Evropský parlament,

–   s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 6. března 2008,

–   s ohledem na Lisabonskou smlouvu pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsanou dne 13. prosince 2007,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 20. února 2008 o Lisabonské smlouvě(1),

–   s ohledem na závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 11. a 12. prosince 2008,

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanovisko Výboru pro rozvoj (A6-0142/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva upevňuje institucionální rovnováhu Unie, neboť posiluje klíčové funkce každého z politických orgánů, čímž dochází k posílení jejich příslušných rolí v institucionálním rámci, v němž je pro úspěch integračního procesu Unie ústředním prvkem spolupráce mezi orgány,

B.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva mění posílením a přizpůsobením bývalou "metodu Společenství" na "metodu Unie", ve které v podstatě:

C.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva rozšiřuje užití tohoto specifického rozhodovacího postupu Unie i na nové oblasti svých legislativních a rozpočtových činností,

D.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva stanoví, že Evropská rada může jednomyslným rozhodnutím a se souhlasem Evropského parlamentu rozšířit hlasování kvalifikovanou většinou a řádný legislativní postup, čímž se posílí "metoda Unie",

E.   vzhledem k tomu, že přestože je cílem Lisabonské smlouvy zjednodušit a posílit soudržnost předsednictví Evropské rady a Rady, je pravděpodobné, že souběžná existence odděleného předsednictví Evropské rady a Rady pro zahraniční věci (a Euroskupiny), společně s pokračujícím systémem rotujícího předsednictví ostatních složení Rady, funkčnost Unie přinejmenším zpočátku zkomplikuje,

F.   vzhledem k tomu, že v souladu se zásadou rovnosti žen a mužů má být rovné zastoupení žen a mužů ve veřejném životě zajištěno i v rámci postupu jmenování do nejvýznamnějších politických funkcí Evropské unie,

G.   vzhledem k tomu, že nový postup volby předsedy Komise vyžaduje zohlednění výsledků voleb a náležité konzultace mezi zástupci Evropské rady a Evropského parlamentu ještě před tím, než Evropská rada navrhne svého kandidáta,

H.   vzhledem k tomu, že organizace spolupráce mezi jednotlivými orgány v rámci rozhodovacího procesu bude klíčem k úspěchu činnosti Unie,

I.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva uznává rostoucí význam, jež má strategické víceleté a operační roční plánování pro zajištění bezproblémových vztahů mezi jednotlivými orgány a pro účinné uplatňování rozhodovacích postupů, a zdůrazňuje úlohu Komise jako iniciátora hlavních činností plánování,

J.   vzhledem k tomu, že stávající sedmileté finanční plánování znamená, že čas od času dojde k tomu, že Evropský parlament a Komise nebudou během celého mandátu přijímat žádná zásadní politická finanční rozhodnutí, neboť budou "spoutány" rámcem, který přijali jejich předchůdci a který bude trvat až do konce jejich mandátu, což by však bylo možné vyřešit využitím možnosti, kterou nabízí Lisabonská smlouva, tedy zavedením pětiletého finančního plánování, které by mohlo odpovídat mandátu Parlamentu a Komise,

K.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavádí nový, komplexní přístup k vnější činnosti Unie, i když se specifickými mechanismy pro rozhodování v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), a vytváří zdvojenou funkci místopředsedy Komise / vysokého představitele, který se opírá o speciální vnější službu a který je klíčovým prvkem účinnosti tohoto nového, integrovaného přístupu,

L.   vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva zavádí nový systém zastupování Unie navenek, které je v podstatě, na různých úrovních, svěřeno předsedovi Evropské rady, předsedovi Komise a místopředsedovi Komise (vysokému představiteli), což si žádá pečlivé vyjadřování a úzkou koordinaci mezi jednotlivými stranami pověřenými tímto zastupováním, aby se předešlo škodlivým sporům o příslušnost a zbytečnému zdvojování,

M.   vzhledem k tomu, že se Evropská rada na svém zasedání konaném ve dnech 11. a 12. prosince 2008 dohodla na tom, že vstoupí-li Lisabonská smlouva v platnost do konce roku, podnikne nezbytné právní kroky k tomu, aby zůstala zachována stávající podoba složení Komise, tj. jeden člen z každého členského státu,

Obecné posouzení

1.   vítá institucionální inovace obsažené v Lisabonské smlouvě, které vytvářejí podmínky pro obnovení a posílení institucionální rovnováhy v Unii, což umožní jejím orgánům fungovat účinněji, otevřeněji a demokratičtěji a také to, aby Unie dosahovala lepších výsledků, které od ní její občané očekávají, a aby naplňovala svou úlohu globálního činitele na mezinárodním poli;

2.   zdůrazňuje, že se posilují základní funkce každého z orgánů, což jim umožňuje, aby účinněji rozvíjely svou úlohu, nicméně upozorňuje na to, že nový institucionální rámec vyžaduje, aby každý orgán plnil své úkoly za stálé spolupráce s ostatními orgány, má-li být dosaženo pozitivních výsledků Unie jako celku;

Posílení "metody Unie" v oblasti rozhodování jako základ rovnováhy mezi orgány

3.   vítá skutečnost, že základní prvky "metody Společenství", tedy právo Komise předkládat návrhy a společné rozhodování Evropského parlamentu a Rady, byly Lisabonskou smlouvou zachovány a posíleny, a to následovně:

4.   vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva stanoví, že Evropská rada může jednomyslně, a se souhlasem Evropského parlamentu, pokud se parlament některého z členských států nepostaví proti, rozšířit rozhodování kvalifikovanou většinou a řádný legislativní postup na oblasti, v nichž dosud nejsou uplatňovány;

5.   zdůrazňuje, že celkově tyto "překlenovací" doložky odhalují skutečnou tendenci k co nejširšímu používání "metody Unie", a vyzývá proto Evropskou radu, aby těchto možností upravených Smlouvou maximálně využívala;

6.   zastává názor, že plné využití všech institucionálních a procesních inovací, které Lisabonská smlouva zavádí, vyžaduje trvalou úzkou spolupráci mezi orgány, jež jsou různých postupů účastny, při které plně využijí všech výhod nových mechanismů stanovených ve Smlouvě, zejména interinstitucionálních dohod;

Evropský parlament

7.   velmi vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva plně uznává, že Evropský parlament je jednou ze dvou složek legislativního a rozpočtového orgánu Unie, přičemž je uznána i role Parlamentu při přijímání mnoha politických rozhodnutí, která mají význam pro život Unie, a dochází k posílení jeho funkcí v oblasti politické kontroly, a dokonce i k jejich rozšíření, třebaže v menší míře, i na oblast SZBP;

8.   zdůrazňuje, že toto uznání úlohy Evropského parlamentu si žádá plnou spolupráci ostatních orgánů, zejména pokud jde o včasné poskytování dokumentů, které Parlament potřebuje k plnění svých funkcí, a to v míře rovnocenné s Radou, a stejný přístup Parlamentu do příslušných pracovních skupin a na příslušné schůze v jiných orgánech a jeho stejnou účast v těchto skupinách a na těchto schůzích, jako mají ostatní účastníci rozhodovacího procesu; vyzývá všechny tři orgány, aby zvážily uzavření interinstitucionálních dohod, které by stanovily osvědčené postupy pro tyto oblasti, aby se tak vzájemná spolupráce těchto orgánů optimalizovala;

9.   zastává názor, že Evropský parlament musí sám provést nezbytné vnitřní reformy, aby přizpůsobil své struktury, svá jednání a pracovní metody novým pravomocím a posíleným požadavkům v oblasti plánování a spolupráce mezi jednotlivými orgány, které vyplývají z Lisabonské smlouvy(2); se zájmem očekává závěry pracovní skupiny pro parlamentní reformu a připomíná, že příslušný parlamentní výbor připravil reformu jednacího řádu, aby jej přizpůsobil Lisabonské smlouvě(3);

10.   vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva poskytuje také Evropskému parlamentu právo předkládat návrhy v souvislosti s revizí Smluv, uznává, že Parlament má právo účastnit se Konventu, a že je zapotřebí jeho souhlasu v případě, že se Evropská rada domnívá, že ke svolání Konventu není důvod; domnívá se, že toto uznání dává důvod k tomu, aby bylo uznáno právo Evropského parlamentu na plnou účast na mezivládní konferenci za podobných podmínek, jaké má Komise; domnívá se, že na základě zkušeností ze dvou předchozích mezivládních konferencí by zásady organizace mezivládních konferencí, zejména pokud jde o účast Evropského parlamentu a otázky transparentnosti, mohla v budoucnu vymezovat interinstitucionální dohoda;

11.   bere na vědomí přechodná ujednání týkající se složení Evropského parlamentu; domnívá se, že provádění takových ujednání bude vyžadovat úpravu primárního práva; vyzývá členské státy, aby na vnitrostátní úrovni podnikly veškeré nezbytné právní kroky, které umožní zvolení 18 doplňujících poslanců Evropského parlamentu v předstihu v červnu 2009, aby mohli od data vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zasedat v Parlamentu jako pozorovatelé; připomíná však, že tito doplňující poslanci se ujmou svých pravomocí v plném rozsahu až ke stanovenému datu a poté, co budou dokončeny všechny postupy ratifikace změny primárního práva; připomíná Radě, že Parlament na základě Lisabonské smlouvy (čl. 14 odst. 2 Smlouvy o EU) získává významná práva v oblasti předkládání návrhů a vydávání souhlasu, pokud jde o složení Parlamentu, která zamýšlí beze zbytku uplatňovat;

Úloha Evropské rady

12.   domnívá se, že oficiální uznání Evropské rady jako odděleného autonomního orgánu, jehož specifické kompetence jsou jednoznačně definovány ve Smlouvách, vyžaduje, aby se role Evropské rady nově zaměřila na základní úkol, kterým je poskytování nezbytných politických podnětů a definování obecných směrů a cílů činnosti Unie;

13.   vítá také ustanovení Lisabonské smlouvy, pokud jde o vymezení zásadní úlohy Evropské rady v souvislosti s revizemi Smluv a jistými rozhodnutími, jež mají klíčový význam pro politický život Unie, v záležitostech, jako je jmenování do nejvyšších politických funkcí, řešení politicky zablokovaných věcí v různých rozhodovacích procesech a využití mechanismů flexibility, které jsou schvalovány Evropskou radou či za její účasti;

14.   domnívá se rovněž, že jelikož je nyní Evropská rada začleněna do institucionální struktury EU je třeba jednoznačněji a konkrétněji definovat její povinnosti, včetně možné soudní kontroly její činnosti, zejména s ohledem na článek 265 Smlouvy o fungování EU;

15.   zdůrazňuje specifickou vedoucí úlohu, kterou má Evropská rada hrát v oblasti vnější činnosti, zejména pokud jde o SZBP, v níž má zásadní význam určování strategických zájmů, stanovování cílů a definice obecných směrů této politiky; zdůrazňuje v tomto ohledu potřebu úzkého zapojení Rady, předsedy Komise a místopředsedy Komise (vysokého představitele) do přípravy činnosti Evropské rady v této oblasti;

16.   zastává názor, že nutnost zlepšit interinstitucionální spolupráci mezi Evropským parlamentem a Evropskou radou dává důvod k tomu, aby byly optimalizovány podmínky, za nichž se předseda Evropského parlamentu účastní jednání Evropské rady, čímž by se mohla případně zabývat politická dohoda o vztazích mezi těmito dvěma orgány; domnívá se, že by bylo účelné, kdyby Evropská rada tyto podmínky formálně upravila ve svém vnitřním jednacím řádu;

Stálé předsednictví Evropské rady

17.   vítá vytvoření stálého dlouhodobého předsednictví Evropské rady, které přispěje k zajištění větší kontinuity, efektivity a soudržnosti práce tohoto orgánu, a tudíž i činnosti Unie; zdůrazňuje, že by ke jmenování předsedy Evropské rady mělo dojít co nejdříve po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, aby zůstala zachována vazba mezi volebním obdobím nově zvoleného Parlamentu a obdobím mandátu nové Komise;

18.   zdůrazňuje zásadní roli, kterou bude hrát předseda Evropské rady v institucionálním životě Unie, a to nikoliv jako prezident Evropské unie, kterým ani nebude, ale jako předseda Evropské rady, který je odpovědný za pokrok v její práci a za zajištění přípravy a kontinuity její činnosti, přičemž napomáhá dosažení konsensu mezi jejími členy, podává zprávy Evropskému parlamentu a zastupuje, na své úrovni a aniž jsou dotčeny funkce místopředsedy Komise (vysokého představitele), Unii navenek v souvislosti se SZBP;

19.   připomíná, že přípravu zasedání Evropské rady a kontinuitu její práce zajišťuje předseda Evropské rady ve spolupráci s předsedou Komise a v návaznosti na činnost Rady pro všeobecné záležitosti, což si žádá vzájemný kontakt a úzkou spolupráci mezi předsedou Evropské rady a předsednictvím Rady pro všeobecné záležitosti;

20.   domnívá se v této souvislosti, že je naprosto nezbytné, aby existoval vyvážený vztah a spolupráce mezi předsedou Evropské rady a předsedou Komise, rotujícím předsednictvím a, pokud jde o vnější zastupování Unie v oblasti SZBP, místopředsedou Komise (vysokým představitelem);

21.   připomíná, že ačkoli Lisabonská smlouva stanoví, že Evropské radě má poskytovat součinnost generální sekretariát Rady, vlastní výdaje Evropské rady musí být stanoveny ve zvláštní části rozpočtu a musí zahrnovat zvláštní položky pro předsedu Evropské rady, který bude potřebovat svůj vlastní aparát, jenž by měl být vytvořen za rozumných podmínek;

Rada

22.   vítá kroky provedené v Lisabonské smlouvě směrem k tomu, aby byla Rada považována za druhou složku legislativního a rozpočtového orgánu Unie, která sdílí, i když v některých oblastech s jistou převahou, podstatnou část rozhodování s Evropským parlamentem, a to v rámci institucionálního systému, který se postupně vyvinul na základě dvoukomorové parlamentní logiky;

23.   zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou Lisabonská smlouva svěřila Radě pro všeobecné záležitosti, a tudíž jejímu předsedovi, pokud jde o zajištění soudržnosti a kontinuity činnosti Rady v různém složení a přípravu a kontinuitu činnosti Evropské rady (ve spolupráci s  předsedou Evropské rady a předsedou Komise);

24.   zdůrazňuje, že zvláštní role Rady při přípravě, definování a provádění SZBP si žádá užší koordinaci mezi předsedou Rady pro všeobecné záležitosti a místopředsedou Komise (vysokým představitelem) jako předsedou Rady pro zahraniční věci a mezi nimi a předsedou Evropské rady;

25.   vyjadřuje přesvědčení, že rozdělení rolí Rady pro všeobecné záležitosti a Rady pro zahraniční věci, které stanoví Lisabonská smlouva, si žádá rozdílné obsazení v těchto dvou složeních Rady, zejména proto, že širší pojetí vnějších vztahů Unie, jak je stanoveno ve Smlouvách ve znění Lisabonské smlouvy, velmi ztíží možnost kumulace mandátů v obou složeních Rady; domnívá se proto, že je žádoucí, aby se ministři zahraničních věcí soustředili zejména na činnosti Rady pro zahraniční věci;

26.   v této souvislosti se domnívá, že může být nezbytné, aby předsedové vlád / hlavy členských států ujímajících se předsednictví Rady předsedali Radě pro obecné záležitosti osobně a zajistili její náležité fungování, neboť se jedná o orgán, který je odpovědný za koordinaci různých složení Rady a rozhoduje o prioritách a řešeních sporů, které jsou nyní až příliš pohotově přednášeny před Evropskou radu;

27.   uznává, že kvůli novému systému předsednictví se mohou vyskytnout velké obtíže v souvislosti s koordinací různých složení Rady, a zdůrazňuje význam, který mají pro předcházení tomuto riziku "nové" stálé trojky (skupiny tří předsednictví) tvořené na dobu 18 měsíců, jež se budou dělit o předsednictví různých složení Rady (mimo Rady pro zahraniční věci a Euroskupiny) a výboru COREPER, s cílem zajistit soudržnost, konsistenci a kontinuitu činnosti Rady jako celku a spolupráci mezi jednotlivými orgány potřebnou pro bezproblémové fungování legislativních a rozpočtových procesů při společném rozhodování s Evropským parlamentem;

28.   domnívá se, že je nezbytné, aby po celou dobu svého společného mandátu trojky intenzivně spolupracovaly; zdůrazňuje význam, který má pro fungování Unie společný operační program každé z osmnáctiměsíčních trojek, o čemž se podrobněji hovoří v bodě 51 tohoto usnesení; vyzývá trojky, aby svůj společný operační program, v němž uvedou především své návrhy harmonogramu projednávání právních předpisů, představily na plenárním zasedání Parlamentu na začátku svého společného mandátu;

29.   domnívá se, že předseda vlády / hlava členského státu ujímajícího se předsednictví Rady bude hrát zásadní roli při zajišťování soudržnosti celé skupiny předsednictví a koherence činnosti Rady v různém složení a také při zajišťování nezbytné koordinace s Evropskou radou, zejména v souvislosti s přípravou a kontinuitou její činnosti;

30.   zdůrazňuje také, že předseda vlády / hlava státu, který se ujímá rotujícího předsednictví Rady, musí mít v Evropském parlamentu v souvislosti s činností předsednictví postavení privilegovaného mluvčího; domnívá se, že by měl být pozván, aby vystoupil na plenárním zasedání  Parlamentu, na kterém by představil příslušný plán činnosti předsednictví a podal zprávu o vývoji a výsledcích zaznamenaných během šesti měsíců výkonu své funkce a také předložil k diskusi jakékoli jiné relevantní politické otázky, které vyvstaly v průběhu jeho předsednictví;

31.   zdůrazňuje, že za stávajícího vývoje Unie jsou otázky bezpečnosti a obrany nadále nedílnou součástí SZBP, a domnívá se, že jako takové by měly i nadále spadat do pravomocí Rady pro zahraniční věci, které předsedá místopředseda Komise (vysoký představitel), přičemž v případě potřeby by se do jejich řešení navíc zapojili i ministři obrany;

Komise

32.   vítá potvrzení základní role Komise jako "motoru", který žene činnost Unie kupředu, a to pomocí:

33.   dále vítá posílení postavení předsedy v rámci sboru komisařů, především pokud jde o institucionální odpovědnost, kterou vůči předsedovi komisaři nesou, a o vnitřní organizaci Komise, která vytváří podmínky nezbytné pro posílení vedoucí úlohy předsedy v Komisi a pro upevnění její soudržnosti; domnívá se, že toto posílení by mohlo být ještě výraznější s ohledem na dohodu mezi hlavami států či předsedů vlád o zachování poměru jednoho člena Komise z každého členského státu;

Volba předsedy Komise

34.   zdůrazňuje, že volba předsedy Komise Evropským parlamentem na návrh Evropské rady dodá jeho jmenování větší politickou podstatu;

35.   zdůrazňuje, že toto zvolení zvýší demokratickou legitimitu předsedy Komise a posílí jeho postavení jak v rámci Komise (pokud jde o vnitřní vztahy s ostatními komisaři), tak obecně ve vztazích mezi jednotlivými orgány;

36.   domnívá se, že tato větší legitimita předsedy Komise bude přínosem také pro Komisi jako celek, neboť zlepší její schopnost prosazovat jako nezávislý orgán obecný zájem Unie a být vůdčí silou její činnosti;

37.   v této souvislosti připomíná, že skutečnost, že kandidáta na funkci předsedy Komise může navrhnout kvalifikovanou většinou Evropská rada a že jeho zvolení Evropským parlamentem vyžaduje většinu hlasů všech poslanců, je další pobídkou pro všechny, kteří jsou do tohoto postupu zapojeni, aby rozvíjeli nezbytný dialog s cílem zajistit úspěšný výsledek celého procesu;

38.   připomíná, že Evropská rada musí podle Lisabonské smlouvy jednat "s přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu" a že před navržením kandidáta musí vést "náležité konzultace", které nespočívají pouze ve formálních institucionálních kontaktech mezi oběma orgány; dále připomíná, že prohlášení č. 11 připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu(4), v této souvislosti vyzývá k vedení konzultací mezi zástupci Evropského parlamentu a Evropské rady, a to v takovém rámci, který bude považován za nejvhodnější;

39.   navrhuje, aby byl řízením těchto konzultací pověřen předseda Evropské rady (ať již samotný, nebo s delegací), a domnívá se, že předseda Evropské rady by měl konzultovat s předsedou Evropského parlamentu za účelem uspořádání nezbytných setkání s každým z předsedů politických skupin zastoupených v Evropském parlamentu; na těchto setkáních by mohl být předseda Evropské rady doprovázen čelnými představiteli (či delegací) evropských politických stran, přičemž by měl následně předložit Evropské radě zprávu o průběhu jednání;

Postup jmenování

40.   domnívá se, že při výběru osob, které budou pověřeny výkonem funkce předsedy Evropské rady, předsedy Komise a místopředsedy Komise (vysokého představitele), by měla být zohledněna způsobilost jednotlivých kandidátů; uznává rovněž, že je třeba vzít v úvahu, v souladu s prohlášením č. 6 připojeným k výše uvedenému závěrečnému aktu(5), nutnost zohlednit zeměpisnou a demografickou různorodost Unie a jejích členských států;

41.   dále se domnívá, že při jmenování do nejvýznamnějších politických funkcí v Evropské unii by členské státy a evropské politické frakce měly vzít v potaz nejen kritérium zeměpisné a demografické vyváženosti, ale také kritéria pro vyvážené zastoupení mužů a žen a pro politickou vyváženost;

42.   v této souvislosti se domnívá, že postup nominace by měl proběhnout po volbách do Evropského parlamentu, neboť jejich výsledky hrají prvořadou úlohu při výběru předsedy Komise a je třeba je zohlednit; upozorňuje na skutečnost, že nezbytné vyváženosti bude možné dosáhnout teprve po volbě předsedy;

43.   v této souvislosti navrhuje následující postup a časový harmonogram nominací jakožto možný model, na němž by se Evropský parlament a Evropská rada mohly shodnout:

44.   zdůrazňuje, že navrhovaný plán by měl být v každém případě uplatňován od roku 2014;

45.   domnívá se, že s ohledem na možný vstup Lisabonské smlouvy v platnost do konce roku 2009 je třeba, aby došlo k politické dohodě mezi Evropskou radou a Evropským parlamentem s cílem zajistit, že postup pro výběr předsedy příští Komise a jmenování nové Komise bude v každém případě respektovat podstatu nových pravomocí, jež Lisabonská smlouva v této otázce přiznává Evropskému parlamentu;

46.   domnívá se, že pokud by Evropská rada zahájila postup jmenování předsedy nové Komise ihned po volbách do EP v červnu 2009(6), měla by patřičně zohlednit časový rámec nezbytný k tomu, aby mohl být neformálně dokončen postup politických konzultací s nově zvolenými zástupci politických skupin podle Lisabonské smlouvy; domnívá se, že za těchto podmínek by podstata jejích nových výsad byla beze zbytku naplněna a Evropský parlament by mohl přistoupit ke schválení navrženého předsedy Komise;

47.   zdůrazňuje, že pokud jde o jmenování nového sboru komisařů, celý postup by měl být v každém případě zahájen až poté, co budou známy výsledky druhého referenda v Irsku; zdůrazňuje, že takto by si orgány byly plně vědomy budoucího právního rámce, v němž by nová Komise vykonávala svůj mandát, a mohly by patřičně zohlednit své příslušné pravomoci v rámci tohoto postupu, stejně jako složení, strukturu a pravomoci nové Komise; v případě pozitivního výsledku referenda by se formální schválení nového sboru, včetně předsedy a místopředsedy Komise (vysokého představitele), ze strany Evropského parlamentu mělo uskutečnit až po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost;

48.   připomíná, že pokud by druhé referendum v Irsku pozitivní výsledek nepřineslo, bude plně použitelná Niceská smlouva a příští Komise bude muset být vytvořena podle ustanovení, podle nichž bude počet členů Komise nižší než počet členských států; zdůrazňuje, že v tom případě bude muset Rada přijmout rozhodnutí o konkrétním počtu členů této redukované Komise; zdůrazňuje politickou vůli Evropského parlamentu zajistit důsledné dodržování těchto ustanovení;

Plánování

49.   považuje strategické i operační plánování za zásadní, má-li být zaručena účinnost a soudržnost činnosti Unie;

50.   vítá tudíž skutečnost, že Lisabonská smlouva výslovně vyzývá k plánování, které pokládá za prostředek k posílení schopnosti orgánů konat, a navrhuje, aby bylo současně uplatňováno několik úrovní plánování, a to podle následujícího klíče:

51.   domnívá se, že přechod k tomuto systému pětiletého finančního a politického plánování bude vyžadovat prodloužení a úpravu současného finančního rámce, který je obsažen v interinstitucionální dohodě o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(8), do roku 2015/2016, přičemž následující finanční rámec by vstoupil v platnost v roce 2016/2017(9);

52.   navrhuje, aby na základě smlouvy / programu zákonodárného sboru a při zohlednění víceletého finančního rámce:

Vnější vztahy

53.   vyzdvihuje význam nového rozměru, který Lisabonská smlouva dává vnější činnosti Unie jako celku, včetně SZBP, což by společně s právní subjektivitou Unie a s institucionálními inovacemi v této oblasti – zejména vytvořením zdvojené funkce místopředsedy Komise (vysokého představitele) a Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) – mohlo být rozhodujícím faktorem pro soudržnost a účinnost činnosti Unie v této oblasti a což by mohlo významně posílit její viditelnost na celosvětové úrovni;

54.   připomíná, že všechna rozhodnutí v oblasti vnější činnosti musí uvádět právní základ, z něhož vychází jejich přijetí, s cílem usnadnit určení postupu jejich přijímání a uplatňování;

Místopředseda Komise (vysoký představitel)

55.   považuje vytvoření postu, který v sobě spojuje funkci místopředsedy Komise a vysokého představitele, za zásadní krok, jenž zajistí soudržnost, efektivitu a viditelnost celé vnější činnosti Unie;

56.   zdůrazňuje, že místopředseda Komise (vysoký představitel) musí být nominován kvalifikovanou většinou členů Evropské rady se souhlasem předsedy Komise a že jakožto místopředseda Komise musí být též schválen Evropským parlamentem společně s celým sborem komisařů; vyzývá předsedu Komise, aby zajistil, že Komise bude v této souvislosti důsledně plnit své úkoly, se zřetelem na skutečnost, že vysoký představitel bude hrát z titulu funkce místopředsedy Komise zásadní úlohu při zajišťování soudržnosti a výkonnosti sboru komisařů a že politickou i institucionální povinností předsedy Komise je zajistit, aby byl vysoký představitel plně způsobilý pro přijetí do tohoto sboru; zdůrazňuje dále, že Evropská rada musí mít tento aspekt funkce místopředsedy Komise (vysokého představitele) na zřeteli a od samého počátku postupu musí vést nezbytné konzultace s předsedou Komise, aby se tak zaručilo úspěšné dokončení celého procesu; připomíná, že v rámci svých pravomocí týkajících se nominace nové Komise Parlament plně uplatní své právo hodnotit politickou a institucionální způsobilost kandidáta na místopředsedu Komise (vysokého představitele);

57.   zdůrazňuje, že služba EEAS bude místopředsedovi Komise (vysokému představiteli) poskytovat významnou podporu a že je také zásadní pro úspěch nového integrovaného přístupu k vnější činnosti Unie; zdůrazňuje, že ustavení této nové služby bude vyžadovat formální návrh místopředsedy Komise (vysokého představitele), který však bude moci předložit teprve poté, co se ujme funkce, přičemž přijetí tohoto návrhu Radou následuje až po jeho schválení Komisí a přijetí stanoviska Evropským parlamentem; prohlašuje, že pokud jde o vytvoření služby EEAS, bude Parlament důsledně uplatňovat své rozpočtové pravomoci;

58.   zdůrazňuje, že plnění úkolů místopředsedy Komise (vysokého představitele) bude velmi obtížné a bude vyžadovat značnou dávku koordinace s ostatními orgány, a především pak s předsedou Komise, jemuž bude místopředseda Komise (vysoký představitel) politicky odpovědný v oblasti vnějších vztahů spadajících do oblasti působnosti Komise, s rotujícím předsednictvím Rady a s předsedou Evropské rady;

59.   vyzdvihuje skutečnost, že dosažení cílů, o něž Unie usiluje vytvořením postu místopředsedy Komise (vysokého představitele), bude do značné míry záležet na tom, zda bude mezi předsedou Komise a místopředsedou Komise (vysokým představitelem) panovat politická důvěra, a na schopnosti místopředsedy Komise (vysokého představitele) úspěšně spolupracovat s předsedou Evropské rady, s rotujícím předsednictvím Rady a s ostatními komisaři, kteří budou pověřeni výkonem konkrétních pravomocí v oblasti vnější činnosti Unie, přičemž místopředseda Komise (vysoký představitel) bude jejich činnost koordinovat;

60.   vyzývá Komisi a místopředsedu Komise (vysokého představitele), aby plně využili možnosti předkládat společné iniciativy v oblasti zahraničních vztahů s cílem posílit soudržnost činnosti Unie v různých oblastech vnějších vztahů a zvýšit pravděpodobnost, že tyto iniciativy budou přijaty Radou, zejména pokud jde o SZBP; v této souvislosti poukazuje na nutnost parlamentní kontroly opatření v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky;

61.   nadále zdůrazňuje, že je zásadní, aby byla přijata určitá praktická opatření s cílem usnadnit místopředsedovi Komise (vysokému představiteli) provádění jeho úkolů:

Zastupování Unie

62.   domnívá se, že Lisabonská smlouva vytváří účinný – ač složitý – systém fungování zahraničního zastoupení Unie, a navrhuje, aby se tento systém řídil následujícími obecnými zásadami:

63.   domnívá se, že již nebude vhodné, aby byl o zajištění vnějšího zastupování Unie v rámci své funkce žádán předseda Rady pro všeobecné záležitosti (tedy především předseda vlády předsedajícího členského státu) nebo předseda Rady ve složení pro určitou konkrétní oblast;

64.   vyzdvihuje význam koordinace a spolupráce mezi všemi stranami, kterým přísluší tyto jednotlivé úkoly v oblasti vnějšího zastupování Unie, aby se tak předešlo sporům o příslušnost a zajistila se soudržnost a viditelnost Unie v oblasti vnějších vztahů;

o
o   o

65.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení a zprávu Výboru pro ústavní záležitosti předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2008)0055. (2) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009 o nové úloze a odpovědnostech Parlamentu při provádění Lisabonské smlouvy (zpráva poslance Leinena), P6_TA(2009)0373. (3) Rozhodnutí Parlamentu ze dne 6. května 2009 o všeobecné revizi jednacího řádu Evropského parlamentu (P6_TA(2009)0359) a zpráva o přizpůsobení jednacího řádu Lisabonské smlouvě (A6-0277/2009) (zprávy poslance Corbetta). (4) Prohlášení č. 11 k čl. 17 odst. 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii. (5) Prohlášení č. 6 k čl. 15 odst. 5 a 6, čl. 17 odst. 6 a 7, a k článku 18 Smlouvy o Evropské unii. (6) Jak je uvedeno v prohlášení o jmenování budoucí Komise, závěry ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 11. a 12. prosince 2008. (7) Kde "N" znamená "rok voleb do Evropského parlamentu". (8) Interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1). (9) V souladu s usnesením Parlamentu ze dne 25. března 2009 o přezkumu finančního rámce na období 2007–2013 v polovině období (zpráva poslance Bögeho), Přijaté texty, P6_TA(2009)0174 a s usnesením Parlamentu ze dne 7. května 2009 o finančních aspektech Lisabonské smlouvy (zpráva poslance Guy-Quinta), P6_TA(2009)0374.