v uplatňování nových politik a opatření na podporu územní soudržnosti; zdůrazňuje potřebu přímých výsledků plynoucích ze začlenění územní soudržnosti do příštího souboru programů strukturálních fondů;

36.   připomíná, že v rámci hospodářské, sociální a územní soudržnosti hrají významnou roli malé a střední podniky, mikropodniky a řemeslné podniky, a zdůrazňuje jejich význam pro posílení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v regionech; vyzývá tedy Komisi, aby provedla zvláštní analýzu, která se bude týkat nejen dopadu a účinnosti strukturálních fondů a  politik EU zaměřených na malé a střední podniky v regionech, ale i správních a finančních problémů, s nimiž se tyto podniky potýkají;

37.   vyzývá dále Komisi, členské státy a regiony, aby prováděly aktivní politiku, která podporuje inovaci a konkurenceschopnost podniků a umožní vzájemnou spolupráci mezi soukromým sektorem, veřejným sektorem, školami a univerzitami, a aby zajistily, že se organizace zastupující malé a střední podniky budou moci přímo podílet na tvorbě územních politik;

38.   naléhavě vyzývá členské státy, aby zesílily své úsilí o dosažení cílů okruhu 4 prvního akčního programu pro provádění Územní agendy Evropské unie při shromažďování poznatků o územní soudržnosti a udržitelném územním plánování, vytváření výhledů a analýze dopadů, a uznává klíčovou úlohu, kterou v tomto procesu hraje síť ESPON ;

39.   konstatuje, že změna klimatu bude mít na územní soudržnost značný dopad; žádá Komisi, aby pokročila s analýzou negativních dopadů změny klimatu na jednotlivé regiony, neboť se očekává, že dopady se budou napříč Evropskou unií lišit; domnívá se, že územní soudržnost by měla náležitě zohledňovat cíle v oblasti změny klimatu a podněcovat modely udržitelného rozvoje na území EU; uznává nicméně, že bojem proti změně klimatu by se měly ve velké míře zabývat i jiné politiky EU;

40.   s velkým zájmem konstatuje, že v páté zprávě o pokroku jsou poprvé konkrétně zmíněny "přechodové regiony", které jsou uvedeny mezi regiony cíle "konvergence" a regiony cíle "regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost"; uznává, že je třeba věnovat se těmto regionům, které jsou v současnosti zařazovány do těchto dvou cílů či jsou z nich vyřazovány, samostatně; vyzývá Komisi, aby v rámci územní soudržnosti vytvořila komplexnější systém postupné přechodové pomoci regionům, které již brzy překročí mez 75 % HDP, s cílem zajistit jim jednoznačnější status a větší zabezpečení v rámci jejich rozvoje; domnívá se, že je třeba vytvořit přechodný systém rovněž pro členské státy, které již nevyužívají prostředky z fondu soudržnosti;

41.   domnívá se, že uplatňování integrovaného přístupu bude mít větší šanci na úspěch, pokud budou od počátku zapojeny do plánování a provádění rozvojových strategií jednotlivých území regionální a místní orgány a rovněž zainteresované strany, zejména z řad hospodářských, sociálních a jiných partnerů v souladu s článkem 11 nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti(5), které mohou poskytnout komplexní pohled a umožnit chápání potřeb a specifik konkrétního území; vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny, které členským státům a regionálním a místním úřadům napomohou uplatňovat co nejúčinněji integrovaný přístup a vytvořit výkonná partnerství při rozvoji budoucích strategií pro dotčené oblasti;

42.   uznává, že územní soudržnost by měla vést ke zlepšení řízení politiky soudržnosti; souhlasí s názorem, že různé problémy vyžadují odlišné územní úrovně, a že je proto vytvoření skutečného partnerství mezi všemi zúčastněnými stranami zapojenými do regionálního a místního rozvoje na evropské, vnitrostátní, regionální i místní úrovni předpokladem plánování územní soudržnosti, a vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly veškeré úsilí k vytvoření takovéto víceúrovňové územní správy; domnívá se, že by se územní soudržnost měla zaměřit na určení náležité územní úrovně pro jednotlivé politiky či opatření tak, aby byly co nejblíže občanům;

43.   zdůrazňuje, že díky politikám EU, zejména EU politice soudržnosti, se správa změnila ze systému, který byl v mnoha případech centralizovaný, na víceúrovňový systém, který se vyznačuje stále vyšší mírou integrace; vyzývá zainteresované strany, veřejné orgány a občany, aby vytvořili formální systém územní správy, který se bude zakládat na více-odvětvovém a územním přístupu zdola nahoru s cílem reagovat komplexním a účinným způsobem na jednotlivé potřeby občanů či uživatelů, a to v oblasti, jež s touto potřebou souvisí; v tomto ohledu připomíná úspěchy dosažené v rámci opatření EU, jako jsou Urban I a Urban II pro městské oblasti a Leader pro venkovské oblasti;

44.   připomíná, že prodlevy, k nimž dochází při provádění strukturální politiky, jsou mimo jiné zaviněny přílišnou nepružností a složitostí postupů, a že je tedy nutno zvážit zjednodušení těchto postupů a stanovení jasného rozdělení odpovědnosti a pravomocí mezi Evropskou unií, členskými státy a regionálními a místními orgány; domnívá se, že územní správa bude do velké míry závislá na stanovení takovýchto jasných pravidel; znovu opakuje svoji výzvu Komisi, aby v tomto ohledu neprodleně předložila soubor konkrétních opatření;

45.   doporučuje, aby s ohledem na rostoucí význam územní soudržnosti nejen v rámci regionální politiky, ale i v rámci dalších odvětvových politik EU byly neformální struktury, které již dlouho ovládají agendu územní soudržnosti a územního plánování v Radě, nahrazeny formálními schůzemi ministrů, kterých by se měli účastnit ministři zodpovědní v EU za regionální politiku; věří že takovýto institucionální vývoj v Radě by zajistil lepší tok informací a rychlý rozvoj této politiky;

46.   naléhavě vyzývá členské státy, aby ihned začaly uvažovat o tom, jak by mohly lépe upevnit a provést koncepci územní soudržnosti ve svých vnitrostátních programech a politikách; v této souvislosti se domnívá, že by do jejich regionálního plánování měly být již začleněny základní principy polycentrického rozvoje a partnerství mezi městy a venkovem a také plné provádění programu Natura 2000;

o
o   o

47.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2008)0068. (2) Přijaté texty, P6_TA(2008)0069. (3) Přijaté texty, P6_TA(2008)0492. (4) Úř. věst. C 227 E, 21.9.2006, s. 509. (5) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s.25.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o městské dimenzi politiky soudržnosti v novém programovém období (2008/2130(INI))

P6_TA(2009)0164 A6-0031/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na články 158 a 159 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na první akční program pro provádění Územní agendy Evropské unie ("první akční program"), který byl přijat na neformálním zasedání Rady ministrů odpovědných za územní plánování a rozvoj, jež se konalo v Ponta Delgrada (Azorské ostrovy) ve dnech 23.a 24. listopadu 2007,

-   s ohledem na Územní agendu EU - Pro konkurenceschopnější a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů (dále jen "Územní agenda") a Lipskou chartu o udržitelných evropských městech (dále jen "Lipská charta"), které byly přijaty na neformálním zasedání Rady ministrů odpovědných za územní plánování a rozvoj měst, jež se konalo v Lipsku ve dnech 24. a 25. května 2007,

-   s ohledem na Bristolskou dohodu, která byla přijata na neformálním zasedání Rady ministrů o udržitelných sídlech, jež se konalo v Bristolu ve dnech 6. a 7. prosince 2005,

-   s ohledem na Městské acquis, které bylo přijato na neformálním zasedání Rady ministrů odpovědných za územní soudržnost, jež se konalo v Rotterdamu dne 29. listopadu 2004,

-   s ohledem na Novou aténskou chartu z roku 2003 vyhlášenou během zasedání Evropské rady urbanistů v Lisabonu dne 20. listopadu 2003 a na její vizi budoucnosti evropských měst,

-   s ohledem na Akční program z Lille, který byl přijat na neformálním zasedání Rady ministrů odpovědných za záležitosti měst, jež se konalo v Lille dne 3. listopadu 2000,

-   s ohledem na Perspektivu evropského územního rozvoje (ESDP), která byla přijata na neformálním zasedání Rady ministrů odpovědných za územní plánování, jež se konalo v Postupimi dne 11. května 1999,

-   s ohledem na Chartu evropských měst směřujících k trvale udržitelnému rozvoji, která byla schválena na Evropské konferenci o udržitelných městech, jež se konala v dánském Aalborgu dne 27. května 1994,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2008 nazvané "Zelená kniha o územní soudržnosti: Učinit z územní rozmanitosti přednost" (KOM(2008)0616),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 19. června 2008 nazvané "Pátá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti: Růst regionů, růst Evropy" (KOM(2008)0371),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. května 2008 o výsledcích jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 (KOM(2008)0301),

-   s ohledem sdělení Komise ze dne 30. května 2007 nazvané "Čtvrtá zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti" (KOM(2007)0273),

-   s ohledem na pokyny Komise nazvané "Městská dimenze v politikách Společenství pro období 2007–2013", jež byly přijaty dne 24. května 2007,

-   s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný "Územní a městská dimenze v národním strategickém referenčním rámci a operačních programech (2007–2013): První hodnocení" z května 2007,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 13. července 2006 nazvané "Politika soudržnosti a města: Přínos měst a aglomerací k růstu a zaměstnanosti v rámci regionů" (KOM(2006)0385),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost(1),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2005 nazvané "Politika soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti: Strategické obecné zásady Společenství, 2007–2013" (KOM(2005)0299),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. června 2002 nazvané "Programování strukturálních fondů na období 2000–2006: Úvodní hodnocení iniciativy Urban" (KOM(2002)0308),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. května 1997 nazvané "Městská otázka: směrem k evropské debatě" (KOM(1997)0197),

-   s ohledem na výsledky programu Evropské pozorovací sítě pro územní plánování (ESPON) na rok 2006 a přijatý program ESPON 2013,

-   s ohledem na výsledky pilotních městských projektů (1989–1999), iniciativu Společenství URBAN I (1994–1999) a URBAN II (2000–2006),

-   s ohledem na informace z databáze projektu Urban Audit, která poskytuje statistické údaje s 330 ukazateli o 358 evropských městech,

-   s ohledem na své usnesení ze dne 21. února 2008 o monitorování Územní agendy a Lipské charty – evropský akční program územního rozvoje a územní soudržnosti(2),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2007 o bydlení a regionální politice(3),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 13. října 2005 o městské dimenzi v souvislosti s rozšířením(4),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A6-0031/2009),

A.   vzhledem k tomu, že panuje obecně přijímaný názor, že i když otázky měst spadají do působnosti vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, hrají městské oblasti klíčovou úlohu v účinném provádění Lisabonské a Göteborské strategie , a zaujímají proto rozhodující místo v politice soudržnosti, za niž mají odpovědnost orgány EU,

B.   vzhledem k tomu, že k cílům EU stanoveným v Lipské chartě patří zajistit integrovaný přístup k provádění politiky rozvoje měst, aby se tak vytvořily vysoce kvalitní městské prostory, modernizovat dopravní, energetické a informační sítě a sítě veřejných služeb a podpořit celoživotní učení, vzdělávání a inovace, a to především v zanedbaných vnitřních městech a oblastech,

C.   vzhledem k tomu, že jak proces vypracování flexibilního, adaptabilního a dynamického "kontrolního seznamu" pro provádění Lipské charty – což je základní podmínkou pro zajištění rozmanitých potřeb různých evropských měst – , který byl již zahájen za francouzského předsednictví, tak také další vypracování plánů integrovaného městského rozvoje v každém členském státě mohou představovat další užitečné zdroje informací pro osvětlení různých situacích a východisko pro následnou realizaci iniciativ vedených přesnými záměry,

D.   vzhledem k tomu, že je nutné rozlišovat mezi městy a městskými oblastmi,

E.   vzhledem k tomu, že ačkoliv 80 % z 492 milionů obyvatel EU žije ve městech a pro Evropskou unii je charakteristický polycentrický rozvoj, přesto existují mezi jednotlivými členskými státy výrazné rozdíly, pokud jde o rozložení obyvatelstva v městských, příměstských a venkovských oblastech, a vyskytují se problémy související s poměrně malým zastoupením zájmů a potřeb městské populace v operačních programech strukturálních fondů,

F.   vzhledem k tomu, že v městských oblastech se vytváří 70 až 80 % HDP EU a města jsou považována za střediska inovací a hnací sílu regionálního a národního rozvoje a rozvoje EU,

G.   vzhledem k tomu, že se však ve městech také spotřebovává více než 75 % světové energie a v důsledku výroby energie, dopravy, průmyslu a vytápění se v nich produkuje 80 % skleníkových plynů,

H.   vzhledem k tomu, že tendence k urbanizaci se zvyšuje vnitřní migrací směrem do hlavních a jiných velkých měst a že nárůst obyvatelstva, který z ní plyne, představuje nesmírnou zátěž pro rozšiřující se města, jež musí zvládat zvýšené nároky, pokud jde o zpracovávání odpadů, vytváření podmínek pro bydlení, vzdělávání a zaměstnanost, a vzhledem k tomu, že tato narůstající tendence k urbanizaci způsobuje značné problémy ve venkovských oblastech, jež musí řešit úbytek lidského kapitálu, pracovní síly, spotřebitelů a studentů,

I.   vzhledem k tomu, že nedávné bezprecedentní rozšíření EU mělo za následek neobyčejný nárůst rozdílů mezi regiony a výrazné zvýšení počtu měst, které trpí úpadkem,

J.   vzhledem k tomu, že přes různé politické, institucionální a ústavní systémy v členských státech stojí před městskými oblastmi EU společné výzvy a příležitosti k jejich řešení, z čehož vyplývá, že mají-li být evropská města schopna obstát v celosvětové konkurenci, je zapotřebí podrobných statistických údajů na jedné straně a vzájemné spolupráce a výměny osvědčených postupů na straně druhé,

K.   vzhledem k tomu, že v rámci územního rozvoje EU se musí řešit otázky spojené s hospodářskou restrukturalizací, velkými výkyvy na pracovním trhu, nedostupností a přetížeností veřejné dopravy, omezeným využitelným územím, které se zmenšuje v důsledku živelného růstu měst, klesajícím počtem obyvatel, stárnutím populace, vylidňováním venkovských oblastí a malých měst ve prospěch velkých městských aglomerací, sociálním vyloučením, vysokou a stále rostoucí kriminalitou, tvorbou ghett v některých městských čtvrtích, nízkým příjmem domácností, zhoršováním kvality života v chudinských oblastech, nedostatečným počtem parků a rekreačních oblastí, znečištěním životního prostředí, řízením vodního a odpadového hospodářství a kontrolou nakládání s rezidui a potřebou zabezpečit dodávky energií a zajistit jejich účinné využití,

L.   vzhledem k tomu, že správa využívající moderní elektronické technologie a především elektronická správa (e-governance) v koordinaci se všemi zainteresovanými stranami by mohla stávající problémy do značné míry zmírnit a vést k tomu, že bude rozvoj měst řešen uceleně se zapojením a zohledněním předměstských oblastí sousedících s venkovskými regiony a v souladu s moderními přístupy k územnímu plánování měst, jako je inteligentní růst, nové územní plánování a inteligentní urbanismus,

M.   vzhledem k tomu, že činnosti zaměřené na rozvoj měst jsou obzvlášť příznivé pro účast malých a středních podniků, a to zejména v oblasti služeb, a že politika soudržnosti se začala stále více orientovat na podporu konkurenceschopnosti měst,

N.   vzhledem k tomu, že malé a střední podniky, zejména malé podniky a mikropodniky, řemeslníci a živnostníci zásadní měrou přispívají k zachování aktivity v městských centrech a sociální rovnováhy v městských čtvrtích, a vzhledem k tomu, že městské politiky v oblasti dopravy, podnikání, transakce s nemovitostmi a zvyšující se ceny bydlení, nebo naopak absence vyvážená politiky v těchto oblastech, často vedly k zániku hospodářských činností a ke snižování počtu činností spojených s poskytováním osobních služeb,

O.   vzhledem k tomu, že je třeba nadále posilovat partnerství městských a venkovských oblastí, neboť městské oblasti mají důležitou úlohu v harmonickém a integrovaném rozvoji svých předměstí v zájmu územní soudržnosti a vyváženého regionálního rozvoje,

1.   zdůrazňuje význam udržitelného městského rozvoje a příspěvek městských oblastí k regionálnímu rozvoji a vyzývá Komisi, aby pravidelně hodnotila, měřila a srovnávala dopad politik EU na hospodářskou a sociální situaci – zejména pokud jde o otázky vzdělávání a kultury – a na situaci v oblasti zdravotnictví, dopravy, životního prostředí a bezpečnosti v městských oblastech, a aby na toto téma vedla pravidelné diskuse;

2.   vyjadřuje politování nad skutečností, že členským státům je doporučováno, nikoli uloženo jako povinnost, aby prosazovaly udržitelný rozvoj měst jako strategickou prioritu; obává se proto, že některé členské státy při provádění politiky soudržnosti městskou dimenzi řádně nezohledňují, a vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s regionálními a místními orgány analyzovaly a hodnotily dopad zohledňování iniciativy URBAN a pravidelně sledovaly a posuzovaly účinky využití finančních prostředků EU v městských oblastech;

3.   upozorňuje na kladné zkušenosti iniciativy Společenství URBAN, pokud jde o partnerství, integrovaný přístup a zásadu uplatňování postupu zdola nahoru, neboť významně přispěly k účinnosti a přiměřenosti podpořených projektů; žádá, aby se přihlédlo k těmto dosaženým výsledkům pokud jde o městskou dimenzi podpory ze strukturálních fondů, a aby byly obdobné mechanismy zavedeny i pro financování udržitelného městského rozvoje z dostupných běžných zdrojů, a z těchto výsledků tak mohl mít prospěch větší počet měst;

4.   je toho názoru, že by nebylo vhodné a ani snadné přijímat společnou definici výrazu "městské oblasti" a obecněji termínu "městský", neboť je obtížné zastřešit jedním pojmem různorodost situací v členských státech a regionech, a proto se domnívá, že závazná definice a označení městských oblastí by mělo být v souladu se zásadou subsidiarity ponecháno členským státům na základě společných evropských ukazatelů;

5.   vyzývá členské státy, aby přijaly všechna nezbytná opatření, jimiž by podpořily svá hlavní a ostatní velká města v úsilí, které vyvíjejí v oblasti odpadového hospodářství, bydlení, zaměstnanosti a vzdělávání s cílem čelit výzvám plynoucím z urbanizace a s ní souvisejícího zvyšování počtu obyvatel; v obecnější rovině se domnívá, že kolísání demografických parametrů způsobuje nejen v městských, ale i ve venkovských oblastech problémy související s pracovním trhem a dále pak s oblastí vzdělávání a rekvalifikace bývalých pracovníků, kteří přišli o práci, ale také s vylidňováním venkovských oblastí;

6.   domnívá se, že z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že různé ústavní systémy členských států nejsou již ze své podstaty slučitelné s harmonizovaným přístupem, a to nehledě na účinnost různých úrovní řízení a správy, by bylo užitečné, aby členské státy jednotlivě prostřednictvím veřejných konzultací definovaly vlastní pojetí městské dimenze za účelem posílení vnitřní harmonizace a zvýšení interakce s Komisí;

7.   zdůrazňuje, že členské státy mají možnost pověřit města správou evropských strukturálních fondů určených na provádění opatření, jejichž cílem je dosažení udržitelného městského rozvoje; domnívá se, že přenesení působnosti představuje dvojí přínos: jednak by bylo mnohem účinnější pro regionální a evropský růst, kdyby města převzala odpovědnost za celý proces, plánováním počínaje a provedením přijatých opatření konče, a přitom se zaměřila na ryze místní problémy, a jednak by to představovalo významný nástroj pro zlepšení správní kapacity řízení na místní úrovni; vyjadřuje však politování nad skutečností, že se možnosti přenesení působnosti doposud plně nevyužívá, například prostřednictvím globálních grantů městským orgánům v rámci operačních programů financovaných z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), a je přesvědčen, že by měla být v souvislosti s přístupem víceúrovňové správy upravena a podpořena pro příští programové období také úloha městských oblastí jako prostředníků, a domnívá se, že v regionální politice by měly být městská dimenze a přenášení působnosti povinné; nicméně je třeba zabránit tomu, aby přenášení působnosti vedlo k roztříštěnosti regionální politiky, a proto je nutné podmínky přenášení působnosti stanovovat obezřetně;

8.   zdůrazňuje význam integrovaného přístupu k územnímu plánování měst; navrhuje, aby se veškerá veřejná podpora určená na rozvoj měst opírala o integrované plány rozvoje měst; požaduje, aby se integrovaný přístup stal co nejdříve, ale ne později než v příštím programovém období závazným kritériem pro přidělování prostředků ze strukturálních fondů a jejich vynakládání, ale také pro získání půjček od Evropské investiční banky; vyzývá Komisi, aby vypracovala zásady zahrnující doporučení a příklady osvědčených postupů týkající se integrovaných plánů rozvoje měst a aby podporovala také výměnu osvědčených postupů mezi národními, regionálními a místními orgány;

9.   naléhavě vyzývá členské státy, aby ve svých vnitrostátních strategických referenčních rámcích a operačních programech upřednostňovaly financování projektů, které uskutečňují plány udržitelného městského řízení;

10.   doporučuje, aby plány udržitelného městského řízení zahrnovaly alespoň některé z následujících prvků: plán pro nakládání s odpady, hlukové mapy a akční plány, místní programy týkající se znečištění ovzduší a životního prostředí, nástin očekávaného demografického růstu, požadavky týkající se nových oblastí pro výstavbu, revitalizaci zanedbávaných ploch a opuštěných budov, obnovu zpustlých čtvrtí a bývalých průmyslových zón, dostupnost a přístupnost veřejných služeb, strukturu města a podíl zelených ploch, vybavení pro osoby s postižením, rozvíjení kulturního, historického a přírodního dědictví, předběžný výpočet potřebného množství vody a energie a jejich účinné využití, dostupnost veřejné dopravy, účinné řízení dopravy, integraci ohrožených skupin (přistěhovalců, menšin, nedostatečně kvalifikovaných osob, postižených osob, žen atd.), dostupnost důstojného bydlení za přijatelné ceny a plány na boj proti kriminalitě;

11.   domnívá se, že vypracování integrovaných plánů rozvoje měst bude účelné, pouze pokud budou k dispozici dostatečné zdroje pro udržitelný rozvoj měst, a proto doporučuje, aby se dostupné zdroje soustředily na konkrétní akce; navrhuje minimální částku výdajů ze strukturálních fondů, jejíž výše v přepočtu na obyvatele městské oblasti v jednom programovém období musí být stanovena tak, aby vyčlenění této částky nepředstavovalo nereálnou zátěž pro regiony;

12.   zdůrazňuje, že je třeba co nejdříve zvýšit administrativní kapacitu vertikálního i horizontálního řízení a správy měst, a upozorňuje členské státy na neodkladnou potřebu zaujmout integrovaný přístup při zavádění politiky rozvoje měst (která se týká otázek, jež mají přímou souvislost s každodenním životem občanů, jako je doprava, veřejné služby, kvalita života, zaměstnanost a místní hospodářské činnosti, bezpečnost atd.), přičemž se do tohoto úsilí musí na základě partnerského principu zapojit národní vlády společně s regionálními a místními orgány a všemi ostatními příslušnými zainteresovanými stranami veřejného i soukromého sektoru;

13.   uznává, že je pro městské orgány obtížné sladit oblast působnosti Evropského sociálního fondu (ESF), který využívají při zajišťování hospodářského a sociálního rozvoje, a oblast působnosti ERDF, jejž využívají při plánování investic do fyzické infrastruktury; je přesvědčen, že zásadu "jeden program, jeden fond" je třeba přehodnotit a že by místní a regionální orgány měly lépe využívat součinnosti prostředků ERDF a ESF a více stavět na integrovaném financování; vyzývá Komisi, aby prověřila možnost sloučení těchto dvou fondů v dlouhodobém horizontu, pokud by tento krok mohl zajistit zjednodušení postupů;

14.   podporuje myšlenku, na níž se zakládají revolvingové fondy v rámci iniciativy JESSICA, a poukazuje na jejich potenciál, pokud jde o hospodářský růst v městských oblastech, a je rovněž přesvědčen, že v příštím programovém období by regionální politika měla využít možností spojených s větším využíváním mechanismů finančního inženýrství, jako jsou revolvingové fondy, které nabízejí výhodné půjčky, a nespoléhat se pouze na granty, jak je tomu nyní;

15.   je si vědom možností, jaké pro rozvoj měst představuje soukromý sektor, a je přesvědčen, že je třeba systematicky plánovat a podporovat využití partnerství veřejného a soukromého sektoru k zavádění inovačních finančních systémů a projektů, jejichž cílem bude řešit závažné hospodářské a sociální problémy městských oblastí, zejména k budování infrastruktury a k řešení otázky bydlení; zdůrazňuje, že k tomu je zapotřebí srozumitelný a transparentní kodex správy, zejména pokud jde o činnost vykonávanou veřejnými orgány, které musí podle zásady subsidiarity přijímat strategická rozhodnutí, na jejichž základě se volí metody poskytování služeb, stanovují specifikace a také zajišťuje určitá míra kontroly;

16.   klade důraz na prováděcí a administrativní aspekty městské dimenze a vyzývá k dalšímu zjednodušování prováděcích pravidel v oblasti politiky soudržnosti a k celkovému snížení nadměrné administrativní zátěže spojené se správou a kontrolou fondů a jednotlivých projektů;

17.   poznamenává, že kromě politiky soudržnosti existují i jiné politiky Společenství, které také poskytují finanční podporu městským oblastem, a vyzývá tedy Komisi, aby rozvíjela a navrhovala větší koordinaci příslušných politik, která by spojila všechny zdroje EU určené pro městské oblasti, a v praxi se tak zajistilo uplatňování integrovaného přístupu, zatímco se vždy zohlednila politika soudržnosti;

18.   domnívá se, že správní struktury uplatňované v členských státech nejsou dosud přizpůsobeny podpoře horizontální spolupráce, a důrazně vyzývá Komisi, aby prosazovala strukturu založenou na řízení napříč odvětvími;

19.   vyzývá k účinnějšímu využívání stávajících finančních, lidských a organizačních zdrojů, aby bylo možné budovat a posilovat sítě, jež v oblasti udržitelného rozvoje měst vytvořila města, protože tyto sítě sehrávají v územní spolupráci významnou úlohu; v této souvislosti poukazuje na potřebnost infrastruktury, která napomůže zachovat určité rysy (např. historické), podpoří modernizaci (např. inovační střediska), hospodářský růst (např. malé a střední podniky) a sezónní činnosti, a vyzývá Komisi, aby posílila postavení městských oblastí v iniciativě Regiony pro hospodářskou změnu;

20.   poznamenává, že řádné uplatňování politiky regionálního rozvoje a strategie udržitelného územního rozvoje vyžaduje vyváženost opatření, jež jsou zaměřena na městské, příměstské a venkovské oblasti, a jež tedy ovlivňují budování skutečné regionální soudržnosti, a zdůrazňuje skutečnost, že politika rozvoje venkova má velký územní dopad a že politiky rozvoje měst a venkova nejsou dostatečně propojeny; zdůrazňuje nutnost skutečné součinnosti těchto dvou politik, která by vyústila ve skutečný rozvojový potenciál a zvýšení atraktivity a konkurenceschopnosti oblastí; vyzývá členské státy a regiony, aby využily nástroje partnerství mezi městem a venkovem s cílem dosáhnout vyváženého územního rozvoje, o který usilují;

21.   vyzývá Komisi, aby dále vyvíjela a pravidelně aktualizovala projekt Urban Audit a současně všem členským státům poskytovala informace o situaci v otázce dělení na městské a venkovské oblasti, aby měly přesný obrázek o situaci a zjistily, co konkrétně si vyžaduje vyvážený rozvoj měst a venkova;

22.   doporučuje, aby Komise a členské státy zřídily evropskou skupinu na vysoké úrovni pro městský rozvoj a aby v politice městského rozvoje na úrovni EU uplatňovaly otevřenou metodu koordinace;

23.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11. (2) Přijaté texty, P6_TA(2008)0069. (3) Úř. věst. C 76 E, 27.3.2008, s. 124. (4) Úř. věst. C 233 E, 28.9.2006, s. 127.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 k provádění nařízení o strukturálních fondech v období 2007–2013: výsledky jednání ohledně vnitrostátních strategií a operačních programů politiky soudržnosti (2008/2183(INI))

P6_TA(2009)0165 A6-0108/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 2 a čl. 3 odst. 2 této smlouvy ,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. května 2008 o výsledcích jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 (KOM(2008)0301),

-   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti(1) (obecné nařízení o EFRR, ESF a Fondu soudržnosti),

-   s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost(2) (strategické obecné zásady pro soudržnost),

-   s ohledem na výsledky jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na období 2007–2013 – přehled základních informací podle členských států,

-   s ohledem na čtvrtou zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273) (čtvrtá zpráva o soudržnosti),

-   s ohledem na návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1083/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení (KOM(2008)0803),

-   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, pokud jde o způsobilost investic do energetické účinnosti a obnovitelné energie v oblasti bydlení (KOM(2008)0838),

-   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1081/2006 o Evropském sociálním fondu s cílem rozšířit druhy nákladů způsobilých pro příspěvek z ESF (KOM(2008)0813),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2008 o řízení a partnerství na vnitrostátní a regionální úrovni a o základně pro projekty v oblasti regionální politiky (3),

-   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0108/2009),

A.   vzhledem k výše uvedenému sdělení, které Komise vydala na základě výsledků jednání se členskými státy o národních strategických referenčních rámcích a operačních programech,

B.   vzhledem k tomu, že článek 158 Smlouvy stanoví, že se Společenství za účelem posilování hospodářské a sociální soudržnosti zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a na snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí,

C.   vzhledem k tomu, že v důsledku dvou posledních rozšíření Evropské unie došlo ve Společenství k podstatnému prohloubení rozdílů mezi regiony, které je třeba v zájmu podpory harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje patřičným způsobem řešit,

D.   vzhledem k tomu, že poslední zprávy o soudržnosti poukazují na tendenci k prohlubování územních rozdílů mezi jednotlivými regiony EU i rozdílů na subregionální úrovni, které jsou provázeny jevy, jako je prostorová segregace, a které vedly ke vzniku určitého typu ghett, a na neustálé zhoršování situace v některých odlehlých a převážně zemědělských oblastech,

E.   vzhledem k tomu, že v říjnu 2006 přijala Rada výše zmíněné strategické obecné zásady pro soudržnost sloužící jako orientační rámec, na jehož základě měly členské státy připravit národní strategické referenční rámce a operační programy na období 2007–2013,

F.   vzhledem k tomu, že v těchto strategických obecných zásadách pro soudržnost byly stanoveny tři priority, jež spočívají ve zvýšení atraktivity Evropy a jejích regionů z hlediska investic a pracovních příležitostí, zlepšení znalostí a inovací v zájmu růstu a vytvoření většího počtu pracovních míst a zlepšení jejich kvality,

G.   vzhledem k tomu, že přenesení těchto priorit do operačních programů by mělo regionům umožnit čelit úkolům spojeným s globalizací, strukturálními a demografickými změnami a změnou klimatu a posílit udržitelný rozvoj,

H.   vzhledem k tomu, že mezi způsoby, jimiž členské státy uplatnily výše uvedené priority ve svých operačních programech, existují výrazné rozdíly, které souvisejí se zařazením konkrétního regionu pod určitý cíl v oblasti regionálního rozvoje, a to pod cíl "Konvergence" nebo "Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost",

I.   vzhledem k tomu, že na základě obecného nařízení o EFRR, ESF a Fondu soudržnosti měly členské státy Unie, které se staly jejími členy před 1. květnem 2004, povinnost vyčlenit na priority týkající se Lisabonské strategie 60 % celkových výdajů v rámci cíle "Konvergence" a 75 % v rámci cíle "Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost", a vzhledem k tomu, že členským státům, které k Unii přistoupily dne 1. května 2004 nebo po tomto datu, bylo doporučeno, aby postupovaly stejně,

J.   vzhledem k tomu, že k úspěšnému provádění politiky soudržnosti je nezbytná udržitelnost, předcházení všem formám diskriminace, řádná správa věcí veřejných a uplatnění zásady partnerství, ale také dostatečné institucionální a správní kapacity,

K.   vzhledem k tomu, že politika soudržnosti musí být natolik důrazná a flexibilní, aby se mohla významně podílet na úsilí, jež Unie vynakládá v boji s důsledky stávající globální hospodářské krize,

1.   bere na vědomí skutečnost, že všechny členské státy vynaložily úsilí, aby do svých operačních programů začlenily tři priority stanovené ve strategických obecných zásadách pro soudržnost, jež odpovídají cílům lisabonské agendy;

2.   konstatuje, že v mnoha členských státech se program pro nové období rozbíhá relativně pomalu, čímž může být ohroženo efektivní využívání financí; pevně však věří, že závazky, jež byly učiněny během procesu vyjednávání o operačních programech a jejich schvalování, budou v zájmu regionů a Unie jako celku dodrženy;

Snižování rozdílů mezi regiony

3.   bere na vědomí rozhodnutí členských států zabývat se specifickými teritoriálními potřebami vyplývajícími z jejich zeměpisné polohy a stupně hospodářského a institucionálního rozvoje, a to vypracováním strategií ke snížení rozdílů v rámci jednoho regionu nebo rozdílů mezi jednotlivými regiony; v této souvislosti připomíná, že členské státy navrhly opatření zaměřená na konkrétní úkoly rozvoje, s nimiž se vyrovnávají regiony se specifickými zeměpisnými faktory, jako jsou regiony horské, ostrovní a nejvzdálenější regiony, vzdálená příhraniční města, regiony zasažené vylidňováním a příhraniční regiony; znovu poukazuje na skutečnost, že zdravý rozvoj v oblasti hospodářství a životního prostředí a snížení regionálních rozdílů jsou i nadále hlavními cíli regionální politiky EU;

4.   lituje, že zásady udržitelnosti, rovných příležitostí pro ženy a muže, nediskriminace a partnerství jsou v mnoha národních strategických referenčních rámcích a operačních programech uplatňovány a dokumentovány jen nedostatečně; kritizuje, že Komise přesto operační programy s takovými nedostatky schválila a netrvala na tom, aby v nich členské státy nebo regiony provedly zlepšení;

5.   klade důraz na minulé zkušenosti, které dokládají, že konvergence mezi zeměmi může zastřít nárůst rozdílů mezi regiony a uvnitř regionů; dále konstatuje, že zmíněné rozdíly na regionální a místní úrovni se projevují v řadě oblastí, jako je zaměstnanost, produktivita, příjmy, úroveň vzdělání a kapacita pro inovace; podtrhuje, že pro překonání těchto problémů je důležitý územní rozměr soudržnosti;

Politika soudržnosti plnící cíle lisabonské agendy

6.   oceňuje, že vnitrostátní orgány se usilovně snaží zajistit, aby na dosažení cílů lisabonské agendy bylo v regionech spadajících pod cíl "Konvergence" v průměru přidělováno 65 % dostupných prostředků a v regionech spadajících pod cíl "Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost" 82 % dostupných prostředků, což je ve skutečnosti více, než bylo původně požadováno;

7.   je přesvědčen, že v této oblasti je třeba vynaložit mnohem více finančních prostředků; domnívá se, že s ohledem na přezkum využívání strukturálních fondů v polovině období musí být k dosažení těchto cílů k dispozici účinnější pokyny EU a je nutno vyčlenit více finančních zdrojů, přičemž zejména by mělo být požadováno, aby alespoň 5 % prostředků ze strukturálních fondů bylo použito na zvýšení energetické účinnosti stávajících budov; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby navázala na závěry zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost ve dnech 9.–10. října 2008 o energetické účinnosti; zdůrazňuje, že energie z obnovitelných zdrojů mají pro regiony EU klíčový význam a představují potenciál rozvoje, a to jak z hlediska vytvoření pracovních příležitostí, tak z hlediska podpory udržitelného místního rozvoje;

8.   vyjadřuje podporu regionům v jejich úsilí dosáhnout lisabonských cílů prostřednictvím úplné a účinné realizace jejich operačních programů; vyzývá rovněž Komisi, aby na tuto realizaci pozorně dohlížela a zajistila tak, že dané cíle budou uvedeny do praxe, a aby Parlament informovala o problémech, s nimiž se setkala;

9.   považuje finanční zdroje vyčleněné na transevropské energetické sítě za nedostatečné vzhledem k tomu, že hrají klíčovou úlohu při dokončování vnitřního trhu s energií;

10.   připomíná důležitou roli, kterou v ekonomické, sociální a územní soudržnosti hrají malé podniky a mikropodniky, a zejména podniky řemeslné výroby, neboť významně přispívají k růstu a k zaměstnanosti; z toho důvodu požaduje uplatňování aktivní politiky, která podpoří všemožnou inovaci těchto podniků, a naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvářela příležitosti pro vzájemnou spolupráci mezi podniky, veřejným sektorem, školami a univerzitami za účelem vytvoření regionálních center inovace v souladu s Lisabonskou strategií;

Reakce na globalizaci a strukturální změny

11.   oceňuje skutečnost, že všechny členské státy věnovaly značnou část svých celkových finančních přídělů na investice v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, na rozvoj znalostní ekonomiky založené na službách, na podporu podnikání a služeb v oblasti podpory podnikání, ale také na poskytování pomoci společnostem a pracovníkům přizpůsobujícím se novým podmínkám; konstatuje, že ve většině regionů Unie, které spadají pod cíl "Konvergence", je i nadále velmi problematické zajistit přístupnost, neboť se potýkají s nedostatkem dopravní infrastruktury;

12.   je přesvědčen, že průmyslová politika musí být podporována prostřednictvím strukturálních fondů tak, aby se zvýšila konkurenceschopnost členských států a Unie; podporuje tudíž prioritní roli politiky soudržnosti při uvolňování podnikatelského potenciálu, a to zejména v případě malých a středních podniků;

Demografické změny a otevřenější pracovní trhy

13.   blahopřeje členským státům k tomu, že se snažily upřednostnit investice zaměřené na zvyšování pracovního zapojení, zajistit rovné příležitosti, a tedy že podpořily opatření financovaná z ESF a programu PROGRESS (2007–2013), jejichž cílem je pomáhat v boji proti diskriminaci a ve zlepšování postavení žen na trhu práce; v programech členských států financovaných z ESF oceňuje opatření, jejichž záměrem je zvyšování dovedností, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení; zdůrazňuje význam a nezbytnost pokračování aktivit na podporu zaměstnanosti navzdory prohlubující se hospodářské krizi, přičemž v každém stadiu uplatňování a hodnocení politiky soudržnosti je nutné mimořádnou pozornost věnovat zvláštním potřebám osob s postižením a starších osob;

14.   vyjadřuje podporu "zásadě partnerství", kterou Komise uplatnila v politice soudržnosti, a vyzývá Komisi, aby do jednání o této politice a jejího provádění zapojila místní a celostátní organizace žen;

Reakce na problémy spojené s udržitelným rozvojem, změnou klimatu a energetikou

15.   domnívá se, že do všech operačních programů by měla být začleněna opatření zaměřená na ochranu životního prostředí, boj proti změně klimatu a podporu energetické účinnosti, a oceňuje skutečnost, že se členské státy zavázaly tyto otázky řešit vyčleněním přibližně jedné třetiny celkových rozpočtových prostředků určených na politiku soudržnosti; domnívá se však, že prostředky přidělené konkrétně na boj proti změně klimatu a podporu energetické účinnosti nejsou k pokrytí skutečných potřeb dostatečné;

16.   domnívá se, že rozvoj pólů konkurenceschopnosti v rámci strukturálních fondů má zásadní význam, protože představují značný potenciál pro vytváření dobře placených pracovních míst a vedou k vyššímu růstu, je však důležitý i pro snížení tlaku velkých aglomerací; v tomto ohledu vítá pokračování programu URBAN a domnívá se, že je třeba oživit městské oblasti a modernizovat stárnoucí městské infrastruktury;

17.   zdůrazňuje, že předpisy týkající se strukturálních fondů stanoví, že členské státy a Komise zajistí podporu rovnosti žen a mužů a začlenění genderového hlediska během jednotlivých fází čerpání pomoci z fondů;

18.   vyzývá členské státy, aby občanům, místním orgánům, nevládním organizacím a organizacím žen poskytly úplné informace o možnostech financování v rámci programového období 2007–2013, zejména pokud jde o informace o konkrétních programech, o způsobilosti ke spolufinancování ze strukturálních fondů, pravidlech pro spolufinancování, pravidlech, jimiž se řídí hrazení nákladů, a také o tom, kde lze najít výzvy k předkládání návrhů;

19.   vyzývá členské státy, aby předešly situaci, kdy by nadměrné administrativní překážky odrazovaly nevládní organizace od podání žádosti o projektové financování, a to zejména ty, které se věnují podpoře žen, jež se ocitly v situacích, které je ekonomicky znevýhodňují, žen z řad přistěhovalců, žen patřících k etnickým menšinám, zdravotně postižených žen, žen vyživujících závislé osoby a žen, které se staly oběťmi násilí nebo mučení;

20.   konstatuje, že mezi způsoby, jakým vyčlenily prostředky na oblast životního prostředí státy EU-15 a státy EU-12, existují podstatné rozdíly, a domnívá se, že by nové členské státy měly věnovat mnohem více prostředků na dosažení cílů Unie v oblasti životního prostředí, klimatu a biologické rozmanitosti, jak jsou stanoveny v acquis Společenství;

21.   zdůrazňuje význam slučování kapacit pro spolupráci a účinné čerpání z dostupných fondů za použití všech dostupných prostředků včetně výměn osvědčených postupů, informačních kampaní, společných akcí, výměn nových technologií a rozvoje partnerství, neboť to přispěje k účinnému provádění probíhajících programů spolupráce a zejména to zvýší schopnost nových členských států z těchto fondů čerpat;

22.   domnívá se, že v době hospodářské krize by členské státy měly těžit z myšlenky dosažení součinnosti mezi ochranou životního prostředí a tvorbou pracovních míst, jak je stanoveno ve strategických obecných zásadách pro soudržnost, a přidělit více prostředků na projekty, které podporují ekologické hospodářství, ekologická pracovní místa a ekologické inovace;

Upevnění víceúrovňové správy a partnerství

23.   domnívá se, že víceúrovňová správa a zásada partnerství jsou klíčovými prvky legitimity operačních programů, jejich transparentnosti a účinnosti ve fázi plánování a zejména během jejich uskutečňování; vítá proto úsilí všech členských států, jež bylo v souladu s konkrétními institucionálními rámci a tradicemi jednotlivých států vynaloženo k posílení zásady partnerství v jejich programech na stávající období v souladu s článkem 11 obecného nařízení o EFRR, ESF a Fondu soudržnosti; doporučuje zejména novým členským státům, které nemají mnoho zkušeností s budováním účinných partnerství, aby zásadu partnerství a transparentnosti při uskutečňování operačních programů neustále posilovaly;

24.   vyzývá členské státy, aby se vyvarovaly nepřiměřených prodlev při hrazení nákladů za dokončené projekty, a upozorňuje na to, že platební neschopnost způsobená takovým postupem často příjemcům, jimiž jsou hlavně místní orgány a neziskové organizace, brání vykonávat další činnost, jež je vlastní oblasti, jíž se věnují;

25.   připomíná, že zpoždění při provádění strukturální politiky jsou mimo jiné způsobena značnou nepružností postupů, a proto je třeba tyto postupy zefektivnit a jasně rozdělit odpovědnosti mezi EU, členské státy a regionální a místní orgány;

26.   vybízí členské státy, aby s regionálními a místními orgány úzce spolupracovaly již v průběhu fáze plánování národního strategického referenčního rámce, aby zajistily optimální provádění vnitrostátních strategií a zcela naplňovaly ideály víceúrovňového řízení;

27.   zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat spolupráci mezi soukromým a veřejným sektorem formou veřejně-soukromých partnerství, aby bylo možné realizovat množství klíčových projektů, které zvýší efektivitu investic;

28.   konstatuje, že je zapotřebí hodnocení koordinace a komplementarity programů strukturálních fondů a programů pro rozvoj venkovských oblastí; poukazuje na to, že zkušenosti z praxe svědčí o tom, že součinností mezi oběma programy se dostatečně nevyužívá;

Budování institucionálních kapacit

29.   oceňuje zvýšené povědomí o významu, jaký má pro účinné uplatňování veřejných politik a spravování fondů EU posilování institucionálních a správních kapacit; vyzývá k tomu, aby ve všech regionech spadajících pod cíl "Konvergence" bylo vynaloženo značné úsilí na posílení institucionálních kapacit a na zvýšení profesionality veřejných orgánů;

30.   zdůrazňuje potřebu zaměřit se také na politiku soudržnosti ve venkovských oblastech vzhledem k tomu, že územní soudržnost může být dosažena pouze rozvojem rovnováhy mezi městem a venkovem;

Uplatňování zkušeností z úspěšných politik, zlepšování vědomostí a šíření osvědčených postupů

31.   oceňuje zejména skutečnost, že nové členské státy do svých operačních programů na období 2007–2013 začlenily výsledky iniciativ Společenství URBAN a EQUAL; schvaluje úsilí členských států o uplatňování integrovaných plánů pro udržitelný městský rozvoj, neboť ve městech sídlí průmyslová odvětví, na nichž závisí hospodářský růst a tvorba pracovních míst; dále se domnívá, že je třeba plně využít potenciálu programů evropské územní spolupráce, a taktéž nástrojů Jessica, Jaspers, Jeremie a Jasmine, aby se urychlil rozvoj a dosáhlo se vyššího růstu;

32.   vyzývá členské státy, aby u všech projektů v rámci strukturálních fondů vzaly v úvahu dopad na ženy a genderový rozměr;

Závěry

33.   domnívá se, že pokud jde o způsob, jakým se členské státy při přípravě svých národních strategických referenčních rámců a operačních programů rozhodly uplatnit rámec obsažený ve strategických obecných zásadách pro soudržnost, nelze vyvodit žádné hodnotící závěry; oceňuje, že všechny členské státy vynaložily ve všech fázích značné úsilí na to, aby v rámci svých specifických potřeb a omezení splnily priority politiky soudržnosti;

34.   domnívá se, že transparentnost při přidělování finančních prostředků a zjednodušení administrativy, jež by možným příjemcům finančních prostředků ze strukturálních fondů usnadnila přístup k informacím, jsou klíčovým předpokladem pro dosažení všeobecných cílů politiky soudržnosti;

35.   vyzývá členské státy k posílení opatření, která zavádějí proto, aby při provádění politiky soudržnosti byl uplatňován plně funkční integrovaný přístup, čímž se zajistí, že budou řádně zohledněny veškeré aspekty jednotlivých operačních programů;

36.   podporuje Komisi v jejím úsilí zajistit, aby členské státy používaly účinné kontrolní systémy, a tudíž byly schopny provádět řádnou finanční správu výdajů Společenství;

37.   konstatuje, že stávající globální hospodářská krize navodila ve všech členských státech novou situaci, která si vyžádá přehodnocení a případné změny investičních priorit; vítá výše uvedené návrhy Komise, kterými se mění nařízení tak, aby odpovídala potřebám Unie za těchto výjimečných okolností, a znovu opakuje svoje stanovisko, že politika soudržnosti je pro hospodářskou obnovu na celém území Unie zásadní; odmítá proto jakékoli snahy o opětovné přesunutí této politiky na vnitrostátní úroveň;

o
o   o

38.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25. (2) Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11. (3) Přijaté texty, P6_TA(2008)0492.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 obsahující doporučení Komisi o Evropské iniciativě pro rozvoj mikroúvěru na podporu růstu a zaměstnanosti (2008/2122(INI))

P6_TA(2009)0166 A6-0041/2009

Evropský parlament,

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. prosince 2007 o evropské iniciativě pro rozvoj mikroúvěru na podporu růstu a zaměstnanosti (KOM(2007)0708),

-   s ohledem na své usnesení ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb (2005–2010) – bílá kniha(1), a zejména na bod 35 tohoto usnesení,

-   s ohledem na doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici velmi malých, malých a středních podniků(2),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2005 nazvané "Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství" (KOM(2005)0330),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. července 2005 nazvané "Politika soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti: Strategické obecné zásady Společenství, 2007–2013" (KOM(2005)0299),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2007 nazvané "Členské státy a regiony provádějí Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost prostřednictvím politiky soudržnosti EU na období 2007–2013" (KOM(2007)0798),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2007 nazvané "Návrh lisabonského programu Společenství 2008–2010" (KOM(2007)0804),

-   s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013)(3),

-   s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. června 2008 nazvané "Zelenou malým a středním podnikům - Small Business Act pro Evropu" (KOM(2008)0394),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění)(4) a na návrh Komise ze dne 1. října 2008 týkající se směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o banky přidružené k ústředním institucím, některé položky kapitálu, velkou angažovanost, režimy dohledu a krizové řízení (KOM(2008)0602),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu(5),

-   s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis(6),

-   s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů(7),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb(8),

-   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby(9),

-   s ohledem na své prohlášení ze dne 8. května 2008 o mikroúvěrech(10),

-   s ohledem na čl. 192 odst. 2 Smlouvy o ES,

-   s ohledem na články 39 a 45 jednacího řádu,

-   s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Rozpočtového výboru, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0041/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Komise definuje v současné době mikroúvěr jako úvěr v hodnotě maximálně 25 000 EUR a že podle doporučení 2003/361/ES je mikropodnikem každý podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat nebo roční bilanční suma nepřesahuje 2 000 000 EUR; vzhledem k tomu, že tyto definice se zřejmě nehodí pro všechny vnitrostátní trhy a neumožňují jednoznačně rozlišit mezi mikroúvěry a mikropůjčkami pro mikropodniky, a mezi mikroúvěry pro osoby, které nemají přístup k bankovním úvěrům, a mikroúvěry pro mikropodniky, které jsou bankami běžně akceptovány,

B.   vzhledem k tomu, že jako hlavní překážka v podnikání se často uvádí ztížený přístup k vhodným formám financování a že v Evropské unii existuje významná potenciální poptávka po mikroúvěrech, která není v současné době uspokojena,

C.   vzhledem k tomu, že Komise se dále nezabývala požadavkem Parlamentu, který formuloval ve svém usnesení ze dne 11. července 2007, aby byl vypracován akční plán mikrofinancování, aby byla různá politická opatření vzájemně koordinována a aby byly co nejlépe využity osvědčené postupy v rámci Unie a ve třetích zemích,

D.   vzhledem k tomu, že Parlament schválil v roce 2008, již druhý rok po sobě, finanční prostředky na pilotní projekt "Podpora prostředí příznivějšího pro mikroúvěry v Evropě", a vzhledem k tomu, že by bylo užitečné, kdyby tyto prostředky – přestože se o nich výše zmíněné sdělení Komise ze dne 20. prosince 2007 nezmiňuje – byly vyčleněny na vytvoření vlastních fondů sloužících jako startovní kapitál,

E.   vzhledem k tomu, že mikroúvěry se od obyčejných úvěrů, tedy i od úvěrů poskytovaných malým a středním podnikům, v několika ohledech liší a že podniky žádající o běžný úvěr se zpravidla obracejí na nejrůznější typy finančních institucí; vzhledem k tomu, že bychom neměli zapomínat na to, že hlavním cílem je začlenění všech občanů do formálního finančního systému,

F.   vzhledem k tomu, že mikroúvěr je spojen s vyššími provozními náklady, protože má malý rozsah, není (dostatečně) zajištěn a má vysoké náklady na zpracování,

G.   vzhledem k tomu, že se oblast poskytování mikroúvěrů vyznačuje zcela novými a subjektivními prvky, jako jsou požadavky na alternativní či nulové zajištění a netradiční posouzení úvěrové bonity, a že tyto úvěry jsou často poskytovány nikoli jen za účelem vytváření zisku, ale také v zájmu prohloubení soudržnosti prostřednictvím (opětovného) začlenění znevýhodněných osob do společnosti,

H.   vzhledem k tomu, že mikroúvěry mají ze své podstaty malý rozsah, avšak jejich účinek se zesiluje díky možnosti "recyklace" (poskytnutí dalšího takového úvěru po jeho splacení) vzhledem k obecně krátké době splatnosti, aniž by se opomíjel cíl opětovného začlenění příjemců do tradičního bankovního systému,

I.   vzhledem k tomu, že poskytovat mikroúvěry nebo usnadňovat přístup k finančním prostředkům může celá škála subjektů, jako jsou například poskytovatelé neformálních finančních služeb (autorizované půjčky P2P), organizace vlastněné jejich členy (například úvěrová družstva), nevládní organizace, vzájemné družstevní záložny, finanční instituce pro rozvoj místních komunit, záruční banky a fondy a spořitelny a vzájemné a obchodní banky, a vzhledem k tomu, že spolupráce mezi těmito různými subjekty může být přínosná,

J.   vzhledem k tomu, že je nutné uznat, že poskytovatelé finančních služeb působící v Unii, například úvěrová družstva, která jako nebankovní finanční instituce využívají vklady svých členů k mikropůjčkám, mají jedinečnou strukturu, kvůli níž by neměli být a priori vyloučeni z příslušných programů mikroúvěrového financování,

K.   vzhledem k tomu, že v důsledku současné finanční krize a jejích dopadů na celou ekonomiku se projevily nevýhody složitých finančních produktů a ukázalo se, že se musíme zabývat způsoby zvyšování efektivity a mít k dispozici různé cesty pro poskytování finančních prostředků v situaci, kdy podniky mají v důsledku nedostatku likvidity omezený přístup ke kapitálu, zejména v hospodářsky a sociálně znevýhodněných regionech, a že je zároveň nutno vyzdvihnout význam institucí, které se ve své činnosti zaměřují na místní rozvoj a které mají pevné místní vazby a nabízejí bankovní služby všem hospodářským subjektům bez rozdílu,

L.   vzhledem k nutnosti podporovat podnikání,

M.   vzhledem k tomu, že je třeba usilovat o snížení regulační zátěže mikropodniků na úplné minimum a že se Komise žádá, aby činila odpovídající kroky,

N.   vzhledem k tomu, že stanovení horní hranice úrokových sazeb může odrazovat věřitele od poskytování mikroúvěrů, pokud by jim tato omezení znemožňovala pokrýt náklady spojené s poskytnutím úvěru,

O.   vzhledem k tomu, že podpora mikroúvěrů by měla v přehodnocené Lisabonské strategii zaujímat význačné postavení,

P.   vzhledem k tomu, že osoby, které si v rámci politiky soudržnosti EU přejí získat finanční prostředky na zřízení malých rodinných firem, mají v nemalém počtu případů potíže se zajištěním požadovaného spolufinancování,

Q.   vzhledem k tomu, že v centru evropské iniciativy týkající se mikroúvěrů by měly být znevýhodněné osoby, jako například (dlouhodobě) nezaměstnaní, osoby závislé na sociálních dávkách, přistěhovalci, etnické menšiny, například Romové, lidé zapojení do neformální ekonomiky nebo žijící ve znevýhodněných venkovských oblastech a konečně ženy, které chtějí založit mikropodnik,

R.   vzhledem k tomu, že i přes nutnost co největšího zapojení soukromého sektoru je nezbytné, aby se v oblasti poskytování mikroúvěrů angažoval i veřejný sektor,

S.   vzhledem k tomu, že existuje několik iniciativ EU, které obsahují prvky podpory mikroúvěrů, a že by bylo prospěšné, kdyby byl přístup systematičtější a cílenější díky kombinaci těchto iniciativ v jednotném systému,

T.   vzhledem k tomu, že je velmi důležité, aby zakladatelé mikropodniků měli přístup k podpoře podnikání (školení a zaučování či budování kapacit), a že subjekty, kterým je poskytován mikroúvěr, by měly povinně projít školením; vzhledem k tomu, že významnou součástí politiky všech institucí poskytujících mikroúvěr by mělo být vzdělávání zákazníků ve finanční oblasti a zvyšování odpovědnosti při vypůjčování peněz,

U.   vzhledem k tomu, že potenciální příjemci mikroúvěrů by měli mít k dispozici odpovídající právní poradenství v souvislosti například s uzavíráním smlouvy o úvěru, zakládáním podniků, vymáháním dluhů, nabýváním a využíváním práv duševního a průmyslového vlastnictví, zejména pokud daný mikropodnik zamýšlí nebo má potenciál vyvíjet podnikatelskou činnost v jiných členských státech,

V.   vzhledem k tomu, že by poskytování mikroúvěrů bylo snazší, pokud by byl zajištěn přístup k údajům o předchozích úvěrech případných zájemců o mikroúvěr,

W.   vzhledem k tomu, že je třeba podporovat hledání a výměnu osvědčených postupů v oblasti mikroúvěrů, například pokud jde o nové metody jejich poskytování a zajištění, o snižování rizika mikroúvěrů a o to, v jakém měřítku a v případě jakých skupin tyto metody v kontextu EU fungují,

X.   vzhledem k tomu, že aby bylo možné zabránit protiprávnímu jednání, je nutné se zabývat úlohou zprostředkovatelů a zvážit alternativní způsoby, jak zjišťovat jejich důvěryhodnost pro vypůjčovatele (například prostřednictvím svépomocných skupin),

Y.   vzhledem k tomu, že je třeba vytvořit rámec EU pro nebankovní mikrofinanční instituce a že by Komise měla vyvinout mechanismus na podporu mikroúvěrů, který mezi těmito poskytovateli mikroúvěrů zůstane neutrální,

Z.   vzhledem k tomu, že lidé, kteří nemají stálé bydliště ani osobní dokumenty, by neměli být na základě právních předpisů proti praní špinavých peněz a financování terorismu zbaveni možnosti získat mikroúvěr,

AA.   vzhledem k tomu, že je potřeba upravit předpisy Společenství týkající se hospodářské soutěže s cílem omezit překážky poskytování mikroúvěrů,

AB.   vzhledem k tomu, že pravidla Společenství týkající se zadávání veřejných zakázek by měla pomáhat subjektům, kterým je poskytován mikroúvěr,

1.   žádá Komisi, aby na základě článku 44, čl. 47 odst. 2 nebo článku 95 Smlouvy o ES předložila Parlamentu legislativní návrh či návrhy týkající se záležitostí, o nichž pojednávají podrobná doporučení uvedená níže;

2.   potvrzuje, že doporučení jsou v souladu se zásadou subsidiarity a základními právy občanů;

3.   domnívá se, že případné finanční dopady požadovaného návrhu nebo návrhů by měly být hrazeny z rozpočtových prostředků EU;

4.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a k němu přiložená podrobná doporučení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

PŘÍLOHA

PŘÍLOHA K USNESENÍ: PODROBNÁ DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1.  Doporučení 1: zvyšování povědomí o mikroúvěru

Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který je třeba přijmout, by měl upravovat tyto oblasti:

a)  Komise by měla zajistit, aby byl koncept mikroúvěru začleněn do příslušných statistik a právních předpisů týkajících se finančních institucí. Statistiky týkající se mikroúvěru by měly přihlížet k HDP na osobu v členských státech a rozlišovat mezi osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) či rodinnými podniky a podniky s jinými zaměstnanci, než jsou rodinní příslušníci, aby bylo možné zajistit pozitivní diskriminaci ve prospěch OSVČ a rodinných podniků.

b)  Komise by měla vyzvat členské státy, aby standardizovaly statistické vyhodnocení mikroúvěrů, včetně sběru a analýzy údajů rozdělených podle pohlaví, věku a etnického původu.

c)  Komise by měla vypracovat komunikační strategii s cílem propagovat práci formou OSVČ jako alternativu zaměstnaneckého poměru, a zejména jako způsob, jak se vyhnout nezaměstnanosti v případě znevýhodněných cílových skupin.

d)  Komise by měla vyzvat členské státy, aby uplatňovaly daňové pobídky podporující zapojení soukromého sektoru do poskytování mikroúvěrů.

e)  Komise by měla vybídnout členské státy, aby omezily používání horní hranice úrokových sazeb v případě spotřebitelských úvěrů; členské státy by však měly být schopny uplatňovat mechanismus, díky němuž mohou být vyloučeny mimořádně vysoké úrokové sazby.

f)  Komise by měla analyzovat – vzhledem k poslední krizi na trhu s rizikovými hypotékami – výhody a nevýhody přímých mikroúvěrových formátů v porovnání se sekuritizovanými úvěrovými nástroji.

g)  Komise by měla členským státům uložit, aby v rámci výroční zprávy o svých programech reforem v souvislosti s integrovanými hlavními směry pro růst a zaměstnanost, které jsou součástí přehodnocené Lisabonské strategie, provedly specifickou analýzu své činnosti a výsledků v oblasti mikroúvěrů a aby předložily příslušnou zprávu. Komise by se měla otázkou mikroúvěru explicitně zabývat ve výroční zprávě o pokroku.

2.  Doporučení 2: financování ze strany EU

Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který je třeba přijmout, by měl upravovat tyto oblasti:

a)  Komise by měla podmínit (spolu)financování následujících projektů jejich zaměřením na podporu dostupnosti mikroúvěrů pro všechny osoby a mikropodniky nemající přímý přístup k úvěru, jak je definují členské státy v rámci své jurisdikce (například romská komunita, přistěhovalci, lidé žijící ve znevýhodněných venkovských oblastech, osoby s nejistým zaměstnáním a ženy):

b)  Aby nedocházelo k duplicitní práci, měla by Komise:

3.  Doporučení 3: harmonizovaný rámec EU pro bankovní a nebankovní mikrofinanční instituce

Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který je třeba přijmout, by měl upravovat tyto oblasti:

4.  Doporučení 4: směrnice 2005/60/ES

Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který je třeba přijmout, by měl upravovat tyto oblasti:

Komise by při přehodnocování směrnice 2005/60/ES měla zajistit, aby ustanovení této směrnice nebyla pro osoby bez trvalé adresy a osobních dokumentů překážkou, která by jim bránila získat mikroúvěr, a to tím, že povolí zvláštní výjimku z ustanovení týkajících se prověřování zákazníků.

5.  Doporučení 5: pravidla Společenství upravující hospodářskou soutěž

Evropský parlament se domnívá, že legislativní akt, který je třeba přijmout, by měl upravovat tyto oblasti:

a)  Komise by při přehodnocování pravidel týkající se podpory de minimis měla zajistit:

b)  Komise by měla stanovit, že úloha poskytovatelů mikroúvěrů a případně veřejná podpora, kterou tyto instituce dostávají, musí být v souladu s předpisy Společenství v oblasti hospodářské soutěže.

c)  Komise by měla zavést pravidla, která by v rámci zadávání veřejných zakázek umožnila preferenční zacházení se zbožím a službami poskytovanými osobami, jimž by poskytnut mikroúvěr.

(1) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 392. (2) Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36. (3) Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 15. (4) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1. (5) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15. (6) Úř. věst. L 379, 28.12.2006, s. 5. (7) Úř. věst. L 337, 21.12.2007, s. 35. (8) Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 1. (9) Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114. (10) Přijaté texty, P6_TA(2008)0199.