Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 23. dubna 2009 - Štrasburk
Udělení absolutoria za rok 2007: souhrnný rozpočet EU - Evropský parlament
 Udělení absolutoria za rok 2007: Soudní dvůr
 Udělení absolutoria za rok 2007: Účetní dvůr
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropský veřejný ochránce práv
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropský inspektor ochrany údajů
 Udělení absolutoria za rok 2007: EUROJUST
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro léčivé přípravky
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro bezpečnost letectví
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání
 Udělení absolutoria za rok 2007: Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie
 Udělení absolutoria za rok 2007: Rada
 Finanční správa a dohled nad evropskými agenturami
 Přístup na trh přepravy cestujících autokary a autobusy (přepracované znění) ***II
 Podmínky pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy ***II
 Přístup na trh mezinárodní silniční přepravy zboží (přepracované znění) ***II
 Energetické náročnosti budov (přepracované znění) ***I
 Ratingové agentury ***I
 Práva cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách ***I
 Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě ***I
 Doba ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících ***I
 Inteligentní dopravní systémy v silniční dopravě a jejich styčné body s jinými druhy dopravy ***I
 Program "Marco Polo" ***I
 Evropská železniční síť zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy ***I
 Práva pacientů v oblasti přeshraniční zdravotní péče ***I
 Bezpečnost pacientů *
 Evropská akce v oblasti vzácných onemocnění *
 Udělení absolutoria za rok 2007: Komise
 Udělení absolutoria za rok 2007: sedmý, osmý a devátý Evropský rozvojový fond (ERF)
 Udělení absolutoria za rok 2007: souhrnný rozpočet EU - Hospodářský a sociální výbor
 Udělení absolutoria za rok 2007: Výbor regionů
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská nadace odborného vzdělávání
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská policejní akademie (CEPOL)
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropský úřad pro dohled nad GNSS
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro železnice
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro námořní bezpečnost
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro obnovu
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro životní prostředí
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropský úřad pro bezpečnost potravin
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek
 Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci
 Udělení absolutoria za rok 2007: Agentura Evropské unie pro základní práva
 Udělení absolutoria za rok 2007: Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu
 Odlesňování a znehodnocování lesů
 Akční plán pro městskou mobilitu
 Akční plán o inteligentních dopravních systémech

Udělení absolutoria za rok 2007: souhrnný rozpočet EU - Evropský parlament
PDF 631kWORD 265k
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007 (C6-0416/2008 – 2008/2276(DEC))
P6_TA(2009)0260A6-0184/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (SEK(2008)2359 – C6-0416/2008)(2),

–   s ohledem na zprávu o rozpočtovém a finančním řízení – rozpočtový rok 2007, Oddíl I - Evropský parlament(3),

–   s ohledem na výroční zprávu interního auditora za rok 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi orgánů(4),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účtů a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(5),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10, článek 275 Smlouvy o ES a článek 179a Smlouvy o Euratomu,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(6), a zejména na články 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 13 vnitřních předpisů pro plnění rozpočtu Evropského parlamentu(7),

–   s ohledem na čl. 147 odst. 1 finančního nařízení, podle něhož musí každý orgán Společenství učinit všechna vhodná opatření, aby vyhověl připomínkám připojeným k rozhodnutí Evropského parlamentu o absolutoriu,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2006 o pokynech pro rozpočtový proces v roce 2007 – oddíly II, IV, V, VI, VII, VIII (A) a VIII(B) – a o předběžném odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu (oddíl I) pro rozpočtový proces pro rok 2007(8),

–   s ohledem na článek 71, čl. 74 odst. 3 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0184/2009),

A.   vzhledem k tomu, že audit Účetního dvora dospěl k závěru, že pokud jde o správní výdaje za rok 2007, fungovaly dozorčí a kontrolní systémy, které jsou vyžadovány finančním nařízením, ve všech orgánech uspokojivě a kontrolované operace neobsahovaly věcné chyby(9),

B.   vzhledem k tomu, že generální tajemník dne 3. června 2008 potvrdil, že získal přiměřenou jistotu, že rozpočet Parlamentu byl plněn v souladu se zásadami řádného finančního řízení a že zřízený kontrolní rámec poskytuje dostatečné záruky z hlediska legality a správnosti uskutečněných operací;

1.   uděluje svému předsedovi absolutorium za plnění rozpočtu Evropského parlamentu na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl I – Evropský parlament (C6-0416/2008 – 2008/2276(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(10),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (SEK(2008)2359 – C6-0416/2008)(11),

–   s ohledem na zprávu o rozpočtovém a finančním řízení – rozpočtový rok 2007, Oddíl I - Evropský parlament(12),

–   s ohledem na výroční zprávu interního auditora za rok 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi orgánů(13),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účtů a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(14),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10, článek 275 Smlouvy o ES a článek 179a Smlouvy o Euratomu,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15), a zejména na články 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 13 vnitřních předpisů pro plnění rozpočtu Evropského parlamentu(16),

–   s ohledem na čl. 147 odst. 1 finančního nařízení, podle něhož musí každý orgán Společenství učinit všechna vhodná opatření, aby vyhověl připomínkám připojeným k rozhodnutí Evropského parlamentu o absolutoriu,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2006 o pokynech pro rozpočtový proces v roce 2007 – oddíly II, IV, V, VI, VII, VIII(A) a VIII(B) – a o předběžném odhadu příjmů a výdajů Evropského parlamentu (oddíl I) pro rozpočtový proces pro rok 2007(17),

–   s ohledem na článek 71, čl. 74 odst. 3 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0184/2009),

A.   vzhledem k tomu, že audit Účetního dvora dospěl k závěru, že pokud jde o správní výdaje za rok 2007, fungovaly dozorčí a kontrolní systémy, které jsou vyžadovány finančním nařízením, ve všech orgánech uspokojivě a kontrolované operace neobsahovaly věcné chyby(18),

B.   vzhledem k tomu, že generální tajemník dne 3. června 2008 potvrdil, že získal přiměřenou jistotu, že rozpočet Parlamentu byl plněn v souladu se zásadami řádného finančního řízení a že zřízený kontrolní rámec poskytuje dostatečné záruky z hlediska legality a správnosti uskutečněných operací;

Hlavní změny v rozpočtovém řízení EP ve volebním období 2004–2009

1.   připomíná, že absolutorium je udíleno naposledy ve volebním období 2004–2009, kdy bylo v rozpočtovém řízení EU provedeno mnoho změn, a to zejména v Parlamentu;

2.   připomíná, že v tomto volebním období bylo plně uplatněno nové finanční nařízení, které bylo v roce 2008 opět novelizováno a které přineslo v hospodaření s finančními prostředky rozsáhlé změny – především byla zpřísněna pravidla pro zadávání veřejných zakázek a zlepšena struktura kontrolního řetězce u finančních postupů, zvýšena odpovědnost schvalujících osob a decentralizována finanční kontrola; poukazuje na to, že tyto změny vedly k tomu, že bylo zapotřebí více kvalifikovaných pracovníků a zvýšil se objem administrativní práce; pokud jde o zlepšení finančního řízení, byly tyto změny podle názoru generálních ředitelství Parlamentu úspěšné;

3.   upozorňuje však na to, že finanční nařízení možná bude potřebovat důkladnější revizi, neboť některé postupy se ukázaly být příliš těžkopádnými, takže je útvary Parlamentu nedokázaly plně uplatňovat; lituje, že tato skutečnost vedla ke zvýšení počtu výjimek (tyto výjimky jsou uvedeny v přílohách k výročním zprávám o činnosti);

4.   připomíná, že nové finanční nařízení, které si vyžádalo výrazné navýšení počtu specializovaných pracovníků, vstoupilo v platnost současně s novelizovaným služebním řádem a pracovním řádem ostatních zaměstnanců(19), který přinesl správě Parlamentu mnoho omezení;

5.   připomíná, že v roce 2004 vstoupilo do EU deset nových členských států následovaných v roce 2007 Bulharskem a Rumunskem, což bylo hlavním důvodem pro zvýšení počtu zaměstnanců z 4 662 k 1. lednu 2004 (ve všech kategoriích) na 6 101 k 31. prosinci 2008; vítá proto snahu správních útvarů Parlamentu o to, aby se toto zvýšení stavu zaměstnanců zvládlo co nejrychleji; bere na vědomí, že téměř všechna nová pracovní místa byla vytvořena v důsledku rozšíření a že čisté zvýšení počtu zaměstnanců, které nesouvisí s rozšířením, činí pouze 1,2 %;

6.   konstatuje, že v roce 2007 bylo shledáno, že platby z příspěvku na asistenty byly z 99,9 % řádně podloženy, a že podíl řádně podložených plateb se zvýšil jak díky zlepšení postupů pro předkládání dokladů přijatých předsednictvem, tak i díky značnému úsilí správních útvarů a lepší informovanosti poslanců;

7.   poukazuje na to, že poprvé od vzniku Parlamentu se členské státy dokázaly dohodnout na evropském statutu svých poslanců; tento statut zajistí všem poslancům stejné odměny a pojištění, odstraní výrazné rozdíly mezi jejich platy podle národních předpisů a zavede transparentní systém pro všechny typy příspěvků a odměn;

8.   připomíná, že přijetí statutu asistentů bylo jednou z priorit, které byly zdůrazněny v usnesení o pokynech pro rozpočtový proces 2007; vítá tedy, že dne 19. prosince 2008 přijala Rada návrh Komise (KOM(2008)0786) ve znění pozměněném Parlamentem(20); po vstupu statutu v platnost v červenci 2009 by mělo být možné výrazně zvýšit transparentnost užívání těchto prostředků a zajistit, aby byla plně respektována sociální a pracovní práva asistentů;

Zpráva o rozpočtovém a finančním řízení(21)

9.   bere na vědomí, že v roce 2007 činily příjmy Parlamentu 144 449 007 EUR (v roce 2006 to bylo 126 126 604 EUR);

Účetní závěrka 2007 (v EUR)

10.   bere na vědomí hodnoty, na jejichž základě byla sestavena účetní závěrka Parlamentu za rozpočtový rok 2007:

a) Dostupné prostředky

prostředky na rok 2007:

1 397 460 174

prostředky přenesené z rozp. roku 2006, které nebyly přeneseny automaticky

4 817 000

prostředky automaticky přenesené z rozp. roku 2006

188 746 822,24

prostředky odpovídající účelově vázaným příjmům na rok 2007

42 522 400,66

prostředky přenesené z rozp. roku 2006 odpovídající účelově vázaným příjmům

34 640 774,58

Celkem:

1 668 187 171,48

b) Využití prostředků v rozpočtovém roce 2007

závazky

1 594 372 252,26

provedené platby

1 329 131 440,46

neprovedené platby a prostředky, pro něž nebyl přijat závazek na základě účelově vázaných příjmů

263 564 514,64

prostředky přenesené do násl. roku včetně prostředků z účelově vázaných příjmů

263 564 514,64

zrušené prostředky

31 691 180,38

c) Rozpočtové příjmy

prostředky přijaté v roce 2007

144 449 007,32

d) Celková rozvaha k 31. prosinci 2007

1 788 830 683_

11.   konstatuje, že výše schválených prostředků v původním rozpočtu Parlamentu na rok 2007 činila 1 397 460 174 EUR, což představuje šestiprocentní zvýšení oproti rozpočtu na rok 2006 (1 321 600 000 EUR), a poukazuje na to, že v roce 2007 nebyl předložen žádný opravný rozpočet;

12.   zdůrazňuje, že stejně jako v předchozích letech se Parlament rozhodl, že nevyužité prostředky nebude vracet členským státům, ale že na konci roku provede "sběrný převod" z různých položek rozpočtu v celkové hodnotě 25 000 000 EUR (v roce 2006 to bylo 37 246 425 EUR), přičemž tyto prostředky budou určeny na nákup budovy pro Dům Evropské unie ve Vídni, který Parlament zřizuje společně s Komisí; konstatuje však, že ve svém usnesení ze dne 24. dubna 2007 o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2005(22) Parlament požadoval, aby výdaje na budovy byly v zájmu přehlednosti rozpočtu zaneseny do rozpočtu, a nikoli aby byly financovány pomocí sběrných převodů;

13.   vítá skutečnost, že jak Parlament požadoval v předchozích usneseních o udělení absolutoria, stala se zpráva o rozpočtovém a finančním řízení jasným a trasparentním přehledem finančního řízení EP v průběhu daného rozpočtového roku;

Účty Parlamentu

14.   konstatuje, že ve svém potvrzení účetní závěrky účetní Parlamentu prohlásil, že získal přiměřenou jistotu, že účty jsou věrným a poctivým obrazem finanční situace Parlamentu ve všech podstatných aspektech; poukazuje dále na prohlášení účetního, že nezjistil žádné okolnosti, které by byly důvodem k vyjádření jakýchkoli výhrad;

15.   připomíná rozhodnutí svého předsedy o schválení účtů za rozpočtový rok 2007;

16.   všímá si skutečnosti, že hospodářský výsledek za rozpočtový rok 2007 byl negativní (209 985 279 EUR), přičemž důvodem bylo zejména zvýšení pasiv o 256 095 000 EUR, což odpovídá prostředkům poskytnutým na primární důchody určitých kategorií poslanců, které Parlament vyplácí přímo v souladu s přílohou III pravidel pro náhrady a příspěvky poskytované poslancům;

17.   žádá generální tajemníka, aby sdělil přibližnou výši prostředků, které budou vynakládány na důchody poslanců, až vstoupí v platnost statut poslanců, a aby uvedl, jak bude s touto částkou naloženo při jejím zaúčtování v rozvaze Parlamentu;

18.   bere na vědomí, že podle příloh k rozvaze činí hodnota budov ve vlastnictví Parlamentu po odpisech 1 015 159 978 EUR, přičemž celkové pořizovací náklady dosáhly výše 1 650 945 693 EUR; žádá generálního tajemníka, aby poskytl přehled současných tržních hodnot jednotlivých budov, jichž je Parlament vlastníkem, ve srovnání s jejich pořizovací cenou;

Prohlášení o věrohodnosti účtů vydané generálním tajemníkem

19.   vítá, že generální tajemník ve svém prohlášení o výročních zprávách o činnosti schvalujících osob za rok 2007, které vydal dne 3. června 2008 jako hlavní pověřená schvalující osoba, potvrdil, že získal přiměřenou jistotu, že rozpočet Parlamentu byl plněn v souladu se zásadami řádného finančního řízení a že zřízený kontrolní rámec poskytuje nezbytné záruky, že uskutečněné operace jsou legální a správné;

20.   poukazuje ovšem na připomínky, které generální tajemník uvedl v prohlášení o věrohodnosti účtu, podle nichž se předpisový rámec pro parlamentní příspěvky, včetně výdajů na parlamentní asistenty, stal natolik komplikovaným, že vytváří značné problémy pro správné uplatňování předpisů v praxi; z tohoto důvodu dal podnět k zavedení nového systému, který by měl vstoupil v platnost nejpozději v červenci 2009;

Zprávy o činnosti předkládané generálními řediteli

21.   s uspokojením konstatuje, že všichni generální ředitelé byli schopni vydat bezvýhradné prohlášení o věrohodnosti účtu s ohledem na plnění rozpočtu v jim podřízených útvarech v roce 2007;

22.   uvědomuje si, že zprávy o činnosti jsou nástrojem vnitřního řízení, jehož hlavním smyslem je poskytnout generálnímu tajemníkovi přehled o fungování správních útvarů, zejména o jeho případných nedostatcích;

23.   poukazuje na to, že ke každé zprávě o činnosti generálních ředitelství je připojen seznam výjimek z finančního nařízení a předpisů nižšího řádu; je znepokojen tím, že celkový počet těchto výjimek výrazně převyšuje průměrný roční počet odepřených potvrzení před rokem 2003 podle starého finančního nařízení, kdy všechny operace musel schvalovat finanční kontrolor;

Výroční zpráva Účetního dvora za rok 2007

24.   bere na vědomí, že audit Účetního dvora dospěl k závěru, že pokud jde o správní výdaje za rok 2007, fungovaly dozorčí a kontrolní systémy, které jsou vyžadovány finančním nařízením, ve všech orgánech uspokojivě a kontrolované operace neobsahovaly věcné chyby;

25.   bere na vědomí konkrétní zjištění týkající se Parlamentu, která jsou obsažena ve výroční zprávě Účetního dvora za rok 2007, a odpovědi Parlamentu ohledně multiplikačního faktoru pro platy zaměstnanců, který se po schválení nového služebního řádu používá od 1. května 2004, a ohledně plateb provedených v roce 2007 z prostředků přenesených z roku 2006, které souvisely s instalací vysokorychlostních kamer v budově D5 v roce 2008;

26.   dále bere na vědomí oddíl výroční zprávy týkající se opatření, která byla přijata na základě předchozích zpráv v souvislosti s paušálním proplácením nákladů na ubytování úředníkům na služebních cestách, s doklady o využití příspěvku na parlamentní asistenci a s nutností stanovit jasná pravidla pro určení závazků a povinností Parlamentu v rámci systému dobrovolného penzijního připojištění v případě deficitu, stejně jako závazků a povinností členů tohoto systému;

27.   bere na vědomí odpovědi, které Parlament podal v kontradiktorním řízení u Soudního dvora;

Opatření přijatá generálním tajemníkem na základě minulého usnesení o udělení absolutoria

28.   vítá rozhodnutí předsednictva přijatá 10. března 2008, 19. května 2008 a 7. července 2008 týkající se prováděcích opatření ke statutu poslanců a příspěvku na parlamentní asistenci, která jsou přímou odpovědí na doporučení připojená k rozhodnutí o udělení absolutoria za rok 2006; dále vítá závazek uplatnit tato rozhodnutí, který přijal předseda;

29.   připomíná, že podle čl. 147 odst. 1 finančního nařízení musí Komise a ostatní orgány učinit všechna vhodná opatření, aby vyhověly připomínkám připojeným k rozhodnutí Parlamentu o absolutoriu,

30.   blahopřeje proto generálnímu tajemníkovi za to, že zprávy, jejichž vypracování bylo po správě EP vyžadováno v minulých usneseních o udělení absolutoria, předložil v dostatečném předstihu před zahájením postupu udělování absolutoria za rozpočtový rok 2007;

31.   bere na vědomí stanovisko právní služby ze dne 29. dubna 2008 (SJ 775/06) k ustanovením usnesení Parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o udělení absolutoria za rok 2006, které se týkají dobrovolného penzijního fondu; v tomto stanovisku se uvádí: "Předsednictvo má vlastní pravomoci a úkoly, které jsou stanoveny v jednacím řádu. Předsednictvo má tudíž právo se rozhodnout, zda se bude či nebude řídit vůlí plenárního zasedání vyjádřenou v jeho usnesení ze dne 22. dubna 2008"; soudí nicméně, že tento závěr, který se opírá o jednací řád Parlamentu, není plně v souladu se  zjevným smyslem čl. 147 odst. 1 finančního nařízení, jenž vychází z článku 276 Smlouvy o ES;

Slyšení interního auditora

32.   konstatuje, že na schůzi příslušného výboru, která se konala dne 20. ledna 2009 a která byla přístupná veřejnosti prostřednictvím webového streamingu, interní auditor u příležitosti předložení své výroční zprávy uvedl, že v roce 2007 přijal konečné znění či vypracoval návrh osmnácti zpráv o různých otázkách, mezi nimiž byly mimo jiné:

   výdaje na služební cesty zaměstnanců
   správa výpočetní techniky
   správa záloh, inventárního majetku a rozpočtové řízení v některých informačních kancelářích
   politické strany na evropské úrovni
   individuální nároky zaměstnanců
   opatření přijatá na základě revize rámce vnitřní kontroly
   asistenční příspěvek;

33.   zdůrazňuje, že k významnějším závěrům výroční zprávy interního auditora patří tyto body:

   systém správy výpočetní techniky v Parlamentu neposkytuje podle auditora dostatečnou záruku, že jsou ve střednědobém horizontu přijímání správná rozhodnutí v oblasti IT a že zde existuje vhodných proces strategického plánování;
   kontrolní činnost v oblasti individuálních nároků zaměstnanců by měla být výrazně posílena, měla by být zlepšena kvalita údajů v příslušných počítačových řídicích systémech a měla by být zajištěna řádná dokumentace postupů a pokynů nutných pro podporu řídících a kontrolních činností;
   údaje a dokumentace, které předložily evropské politické strany, nesplňovaly v některých případech podmínky požadované pro doložení žádostí o finanční příspěvky nebo neumožňovaly schvalujícímu oddělení ověřit oprávněnost žádosti o proplacení;

34.   bere na vědomí názory interního auditora a souhlasí s nimi, pokud jde o:

   nutnost centrálně zřídit institucionální kodex chování pro vztahy s externími konzultanty (příslušné pokyny přijal generální tajemník v červenci 2008);
   nutnost zajistit, aby na ústřední úrovni existoval funkční systém řízení rizik se schválenými postupy pro identifikaci a hodnocení rizik, formulaci reakcí na tato rizika a podávání zpráv o těchto reakcích a s postupy pro poskytování záruk kontrolním a řídícím orgánům, že řízení rizik je účinné a že všechny reakce na rizika jsou přiměřené, a to včetně vnitřních kontrol;

Externí smlouvy a veřejné zakázky

35.   připomíná, že Parlament zveřejňuje obecné informace o zadaných zakázkách na svých internetových stránkách prostřednictvím "rychlých odkazů"(23), a že v souladu s finančním nařízením publikuje (i) konkrétní údaje o zakázkách v hodnotě převyšující 60 000 EUR (v Úředním věstníku) a (ii) seznam zakázek v hodnotě od 25 000 do 60 000 EUR (na svých internetových stránkách); vítá, že tímto způsobem se podařilo zajistit vysoký stupeň transparentnosti, avšak doporučuje, aby byl na internetové stránky Parlamentu pro větší transparentnost umístěn jednotný seznam obsahující veškeré údaje o všech zakázkách;

36.   konstatuje, že výroční zpráva o veřejných zakázkách, kterou správa Parlamentu předložila rozpočtovému orgánu, obsahuje tyto informace o zakázkách udělených v průběhu roku 2007:

Zadané zakázky

2007

2006

Zakázky v hodnotě 25 000 EUR nebo více

331,5 mil. EUR

(249 smluv)

327,5 mil. EUR

(238 smluv)

Zakázky v hodnotě 50 000 EUR nebo více

326,5 mil. EUR

(133 smluv)

322,5 mil. EUR

(112 smluv)

Zakázky v hodnotě 25 000 – 60 000 EUR

5,2 mil. EUR

(116 smluv)

5,2 mil. EUR

(126 smluv)

37.   je potěšen informací, že podíl zakázek zadaných na základě otevřeného řízení se mezi roky 2006 a 2007 zvýšil, a to jak pokud jde o jejich celkovou hodnotu, tak i o jejich podíl na celkovém počtu zakázek:

Typ nabídkového řízení

2007

2006

Hodnota (v EUR)

Procentní podíl

Hodnota (v EUR)

Procentní podíl

Otevřené

Omezené

Vyjednávací

162 124 519

59 593 905

109 763 269

49 %

18 %

33 %

123 936 713

12 438 031

191 162 868

38 %

4 %

58 %

Celkem

331 481 693

100 %

327 537 612

100 %

38.   konstatuje, že správa již zřídila databázi vyloučených zakázek podle článku 95 finančního nařízení a že nyní čeká na pokyny Komise, jak zajistit koordinaci s jejím systémem s ohledem na nařízení(24) a rozhodnutí přijaté Komisí dne 17. prosince 2008;

39.   poznamenává, že přes změny provedené ve finančním nařízení jsou pravidla pro zadávání zakázek v případě menších institucí stále příliš těžkopádná, především pokud jde o nabídková řízení týkající se uzavření smluv na poměrně malé částky; vyzývá Komisi, aby při přípravě, která předchází vypracování jakýchkoli budoucích návrhů změn finančního nařízení, podrobně konzultovala změny s generálními tajemníky a administrativami dalších orgánů a institucí s cílem zajistit, aby jejich názory byly rovněž plně zohledněny v konečné podobě návrhu;

Řízení ve správě Parlamentu
GŘ pro předsednictví

40.   vítá, že GŘ pro předsednictví hodlá dále zlepšovat své finanční řízení pomocí hloubkového přezkumu různých aspektů plnění rozpočtu a s ním spojených postupů; zejména si všímá úsilí, které bylo vyvinuto v oblasti zvyšování informovanosti pracovníků o rozpočtových operacích;

41.   připomíná, že již dříve – poprvé tomu bylo v rozhodnutí o udělení absolutoria za rozpočtový rok 2004 – požadoval vytvoření funkce krizového manažera ("risk manager"), který by měl mít rozsáhlou praxi v oboru, nezávislost a autonomii v rozhodování, hluboké znalosti o struktuře a řízení v dané organizaci a potřebné pravomoci; jeho stanovisko by totiž mohlo zvrátit politická nebo správní rozhodnutí;

42.   považuje za velmi důležité, aby krizový manažer byl součástí správní struktury, která zajistí, že budou beze zbytku splněna všechna tato kritéria;

43.   zdůrazňuje, že bezpečnostní problematika je velmi citlivou oblastí pro jakýkoli parlament, ale v mnohem větší míře je tomu tak v případě nadnárodního parlamentu ve velmi exponovaném postavení, který neustále navštěvují vrcholní představitelé států a vlád ze všech koutů světa; vyzývá generálního tajemníka, aby příslušný výbor informoval o současné situaci v této oblasti; v této souvislosti připomíná, že velký význam mají jasné komunikační postupy pro případ závažného narušení bezpečnosti Parlamentu;

44.   připomíná rozhodnutí předsednictva ze dne 29. listopadu 2006, kterým byla na základě návrhu generálního tajemníka schválena strategie pro rozvoj činnosti a krizové řízení; zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné, aby byla konečně prakticky uplatněna jednoznačná pravidla stanovující hierarchii rozhodování a strukturu krizového řízení ve správě Parlamentu, a od GŘ pro předsednictví očekává, že v tomto směru vyvine veškeré potřebné úsilí;

45.   vyjadřuje své znepokojení nad rostoucím počtem případů drobné trestné činnosti v prostorách Evropského parlamentu, kdy šlo většinou o krádeže osobních věcí (aktovek, přenosných počítačů, mobilních telefonů atd.); podporuje veškerá opatření, kterými se správa snaží zvýšit bezpečnost v prostorách Parlamentu;

46.   konstatuje, že na základě analýzy bezpečnostních rizik a po konzultaci s externím odborníkem zakoupil Parlament v roce 2005 šest detektorů pro fyzickou kontrolu (tzv. body scanners); podotýká, že poté, co byla tato zařízení pořízena, přijal Parlament usnesení proti používání těchto přístrojů na letištích; žádá proto generálního tajemníka, aby prozkoumal možnost prodeje těchto zařízení; vyzývá své správní oddělení, aby napříště o takových nákupech předem informovalo poslance a zapojilo je do rozhodovacího procesu;

GŘ pro vnitřní politiky a GŘ pro vnější politiky

47.   konstatuje, že politické sekce v GŘ IPOL a EXPO byly v roce 2007 plně provozuschopné s celkovým rozpočtem ve výši 6 519 600 EUR; s uspokojením konstatuje, že svůj hlavní úkol, kterým je pomáhat parlamentním orgánům v jejich činnosti, plní politické sekce stále lépe; vítá, že tyto útvary zvolily přístup, podle něhož musí při zajišťování odborných poznatků z externích zdrojů stát na prvním místě kvalita, a vyzývá je, aby pečlivě posoudily, jaký typ smluv je nejlepší pro poskytování co nejkvalitnějšího poradenství výboru, který o tyto služby žádá;

GŘ pro komunikaci

48.   bere na vědomí, že na generální ředitelství pro komunikaci jsou kladeny stále větší nároky v souvislosti s audiovizuálními projekty a s návštěvnickým střediskem, jehož příprava nyní vstupuje do své závěrečné fáze; v této souvislosti podotýká, že zdlouhavé a komplikované postupy spojené s přípravou nového střediska si vyžádaly vypsání 13 nabídkových řízení a uzavření 20 samostatných smluv;

49.   žádá generálního tajemníka, aby nová místa, která mají v roce 2009 vzniknout v rámci utváření projektového týmu návštěvnického střediska, obsadil co nejdříve, aby středisko mohlo na počátku roku 2010 otevřít své brány veřejnosti;

50.   pozitivně hodnotí práci, kterou GŘ pro komunikaci vykonalo v rámci příprav na zahájení projektu webové televize (WEB-TV), jenž po určitých obtížích v počáteční fázi nabídkového řízení již běží v testovacím provozu; bere na vědomí, že testovací fáze proběhla v období od září 2008 do března 2009 a veřejná osvětová kampaň, která má za cíl informovat občany a vzbudit jejich zájem, byla zahájena v březnu 2009; bere na vědomí obtíže, které jsou spojeny s vůbec první webovou televizí na světě, která běží ve více než 20 jazycích;

51.   vítá, že webová televize zvyšuje transparentnost činnosti Parlamentu, neboť schůze, slyšení a jiné aktivity výborů jsou vysílány prostřednictvím internetu a občané mohou v přímém přenosu sledovat věci, o něž mají zájem;

52.   konstatuje, že dne 22. října 2007 předsednictvo jednomyslně schválilo "Strategii a akční plán pro evropské volby v roce 2009" , která v roce 2008 vstoupila do první fáze a která dosáhne vrcholu těsně před evropskými volbami;

53.   vítá, že Parlament se rostoucí měrou účastní společenského a kulturního života v Evropě, čehož dokladem je to, že kromě tradičních akcí byly v roce 2007 poprvé uspořádány nové akce, jako je Lux Prize, cena EP za novinářskou činnost, cena evropských občanů, cena Karla Velikého, Energy Globe Awards, AGORA a Youth Media Days;

54.   konstatuje, že s novou audiovizuální infrastrukturou v budově JAN v Bruselu, která byla vytvořena v letech 2006 až 2008 s cílem poskytnout moderní vybavení pro sdělovací prostředky i pro vnitřní potřebu, jsou uživatelé spokojeni;

55.   vítá, že se zlepšila správa informačních kanceláří, přičemž na základě informací, které poskytl interní auditor na slyšení v příslušném výboru dne 20. ledna 2009, se zřejmě zlepšilo zejména finanční řízení; vyzdvihuje význam nových programových dokumentů informačních kanceláří Parlamentu, díky nimž budou kanceláře pro občany viditelnější a přístupnější;

56.   lituje, že přijímání rozhodnutí o nejdůležitějších postech v GŘ pro komunikace trvalo velice dlouhou dobu, takže vedoucí pozice zůstaly dlouho neobsazené a stávající vedoucí pracovníci museli plnit dodatečné úkoly nad rámec svých běžných povinností;

GŘ pro personál

57.   vítá, že GŘ pro personál zavedlo systém "Streamline", který umožňuje výrazně zvýšit efektivitu a který mohou velmi snadno používat všichni zaměstnanci;

58.   vítá prověrky, které provádí GŘ pro personál; vyzývá toto GŘ, aby v těchto prověrkách pokračovalo a aby postupovalo podobně jako Komise, jejíž nynější prověrky přinášejí značné zlepšení v přidělování lidských zdrojů a zvyšují efektivitu;

59.   podotýká, že přechodná ustanovení zavádějící multiplikační faktor (příloha XIII služebního řádu), která vstoupila v platnost po reformě služebního řádu, jsou natolik neprůhledná a dokonce vnitřně rozporná(25), že umožňují v jednotlivých institucích odlišný výklad a vedou k četným žalobám u Soudního dvora; klade důraz na to, že při vytváření právních textů je nutno dbát na jejich jasnost a jednoduchost; trvá na tom, že přechodné období mezi starou platovou tabulkou před rokem 2004 a novými platy po reformě by mělo být co nejkratší (v informačním dokumentu Komise vydaném před reformou bylo uvedeno, že přechodné období skončí v roce 2006), a se zájmem očekává výsledek analýzy, kterou v této věci provede pracovní skupina zřízená generálním tajemníkem;

60.   připomíná, že současně s výrazným zvýšením počtu pracovníků, kteří jsou v důsledku revize finančního nařízení zapotřebí ve finanční a rozpočtové oblasti, se v roce 2004, kdy služební řád prošel zásadními změnami včetně značného snížení platů a jiných příspěvků nově přijatých úředníků, snížila schopnost Parlamentu získávat odborníky na finanční otázky;

61.   poukazuje na to, že alespoň jedno z generálních ředitelství zdůraznilo ve své zprávě užitečnost kontrol ex post pro odhalení chyb či nedostatků a pro jejich nápravu v budoucí činnosti; zdůrazňuje, že funkce kontrolora ex post není v současnosti zřízena ve všech generálních ředitelstvích;

62.   požaduje, aby byl celkový dopad reformy služebního řádu z roku 2004 posouzen nezávislým externím subjektem, který by provedl analýzu nákladů a přínosů reformy a zejména odhalil nezamýšlené důsledky, které se negativně podepsaly na fungování orgánů; současně vyzývá generálního tajemníka, aby zadal analýzu spokojenosti zaměstnanců;

63.   bere na vědomí přehled o počtu žadatelů o volná místa na pozicích vyšších než vedoucí oddělení, který předložil generální tajemník; je znepokojen tím, že u velkého počtu těchto míst byl počet uchazečů značně omezený (jeden nebo dva); požaduje přijetí vhodných opatření ke zvýšení počtu interních kandidátů na tato místa;

GŘ pro infrastrukturu a logistiku

64.   lituje skutečnosti, že poté co byly odkoupeny budovy SDM, WIC a IP3 ve Štrasburku, byl u nich zjištěn mnohem vyšší výskyt azbestu, než bylo uvedeno ve zprávě francouzského odborníka; bere na vědomí, že bylo přijato rozhodnutí odstranit azbest v zájmu dlouhodobé ochrany těch, kteří v příslušných budovách pracují nebo je navštěvují;

65.   žádá předsedu a generálního tajemníka, aby zajistili, aby práce spojené s odstraňováním azbestu byly provedeny v souladu s intervenčními dokumenty a odbornými zprávami, které tvoří přílohu odpovědí na dotazník k absolutoriu, a pod nepřetržitým dohledem odborníků s cílem zajistit během prací optimální úroveň ochrany pro všechny osoby, které se v těchto budovách pohybují, nebo v nich pracují;

66.   bere na vědomí, že konečné odhady nákladů na rozšíření sportovního střediska v Bruselu budou stanoveny po završení právě probíhajícího jednání; vyzývá generálního tajemníka, aby předsednictvu a Rozpočtovému výboru předložil konečné odhady nákladů ještě předtím, než bude přijato konečné rozhodnutí o zahájení prací; konstatuje, že dosavadní činnost neodpovídá ani zájmům poslanců ani evropských daňových poplatníků;

GŘ pro překlady a GŘ pro tlumočení a konference

67.   s obavami bere na vědomí prohlášení GŘ pro překlady uvedené v jeho zprávě o činnosti, že Pravidla pro uplatňování mnohojazyčnosti jsou respektována pouze v 60 % případů a že neplnění těchto pravidel v některých výborech je nepřijatelně rozšířené; je toho názoru, že jakékoli odchýlení od mnohojazyčnosti by vážně ohrozilo demokracii a běžný výkon povinností poslanců, a vyzývá generálního tajemníka, aby zajistil řádné dodržování pravidel;

68.   podporuje návrh generálního tajemníka zavést opatření na zvyšování informovanosti mezi uživateli překladatelských a tlumočnických služeb, mj. mezi výbory, delegacemi a politickými skupinami, a navrhuje, aby budoucí návrhy zahrnovaly virtuální poplatky pro uživatele služeb;

69.   bere na vědomí, že předsednictvo přijalo dne 17. listopadu 2008 výrazně pozměněná pravidla řádného řízení;

70.   blahopřeje GŘ pro překlady a GŘ pro tlumočení a konference k efektivnímu zvládnutí výrazného nárůstu práce spojeného s rozšířením z 11 oficiálních jazyků v roce 2004 na 23 jazyků v roce 2009;

71.   bere na vědomí, že pracovní podmínky tlumočníků se v tomto volebním období zhoršily v důsledku stále většího pracovního vytížení a příliš ambiciózního výkladu pravidel pro služební cesty; vyzývá GŘ pro tlumočení a konference, aby se touto otázkou neprodleně zabývalo s cílem zlepšit motivaci tlumočníků; upozorňuje, že problémy se ve většině případů týkají nejčastěji používaných jazykových kombinací, které mají výrazně náročnější časový harmonogram s ohledem na vysokou poptávku po těchto službách;

72.   žádá generálního tajemníka, aby za rok 2007, a pokud možno i 2008, vypracoval přehled schůzí, které byly zrušeny natolik pozdě, že již nebylo možno změnit časový harmonogram tlumočníků a ostatního pomocného personálu, a aby v tomto přehledu uvedl celkové náklady, které tím vznikly, a kdo tyto náklady hradil;

GŘ pro finance

73.   bere na vědomí práci, kterou odvedla pracovní skupina pro zjednodušení postupů; žádá generálního tajemníka, aby podal krátkou zprávu příslušnému výboru o výsledcích dosažených v rámci této skupiny; očekává, že před provedením jakýchkoli změn finančních pravidel bude výbor požádán o vyjádření oficiálního stanoviska;

74.   trvá na tom, že prováděcí pravidla ke statutu poslanců by měla být jasná a lehce proveditelná;

75.   vyzývá generální tajemníka, aby zavedl službu, která by byla pro poslance dostupná od července 2009 a bude jim poskytovat poradenství, pokud jde o řádné předkládání žádostí, práva a povinnosti poslanců v rámci nového statutu a správné postupy při zpracovávání smluv s asistenty;

76.   domnívá se, že poslanci by při výkonu svých parlamentních funkcí měli mít možnost využívat způsobu dopravy, který je nejlépe přizpůsoben harmonogramu parlamentních činností, je pro ně nejvhodnější a je nejrychlejší a nejméně finančně náročný pro Parlament;

77.   vyzývá generálního tajemníka, aby zajistil nezbytné finanční prostředky a lidské zdroje, které umožní rychlé zavádění nového statutu poslanců;

78.   žádá, aby nezávislý orgán provedl celkovou analýzu řádného finančního řízení, účinnosti a efektivnosti smluv s externími poskytovateli služeb v oblastech, jako jsou informační technologie, bary, restaurace, jídelny, cestovní kanceláře, uklízecí a údržbářské služby, zejména pak pokud jde o:

   způsob výběru
   nejvhodnější formu smluv
   případnou ztrátu kontroly nad řízením v případě nadměrné externalizace
   transparentnost systémů účtování poplatků a vyúčtovávání
   spoléhání se při vyplácení odměn na Komisi
   problém monopolní kontroly nad službami v určitých oblastech
   odůvodnění pro uskutečnění plateb z rozpočtu Parlamentu

79.   doporučuje, aby interní auditor Parlamentu zohlednil výše uvedené oblasti a problémy při vypracovávání analýzy rizik, z níž budou vycházet budoucí plány práce;

GŘ pro inovace a technologickou podporu

80.   připomíná, že ze slyšení interního auditora konaného dne 20. ledna 2009 před příslušným výborem vyšlo najevo, že v roce 2007 se Parlament potýkal s problémy v oblasti správy IT, které vyžadují rozsáhlé změny ve struktuře, běžně používaných postupech a řízení v oblasti politiky vztahující se na informační technologie; domnívá se, že je naléhavě nutné zavést veškeré požadavky na moderní řízení IT a nástrojů plánování, které by přiblížily informační technologie v rámci Parlamentu ke standardům COBIT (kontrolní cíle pro informační a související technologie);

81.   zdůrazňuje, že tyto cíle vyžadují hloubkovou analýzu potřeb a strategií Parlamentu, aby se zajistila rovnováha mezi politickými požadavky a vybavením IT, přičemž je třeba vzít v úvahu stále více digitalizované globální prostředí, ve kterém by základní směr politiky byl hnací silou k dosažení celkového cíle a vybavení IT by poskytovalo podporu při plnění tohoto cíle; domnívá se, že tento přístup bude možný pouze tehdy, budou-li řádně zavedeny systémy řízení IT; vyzývá proto předsednictvo, aby přijalo odpovídající rozhodnutí;

Příspěvek na parlamentní asistenci

82.   vítá skutečnost, že se generálnímu tajemníkovi podařilo s ohledem na předchozí usnesení o udělení absolutoria, zprávy Účetního dvora a zprávy interního auditora získat doklady nezbytné k řádnému vyúčtování prakticky všech výdajů (99,9 % z celkové částky) za období 2004–2007; bere na vědomí zjednodušení postupů vyúčtovávání výdajů platné od 13. prosince 2006, na jehož základě není již nezbytné, aby poslanci předkládali faktury a vyúčtování odměn, které vystavili poskytovatelé služeb nebo platební střediska, musí je však uchovávat; místo toho jsou poslanci nyní povinni předkládat výkazy výdajů a výkazy fakturovaných částek, které vystavili poskytovatelé služeb nebo platební střediska;

83.   poukazuje na body 59 a 61 ve svém rozhodnutí o udělení absolutoria za finanční rok 2006(26); žádá generálního tajemníka, aby poslance, kteří splnili pravidla týkající se využití příspěvku na parlamentní asistenci, vyrozuměl o této skutečnosti v dopise zaslaném ze správního oddělení;

84.   vítá závazek, který přijal generální tajemník během slyšení příslušného výboru konaného dne 20. ledna 2009, poskytnout poslancům do července 2009 minimálně jednoho oficiálního platebního agenta pro každý členský stát, který bude zaměstnán Parlamentem a bude mít na starost správu smluv a všech souvisejících záležitostí týkajících se místních asistentů poslanců a posouzení dalších možností, které jsou uvedeny v prováděcích opatřeních;

85.   vyzývá předsednictvo, aby prozkoumalo možnost zajištění rovnocenného přístupu do budov ve třech pracovních místech Parlamentu místním asistentům;

Politické skupiny (přezkum účtů a postupů – rozpočtová položka 4 0 0 0)

86.   vítá skutečnost, že účetní závěrky politických skupin společně s jejich vnitřními finančními předpisy jsou zveřejněny na webových stránkách Parlamentu(27); upozorňuje však na velmi nejednotnou povahu vnitřních finančních předpisů navržených různými politickými skupinami;

87.   konstatuje, že prostředky zapsané do rozpočtové položky 4 0 0 0 byly v roce 2007 využity následovně:

 

 

 

 

 

 

(v EUR)

Celkové prostředky v rozpočtu na rok 2007

 

 

 

75 211 947

Nezařazení poslanci

 

 

 

 

673 575

Částka pro politické skupiny

 

 

 

74 538 372

Politická skupina

Prostředky přidělené v rámci rozpočtu Parlamentu

Vlastní zdroje a přenesené prostředky skupin

Výdaje v roce 2007

Míra využití vyčleněných prostředků

Horní hranice pro převody prostředků *

Prostředky převedené do roku 2008

PPE

18 197 622

9 449 345

18 572 670

67,18 %

9 098 811

9 074 297

PSE

14 165 895

7 265 776

14 827 524

69,19 %

7 082 948

6 604 146

ALDE

6 703 291

3 560 145

7 461 720

72,70 %

3 351 646

2 801 716

Verts/ALE

2 690 396

1 434 335

3 167 057

76,78 %

1 345 198

957 674

GUE/NGL

2 740 154

994 094

2 835 166

75,92 %

1 370 077

899 083

UEN

2 797 063

541 496

2 436 330

72,98 %

1 398 532

902 230

IND/DEM

1 502 292

1 044 042

1 821 789

71,55 %

751 146

724 546

ITS

1 441 708

10 718

1 130 306

77,82 %

720 854

- **

NI

538 048

135 527

450 827

66,93 %

269 024

117 207

CELKEM

50 776 469

24 435 478

52 703 387

70,07 %

25 388 234

22 508 559

* v souladu s článkem 2.1.6 předpisů pro používání finančních prostředků z rozpočtové položky 4000

** Skupina ukončila svou činnost dne 14. listopadu 2007 a následně vrátila nevyužité prostředky do rozpočtu EP.

88.   upozorňuje, že v roce 2007 dvě politické skupiny obdržely oficiální stanovisko svých externích auditorů;

89.   bere na vědomí, že na své schůzi konané dne 7. července 2008, při níž se rozhodovalo o uzavření účtů politických skupin za rozpočtový rok 2007, předsednictvo bez rozpravy

   vzalo na vědomí a schválilo dokumentaci předloženou skupinami a konečnou konsolidovanou účetní závěrku nezařazených poslanců;
   souhlasilo s tím, aby skupina PPE-DE začlenila do své závěrky za rok 2007 výdaje týkající se určitých nákladů na zaměstnance v letech 2005–2007, které byly interně fakturovány Parlamentem po 31. lednu 2008;
   odložilo své rozhodnutí o uzavření účtů bývalé politické skupiny ITS;

90.   konstatuje, že k účetní závěrce bývalé skupiny ITS, která se rozpadla dne 14. listopadu 2007, předložené předsedovi Výboru pro rozpočtovou kontrolu dne 4. listopadu 2008 bylo připojeno osvědčení auditora i) obsahující kvalifikované stanovisko k důkazům o neodpovídajících vnitřních kontrolách, které dokládá vyplacení odměn zaměstnanci bez jakékoli smlouvy a ii) odkazující na disciplinární řízení proti bývalému zaměstnanci;

91.   bere na vědomí, že skupina ITS vrátila v dubnu 2008 zůstatek poskytnutých prostředků ve výši 317 310, 23 EUR Parlamentu.

Evropské politické strany

92.   bere na vědomí, že na své schůzi konané dne 7. července 2008, při níž se rozhodovalo o uzavření účtů politických skupin za rozpočtový rok 2007, předsednictvo přijalo rozhodnutí bez rozpravy a schválilo závěrečné zprávy o provádění příslušných programů činností a finanční výkazy politických skupin, které obdržely příspěvky z rozpočtu Parlamentu;

93.   konstatuje, že prostředky zapsané do rozpočtové položky 4 0 2 0 byly v roce 2007 využity následovně:

Plnění rozpočtu na rok 2007 podle smlouvy (v EUR)

Strana

Vlastní zdroje

Příspěvky EP celkem

Příjmy celkem

Dotace jako % způsobilých výdajů (max. 75 %)

PPE

1 150 174,16

3 156 413,79

4 306 587,95

75,00 %

PSE

1 033 792,85

2 992 217,56

4 026 010,41

75,00 %

ELDR

382 797,45

1 022 343,98

1 405 141,43

74,00 %

EFGP

243 733,02

631 750,00

875 483,02

74,05 %

GE

179 599,61

524 251,22

703 850,83

75,00 %

PDE

52 861,45

152 610,87

205 472,32

75,00 %

AEN

53 496,02

159 137,64

212 633,66

74,84 %

ADIE

82 775,00

239 410,00

322 185,00

74,46 %

EFA

81 354,87

215 197,63

296 552,50

75,00 %

EUD

73 951,00

226 279,50

300 230,50

75,00 %

Celkem

3 334 535,43

9 319 612,19

12 654 147,62

74,81 %

94.   upozorňuje, že ve všech zprávách auditoři bez výhrad potvrdili, že předložené závěrky byly v souladu s hlavními ustanoveními nařízení (ES) č. 2004/2003(28) a představují věrný a pravdivý obraz finanční situace politických skupin na konci rozpočtového roku 2007; upozorňuje, že hodnocení interního auditora Parlamentu týkající se souladu s příslušnými předpisy bylo poněkud kritičtější;

95.   pověřuje generálního tajemníka, aby zveřejnil závěrku a zprávy auditora, které se týkají dotovaných politických skupin na webových stránkách Parlamentu;

96.   žádá, aby jeho příslušný výbor byl informován o následných krocích s ohledem na zprávu interního auditora zveřejněnou v srpnu 2007 o provádění pravidel pro udělování příspěvků politickým stranám na evropské úrovni (viz bod 55 usnesení Parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o udělení absolutoria za rok 2006);

97.   konstatuje, že v roce 2005 a 2006 bylo plnění rozpočtu dvou politických skupin (AEN a PDE) výrazně nižší, než bylo uvedeno v předběžném rozpočtu, a schvalující osoba byla pověřena, aby požádala za rok 2007 o vrácení následujících částek:

- 81 294,07 EUR od AEN;

- 269 153,40 EUR od PDE; dále pak

- 49 819 EUR od ADIE;

98.   připomíná, že na své schůzi konané dne 8. října 2008 předsednictvo vzalo na vědomí kodex chování pro volební kampaně evropských politických stran v rámci voleb do Evropského parlamentu;

99.   připomíná, že v souladu s nařízením (ES) č. 1524/2007(29) byly žádosti evropských politických nadací o finanční příspěvek z rozpočtu Evropského parlamentu poprvé vzaty v potaz v roce 2008; pověřuje svůj příslušný výbor, aby posoudil použití těchto finančních příspěvků při udělování absolutoria za rozpočtový rok 2008;

Dobrovolný důchodový fond

100.   bere na vědomí skutečnost, že na jaře roku 2008 mělo pojištění 1 113 členů včetně 478 poslanců ve funkci (61 % z celkového počtu stávajících poslanců), 493 osob čerpajících důchodový příspěvek (z nichž 56 tvoří rodinní příslušníci zesnulých poslanců) a 142 pozastavených členů;

101.   konstatuje, že k dni 31. prosince 2007 aktiva fondu představovala 214 887 336 EUR; bere na vědomí, že návratnost investic činila 1,2 %;

102.   bere na vědomí prohlášení nezávislého auditora v souvislosti s účty Penzijního fondu poslanců Evropského parlamentu spravujícího dobrovolný důchodový fond poslanců, že podle jeho neoficiálního stanoviska vykazoval fond k 31. prosinci 2007 pojistně-matematický deficit ve výši 30 917 229 EUR (2006: 26 637 836 EUR);

103.   dále bere na vědomí prohlášení externího auditora, že konečnou odpovědnost za vyplácení příspěvků nese Parlament podle článku 27 statutu poslanců Evropského parlamentu přijatý Parlamentem, který stanoví, že "Nabytá práva nebo budoucí nároky zůstávají zachovány v plném rozsahu';

104.   je toho názoru, že tento výklad není zcela v souladu s původním záměrem dobrovolného důchodového pojištění jakožto autonomního subjektu mimo strukturu orgánu; vyzývá svou právní službu, aby předtím, než vstoupí v platnost nový statut, podala své stanovisko k otázce, zda konečnou finanční odpovědnost za dobrovolný důchodový fond nese fond a jeho členové nebo zda ji nese Parlament, přičemž musí samozřejmě zohlednit zájmy evropských daňových poplatníků;

105.   bere na vědomí záměr jednat o dohodě mezi Parlamentem a fondem; zdůrazňuje, že v současné ekonomické situaci Parlament v žádném případě neposkytne další rozpočtové prostředky na pokrytí deficitu fondu, jako to činil v minulosti, a že pokud by měl garantovat důchodové nároky, musel by mít nad fondem a jeho investiční politikou plnou kontrolu;

106.   připomíná závěry nezávislého pojistně-matematického ocenění(30) dobrovolného důchodového pojištění, o jehož vypracování požádal Parlament, že i) hotovostní tok je dostatečný na to, aby financoval vyplácení důchodových příspěvků do roku 2015 a poté bude nezbytné zahájit prodej aktiv, aby bylo možné vyplatit splatné důchodové částky; a ii) že, ukáže-li se předpoklad pojistného matematika jako správný, bude fond ke dni svého ukončení vykazovat přebytek; bere na vědomí, že generální tajemník požádal o vypracování aktualizované pojistně-matematické studie, která má ohodnotit stav fondu s ohledem na stávající finanční/bankovní krizi;

107.   vítá informaci, že členové fondu v souladu s tím, jak bylo požadováno v předchozím usnesení o udělení absolutoria, nyní platí 1/3 příspěvků ze soukromého externího účtu, takže příspěvky již správa Parlamentu nestrhává automaticky z příspěvků na všeobecné výdaje;

108.   konstatuje však, že pokud jde o hlavní systém důchodového pojištění podle přílohy III Pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu, příspěvky příslušných poslanců jsou nadále vybírány z příspěvků na všeobecné výdaje;

109.   konstatuje, že předsednictvo na své schůzi konané dne 22. října 2007 rozhodlo nevyhovět doporučení evropského veřejného ochránce práv (stížnost 655/2006/(SAB)ID), že by Parlament měl zpřístupnit seznam členů dobrovolného důchodového pojištění, přestože toto doporučení podpořil Evropský inspektor ochrany údajů; vyzývá předsednictvo, aby přehodnotilo svůj postoj a aby v souladu se stanoviskem, které Parlamentu podala jeho právní služba, a v souladu s politikou EU pro zajištění transparentnosti zveřejnilo tento seznam s cílem informovat veřejnost o všech konečných příjemcích finančních prostředků z evropských zdrojů;

Životní prostředí

110.   připomíná, že dne 27. listopadu 2007 předseda a generální tajemník podepsali dohodu o osvědčení ochrany životního prostředí pro budovy Parlamentu a současně generální tajemník zahájil kroky, které musí Parlament provést, aby mohl být zapsán na seznam orgánů účastnících se programu EMAS (systému řízení z hlediska ochrany životního prostředí) v Belgii, Francii a Lucembursku;

111.   zdůrazňuje, že Parlament je nyní držitelem osvědčení EMAS pro všechna tři pracovní místa Parlamentu, a je jediným orgánem EU, jehož politika ochrany životního prostředí byla oceněna tolika osvědčeními;

112.   poukazuje na skutečnost, že dne 18. června 2007 předsednictvo v souladu s rozhodnutím Parlamentu ze dne 24. dubna 2007 o udělení absolutoria na rozpočtový rok 2005 stanovilo jako první a hlavní cíl systému řízení z hlediska ochrany životního prostředí 30% snížení emisí oxidů uhličitého do roku 2020;

113.   žádá generálního tajemníka, aby v dostatečném předstihu před udělováním absolutoria v příštím roce oznámil svým příslušným výborům, jaké kroky učinil na základě doporučení týkajících se ekologických opatření, které tvoří součást rozhodnutí o udělení absolutoria ze dne 24. dubna 2007 na rozpočtový rok 2005, a aby současně podal přesné údaje o tom, o kolik se díky těmto krokům snížily emise CO2;

Případ týkající se poslanecké pokladny

114.   bere na vědomí, že v roce 2007 bylo vydáno usnesení o případu, který se týkal rozdílu mezi rozvahovými účty a obecnými účty ve výši 4 136 125 BEF zjištěného v roce 1982; bere na vědomí, že následně byla vyřešena také otázka záručních účtů s ohledem na tehdy úřadujícího správce zálohových účtů a pomocného účetního.

(1) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(2) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. C 148, 13.6.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1
(5) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111
(6) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(7) PE 349.540/BUR/ANN/DEF.
(8) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 311.
(9) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, bod 11.6.
(10) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(11) Úř. věst. C 287, 10. 11. 2008, s. 1.
(12) Úř. věst. C 148, 13.6.2008, s. 1.
(13) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1
(14) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111
(15) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(16) PE 349.540/BUR/ANN/DEF.
(17) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 311.
(18) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, bod 11.6.
(19) Nařízení Rady (ESUO, EHS, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 124, 27.4.2004, s. 1).
(20) Úř. věst. L 55, 27.2.2009, s. 1.
(21) Zpráva o rozpočtovém a finančním řízení – oddíl I rozpočtu EU – rozpočtový rok 2007 (Úř. věst. C 148, 13.6.2008, s.1).
(22) Úř. věst. C 187, 15.7.2008, s. 3.
(23) http://www.europarl.europa.eu/parliament/expert/staticDisplay.do?id=62&language=EN
(24) Nařízení Komise (ES,Euratom) č. 1302/2008 ze dne 17. prosince 2008 o ústřední databázi pro vyloučení (Úř. věst. L 344, 20.12.2008, s. 12).
(25) Odpověď Parlamentu k bodu 11.7 výroční zprávy Rady.
(26) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2008 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2006, oddíl I – Evropský parlament (Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 3).
(27) http://www.europarl.europa.eu/groups/accounts_en.htm
(28) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. L 297, 15.11.2003, s. 1).
(29) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1524/2007 ze dne 18. prosince 2007, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. L 343, 27.12.2007, s. 5).
(30) Závěrečná zpráva: analýza aktiv a pasiv - listopad 2007 - AON Consulting Belgium NV/SA.


Udělení absolutoria za rok 2007: Soudní dvůr
PDF 298kWORD 56k
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, Oddíl IV - Soudní dvůr (C6-0418/2008 – 2008/2278(DEC))
P6_TA(2009)0261A6-0151/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0418/2008)(2),

–   s ohledem na výroční zprávu Soudního dvora orgánu příslušnému k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi orgánů, v nichž se prováděl audit(3),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(4),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(5), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0151/2009),

1.   uděluje tajemníkovi Evropského soudního dvora absolutorium za plnění rozpočtu Soudního dvora na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl IV – Soudní dvůr (C6-0418/2008 – 2008/2278(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0418/2008)(7),

–   s ohledem na výroční zprávu Soudního dvora orgánu příslušnému k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi orgánů, v nichž se prováděl audit(8),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účtů a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(9),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(10), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0151/2009),

1.   konstatuje, že v roce 2007 měl Evropský soudní dvůr k dispozici prostředky na závazky ve výši 275 milionů EUR (2006: 252 milionů EUR(11)), přičemž míra využití dosáhla 96,84 %, což je více než v předchozím roce;

2.   konstatuje s uspokojením, že ESD přijal v červenci 2007 kodex chování, který se vztahuje na členy a bývalé členy Soudního dvora, Soudu prvního stupně a Soudu pro veřejnou službu Evropské unie(12) včetně povinnosti předložit předsedovi ESD prohlášení o finančních zájmech; zdůrazňuje však svou opakovanou žádost, aby v zájmu transparentnosti byla konkrétní prohlášení zveřejňována například na internetových stránkách ESD, a to i přesto, že to v současné době není právně vymahatelné; dále navrhuje jmenování nezávislé osoby pověřené monitorováním, jejíž náplní činnosti by bylo podávat každý rok veřejně zprávu o obdržených prohlášeních, aby se zajistilo věrohodné monitorování a věrohodná kontrola;

3.   poukazuje na to, že během roku 2007 vzrostl počet úředníků a zaměstnanců (dočasných a smluvních zaměstnanců) o 7,9 % na 1 928, což souvisí zejména s přistoupením Bulharska a Rumunska;

4.   vítá zlepšení náboru kvalifikovaných zaměstnanců, na něž se vztahuje služební řád, na základě výběrových řízení EPSO a také vyřešení některých obtíží týkajících se určitých pracovních míst (zejména tlumočníků a odborníků na informační technologie);

5.   zdůrazňuje, že v bodě 11.19 své výroční zprávy za rok 2007 učinil Evropský účetní dvůr (EÚD) následující připomínky: "rozhodnutí administrativního výboru Soudního dvora o přijímání a zaměstnávání smluvních zaměstnanců neobsahuje žádné výběrové řízení pro smluvní zaměstnance pro pomocné práce [...] Soudní dvůr tedy nestanovil žádné formální výběrové řízení pro přijímání zaměstnanců na krátkodobé smlouvy, kteří by nahradili osoby, jež nemohou vykonávat službu.";

6.   souhlasí s názorem EÚD, že vzhledem k tomu, že neexistují žádné konkrétní postupy pro výběr smluvních zaměstnanců pro pomocné práce (včetně například použití výběrových komisí), "ustanovení, jež používá Soudní dvůr, nezajišťují, že jsou v takových případech zcela splněny podmínky [...] pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství a že je vyloučeno nebezpečí neobjektivního výběru kandidátů"; žádá tedy, aby byl stanoveny vhodné postupy také pro výběr smluvních zaměstnanců;

7.   vyjadřuje své uspokojení nad tím, že od 1. října 2007 byly zřízeny dvě samostatné administrativní jednotky (oddělení interního auditu a oddělení pro ověřování) vedené dvěma nezávislými vedoucími oddělení, čímž skončil stav kritizovaný v minulých letech jak EÚD, tak Parlamentem, kdy byl vedoucí oddělení interního auditu odpovědný za ex-ante ověřování činností schvalujících osob;

8.   s uspokojením bere na vědomí, že dne 12. prosince 2007 změnil administrativní výbor EÚD chartu poslání, práv a povinností interního auditora, a že je tudíž roční pracovní program útvaru interního auditu přijímán na základě vyhodnocení skutečných rizik, kterým organizace čelí;

9.   bere na vědomí, že v rámci zřizování nového integrovaného systému řízení a finanční kontroly během roku 2007, který dne 1. ledna 2008 nahradil účetní systém a systém finančního řízení Sucre-Abac, byl zaveden nový postup pro postoupení dlouhodobých aktiv; vítá skutečnost, že nový integrovaný systém řízení a finanční kontroly byl vytvořen na interinstitucionálním základě se zapojením Rady, EÚD a ESD, a přináší tak všem třem zapojeným orgánům významnou rozpočtovou úsporu a také zvýšení účinnosti;

10.   vítá také plodnou interinstitucionální spolupráci s ESD v oblasti odborného vzdělávání;

11.   vítá snížení počtu vyjednaných smluv v poměru k počtu uzavřených smluv z 34 % v roce 2006 na 32 % v roce 2007 (v hodnotě více než 60 000 EUR po změně prováděcích pravidel(13) k finančnímu nařízení); vyzývá ESD, aby pokračoval ve svém úsilí o další snižování tohoto poměru;

12.   konstatuje, že rok 2006 byl druhým rokem skutečné soudní činnosti nově ustaveného Soudu pro veřejnou službu Evropské unie poté, co zahájil své povinnosti v prosinci 2005, a že dne 1. listopadu 2007 vstoupil v platnost nový jednací řád tohoto soudu;

13.   vítá skutečnost, že již čtvrtým rokem pokračuje zkracování délky řízení u ESD a že ve srovnání s rokem 2006 bylo uzavřeno téměř o 10 % více případů; s obavami však poznamenává, že se na všech třech soudech zvýšil počet nevyřízených případů, zejména, pokud jde o Soud prvního stupně (12% nárůst ze 1029 případů v roce 2006 na 1154 případů v roce 2007);

14.   chápe, že výrazné zvýšení počtu nevyřízených případů u Soudu prvního stupně vyplývá z vyššího počtu nově předložených případů a ze stále složitější a rozmanitější povahy žalob, které řeší; plně podporuje ESD v úsilí o přezkoumání jeho vnitřní organizace a pracovních postupů s cílem zvýšit jejich účinnost a snížit počet nevyřízených případů;

15.   vítá skutečnost, že v Úředním věstníku byla zveřejněna zpráva o rozpočtovém a finančním řízení ESD v roce 2007(14), která je připojena k závěrce ESD za rok 2007 a poskytuje mimo jiné informace o míře čerpání prostředků a souhrnné informace o převodech prostředků, které se uskutečnily během rozpočtového roku 2007;

16.   oceňuje, že ESD zavedl praxi, v rámci níž do své zprávy o činnosti zařazuje kapitolu o opatřeních, jež byla během příslušného roku přijata v návaznosti na dřívější rozhodnutí Parlamentu o udělení absolutoria a na zprávy EÚD;

17.   připomíná, že přes změny finančního nařízení jsou pravidla v oblasti zadávání zakázek pro menší orgány, jako je ESD, stále ještě příliš zatěžující, zejména pokud jde o výběrová řízení na smlouvy týkající se relativně malých částek; vyzývá Komisi, aby předtím, než v budoucnu připraví jakékoli pozměňovací návrhy k finančnímu nařízení, uskutečnila rozsáhlou konzultaci s tajemníkem ESD a jeho administrativními útvary, aby se zajistilo, že jejich obavy budou v konečném návrhu plně zohledněny.

(1) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(2) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(5) Úř. věst. L 248, 16. 9. 2002, s. 1.
(6) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(7) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(8) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(9) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(10) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(11) 2005: 232,6 milionů EUR.
(12) Úř. věst. C 223, 22.9.2007, s. 1.
(13) Nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1).
(14) Úř. věst. C 15, 21.1.2009, s. 1.


Udělení absolutoria za rok 2007: Účetní dvůr
PDF 306kWORD 56k
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, Oddíl V - Účetní dvůr (C6-0419/2008 – 2008/2279(DEC))
P6_TA(2009)0262A6-0152/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0419/2008)(2),

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora orgánu příslušnému k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(3),

–   s ohledem na zprávu externího auditora o závěrce Účetního dvora za rozpočtový rok 2007(4),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(5),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(6), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0152/2009),

1.   uděluje generálnímu tajemníkovi Účetního dvora absolutorium za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl V – Účetní dvůr (C6-0419/2008 – 2008/2279(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(7),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0419/2008)(8),

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora orgánu příslušnému k udělení absolutoria o interních auditech provedených v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(9),

–   s ohledem na zprávu externího auditora o závěrce Účetního dvora za rozpočtový rok 2007(10),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(11),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(12), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0152/2009),

1.   konstatuje, že v roce 2007 měl Evropský účetní dvůr k dispozici prostředky na závazky ve výši 122 milionů EUR (2006: 114 milionů(13) EUR), přičemž míra jejich využití činila 90,21 %, což je méně než průměrná míra využití ostatních orgánů (93,82 %);

2.   připomíná, že v roce 2007 byly účty EÚD prověřovány externí firmou PricewaterhouseCoopers (v předchozích letech KPMG), která dospěla k těmto závěrům:

   a) pokud jde o přesnost účetní závěrky za rozpočtový rok 2007: "podle našeho názoru účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz finanční situace Evropského účetního dvora k 31. prosinci 2007 a výsledku jejího hospodaření a peněžních toků za rozpočtový rok 2007 v souladu s finančním nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002 [kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství], nařízením Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k uvedenému nařízení Rady a účetními předpisy Evropského účetního dvora"; dále pak
   b) pokud jde o využívání finančních zdrojů přidělených Účetnímu dvoru a přiměřenost kontrolních postupů používaných v rozpočtovém roce 2007: "nezjistili jsme žádnou skutečnost, která by nás ve všech významných ohledech a podle výše popsaných kritérií vedla k přesvědčení, že: a) zdroje přidělené Účetnímu dvoru nebyly použity k zamýšleným účelům; b) zavedené kontrolní postupy neposkytují potřebné záruky, které zajišťují soulad finančních operací s platnými pravidly a předpisy";

3.   vítá skutečnost, že nový integrovaný systém řízení a finanční kontroly (SAP), který funguje od 1. ledna 2008, byl vytvořen na interinstitucionálním základě se zapojením Rady, EÚD a Soudního dvora, a přináší tak všem třem zapojeným orgánům významnou rozpočtovou úsporu a také zvýšení účinnosti,

4.   vítá také plodnou interinstitucionální spolupráci se Soudním dvorem v oblasti odborného vzdělávání;

5.   bere na vědomí, že zpráva interního auditora EÚD za rok 2007 byla z velké části pozitivní a uvádí se v ní, že projekt výstavby budovy K2 byl účinně řízen, že budova K2 byla předána o několik měsíců dříve, než bylo plánováno, a náklady na ní nepřekročily vyčleněné rozpočtové prostředky; v této souvislosti vítá skutečnost, že většina doporučení vydaných interním auditorem byla přijata a začleněna do plánů na nápravná opatření;

6.   bere na vědomí, že v roce 2007 se po přistoupení Bulharska a Rumunska rozšířil EÚD o dva členy; připomíná skutečnost, že původní princip organizace evropské auditorské funkce – jeden člen z každého členského státu – vedl k tomu, že dnes je tato organizace řízena sborem 27 členů; je přesvědčen, že tato struktura dosáhla svých hranic a že je třeba přistoupit k hloubkové reformě a posílení pravidel externího auditu Evropské unie; zdůrazňuje, že čím bude EÚD silnější, tím větší bude jeho autorita při udělování absolutoria a tím lepší bude kontrola výkonné moci; vyzývá proto členské státy, aby zahájily jednání o reformě EÚD a aby do nich zapojily Parlament;

7.   konstatuje, že zpráva o "srovnávacím hodnocení" (peer review) vypracovaná mezinárodní skupinou pro srovnávací hodnocení byla poskytnuta v prosinci 2008; lituje, že se zpráva nezabývala zásadní otázkou, zda je stávající struktura externí auditorské funkce Unie přiměřená;

8.   bere na vědomí, že pokud jde o prohlášení o finančních zájmech členů v souladu s kodexem chování EÚD, členové EÚD předkládají prohlášení o svých finančních zájmech a jiném majetku (včetně akcií, převoditelných dluhopisů, investičních certifikátů, pozemků a nemovitostí a také informací o profesní činnosti jejich manželů/manželek) předsedovi EÚD, který je uschová jako důvěrné, a tato prohlášení nejsou zveřejňována;

9.   znovu opakuje, že ze zásady a v zájmu transparentnosti by měla být po členech všech orgánů a institucí požadována prohlášení o finančních zájmech, která by byla přístupná ve veřejném rejstříku na internetu; nesouhlasí s návrhem EÚD, že by měl počkat, až bude k dispozici standardizovaný formát pro všechny orgány a instituce EU; navrhuje, aby byla v každém orgánu jmenována nezávislá osoba pověřená monitorováním, jejíž náplní činnosti by bylo podávat každý rok veřejně zprávu o obdržených prohlášeních;

10.   žádá EÚD, aby v této souvislosti do své příští zprávy o činnosti začlenil kapitolu, která se bude podrobně zabývat opatřeními, jež byla v daném roce přijata v návaznosti na dřívější rozhodnutí Parlamentu o udělení absolutoria, včetně případných vysvětlení, proč se některými doporučeními neřídil;

11.   připomíná, že přes změny finančního nařízení jsou pravidla v oblasti zadávání veřejných zakázek pro menší orgány, jako je EÚD, stále ještě příliš zatěžující, zejména pokud jde o výběrová řízení na smlouvy týkající se relativně malých částek; vyzývá Komisi, aby předtím, než v budoucnu připraví jakékoli pozměňovací návrhy k finančnímu nařízení, uskutečnila rozsáhlou konzultaci s generálním tajemníkem EÚD a jeho administrativními útvary, aby se zajistilo, že jejich obavy budou v konečném návrhu plně zohledněny.

(1) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(2) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. C 318, 12.12.2008, s. 1.
(5) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(6) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(7) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(8) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(9) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(10) Úř. věst. C 318, 12. 12. 2008, s. 1.
(11) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(12) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(13) 2005: 107,5 milionu EUR.


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropský veřejný ochránce práv
PDF 295kWORD 111k
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl VIII – Evropský veřejný ochránce práv (C6-0423/2008 – 2008/2282(DEC))
P6_TA(2009)0263A6-0156/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0423/2008)(2),

–   s ohledem na výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o provedených interních auditech v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(3),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(4),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(5), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0156/2009),

1.   uděluje evropskému veřejnému ochránci práv absolutorium za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl VIII – Evropský veřejný ochránce práv (C6-0423/2008 – 2008/2282(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0423/2008)(7),

–   s ohledem na výroční zprávu evropského veřejného ochránce práv orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o provedených interních auditech v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(8),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(9),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(10), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0156/2009),

1.   bere na vědomí, že v roce 2007 měl evropský veřejný ochránce práv k dispozici prostředky na závazky v celkové výši 8,2 milionu EUR (v roce 2006: 7,7 milionů EUR(11)), přičemž míra jejich využití činila 90,48 %, což je méně než průměrná míra využití ostatních orgánů (93,84 %);

2.   konstatuje, že v letech 2003–2007 se částka prostředků na závazky trvale zvyšovala ze 4,4 milionu EUR na 8,2 milionu EUR (téměř + 86 %) a počet pracovních míst z 31 na 57 (+ 84 %), zatímco počet stížností se zvýšil z 2 436 na 3 217 (+ 32 %) a počet zahájených šetření z 253 na 308 (+ 22 %); dále konstatuje, že se počet pracovních míst už druhý rok za sebou nezvýšil;

3.   poukazuje na to, že Účetní dvůr ve své výroční zprávě uvedl, že pokud jde o evropského veřejného ochránce práv, z auditu nevzešly žádné závažné připomínky;

4.   konstatuje, že podle zprávy interního auditora č. 08/03 provedený interní audit v roce 2007 ukázal, že "s výhradou plného provedení dohodnutých akcí [...] systémy vnitřního řízení a kontroly instituce jsou účinné a poskytují dostatečnou záruku trvalého dodržování cílů kontroly";

5.   připomíná, že zpráva interního auditora č. 06/04 zpracovaná za účelem posouzení přiměřenosti řídících a kontrolních postupů ke stanovení individuálních nároků zaměstnanců, "neidentifikovala žádnou oblast, ve které by hrozilo v řídících a kontrolních postupech významné riziko, ale potvrdila, že instituce by měla řešit řadu specifických otázek"; dále připomíná, že posléze se interní auditor dohodl s institucí na akčním plánu a že lhůta pro provedení tohoto plánu byla stanovena na den 30. září 2007; vítá závěry následného auditu, který byl proveden v prosinci 2007 a podle něhož byly plně provedeny veškeré položky dohodnuté v akčním plánu a týkající se správy individuálních nároků;

6.   konstatuje, že následný audit v rámci dohodnutého akčního plánu, který se týkal dodržování pravidel pro zadávání veřejných zakázek, ukázal, že sice bylo dosaženo určitého pokroku, avšak že veřejný ochránce práv dosud plně neprovedl dvě zbývající opatření ze zprávy interního auditora č. 06/03; podněcuje veřejného ochránce práv k tomu, aby urychleně přistoupil k úplnému provedení těchto opatření, jak navrhoval interní auditor; vítá skutečnost, že interní auditor – vycházeje ze svých zjištění – zahrnul do svého pracovního programu na rok 2008 rovněž audit postupu zadávání veřejných zakázek a očekává zjištění, k nimž tento následný audit dospěl;

7.   bere na vědomí informace uvedené ve zprávě o činnosti za rok 2007, kterou předložila hlavní pověřená schvalující osoba, a sice že počátkem roku 2008 bylo provedeno vlastní hodnocení účinnosti rámce vnitřní kontroly v odděleních veřejného ochránce práv, z něhož byl vyvozen obecný závěr o celkově uspokojivé míře uplatňování standardů vnitřní kontroly (88 % oproti 85 % v roce 2006 a 74 % v roce 2004);

8.   dále však konstatuje, že se uvažovalo o potřebě zvýšení efektivnosti v některých oblastech (zjišťování citlivých funkcí, zdokonalení plánování a tvorby programů, ukazatele výkonnosti); podněcuje veřejného ochránce práv, aby vyvinul veškeré úsilí potřebné k dalšímu zlepšení účinnosti rámce vnitřní kontroly instituce;

9.   konstatuje s uspokojením, že nová rámcová dohoda o spolupráci na neomezenou dobu, jež byla uzavřena mezi veřejným ochráncem práv a Parlamentem a vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006, začala v roce 2007 přinášet ovoce; dále konstatuje, že tato dohoda se týká poskytování některých správních služeb, včetně budov, IT, komunikací, právního poradenství, zdravotnických služeb, školení, provádění překladů a tlumočení;

10.   oceňuje skutečnost, že veřejný ochránce práv pokračoval ve svém úsilí o rozvoj interinstitucionálních vztahů s dalšími institucemi (zejména s Úřadem pro úřední tisky, EAS a EPSO) a s Překladatelským střediskem; bere na vědomí, že 70 % jeho provozních výdajů bylo přiděleno a vyčerpáno na základě interinstitucionální spolupráce;

11.   s uspokojením konstatuje, že počínaje květnem 2007 byla úspěšně provedena reorganizace právní služby, která zaručí účinné monitorování a vytvoření dlouhodobých podmínek k provádění šetření a přípravě rozhodnutí;

12.   připomíná, že podle své výroční zprávy má veřejný ochránce práv oproti minulým letům méně potíží s náborem kvalifikovaných právníků a vysokou fluktuací zaměstnanců;

13.   vítá skutečnost, že veřejný ochránce práv přijal dne 14. prosince 2007 rozhodnutí o ročním prohlášení o zájmech veřejného ochránce práv; s uspokojením konstatuje, že toto prohlášení bylo zveřejněno na webových stránkách veřejného ochránce práv;

14.   blahopřeje veřejnému ochránci práv k jeho rozhodnutí ze dne 2. června 2008 přistoupit k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(12) při uplatňování systému stanoveného nařízením (ES) č. 1073/1999(13); konstatuje s uspokojením, že téhož dne přijal veřejný ochránce práv rozhodnutí o podmínkách a postupech vnitřního vyšetřování pro boj proti podvodům, úplatkářství a jiné nedovolené činnosti poškozující zájmy Společenství;

15.   žádá veřejného ochránce práv, aby do své příští zprávy o činnosti (za rozpočtový rok 2008) začlenil kapitolu, která se bude podrobně zabývat opatřeními navazujícími na dřívější rozhodnutí Parlamentu o udělení absolutoria, jež byla v daném roce přijata, včetně případných vysvětlení, proč se některými doporučeními neřídil;

16.   poznamenává, že přes změny provedené ve finančním nařízení jsou pravidla pro zadávání veřejných zakázek v případě menších institucí, jako je např. veřejný ochránce práv, stále příliš těžkopádná, především pokud jde o nabídková řízení týkající se uzavření smluv na poměrně malé částky; vyzývá Komisi, aby při přípravě na vypracování budoucích návrhů změn, jež mají být provedeny ve finančním nařízení, tyto změny podrobně konzultovala s generálním tajemníkem úřadu veřejného ochránce práv a s jeho sekretariátem s cílem zajistit, aby jejich názory byly plně zohledněny v konečné podobě návrhu.

(1) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(2) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(5) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(6) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(7) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(8) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(9) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(10) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(11) 2005: 7,2 milionu EUR.
(12) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1).


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropský inspektor ochrany údajů
PDF 214kWORD 53k
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, Oddíl IX - Evropský inspektor ochrany údajů (C6-0424/2008 – 2008/2283(DEC))
P6_TA(2009)0264A6-0154/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I(2) (C6-0424/2008),

–   s ohledem na výroční zprávu evropského inspektora ochrany údajů orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o provedených interních auditech v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(3),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(4),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(5), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0154/2009),

1.   uděluje evropskému inspektorovi ochrany údajů absolutorium za plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl IX – Evropský inspektor ochrany údajů (C6-0424/2008 – 2008/2283(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I(7) (C6-0424/2008),

–   s ohledem na výroční zprávu evropského inspektora ochrany údajů orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o provedených interních auditech v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(8),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a správnosti uskutečněných operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(9),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(10), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0154/2009),

1.   konstatuje, že v roce 2007 měl evropský inspektor ochrany údajů (dále jen EIOÚ) k dispozici prostředky na závazky v celkové výši 5 milionů EUR (2006: 4,1 milionu EUR(11)), což představuje nárůst o téměř 20 % oproti roku 2006, přičemž míra plnění dosáhla 86,14 %, což je méně než průměrná míra plnění u ostatních orgánů (93,84 %);

2.   bere na vědomí zvýšení počtu trvalých pracovních míst, jež byla EIOÚ přidělena, z 24 v roce 2006 na 29 v roce 2007 (+ 21 %); vítá v této souvislosti záměr EIOÚ omezit rozšiřování úkolů a počtu zaměstnanců a využít kontrolovaný růst k zajištění toho, že noví zaměstnanci budou přijati na plný úvazek a odpovídajícím způsobem začleněni do pracovního procesu a že jim bude poskytnuta odborná příprava;

3.   poukazuje na to, že Účetní dvůr ve své výroční zprávě uvedl, že pokud jde o EIOÚ, z auditu nevzešly žádné závažné připomínky;

4.   připomíná, že dohoda o správní spolupráci mezi generálními tajemníky Komise, Parlamentu a Rady, podepsaná dne 7. prosince 2006 spolu s EIOÚ, byla prodloužena o další tři roky s účinkem ode dne 16. ledna 2007;

5.   konstatuje, že na základě výše zmíněné dohody o spolupráci je administrativní zpracování všech služebních cest EIOÚ zajišťováno Úřadem Komise pro správu a výplatu individuálních pohledávek (Paymaster´s Office) a stejná vnitřní pravidla platí při úhradě nákladů na ubytování, které vznikly během služebních cest pro dvě kategorie pracovníků EIOÚ, dva členy a zaměstnance EIOÚ;

6.   připomíná, že rozhodnutím ze dne 7. listopadu 2006 se EIOÚ rozhodl vytvořit systém vnitřní kontroly, který je v souladu s jeho činnostmi a požadavky; konstatuje, že první hodnocení, které provedla oddělení EIOÚ, prokázalo, že tento systém vnitřní kontroly je funkční a účinný;

7.   konstatuje s uspokojením, že první zprávu o kontrole, kterou vydalo oddělení vnitřní kontroly (OVK), obdržel v září 2007 a že v ní zjistil některé záležitosti, jež je nutno zlepšit; vyjadřuje uspokojení nad tím, že provádění doporučení OVK, s nímž EIOÚ souhlasil, bylo určeno jako priorita pro rok 2008, a že v důsledku toho byl na začátku roku 2008 vypracován akční plán; podněcuje EIOÚ k tomu, aby tento akční plán prováděl v plném rozsahu;

8.   vítá každoroční prohlášení o finančních zájmech, které zveřejňují EIOÚ a asistent EIOÚ v podobné formě, v jaké je předkládají poslanci Parlamentu; prohlášení obsahuje příslušné informace o relevantních profesionálních činnostech a placených funkcích nebo činnostech;

9.   blahopřeje EIOÚ k jeho rozhodnutí ze dne 12. září 2007 přistoupit k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(12) při uplatňování systému stanoveného nařízením (ES) č. 1073/1999(13);

10.   žádá EIOÚ, aby do své příští zprávy o činnosti (za rozpočtový rok 2008) začlenil kapitolu, která se bude podrobně zabývat opatřeními navazujícími na dřívější rozhodnutí Parlamentu o udělení absolutoria, jež byla v daném roce přijata, včetně případných vysvětlení, proč se některými doporučeními neřídil;

11.   poznamenává, že přes změny provedené ve finančním nařízení jsou pravidla pro zadávání veřejných zakázek v případě menších institucí, jako je např. EIOÚ, stále příliš těžkopádná, především pokud jde o nabídková řízení týkající se uzavření smluv na poměrně malé částky; vyzývá Komisi, aby při přípravě budoucích návrhů změn, jež mají být provedeny ve finančním nařízení, tyto změny podrobně konzultovala s evropským inspektorem ochrany údajů a se sekretariátem tohoto úřadu s cílem zajistit, aby jejich názory byly plně zohledněny v konečné podobě návrhu.

(1) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(2) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(5) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(6) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(7) Úř.věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(8) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(9) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(10) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(11) 2005: 2,8 milionu EUR.
(12) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1).


Udělení absolutoria za rok 2007: EUROJUST
PDF 302kWORD 75k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské jednotky pro soudní spolupráci na rozpočtový rok 2007 (C6-0436/2008 – 2008/2263(DEC))
P6_TA(2009)0265A6-0161/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Eurojustu za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Eurojustu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi Eurojustu(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust)(4), a zejména na článek 36 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0161/2009),

1.   uděluje řediteli Evropské jednotky pro soudní spolupráci absolutorium za plnění rozpočtu Eurojustu za rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, řediteli Evropské jednotky pro soudní spolupráci, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Evropské jednotky pro soudní spolupráci za rozpočtový rok 2007 (C6-0436/2008 – 2008/2263(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Eurojustu za rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Eurojustu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi Eurojustu(7),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust)(9), a zejména na článek 36 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0161/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Evropské jednotky pro soudní spolupráci tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Evropské jednotky pro soudní spolupráci za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí řediteli Evropské jednotky pro soudní spolupráci, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské jednotky pro soudní spolupráci na rozpočtový rok 2007 (C6-0436/2008 – 2008/2263(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Eurojustu za rozpočtový rok 2007(11),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Eurojustu za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi Eurojustu(12),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust)(14), a zejména na článek 36 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0161/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Účetní dvůr (EÚD) prohlásil, že získal přiměřenou jistotu, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné,

B.   vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2008 udělil Parlament správnímu řediteli Eurojustu absolutorium za plnění rozpočtu jednotky na rozpočtový rok 2006(16) a ve svém usnesení, které je součástí rozhodnutí o udělení absolutoria, mj.

–   vzal na vědomí připomínku EÚD ve zprávě za rok 2006, že míra přenesených prostředků odpovídala 33 % v případě správních výdajů a 30 % v případě provozních výdajů, převody prostředků mezi jednotlivými rozpočtovými položkami byly velmi časté a v mnoha případech nedostatečně podložené odpovídajícími doklady, nebyla tudíž jednoznačně dodržena rozpočtová zásada specifikace;

–   dále vzal na vědomí zjištění EÚD, že nebyla jednoznačně dodržena pravidla pro zadávání zakázek a nebyl vypracován přehled stálých aktiv obsahující všechna aktiva a jejich hodnoty a nebyl využit k posouzení majetku jednotky; vyzval Eurojust, aby přísně dodržoval postupy pro zadávání veřejných zakázek, zejména pokud jde o rámcové smlouvy;

–   vyjádřil obavy nad prohlášením uvedeným ve výroční zprávě Eurojustu, že stále existuje mnoho možností pro rozvoj vztahů mezi jednotkou a úřadem OLAF, mimo jiné také prostřednictvím dohody o formální spolupráci,

1.   konstatuje, že přestože je prohlášení o věrohodnosti EÚD kladné, jeho připomínky ukazují, že přetrvávají strukturální problémy v oblasti plnění rozpočtu, zadávaní veřejných zakázek a plánování náboru nových pracovníků;

2.   je spokojen s informací uvedenou ve výroční zprávě Eurojustu za rok 2007, že Eurojust zavedl od 1. října 2007 systém ABAC (systém akruálního účetnictví);

3.   bere z výroční zprávy Eurojustu za rok 2007 na vědomí, že v důsledku rychlého rozšiřování jednotky, kvůli kterému je nezbytné hledat nové sídlo, hledá Eurojust ve spolupráci s hostitelskou zemí nové dočasné kancelářské prostory; bere z výroční zprávy Eurojustu za rok 2007 na vědomí, že hostitelská země přijala závazek poskytnout vhodné nové prostory do roku 2012;

4.   žádá Eurojust, aby do výroční zprávy za rok 2008 zahrnul informace o pokroku v jednáních týkajících se nových kancelářských prostor, dočasných opatření a finančních dopadů;

Značný objem přenesených prostředků

5.   bere na vědomí zjištění EÚD, že z celkové výše 18 000 000 EUR, které byly vyčleněny na rok 2007, bylo 5 200 000 EUR převedeno;

6.   je znepokojen závěry EÚD, že tak vysoký objem přenesených prostředků je v rozporu se zásadou ročního rozpočtu a ukazuje na nedostatky v plánování a monitorování činnosti Eurojustu;

7.   bere na vědomí odpověď Eurojustu, že k velkému objemu přenesených prostředků došlo v důsledku nedostatku zaměstnanců spravujících finanční prostředky a problémů spojených s novým systémem zadávání veřejných zakázek; konstatuje, že v roce 2007 bylo obsazeno pouze 95 pracovních míst ze 147 uvedených v pracovním plánu;

8.   bere na vědomí, že Eurojust v roce 2008 zahájil strategii ke snížení přenesených prostředků;

Nedostatky v zadávání veřejných zakázek

9.   bere na vědomí, že Eurojust v návaznosti na doporučení, které EÚD učinil v předchozích dvou letech, soustředil řízení postupů pro zadávání veřejných zakázek do jednoho specializovaného oddělení;

10.   lituje nicméně, že EÚD zjistil stejně jako v roce 2006 nedostatky v postupech zadávání veřejných zakázek;

11.   vyjadřuje překvapení nad zjištěním EÚD, že Eurojust prodloužil stávající smlouvy v rozporu s pravidly, přestože se o skončení platnosti smluv vědělo velmi dlouhou dobu;

12.   plně podporuje doporučení EÚD, aby schvalující osoba vypracovala účinný plán řízení postupů pro zadávání veřejných zakázek;

13.   bere na vědomí, že Eurojust navrhl obecný plán veřejných zakázek na rok 2008 a přijal rozhodnutí o organizaci veřejných zakázek a souvisejících úkolů a že na všechny smlouvy uvedené ve zprávě EÚD byla znovu vyhlášena výběrová řízení v souladu s pravidly;

Nedostatky v plánování náboru nových pracovníků

14.   bere na vědomí zjištění EÚD, že plán pracovních míst na rok 2007 obsahoval 147 pracovních míst ve srovnání se 112 pracovními místy uvedenými v plánu na rok 2006 a že na konci roku 2006 bylo obsazeno pouze 87 míst;

15.   je znepokojen skutečností, že EÚD zjistil, že Eurojust nedokázal přijmout 60 nových pracovníků, aby splnil plán pracovních míst na rok 2007, a že na konci roku 2007 bylo obsazeno pouze 95 pracovních míst;

16.   souhlasí s EÚD, že tato skutečnost potvrzuje, že Eurojust má nedostatky v plánování náboru nových pracovníků;

17.   lituje skutečnosti, že jak potvrdil Eurojust, výrazný nedostatek pracovníků měl negativní dopad na plnění rozpočtu;

18.   bere na vědomí, že Eurojust má podle jeho odpovědi v úmyslu obsadit místa uvedená v plánu pracovních míst v roce 2008;

19.   bere na vědomí, že do konce roku 2008 bylo obsazeno 130 pracovních míst ze 175 uvedených v pracovním plánu na rok 2008; vítá skutečnost, že Eurojust snížil podíl neobsazených míst z 34 % na konci roku 2007 na 25 % na konci roku 2008; žádá Eurojust, aby se nadále snažil tato volná místa co nejdříve obsadit;

20.   z výroční zprávy Eurojustu za rok 2007 bere na vědomí, že Eurojust:

   navrhl víceletý plán personální politiky na období 2007–2010,
   přijal novou politiku náboru pracovníků, která obsahuje právní rámec, zásady, postupy pro výběrová řízení, jednotlivé zúčastněné osoby a jejich funkce,
   měl v úmyslu podepsat dohodu o pracovním trhu uzavřenou mezi různými agenturami;

Kroky navazující na udělení absolutoria za rok 2006

21.   vyzývá Eurojust, aby na základě doporučení EÚD přijal patřičná opatření, zejména pokud jde o plnění rozpočtu, zadávání veřejných zakázek a nábor nových pracovníků, a aby o přijatých opatřeních podrobně informoval ve výroční zprávě za rok 2008;

22.   je spokojen, že dne 24. září 2008 byla uzavřena Praktická dohoda o spolupráci mezi Eurojustem a Evropským úřadem pro boj proti podvodům(17);

o
o   o

23.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a jsou horizontální povahy, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(18).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 57.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 142.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.
(5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(6) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 57.
(7) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 142.
(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(9) Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.
(10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(11) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 57.
(12) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 142.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. L 63, 6.3.2002, s. 1.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 234.
(17) Úř. věst. C 314, 9.12.2008, s. 3.
(18) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro léčivé přípravky
PDF 301kWORD 77k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčiva na rozpočtový rok 2007 (C6-0435/2008 – 2008/2262(DEC))
P6_TA(2009)0266A6-0162/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky(4), a zejména na článek 68 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0162/2009),

1.   uděluje výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčiva absolutorium za plnění rozpočtu agentury na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčiva, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007 (C6-0435/2008 – 2008/2262(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(7),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky(9), a zejména na článek 68 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0162/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Evropské agentury pro léčiva tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčiva, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro léčiva na rozpočtový rok 2007 (C6-0435/2008 – 2008/2262(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007(11),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro léčiva za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(12),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky(14), a zejména na článek 68 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0162/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Evropský účetní dvůr (EÚD) prohlásil, že získal přiměřenou jistotu, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné,

B.   vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2008 udělil Parlament výkonnému řediteli Evropské agentury pro léčivé přípravky absolutorium za plnění rozpočtu agentury za rozpočtový rok 2006(16) a ve svém usnesení provázejícím rozhodnutí o udělení absolutoria mj.:

–   vzal na vědomí připomínku EÚD ve zprávě za rok 2006, že pokud jde o správní výdaje, bylo z prostředků na závazky využito méně než 60 %;

–   konstatoval, že značná část rozpočtových prostředků na rok 2006 byla kvůli povaze projektů, jimiž se agentura zabývá, přenesena do roku 2007;

–   konstatoval, že v prosinci 2006 se správní rada agentury rozhodla revidovat na základě konzultací s příslušnými vnitrostátními orgány systém sazebníku;

1.   zdůrazňuje, že rozpočet agentury je financován z rozpočtových prostředků EU, ale také, a to převážně, z poplatků žadatelů z řad farmaceutického průmyslu odváděných za obdržení povolení k uvedení na trh Společenství nebo za jeho prodloužení; konstatuje však, že souhrnný příspěvek ES vzrostl mezi lety 2006 a 2007 o 24,48 % a představuje 24,13 % celkových příjmů v roce 2007; je si v této souvislosti vědom toho, že agentuře byly svěřeny nové úkoly vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006 ze dne 12. prosince 2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití(17) a že byly navýšeny prostředky v rozpočtové položce pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění;

2.   vítá úsilí agentury zaměřené na intenzivnější poskytování vědeckého poradenství v raných fázích vývoje nových léčivých přípravků a také zavedení opatření na rychlejší posuzování těch léčivých přípravků, které mají pro veřejné zdraví klíčový význam, a urychlení vývoje a zavádění telematických programů;

3.   považuje agenturu za zdroj důležitých vědeckých poznatků, vědecky podložených doporučení a osvědčených metod pro hodnocení léčivých přípravků a dohled nad léčivými přípravky v Evropě a vítá příspěvky určené Komisi a členským státům k harmonizaci regulačních standardů na mezinárodní úrovni;

4.   vybízí agenturu, aby pokračovala ve svém úsilí v oblasti léčivých přípravků pro vzácná onemocnění; staví se však proti snížení příspěvku na léčivé přípravky pro vzácná onemocnění, zejména kvůli změně politiky snižování poplatků za léčivé přípravky pro vzácná onemocnění, což vyplývá z flexibility stanovené nařízením Rady (ES) č. 297/95 ze dne 10. února 1995 o poplatcích, které se platí Evropské agentuře pro hodnocení léčivých přípravků(18), jež v roce 2007 nicméně vedla ke snížení o 26,25 % oproti roku 2006;

5.   zdůrazňuje úlohu agentury při sledování bezpečnosti léčivých přípravků prostřednictvím sítě farmakovigilance; vyzývá však k neustálému zvyšování úrovně tohoto sledování nežádoucích účinků léčivých přípravků;

Nedostatky rozpočtového hospodaření u programu telematiky

6.   bere na vědomí kritiku EÚD, podle kterého byl v roce 2006 vysoký objem přenesených prostředků v oblasti správních výdajů způsoben především telematickým programem; bere na vědomí prohlášení EÚD, že tento stav je v rozporu se zásadou ročního rozpočtu a že agentura musí zkvalitnit plánování a monitorování toho, jak je program uplatňován;

7.   bere na vědomí doporučení EÚD, že by agentura měla zvážit uplatnění systému diferencovaných položek na telematický program, neboť tento systém je pro rozpočtové hospodaření u tohoto typu programů vhodnější;

8.   vyzývá agenturu, aby doporučení EÚD uplatnit systém diferencovaných položek na telematický program realizovala co nejdříve; žádá, aby agentura ve své výroční zprávě o činnosti za rok 2008 uvedla, jaká opatření byla v tomto ohledu přijata;

Nedostatky konstatované u postupů pro zadávání veřejných zakázek

9.   bere na vědomí tato zjištění EÚD týkající se postupů pro zadávání veřejných zakázek:

   ve dvou případech nebyly zvolené postupy dostatečně odůvodněny,
   ve třech případech byly metody hodnocení cenových kritérií nepřiměřené,
   v jednom případě společného zadávacího řízení s pěti dalšími agenturami nebyl objem požadovaných služeb dostatečně vymezen,

10.   bere na vědomí odpovědi agentury, v nichž se uvádí, že:

   stanovila vzorec pro objektivní hodnocení ceny jako kritéria pro udělení zakázky, a to s platností ode dne 17. března 2008;
   v případě společného zadávacího řízení musí být původní odhad přehodnocen z důvodu technologického pokroku, k němuž došlo mezi datem vymezení požadovaných služeb a datem zahájení postupu pro zadávání zakázky;

11.   žádá agenturu, aby se zabývala výše uvedenými nedostatky konstatovanými u postupů pro zadávání zakázek a aby ve své výroční zprávě o činnosti za rok 2008 uvedla, jaká opatření byla v tomto ohledu přijata;

Pokrok, jehož bylo dosaženo při zajišťování souladu s nařízením o poplatcích

12.   bere na vědomí, že EÚD ve své výroční zprávě za rok 2006 uvádí, že činnost agentury porušovala nařízení o poplatcích, a to z těchto důvodů: zákazníkům agentury byla účtována částka, která byla rozdělena na dvě části: náklady agentury a částka, která byla zpětně vyplacena zpravodajům členských států na pokrytí jejich vlastních nákladů; tito zpravodajové nicméně dodnes nedoložili celou výši skutečných nákladů, které jim vznikly;

13.   bere na vědomí, že se EÚD ve své výroční zprávě za rok 2007 zabýval kroky podniknutými v návaznosti na tato zjištění a že uvedl, že správní rada agentury vytvořila skupinu pro kalkulaci nákladů, která na konci roku 2007 předložila návrh alternativního způsobu odměňování zpravodajů;

14.   trvá na tom, aby v souladu s doporučením EÚD agentura pokročila při řešení tohoto problému a ve své výroční zprávě za rok 2008 uvedla, jaká opatření v této věci přijala;

o
o   o

15.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a jsou horizontální povahy, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(19).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 10.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 27.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1.
(5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(6) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 10.
(7) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 27.
(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(9) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1.
(10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(11) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 10.
(12) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 27.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. L 136, 30.4.2004, s. 1.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 175.
(17) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 1.
(18) Úř. věst. L 35, 15.2.1995, s. 1.
(19) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro bezpečnost letectví
PDF 223kWORD 63k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro leteckou bezpečnost na rozpočtový rok 2007 (C6-0439/2008 – 2008/2266(DEC))
P6_TA(2009)0267A6-0163/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví(4), a zejména na článek 60 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0163/2009),

1.   uděluje výkonnému řediteli Evropské agentury pro leteckou bezpečnost absolutorium za plnění rozpočtu agentury na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonnému řediteli Evropské agentury pro leteckou bezpečnost, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007 (C6-0439/2008 – 2008/2266(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(7),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví(9), a zejména na článek 60 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0163/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Evropské agentury pro bezpečnost letectví tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonnému řediteli Evropské agentury pro leteckou bezpečnost, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro leteckou bezpečnost na rozpočtový rok 2007 (C6-0439/2008 – 2008/2266(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007(11),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro leteckou bezpečnost za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(12),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví(14), a zejména na článek 60 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0163/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Účetní dvůr (EÚD) uvedl, že nabyl dostatečné jistoty, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné;

B.   vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2008 udělil Parlament výkonnému řediteli Evropské agentury pro bezpečnost letectví absolutorium za plnění rozpočtu agentury za rozpočtový rok 2006(16) a ve svém usnesení provázejícím rozhodnutí o udělení absolutoria mj.

   vzal na vědomí, že EÚD trvá na tom, že agentura musí ve spolupráci s Komisí přehodnotit stávající systém účtování poplatků, aby se zajistila oprávněnost nákladů na certifikační činnosti a její pokrytí z poplatků,
   vyzval agenturu a Komisi, aby přezkoumaly strukturu poplatků vybíraných agenturou, aby se zajistila rovnováha mezi výdaji a příjmy z certifikačních činností;
   vzal na vědomí odpověď agentury, že nařízení o poplatcích a platbách(17), které vstoupilo v platnost dne 1. června 2007, by mělo umožnit získání dostatečných příjmů, které by pokryly náklady na certifikační činnosti,
   vyzývá agenturu, aby zavedla účinný systém řízení pohledávek, který by případně zahrnoval úrok za pozdní platby;

1.   konstatuje, že agentura obdržela v roce 2007 z rozpočtu v prostředcích na závazky a na platby 72 045 000 EUR;

2.   bere na vědomí připomínku EÚD, že plán pracovních míst obsahoval 467 dočasných pracovních míst, avšak rozpočtové položky týkající se výdajů na zaměstnance nepokryly skutečné mzdové náklady na tato místa, a proto se agentura domluvila s Komisí na snížení počtu pracovních míst na nejvýše 342 míst, přičemž na konci roku jich bylo zaplněno 333;

3.   bere na vědomí odpověď agentury, že ke snížení počtu zaměstnanců došlo v důsledku toho, že během prvních dvou let provádění nařízení o poplatcích a platbách nebyly příjmy dostatečně vysoké, aby pokryly předpokládané náklady; bere na vědomí, že agentura odkazuje na plán personální politiky na období 2008–2010, který schválila Komise a ve kterém se odráží snížené stavy zaměstnanců;

4.   konstatuje, že nerovnováha mezi náklady a příjmy, na kterou bylo upozorněno v předchozím usnesení o udělení absolutoria, vedla k nezbytnému snížení plánovaného počtu zaměstnanců o 25 % z 467 na nejvýše 342;

5.   očekává, že agentura do roční účetní závěrky za rozpočtový rok 2008 začlení informaci o tom, jakým způsobem je možné pomocí uplatňování nového nařízení o poplatcích a platbách dosáhnout rovnováhy mezi náklady a příjmy, pokud jde o certifikační činnosti;

6.   bere na vědomí kritiku EÚD, že změny týkající se stavu zaměstnanců v agentuře v roce 2007 nebyly zaneseny do plánu pracovních míst, jenž nebyl řádným způsobem upraven;

7.   zcela souhlasí s doporučením EÚD, aby agentura pečlivě ověřila spolehlivost odhadů příjmů, které jsou základem pro rozhodování rozpočtového orgánu, zejména pokud jde o náklady na zaměstnance; žádá, aby agentura zajistila, aby plán pracovních míst odpovídal skutečné situaci;

8.   bere na vědomí, že mezi EÚD a agenturou existuje spor, pokud jde o výpočet účelově vázaných příjmů ve výši 14 900 000 EUR, které agentura získala v roce 2007 na financování budoucích nákladů na certifikační činností; bere na vědomí postoj EÚD, že agentura do tohoto výpočtu nesprávně zahrnula poplatky účtované na základě předchozího nařízení o poplatcích a platbách; bere na vědomí, že agentura podala vysvětlení tohoto výpočtu, ve kterém uvedla, že byla v souladu se svým základním nařízením oprávněna zahrnout tyto poplatky do výpočtu;

9.   bere na vědomí kritiku EÚD některých postupů zadávání veřejných zakázek, u nichž byl proveden audit; bere na vědomí, že EÚD dospěl k závěru, že jedno řízení, při němž byly uchazečům poskytnuty neúplné informace o kritériích pro udělení zakázky a o jejich hodnocení, nebylo transparentní; bere na vědomí prohlášení EÚD, že ve třech případech proběhlo omezené řízení, přestože se mělo uskutečnit otevřené nabídkové řízení, neboť celková hodnota služeb překračovala stanovenou hranici;

10.   žádá, aby agentura dostála svým slibům, které uvedla ve svých odpovědích, a přísně dodržovala pravidla pro zadávání veřejných zakázek a zvláště dbala na poskytování jasných informací potenciálním uchazečům;

11.   naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že agentura bude v budoucnu dodržovat přísnou finanční kázeň a bude vždy pracovat v rámci schváleného rozpočtu;

12.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a jsou horizontální povahy, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(18).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 16.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 20.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1.
(5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(6) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 16.
(7) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 20.
(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(9) Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1.
(10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(11) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 16.
(12) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 20.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. L 79, 19.3.2008, s. 1.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 201.
(17) Nařízení Komise (ES) č. 593/2007 (Úř. věst. L 140, 1.6.2007, s. 3).
(18) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích
PDF 306kWORD 77k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie na rozpočtový rok 2007 (C6-0445/2008 – 2008/2272(DEC))
P6_TA(2009)0268A6-0166/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o hodnocení a budoucím rozvoji Evropské agentury pro ochranu vnějších hranic (FRONTEX) a Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR)(4),

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie(5), a zejména na článek 30 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(6), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0166/2009),

1.   uděluje výkonnému řediteli Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie absolutorium za plnění rozpočtu agentury na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, výkonnému řediteli Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007 (C6-0445/2008 – 2008/2272(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007(7),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(8),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(9), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o hodnocení a budoucím rozvoji Evropské agentury pro ochranu vnějších hranic (FRONTEX) a Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR)(10),

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie(11), a zejména na článek 30 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(12), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0166/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí výkonnému řediteli Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie na rozpočtový rok 2007 (C6-0445/2008 – 2008/2272(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007(13),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi agentury(14),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(15), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2008 o hodnocení a budoucím rozvoji Evropské agentury pro ochranu vnějších hranic (FRONTEX) a Evropského systému kontroly hranic (EUROSUR)(16),

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie(17), a zejména na článek 30 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(18), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0166/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Účetní dvůr (EÚD) prohlásil, že získal přiměřenou jistotu, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné;

B.   vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2008 Parlament udělil výkonnému řediteli Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie absolutorium za plnění rozpočtu agentury na rozpočtový rok 2006(19) a mimo jiné:

   vzal na vědomí připomínku EÚD v jeho zprávě z roku 2006, že míra závazků v rozpočtovém roce byla 85 %, míra přenesených prostředků byla celkově více než 70 % a téměř 85 % v případě provozních výdajů, převody rozpočtových prostředků mezi jednotlivými kapitolami a hlavami za daný rok přesáhly celkový strop 10 % stanovený finančním nařízením, a tudíž nebyla jednoznačně dodržena rozpočtová zásada specifikace;
   vyzývá agenturu, aby zlepšila správu svých finančních prostředků, zejména pokud jde o zvyšování rozpočtu v letech v 2007 a 2008;

C.   vzhledem k tomu, že rok 2007 byl druhým celým rokem fungování agentury,

1.   konstatuje, že rozpočet agentury na rok 2007 (42 100 000 EUR) byl více než dvojnásobkem v porovnání s rozpočtem na rok 2006 (19 200 000 EUR);

2.   bere na vědomí kritiku EÚD, že závazky přenesené na rok 2008, jež se týkají dohod o grantu a souvisejí s provozními náklady, činí 18 400 000 EUR a že výrazná část těchto závazků vychází z nadměrných odhadů nákladů;

3.   uznává skutečnost zdůrazněnou v odpovědích agentury pro EÚD, že v případě agentury jsou odhady nákladů mimořádně složité, jelikož agentura využívá vybavení, které jí na provoz poskytují členské státy;

4.   bere na vědomí, že agentura vytvořila centrální seznam technického vybavení (CRATE), který se týká materiálu z členských států, jenž může být použit na provozní účely; bere na vědomí, že CRATE je napojen na společnou metodu výpočtu nákladů, což by mělo vést k efektivnějšímu přidělování rozpočtových prostředků;

5.   je znepokojen zjištěním EÚD, že jelikož agentura nemá finanční politiku, vysoký objem hotovosti agentury zůstává nevyužit na bankovních účtech s příliš nízkou úrokovou sazbou; konstatuje, že podle účetní závěrky (rozvahy) měla agentura k 31. prosinci 2007 v peněžních prostředcích a jejich ekvivalentech částku 32 600 000 EUR;

6.   bere na vědomí odpověď agentury, že se bude snažit se svou bankou jednat o podmínkách a že zjistí, zda jiné banky neposkytují lepší podmínky;

7.   naléhavě žádá agenturu, aby přijala finanční politiku a aby informovala o přijatých opatřeních a dosažených výsledcích ve své obecné zprávě za rok 2008;

Kroky v návaznosti na postup udělení absolutoria za rok 2006

8.   připomíná, že rozpočtový rok 2006 byl prvním rokem, kdy byla agentura finančně samostatná a podléhala postupu udělování absolutoria;

9.   vyjadřuje politování nad tím, že EÚD ve své výroční zprávě za rok 2007 zjistil určité nedostatky, které již zdůraznil ve své výroční zprávě za rok 2006, zejména:

   vysokou míru přenesených a zrušených prostředků: téměř 70 % prostředků, které byly v roce 2007 k dispozici, se nepoužilo,
   právní závazky učiněné před přijetím rozpočtových závazků,
   postupy přijímání zaměstnanců, které podle EÚD nebyly v souladu s pravidly, zejména se zásadou rovného zacházení, jelikož minimální počet let požadované praxe na danou pozici se lišil od počtu, který se dohodl mezi agenturami a Komisí;

10.   bere na vědomí odpověď agentury ohledně vysoké míry přenesených prostředků, že dílčím důvodem této skutečnosti byla částka ve výši 7 000 000 EUR, kterou dala Komise agentuře k dispozici v červnu 2007 na námořní operace, jež vyžadují, aby byly k dispozici lodě a letadla členských států, a jsou složité a časově náročné, takže závazky mohly být uzavřeny až koncem roku 2007;

11.   je však vysokým objemem přenesených prostředků, na který poukazuje EÚD, znepokojen a žádá agenturu, aby tento problém, na který Účetní dvůr upozornil již ve své zprávě za rok 2006, řešila; upozorňuje, že rezerva ve výši 19 900 000 EUR z rozpočtu agentury na rok 2007 byla uvolněna teprve v červnu roku 2007; bere na vědomí odpovědi agentury v tomto ohledu;

12.   vyzývá agenturu, aby řešila opakující se problémy ve svém systému účtování závazků, které EÚD zjistil;

13.   je potěšen skutečností, že agentura přijala akční plán na rok 2008 s cílem řešit nedostatky ve svém systému závazků; bere na vědomí, že akční plán kromě jiného zahrnuje stanovení lhůt pro členské státy, v rámci kterých mají agentuře předat rozpočtové odhady týkající se jejich spolufinancování, s cílem stanovit konečnou částku na granty a předejít tak problémům s podpisy ex post;

14.   vyzývá agenturu, aby informovala o výsledcích dosažených v rámci akčního plánu ve své obecné zprávě za rok 2008;

15.   domnívá se, že existuje souvislost mezi specifickou formou spolupráce agentury a členských států, jelikož členské státy by měly poskytnout vybavení na provoz agentury, a nedostatky, které zdůraznil EÚD s ohledem na rozpočtové plánování, zejména odhady nákladů, a s ohledem na plnění rozpočtu, zejména přenos prostředků a podpisy ex post;

16.   připomněl, že Parlament ve svém výše zmíněném usnesení ze dne 18. prosince 2008:

   a) vyzval agenturu, aby zaslala Parlamentu a Radě zprávu týkající se současného využití a skutečné dostupnosti materiálu z členských států a zdůraznila jakýkoli problém, se kterým se setkala,
   b) vyzval členské státy, aby v případě přetrvávající nedostatečné dostupnosti prostředků přijaly rychlé rozhodnutí o výrazné změně objemu rozpočtu agentury s cílem umožnit jí, aby plnila své úkoly, a případně prověřily právní hlediska budoucího pronájmu a/nebo nákupu materiálu pro tyto účely,
   c) poukázal na to, že Parlament jako jedna ze složek rozpočtového orgánu již od té doby, co byla agentura zřízena, zvyšoval její rozpočet a že bude dbát na to, aby byl rozpočet agentury řádně plněn a aby byl přizpůsoben změnám činností agentury;

17.   vyzývá agenturu, aby zlepšila hospodaření s finančními prostředky v souladu s připomínkami EÚD, bere na vědomí, že agentura ve svých odpovědích EÚD zdůraznila specifickou formu spolupráce mezi agenturou a členskými státy, jelikož agentura využívá vybavení, které na její provoz poskytují členské státy;

18.   je odhodlán pečlivě sledovat vliv spolupráce agentury s členskými státy na její hospodaření s finančními prostředky v budoucnu;

19.   s politováním konstatuje, že agentura byla nucena používat postupy náboru zaměstnanců, které nebyly zcela v souladu s obecnými prováděcími ustanoveními ke služebnímu řádu, aby získala vysoce kvalifikované specialisty;

20.   konstatuje, že agentura nepřijímá kritiku EÚD ohledně náboru zaměstnanců, že nerespektovala zásadu rovného zacházení, neboť minimální počet let požadované odborné praxe na dané místo se lišil od počtu let, na kterém se Komise dohodla s agenturami; konstatuje, že agentura se domnívá, že její postup byl v souladu s pravidly, jelikož musela za složitých podmínek získat vysoce specializované zaměstnance; konstatuje, že služební řád stanoví, že agentury Společenství musí přijmout obecná prováděcí ustanovení po dohodě s Komisí; konstatuje, že Komise vypracovala modelové rozhodnutí pro obecná prováděcí ustanovení; konstatuje, že Komise dosud neschválila návrh obecných prováděcích ustanovení, který předložila agenturám; vyzývá agenturu, aby v souladu s doporučením Rady důsledně dodržovala kritéria náboru pracovníků stanovená ve služebním řádu s cílem zajistit rovné zacházení s ohledem na počet let požadované praxe na dané místo;

21.   vyzývá agenturu, aby zlepšila své hospodaření s finančními prostředky, zejména v souvislosti se zvýšením objemu prostředků v rozpočtech na roky 2008 a 2009;

o
o   o

22.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a mají horizontální povahu, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(20).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 7.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 34.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Přijaté texty, P6_TA(2008)0633.
(5) Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1.
(6) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(7) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 7.
(8) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 34.
(9) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(10) Přijaté texty, P6_TA(2008)0633.
(11) Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1.
(12) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(13) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 7.
(14) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 34.
(15) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(16) Přijaté texty, P6_TA(2008)0633.
(17) Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1.
(18) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(19) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 226.
(20) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí
PDF 290kWORD 61k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí na rozpočtový rok 2007 (C6-0441/2008 – 2008/2268(DEC))
P6_TA(2009)0269A6-0170/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této Smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zřizuje Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí(4) a zejména na článek 23 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0170/2009),

1.   uděluje řediteli Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí absolutorium za plnění rozpočtu střediska na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v níže uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, řediteli Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007 (C6-0441/2008 – 2008/2268(DEC))

Evropský parlament,

–   ohledem na konečnou účetní závěrku Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(7),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této Smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zřizuje Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí(9) a zejména na článek 23 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0170/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí řediteli Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí na rozpočtový rok 2007 (C6-0441/2008 – 2008/2268(DEC))

Evropský parlament,

–   ohledem na konečnou účetní závěrku Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007(11),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(12),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této Smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zřizuje Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí(14) a zejména na článek 23 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0170/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Účetní dvůr uvedl, že získal přiměřenou jistotu, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné;

B.   vzhledem k tomu, že Parlament udělil řediteli Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí dne 22. dubna 2008 absolutorium za plnění rozpočtu střediska za rozpočtový rok 2006(16) a vzal mimo jiné na vědomí připomínku, kterou Evropský účetní dvůr učinil ve své zprávě za rok 2006, podle níž bylo téměř 45 % závazků přijatých během roku přeneseno do následujícího roku; ve druhé polovině roku 2006 byl navíc proveden značný počet převodů, především v důsledku nepřesných odhadů počtu zaměstnanců, které bylo potřeba přijmout, přičemž k těmto převodům došlo bez toho, aby o nich byla správní rada střediska v patřičnou dobu informována;

1.   shledává, že rozpočet střediska se zvýšil ze 17 100 000 EUR v roce 2006 na 28 900 000 EUR v roce 2007;

2.   považuje středisko za důležitou instituci pro posilování a rozvíjení celoevropského sledování nemocí, pro posuzování současných a vznikajících hrozeb pro lidské zdraví, které představují nakažlivé nemoci, a informování o nich;

3.   s uspokojením konstatuje, že se středisku v roce 2007 podařilo vytvořit rozsáhlou nabídku produktů a služeb v oblasti epidemiologie, sledování, prevence a kontroly přenosných nemocí a také vydat širokou škálu vědeckých zpráv;

4.   upozorňuje na to, že v roce 2006 bylo přeneseno bezmála 45 % prostředků a že k výraznému zlepšení nedošlo ani v roce 2007, kdy podíl přenesených prostředků činil téměř 43 %; z tohoto je zřejmé, že středisko má obtíže s plněním svého rozpočtu;

5.   dále poukazuje na připomínku Účetního dvora, že rozsah změn provedených v rozpočtu odhalil nedostatky ve sledování jeho plnění;

6.   je znepokojen závěrem Účetního dvora, že tento stav je v rozporu se zásadami ročního rozpočtu a specifikace;

7.   bere na vědomí připomínku Účetního dvora, že ačkoli byl pracovní program střediska na rok 2007 sestaven na základě činností, změny rozpočtu nebyly provázeny hodnocením jejich dopadu na pracovní program a na dosažení stanovených cílů;

8.   je spokojen s odpovědí střediska, že od roku 2008 se při změnách rozpočtu aktualizoval rovněž pracovní program;

9.   bere na vědomí kritiku Účetního dvora týkající se omezené spolehlivosti inventáře vedeného formou souborů tabulkového procesoru;

10.   je potěšen tím, že středisko mezitím zavedlo nový systém inventarizace majetku, který bude použit pro zpracování účetní závěrky za rok 2008;

11.   je znepokojen zjištěním Účetního dvora, že středisko vynaložilo 500 000 EUR na rekonstrukci budov, které má v pronájmu, a že o provedení těchto prací bylo stejně jako v roce 2006 rozhodnuto formou přímé dohody mezi střediskem a majitelem budov, aniž by byla přesně uvedena povaha prací, termín dokončení a platební podmínky; konstatuje, že podle Účetního dvora tato praxe neodpovídá finančnímu nařízení a je v rozporu se zásadou hospodárnosti;

12.   žádá středisko, aby své postupy co nejdříve uvedla v soulad s finančním nařízením a se zásadou hospodárnosti a aby ve své zprávě o rozpočtovém a finančním řízení za rok 2008 uvedla, jaké kroky učinila v reakci na připomínky Účetního dvora;

13.   všímá si pokroku v plnění plánu náboru zaměstnanců střediska, zdůrazňuje však, že je třeba dále usilovat o dosažení plného stavu zaměstnanců;

Opatření přijatá na základě předchozích postupů udělování absolutoria

14.   poukazuje, že Účetní dvůr odhalil stejně jako v roce 2006 nedostatky v plnění rozpočtu, zejména pokud jde o značný objem přenesených prostředků;

15.   vyzývá středisko, aby na základě doporučení Účetního dvora přijalo patřičná opatření, zejména pokud jde o plnění rozpočtu, a aby ve výroční zprávě za rok 2008, kterou bude brzy předkládat, uvedlo, jaké kroky podniklo a jakých dosáhlo výsledků;

o
o   o

16.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a mají horizontální povahu, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(17).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 48.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 122.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 1.
(5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(6) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 48.
(7) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 122.
(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(9) Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 1.
(10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(11) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 48.
(12) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 122.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. L 142, 30.4.2004, s. 1.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 126.
(17) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost
PDF 290kWORD 61k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost na rozpočtový rok 2007 (C6-0431/2008 – 2008/2258(DEC))
P6_TA(2009)0270A6-0175/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi centra(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1920/2006 ze dne 12. prosince 2006 o Evropském monitorovacím centru pro drogy a drogovou závislost(4), a zejména na článek 15 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení (ES, Euratom) č.1605/2002(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0175/2009),

1.   uděluje řediteli Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost absolutorium za plnění rozpočtu centra na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, řediteli Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007 (C6-0431/2008 – 2008/2258(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi centra(7),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1920/2006 ze dne 12. prosince 2006 o Evropském monitorovacím centru pro drogy a drogovou závislost(9), a zejména na článek 15 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení (ES, Euratom) č.1605/2002(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0175/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí řediteli Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost na rozpočtový rok 2007 (C6-0431/2008 – 2008/2258(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007(11),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi centra(12),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1920/2006 ze dne 12. prosince 2006 o Evropském monitorovacím centru pro drogy a drogovou závislost(14), a zejména na článek 15 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení (ES, Euratom) č.1605/2002(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0175/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Účetní dvůr (EÚD) prohlásil, že získal přiměřenou jistotu, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné;

B.   vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2008 udělil Parlament řediteli Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost absolutorium za plnění rozpočtu centra na rozpočtový rok 2006(16) a ve svém usnesení připojeném k rozhodnutí o udělení absolutoria konstatoval, že centrum má mj. podle pracovních programů na rok 2007 a na období 2007–2009 tyto strategické cíle:

   práce na následné kontrole finančních transakcí,
   vytvoření vnitřní kapacity pro provádění posouzení rizika a interního auditu,
   vytvoření nástrojů a postupů pro integrovaný systém řízení zdrojů a podpora externích součinností, zejména s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA), taktéž sídlící v Lisabonu,
   provádění strukturovanější a efektivnější politiky lidských zdrojů,
   úspěšné dokončení stěhování do nového ústředí v Lisabonu,

1.   bere na vědomí připomínku EÚD, že rozpočtová položka na činnosti v oblasti informačních technologií se v konečném rozpočtu schváleném v říjnu 2007 zvýšila o více než 80 % oproti původní částce schválené v prosinci 2006;

2.   bere na vědomí vysvětlení centra, že dodatečné potřeby v oblasti IT byly známy až ve třetím čtvrtletí roku 2007, kdy byl stanoven časový harmonogram stěhování EMCDDA do nových prostor a s tím související technické požadavky;

3.   bere na vědomí zjištění EÚD, že se centrum neshoduje s Norskem ohledně výpočtu finančního příspěvku Norska na účast na činnosti centra; tato neshoda vyplývá ze skutečnosti, že vzorec v podepsané původní dohodě – který uplatňuje centrum – se liší od vzorce v dohodě, jak byla zveřejněna v Úředním věstníku (který uplatňuje Norsko); bere na vědomí připomínku EÚD, že v důsledku odlišných vzorců je výpočet příspěvku, který provedlo centrum, přibližně o 80 000 EUR vyšší než výpočet Norska;

4.   je spokojen s informací, kterou zpravodaj obdržel od centra, tj. že již bylo dosaženo kompromisní dohody, podle níž zaplatilo Norsko jednorázově částku 34 230 EUR a souhlasilo s tím, že se vzdá nároku na vrácení přeplatku svého příspěvku centru, tedy zůstatku výše uvedeného rozdílu ve výpočtech, který vznikl v rozpočtu na rok 2007; dále bylo dohodnuto, že způsob výpočtu, který uplatňuje centrum, bude použit v roce 2008 a od roku 2009 dále se bude uplatňovat výpočet Norska;

5.   bere na vědomí, že ředitel centra převzal úlohu koordinátora sítě agentur, a to dne 1. března 2008 a až do 28. února 2009;

Opatření přijatá na základě předchozích postupů udělování absolutoria

6.   z výroční zprávy o činnosti centra za rok 2007 bere na vědomí, že centrum vytvořilo postupy a nástroje pro pravidelné dohledové a následné kontroly a dále propracovalo své personální řízení, zejména tím, že zřídilo na intranetu centra portál lidských zdrojů, který je zdrojem informací o platných předpisech a postupech;

7.   vítá skutečnost, že centrum úzce spolupracuje s agenturou EMSA, která také sídlí v Lisabonu, formou společného využívání budov, infrastruktury a služeb; bere na vědomí, že stěhování do nových prostor je plánováno na první čtvrtletí roku 2009;

o
o   o

8.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a jsou horizontální povahy, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(17).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 67.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 164.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 1.
(5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(6) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 67.
(7) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 164.
(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(9) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 1.
(10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(11) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 67.
(12) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 164.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 1.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 134.
(17) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání
PDF 216kWORD 53k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání na rozpočtový rok 2007 (C6-0427/2008 – 2008/2254(DEC))
P6_TA(2009)0271A6-0177/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 337/75 ze dne 10. února 1975 o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání(4), a zejména na článek 12a tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0177/2009),

1.   uděluje řediteli Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání absolutorium za plnění rozpočtu střediska na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, řediteli Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2: Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007 (C6-0427/2008 – 2008/2254(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(7),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 337/75 ze dne 10. února 1975 o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání(9), a zejména na článek 12a tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0177/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí řediteli Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání na rozpočtový rok 2007 (C6-0427/2008 – 2008/2254(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007(11),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o roční účetní závěrce Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(12),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 337/75 ze dne 10. února 1975 o zřízení Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání(14), a zejména na článek 12a tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č.1605/2002(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0177/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Účetní dvůr (EÚD) uvedl, že nabyl dostatečné jistoty, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné,

B.   vzhledem k tomu, že dne 22. dubna 2008 udělil Parlament Evropskému středisku pro rozvoj odborného vzdělávání absolutorium za plnění rozpočtu střediska na rozpočtový rok 2006(16) a že ve svém usnesení provázejícím rozhodnutí o udělení absolutoria mimo jiné upozornil na připomínky EÚD týkající se vysoké míry přenesených a zrušených prostředků, absence vhodného inventárního postupu pro identifikaci, registraci a aktivaci majetku, neúplné dokumentace procesů vnitřní kontroly a problémů souvisejících s jedním zadávacím řízením,

1.   blahopřeje středisku k tomu, že na rozdíl od předchozího roku získalo od EÚD pozitivní prohlášení o věrohodnosti účetnictví za rozpočtový rok 2007, a to nejen pokud jde o účetní závěrku, ale také o uskutečněné operace;

2.   bere na vědomí připomínku EÚD, že cíle a ukazatele výkonnosti často nebyly měřitelné, přestože pracovní program střediska na rok 2007 uváděl přesně stanovené cíle pro každou činnost a podrobně popisoval výsledky, jichž má být dosaženo; souhlasí s EÚD, že takto lze dosažené výsledky hodnotit jen velmi obtížně;

3.   bere na vědomí, že středisko nyní pracuje na přesnější formulaci cílů a ukazatelů výkonnosti a že pro rozpočtový rok 2008 zavedlo metodu sestavování rozpočtu podle činností;

4.   podporuje doporučení EÚD, aby středisko přesně stanovilo cíle a při plánování vytvořilo jasné vazby mezi těmito cíli a prostředky z rozpočtu, jichž bude pro jejich dosažení zapotřebí;

5.   očekává, že středisko ve své zprávě o činnosti za rok 2008 uvede informace o konkrétních následných opatřeních učiněných na základě doporučení EÚD a o dosažených výsledcích;

6.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a jsou horizontální povahy, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(17).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 45.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 130.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 39, 13.2.1975, s. 1.
(5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(6) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 45.
(7) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 130.
(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(9) Úř. věst. L 39, 13.2.1975, s. 1.
(10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(11) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 45.
(12) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 130.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. L 39, 13.2.1975, s. 1.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 109.
(17) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie
PDF 284kWORD 60k
Rozhodnutí
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie na rozpočtový rok 2007 (C6-0434/2008 – 2008/2261(DEC))
P6_TA(2009)0272A6-0178/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(2),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 o zřízení Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie(4), a zejména na článek 14 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení (ES, Euratom) č.1605/2002(5), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0178/2009),

1.   uděluje řediteli Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie absolutorium za plnění rozpočtu střediska na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, řediteli Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o uzavření účtů Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007 (C6-0434/2008 – 2008/2261(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007(6),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(7),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(8), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 o zřízení Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie(9), a zejména na článek 14 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení (ES, Euratom) č.1605/2002(10), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0178/2009),

1.   konstatuje, že roční účetní závěrka Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie tvoří přílohu zprávy Účetního dvora;

2.   schvaluje uzavření účtů Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí řediteli Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

3.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahující připomínky, které je nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění rozpočtu Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie na rozpočtový rok 2007 (C6-0434/2008 – 2008/2261(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na roční účetní závěrku Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007(11),

–   s ohledem na zprávu Účetního dvora o ověření roční účetní závěrky Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie za rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi střediska(12),

–   s ohledem na doporučení Rady ze dne 10. února 2009 (5588/2009 – C6-0060/2009),

–   s ohledem na Smlouvu o ES, a zejména na článek 276 této smlouvy,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(13), a zejména na článek 185 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2965/94 ze dne 28. listopadu 1994 o zřízení Překladatelského střediska pro instituce Evropské unie(14), a zejména na článek 14 tohoto nařízení,

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení (ES, Euratom) č.1605/2002(15), a zejména na článek 94 tohoto nařízení,

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0178/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Účetní dvůr (EÚD) prohlásil, že získal přiměřenou jistotu, že roční účetní závěrka za rozpočtový rok 2007 je spolehlivá a uskutečněné operace jsou legální a správné;

B.   vzhledem k tomu, že Parlament udělil řediteli Překladatelského střediska dne 22. dubna 2008 absolutorium za plnění rozpočtu střediska na rozpočtový rok 2006(16) a ve svém usnesení provázejícím rozhodnutí o udělení absolutoria mimo jiné

–   vzal na vědomí připomínku EÚD v jeho zprávě za rok 2006 uvádějící, že kumulovaný přebytek rozpočtu za rok 2006 činil 16,9 milionu EUR a že v roce 2007 středisko zpětně uhradí svým zákazníkům 9,3 milionu EUR; shoduje se s EÚD na tom, že uvedená kumulace přebytků naznačila, že metoda stanovování cen překladů není dostatečně přesná,

–   vyslovil naději, že bude brzy nalezeno řešení otázky plateb, jimiž zaměstnavatel přispívá na důchodové pojištění zaměstnanců,

1.   bere na vědomí připomínku EÚD, že z auditu postupů při zadávání veřejných zakázek v jednom případě vyplynulo, že hodnocení kritérií pro udělení zakázky nebylo řádně doloženo, protože středisko pro zdůvodnění konečného výběru neprovedlo analýzu nákladů a přínosů různých navrhovaných alternativ;

2.   bere na vědomí, že EÚD byl toho názoru, že při jednom z šesti kontrolovaných přijímacích řízení se nepostupovalo s řádnou péčí; zkoumaná dokumentace vykazovala různé anomálie a tento stav nezaručoval transparentnost řízení;

3.   bere na vědomí ochotu střediska učinit následná opatření, pokud jde o problémy zjištěné EÚD, a to v případě postupů zadávání veřejných zakázek a náboru zaměstnanců, a odpovídajícím způsobem tyto postupy upravit;

4.   očekává, že středisko uvede ve své zprávě o činnosti za rok 2008 informace o provedení následných opatření a dosažených výsledcích;

Následná opatření po předchozích uděleních absolutoria

5.   konstatuje, že v roce 2007 středisko zpětně uhradilo svým zákazníkům částku 9 300 000 EUR z hospodářského výsledku přeneseného z předchozích rozpočtových roků;

6.   nemůže akceptovat skutečnost, že i když byla tato otázka zdůrazňována v usneseních o udělení absolutoria po celou řadu let, stále ještě nebylo nalezeno řešení ve věci sporu mezi střediskem a Komisí, který se týká podílu příspěvků, jimiž zaměstnavatel přispívá na důchodové pojištění zaměstnanců;

7.   bere na vědomí, že středisko vytvořilo rezervu na případné pokrytí těchto plateb; výše této rezervy na rok 2007 činí 2 228 928 EUR;

8.   trvá na tom, že Komise a středisko musí usilovat o rychlé vyřešení sporu ohledně příspěvků na důchodové pojištění zaměstnanců; žádá středisko, aby podalo orgánu příslušnému pro udělení absolutoria zprávu o výsledku těchto jednání;

o
o   o

9.   pokud jde o další připomínky, které jsou připojeny k rozhodnutí o udělení absolutoria a jsou horizontální povahy, odkazuje na své usnesení ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU(17).

(1) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 42.
(2) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 116.
(3) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(4) Úř. věst. L 314, 7.12.1994, s. 1.
(5) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(6) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 42.
(7) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 116.
(8) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(9) Úř. věst. L 314, 7.12.1994, s. 1.
(10) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(11) Úř. věst. C 278, 31.10.2008, s. 42.
(12) Úř. věst. C 311, 5.12.2008, s. 116.
(13) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(14) Úř. věst. L 314, 7.12.1994, s. 1.
(15) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(16) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 118.
(17) Přijaté texty, P6_TA(2009)0274.


Udělení absolutoria za rok 2007: Rada
PDF 404kWORD 100k
Rozhodnutí
Usnesení
1.Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, Oddíl II - Rada (C6-0417/2008 – 2008/2277(DEC))
P6_TA(2009)0273A6-0150/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(1),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0417/2008)(2),

–   s ohledem na výroční zprávu Rady orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o provedených interních auditech v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(3),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(4),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(5), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na rozhodnutí generálního tajemníka Rady/vysokého představitele pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politku č. 190/2003 o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady(6),

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(7),

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0150/2009),

1.   odkládá rozhodnutí o udělení absolutoria generálnímu tajemníkovi Rady za plnění rozpočtu Rady na rozpočtový rok 2007;

2.   předkládá své připomínky v dále uvedeném usnesení;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí a usnesení, které je jeho nedílnou součástí, Radě, Komisi, Soudnímu dvoru, Účetnímu dvoru, evropskému veřejnému ochránci práv a evropskému inspektorovi ochrany údajů a aby zajistil jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie (řada L).

2.Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 obsahujícího připomínky, které jsou nedílnou součástí rozhodnutí o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2007, oddíl II – Rada (C6-0417/2008 – 2008/2277(DEC))

Evropský parlament,

–   s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2007(8),

–   s ohledem na konečnou účetní závěrku Evropských společenství za rozpočtový rok 2007 – svazek I (C6-0417/2008)(9),

–   s ohledem na výroční zprávu Rady orgánu příslušnému pro udělení absolutoria o provedených interních auditech v roce 2007,

–   s ohledem na výroční zprávu Účetního dvora o plnění rozpočtu na rozpočtový rok 2007, spolu s odpověďmi kontrolovaných orgánů(10),

–   s ohledem na prohlášení o věrohodnosti účetnictví a o legalitě a řádnosti podkladových operací, které předložil Účetní dvůr podle článku 248 Smlouvy o ES(11),

–   s ohledem na čl. 272 odst. 10 a články 274, 275 a 276 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(12), a zejména na články 50, 86, 145, 146 a 147 tohoto nařízení,

–   s ohledem na rozhodnutí generálního tajemníka Rady/vysokého představitele pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku č. 190/2003 o úhradě cestovních výdajů delegátů členů Rady(13),

–   s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(14) (IIA),

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu (A6-0150/2009),

A.   vzhledem k tomu, že Rada odmítá poskytnout Parlamentu úplnou dokumentaci o čerpání rozpočtu včetně vyčerpávající výroční zprávy o činnosti a pouze poskytla výroční zprávu o činnosti svého interního auditora,

B.   vzhledem k tomu, že Rada odmítá uspořádat jakoukoli oficiální schůzku s Parlamentem o absolutoriu za plnění svého rozpočtu,

C.   vzhledem k tomu, že v závěrech zasedání Evropské rady konané v Kolíně ve dnech 3. a 4. června 1999 se počítá s udělením provozních kapacit Radě v oblasti posílené společné Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP),

D.   vzhledem k tomu, že ve svém rozhodnutí č. 190/2003 dala Rada jednoznačně najevo, že čerpá prostředky v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) v souladu s ustanoveními finančního nařízení platného pro souhrnný rozpočet Evropských společenství, a zejména že: "generální tajemník Rady/vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku […], kterému napomáhá náměstek generálního tajemníka, je plně odpovědný za správu prostředků v oddílu II – Rada – souhrnného rozpočtu Evropských společenství, a přijímá veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich řádného řízení. Položky čerpá v souladu s ustanoveními finančního nařízení platného pro souhrnný rozpočet Evropských společenství",

E.   vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady 2004/197/SZBP(15) ze dne 23. února 2004 zavádí mechanismus pro správu financování společných nákladů na operace Evropské unie v souvislosti s vojenstvím nebo obranou nazvaný ATHENA, a vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí společně s rozhodnutím 2004/582/ES zástupců vlád členských států zasedajících v Radě dne 28. dubna 2004, které se týká výsad a imunit udělených mechanismu ATHENA(16), vytváří mechanismus pro správu financování společných nákladů na operace Evropské unie v souvislosti s vojenstvím nebo obranou, uděluje mu výsady a imunity a dává Radě provozní pravomoci,

F.   vzhledem k tomu, že rozhodnutí Rady 2000/178/SZBP ze dne 28. února 2000 o pravidlech pro odborníky členských států ve vojenské oblasti dočasně přidělené ke generálnímu sekretariátu Rady(17) a rozhodnutí Rady 2001/80/SZBP ze dne 22. ledna 2001 o zřízení Vojenského štábu Evropské unie(18) stanoví, že náklady spojené s vysíláním vojenských odborníků jsou hrazeny z rozpočtu Rady,

G.   vzhledem k tomu, že výroční zpráva o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích SZBP, kterou Rada předložila Parlamentu podle bodu 43 IIA, není dostatečně vyčerpávající, pokud jde o popis činností SZBP, jako jsou společné postoje, společné akce a prováděcí opatření,

1.   bere na vědomí, že v roce 2007 měla Rada k dispozici položky závazků v celkové výši 650 milionů EUR (626 milionů EUR v roce 2006), přičemž míra jejich využití činila 81,89 %, což je méně než v roce 2006 (91,79 %) a méně než průměrná míra využití ostatních orgánů (93,82 %);

2.   opakuje své stanovisko přijaté v usnesení ze dne 25. dubna 2002 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu na rozpočtový rok 2000, a sice že "Evropský parlament a Rada v minulosti vzájemně neposuzovaly provádění svých oddílů rozpočtu; domnívá se, že s ohledem na skutečnost, že náklady na zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku a na oblast spravedlnosti a vnitřních věcí financované ze správního rozpočtu Rady, mají stále více povahu provozních nákladů, měla by se vyjasnit platnost této úpravy v těchto nových politických oblastech s cílem odlišit tradiční správní výdaje od provozních nákladů"(19);

3.   odmítá stanovisko Rady, že skutečnost, že Rada a Parlament v minulosti vzájemně neposuzovaly provádění svých oddílů rozpočtu vyplývá z "džentlmenské dohody"; je toho názoru, že s ohledem na stále více provozní povahu výdajů je třeba provádět kontrolu výdajů Rady stejným způsobem jako u ostatních orgánů a institucí, tedy v rámci postupu udělování absolutoria podle článku 276 Smlouvy;

4.   opakuje svůj postoj vyjádřený v bodě 3 usnesení ze dne 22. dubna 2008 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu na rozpočtový rok 2006: "vyjadřuje politování nad tím, že na rozdíl od jiných institucí nepředkládá Rada Parlamentu výroční zprávu o činnosti a odvolává se přitom na tzv. džentlmenskou dohodu z roku 1970 [...] a na neexistenci jakéhokoli takového požadavku ve finančním nařízení; vyzývá Radu, aby přehodnotila rozhodnutí nezveřejňovat výroční zprávu o činnosti a nepředávat ji Parlamentu, aby tak byla odpovědnější vůči široké veřejnosti a daňovým poplatníkům"(20); připomíná, že toto prohlášení je také plně s souladu s body 44 a 45 jeho usnesení ze dne 19. února 2008 o průhlednosti ve finančních záležitostech(21); žádá Radu, aby znovu posoudila své rozhodnutí nezveřejňovat na svých internetových stránkách svou výroční zprávu o činnosti;

5.   opakuje svůj postoj vyjádřený v bodě 12 usnesení ze dne 24. dubna 2007 o udělení absolutoria za plnění souhrnného rozpočtu na rok 2005: "vyzývá k maximální transparentnosti v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP); žádá Radu, aby zajistila, že v souladu s bodem 42 interinstitucionální dohody [...] se v rozpočtu Rady neobjeví žádné provozní výdaje v oblasti SZBP; vyhrazuje si právo, že v případě porušení dohody uskuteční potřebné kroky"(22);

6.   žádá, aby Rada uváděla u každé položky v hlavě 3 (Výdaje vzniklé v souvislosti se zvláštními činnostmi orgánů) přesnou povahu výdajů, článek po článku, bod po bodu, a umožnila tak Parlamentu v souladu s IIA ověřit, že žádné z výdajů čerpaných z rozpočtu Rady nemají povahu provozních výdajů podle IIA;

7.   znovu připomíná svůj postoj uvedený v bodě 58 svého usnesení ze dne 23. května 2007 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu za rok 2005 o hlavních hlediscích a strategických rozhodnutích SZBP, včetně finančních důsledků pro souhrnný rozpočet Evropské unie(23): "domnívá se, že skutečné posouzení finančních dopadů na rozpočet EU bylo doposud brzděno nedostatkem účelných informací ze strany Rady, [...]; domnívá se, že s podpisem nové interinstitucionální dohody nyní nadešel čas, aby byl uplatněn duch i litera těchto ustanovení, jež nyní získala jasnou podobu";

8.   domnívá se, že plánování, přípravy nebo řízení jakékoli operace SZBP ze strany zaměstnanců sekretariátu Rady, jsou nedílnou součástí každé operace, a že tyto aktivity jsou prováděny v zájmu politiky a za účelem realizace operací, nikoli jako součást běžné činnosti sekretariátu Rady;

9.   je ohromen skutečností, že značná část (až 66 %) rozpočtových prostředků z položky 2 2 0 2 byla převedena z tlumočení na cestovní výdaje v souvislosti se SZBP/EBOP; konstatuje, že v roce 2006 výše prostředků v této položce odpovídala 12 672 984 EUR a žádá, aby mu byla sdělena výše prostředků v téže položce přidělená na rok 2007; požaduje, aby v zájmu zajištění větší transparentnosti byla vytvořena odpovídající rozpočtová položka pro tyto účely;

10.   žádá transparentnost s ohledem na výdaje spojené s funkcí koordinátora EU pro protiteroristické činnosti;

11.   žádá Radu, aby poskytla hodnocení ex-post jednotlivých akcí EBOP;

12.   znovu opakuje postoj vyjádřený v bodě 47 výše uvedeného usnesení ze dne 23. května 2007: "opětovně zdůrazňuje své zklamání, že se Rada omezuje na pouhé informování Parlamentu a předkládání strohého seznamu činností v oblasti SZBP za předchozí rok, což dokonce uváděla i sama Rada v úvodní části svých zpráv, místo toho, aby na začátku každého roku skutečně konzultovala s Parlamentem hlavní hlediska a rozhodnutí pro každý daný rok, včetně jejích finančních dopadů – jak stanoví článek 28 Smlouvy o EU – a poté podala Parlamentu zprávu o tom, zda, a případně jak, budou zohledněny jeho připomínky, a zdůrazňuje, že takový postup je faktickým porušením základního poslání článku 21";

13.   bere na vědomí, že Rada přijala rozhodnutí vyhnout se všem zbytkovým platbám spojeným s náhradními dny při odchodu do důchodu a zavést povinný systém směřující k úplnému odstranění veškeré nevybrané roční dovolené do roku 2009; vyzývá Radu, aby tento termín, který si sama stanovila, dodržela;

14.   vítá skutečnost, že nový integrovaný systém řízení a finanční kontroly (SAP), který funguje od 1. ledna 2008, byl vytvořen na interinstitucionálním základě se zapojením Rady, Účetního dvora a Soudního dvora, a přináší tak všem třem zapojeným orgánům významnou rozpočtovou úsporu a také zvýšení účinnosti;

15.   lituje skutečnosti, že podle výroční zprávy interního auditora Rady nebyla Rada schopná zaplnit volná pracovní místa v oddělení interního auditu;

16.   bere na vědomí skutečnost, že podle téže výroční zprávy interní auditor doporučil úplné zrušení mimorozpočtových účtů; žádá Radu, aby s okamžitou platností tyto účty zcela odstranila;

17.   žádá Radu, aby vyřešila problém týkající se ověřování faktur ("vérification des factures), jak jí doporučil její interní auditor;

18.   domnívá se, že opakovaná a doposud vždy zamítnutá žádost Parlamentu o větší transparentnost a podrobnější parlamentní kontrolu výdajů Rady spojených s SBZP/EBOP by měla být podpořena rozpočtovými pozměňovacími návrhy, jejichž účelem bude zapsat v rozpočtu Rady na rok 2010 některé odpovídající rozpočtové položky do rezervy;

19.   připomíná, že ve svém usnesení ze dne 4. prosince 2008 o zvláštní zprávě Účetního dvora č. 8/2007 o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty(24) Parlament vyzval Radu, aby přijala formální závěry ke zjištěním Účetního dvora; lituje skutečnosti, že Rada na tuto žádost nereagovala; žádá Radu, aby poskytla informace příslušnému výboru Parlamentu o důvodech, proč nebyly přijaty formální závěry, a o opatřeních, která hodlá přijmout v souvislosti se zvláštní zprávou;

20.   žádá Evropský účetní dvůr, aby ve své následné výroční zprávě věnoval zvláštní pozornost čerpání rozpočtu Rady;

Důvody pro odložení rozhodnutí o udělení absolutoria

21.   uvádí tyto důvody pro odklad rozhodnutí:

   a) Rada nepřijala výzvu k oficiální a formální schůzce s příslušným výborem Parlamentu nebo s jeho zpravodajem, na níž by se projednalo čerpání jejího rozpočtu na rok 2007;
   b) příslušný výbor Parlamentu ani jeho zpravodaj před hlasováním výboru o návrhu zprávy dne 16. března 2009 neobdrželi vyčerpávající písemnou odpověď, v níž by Parlament získal informace a dokumenty, které od Rady požadoval v příloze k dopisu ze dne 18. února 2009 podepsaný zpravodajem a koordinátory příslušného výboru;
   c) Parlament od Rady neobdržel nezbytné dokumenty, jako je výroční zpráva o činnosti a úplný seznam rozpočtových převodů;
   d) tento nedostatek transparentnosti a neochota Rady zúčastnit se oficiálního a formálního dialogu neumožňují účelné udělení absolutoria a znemožňují Parlamentu zejména prověření, že žádné z výdajů čerpaných z rozpočtu Rady nemají povahu provozních výdajů podle IIA;

Následné kroky a dokumenty, které mají být předloženy Parlamentu

22.   vyzývá generálního tajemníka Rady/vysokého představitele pro SZBP, aby příslušnému výboru Parlamentu nejpozději do 15. května 2009 poskytl vyčerpávající písemné odpovědi na následující otázky:

A. s ohledem na mimorozpočtové účty (comptes hors budget) (viz doporučení interního auditora R.2 z roku 2007):

- Kolik mimorozpočtových účtů měla Rada v roce 2007?

- Kdy byly tyto účty zřízeny a za jakým účelem?

- Jaký byl pro tyto účty použit právní základ? Jak vysoké částky pokrývají jednotlivé účty?

- Seznam veškerých transakcí pro každý z těchto účtů v rozpočtovém roce 2007 a seznam pověřených schvalujících osob pro jednotlivé rozpočtové položky.

B. s ohledem na ověřování faktur (vérification des factures) (viz doporučení interního auditora R.1 z roku 2007):

- Na základě čeho dospěl interní auditor k závěru, že ověřování ex ante se neosvědčilo uspokojivým způsobem.

- Podléhají všechny rozpočtové položky kontrole ex ante a/nebo ex post?

- Kolik faktur bylo ověřeno, jak vysoké procento faktur bylo vybráno jako vzorek a kolik procent těchto faktur obsahovalo chyby?

- Připravila Rada akční plán pro řešení tohoto problému? Pokud ano, kdy bude uskutečněn?

C. s ohledem na rozpočtovou položku 2 2 0 2 (náklady na tlumočení):

- Důvody zdvojnásobení rozpočtové položky 2 2 0 2 vyčleněné na tlumočení (od roku 2006 do roku 2007).

- Proč potřebuje Rada převádět prostředky z této položky na cestovní výdaje delegátů?

- Proč Rada v roce 2006 použila 12 672 000 EUR z prostředků vyčleněných na tlumočení na cestovní výdaje delegátů?

- Proč v roce 2007 nezvýšila příslušnou rozpočtovou položku o tuto částku?

- Jak vysoká je přesně částka, kterou Rada převedla v rozpočtovém roce 2007 z této rozpočtové položky do položky 2 2 0 0 nebo do jiných položek?

D. s ohledem na rozpočtovou položku 2 2 0 0 (cestovní výdaje delegací):

- Právním základem pro tuto rozpočtovou položku je částečně rozhodnutí Rady č. 190/2003 generálního tajemníka Rady/vysokého představitele pro SZBP, které nebylo zveřejněno v Úředním věstníku.

- Mohla by Rada z důvodu transparentnosti umístit na svou internetovou stránku a do rejstříku referenčních údajů všechna svá rozhodnutí?

E. s ohledem na rozpočtovou položku 3 0 0 2 (zvláštní poradci v oblasti EBOP/SZBP):

- Jakou částku Rada převedla do této rozpočtové položky v roce 2007 a pro kolik zvláštních poradců?

23.   vyzývá generálního tajemníka Rady/vysokého představitele pro SZBP, aby příslušnému výboru Parlamentu nejpozději do 15. května 2009 poskytl:

   úplný seznam převodů v rámci rozpočtu Rady na rok 2007;
   svou výroční zprávu o činnosti za rok 2007;
   seznam sdružení, které obdržely prostředky na rozpočtový rok 2007, s přesným uvedením částek přidělených jednotlivým sdružením (rozpočtová položka 2 2 3 7 – ostatní provozní výdaje).

(1) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(2) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(3) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(4) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(5) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(6) Rozhodnutí vyplývající z jednacího řádu Rady ze dne 22. července 2002 (Úř. věst. L 230, 28.8.2002, s. 7).
(7) Úř. věst. C 139, 14. 6. 2006, s. 1.
(8) Úř. věst. L 77, 16.3.2007.
(9) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 1.
(10) Úř. věst. C 286, 10.11.2008, s. 1.
(11) Úř. věst. C 287, 10.11.2008, s. 111.
(12) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(13) Rozhodnutí vyplývající z jednacího řádu Rady ze dne 22. července 2002 (Úř. věst. L 230, 28.8.2002, s. 7).
(14) Úř. věst. C 139, 14. 6. 2006, s. 1.
(15) Úř. věst. L 63, 28.2.2004, s. 68.
(16) Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 125.
(17) Úř. věst. L 57, 2.3.2000, s. 1.
(18) Úř. věst. L 27, 30.1.2001, s. 7.
(19) Úř. věst. L 158, 17.6.2002, s. 66.
(20) Úř. věst. L 88, 31.3.2009, s. 20.
(21) Přijaté texty, P6_TA(2008)0051.
(22) Úř. věst. L 187, 15. 7.2008, s. 21.
(23) Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 309.
(24) Přijaté texty, P6_TA(2008)0581, bod 21.


Finanční správa a dohled nad evropskými agenturami
PDF 339kWORD 70k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o finančním řízení a kontrole agentur EU (2008/2207(INI))
P6_TA(2009)0274A6-0148/2009

Evropský parlament,

–   s ohledem na zprávu Komise Evropskému parlamentu ze dne 15. října 2008 o krocích navazujících na rozhodnutí o udělení absolutoria (KOM(2008)0629) a na přiložený pracovní dokument útvarů Komise (SEK(2008)2579),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. března 2008 nazvané "Evropské agentury – cesta vpřed" (KOM(2008)0135),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2008 o strategii budoucí úpravy institucionálních aspektů regulačních agentur(1),

–   s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(2),

–   s ohledem na nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 19. listopadu 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(3), a zejména na článek 96 tohoto nařízení,

–   s ohledem na zvláštní zprávu č. 5/2008 vypracovanou Evropským účetním dvorem pod názvem "Agentury Evropské unie: dosahování výsledků",

–   s ohledem na článek 71 a přílohu V jednacího řádu,

–   s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0148/2009),

A.   vzhledem k tomu, že v tomto usnesení jsou u každého subjektu, na který se vztahuje článek 185 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002, k rozhodnutí o udělení absolutoria v souladu s článkem 96 nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002 a článkem 3 přílohy V jednacího řádu Parlamentu uvedeny poznámky horizontálního charakteru,

B.   vzhledem k tomu, že v návaznosti na přijetí výše uvedeného sdělení Komise obnovily Parlament, Rada a Komise projekt definující rámec, který by byl pro agentury společný a vedl by k založení interinstitucionální skupiny,

Úvod

1.   poznamenává, že v roce 2007 Evropský účetní dvůr (EÚD) provedl audit u 23 decentralizovaných agentur, 3 výkonných agentur a Zásobovací agentury Euratomu, jež byla zřízena podle Smlouvy o Euratomu; konstatuje, že dotace pro decentralizované agentury z rozpočtu Společenství v roce 2007 dosáhly výše 452 000 000 EUR; zdůrazňuje, že více než 1 000 000 000 EUR byla přidělena do rozpočtu agentur prostřednictvím ostatních příjmů, jako např. vlastních příjmů z poplatků, příspěvků od zemí ESVO a zvláštních příspěvků z programů Společenství;

2.   poznamenává, že v posledních letech počet agentur, jimž se uděluje absolutorium, značně stoupl: ve srovnání s osmi agenturami, u nichž byl proveden audit, v roce 2000 byl v roce 2007 audit proveden u 21 decentralizovaných subjektů a u tří výkonných agentur, a to nepočítaje tři agentury, v nichž EÚD audit provádí, ovšem nevztahuje se na ně udělování absolutoria Parlamentem;

3.   poukazuje na to, že rozpočtový orgán schválil v plánu pracovních míst decentralizovaných agentur 3 487,5 místa; konstatuje, že podle dokumentů, které poskytl EÚD, bylo 2 823 míst obsazeno a 961,5 místa zaujímali smluvní zaměstnanci a národní experti;

4.   vítá výše uvedenou zprávu Komise o opatřeních následujících po rozhodnutích o udělení absolutorií za rok 2006;

5.   upozorňuje na to, že právní předpisy Společenství neobsahují právní definici agentury, a souhlasí s definicí agentur jako "subjektů zřízených Společenstvím, které mají právní subjektivitu"(4); připomíná, že existují tři kategorie agentur, které vyhovují podmínkám této definice, jmenovitě decentralizované agentury, výkonné agentury a ostatní subjekty;

6.   znovu upozorňuje v této souvislosti na pojem "decentralizované agentury" jako na obecný název pro tradiční agentury; domnívá se, že pojem "regulační agentura", který se stále více užívá jako obecný pojem, je zavádějící, neboť ne všechny decentralizované agentury jsou pověřeny regulací;

7.   připomíná, že tvůrce evropských právních předpisů zřizuje decentralizované agentury z nejrůznějších důvodů, jako je např. poskytování určitých služeb, využívání odborného a expertního poradenství a plnění úkolů v oblasti regulace a monitorování;

8.   je toho názoru, že sestavování rozpočtu pro decentralizované subjekty a posuzování jeho plnění patří mezi hlavní odpovědnosti jeho Rozpočtového výboru;

9.   naléhavě žádá EÚD, aby ve své příští výroční zprávě v zájmu transparentnosti zvážil zavedení tří kategorií agentur;

10.   konstatuje, že ve srovnání s rozpočtovým rokem 2006 zaznamenal EÚD zlepšení finanční kázně, ale že nicméně v některých agenturách stále přetrvávají v oblasti přijímání pracovníků a zadávání veřejných zakázek nedostatky, které musejí řešit schvalující osoby;

11.   lituje skutečnosti, že EÚD opět shledal v mnoha agenturách závažné problémy při provádění pravidel pro zadávání veřejných zakázek a služebního řádu; není ochoten akceptovat skutečnost, že tyto nedostatky přetrvávají po mnoho let; domnívá se, že revize nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002 tyto problémy neodstraní a že je třeba zásadně přezkoumat právní rámec;

12.   bere na vědomí sdělení Komise, že agenturám, které chtějí přejít na ABAC (akruální účetnictví), byla poskytnuta veškerá nezbytná podpora; konstatuje, že v některých případech považovaly agentury tuto podporu za nedostatečnou;

Plánování a plnění rozpočtu

13.   konstatuje, že problémem spočívajícím v tom, že agentury nadhodnocují své potřeby hotovosti, se zabývá revidované nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002, které obsahuje ustanovení zdůrazňující povinnost agentur předkládat v žádostech o platby pečlivé odhady jejich skutečných potřeb hotovosti v průběhu roku, aby se tak zabránilo zbytečnému vyplácení prostředků;

14.   naléhavě vyzývá Komisi, aby zvážila, zda neprovést odpovídající snížení, a omezit tak přebytky v případě nízkých měr plnění a trvale vysoké míry neobsazenosti míst, což vyvolá i pokles v účelově vázaných příjmech;

15.  bere v této souvislosti na vědomí potíže, jež mají decentralizované agentury s přijímáním vysoce kvalifikovaných pracovníků a odborníků; vyzývá Komisi a Evropský úřad pro výběr pracovníků, aby zvýšily podporu, kterou agenturám v tomto směru poskytují;

16.   naléhá na Komisi, aby pokračovala v podrobných kontrolách plnění rozpočtů ze strany agentur na léta 2008 a 2009 a aby v návrzích rozpočtů agentur provedla nezbytné úpravy;

17.   vítá skutečnost, že od předběžného návrhu rozpočtu (PNR) na rok 2009 se Komise při výpočtu příspěvku Společenství snaží systematicky zohledňovat poslední známé přebytky (v případě PNR na rok 2009 se jedná o přebytky roku n–2); s cílem zlepšit transparentnost a účinnost vyzývá Komisi, aby zásadně poskytovala podrobné informace o postupech výpočtu a zúčtování všech typů účelově vázaných příjmů, jež jsou agenturám k dispozici, a to zejména příjmů vzniklých přebytků z předchozích let;

18.   vítá rozhodnutí Komise splnit požadavky rozpočtového orgánu a zohlednit při sestavování PNR pro decentralizované agentury na rok 2009 účelově vázané příjmy; domnívá se, že to je bezpochyby krok směrem k větší rozpočtové transparentnosti;

19.   upozorňuje na skutečnost, že nynější využívání nástrojů vázaných příjmů s sebou stále nese rizika pro rozpočtovou transparentnost a řádné finanční řízení finančních prostředků EU, pokud bude nadále obtížné provést odhady vázaných příjmů a pokud různé druhy, roky původu a postupy pro uvolnění vázaných příjmů neumožňují, aby byly tyto příjmy jednoznačně začleněny do plánování a řízení rozpočtu;

20.   poznamenává, že v roce 2007 dostaly tři výkonné agentury z prostředků na programy Společenství částku ve výši 550 000 000 EUR; kromě provozních prostředků bylo 47 000 000 EUR použito ke správním účelům, tj. na činnost příslušné výkonné agentury; konstatuje, že v těchto agenturách bylo zaměstnáno 119 dočasných zaměstnanců a 279 smluvních zaměstnanců;

21.   znovu zdůrazňuje skutečnost, že částky čerpané z přídělu prostředků na operační program jsou používány k financování čistě správních činností; vyzývá svůj Výbor pro rozpočtovou kontrolu, aby pozorně sledoval další vývoj převádění správních úkolů Komise na externí dodavatele těchto služeb;

22.   konstatuje, že Zásobovací agentura Euratomu funguje jako správní oddělení Komise, což se odráží v rozpočtové nomenklatuře a ve skutečnosti, že její generální ředitel je zaměstnancem Komise;

Soulad s finančními předpisy a se služebním řádem

23.   konstatuje, že opakovaná kritika mnoha agentur za nedodržování pravidel, například nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002, především pravidel pro zadávání veřejných zakázek, a služebního řádu, představuje závažný problém; poukazuje na to, že hlavním důvodem této skutečnosti je, že většina pravidel je určena pro větší orgány a většina malých agentur nemá nezbytné předpoklady k tomu, aby byla schopna vyrovnat se s těmito požadavky;

24.   s politováním poznamenává, že navzdory požadavku, který Parlament formuloval ve svých usneseních o udělování absolutoria agenturám za rok 2006, Komise nepředložila pohotové řešení, a opět proto žádá Komisi, aby usilovala o rychlé řešení, aby sloučením správních funkcí různých agentur zvýšila jejich efektivitu;

25.  vybízí Komisi, aby zvýšila své úsilí při poskytování veškeré potřebné administrativní podpory relativně malým a především nově vytvořeným agenturám; má na paměti negativní zkušenosti z minulosti, a vyzývá proto Komisi, aby co nejdříve vydala zvláštní pokyny pro agentury týkající se uplatňování finančních pravidel, pokud jde o přijímání pracovníků, zadávání veřejných zakázek atd.;

26.   má v této souvislosti v úmyslu velmi pečlivě posoudit studii nazvanou "Možnost a proveditelnost zřízení společných podpůrných služeb pro agentury EU", kterou zadal jeho Rozpočtový výbor a Výbor pro rozpočtovou kontrolu;

Interní audit

27.   s uspokojením konstatuje, že útvar interního auditu Komise ve své výroční zprávě o činnosti za rok 2007 již nezopakoval své výhrady z předchozího roku, kdy prohlásil, že z důvodu nedostatku zdrojů není schopen provádět jednou ročně audit u všech fungujících decentralizovaných agentur;

28.   vítá pragmatickou spolupráci mezi interním auditorem Komise a interními auditory a dalšími osobami pověřenými interním auditem v agenturách;

29.   připomíná, že Parlament se ve svých usneseních o udělování absolutoria za rok 2006 agentur dotázal, zda a jak plní povinnost stanovenou v nařízení (ES, Euratom) č. 2343/2002, podle níž mají agentury zasílat své výroční zprávy o interních auditech orgánu udělujícímu absolutorium a Komisi; s politováním konstatuje, že ačkoliv absolutorium za rok 2007 má být uděleno 21 agenturám, Parlament obdržel tuto zprávu pouze od dvou agentur (od Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání a Evropské agentury pro bezpečnost letectví);

Hodnocení činnosti agentur

30.   bere na vědomí kroky Komise v návaznosti na usnesení o udělení absolutoria agenturám za rok 2006 i skutečnost, že v září 2008 Komise dokončila:

   a) přehled hodnocení decentralizovaných agentur, který obsahuje seznam již posouzených agentur a souhrn hlavních zjištění;
   b) dokument o aktuálním stavu a plánování s ohledem na hodnocení decentralizovaných agentur a
   c) "metastudii o decentralizovaných agenturách: průřezovou analýzu zjištění vyplývajících z hodnocení", vypracovanou externím posuzovatelem;

31.   je přesvědčen, že hodnocení decentralizovaných agentur, které zahájila a na něž dohlíží Komise a které má být dokončeno do konce roku 2009, přispěje k posouzení nedostatků a chyb ve fungování agentur; vyjadřuje uspokojení nad tím, že Komise ustavila referenční skupinu k zahájení studie;

32.   připomíná horizontální hodnocení decentralizovaných agentur vypracované Komisí, na něž odkazuje výše uvedené sdělení a jehož výsledky by měly být k dispozici v letech 2009–2010; vyzývá Komisi, aby zajistila větší transparentnost hodnocení agentur, a to jak v zájmu agentur, tak i zainteresovaných stran;

Disciplinární řízení

33.   připomíná, že Parlament ve svých usneseních o udělení absolutoria za rok 2006, která se týkají agentur, vyzval agentury, aby uvážily zřízení meziagenturního disciplinárního orgánu; konstatuje, že byl učiněn určitý pokrok, ale že přetrvávají potíže, zejména problémy najít zaměstnance, kteří mají příslušnou platovou třídu, aby se mohli stát členy tohoto orgánu; vyzývá agentury, aby informovaly orgán příslušný pro udělení absolutoria o tom, zda je zřízení meziagenturního disciplinárního orgánu reálné či nikoli, a případně aby předložily alternativní řešení;

Zvláštní zpráva EÚD č.5/2008

34.   vítá včasné zveřejnění výše zmíněné zvláštní zprávy EÚD a naléhá na decentralizované agentury, aby nedostatky uvedené ve zprávě zohlednily a současně aby přijaly opatření v souladu s doporučeními EÚD;

35.   zdůrazňuje, že základní akty agentur EU musí obsahovat jasné vymezení jejich úkolů a pravomocí a u práce agentur zdůrazňovat přístup zaměřený na výsledek;

36.   zdůrazňuje, že agentury musí vypracovat víceleté pracovní programy v souladu s víceletou strategií Společenství v daném odvětví; příslušný roční pracovní program by měl stanovit jasné, konkrétní a měřitelné cíle, které by pak měly tvořit základ akcí, zdrojů, přístupů a časových harmonogramů, aby byly zaručeny očekávané výsledky; podtrhuje, že pracovní programy by měly brát ohled na hranice rozpočtu agentury tak, jak jej schválil rozpočtový orgán;

37.   žádá správní rady agentur EU, aby zajistily maximální shodu mezi plánováním úkolů a plánováním zdrojů (finančních a lidských), a to zavedením tvorby rozpočtu a jeho řízení podle činností (ABB/ABM), a zdůrazňuje, že se na agentury vztahuje zásada řádného finančního řízení a rozpočtové kázně;

38.   konstatuje, že by činnost každé agentury měla být provázena hodnocením rizik s cílem optimalizovat náklady i řízení lidských zdrojů;

39.   doporučuje, aby EÚD pokračoval v pravidelných auditech výkonnosti agentur, nicméně aby se ještě více soustředil na vnitřní efektivitu agentur a aby hodnotil do jaké míry, jsou jeho doporučení respektována;

Interinstitucionální dialog o společném rámci pro agentury

40.   připomíná návrh zmíněný ve výše uvedeném usnesení, podle něhož se má interinstitucionální pracovní skupina mimo jiné zabývat potřebou standardního přístupu k informování o činnostech agentur v průběhu příslušného rozpočtového roku;

41.   vítá rozhodnutí Konference předsedů, jež bylo přijato dne 18. prosince 2008, o jmenování 5 poslanců do delegace Parlamentu v interinstitucionální pracovní skupině zabývající se úlohou regulačních agentur;

42.   považuje své výše uvedené usnesení o strategii pro budoucí dohodu o institucionálních aspektech regulačních agentur za mandát pro delegaci Parlamentu, jež se zapojí do činnosti interinstitucionální pracovní skupiny;

43.   trvá na tom, že je zapotřebí stanovit minimální společné standardy, pokud jde o zřizování decentralizovaných agentur v budoucnosti;

44.   žádá Komisi a agentury, aby mezitím zpřístupnily finanční dokumentaci agentur v ucelené, srovnatelné a aktualizované podobě na společné internetové stránce, kterou by zřídila Komise společně s decentralizovanými agenturami na intranetu Komise;

45.   v souvislosti s udělováním absolutoria za rok 2007 vyzývá interinstitucionální pracovní skupinu, aby zvážila

­ důvody potíží, které provázejí plnění rozpočtu, zejména chybějícího přístupu "shora dolů" k rozpočtům a personálu agentur,

­ otázku, proč se v mnohých agenturách opakuje problém s dodržováním pravidel pro přijímání zaměstnanců a zadávání veřejných zakázek,

­ poučení vyplývající z konkrétních zkušeností, jež získal Evropský úřad pro boj proti podvodům ve spojitosti s agenturami,

­ způsob, jak dosáhnout nákladově efektivnějšího uplatňování politik jednotlivými agenturami, například sloučením správních funkcí různých agentur,

­ způsob, jak dosáhnout větší pružnosti různých podpůrných funkcí a služeb Komise, aby rychleji reagovaly na potřeby agentur;

o
o   o

   46. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení agenturám, kterým se uděluje absolutorium, Radě, Komisi a Evropskému účetnímu dvoru.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2008)0495.
(2) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(3) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(4) iz argumenty, které ve studii o udělení absolutoria agenturám, předložilo oddělení pro rozpočtovou podporu Evropského parlamentu, prosinec 2006.


Přístup na trh přepravy cestujících autokary a autobusy (přepracované znění) ***II
PDF 271kWORD 77k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 ke společnému postoji Rady k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh přepravy cestujících autokary a autobusy (přepracované znění) (11786/1/2008 – C6-0016/2009 – 2007/0097(COD))
P6_TA(2009)0275A6-0215/2009
OPRAVY

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na společný postoj Rady (11786/1/2008 – C6-0016/2009)(1),

–   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(2) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0264),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A6-0215/2009),

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh přepravy cestujících autokary a autobusy a o změně nařízení (ES) č. 561/2006 (přepracované znění)

P6_TC2-COD(2007)0097


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu ve druhém čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (ES) č. ...)

(1) Úř. věst. C 62 E, 17.3.2009, s. 25.
(2) Přijaté texty, 5.6.2008, P6_TA(2008)0249.


Podmínky pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy ***II
PDF 271kWORD 70k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 ke společnému postoji Rady ohledně přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy a zrušuje směrnice Rady 96/26/ES (11783/1/2008 – C6-0015/2009 – 2007/0098(COD))
P6_TA(2009)0276A6-0210/2009

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na společný postoj Rady (11783/1/2008 – C6-0015/2009)(1),

–   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(2) k návrhu Komise předloženému Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2007)0263),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A6-0210/2009),

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon povolání provozovatele silniční dopravy a zrušuje směrnice 96/26/ES

P6_TC2-COD(2007)0098


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu ve druhém čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (ES) č. ...)

(1) Úř. věst. C 62 E, 17.3.2009, s. 1.
(2) Texty přijaté dne 21.5.2008, P6_TA(2008)0217.


Přístup na trh mezinárodní silniční přepravy zboží (přepracované znění) ***II
PDF 271kWORD 77k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 ke společnému postoji Rady ohledně přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží (přepracované znění) (11788/1/2008 – C6-0014/2009 – 2007/0099(COD))
P6_TA(2009)0277A6-0211/2009

(Postup spolurozhodování: druhé čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na společný postoj Rady (11788/1/2008 – C6-0014/2009)(1),

–   s ohledem na své stanovisko v prvním čtení(2) k návrhu Komise předloženému Parlamentu a Radě (KOM(2007)0265),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

–   s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

–   s ohledem na doporučení pro druhé čtení Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0211/2009)

1.   schvaluje pozměněný společný postoj;

2.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh silniční přepravy zboží (přepracované znění)

P6_TC2-COD(2007)0099


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu ve druhém čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (ES) č. ...)

(1) Úř. věst. C 62 E, 17.3.2009, s. 46.
(2) Přijaté texty, 21.5.2008, P6_TA(2008)0218.


Energetické náročnosti budov (přepracované znění) ***I
PDF 734kWORD 321k
Usnesení
Úplné znění
Příloha
Příloha
Příloha
Příloha
Příloha
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (přepracované znění) (KOM(2008)0780 – C6-0413/2008 – 2008/0223(COD))
P6_TA(2009)0278A6-0254/2009

(Postup spolurozhodování – přepracování)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0780),

  s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0413/2008),

  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 28. listopadu 2001 o systematičtějším využívání metody přepracování právních aktů(1),

  s ohledem na dopis Výboru pro právní záležitosti ze dne 3. února 2009 určený Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v souladu s čl. 80a odst. 3 jednacího řádu,

  s ohledem na články 80a a 51 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0254/2009),

A.   vzhledem k tomu, že podle poradní pracovní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise daný návrh neobsahuje žádné jiné věcné změny než ty, které byly jako takové v návrhu označeny, a vzhledem k tomu, že pokud jde o kodifikaci nezměněných ustanovení dřívějších aktů spolu s těmito změnami, je návrh prostou kodifikací stávajících znění bez jakékoli změny jejich věcného obsahu,

1.   schvaluje návrh Komise ve znění upraveném podle doporučení poradní pracovní skupiny složené z právních služeb Evropského parlamentu, Rady a Komise a v níže uvedeném pozměněném znění;

2.   vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/.../ES o energetické náročnosti budov (přepracované znění)

P6_TC1-COD(2008)0223


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(2),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(3),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov(5) byla pozměněna(6). Vzhledem k novým podstatným změnám by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.

(2)  Přírodní zdroje, jejichž obezřetné a racionální využívání vyžaduje článek 174 Smlouvy, zahrnují ropné produkty, zemní plyn a pevná paliva, které jsou základními zdroji energie, ale také hlavními zdroji emisí oxidu uhličitého.

(3)  Jelikož budovy představují 40 % veškeré spotřeby energie v EU, snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov představuje důležitá ║ opatření nutná ke snižování energetické závislosti EU a emisí skleníkových plynů. Spolu se zvyšováním využívání energie z obnovitelných zdrojů, umožní opatření ke snižování spotřeby energie v EU splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), dlouhodobého závazku EU udržet celosvětový růst teploty pod 2 °C a závazku EU snížit do roku 2020 celkové emise skleníkových plynů nejméně o 20 % pod úroveň roku 1990 a v případě mezinárodní dohody o 30 %. Snížená spotřeba energie a větší využívání energie z obnovitelných zdrojů také hraje důležitou roli při podpoře zabezpečování zásobování energií, technologického vývoje a při vytváření příležitostí k zaměstnání a regionálního rozvoje, zejména ve venkovských oblastech.

(4)  Řízení poptávky po energii je důležitým nástrojem, který umožňuje Společenství ovlivňovat světový trh v oblasti energie, a v důsledku toho střednědobou a dlouhodobou spolehlivost dodávek energie.

(5)  Zasedání Evropské rady v březnu 2007 zdůraznilo potřebu zvýšení energetické účinnosti ve Společenství za účelem dosažení cíle snížení spotřeby energie Společenství o 20 % do roku 2020 a vyzvalo k důkladnému a rychlému provádění priorit stanovených ve sdělení Komise "Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností". Tento akční plán vymezil významné možnosti nákladově efektivních úspor v sektoru budov. Ve svém usnesení ze dne 31. ledna 2008 Evropský parlament vyzval k posílení ustanovení směrnice 2002/91/ES a při různých příležitostech, naposledy ve svém usnesení ze dne 3 února 2009 k druhému strategickému přezkumu energetické politiky(7), vyzval k prohlášení cílové 20 % energetické účinnosti do roku 2020 za závaznou. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23 dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020(8) stanoví závazné vnitrostátní cíle snižování emisí CO2 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů(9)vyzývá k podpoře energetické účinnosti v rámci závazného cíle dosáhnout do roku 2020 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů z celkové spotřeby energie v EU.

(6)  Na svém zasedání v březnu roku 2007 potvrdila Evropská rada závazek Společenství k rozvoji obnovitelných zdrojů energie v celém Společenství, když závazný cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 schválila. Směrnice 2009/28/ES zavádí společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. Zdůrazňuje nutnost začlenit faktor pro energii z obnovitelných zdrojů do plnění minimálních požadavků na energetickou účinnost podle směrnice 2002/91/ES s cílem urychlit uvedení minimálních úrovní energie z obnovitelných zdrojů pro užívání v budovách.

(7)  Bytový a terciární sektor, jehož hlavní část tvoří budovy, představuje  přibližně  40 % konečné spotřeby energie ve Společenství a dále roste, což je spojeno se zvýšením jeho energetické spotřeby, a tudíž také se zvýšením jeho emisí oxidu uhličitého.

(8)  Je nezbytné  stanovit konkrétnější opatření s cílem dosáhnout rozsáhlých a dosud nevyužitých možností úspor energie  u budov  a zmenšit značné rozdíly mezi výsledky členských států v tomto odvětví.

(9)  Opatření k dalšímu snižování energetické náročnosti budov by měla brát v úvahu klimatické a místní podmínky i mikroklima vnitřního prostředí a efektivnost nákladů.  Tato opatření  by neměla být v rozporu s jinými požadavky týkajícími se budov, např. přístupnosti, bezpečnosti a plánovaného využití budovy.

(10)  Energetická náročnost budov by měla být vypočtena na základě společné metody s objektivními proměnnými zohledňujícími klimatické rozdíly v jednotlivých oblastech, která kromě tepelných vlastností zahrnuje další faktory, které hrají stále důležitější úlohu, jako jsou např. systémy pro vytápění, chlazení a ventilaci, rekuperace tepla, pásmové ovládání, využití obnovitelných zdrojů energie, prvky pasivního vytápění a chlazení, stínění, kvalita vnitřního ovzduší, odpovídající měření denního světla, izolace a osvětlovací systémy, monitorovací a kontrolní systémy a návrh budovy. Metoda výpočtu energetické náročnosti by neměla být založena na ročním období, ve kterém je nutno topit, ale měla by pokrývat roční energetickou náročnost budovy. Tato metoda by měla zohlednit platné evropské normy.

(11)  Členské státy by měly stanovit minimální požadavky na energetickou náročnost budov. Tyto minimální požadavky by měly být stanoveny za účelem dosažení nákladově optimální rovnováhy mezi investicemi a náklady na energii uspořenými během životního cyklu budovy. Měla by být stanovena možnost pravidelného přezkoumávání minimálních požadavků  na  energetickou náročnost budov  ze strany členských států  s ohledem na technický pokrok.

(12)  Touto směrnicí nejsou dotčeny články 87 a 88 Smlouvy. Pojem pobídky použitý v této směrnici by proto neměl být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje státní podporu.

(13)  Komise by měla stanovit společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost. Tato metoda by měla být v souladu s metodou používanou v právních předpisech Společenství týkajících se požadavků na energetickou náročnost výrobků, prvků a technických systémů budov, z nichž se budova skládá. Členské státy by měly tuto společnou metodu použít k přijetí minimálních požadavků na energetickou náročnost. Výsledky tohoto výpočtu a údaje použité k jejich dosažení by měly být pravidelně oznamovány Komisi. Tyto zprávy by měly Komisi umožnit posoudit a podat zprávu o pokroku členských států směrem k dosažení nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost ║. Členské státy by měly uplatňovat tuto║ metodu při přezkumu a stanovování svých minimálních požadavků na energetickou náročnost.

(14)  Budovy mají zásadní vliv na dlouhodobou spotřebu energie. Vzhledem k dlouhému cyklu renovace stávajících budov by proto nové budovy, stejně jako stávající budovy, které jsou předmětem zásadní renovace, měly splňovat minimální požadavky na energetickou náročnost přizpůsobené místnímu klimatu. Protože se zpravidla plně nevyužívají možnosti alternativních systémů dodávek energie, měly by se posoudit alternativní systémy dodávek energie pro nové i stávající budovy bez ohledu na jejich velikost, a to v souladu se zásadou, že nejprve je nutné zajistit, aby se spotřeba energie na vytápění a chlazení snížila na nejnižší možnou úroveň, která je optimální z hlediska nákladů.

(15)  Větší renovace stávajících budov bez ohledu na velikost poskytují příležitost učinit opatření ke snížení energetické náročnosti celé budovy, která budou efektivní z hlediska nákladů. Stanovení požadavků na nákladově efektivní opatření zajistí, že nebudou vytvářeny žádné překážky, které by mohly bránit realizaci významných renovací.

(16)  Z provedených studií vyplývá, že odvětví stavebnictví sužuje neefektivnost, která vede k tomu, že náklady pro konečné uživatele výrazně přesahují optimální náklady. Podle propočtů by bylo možné snížit omezením odpadu u většiny stavebních postupů a většiny výrobků náklady na výstavbu až o 30-35 % . Neefektivnost ve stavebnictví představuje závažnou hrozbu pro cíle a účely této směrnice, neboť neopodstatněně vysoké náklady na výstavbu a renovace snižují efektivnost nákladů, a tedy i energetickou účinnost odvětví. Aby bylo možné zajistit náležitou účinnost této směrnice, měla by Komise zhodnotit fungování stavebního trhu a své závěry a náměty předložit Evropskému parlamentu a Radě. Členské státy by měly usilovat o zajištění transparentní tvorby cen v oblasti výstavby a renovací a dále přijmout vhodná opatření k odstranění překážek pro vstup na trh pro nově vzniklé subjekty, zejména malé a střední podniky a k vytvoření nových zařízení a infrastruktury.

(17)  Za účelem zvýšení energetické účinnosti zařízení domácností, topení a chlazení je třeba vyvinout a zavést do praxe informační techniku s cílem vytvořit "inteligentní budovy".

(18)  Je třeba přijmout opatření s cílem zvýšit počet budov, které nejenže splňují současné minimální požadavky na energetickou náročnost, ale také zajišťují alespoň nákladově optimální úroveň energetické účinnosti. Za tímto účelem by členské státy měly vypracovat vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov, jejichž čistá spotřeba ▌ energie je nulová, a pravidelně o takových plánech předkládat zprávy Komisi.

(19)  Za účelem snížení zátěže členských států spojené s podáváním zpráv by mělo být možné zahrnout zprávy, které vyžaduje tato směrnice, do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách║(10). Veřejný sektor ve všech členských státech by měl v oblasti energetické náročnosti budov hrát vedoucí úlohu, a proto by vnitrostátní plány měly stanovit náročnější cíle pro budovy, jež jsou užívány orgány veřejné moci.

(20)  V zájmu zajišťování vyšší energetické účinnosti budov by měly být členské státy motivovány k přijímání opatření nad rámec opatření stanovených v této směrnici. Tato opatření mohou zahrnovat finanční a daňové pobídky firmám, vlastníkům a nájemcům budov, včetně snížené sazby DPH na renovační práce.

(21)  Členské státy by se měly vyvarovat deformované regulace cen energie pro spotřebitele, která nezajišťuje pobídky k úsporám energie.

(22)  Potenciálnímu kupujícímu nebo nájemci budovy nebo jejích částí by prostřednictvím certifikátu energetické náročnosti měly být poskytnuty správné informace o energetické náročnosti budovy a praktické rady ohledně jejího zlepšení. Vlastníci a nájemci komerčních budov by si rovněž měli být povinni vyměňovat informace ohledně skutečné spotřeby energie, aby bylo zajištěno, že budou k dispozici veškeré údaje pro učinění informovaného rozhodnutí o nezbytných vylepšeních. Certifikát by také měl poskytnout informace o skutečném dopadu vytápění a chlazení na energetické potřeby budovy, na její spotřebu primární energie a na emise oxidu uhličitého.Vlastníci budov by měli mít možnost požádat o certifikaci nebo o aktualizaci certifikátu kdykoli, a nejen v případě, že se budovy pronajímají, prodávají nebo renovují.

(23)  Orgány veřejné moci by měly jít příkladem a během doby platnosti certifikátu energetické náročnosti by měly provést doporučení v něm obsažená. Členské státy by do svých vnitrostátních plánů měly zařadit opatření na podporu toho, aby orgány veřejné moci mohly v brzké době přistoupit k vylepšením v oblasti energetické náročnosti a provést doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti během doby jeho platnosti. Při zpracovávání vnitrostátních plánů by měly členské státy konzultovat se zástupci orgánů místní a regionální samosprávy.

(24)  V souladu s požadavky na instalaci inteligentních měřičů stanovenými ve směrnici 2006/32/ES by měli mít vlastníci a nájemci k dispozici přesné informace o spotřebě energie v budově, již obývají, v reálném čase.

(25)  Budovy užívané orgány veřejné moci a budovy často navštěvované veřejností by měly být příkladem zohlednění environmentálních a energetických hledisek, a proto by tyto budovy měly být předmětem pravidelné energetické certifikace. Ke zvyšování informovanosti veřejnosti o energetické náročnosti by mělo přispět vystavení  těchto energetických certifikátů na viditelném místě. Pokud členské státy zvolí zahrnutí spotřeby energie do požadavků na energetickou certifikaci, přístup založený na lokalitě je možný, kdy skupina budov, jež se nacházejí v jednom místě a jsou užívány jednou organizací, sdílí měřiče energie.

(26)  Zajištění vzájemného uznávání certifikátů energetické náročnosti vydaných jinými členskými státy je pravděpodobně důležité pro rozvoj přeshraničního trhu s finančními a jinými službami podporujícími energetickou účinnost. Pro usnadnění dosažení tohoto cíle by Komise měla vypracovat společné minimální normy pro obsah a formu certifikátů a pro schvalování odborníků. Každý certifikát energetické náročnosti by měl být k dispozici v jazyce vlastníka i v jazyce nájemce, aby byla doporučení snadno srozumitelná.

(27)  V posledních letech vzrostlo množství klimatizačních systémů v evropských zemích. To ve všech členských státech způsobuje značné problémy v dobách nejvyššího zatížení, zvyšuje náklady na elektřinu a narušuje energetickou rovnováhu. Přednost by měly dostat ty strategie, které zlepšují tepelné vlastnosti budov v letním období. K tomu je třeba dále vyvíjet techniky pasivního chlazení, a to především ty techniky, které zlepšují kvalitu vnitřního mikroklimatického prostředí a mikroklimatu v okolí budov.

(28)  Pravidelná inspekce  otopných soustav  a klimatizačních systémů kvalifikovanými pracovníky přispívá k udržování jejich správného provozu v souladu se specifikacemi výrobku, a tím zajišťuje  optimální výkon z hlediska environmentálního, bezpečnostního a energetického. Nezávislé posouzení celých otopných soustav  a klimatizačních systémů by mělo být prováděno v pravidelných intervalech během jejich životního cyklu, a zejména před ║výměnou nebo modernizací. S cílem minimalizovat administrativní zátěž vlastníků a nájemců budov by členské státy měly zajistit, aby certifikace energetické náročnosti zahrnovala inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů a aby tyto inspekce byly prováděny pokud možno ve stejnou dobu.

(29)  Společný přístup k  certifikaci energetické náročnosti budov a inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů  prováděné kvalifikovanými  a  schválenými odborníky, jejichž nezávislost je zaručena na základě objektivních kritérií, přispěje k rovným podmínkám v úsilí členských států o úspory energie v  sektoru budov  a zavede pro budoucí vlastníky nebo uživatele průhlednost na trhu nemovitostí ve Společenství, pokud jde o energetickou náročnost. V každém členském státě by měl být stanoven nezávislý kontrolní mechanismus, aby byla zaručena kvalita certifikátů energetické náročnosti a inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů v celém Společenství.

(30)  Orgány místní a regionální samosprávy jsou pro úspěšné provedení této směrnice rozhodující. Se zástupci těchto orgánů by měl být konzultován každý aspekt jejího provádění na vnitrostátní a regionální úrovni. Místní projektanti a inspektoři staveb by měli obdržet odpovídající pokyny a zdroje k realizaci potřebných úkolů.

(31)  Vzhledem k tomu, že přístup k profesi pracovníka provádějícího instalaci nebo k jejímu výkonu je regulován, jsou podmínky pro uznávání odborných kvalifikací stanoveny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(11). Tato směrnice se proto použije, aniž by tím byla dotčena ustanovení směrnice 2005/36/ES. Směrnice 2005/36/ES stanoví požadavky na vzájemné uznávání odborných kvalifikací včetně kvalifikace architektů, je však dále nezbytné zajistit, aby architekti a projektanti ve svých projektech a návrzích náležitě zohledňovali technologie s vysokou účinností. Členské státy by proto měly vydat jasné pokyny. To je třeba provést, aniž by tím byla dotčena ustanovení směrnice 2005/36/ES, zejména články 46 a 49 této směrnice.

(32)  Opatření nezbytná pro provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(12).

(33)  Komisi by zejména měla být svěřena pravomoc k přizpůsobení některých částí obecného rámce stanoveného v příloze I technickému pokroku, k vypracování společné metody výpočtu nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost a k vypracování definice budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová, při zohlednění obvyklých místních povětrnostních podmínek a jejich předpokládaných změn z časového hlediska. Jelikož tato opatření jsou obecné povahy a jsou určena ke změně jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(34)  Jelikož osvětlení představuje v současné době přibližně 14 % energie spotřebované v EU a jelikož nejmodernější osvětlovací systémy dokáží při zachování podmínek osvětlení v souladu s evropskými normami ušetřit více než 80 % energie, což představuje nedostatečně využívaný přínos k dosažení cílů EU pro rok 2020 v Evropské unii, měla by Komise učinit vhodné kroky k přijetí směrnice o navrhování osvětlení, která by doplnila opatření a cíle stanovené touto směrnicí. Vyšší energetická účinnost vyplývající z lépe navržených osvětlovacích systémů a z využívání energeticky účinných zdrojů světla v souladu s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/.../ES ze dne... [o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (přepracované znění)](13) je považována za významný příspěvek k lepším parametrům energetické náročnosti budov.

(35)  Jelikož členské státy nemohou uspokojivě dosáhnout cílů zlepšení energetické náročnosti budov kvůli složitosti sektoru budov a neschopnosti vnitrostátních trhů s nemovitostmi odpovídajícím způsobem řešit problémy energetické náročnosti, a těchto cílů může být z důvodu rozsahu a účinků opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření  v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku  tato směrnice nepřesahuje to, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(36)  Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozí směrnice.

(37)  Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnice uvedených v příloze VI části B ve vnitrostátním právu,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

Tato směrnice podporuje snižování energetické náročnosti budov ve Společenství s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní mikroklimatické prostředí a nákladově optimální úrovně energetické náročnosti.

V této směrnici jsou stanoveny požadavky pro

   a) metoda výpočtu celkové energetické náročnosti budov, jejich částí a prvků a technických systémů budov;
   b) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost nových budov  a jejich částí;
   c) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost stávajících budov ▌, které jsou předmětem větší renovace, a prvků a technických systémů budov při jejich nahrazování nebo dodatečné montáži;
   d) vnitrostátní plány a cíle zvýšení počtu budov, jejichž čistá spotřeba ▌energie je nulová;
   e) energetickou certifikaci budov  nebo jejich částí;
   f) pravidelnou inspekci  otopných soustav  a klimatizačních systémů v budovách;
   g) nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a inspekčních zpráv;
   h) požadavky na vzdělávání, odbornou přípravu a vzájemné uznávání subjektů vydávajících certifikáty energetické náročnosti budov a inspektorů otopných soustav a klimatizačních systémů;
   i) vnitrostátní plány k odstranění překážek v právních předpisech v oblasti staveb, nájmů a ochrany památek a k vytváření finančních pobídek.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

   1) "budovou" zastřešená stavba se stěnami, v níž se používá energie k úpravě vnitřního mikroklimatického prostředí;
   2) "novou budovou" budova, pro níž je příslušné stavební povolení získáno po vstupu této směrnice v platnost;
   3) "částmi budovy" byty nebo jednotky určené k samostatnému užívání ve stavebních objektech;
   4) "budovou, jejíž čistá spotřeba energie je nulová," budova, jejíž celková roční spotřeba primární energie je díky velmi vysoké úrovni energetické účinnosti budovy rovna nebo menší než množství energie z obnovitelných zdrojů vyrobené v místě;
   5) "technickým systémem budovy" technické zařízení k vytápění, chlazení, větrání, na výrobu teplé vody, osvětlení a výrobu elektřiny, systémy pro měření, sledování a ovládání nebo systémy a zařízení pro jejich kombinaci;
   6) "energetickou náročností budovy" vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro splnění potřeby primární energie spojené s typickým užíváním budovy, vyjádřené v kWh/m2 za rok, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, teplou vodu, chlazení, větrání a vestavěné osvětlení s přihlédnutím k pasivním solárním ziskům, stínění slunce a přirozenému osvětlení;
   7) "primární energií" energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů, která neprošla žádným procesem přeměny nebo transformace;
   8) "energií z obnovitelných zdrojů" energie z obnovitelných nefosilních zdrojů: větrná, solární, geotermální, aerotermální, hydrotermální a oceánická energie, vodní energie, biomasa, skládkový plyn, plyn z čističek odpadních vod a bioplyn;
   9) "obvodovým pláštěm budovy" integrované prvky budovy, které oddělují její interiér od vnějšího prostředí;▌
   10) "prvkem budovy" jednotlivá část budovy, která ovlivňuje energetickou náročnost budovy a není součástí technického systému budovy, včetně oken, zastínění, vstupních dveří, zdí, základů, základové desky, stropu, střechy a izolačních systémů;
   11) "větší renovací" renovace budovy, přičemž:
   a) celkové náklady na renovaci obvodového pláště budovy nebo technických systémů budovy jsou vyšší než 20 % hodnoty budovy, přičemž tato hodnota musí být určena na základě běžných stavebních nákladů v daném členském státě, bez hodnoty zastavěného pozemku nebo
   b) renovace probíhá u více než 25 % plochy obvodového pláště budovy a má přímý vliv na energetickou náročnost budovy;
   12) "evropskou normou" norma přijatá Evropským výborem pro normalizaci, Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice nebo Evropským ústavem pro telekomunikační normy a zpřístupněná veřejnosti;
   13) "certifikátem energetické náročnosti " certifikát uznaný členským státem nebo právnickou osobou jím určenou, který udává energetickou náročnost budovy  nebo jejích částí  vypočtenou podle metody  přijaté v souladu s článkem 3;
   14) "kombinovanou výrobou tepla a elektřiny" současná výroba tepelné energie a elektrické nebo mechanické energie v jednom procesu;
   15) "nákladově optimální úrovní" ▌úroveň, na které je analýza nákladů a přínosů vypočtených za dobu životního cyklu budovy pozitivní, s ohledem alespoň na čistou současnou hodnotu investice a náklady na ▌ provoz (včetně nákladů na energie), údržbu, případně s ohledem na příjmy z vyrobené energie a náklady na likvidaci;
   16) "klimatizačním systémem" kombinace prvků, které jsou potřebné pro  vnitřní  úpravu vzduchu  včetně větrání;
   17) "kotlem" kombinovaná tepelná jednotka, která se skládá z kotlového tělesa a hořáku, konstruovaná tak, že teplo vzniklé spalováním je předáváno tekutině;
   18) "jmenovitým výkonem" největší tepelný výkon, vyjádřený v kW,  stanovený a zaručený výrobcem, kterého lze dosáhnout při trvalém provozu a při účinnosti uvedené výrobcem;
   19) "tepelným čerpadlem" stroj, přístroj nebo zařízení, které převádí teplo z přirozeného prostředí, jako je ovzduší, voda nebo půda, do budov nebo průmyslových zařízení tím, že obrací přirozené proudění tepla, takže teplo proudí z nižší teploty do vyšší. Množství energie z okolí zachycované tepelnými čerpadly, kterou lze pro účely této směrnice považovat za energii z obnovitelných zdrojů, je stanoveno ve směrnici 2009/28/ES;
   20) "energetickou chudobou" stav, kdy domácnost musí vynaložit více než 10 % svého příjmu na účty za energii na vytápění svého domu na přijatelnou úroveň vycházející z úrovní doporučených Světovou zdravotnickou organizací;
   21) "osvětlovacím systémem" kombinace prvků nutných k zajištění určité hladiny světla;
   22) "dálkovým vytápěním nebo chlazením" distribuce tepelné energie ve formě páry, teplé vody nebo chlazených kapalin z centrálního zdroje výroby prostřednictvím sítě do několika budov k užívání pro vytápění nebo chlazení prostoru nebo procesu nebo pro ohřev vody;
   23) "návrhem osvětlení" schéma nebo výkres podrobně znázorňující konfiguraci a rozložení osvětlovacích těles včetně příslušných ovládacích zařízení.

Článek 3

Stanovení metody výpočtu  energetické náročnosti budov

1.  Po konzultaci s příslušnými zainteresovanými stranami, a zejména se zástupci orgánů místní a regionální samosprávy a státní správy, stanoví Komise do 31. března 2010 společnou metodu výpočtu energetické náročnosti budov podle obecného rámce stanoveného v příloze I.

Tato opatření, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

2.  Členské státy tuto společnou metoduuplatňují.

3.  Energetická náročnost budov se vyjádří transparentním způsobem a zahrnuje ukazatel potřeby primární energie.

Článek 4

Stanovení  minimálních  požadavků na energetickou náročnost

1.  Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby minimální požadavky na energetickou náročnost budov a prvků a technických systémů budov a jejich částí byly stanoveny s cílem dosáhnout alespoň nákladově optimálních úrovní a vypočítány podle společné metody uvedené v článku 3.

Při stanovování požadavků konzultují členské státy s orgány veřejné moci a dalšími zúčastěnými subjekty a mohou rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými druhy budov.

V těchto požadavcích je třeba dodržet ostatní platné právní předpisy Společenství a brát v úvahu obecné podmínky vnitřního mikroklimatického prostředí a vnitřního a venkovního osvětlení, aby se zamezilo nepříznivým účinkům, např. nepřiměřenému větrání, nedostatečnému dennímu osvětlení, a také místní podmínky a určené využití i stáří budovy.

Tyto požadavky se pravidelně přezkoumávají nejméně jednou za čtyři rokyaktualizují se, aby odrážely technický pokrok v sektoru budov.

Ustanovení tohoto článku nesmí bránit členským státům v tom, aby podporovaly výstavbu nových budov, větší renovace, modernizaci prvků nebo technických systémů, které přesahují minimální požadavky stanovené touto směrnicí.

2.  Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví nebo nebudou uplatňovat požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto druhů budov:

   a) budovy úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění konkrétního minimálního požadavku na energetickou náročnost nepřijatelně změnilo jejich povahu nebo vzhled;
   b) budovy užívané pro bohoslužby a náboženské účely;
   c) dočasné budovy s plánovanou dobou užívání méně než 18 měsíců, průmyslové provozy, dílenské provozovny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie a neobytné zemědělské budovy používané odvětvím, na které se vztahuje celostátní odvětvová dohoda o energetické náročnosti;
   d) samostatně stojící budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 50 m2.

3.  Ode dne 30. června 2012 členské státy poskytují pobídky pouze na stavbu nebo větší renovaci budov nebo jejich částí, včetně prvků budov, jejichž výsledky splňují alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost dosahující výsledků výpočtu podle čl. 5 odst. 2.

4.  Nejpozději do 30. června 2015 členské státy přezkoumají své minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené v souladu s odstavcem 1 ║a zajistí, aby tyto požadavky dosahovaly výsledků výpočtu podle čl. 5 odst. 2.

5.  Členské státy poskytnou dotace a technické poradenství pro historické budovy nebo historická centra s cílem umožnit provedení konkrétních programů pro úpravu energetické účinnosti.

6.  Systémy pro výrobu energie a opatření týkající se izolace u budov umístěných v historických centrech podléhají posouzení vizuálního dopadu.

Článek 5

Výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost

1.  Po konzultaci s příslušnými zainteresovanými stranami, a zejména se zástupci orgánů místní a regionální samosprávy a státní správy, a na základě zásad uvedených v příloze IV vypracuje Komise do 31. března 2010 společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov nebo jejich částí. Tato společná metoda může odkazovat na příslušné evropské normy a:

   rozlišuje mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými druhy budov,
   odráží odlišné klimatické podmínky v různých členských státech a pravděpodobnou změnu těchto podmínek během životnosti dané budovy a
   stanoví společné předpoklady nebo metody výpočtu nákladů na energii.

Komise společnou metodu přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje každých pět let.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 21 odst. 2.

2.  Členské státy vypočítají nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost za použití společné metody vypracované v souladu s odstavcem 1 a s příslušnými parametry, jako jsou klimatické podmínky.

Členské státy oznámí komisi veškeré vstupní údaje a předpoklady použité k těmto výpočtům a  veškeré výsledky výpočtů. Zpráva se zahrne do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES. Členské státy předloží tyto zprávy Komisi každé tři roky. První zpráva se předloží nejpozději do 30. června 2011.

3.  Komise zveřejní zprávu o pokroku členských států při provádění tohoto článku.

Článek 6

Nové budovy

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby nové budovy splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené v souladu s článkem 4 a byly v souladu s ustanoveními článku 9.

U nových budov podporují členské státy využívání vysoce účinných alternativních systémů. Tyto alternativní systémy mohou zahrnovat, ale nejsou omezeny na:

   a) místní systémy dodávky energie využívající energie z obnovitelných zdrojů;
   b) kombinovanou výrobu tepla a elektřiny;
   c) dálkové nebo blokové vytápění nebo chlazení, pokud je k dispozici, zejména pokud zcela nebo zčásti využívá energii z obnovitelných zdrojů;
   d) tepelná čerpadla;
   e) zařízení IKT pro účely sledování a kontroly.

Článek 7

Stávající budovy

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby se u budov, u kterých probíhá větší renovace nebo u nichž jsou modernizovány či nahrazovány prvky a technické systémy či jejich části, snížila energetická náročnost s cílem splnit alespoň minimální požadavky na energetickou náročnost, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné. Členské státy určí tyto minimální požadavky na energetickou náročnost v souladu s článkem 4, přičemž zohlední požadavky článku 9. Požadavky se stanoví jak pro renovované systémy a prvky budovy, pokud jsou modernizovány nebo nahrazovány, tak pro renovovanou budovu jako celek u větších renovací.

Členské státy usilují o to, aby byly u budov, které procházejí větší renovací, posuzovány a brány v úvahu následující vysoce účinné alternativní systémy:

   a) místní systémy dodávky energie využívající energie z obnovitelných zdrojů;
   b) kombinovaná výroba tepla a elektřiny;
   c) dálkové nebo blokové vytápění nebo chlazení, pokud je k dispozici, zejména pokud zcela nebo zčásti využívá energii z obnovitelných zdrojů;
   d) tepelná čerpadla;
   e) zařízení IKT pro účely sledování a kontroly.

Článek 8

Technické systémy a prvky budovy

1.  Členské státy stanoví minimální požadavky na energetickou náročnost s ohledem na prvky budovy a technické systémy, které jsou instalovány a uvedeny do provozu v budovách a na něž se nevztahuje směrnice 2009/.../ES [stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie] a její prováděcí opatření. Stanoví se požadavky na nová provozní zařízení, technické systémy a prvky budovy a jejich části, jejich výměnu a modernizaci, které budou uplatňovány, bude-li to technicky a funkčně proveditelné.

Tyto požadavky se zejména vztahují na následující prvky:

   a) kotle, jiné zdroje tepla nebo výměníky tepla v otopných soustavách, včetně dálkového nebo blokového vytápění nebo chlazení;
   b) ohřívače vody v systémech ohřívání vody;
   c) ústřední klimatizační jednotku nebo chladicí zařízení v klimatizačních systémech;
   d) nainstalované osvětlení;
   e) prvky budovy

2.  Minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené podle odstavce 1 musí být v souladu s veškerými právními předpisy použitelnými na výrobek nebo výrobky, ze kterých se systém a prvky budovy skládají, a musí se zakládat na správné instalaci výrobku nebo výrobků a příslušné úpravě a kontrole technického systému budovy. U technických systémů budov tyto požadavky zajistí, aby byly při uvedení do provozu řádně seřízeny, aby bylo dosaženo správného hydraulického vyregulování teplovodních otopných soustav a aby byla pro instalaci použita příslušná velikost a typ výrobku s ohledem na zamýšlené použití technického systému budovy.

3.  V souladu s přílohou I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/../ES ze dne... [o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou](14) členské státy zajistí, aby do všech nových budov a do všech budov, které procházejí větší renovací, a při výměně měřičů byly instalovány inteligentní měřiče, a ve vhodných případech prosazují instalaci aktivních kontrolních systémů, jako jsou automatické, kontrolní a monitorovací systémy.

Článek 9

Budovy, jejichž čistá spotřeba energie je nulová

1.  Členské státy vypracují vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová.

Členské státy nejpozději do 31. prosince 2018 zajistí, aby všechny nové budovy byly alespoň budovami, jejichž čistá spotřeba energie je nulová.

Členské státy stanoví na rok 2015 a 2020 cíle pro minimální procentuální podíl budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová, které budou stanoveny jako podíl z celkového počtu budov a jako podíl z celkové užitné plochy.

Stanoví se dílčí cíle pro:

   (a) nové a renovované obytné budovy;
   (b) nové a renovované neobytné budovy;
   (c) budovy užívané orgány veřejné moci.

Členské státy stanoví dílčí cíle pro nové i stávající budovy podle písmene c), které se použijí alespoň tři roky před příslušnými cíli stanovenými v tomto článku, s ohledem na vedoucí úlohu, kterou by orgány veřejné moci měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov.

2.  Vnitrostátní plán podle odstavce 1 je vypracován po konzultaci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, včetně místních a regionálních orgánů, a zahrnuje mimo jiné následující prvky:

   a) průběžné cíle vyjádřené jako procentuální podíl, který v roce 2015 a v roce 2020 ║ budou tvořit z celkového počtu budov a který budou představovat v souvislosti s celkovou užitnou podlahovou plochou;
   b) podrobné údaje o požadavcích členských států týkajících se minimálních úrovní energie z obnovitelných zdrojů v nových budovách a ve stávajících budovách, u kterých probíhá větší renovace, jak stanoví směrnice 2009/28/ES a články 6 a 7 této směrnice;
   c) shrnutí všech politik a informace opatřeních přijatých na propagaci těchto budov;
   d) celostátní, regionální či místní programy na podporu opatření k propagaci těchto budov, jako jsou např. daňové pobídky, finanční nástroje či snížení DPH.

3.  Členské státy nejpozději do 30. června 2011 oznámí vnitrostátní plány podle odstavce 1 Komisi a každé tři roky předloží Komisi zprávu o pokroku v provádění svých vnitrostátních plánů. Vnitrostátní plány a zprávy o pokroku se zahrnou do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

4.  Do dvou měsíců od oznámení vnitrostátního plánu členským státem podle článku 3 může Komise tento plán nebo jakýkoli jeho aspekt zamítnout, pokud nesplňuje všechny požadavky tohoto článku, přičemž plně zohlední zásadu subsidiarity. V takovém případě navrhne daný členský stát změny. Do jednoho měsíce od předložení těchto návrhů Komise upravený plán přijme, nebo vyzve členský stát k provedení dalších konkrétních změn. Komise a příslušný členský stát podniknou všechny přiměřené kroky k tomu, aby bylo ohledně vnitrostátního plánu dosaženo dohody do pěti měsíců od data prvního oznámení.

5.  Nejpozději do 31. prosince 2010 vypracuje Komise v souladu s definicí podle článku 2 podrobnou společnou definici budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají v souladu s regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

6.  Komise do 30. června 2012 a poté každé tři roky zveřejní zprávu o pokroku členských států směrem ke zvyšování počtu budov, jejichž čistá spotřeba energie je nulová. Na základě této zprávy Komise vypracuje akční plán a případně navrhne opatření ke zvýšení počtu těchto budov.

Článek 10

Finanční pobídky a překážky na trhu

1.  Do 30. června 2011 vypracují členské státy vnitrostátní akční plány, včetně navrhovaných opatření, jež zajistí splnění požadavků stanovených v této směrnici omezením stávajících právních překážek a překážek na trhu a rozvojem stávajících a vytvoření nových finančních a daňových nástrojů s cílem zvýšit energetickou účinnost nových a stávajících budov.

Tato navrhovaná opatření musí být dostatečná, účinná, transparentní a nediskriminační, přispět k uskutečňování doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti, usilovat o prosazování významných zlepšení v oblasti energetické náročnosti budov, u nichž by zlepšení jinak nebylo ekonomicky proveditelné, a zahrnovat opatření na podporu domácností, které jsou ohroženy energetickou chudobou.

Členské státy porovnají své finanční a daňové nástroje s nástroji uvedenými v příloze V a, aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní právní předpisy, provedou alespoň dvě opatření z této přílohy.

2.  Členské státy předloží tyto vnitrostátní akční plány Komisi v rámci akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES a každé tři roky je aktualizují.

3.  Do 30. června 2010 Komise po provedení posouzení dopadu předloží příslušné legislativní návrhy s cílem posílit stávající a uvést další finanční nástroje Společenství na podporu provádění této směrnice.

Při vypracovávání těchto návrhů zváží následující opatření:

   a) v souvislosti s revizí nařízení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj (15)pro nadcházející programové období, významné zvýšení maximální výše příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj, který lze využít na podporu investic do energetické účinnosti, včetně dálkového vytápění a chlazení a energie z obnovitelných zdrojů pro bydlení a rozšíření možnosti čerpání prostředků na tyto projekty;
   b) využití dalších finančních prostředků Společenství na podporu výzkumu a vývoje, informačních kampaní či vzdělávání v oblasti energetické účinnosti;
   c) vytvoření fondu pro energetickou účinnost, do něhož by přispívalo Společenství ze svého rozpočtu, Evropská investiční banka a členské státy a který by sloužil jako prostředek pro zvýšení investic soukromého a veřejného sektoru do projektů na zlepšování energetické účinnosti budov, včetně využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách či prvcích budov do roku 2020. Tento fond se začlení do plánování ostatní strukturální pomoci Společenství. Kritéria pro přidělování prostředků z tohoto fondu se definují v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti(16)a využívání fondu bude zahájeno nejpozději do roku 2014;
   d) snížení DPH u služeb a výrobků, včetně energie z obnovitelných zdrojů v budovách nebo prvcích budov, které souvisejí s energetickou účinností.

Článek 11

Certifikáty  energetické náročnosti

1.  Členské státy stanoví nezbytná opatření za účelem zavedení systému certifikace energetické náročnosti budov. Certifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost , a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy nebo jejích částí posouzení její energetické náročnosti a jednoduché srovnání této náročnosti s jinými obytnými a neobytnými budovami. U neobytných budov může případně obsahovat i skutečnou roční spotřebu energie podle přílohy I.

Je-li budova prodána nebo pronajatá ještě před její konstrukcí, prodejce poskytne přesné písemné hodnocení budoucí energetické náročnosti této budovy.

2.  Certifikát obsahuje doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo jejích částí, které je optimální vzhledem k vynaloženým nákladům.

Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti zahrnují:

   a) opatření přijatá v souvislosti s větší renovací obvodového pláště budovy, včetně jejích izolačních systémů, nebo technického systému nebo systémů budovy a
   b) opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými částmi nebo prvky budovy nezávisle na větší renovaci obvodového pláště budovy, včetně jejích izolačních systémů, nebo technického systému nebo systémů budovy.

3.  Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti musí být pro konkrétní budovu technicky proveditelná a poskytovat transparentní informace, včetně přinejmenším jasného uvedení vypočteného potenciálu úspor energie příslušného opatření, čisté současné hodnoty a investičních nákladů pro konkrétní budovu nebo typ budovy. Posouzení nákladů je založeno na souboru standardních podmínek, mezi něž patří přinejmenším posouzení úspor energiezákladních cen energie, finančních či daňových pobídek a úrokových sazeb pro investice nezbytné k provádění doporučení.

4.  Členské státy zajistí, aby orgány veřejné moci a další instituce poskytující finanční prostředky na nákup nebo renovaci budov zohledňovaly při stanovování výše a podmínek finančních pobídek, daňových opatření a půjček energetickou náročnost a doporučení uvedená v certifikátech energetické náročnosti.

5.  Certifikát energetické náročnosti poskytne údaje o tom, kde vlastník nebo nájemce může získat podrobnější informace týkající se doporučení uvedených v certifikátu. Obsahuje dále informace o krocích, které je nutné podniknout k provedení doporučení, včetně informací o dostupných daňových a finančních pobídkách a možnostech financování.

6.  Orgány veřejné moci provedou s ohledem na vedoucí úlohu, kterou by měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov, doporučení uvedená v certifikátu energetické náročnosti vydaném pro budovy, jež užívají, během doby jeho platnosti.

7.  Certifikace bytů nebo bytových jednotek určených k samostatnému užívání v komplexu budov může být založena na

   a) společné certifikaci všech budov v případě komplexu budov se společnou otopnou soustavou nebo
   b) posouzení energetické náročnosti daného bytu nebo jednotky.

8.  Certifikace rodinných domů může být založena na posouzení jiné srovnatelné budovy podobné konstrukce a velikosti a s podobnými vlastnostmi skutečné energetické náročnosti, pokud tuto srovnatelnost může zaručit odborník, který certifikát energetické náročnosti vydal.

9.  Platnost certifikátu energetické náročnosti nesmí překročit deset let.

10.  Do 30. června 2010 vydá Komise pokyny, v nichž stanoví minimální normy, pokud jde o obsah, jazyk a formu certifikátů energetické náročnosti.

Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

11.  Každý členský stát uznává certifikáty vydané v ostatních členských státech v souladu s těmito pokyny a neomezuje svobodu poskytování finančních služeb z důvodů souvisejících s certifikátem vydaným v jiném členském státě.

12.  Do roku 2011 na základě informací získávaných od členských států a konzultací s příslušnými odvětvími přijme Komise dobrovolnou společnou certifikaci Evropské unie pro energetickou náročnost neobytných budov.

Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

Do roku 2012 zavedou členské státy systém dobrovolné certifikace Evropské unie uvedený v odstavci 1, který bude fungovat vedle vnitrostátního systému certifikace.

Článek 12

Vydávání certifikátů energetické náročnosti

1.  Členské státy zajistí, aby byl certifikát energetické náročnosti vydán pro budovy nebo jejich části při výstavbě, prodeji nebo pronájmu a pro budovy často navštěvované veřejností s celkovou užitkovou podlahovou plochou větší než 250 m2 a budovy, které užívá orgán veřejné moci.

2.  Členské státy  vyžadují , aby při výstavbě budov  nebo jejich částí  byl vlastníkovi prodejcem nebo nezávislým odborníkem, který certifikát vydal a který je uveden v článku 17,  předán  certifikát energetické náročnosti.

3.  Členské státy vyžadují, aby v případě prodeje budov nebo jejich částí byl číselný ukazatel energetické náročnosti obsažený v certifikátu energetické náročnosti uveden ve všech reklamách na prodej budovy nebo jejích částí a aby byl certifikát energetické náročnosti předložen potenciálnímu kupujícímu.

Certifikát energetické náročnosti je předán prodejcem kupujícímu nejpozději při uzavření kupní smlouvy o prodeji budovy nebo její části.

4.  Členské státy vyžadují, aby v případě pronájmu budov nebo jejich částí byl číselný ukazatel energetické náročnosti obsažený v certifikátu energetické náročnosti uveden ve všech reklamách na pronájem budovy nebo jejích částí a aby byl certifikát energetické náročnosti předložen potenciálnímu nájemci.

Certifikát energetické náročnosti je předán vlastníkem nájemci nejpozději při uzavření nájemní smlouvy.

5.  Vlastník budovy může kdykoli požadovat, aby schválený odborník vypracoval, přepočítal a aktualizoval certifikát energetické náročnosti, a to bez ohledu na skutečnost, zda se budova staví, renovuje, pronajímá či prodává.

6.  Členské státy mohou z působnosti odstavců 1, 2, 3 a 4 tohoto článku vyjmout druhy budov uvedené v čl. 4 odst. 2.

Článek 13

Vystavení certifikátů energetické náročnosti

Členské státy přijmou opatření k tomu, aby tam, kde budovu užívají orgány veřejné moci, a tam, kde je budova s celkovou užitnou podlahovou plochou větší než 250 m2 často navštěvována veřejností, byl certifikát energetické náročnosti vystaven  na nápadném místě dobře viditelném veřejnosti.

Článek 14

Inspekce otopných soustav 

1.  Členské státy stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce otopných soustav s kotli na neobnovitelná kapalná či pevná paliva se jmenovitým výkonem vyšším než 20 kW. Tato inspekce rovněž zahrnuje posouzení účinnosti kotle a velikosti kotle v porovnání s požadavky na vytápění budovy. Členské státy mohou tyto inspekce pozastavit, pokud bude zaveden elektronický systém monitorování a kontroly.

2.  Členské státy mohou stanovit různou četnost inspekcí v závislosti na typu a jmenovitém výkonu ▌otopné soustavy. Při stanovení četnosti členské státy zohlední náklady na inspekci otopné soustavy a odhadované úspory nákladů na energie, které mohou z inspekce vyplynout.

3.  U otopných soustav s  kotli se jmenovitým výkonem vyšším než 100 kW se provádí inspekce nejméně každé dva roky.

U plynových kotlů může být tato doba prodloužena na čtyři roky.

4.  Odchylně od odstavců 1, 2 a 3 mohou členské státy  přijmou nezbytná opatření, aby uživatelům bylo poskytnuto poradenství o výměně kotlů, dalších změnách otopné soustavy a o alternativních řešeních pro posouzení účinnosti a vhodné velikosti kotle. Celkový dopad tohoto přístupu  musí  být stejný jako u opatření popsaných v odstavcích 1, 2 a 3.

Pokud se  členské státy  rozhodnou uplatnit opatření podle prvního pododstavce║,  předloží  Komisi  nejpozději do 30. června 2011 zprávu o rovnocennosti  těchto opatření stanovených v odstavcích 1, 2 a 3║. Členské státy předkládají tyto zprávy Komisi každé tři roky. Zprávy lze zahrnout do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

Pokud se Komise domnívá, že zpráva členského státu podle druhého pododstavce neprokazuje rovnocennost opatření podle prvního pododstavce, může do šesti měsíců od předložení zprávy vyzvat členský stát, aby doložil další skutečnosti nebo aby přijal konkrétní dodatečná opatření. Není-li Komise do jednoho roku od předložení této výzvy spokojena s tím, co členský stát doložil, nebo s dodatečně přijatými opatřeními, může odchylku zrušit.

Článek 15

Inspekce klimatizačních systémů

1.  Členské státy stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce klimatizačních a ventilačních systémů a reverzibilních tepelných čerpadel se jmenovitým výkonem větším než 5 kW. Inspekce musí zahrnovat posouzení účinnosti klimatizace a velikosti zařízení v porovnání s požadavky na chlazení budovy. Inspekce ventilačních systémů zahrnuje i posouzení proudění vzduchu.

Členské státy mohou tyto inspekce pozastavit, pokud bude zaveden elektronický systém monitorování a kontroly, který umožní monitorování účinnosti a bezpečnosti těchto systémů na dálku.

2.  Členské státy mohou stanovit různou četnost inspekcí v závislosti na typu a jmenovitém výkonu klimatizačního systému, ventilačního systému nebo reverzibilních tepelných čerpadel. Při stanovení četnosti členské státy zohlední náklady na inspekci a odhadované úspory nákladů na energie, které mohou z inspekce vyplynout.

3.  Při stanovování opatření podle odstavců 1 a 2 zajistí členské státy, pokud je to ekonomicky a technicky proveditelné, aby byly inspekce prováděny v souladu s inspekcí otopných systémů a jiných technických systémů podle článku 14 této směrnice a v souladu s inspekcí úniků podle nařízení (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech(17).

4.  Odchylně od odstavců 1 a 2 se mohou členské státy přijmout opatření, která zajistí, aby bylo uživatelům poskytováno poradenství ohledně výměny klimatizačních systémů nebo jiných úprav těchto systémů, přičemž mezi tato opatření mohou patřit inspekce za účelem posouzení účinnosti a kapacitní přiměřenosti klimatizačního systému. Celkový dopad tohoto přístupu musí být rovnocenný celkovému dopadu opatření podle odstavců 1 a 2.

Pokud členské státy uplatňují opatření podle prvního pododstavce, předloží Komisi nejpozději do 30. června 2011 zprávu o rovnocennosti těchto opatření s opatřeními stanovenými v odstavcích 1 a 2. Členské státy předkládají tyto zprávy Komisi každé tři roky. Zprávy lze zahrnout do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

Pokud se Komise domnívá, že zpráva členského státu podle druhého pododstavce neprokazuje rovnocennost opatření podle prvního pododstavce, může do šesti měsíců od předložení zprávy vyzvat členský stát, aby doložil další skutečnosti nebo aby přijal konkrétní dodatečná opatření. Není-li Komise do jednoho roku od předložení této výzvy spokojena s tím, co členský stát doložil, nebo s dodatečně přijatými opatřeními, může odchylku zrušit.

Článek 16

Zprávy o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů

1.  Tento článek se vztahuje na zprávy o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů.

2.  Inspekční zprávy jsouvydávány v pravidelných intervalech pro každý systém, u kterého byla provedena inspekce. Inspekční zpráva obsahuje následující:

  a) srovnání energetické náročnosti systému, u něhož byla provedena inspekce, s energetickou náročností
   i) nejlepšího dostupného proveditelného systému a
   ii) systému podobného typu, jehož všechny příslušné prvky dosahují úrovně energetické náročnosti, již vyžadují platné právní předpisy;
   b) doporučení týkající se nákladově efektivního zlepšení energetické náročnosti systému budovy nebo jejích částí.

Doporučení podle písmene b) se vztahují ke konkrétnímu systému a poskytují transparentní informace, pokud jde o jejich nákladovou efektivnost. Posouzení nákladové efektivnosti je založeno na souboru standardních podmínek, jako je posouzení úspor energie a základních cen energie a úrokových sazeb pro investice.

3.  Inspekční zprávu předá inspektor vlastníku či nájemci budovy.

Článek 17

Nezávislí odborníci

1.  Členské státy zajistí, aby certifikace  energetické náročnosti  budovy, inspekce otopných soustav  a klimatizačních systémů byly prováděny nezávislým způsobem kvalifikovanými a schválenými odborníky působícími  jako samostatně výdělečně činní  nebo jako zaměstnanci veřejných  orgánů  nebo soukromých  podniků .

Odborníci musí být schváleni s ohledem na jejich způsobilost a nezávislost.

2.  Členské státy zajistí vzájemné uznávání vnitrostátních kvalifikací a schválení.

3.  Do roku 2011 Komise vypracuje pokyny obsahující doporučení ohledně minimálních norem pro průběžnou odbornou přípravu odborníků.

Toto opatření, jehož účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

4.  Členské státy informace o odborné přípravě a schvalování zpřístupní veřejnosti. Členské státy rovněž vytvoří a zpřístupní rejstřík kvalifikovaných a schválených odborníků.

Článek 18

Nezávislý kontrolní systém

1.  Členské státy zajistí, aby byl v souladu s přílohou II zaveden nezávislý kontrolní systém certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů. Členské státy zavedou oddělené mechanismy pro vymáhání dodržování povinností pro organizace, které nesou odpovědnost za vymáhání dodržování povinností, jež se týkají certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů.

2.  Členské státy mohou přenést odpovědnost za provádění nezávislých kontrolních systémů, pokud členské státy zajistí, že tyto nezávislé kontrolní systémy prováděny v souladu s přílohou II.

3.  Členské státy vyžadují, aby certifikáty energetické náročnosti a inspekční zprávy uvedené v odstavci 1 byly na požádání registrovány nebo zpřístupněny příslušným orgánům nebo subjektům, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislých kontrolních systémů.

Článek 19

Přezkoumání

Do roku 2015 Komise, které je nápomocen výbor zřízený článkem 22, vyhodnotí tuto směrnici z hlediska zkušeností získaných během jejího uplatňování a dosaženého pokroku a zváží provedení revize a v případě potřeby předloží návrhy, mimo jiné pokud jde o

   a) metody pro klasifikaci energetické náročnosti budov na základě spotřeby primární energie a emisí oxidu uhličitého;
   b) obecné podněty pro další opatření v oblasti energetické účinnosti v budovách.
   c) stanovení požadavku platného na celém území Společenství, aby stávající budovy měly nulovou čistou spotřebu energie.

Článek 20

Informace

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření k informování vlastníků a nájemců budov nebo jejich částí o různých metodách a praktických postupech ke snižování energetické náročnosti.

2.  Členské státy zejména poskytnou vlastníkům a nájemcům budov informace o certifikátech energetické náročnosti a inspekčních zprávách, jejich účelu a cílech, o nákladově efektivních způsobech ke zlepšení energetické náročnosti budovy a o střednědobých a dlouhodobých finančních důsledcích v případě, že nebudou přijata žádná opatření, a o finančních nástrojích, které byly vytvořeny v zájmu zlepšení energetické náročnosti budov. Informační kampaně jsou vedeny tak, aby motivovaly vlastníky a nájemce ke splnění alespoň minimálních požadavků stanovených v článcích 4 a 9.

Komise  je  členským státům na jejich žádost nápomocna při vedení informačních kampaní  pro účely odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto odstavce , které mohou být předmětem programů Společenství.

3.  Členské státy zajistí zapojení orgánů místní a regionální samosprávy do rozvoje informačních a školicích programů a programů na zvyšování povědomí.

4.  Členské státy, při zapojení orgánů místní a regionální samosprávy, rovněž zajistí, aby bylo těm, kteří jsou odpovědní za provádění této směrnice v rámci plánování a vymáhání dodržování stavebních norem, poskytováno poradenství a odborné vzdělávání. Toto poradenství a odborné vzdělávání musí zejména zdůrazňovat význam snižování energetické náročnosti a umožňovat, aby byly při plánování, projektování, výstavbě a renovaci průmyslových nebo obytných oblastí posuzovány optimální kombinace opatření ke zlepšení energetické účinnosti, využívání energie z obnovitelných zdrojů a využívání dálkového vytápění a chlazení.

5.  Vlastníci a nájemci komerčních budov jsi vyměňují informace ohledně skutečné spotřeby energie.

6.  Členské státy poskytnou Komisi informace o:

   a) podpůrných programech pro prosazování energetické účinnosti a využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách na celostátní, regionální i místní úrovni;
   b) podílu energie z obnovitelných zdrojů využívané v sektoru budov na celostátní a regionální úrovni, včetně konkrétních informací o tom, zda energie z obnovitelných zdrojů pochází ze zařízení v místě, dálkového vytápění a chlazení nebo kombinované výroby.

Tyto informace jsou zahrnuty do akčních plánů pro energetickou účinnost podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

7.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí odbornou přípravu většího počtu pracovníků provádějících instalaci a vyšší úroveň znalostí a schopností v oblasti instalace a začleňování požadovaných energeticky účinných technologií a technologií pro využití energie z obnovitelných zdrojů, aby se tito pracovníci mohli úspěšně zhostit své klíčové úlohy, kterou hrají v podpoře zlepšování energetické účinnosti budov.

8.  Do roku 2010 vytvoří Komise internetové stránky, které budou obsahovat tyto informace:

   a) nejnovější verzi každého akčního plánu energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES;
   b) popis opatření ke snížení energetické náročnosti budov, která právě probíhají na úrovni Společenství, včetně případných finančních/daňových nástrojů, příslušných informací o jejich uplatňování a kontaktních údajů;
   c) popis vnitrostátních akčních plánů a opatření na celostátní, regionální a místní úrovni ke snížení energetické náročnosti budov, která právě probíhají v každém členském státě, včetně případných finančních či daňových nástrojů, příslušných informací o jejich uplatňování a kontaktních údajů;
   d) příklady osvědčených postupů vedoucích ke snížení energetické náročnosti budov na celostátní, regionální a místní úrovni.

Informace podle prvního pododstavce jsou zveřejněny ve snadno přístupné formě a tak, aby byly dobře srozumitelné běžným nájemcům, vlastníkům a podnikům ze všech členských států, stejně jako všem orgánům státní správy a místní a regionální samosprávy. Tyto informace jsou zveřejněny tak, aby pomohly těmto osobám a organizacím snadno získat podporu, která je pro ně dostupná v oblasti snižování energetické náročnosti budov, a porovnávat opatření na podporu energetické účinnosti mezi jednotlivými členskými státy.

Článek 21

Přizpůsobení  přílohy I technickému pokroku

Komise přizpůsobí  body 3 a 4 přílohy I technickému pokroku.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 22 odst. 2.

Článek 22

Postup projednávání ve výboru

1.  Komisi je nápomocen výbor.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 23

Sankce

Členské státy stanoví pravidla k sankcím za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do 31. prosince 2010 a rovněž jí neprodleně oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají. Členské státy doloží účinnost těchto pravidel k sankcím v akčních plánech energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.

Článek 24

Provedení

1.  Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 18, 20 a 23 a přílohami I a II této směrnice nejpozději do 31. prosince 2010. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Pokud jde o články 2, 3, 9, 11 až 13, 17, 18, 20 a 23členské státy použijí tyto předpisy nejpozději ode dne 31. prosince 2010.

Pokud jde o články 4 až 8, 14 až 16 a 18, členské státy použijí tyto předpisy na budovy užívané orgány veřejné moci nejpozději ode dne 31. prosince 2010 a na jiné budovy nejpozději ode dne 31. ledna 2012.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 25

Zrušení

Směrnice 2002/91/ES ve znění nařízení uvedeného v příloze III části A se zrušuje s účinkem ode dne 1. února 2012, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice uvedené v příloze III části B ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI.

Článek 26

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost  dvacátým  dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 27

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ... dne ….

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA I

Obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov (uvedený v  článku 3)

1.  Energetická náročnost budovy se určuje na základě vypočteného či skutečného množství primární energie spotřebované za rok za účelem splnění různých potřeb spojených s jejím obvyklým užíváním a odráží potřeby energie na vytápění a chlazení (tj. energie potřebné k zamezení přetápění) k udržení předpokládaných teplotních podmínek budovy. Od spotřeby se případně odečte energie vyrobená z obnovitelných zdrojů přímo na místě.

2.  Energetická náročnost budovy musí být vyjádřena transparentním způsobem a zahrnuje také číselný ukazatel ▌spotřeby primární energie, vyjádřené v kWh/m2 za rok.

Metoda výpočtu energetické náročnosti budov vychází z evropských norem a příslušných právních předpisů Společenství, včetně směrnice 2009/28/ES.

Při posuzování energetické náročnosti využití elektřiny v budově musí převodní faktor konečné energie na primární zohledňovat skutečný vážený průměr příslušné skladby zdrojů elektrické energie.

3.  Metoda musí  být stanovena s ohledem na  alespoň tato hlediska:

  a) následující skutečné  tepelné vlastnosti budovy  včetně jejích  vnitřních příček 
   i) tepelná kapacita,
   ii) izolace dosažená pomocí materiálů s nejnižší dostupnou tepelnou vodivostí,
   iii) pasivní vytápění,
   iv) prvky chlazení a
   v) tepelné mosty.
   b) zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich izolačních vlastností;
   c) klimatizační zařízení, včetně systémů chlazení,
   d) přirozené a mechanické  větrání  , které může zahrnovat průvzdušnost;
   e) zabudované osvětlovací systémy definované návrhem osvětlení, který zohledňuje vhodnou hladinu osvětlení pro funkce vykonávané v místnostech, přítomnost osob, dostupnost vhodné hladiny přirozeného světla, flexibilní nastavení hladiny světla s ohledem na rozdíly ve funkci a to, zda se jedná o zařízení pro bytový nebo nebytový sektor;
   f) konstrukci,   umístění  a orientaci budov, včetně vnějšího klimatu;
   g) pasivní solární systémy a protisluneční ochranu;
   h) vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot vnitřního prostředí;
   i) vnitřní spotřebu energie.

4.  Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv těchto hledisek:

   a) místní podmínky slunečního osvitu,  aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy využívající obnovitelné zdroje energie;
   b) elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny;
   c) dálkové nebo blokové otopné a chladicí soustavy;
   d) denní osvětlení.

5.  Pro tento výpočet mají být budovy přiměřeně členěny podle  následujících  druhů:

   a) rodinné domy různých typů;
   b) bytové domy;
   c) administrativní budovy;
   d) budovy pro vzdělávání;
   e) nemocnice;
   f) hotely a restaurace;
   g) sportovní zařízení;
   h) budovy pro ║maloobchod;
   i) budovy pro velkoobchod a logistiku;
   j) jiné druhy budov spotřebovávajících energii.

PŘÍLOHA II

Nezávislé kontrolní systémy pro certifikáty energetické náročnosti a inspekční zprávy

1.  Příslušné orgány nebo subjekty, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislého kontrolního systému, namátkově vyberou alespoň 0,5 % všech každoročně vydávaných certifikátů energetické náročnosti za každého odborníka a provedou jejich ověření. Pokud vydá nezávislý odborník pouze několik certifikátů, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr nejméně jednoho certifikátu a podrobí jej ověření. Ověření se provede na jedné ze tří možných úrovní uvedených níže a každá úroveň ověření se provede alespoň u statisticky významného podílu vybraných certifikátů:

   a) kontrola platnosti vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti a výsledků uvedených v certifikátu;
   b) kontrola vstupních údajů a ověření výsledků certifikátu, včetně uvedených doporučení;
   c) celková kontrola vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti, celkové ověření výsledků uvedených v certifikátu, včetně uvedených doporučení, a prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti specifikací uvedených v certifikátu energetické náročnosti a certifikované budovy.

2.  Prokážou-li kontroly nesoulad, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr dalších pěti certifikátů vydaných stejným odborníkem a podrobí je ověření. Pokud prokážou nesoulad i dodatečné kontroly, příslušné orgány nebo subjekty uloží odborníkovi postih; nejzávažnější porušení mohou být potrestána zrušením schválení příslušného odborníka.

3.  Příslušné orgány nebo subjekty, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislého kontrolního systému, namátkově vyberou alespoň 0,1 % všech každoročně vydávaných inspekčních zpráv za každého odborníka a provedou jejich ověření. Pokud vydá nezávislý odborník pouze několik inspekčních zpráv, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr nejméně jedné inspekční zprávy a podrobí ji ověření. Ověření se provede na jedné ze tří možných úrovní uvedených níže a každá úroveň ověření se provede alespoň u statisticky významného podílu vybraných inspekčních zpráv:

   a) kontrola platnosti vstupních údajů technického systému budovy, u kterého byla provedena inspekce, použitých k vydání inspekční zprávy a výsledků uvedených v inspekční zprávě;
   b) kontrola vstupních údajů a ověření výsledků inspekční zprávy, včetně uvedených doporučení;
   c) celková kontrola vstupních údajů technického systému budovy, u kterého byla provedena inspekce, použitých k vydání inspekční zprávy, celkové ověření výsledků uvedených v inspekční zprávě, včetně uvedených doporučení, a prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti specifikací uvedených v inspekční zprávě a technického systému budovy, u kterého byla provedena inspekce.

4.  Prokážou-li kontroly nesoulad, provedou příslušné orgány nebo subjekty náhodný výběr dalších pěti inspekčních zpráv vydaných stejným odborníkem a podrobí je ověření. Pokud prokážou nesoulad i dodatečné kontroly, příslušné orgány nebo subjekty uloží odborníkovi postih; nejzávažnější porušení mohou být potrestána zrušením schválení příslušného odborníka.

PŘÍLOHA III

Část A

Zrušená směrnice a její následné změny

(podle článku 25)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES

(Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1137/2008

(Úř. věst. L 311, 21.11.2008, p. 1)

pouze bod 9.9 přílohy

Část B

Lhůty pro provedení do vnitrostátního práva a použitelnost

(podle článku 24)

Směrnice

Lhůta pro provedení do vnitrostátního práva

Datum použitelnosti

2002/91/ES

4. ledna 2006

4. ledna 2009, pouze pokud jde o články 7, 8 a 9

PŘÍLOHA IV

Zásady pro společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní

Společnou metodu výpočtu nákladově optimálních úrovní stanoví Komise při zohlednění alespoň těchto zásad:

   určí referenční budovy, které charakterizují a představují zástupce funkčnosti a zeměpisné polohy, včetně vnitřních a vnějších klimatických podmínek; referenční budovy zahrnují nové i stávající obytné i neobytné budovy;
   určí technické balíčky (například izolace obvodového pláště budovy nebo jeho částí či energeticky účinnější technické systémy budovy) energetické účinnosti a posuzovaná opatření v dodávce energie;
   definuje kompletní technické balíčky, které umožní dosáhnout nulové čisté spotřeby energie v budovách;
   posoudí množství energie potřebné na vytápění a chlazení, dodávané energie, obnovitelné energie vyráběné v místě, využívané primární energie a emisí CO2 u referenčních budov (včetně použitých definovaných technických balíčků);
   posoudí odpovídající investiční náklady související s energií, náklady na energii a ostatní provozní náklady technických balíčků použitých u referenčních budov ze společenského hlediska i z hlediska vlastníka nemovitosti či investora.
   vymezí regionální/místní náklady spojené s prováděním prací, včetně nákladů na materiál.

Nákladová efektivita různých úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost se posoudí pomocí výpočtu nákladů životního cyklu budovy na základě technických balíčků opatření použitých u referenční budovy a jejich uplatnění ve vztahu k energetické náročnosti a emisím CO2.

PŘÍLOHA V

Finanční nástroje na snížení energetické náročnosti budov

Aniž by tím byly dotčeny vnitrostátní právní předpisy, uplatní členské státy alespoň dva finanční nástroje z následujícího seznamu:

   a) snížení DPH u energeticky úsporných výrobků a služeb, výrobků a služeb s nízkou energetickou náročností a výrobků a služeb využívajících energii z obnovitelných zdrojů;
   b) jiné daňové úlevy pro výrobky a služby šetřící energii nebo energeticky účinné budovy, včetně daňových úlev v oblasti příjmů či daní z majetku;
   c) přímé dotace;
   d) dotované úvěry či úvěry s nízkým úrokem;
   e) grantové programy;
   f) systémy zajišťování úvěrů;
   g) požadavky na dodavatele energií nebo dohody s těmito dodavateli, které zajistí finanční podporu všem kategoriím spotřebitelů.

PŘÍLOHA VI

Srovnávací tabulka

Směrnice 2002/91/ES

Tato směrnice

Článek 1

Článek 1

Čl. 2 návětí

Čl. 2 návětí

Čl. 2 bod 1

Čl. 2 bod 1

-

Čl. 2 bod 5

Čl. 2 bod 2

Čl. 2 bod 6 a příloha I

-

Čl. 2 body 7, 9, 11 a 12

Čl. 2 bod 3

Čl. 2 bod 13

Čl. 2 bod 4

Čl. 2 bod 14

-

Čl. 2 bod 15

Čl. 2 bod 5

Čl. 2 bod 16

Čl. 2 bod 6

Čl. 2 bod 17

Čl. 2 bod 7

Čl. 2 bod 18

Čl. 2 bod 8

Čl. 2 bod 19

Článek 3

Článek 20 a příloha I

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 1

Čl. 4 odst. 2

-

Čl. 4 odst. 3

Čl. 4 odst. 2

-

Čl. 4 odst. 3

-

Čl. 4 odst. 4

-

Článek 5

Článek 5

Čl. 6 ║ odst. 1

-

Článek 6

Článek 7

-

Článek 8

-

Článek 9

Čl. 7 ║ odst. 1

Čl. 11 odst. 7, čl. 12 odst. 1, 2, 3, 4 a 6

Čl. 7 ║ odst. 2

Čl. 11 odst. 1 a 2

Čl. 7 ║ odst. 3

Článek 13

-

Čl. 12 odst. 4, 7 a 8

Čl. 8 návětí

Čl. 14 návětí

Čl. 8 písm. a)

Čl. 14 odst. 1 a 3

-

Čl. 14 odst. 2

Čl. 8 písm. b)

Čl. 15 odst. 4

Článek 9

Čl. 15 odst. 1

-

Čl. 14 odst. 2

-

Článek 16

Článek 10

Článek 17

-

Článek 18

Čl. 11 návětí

Čl. 19 návětí

Čl. 11 písm. a)

-

-

Čl. 19 písm. a)

Čl. 11 písm. b)

Čl. 19 písm. b)

Článek 12

Článek 20

Článek 13

Článek 21

Čl. 14 odst. 1

Čl. 22 odst. 1

Čl. 14 odst. 2

Čl. 22 odst. 2

║-

-

Článek 23

Čl. 15 odst. 1

Čl. 24 odst. 1 a 2

Čl. 15 odst. 2

-

-

Článek 25

Článek 16

Článek 26

Článek 17

Článek 27

Příloha

Příloha I

-

Přílohy II až VI

(1) Úř. věst. C 77, 28.3.2002, s. 1.
(2) Stanovisko ze dne 13. května 2009 (dosud nepublikováno v Úř. věst.).
(3) Stanovisko ze dne 21. dubna 2009 (dosud nepublikováno v Úř. věst.).
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009.
(5) Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65.
(6) Viz příloha VI část A.
(7) Přijaté texty P6_TA(2009)0038.
(8) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136.
(9) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 16.
(10) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 64.
(11) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
(12) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
(13) Úř. věst. L ... (COD(2008)0151).
(14) Úř. věst. L ... (COD(2007)0195).
(15) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 1.
(16) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, p. 25.
(17) Úř.věst. L 161, 14.6.2006, s. 1.


Ratingové agentury ***I
PDF 271kWORD 50k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách (KOM(2008)0704 – C6-0397/2008 – 2008/0217(COD))
P6_TA(2009)0279A6-0191/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0704),

  s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0397/2008),

–   s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 23. dubna 2009 zavázal schválit pozměněný návrh v souladu s čl. 251 odst. 2 druhým pododstavcem první odrážkou Smlouvy o ES,

  s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0191/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o ratingových agenturách

P6_TC1-COD(2008)0217


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu v prvním čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (ES) č. ....)


Práva cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách ***I
PDF 527kWORD 168k
Usnesení
Úplné znění
Příloha
Příloha
Příloha
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (KOM(2008)0816 – C6-0476/2008 – 2008/0246(COD))
P6_TA(2009)0280A6-0209/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0816),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2, čl. 71 odst. 1 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0476/2008),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A6-0209/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

P6_TC1-COD(2008)0246


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 71 odst. 1 a čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Činnost Společenství v oblasti námořní dopravy by měla mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících, která je srovnatelná s jinými druhy dopravy. Kromě toho by měl být brán zásadní zřetel na obecné požadavky ochrany spotřebitele.

(2)  Jelikož cestující v námořní dopravě jsou slabší stranou přepravní smlouvy, práva cestujících v tomto ohledu by měla být zajištěna bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo bydliště ve Společenství.

(3)  Jednotný trh osobní dopravy po moři a na vnitrozemských vodních cestách by měl být ku prospěchu všem občanům. Proto by osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace způsobenou postižením, věkem nebo jiným faktorem měly mít možnost, srovnatelnou s možnostmi ostatních občanů, využívat služeb obchodní námořní dopravy cestujících ║. Zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace mají stejně jako všichni ostatní občané právo na volný pohyb, svobodu volby a nediskriminační zacházení.

(4)  Na základě článku 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, a aby mohly zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace využívat námořní dopravu a dopravu na vnitrozemských vodních cestách způsobem srovnatelným s ostatními občany, je zapotřebí stanovit pravidla zákazu diskriminace a pomoci během jejich cesty. Tyto osoby by proto měly být přijímány k přepravě a ta by jim neměla být upírána z důvodu jejich zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti ▌. Měly by mít právo na pomoc v přístavech, v místech nalodění/vylodění, není-li tam přístav, jakož i na palubě osobních lodí. V zájmu sociálního začlenění by jim tato pomoc měla být poskytována bezplatně. Dopravci by měli stanovit pravidla přístupnosti, nejlépe s využitím evropského systému pro normalizaci.

(5)  Při rozhodování o podobě případných nových přístavů a terminálů a v rámci zásadních modernizací by řídící orgány přístavů a dopravci, kteří je budou provozovat, měli ▌zohlednit potřeby zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Podobně by dopravci měli ▌zohlednit tyto potřeby při rozhodování o podobě nových a modernizovaných osobních lodí v souladu se směrnicí Rady 98/18/ES ze dne 17. března 1998 o bezpečnostních pravidlech a normách pro osobní lodě(4).

(6)  Pomoc poskytovaná v přístavech, které se nacházejí na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, by měla mimo jiné umožnit zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace dostat se z určeného místa příjezdu do přístavu na osobní loď a z osobní lodi na určené místo odjezdu z přístavu, včetně nalodění a vylodění.

(7)  Pomoc by měla být financována tak, aby se břemeno rozložilo spravedlivě na všechny cestující, kteří dopravce používají, a aby zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace nebyly od dopravy odrazovány. Poplatek vybíraný od každého cestujícího příslušného dopravce zahrnutý do základní ceny přepravního dokladu se zdá být nejúčinnější cestou finanční pomoci. Poplatky by měly být stanovovány a uplatňovány zcela transparentně.

(8)  Při organizaci poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace a při odborné přípravě svých pracovníků by dopravci měli zohlednit doporučení Mezinárodní námořní organizace ohledně návrhu a provozu osobních lodí se zřetelem k potřebám starších a zdravotně postižených osob(5).

(9)  Ustanoveními týkajícími se nalodění zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace by neměla být dotčena obecná ustanovení platných mezinárodních předpisů, předpisů Společenství a vnitrostátních předpisů.

(10)  V případě zrušení nebo zpoždění jakékoli služby by cestující měli být náležitě informováni. Tyto informace by měly cestujícím pomoci učinit nezbytné kroky a případně získat informace o náhradních spojích.

(11)  Potíže cestujících způsobené zrušením nebo významným zpožděním jejich cesty by se měly rovněž zmírnit. Za tímto účelem by mělo být o cestující náležitě postaráno a měli by mít možnost svou cestu zrušit a nechat si proplatit přepravní doklad, nebo za uspokojivých podmínek dosáhnout přesměrování.

(12)  Dopravci by měli cestujícím v případě zpoždění nebo zrušení služby zajistit vyplacení náhrady na základě procenta ceny přepravního dokladu, vyjma případů, kdy ke zpoždění nebo zrušení dojde za mimořádných okolností, kterým by nebylo možno zamezit ani v případě přijetí veškerých přiměřených opatření.

(13)  Dopravci by měli spolupracovat s cílem přijmout opatření na vnitrostátní nebo evropské úrovni tak, aby se zlepšila péče a pomoc nabízená cestujícím při jakémkoli přerušení jejich cesty, a zejména v případě významného zpoždění.

(14)  Toto nařízení by se nemělo dotýkat práv cestujících stanovených směrnicí Rady 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy(6). Toto nařízení by se nemělo použít v případech, kdy jsou souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy zrušeny z jiných důvodů než z důvodu zrušení služby námořní dopravy.

(15)  Cestující by měli být plně informováni o svých právech podle tohoto nařízení tak, aby mohli tato práva účinně uplatňovat. Práva cestujících v námořní dopravě a na vnitrozemských vodních cestách by měla zahrnovat přijetí informací o službě před nastoupením cesty a v jejím průběhu. Veškeré důležité informace poskytované cestujícím v námořní dopravě a na vnitrozemských vodních cestách by měly být poskytovány také ▌způsoby, které jsou dostupné zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

(16)  Členské státy by měly zajistit a kontrolovat soulad s tímto nařízením a určit vhodný subjekt k provádění těchto úkolů v rámci prosazování. Tato kontrola se nedotýká práv cestujících obrátit se na soud v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

(17)  Cestující by měli mít možnost uplatňovat svá práva prostřednictvím vhodných postupů podání stížnosti zavedených dopravci, nebo případně podáním stížnosti orgánu ▌za tímto účelem určenému příslušným členským státem.

(18)  Stížnosti týkající se pomoci poskytované v přístavu nebo místě nalodění/vylodění by měly být podávány subjektu, který k prosazování tohoto nařízení určil členský stát, na jehož území se přístav nachází. Stížnosti týkající se pomoci poskytované dopravcem na moři by měly být podávány subjektu, který k prosazování tohoto nařízení určil členský stát, který dotyčnému dopravci vydal provozní licenci. Subjekt příslušný pro prosazování tohoto nařízení by měl mít pravomoc a schopnost prověřovat jednotlivé stížnosti a usnadňovat mimosoudní řešení sporů.

(19)  Komise by měla navrhnout jasná pravidla týkající se práv cestujících ohledně odpovědnosti, povinností, přístupu a práv zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu na přestupních místech cestujících mezi pozemní a námořní nebo vnitrozemskou vodní dopravou.

(20)  Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zabezpečit, aby byly tyto sankce používány. Sankce, které by mohly zahrnovat uložení povinnosti nahradit škodu dotyčnému cestujícímu, by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(21)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajištění vysokých a rovnocenných úrovní ochrany a pomoci cestujícím ve všech členských státech a zabezpečení toho, aby hospodářské subjekty podnikaly podle harmonizovaných podmínek na jednotném trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich z důvodu rozsahu a účinků této akce může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedených cílů.

(22)  Vzhledem k nutnosti využívat kombinovanou dopravu by v případě budoucí evropské legislativní iniciativy týkající se práv cestujících bylo rozumné zaujmout horizontální přístup k právním předpisům, který pokryje všechny druhy dopravy.

(23)  Prosazování tohoto nařízení by mělo vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele ("nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele")(7). Je proto vhodné uvedené nařízení změnit.

(24)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(8) by se měla přísně dodržovat, aby bylo zaručeno soukromí cestujících v námořní dopravě a na vnitrozemských vodních cestách a aby bylo zajištěno, že požadované informace slouží pouze ke splnění povinnosti pomoci podle tohoto nařízení a že nebudou použity proti cestujícím, kteří danou službu vyhledají.

(25)  Toto nařízení dodržuje základní práva a je v souladu se zásadami uznanými zejména Listinou základních práv Evropské unie,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro

   1) zákaz rozlišování mezi cestujícími, pokud jde o podmínky dopravy, kterou nabízejí dopravci cestujícím;
   2) zákaz diskriminace a povinnou pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace;
   3) povinnosti dopravců vůči cestujícím v případě zrušení nebo zpoždění;
   4) minimální informace, které mají být cestujícím poskytnuty;
   5) vyřizování stížností;
   6) prosazování práv cestujících.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se použije na obchodní přepravu cestujících po moři a na vnitrozemských vodních cestách prostřednictvím lodí pro přepravu osob, včetně výletních plaveb, mezi přístavy či místy nalodění/vylodění nebo v nich, pokud se nacházejí na území členského státu, na který se vztahuje Smlouva.

2.  Členské státy mohou vyjmout služby, na které se vztahují smlouvy o veřejné službě, pokud tyto smlouvy zajišťují srovnatelnou úroveň práv cestujících, jaká je požadována tímto nařízením.

3.  Členské státy mohou vyloučit z oblasti působnosti tohoto nařízení služby městské a příměstské dopravy, pokud zaručí, že cílů tohoto nařízení může být dosaženo jinými regulačními opatřeními, a zajistí cestujícím úroveň práv srovnatelnou s úrovní požadovanou v tomto nařízení.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

   a) "zdravotně postiženou osobou" nebo "osobou s omezenou schopností pohybu a orientace" osoba, jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku jakéhokoli tělesného postižení (smyslového nebo pohybového, trvalého nebo dočasného), mentálního nebo psychosociálního postižení či nezpůsobilosti nebo jakékoli jiné příčiny zdravotního postižení nebo věku a jejíž stav vyžaduje, aby jejím potřebám byla věnována odpovídající pozornost a byly jí přizpůsobeny služby, které jsou poskytovány všem cestujícím;
   b) "zrušením" neuskutečnění služby, která byla dříve plánována a na kterou bylo rezervováno alespoň jedno místo;
   c) "zpožděním" rozdíl mezi časem, kdy měl cestující plánovaný odjezd nebo příjezd podle zveřejněného jízdního řádu, a časem skutečného nebo očekávaného odjezdu či příjezdu;
   d) "dopravcem" subjekt, který uzavřel nebo jménem kterého byla uzavřena smlouva o přepravě, nebo provádějící dopravce, ať už přepravu uskutečnil dopravce, nebo provádějící dopravce odlišný od poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu;
   e) "obchodní námořní dopravou pro cestující" služba námořní přepravy cestujících zajišťovaná dopravcem na pravidelných nebo nepravidelných trasách a nabízená veřejnosti za úhradu, ať už samostatně, nebo jako součást souboru služeb;
   f) "provádějícím dopravcem" jiný subjekt než dopravce a poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu, který skutečně provádí celou přepravu nebo její část;
   g) "přístavem" pozemní a vodní plocha vybavená takovými úpravami nebo zařízeními, která umožňují zejména příjem lodí, jejich nakládku a vykládku, skladování zboží, příjem a dodávky tohoto zboží pozemní dopravou a nalodění a vylodění osobních lodí;
   h) "místem nalodění/vylodění" jiná pozemní a vodní plocha než přístav, na které se cestující pravidelně naloďují a vyloďují;
   i) "lodí" námořní ▌plavidlo nebo plavidlo vnitrozemské plavby s výjimkou vznášedel;
   j) "přepravní smlouvou" smlouva o přepravě mezi dopravcem ▌a cestujícím za účelem jeho přepravy jedním nebo více dopravními spoji, ať byl přepravní doklad zakoupen u dopravce, poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu, prodejce přepravních dokladů nebo přes internet;
   k) "přepravním dokladem" platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené dopravcem či jeho pověřeným prodejcem přepravních dokladů;
   l) "prodejcem přepravních dokladů" zprostředkovatel prodávající služby námořní dopravy, včetně služeb prodávaných jako součást souboru služeb, jménem dopravce nebo poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu;
   m) "poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu" jiný organizátor ▌než dopravce ve smyslu čl. 2 odst. 2 ▌směrnice 90/314/EHS;
   n) "rezervací" povolení v listinné nebo elektronické podobě opravňující k přepravě podle dříve potvrzeného individuálního ujednání o přepravě;
   o) "osobní lodí" loď přepravující více než 12 cestujících;
   p) "přístavním orgánem" nebo "řídícím orgánem přístavu" orgán, který má podle vnitrostátních právních předpisů za úkol samostatně nebo společně s jinými činnostmi správu a řízení přístavní infrastruktury a koordinaci a kontrolu činností různých provozovatelů přítomných v přístavu nebo přístavním systému. Může byt tvořen několika samostatnými orgány, nebo může odpovídat za více než jeden přístav;
   q) "výletní plavbou" lodní přeprava cestujících doplněná o ubytování a jiné služby přesahující jednodenní pobyt (přes noc), která není pravidelnou nebo plánovanou službou pro cestující mezi dvěma či více přístavy, ale cestující se obvykle vrací do přístavu nalodění;
   r) "přístupnými formáty" možnost cestujících získat stejné informace prostřednictvím textu, Braillova písma, audio, video nebo elektronických formátů. Mezi příklady přístupných formátů patří, ale neomezují se na ně , piktogramy, hlasové oznámení a titulky, a tyto se mohou lišit podle technologického vývoje;
   s) "cestujícím" jakákoliv osoba cestující na základě přepravní smlouvy jiná než ty osoby, které doprovázejí vozidla, přívěsy nebo zboží, jež jsou přepravovány jako náklad nebo obchodní zboží;
   t) "příjezdem" skutečný čas, kdy je loď zajištěna v přístavišti;
   u) "odjezdem" skutečný čas, kdy je loď připravena vyplout na moře;
   v) "cenou přepravního dokladu" náklady zaplacené za dopravu a ubytování na palubě. Nezahrnuje náklady na jídlo, ostatní činnosti a jakékoliv nákupy na palubě;
   w) "vyšší mocí" událost nebo okolnost, které nemohlo být zabráněno, i když byla učiněna všechna příslušná opatření, jako např. válka, invaze, akt nepřátelského státu, nepřátelská akce (ať již byla vyhlášena válka, či nikoliv), občanská válka, povstání, revoluce, vzpoura, vojenský nebo uzurpátorský režim či konfiskace, teroristický čin, znárodňování, vládní sankce, blokáda, embargo, pracovní spory, stávka, výluka, přerušení dodávek elektrické energie nebo porucha na elektrickém vedení či vyšší vůle, zahrnující požár, povodeň, zemětřesení, bouři, hurikán nebo jiné přírodní katastrofy. Mezi případy vyšší moci náleží rovněž mimořádný příliv a odliv, vichřice, překročení významné výšky vln a tvorba ledu.

Článek 4

Přepravní smlouva a nediskriminační smluvní podmínky

1.  Dopravci poskytnou cestujícím doklad o uzavření přepravní smlouvy vystavením jednoho nebo více přepravních dokladů. Přepravní doklady se považují za jasný důkaz uzavření smlouvy, a zakládají tak práva podle tohoto nařízení.

2.  Aniž jsou dotčeny závazky veřejné služby vyžadující sociální tarify, musí být smluvní podmínky a tarify uplatňované dopravci nebo prodejci přepravních dokladů nabízeny široké veřejnosti bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa bydliště koncového zákazníka nebo místa usazení dopravců či prodejců přepravních dokladů ve Společenství.

Článek 5

Vyloučení zproštění odpovědnosti

1.  Odpovědnost vyplývající z tohoto nařízení nesmí být omezena ani se jí nelze zprostit, mimo jiné odlišným nebo omezujícím ustanovením ve smlouvě o přepravě.

2.  Dopravci mohou nabízet smluvní podmínky, které jsou pro cestující výhodnější než podmínky stanovené v tomto nařízení.

Kapitola II

Práva zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace

Článek 6

Zákaz odmítnout přepravu

1.  Dopravci, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu nesmí z důvodu zdravotního postižení nebo snížené pohyblivosti odmítnout:

   a) rezervaci nebo vydání přepravního dokladu pro cestu, na kterou se vztahuje toto nařízení;
   b) nalodit zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace v přístavu nebo místě nalodění/vylodění, jestliže dotyčná osoba má platný přepravní doklad nebo rezervaci.

2.  Rezervace a přepravní doklady se poskytují zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bez jakýchkoli dalších poplatků.

Článek 7

Výjimky a zvláštní podmínky

1.  Bez ohledu na článek 6 smí dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu odmítnout ▌rezervaci, vydat přepravní doklad nebo nalodit zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu ▌║ pokud konstrukce osobní lodi nalodění nebo přepravu zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace reálně neumožňuje a pokud jim nemůže být bezpečně, důstojně a z provozního hlediska vhodným způsobem poskytnuta běžná úroveň služeb.

V případě odmítnutí rezervace z důvodů uvedených v prvním pododstavci vynaloží dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přiměřené úsilí, aby navrhli dotyčné osobě přijatelnou alternativu.

V případě rezervace předem musí být zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, které bylo odepřeno nalodění ▌, a osobě, která tuto osobu doprovází podle odstavce 2, nabídnuto právo na náhradu jízdného nebo přesměrování podle přílohy I. ▌

2.  Dopravce, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu smí požadovat, aby zdravotně postižená osoba nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace byla doprovázena další osobou, která je schopna jí poskytnout potřebnou pomoc, jestliže je to naprosto nezbytné.

3.  Pokud dopravce, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu využije výjimky uvedené v odstavci 1 nebo 2, okamžitě informuje dotyčnou zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o důvodech, které ho k tomu vedly. Dopravce, prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu na požádání informuje dotyčnou zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o těchto důvodech písemně, a to do pěti pracovních dnů od data žádosti.

Článek 8

Přístupnost a informace

1.  Pod dohledem vnitrostátních subjektů příslušných pro prosazování dopravci za aktivní spolupráce zástupců organizací zastupujících přístavy, organizací zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace stanoví pravidla pro nediskriminační přístup vztahující se na přepravu zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace a osob, které je doprovází, jakož i omezení jejich přepravy nebo přepravy jejich vybavení pro mobilitu z důvodu konstrukce osobních lodí tak, aby byly dodrženy platné bezpečnostní požadavky. Tato pravidla obsahují všechny podmínky pro přístup k dané námořní dopravě, včetně přístupnosti provozovaných lodí a jejich zařízení na palubě a pomocného vybavení, kterým jsou vybaveny.

2.  Pravidla uvedená v odstavci 1 dopravci nebo prodejci přepravních dokladů zpřístupní veřejnosti v tištěné podobě nebo prostřednictvím internetu přinejmenším v okamžiku rezervace, v přístupných formátech, vhodnými způsoby a v těch jazycích, v nichž jsou informace obecně zveřejňovány pro všechny cestující. Při poskytování takovýchto informací je věnována zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

3.  Na požádání dopravci v přístupných formátech poskytnou mezinárodní právní předpisy, právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní předpisy, které stanoví bezpečnostní požadavky, na nichž jsou pravidla pro nediskriminační přístup založena.

4.  Poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zpřístupní pravidla uvedená v odstavci 1, která se vztahují na cesty v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, které organizují, prodávají nebo nabízí k prodeji.

5.  Dopravci, jejich prodejci přepravních dokladů nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu zajistí, aby všechny příslušné informace týkající se podmínek přepravy, informace o cestě, informace o přístupnosti služeb a písemné potvrzení o poskytnutí pomoci byly zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace dostupné ▌v přístupných formátech, včetně rezervace a informací on-line.

Článek 9

Právo na pomoc v přístavech

1.  Při odjezdu, příjezdu nebo při tranzitu v přístavu dopravce odpovídá za bezplatné zajištění pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace uvedené v příloze II tak, aby tyto osoby byly schopny nastoupit na odjíždějící loď nebo vystoupit z přijíždějící lodi, na kterou si zakoupily přepravní doklad, aniž jsou však dotčena pravidla pro přístup podle čl. 8 odst. 1. Pomoc je přizpůsobena individuálním potřebám zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

2.  Pomoc může dopravce poskytnout sám, nebo může uzavřít smlouvu o poskytování pomoci s jednou či více stranami. Dopravce může uzavřít takovou smlouvu nebo smlouvy ze své vlastní iniciativy nebo na požádání, a to i ze strany přístavního orgánu, přičemž se zohlední stávající služby v dotyčném přístavu.

Jestliže dopravce uzavře smlouvu o poskytování pomoci s jednou nebo více stranami, zůstává i nadále odpovědný za poskytování pomoci a za dodržování norem kvality podle čl. 14 odst. 1.

3.  Dopravci mohou pro účely financování této pomoci nediskriminačním způsobem vybírat zvláštní poplatek od všech cestujících. Tento zvláštní poplatek musí být přiměřený, odvozený od nákladů a transparentní.

4.  Dopravci zpřístupní subjektu nebo subjektům příslušným pro prosazování určeným podle čl. 27 odst. 1 ověřený roční přehled přijatých poplatků a vynaložených výdajů v souvislosti s pomocí poskytovanou zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

5.  V souladu s článkem 12 je řídící orgán přístavu v případě potřeby odpovědný za zajištění přístupu do přístavu zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

Článek 10

Právo na pomoc v místech nalodění/vylodění

Neexistuje-li pro konkrétní místo určení nebo úsek trasy přístav, dopravce organizuje pomoc v místě nalodění/vylodění podle článku 9.

Článek 11

Právo na pomoc na palubě lodí

Dopravci poskytnou zdravotně postiženým osobám nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace při odjezdu, příjezdu nebo při tranzitu v přístavu, na který se vztahuje toto nařízení, minimálně pomoc uvedenou v příloze III bezplatně.

Článek 12

Podmínky, za kterých se pomoc poskytuje

Dopravci, řídící orgány přístavů, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu navzájem spolupracují, aby poskytli pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace podle článků 9, 10 a 11 v souladu s těmito pravidly:

   a) Pomoc se poskytuje za podmínky, že je dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu, u kterého byl zakoupen přepravní doklad, oznámeno v okamžiku rezervace nebo alespoň 48 hodin předem, že uvedená osoba bude tuto pomoc potřebovat, pokud mezi poskytovatelem pomoci a cestujícím nedojde k dohodě stanovující kratší dobu oznámení, s výjimkou rekreačních cest, v jejichž případě je potřeba pomoci uvedena v okamžiku rezervace. Pokud přepravní doklad umožňuje vykonat vícenásobné cesty, je tato podmínka splněna jediným oznámením za předpokladu, že se v něm uvedou patřičné informace o časech následujících cest.

b)  Dopravci, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přijmou veškerá opatření, která jsou nezbytná k žádosti a přijetí oznámení o potřebě pomoci od zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Cestující obdrží potvrzení, v němž se uvádí, že byla potřeba pomoci zaznamenána. Tyto povinnosti se vztahují na všechna jejich prodejní místa, včetně prodeje po telefonu nebo přes internet.

   c) Není-li učiněno žádné oznámení podle bodu a), dopravci, prodejci přepravních dokladů a poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu vynaloží veškeré přiměřené úsilí k zajištění pomoci tak, aby zdravotně postižená osoba nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace mohla nastoupit na odjíždějící loď, přesednout nebo vystoupit z přijíždějící lodi, na kterou si zakoupila přepravní doklad.
   d) Aniž jsou dotčeny pravomoci jiných subjektů ohledně prostor mimo areál přístavu, řídící orgán přístavu nebo jiná oprávněná osoba určí místa příjezdu a odjezdu v areálu přístavu, uvnitř budov terminálů a/nebo mimo ně, na kterých mohou zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace oznámit svůj příjezd a vyžádat si pomoc; tato místa budou zřetelně označena a budou na nich k dispozici v přístupné podobě základní informace o přístavu a poskytované pomoci.
  e) Pomoc se poskytuje pod podmínkou, že se zdravotně postižená osoba nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace dostaví na určené místo:
   v čase stanoveném dopravcem, který nesmí činit více 60 minut před plánovaným časem odjezdu,
   není-li žádný čas stanoven, nejpozději 30 minut před plánovaným časem nalodění, pokud se cestující a poskytovatel služby nedohodnou jinak, nebo
   v případě výletní plavby v čase stanoveném dopravcem, který nesmí být více než 60 minut před časem odbavení.
   f) V případě žádosti zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace o využití asistenčního psa musí být tento pes přijat na palubu za předpokladu, že dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovateli souborných služeb cestovního ruchu je tato skutečnost oznámena v souladu s vnitrostátními pravidly pro přepravu uznaných asistenčních psů na palubě osobních lodí, jestliže taková pravidla existují.

Článek 13

Předávání informací třetím stranám

1.  Pokud je uzavřena smlouva o poskytování pomoci a dopravce, ▌prodejce přepravních dokladů nebo poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu obdrží oznámení o potřebě pomoci do 48 hodin před plánovaným časem odjezdu, předá příslušnou informaci tak, aby ji subdodavatel obdržel co nejdříve a v každém případě alespoň 36 hodin před plánovaným časem odjezdu.

2.  Pokud je uzavřena smlouva o poskytování pomoci a dopravce ▌neobdrží oznámení o potřebě pomoci do 48 hodin před plánovaným časem odjezdu, předá dopravce ▌informaci subdodavateli co nejdříve.

Článek 14

Normy kvality pro pomoc

1.  Dopravci ve spolupráci s organizacemi zastupujícími zdravotně postižené cestující a cestující s omezenou schopností pohybu a orientace stanoví normy kvality pro pomoc uvedenou v přílohách II a III a určí potřebné zdroje pro jejich splnění.

2.  Při stanovování norem kvality se plně zohlední mezinárodně uznávané politiky a kodexy chování týkající se usnadnění dopravy zdravotně postižených osob nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace, zejména doporučení Mezinárodní námořní organizace ohledně návrhu a provozu osobních lodí se zřetelem k potřebám starších a zdravotně postižených osob.

3.  Dopravci své normy kvality zveřejní v přístupných formátech.

Článek 15

Odborná příprava

Dopravci:

   a) zajistí, aby všichni jejich zaměstnanci a zaměstnanci subdodavatele, kteří poskytují přímou pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, měli znalosti o tom, jak vyhovět potřebám osob s různým zdravotním postižením nebo se zhoršenou pohyblivostí;
   b) poskytnou školení o pomoci zdravotně postiženým a o problematice zdravotního postižení, jak je popsáno v příloze IV, veškerému personálu, který pracuje v přístavu a přichází do přímého styku s cestující veřejností;
   c) zajistí, aby všichni noví zaměstnanci, kteří přicházejí do přímého styku s cestujícími, prošli školením o problematice zdravotního postižení a aby byl personál podle potřeby doškolován.

Článek 16

Náhrada invalidního vozíku a vybavení pro mobilitu

1.  V případě, že během manipulace v přístavu nebo během přepravy na palubě lodi před zahájením cesty, v jejím průběhu nebo po jejím skončení, dojde ke ztrátě nebo poškození invalidních vozíků nebo jiného vybavení pro mobilitu nebo jejich částí, odškodní cestujícího, jemuž vybavení patří, ten, kdo za vybavení odpovídal v okamžiku ztráty nebo poškození, s výjimkou případu, kdy cestující, jemuž vybavení patří, byl již odškodněn podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009 o odpovědnosti dopravců k cestujícím po moři a na vnitrozemských vodních cestách v případě nehod(9).

V případě potřeby musí být vynaloženo veškeré úsilí k rychlému poskytnutí náhradního vybavení, které bude odpovídat potřebám dotčených cestujících.

2.  Není stanoven žádný limit výše odškodnění splatného podle tohoto článku.

Kapitola III

Povinnosti dopravců v případě přerušení cesty

Článek 17

Poskytování informací

1.  V případě zpoždění dopravce, případně řídící orgán přístavu, informuje cestující nejpozději 30 minut po plánovaném odjezdu nebo jednu hodinu před plánovaným příjezdem. Pokud jsou tyto informace k dispozici, informuje dopravce cestující o předpokládaném času odjezdu a příjezdu.

2.  Pokud cestující z důvodu zpoždění zmeškají spojení, provádějící dopravce vynaloží přiměřené úsilí, aby dotyčné cestující informoval o náhradních spojích.

3.  Dopravce nebo řídící orgán přístavu zajistí, aby zdravotně postižení cestující nebo cestující s omezenou schopností pohybu a orientace obdrželi informace požadované podle odstavců 1 a 2 v přístupných formátech.

Článek 18

Právo na pomoc

1.  Jestliže dopravce důvodně očekává, že námořní osobní doprava bude oproti plánovanému času odjezdu zpožděna o více než 60 minut, nabídne dopravce cestujícím zdarma stravu a občerstvení v rozsahu přiměřeném čekací době, pokud je na palubě nebo v přístavu k dispozici, nebo může být za přiměřených okolností dodáno.

2.  V případě zpoždění, kdy je nutný pobyt cestujícího na jednu noc nebo na více nocí nebo pobyt delší než zamýšlený cestujícím, ▌se cestujícím kromě stravy a občerstvení uvedených v odstavci 1 nabídne zdarma hotelové nebo jiné ubytování a přeprava mezi přístavem a místem ubytování. Náklady dopravce na dodatečné ubytování a přepravu nesmí překročit dvojnásobek ceny přepravního dokladu.

3.  Pokud není dále možné pokračovat námořní dopravou, zajistí dopravci pro cestující, pokud je to možné a co nejdříve, dopravu náhradní.

4.  Při použití odstavců 1, 2 a 3 věnuje provádějící dopravce zvláštní pozornost potřebám zdravotně postižených osob, osob s omezenou schopností pohybu a orientace a osob, které je doprovázejí.

Článek 19

Přesměrování a náhrada jízdného

1.  Jestliže dopravce důvodně očekává, že námořní osobní doprava bude oproti plánovanému času odjezdu zpožděna o více než 120 minut, nabídne dopravce cestujícímu neprodleně:

   a) náhradní dopravu za přiměřených podmínek nebo, pokud to není proveditelné, cestujícího informuje o odpovídajících náhradních dopravních službách jiných provozovatelů dopravy;
   b) náhradu ceny přepravního dokladu, pokud se cestující rozhodne necestovat s tímto dopravcem.

Náhrada jízdného se provede za stejných podmínek jako úhrada odškodnění podle čl. 20 odst. 3, 4 a 5.

2.  Odchylně od odstavce 1 budou cestující, kteří se účastní výletní plavby, přesměrováni, nebo jim bude jízdné uhrazeno podle směrnice 90/314/EHS.

Článek 20

Odškodnění z ceny přepravního dokladu

1.  Aniž ztratí právo na přepravu, může cestující od dopravce požadovat odškodnění v případě zpoždění při příjezdu ▌. Minimální odškodnění činí:

   a) 25 % ceny přepravního dokladu v případě zpoždění o 60 až 119 minut;
   b) 50 % ceny přepravního dokladu v případě zpoždění o 120 minut a více;
   c) 100 % ceny přepravního dokladu, jestliže dopravce neposkytne náhradní dopravu nebo informace uvedené v čl. 19 odst. 1 písm. a).

2.  Odstavec 1 se nevztahuje na cestující, kteří se účastní výletní plavby. Tito cestující mohou žádat odškodnění podle směrnice 90/314/EHS.

3.  Odškodnění se vyplatí do jednoho měsíce od podání žádosti o odškodnění. Odškodnění lze uhradit prostřednictvím poukázek nebo jiných služeb, pokud jsou smluvní podmínky pružné, zejména ohledně období platnosti a cílové stanice. Odškodnění je hrazeno v peněžní podobě na žádost cestujícího.

4.  Oznámil-li dopravce do 3 dnů před plánovaným odjezdem zrušení, případně přesunutí jízdy nebo prodloužení doby jízdy, nevzniká žádný nárok na poskytnutí náhrady.

Článek 21

Vyšší moc

Povinnosti stanovené v článcích 18, 19 a 20 se nepoužijí v případech vyšší moci, které znemožnily poskytnutí dopravní služby.

Článek 22

Další nároky

Žádné ustanovení tohoto nařízení nebrání cestujícím domáhat se náhrady škody v případě ztráty způsobené zrušením nebo zpožděním dopravní služby u vnitrostátních soudů. Náhrady poskytnuté podle tohoto nařízení mohou být od dalších náhrad odečteny.

Článek 23

Další opatření ve prospěch cestujících

Pod dohledem vnitrostátních subjektů příslušných pro prosazování dopravci vzájemně spolupracují s cílem přijmout opatření na vnitrostátní nebo evropské úrovni se zapojením zúčastněných stran, profesních organizací a sdružení zákazníků, cestujících, přístavů a zdravotně postižených osob Cílem těchto opatření je zlepšení péče o cestující, zejména v případě významných zpoždění a přerušení nebo zrušení cesty.

Kapitola IV

Informace pro cestující a vyřizování stížností

Článek24

Právo na cestovní informace

Řídící orgány přístavů a dopravci poskytují cestujícím odpovídající informace během jejich cesty v přístupných formátech a obvyklých jazycích. Zvláštní pozornost je věnována potřebám osob se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

Článek 25

Informace o právech cestujících

1.  Dopravci cestujícím zajistí náležité a srozumitelné informace o jejich právech podle tohoto nařízení nejpozději při odjezdu. Jestliže informace poskytne dopravce nebo provádějící dopravce, druhý z nich již není povinen tyto informace poskytovat. Informace se poskytují v přístupných formátech a obvyklých jazycích. Při poskytování takovýchto informací je věnována zvláštní pozornost potřebám osob se zdravotním postižením nebo osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

2.  Dopravci a řídící orgány přístavů zajistí veřejnou dostupnost informací o právech cestujících podle tohoto nařízení jak na palubě lodí, tak v přístavech. Tyto informace zahrnují kontaktní údaje subjektu příslušného pro prosazování určeného členskými státy podle čl. 27 odst. 1.

Článek 26

Stížnosti

1.  Orgány členských států zavedou nezávislý mechanismus pro vyřizování stížností, které se týkají práv a povinností podle tohoto nařízení, jenž bude přístupný všem cestujícím, včetně zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

2.  Cestující mohou dopravci podat stížnost do jednoho měsíce ode dne, kdy služba byla nebo měla být poskytnuta. Adresát stížnosti do 20 pracovních dní buď poskytne odůvodněné stanovisko nebo v odůvodněných případech uvědomí cestujícího, v jaké lhůtě může očekávat odpověď. Lhůta na odpověď nesmí být delší než dva měsíce od přijetí stížnosti.

3.  Nebude-li odpověď obdržena v časové lhůtě stanovené v odstavci 2, stížnost se považuje za přijatou.

Kapitola V

Prosazování a vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

Článek 27

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

1.  Každý členský stát určí subjekt příslušný pro prosazování tohoto nařízení. Každý subjekt přijme opatření nezbytná k tomu, aby se zajistilo stanovení pravidel pro přístupnost podle článku 8 a zajistilo dodržování těchto pravidel a práv cestujících ▌. Všechny subjekty jsou z hlediska své organizace, rozhodování o financování, právní struktury a procesu rozhodování nezávislé na obchodních zájmech.

2.  Členské státy informují Komisi o subjektu, který byl určen podle tohoto článku, a o jeho pravomocích.

3.  Každý cestující může podávat stížnosti na údajné porušení tohoto nařízení příslušnému subjektu určenému podle odstavce 1 ▌členským státem.

4.  Členské státy, které se rozhodly vyloučit některé služby podle čl. 2 odst. 2, zajistí srovnatelný mechanismus prosazování práv cestujících.

Článek 28

Zpráva o prosazování

1.  1. června každého roku zveřejní subjekty příslušné pro prosazování určené podle článku 27 zprávu o své činnosti za předchozí rok obsahující mimo jiné:

   a) popis opatření přijatých k provádění ustanovení tohoto nařízení;
   b) odkaz na postup použitelný pro vyřizování jednotlivých stížností;
   c) shrnutí pravidel přístupnosti pro zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace použitelných v daném členském státě;
   d) souhrnné údaje o stížnostech, včetně údajů o jejich časových rámcích pro výsledek a rozhodnutí;
   e) podrobnosti o uplatněných sankcích;
   f) další otázky důležité pro lepší prosazování tohoto nařízení.

2.  Aby mohly subjekty příslušné pro prosazování tuto zprávu vypracovat, vedou statistiku jednotlivých stížností podle předmětu a dotčených společností. Na požádání se tyto údaje zpřístupní Komisi nebo vnitrostátním vyšetřovacím orgánům, a to až po dobu tří let od data události.

Článek 29

Spolupráce mezi subjekty příslušnými pro prosazování

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování určené podle čl. 27 odst. 1 si vyměňují informace o své práci, zásadách pro rozhodování a praxi za účelem jednotné ochrany cestujících v celém Společenství. Komise je v tomto úkolu podpoří.

Článek 30

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zabezpečení jejich provádění. Stanovené sankce, které by mohly zahrnovat uložení povinnosti nahradit škodu dotčenému cestujícímu, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato ustanovení Komisi a neprodleně ji informují o všech následných změnách.

Kapitola VI

Závěrečná ustanovení

Článek 31

Zpráva

Nejpozději do ... (10) Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování a výsledcích tohoto nařízení. Ke zprávě se v případě potřeby připojí návrhy právních předpisů, kterými se ustanovení tohoto nařízení podrobně provádí nebo mění.

Článek 32

Změna nařízení (ES) č. 2006/2004

V příloze k nařízení (ES) č. 2006/2004 se vkládá nový bod, který zní:"

19.  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 ze dne … [o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách, kterým se mění nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele](11)

"

Článek33

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od uplynutí ...(12) . Články 6, 7, 26, 27 a 30 se použijí od uplynutí ...(13)*.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ║ dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

Právo na náhradu jízdného nebo přesměrování v případě předchozí rezervace pro zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace

1.  Odkazuje-li se na tuto přílohu, nabídne se zdravotně postižené osobě a osobě s omezenou schopností pohybu a orientace možnost výběru mezi:

a)  - náhradou plné pořizovací ceny přepravního dokladu do sedmi dní hotově, elektronickým bankovním převodem, bankovními příkazy nebo bankovními šeky, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže cesta nadále neslouží účelu vztahujícímu se k původnímu cestovnímu plánu cestujícího, spolu s případnou

   zpáteční cestou do původního místa odjezdu, a to při nejbližší příležitosti; nebo
   b) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek a při nejbližší příležitosti na jejich cílové místo určení; nebo
   c) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek na jejich cílové místo určení v pozdější době podle přání cestujícího s výhradou dostupnosti míst.

2.  Ustanovení odst. 1 písm. a) se rovněž použije na cestující, jejichž cesty jsou součástí souboru služeb, s výjimkou práva na náhradu, pokud toto právo vzniká podle směrnice 90/314/EHS.

3.  Jestliže v případě, kdy místo, město nebo region obsluhuje několik přístavů a provozující dopravce nabízí cestujícím přepravu do jiného přístavu, než který byl uveden v původní rezervaci, nese provozující dopravce náklady na přepravu cestujícího z tohoto jiného přístavu buď do přístavu, který byl uveden v původní rezervaci, nebo na jiné místo určení dohodnuté s cestujícím.

PŘÍLOHA II

Pomoc v přístavech

Druhy pomoci a úpravy nutné k tomu, aby se zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace umožnilo:

   sdělit svůj příjezd do přístavu a požádat o pomoc,
   přesunout se ze vstupního místa k přepážce pro odbavení, pokud existuje, nebo na loď,
   projít odbavení, včetně zavazadel, je-li to nezbytné,
   přesunout se od přepážky pro odbavení (pokud existuje) na loď, po absolvování pasové, celní a bezpečnostní kontroly,
   nalodit se pomocí nezbytných prostředků,
   přesunout se od dveří lodi na své sedadlo/do svého prostoru,
   uložit a opět převzít zavazadlo na palubě lodi,
   přesunout se ze svého sedadla ke dveřím lodi,
   vylodit se pomocí výtahu, invalidních vozíků nebo jiné nutné pomoci, podle toho, co je vhodnější,
   převzít zavazadlo (je-li to nezbytné), po absolvování pasové a celní kontroly,
   přesunout se z haly pro výdej zavazadel nebo místa vylodění na určené místo výstupu,
   přemístit se v případě potřeby na toalety.

Využívá-li zdravotně postižená osoba nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace doprovodu jiné osoby, musí být této osobě na požádání umožněno poskytovat nezbytnou pomoc v přístavu a s naloděním a vyloděním.

Odbavení veškerého nezbytného vybavení pro mobilitu, včetně zařízení, jako jsou elektrické invalidní vozíky.

Dočasná náhrada za zničené nebo ztracené vybavení pro mobilitu, přičemž se jako náhrada nemusí použít stejné vybavení, ale musí se použít vybavení s podobnými technickými parametry a funkcemi.

Případné pozemní odbavení uznaných asistenčních psů.

Sdělení informací potřebných pro nalodění a vylodění přístupnými formami.

PŘÍLOHA III

Pomoc na palubě lodi

Přeprava uznaných asistenčních psů na lodi v závislosti na vnitrostátních předpisech.

Kromě lékařského vybavení přeprava až dvou kusů vybavení pro mobilitu na jednu zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně elektrických invalidních vozíků.

Sdělení základních informací týkajících se trasy v přístupné podobě.

Přiměřená snaha o úpravu sedadel na žádost podle potřeb osob se zdravotním postižením nebo osob s omezenou schopností pohybu a orientace a s přihlédnutím k bezpečnostním požadavkům a dostupnosti.

V případě potřeby pomoc při přemístění na toalety.

Využívá-li zdravotně postižená osoba nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace doprovodu jiné osoby, vynaloží lodní společnost veškeré přiměřené úsilí, aby tato osoba dostala místo vedle zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

PŘÍLOHA IV

Školení týkající se zdravotního postižení

ŠKOLENÍ O PROBLEMATICE ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ

Školení zaměstnanců, kteří přicházejí do přímého styku s cestující veřejností, zahrnuje:

   povědomí o vhodném přístupu k cestujícím s tělesným, smyslovým (sluchovým nebo zrakovým) a skrytým postižením nebo se sníženými poznávacími schopnostmi, včetně toho, jak rozlišovat mezi různými schopnostmi osob, jejichž pohyblivost, orientace nebo komunikace mohou být sníženy;
   překážky, kterým čelí osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně překážek v chování, okolním prostředí/fyzických překážek a překážek organizačních;
   uznaná asistenční psi, včetně úlohy a potřeb asistenčního psa;
   řešení neočekávaných událostí;
   schopnosti v oblasti mezilidských vztahů a způsoby komunikace s neslyšícími, se sluchově postiženými osobami , zrakově postiženými osobami, osobami s vadou řeči a s osobami se sníženou poznávací schopností;
   obecné povědomí o zásadách IMO týkajících se doporučení ohledně návrhu a provozu osobních lodí se zřetelem k potřebám starších a zdravotně postižených osob;
   způsob opatrné manipulace s invalidními vozíky a jinými pomůckami pro mobilitu, aby nedošlo k poškození (případně pro všechny ║zaměstnance, kteří jsou odpovědní za manipulaci se zavazadly).

Školení o pomoci zdravotně postiženým osobám

Školení zaměstnanců, kteří poskytují přímou pomoc osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, zahrnuje:

   způsob pomoci uživatelům invalidních vozíků při přesunu na vozík a z něj;
   dovednosti pro poskytování pomoci osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, kteří cestují s asistenčním psem, včetně úlohy a potřeb těchto psů;
   způsoby doprovodu nevidomých a slabozrakých cestujících ▌;
   seznámení se s druhy vybavení, které může pomoci osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, a zacházení s tímto vybavením;
   používání pomocného zařízení pro nalodění a vylodění a znalost vhodných postupů pomoci při nalodění a vylodění, které zajistí bezpečnost a důstojnost osob s omezenou schopností pohybu a orientace;
   dostatečné pochopení potřeby spolehlivé a profesionální pomoci. Rovněž povědomí o tom, že někteří zdravotně postižení cestující mohou během cesty prožívat pocity zranitelnosti pro svou závislost na poskytované pomoci;
   znalost první pomoci.

(1) Úř. věst. C …
(2) Úř. věst. C …
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009.
(4) Úř. věst. L 144, 15.5.1998, s. 1.
(5) IMO – Výbor pro námořní bezpečnost, oběžník 735, 24. června 1996, v době přijetí tohoto nařízení.
(6) Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.
(7) Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.
(8) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(9) Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 24.
(10)* Tři roky od vstupu tohoto nařízení v platnost.
(11) Úř. věst. C […], […], s. […].
(12)* Dva roky po vyhlášení tohoto nařízení.
(13)** Jeden rok po vyhlášení tohoto nařízení.


Práva cestujících v autobusové a autokarové dopravě ***I
PDF 504kWORD 194k
Usnesení
Úplné znění
Příloha
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (KOM(2008)0817 – C6-0469/2008 – 2008/0237(COD))
P6_TA(2009)0281A6-0250/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0817),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 71 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0469/2008),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0250/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele

P6_TC1-COD(2008)0237


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 71 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Opatření Společenství v oblasti autobusové a autokarové dopravy by se měla zaměřit mimo jiné na to, aby byla všude zajištěna vysoká úroveň ochrany cestujících, která je srovnatelná s ostatními druhy dopravy. Mimoto je nutno plně přihlédnout k požadavkům ochrany spotřebitele obecně.

(2)  Jelikož cestující autobusem nebo autokarem je slabší stranou přepravní smlouvy, práva cestujících po této stránce by měla být chráněna bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo trvalého bydliště ve Společenství.

(3)  Členské státy by měly mít možnost vyjmout městskou a příměstskou dopravu z tohoto nařízení, pokud zajistí srovnatelnou úroveň práv cestujících pomocí jiných regulačních opatření. Tato opatření by měla zohledňovat práva cestujících v sítích propojujících různé druhy veřejné dopravy, která se vztahují na otázky uvedené v článku 1 tohoto nařízení. Komise by měla prozkoumat možnost zavedení souboru společných práv cestujících pro městskou, příměstskou a regionální dopravu a předložit Parlamentu zprávu, doplněnou případně o legislativní návrh.

(4)  Členské státy by měly podporovat rozvoj práv cestujících na městskou, příměstskou a regionální přepravu autobusy nebo autokary, v níž se stanoví závazky podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu ke zvyšování kvality služeb a lepšímu uspokojování potřeb cestujících.

(5)  Opatření EU pro zlepšení práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě by měla zohledňovat zvláštnosti tohoto dopravního odvětví, v němž převažují malé a střední podniky.

(6)  Cestující by měli mít k dispozici pravidla týkající se odpovědnosti v případě nehod, v jejichž důsledku dojde k usmrcení nebo zranění, která jsou srovnatelná s ostatními druhy dopravy.

(7)  Cestující by měli mít nárok na zálohové platby k pokrytí okamžitých ekonomických potřeb po nehodě.

(8)  Cestující, kteří byli poškozeni v důsledku nehody kryté pojistnou zárukou, by se měli v každém případě obrátit se žádostí o náhradu škody, stanovenou v tomto nařízení, nejprve na dopravce a pouze v případě, že dopravce nezareaguje, mohou požádat o zásah pojišťovací společnost.

(9)  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu by měly odpovídat za ztrátu nebo poškození zavazadel cestujících za podmínek srovnatelných s ostatními druhy dopravy.

(10)  Přeprava cestujících autobusy a autokary by měla sloužit všem občanům. Proto by měly mít zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace v důsledku zdravotního postižení, věku nebo jiného faktoru možnost využívat autobusovou a autokarovou dopravu, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů. Zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace mají, stejně jako všichni ostatní občané, právo na volný pohyb, svobodu volby a zákaz diskriminace.

(11)  Na základě článku 9 Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením a s cílem poskytnout zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace možnost cestovat autobusy a autokary, která je srovnatelná s možnostmi ostatních občanů, je nutno stanovit pravidla týkající se zákazu diskriminace a pomoci během cesty. Tyto osoby by proto měly být přijaty k přepravě a doprava by neměla být odmítnuta z důvodu jejich zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace, vyjma případů, kdy je to odůvodněno z hlediska bezpečnosti a stanoveno právními předpisy. Tyto osoby by měly mít právo na pomoc na autobusových a autokarových terminálech, včetně nastupování a vystupování, a ve vozidlech. V zájmu sociálního začlenění by dotyčné osoby měly tuto pomoc obdržet bez dodatečného poplatku. Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu by měly stanovit pravidla týkající se přístupnosti pokud možno s využitím evropského systému normalizace.

(12)  Je zapotřebí, aby provozovatelé autobusové nebo autokarové dopravy zajistili pro své zaměstnance speciální školení, které jim umožní řádně pomáhat zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Toto školení by jim mělo být poskytováno v rámci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu(4). Členské státy by měly v co největší možné míře podporovat podniky provozující autobusovou nebo  autokarovou dopravu při vytváření a provádění vhodných školících programů.

(13)  Při rozhodování o uspořádání nových autobusových terminálů a v rámci významné modernizace by provozovatelé autobusových terminálů měli bez výjimky vzít v úvahu potřeby zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Provozovatelé autobusových a autokarových terminálů by každopádně měli určit místa, na nichž mohou tyto osoby oznámit svůj příjezd a potřebu pomoci.

(14)  Podobně by podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu měly tyto potřeby brát v úvahu při rozhodování o návrhu nových a modernizovaných vozidel.

(15)  Členské státy by měly zdokonalit stávající infrastrukturu tam, kde je to zapotřebí k tomu, aby provozovatelé autobusové nebo  autokarové dopravy mohli zdravotně postiženým osobám a osobám se sníženou pohyblivostí a orientací zajistit přístup a poskytnout náležitou pomoc.

(16)  Opatření EU pro zlepšení bezbariérové mobility by měla podporovat především bezbariérový přístup na autobusové a autokarové terminály a zastávky.

(17)  Podle závěrů projektu COST 349 o přístupu k autokarům a dálkovým autobusům by měla Komise navrhnout opatření na vytvoření dostupné infrastruktury na autobusových a autokarových terminálech a zastávkách, jež bude interoperabilní v celé EU.

(18)  Práva cestujících autobusy a autokary by měla zahrnovat právo na obdržení informací o daném spoji před uskutečněním cesty i v jejím průběhu. Všechny nezbytné informace poskytnuté cestujícím autobusy a autokary by měly být poskytnuty rovněž v alternativních formách přístupných zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

(19)  Toto nařízení by nemělo omezit práva podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu požadovat náhradu škody od jakékoli osoby, včetně třetích stran, v souladu s použitelnými právními předpisy.

(20)  Cestující by již neměli čelit tolika nepříjemnostem při zrušení nebo významném zpoždění spoje. Za tímto účelem by jim měla být poskytnuta přiměřená péče a měli by být náležitě informováni. Cestující by měli mít možnost zrušit svou cestu a získat náhradu výdajů na jízdenky nebo by mělo být zajištěno přesměrování za vyhovujících podmínek či poskytnuty informace o možnostech náhradní dopravy. Pokud podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu neposkytnou cestujícím potřebnou pomoc, měli by cestující mít právo na finanční odškodnění.

(21)  Podniky provozující autobusovou a autokarovou dopravu by měly na vnitrostátní úrovni nebo na úrovní EU spolupracovat s cílem přijmout opatření ke zlepšení péče a pomoci poskytované cestujícím, je-li cesta přerušena, zejména v případě významných zpoždění.

(22)  Tímto nařízením nejsou dotčena práva cestujících stanovená směrnicí Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy(5). Jsou-li souborné služby pro cestovní ruch zrušeny z důvodů jiných než zrušení autobusového a autokarového spoje, toto nařízení se nepoužije.

(23)  Cestující by měli být plně informováni o svých právech stanovených v tomto nařízení, aby mohli tato práva účinně uplatňovat.

(24)  Cestující by měl mít možnost uplatnit svá práva prostřednictvím odpovídajících postupů vyřizování stížností zavedených podniky provozujícími autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo popřípadě podáním stížností subjektu nebo subjektům určeným za tímto účelem příslušným členským státem.

(25)  Členské státy by měly zajistit obecné dodržování tohoto nařízení ze strany podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu a nad tímto dodržováním dohlížet a určit vhodný subjekt, který bude vykonávat úkoly spojené s prosazováním tohoto nařízení. Dohledem by neměla být dotčena práva cestujících, kteří usilují o nápravu u soudů podle postupů vnitrostátního práva.

(26)  Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a zajistit, aby tyto sankce byly uplatňovány. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(27)  Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit vysokou a rovnocennou úroveň ochrany cestujících a pomoc cestujícím v autobusové a autokarové dopravě ve všech členských státech, nemůže být uspokojivě dosaženo samotnými členskými státy, a může jich být proto z důvodu významného mezinárodního rozměru dosaženo lépe na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(28)  Tímto nařízením by neměla být dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(6).

(29)  Prosazování tohoto nařízení by mělo být založeno na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele)(7). Toto nařízení by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(30)  Toto nařízení respektuje základní práva a je v souladu se zásadami uznanými zejména Listinou základních práv Evropské unie,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla, pokud jde o:

   1) zákaz rozlišování mezi cestujícími s ohledem na přepravní podmínky, které zajišťují podniky provozující autobusovou a autokarovou dopravu;
   2) odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu v případě nehod, jež mají za následek usmrcení nebo zranění cestujících nebo ztrátu či poškození jejich zavazadel;
   3) zákaz diskriminace zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace, které cestují autobusem nebo autokarem, a povinnou pomoc takovým osobám;
   4) povinnosti podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu vůči cestujícím v případě zrušení nebo zpoždění spoje;
   5) minimální informace, které mají být cestujícím poskytovány;
   6) vyřizování stížností;
   7) prosazování práv cestujících.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Toto nařízení se vztahuje na přepravu cestujících, zajišťovanou podniky provozujícími autobusovou nebo autokarovou dopravu v rámci linkové dopravy.

2.  Členské státy mohou vyjmout městskou a příměstskou ▌ dopravu, na niž se vztahují smlouvy o veřejné službě, pokud tyto smlouvy zajišťují úroveň práv cestujících, která je srovnatelná s úrovní požadovanou v tomto nařízení.

3.  Na příležitostnou dopravu se použije pouze kapitola II.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

   1) "podnikem provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu" dopravní podnik, kterému bylo ve státě, v němž je usazen, uděleno povolení k provozování osobní dopravy autokary a autobusy v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými vnitrostátními právními předpisy a který je držitelem platné licence Společenství vydané v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy(8) za účelem zajišťování mezinárodní přepravy cestujících;
   2) "příležitostnou dopravou" doprava ve smyslu čl. 2 odst. 3 nařízení (EHS) č. 684/92;
   3) "linkovou dopravou" doprava ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení (EHS) č. 684/92;
   4) "přepravní smlouvou" smlouva o přepravě uzavřená mezi podnikem provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu ▌a cestujícím za účelem jeho přepravy jedním nebo více dopravními spoji bez ohledu na to, zda jízdenku prodal dopravce, poskytovatel souborných služeb cestovního ruchu či prodejce jízdenek;
   5) "jízdenkou" platný doklad opravňující k přepravě nebo jeho ekvivalent v jiné než papírové podobě, včetně elektronické podoby, vydaný nebo schválený podnikem provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo jejím oprávněným prodejcem jízdenek;
   6) "prodejcem jízdenek" zprostředkovatel prodávající ▌ autobusové nebo autokarové dopravní služby, včetně služeb prodaných jako součást balíčku, jménem podniku provozujícího autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu,
   7) "poskytovatelem souborných služeb cestovního ruchu" organizátor ▌ve smyslu čl. 2 odst. 2 ▌směrnice 90/314/EHS;
   8) "zdravotně postiženou osobou" nebo "osobou s omezenou schopností pohybu a orientace" osoba, jejíž pohyblivost je při použití dopravního prostředku snížena v důsledku jakéhokoli tělesného postižení (smyslového nebo pohybového, trvalého nebo dočasného), mentálního postižení nebo nezpůsobilosti nebo jakékoli jiné příčiny zdravotního postižení nebo věku a jejíž stav vyžaduje, aby jejím potřebám byla věnována odpovídající pozornost a aby jim byly přizpůsobeny služby, které jsou poskytovány všem cestujícím;
   9) "rezervací" povolení v papírové nebo elektronické podobě opravňující k přepravě s výhradou dříve potvrzeného individuálního ujednání o přepravě;
   10) "provozovatelem autobusového terminálu" organizační subjekt v členském státě, který odpovídá za provozování autobusových nebo autokarových terminálů;
   11) "zrušením" neuskutečnění určité služby, která byla dříve naplánována a na kterou bylo rezervováno alespoň jedno konkrétní místo;
   12) "zpožděním" rozdíl mezi dobou plánovaného odjezdu nebo příjezdu cestujícího podle zveřejněného jízdního řádu a dobou jeho skutečného nebo očekávaného odjezdu nebo příjezdu;
   13) "přístupnými formáty" možnost cestujících získat stejné informace např. prostřednictvím textu, Braillova písma, audio, video nebo elektronických formátů.

Článek 4

Přepravní smlouva a nediskriminační smluvní podmínky

1.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu předají cestujícím doklad o uzavření přepravní smlouvy, a to vydáním jedné či více jízdenek. Jízdenky jsou považovány za zjevný důkaz o uzavření smlouvy, a udělují tudíž práva stanovená v tomto nařízení.

2.  Aniž jsou dotčeny závazky veřejné služby vyžadující sociální tarify, jsou smluvní podmínky a tarify používané podniky provozujícími autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejci jízdenek široké veřejnosti nabízeny bez jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa trvalého bydliště konečného zákazníka nebo místa usazení podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu či prodejců jízdenek ve Společenství.

Článek 5

Zákaz vyloučení

1.  Závazky podle tohoto nařízení nesmějí být omezeny ani vyloučeny mimo jiné odchylnými nebo omezujícími ustanoveními přepravní smlouvy.

2.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu mohou nabízet přepravní podmínky, které jsou pro cestujícího příznivější než podmínky stanovené v tomto nařízení.

Kapitola II

Odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu vůči cestujícím a za jejich zavazadla

Článek 6

Odpovědnost v případě usmrcení a zranění cestujících

1.  Podle této kapitoly odpovídají podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu za ztrátu nebo škodu vyplývající z usmrcení nebo úrazu ▌ cestujících, které byly způsobeny nehodami, k nimž došlo během pobytu cestujícího ve vozidle nebo při nastupování nebo vystupování v souvislosti s autobusovým a autokarovým provozem.

2.  Mimosmluvní odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu za náhradu škody nepodléhá žádnému finančnímu limitu, ať je stanoven právními předpisy, úmluvou nebo smlouvou.

3.  V případě veškerých náhrad škody do výše 220 000 EUR na cestujícího podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nevylučuje ani neomezuje svou odpovědnost tím, že prokáže, že vynaložil péči požadovanou podle odst. 4 písm. a), pokud celková částka výsledné požadované náhrady škody nepřekročí výši, do níž je požadováno povinné pojištění vnitrostátními právními předpisy členského státu, v němž má podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu své obvyklé sídlo, v souladu s druhou směrnicí Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel(9). V takovém případě je odpovědnost za škodu omezena na tuto částku.

4.  Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nenese odpovědnost podle odstavce 1:

   a) byla-li nehoda způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém a autokarovém provozu, nebo dopravce nemohl těmto okolnostem zabránit nebo odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;
   b) byla-li nehoda zaviněna cestujícím nebo způsobena jeho nedbalostí.

5.  Žádné ustanovení v tomto nařízení:

   a) neznamená, že je podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu jedinou stranou, která je povinna poskytnout náhradu škody; ani
   b) neomezuje práva podniku provozujícího autobusovou nebo autokarovou dopravu požadovat náhradu od jiné strany v souladu s použitelnými právními předpisy daného členského státu.

Článek 7

Náhrada škody

1.  V případě usmrcení cestujícího náhrada škody s ohledem na odpovědnost stanovenou v článku 6 zahrnuje:

   a) veškeré náklady vzniklé úmrtím cestujícího, zvláště výdaje za převoz těla usmrcené osoby a náklady na pohřeb;
   b) náhradu škody podle odstavce 2 ║, nenastala-li smrt okamžitě.

2.  V případě úrazu nebo jiného poškození tělesného nebo duševního zdraví cestujícího náhrada škody zahrnuje:

   a) veškeré nutné náklady, zejména náklady na ošetření a léčebnou péči a na přepravu;
   b) odškodnění za majetkovou újmu, kterou cestující utrpěl v důsledku úplné nebo částečné pracovní neschopnosti nebo tím, že se zvětšily jeho potřeby.

3.  Jestliže usmrcením cestujícího přijde osoba, vůči níž tento cestující měl nebo by byl měl zákonem stanovenou vyživovací povinnost, o výživné, této osobě je rovněž vyplácena náhrada škody za tuto ztrátu.

Článek 8

Zálohové platby

1.  V případě usmrcení nebo jakéhokoli úrazu cestujícího ▌, v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s autobusovým nebo autokarovým provozem, a pokud cestující není krytý žádným jiným cestovním pojištěním, podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu neprodleně a v každém případě ▌ do patnácti dnů od zjištění totožnosti fyzických osob, které mají nárok na odškodnění, vyplatí zálohové platby ve výši potřebné k uspokojení okamžitých ekonomických potřeb a přiměřeně utrpěné újmě, a sice za předpokladu, že existují přiměřené důvody pro podezření, že za příčiny odpovídá dopravce.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, výše zálohové platby v případě usmrcení cestujícího činí nejméně 21 000 EUR.

3.  Zálohová platba nepředstavuje uznání odpovědnosti a může být započtena oproti jakékoli další částce vyplacené na základě tohoto nařízení, avšak je nevratná, s výjimkou případů, ve kterých byla škoda způsobena nedbalostí cestujícího nebo ve kterých ji cestující zavinil, nebo pokud osoba, která obdržela zálohovou platbu, nebyla osobou oprávněnou k obdržení odškodnění, nebo pokud skutečně vzniklá škoda byla nižší, než je výše zálohové platby.

Článek 9

Odpovědnost za ztracená a poškozená zavazadla

1.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovídají za ztrátu nebo poškození zavazadel, která jim byla svěřena. Maximální částka náhrady škody činí 1 800 EUR na cestujícího.

2.  V případě nehod vyplývajících z autobusového a autokarového provozu podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovídají za ztrátu nebo poškození osobních věcí, které měli cestující na sobě nebo při sobě jako příruční zavazadlo. Maximální částka náhrady škody činí 1 300 EUR na cestujícího.

3.  ▌ Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu není odpovědný za ztráty nebo škody podle odstavců 1 a 2:

   a) byla-li škoda způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém a autokarovém provozu, a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;
   b) byla-li škoda zaviněna cestujícím nebo způsobena jeho nedbalostí.

Kapitola III

Práva zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace

Článek 10

Zákaz odmítnout přepravu

1.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, jejich prodejci jízdenek nebo poskytovatelé souborných služeb pro cesty nesmějí z důvodu zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace odmítnout:

   a) přijmout rezervaci pro určitý spoj nebo vydat jízdenku na cestu, na niž se vztahuje toto nařízení;
   b) přijmout na palubu vozidla zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace, jestliže dotyčná osoba má platnou jízdenku nebo rezervaci.

2.  Rezervace a jízdenky se poskytují zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace bez jakýchkoli dodatečných nákladů.

Článek 11

Odchylky, zvláštní podmínky

1.  Bez ohledu na článek 10 smějí podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo jejich prodejci jízdenek nebo provozovatelé souborných služeb pro cesty odmítnout na základě zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace přijmout rezervaci, vydat jízdenku nebo přijmout na palubu vozidla osobu se zdravotním postižením nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace:

   a) pokud konstrukce vozidla fyzicky nebo fakticky znemožňuje nástup do vozidla nebo přepravu zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace;
   b) jestliže není vozidlo nebo infrastruktura v místě odjezdu či příjezdu vybavena tak, aby byla zajištěna bezpečná doprava zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

V případě odmítnutí rezervace z důvodů uvedených pod písmeny a) nebo b) prvního pododstavce vynaloží dopravci, prodejci přepravních dokladů nebo poskytovatelé souborných služeb cestovního ruchu přiměřené úsilí, aby navrhli dotyčné osobě přijatelnou alternativu.

2.  Zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, které byl odepřen nástup do vozidla na základě jejího zdravotního postižení nebo omezené schopnosti pohybu a orientace, musí být poskytnuta volba mezi právem na proplacení výdajů nebo přiměřenou náhradní dopravou do cílového místa jízdy ve srovnatelném časovém rámci.

3.  ▌ Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, prodejce jízdenek nebo poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch smí požadovat, aby zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace byly doprovázeny další osobou, která je schopná poskytnout pomoc požadovanou touto osobou, je-li to nezbytně nutné, pokud

   a) platí podmínky uvedené v odst. 1 písm. a) nebo b), nebo
   b) se posádka příslušného vozidla skládá z jedné osoby, která vozidlo řídí a pro niž není možné zajistit pomoc zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace uvedenou v příloze I.

4.  Pokud podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch uplatní odchylku podle odstavce 1, neprodleně informuje zdravotně postiženou osobu nebo osobu s omezenou schopností pohybu a orientace o důvodech nebo ji na požádání do pěti pracovních dnů od podání žádosti písemně informuje ▌.

Článek 12

Přístupnost a informace

1.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu ve spolupráci s organizacemi zastupujícími zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace a subjekty příslušnými pro prosazování uvedených v článku 27 stanoví nediskriminační pravidla pro přístup, která se týkají přepravy zdravotně postižených osob, osob s omezenou schopností pohybu a orientace a osob, které je doprovázejí, s cílem splnit platné bezpečnostní požadavky. Tato pravidla stanovují veškeré podmínky přístupnosti dotyčného autobusového a autokarového spoje, včetně přístupnosti provozovaných vozidel a jejich vybavení ve vozidle, a instalovaného pomocného zařízení.

2.  Pravidla uvedená v odstavci 1 podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejci jízdenek zpřístupní veřejnosti nejpozději v době rezervace, a to v přístupných formátech a ve stejných jazycích, v nichž jsou informace obvykle poskytovány všem cestujícím. Při poskytování těchto informací je zvláštní pozornost věnována potřebám osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

3.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu neprodleně zpřístupní na žádost mezinárodní právní předpisy, právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní právní předpisy, které stanoví bezpečnostní požadavky, na nichž jsou založena nediskriminační pravidla pro přístup. Je třeba je poskytovat v přístupných formátech.

4.  Poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch zpřístupní pravidla uvedená v odstavci 1, která se vztahují na cesty zahrnuté v souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy, které pořádají, prodávají nebo nabízejí k prodeji.

5.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, jejich prodejci jízdenek nebo poskytovatelé souborných služeb pro cesty zajistí, aby zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace včetně osob, které nejsou schopny cestovat bez pomoci kvůli vysokému nebo nízkému věku, a doprovázejícím osobám byly k dispozici veškeré důležité informace o přepravních podmínkách, cestovní informace a informace o přístupnosti spoje včetně on-line rezervací a informací, ve formátech vhodných a přístupných pro tyto osoby ▌.

Článek 13

Právo na pomoc

1.  Provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu zajistí náležitou pomoc zdravotně postižené osobě nebo osobě s omezenou schopností pohybu a orientace, jak je stanoveno v příloze I, a to zdarma před jízdou, po jízdě a pokud možno i během cesty. Pomoc se přizpůsobí individuálním potřebám osoby s postižením nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

2.  Provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu mohou poskytovat pomoc sami, nebo mohou s ohledem na poskytování pomoci uzavřít smlouvu s jednou či více třetími stranami. Takovouto smlouvu nebo smlouvy mohou uzavřít z vlastního podnětu nebo na žádost.

Pokud provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu uzavřou smlouvu o poskytování pomoci s jednou či více třetími stranami, jsou i nadále odpovědní za poskytování této pomoci.

3.  Ustanovení této kapitoly nebrání provozovatelům autobusových terminálů nebo podnikům provozujícím autobusovou nebo autokarovou dopravu v tom, aby poskytli pomoc na vyšší úrovni, než stanoví normy uvedené v příloze I, nebo aby poskytli k službám uvedeným v této příloze dodatečné služby.

Článek 14

Právo na pomoc na autobusových terminálech

1.  Nejpozději šest měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost určí členské státy autobusové a autokarové terminály, na nichž by měla být poskytována pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace s přihlédnutím k nutnosti zajistit dostupnost dopravy ve většině zeměpisných lokalit. Členské státy o tom uvědomí Komisi. Komise zpřístupní na internetu seznam příslušných autobusových a autokarových terminálů.

2.  Provozovatel autobusového terminálu určeného členským státem podle odstavce 1 odpovídá za zajištění poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace uvedené v písmenu a) přílohy I bez jakýchkoli dodatečných poplatků, pokud dotyčná osoba splní podmínky stanovené v článku 16.

3.  Pokud je požadováno využití uznaného asistenčního psa, povolí se pod podmínkou, že podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, prodejce jízdenek nebo cestovní agentura byla informována v souladu s příslušnými vnitrostátními pravidly týkajícími se přepravy asistenčních psů.

Článek 15

Právo na pomoc v autobusech a autokarech

Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu poskytnou zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace ▌při nastupování a vystupování z autokaru nebo autobusu zdarma přinejmenším pomoc stanovenou v písmenu b) přílohy I, pokud dotyčná osoba splní podmínky stanovené v článku 16.

Článek 16

Podmínky poskytování pomoci

1.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, provozovatelé autobusových terminálů, prodejci jízdenek a poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch vzájemně spolupracují s cílem poskytnout pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace pod podmínkou, že je podniku provozujícímu autobusovou nebo autokarovou dopravu, provozovateli autobusového terminálu, prodejci jízdenek nebo poskytovateli souborných služeb pro cestovní ruch oznámeno nejméně 24 hodin předem, že uvedená osoba bude tuto pomoc potřebovat, pokud poskytovatel asistenčních služeb nenavrhne kratší oznamovací lhůtu, nebo pokud se kratší lhůta nedohodne mezi poskytovatelem asistenčních služeb a cestujícím.

2.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, prodejci jízdenek a poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch přijmou veškerá nezbytná opatření s cílem usnadnit příjem oznámení o potřebě pomoci podaných zdravotně postiženými osobami nebo osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Cestující obdrží potvrzení, v němž se uvádí, že byly požadavky na pomoc zaznamenány.Tyto povinnosti platí na všech místech prodeje, včetně prodeje po telefonu nebo prostřednictvím internetu.

3.  Není-li učiněno žádné oznámení podle odstavce 1, vynaloží podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, provozovatelé autobusových terminálů, prodejci jízdenek a poskytovatelé souborných služeb pro cestovní ruch veškeré potřebné úsilí s cílem zajistit poskytování pomoci takovým způsobem, aby zdravotně postižená osoba nebo osoba s omezenou schopností pohybu a orientace byla schopna nastoupit do odjíždějícího dopravního spoje, přestoupit na přípoj nebo vystoupit z přijíždějícího dopravního spoje, na který si zakoupila jízdenku.

4.  Pomoc bude poskytnuta pod podmínkou, že se dotyčná osoba dostaví na určené místo:

   v době, kterou předem stanovil podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu, a to nejvýše 60 minut před plánovaným časem odjezdu, nebo
   není-li tato doba stanovena, nejpozději 30 minut před plánovaným časem odjezdu, pokud poskytovatel asistenčních služeb nenavrhne jinou lhůtu, nebo pokud se jiná lhůta nedohodne mezi poskytovatelem asistenčních služeb a cestujícím.

5.  Provozovatel autobusového terminálu určeného členským státem podle čl. 14 odst. 1 s přihlédnutím k místním podmínkám a aniž je dotčena pravomoc ostatních subjektů ve vztahu k oblastem nacházejícím se mimo prostory autobusového terminálu, určí místa příjezdu a odjezdu v areálu autobusového terminálu nebo na místech, nad nimiž má provozovatel autobusového terminálu přímou kontrolu, a to jak uvnitř budovy autobusového terminálu, tak i mimo ni, na nichž mohou zdravotně postižené osoby nebo osoby s omezenou schopností pohybu a orientace oznámit svůj příjezd a vyžádat si pomoc.

6.  Označená místa uvedená v odstavci 5 jsou jasně vyznačena, přístupná a rozpoznatelná pro osoby s postižením a omezenou schopností pohybu a orientace a jsou na nich v dostupných formách k dispozici nezbytné informace o autobusovém terminálu a poskytované pomoci.

Článek 17

Předávání informací třetí straně

1.  Bylo-li poskytování pomoci zadáno třetí straně a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch obdrží oznámení o požadované pomoci nejméně 48 hodin před plánovaným časem odjezdu spoje, předá příslušné informace subdodavateli tak, aby byl tento uvědomen nejméně 36 hodin před plánovaným časem odjezdu spoje.

2.  Bylo-li poskytování pomoci zadáno třetí straně a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cesty neobdrží oznámení o požadované pomoci nejméně 48 hodin před plánovaným časem odjezdu spoje, předá dopravce nebo prodejce jízdenek či poskytovatel souborných služeb pro cestovní ruch tyto informace subdodavateli tak, aby byl tento uvědomen co nejdříve.

Článek 18

Odborná příprava

Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu a orgány řídící terminály:

   a) zajistí, aby všichni jejich zaměstnanci, včetně zaměstnanců případného subdodavatele, kteří poskytují přímou pomoc zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, měli znalosti o tom, jak vyhovět potřebám osob s různým zdravotním postižením nebo se sníženou schopností pohybu a orientace;
   b) poskytnou školení o pomoci zdravotně postiženým osobám a o problematice zdravotního postižení podle přílohy II veškerému svému personálu, který přichází do přímého styku s cestující veřejností;
   c) zajistí, aby se při nástupu do zaměstnání všichni noví zaměstnanci zúčastnili školení týkajícího se zdravotního postižení a aby byly popřípadě zaměstnancům poskytovány opakovací školicí kurzy.

Článek 19

Náhrada škody s ohledem na invalidní vozíky a vybavení pro mobilitu

1.  Dojde-li při manipulaci na autobusovém terminále nebo při přepravě v autobusu nebo autokaru ke ztrátě nebo poškození invalidních vozíků nebo jiného vybavení pro mobilitu či jejich části, podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo provozovatel autobusového terminálu podle toho, kdo za vybavení odpovídal v době jeho ztráty nebo poškození, cestujícímu, jemuž toto vybavení náleží, vyplatí náhradu škody.

V případě potřeby je vynaloženo veškeré úsilí, aby bylo rychle zajištěno náhradní vybavení podobných technických a funkčních vlastností, jaké mělo ztracené nebo poškozené vybavení.

2.  Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nenese odpovědnost podle odstavce 1:

   a) byla-li škoda způsobena okolnostmi, které nemají původ v autobusovém a autokarovém provozu, a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci;
   b) byla-li škoda zaviněna cestujícím nebo způsobena jeho nedbalostí.

3.  Výše odškodnění, jež má být vyplaceno podle tohoto článku, se rovná skutečně utrpěné ztrátě.

Kapitola IV

Povinnosti podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu při přerušení cesty

Článek 20

Odpovědnost v případě zrušení a významného zpoždění spoje

1.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovídají za zrušení spoje, překnihování a za zpoždění při odjezdu delší než dvě hodiny. Odpovědnost podniků provozujících autobusovou nebo autokarovou dopravu zahrnuje pouze následky okolností, které může tento podnik ovlivnit; nezahrnuje zpoždění způsobená přetížením dopravy, hraničními kontrolami nebo kontrolou vozidla. Ve všech případech odpovědnosti je dotčeným cestujícím přinejmenším:

   a) nabídnuta náhradní doprava bez dalších nákladů a za přiměřených podmínek nebo není-li to možné, jsou dotčení cestující informováni o přiměřených náhradních spojích jiných dopravců;
   b) vrácena cena jízdenky, pokud nepřijmou náhradní dopravu uvedenou v písmenu a);
   c) kromě vrácené ceny jízdenky podle bodu b) přiznáno právo na náhradu škody ve výši 50 % ceny jízdenky, pokud podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nezajistí náhradní dopravu nebo neposkytne informace podle písmene a). Odškodnění je vyplaceno do jednoho měsíce po podání žádosti o náhradu škody;
   d) přiznáno právo na náhradu ve výši 50 % ceny jízdenky, aniž ztratí právo na přepravu, pokud přijmou nabízený náhradní způsob přepravy. Cena jízdenky se rovná plné ceně uhrazené cestujícím za zpožděnou část cesty. Odškodnění je vyplaceno do jednoho měsíce po podání žádosti o náhradu škody;
   e) nabídnuto jídlo a občerstvení v přiměřeném poměru k době čekání, pokud lze jejich poskytnutí přiměřeně zajistit;
   f) nabídnuto hotelové nebo jiné ubytování a přeprava mezi terminálem a místem ubytování v případě, že před pokračováním cesty je nutný pobyt přes noc;
   g) nabídnuta přeprava z místa, kde se nachází provozu neschopné vozidlo, do vhodného čekacího místa nebo terminálu, odkud je možné pokračovat v cestě, pokud autobus nebo autokar není schopen provozu.

2.  V případech, které nejsou upraveny v odstavci 1, nesou podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu odpovědnost za více než dvouhodinové zpoždění při příjezdu, pokud je zpoždění způsobeno:

   nedbalostí a zaviněním řidiče, nebo
   technickou závadou na vozidle.

   a) přiznáno právo na náhradu škody ve výši 50 % ceny jízdenky; cena jízdenky představuje plnou cenu zaplacenou cestujícím za zpožděnou část cesty. Odškodnění je vyplaceno do jednoho měsíce po podání žádosti o náhradu škody;
   b) nabídnuta pomoc uvedená v písm. e), f) a g) odst. 1 tohoto článku.

3.  Podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu je od této odpovědnosti osvobozen, jestliže je zrušení nebo zpoždění způsobeno:

   a) okolnostmi, které nemají původ v autobusové dopravě, a podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nemohl těmto okolnostem zabránit a odvrátit jejich následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci,
   b) zaviněním cestujícího, nebo
   c) jednáním třetí strany, kterému nemohl podnik provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu zabránit a odvrátit jeho následky přesto, že vynaložil péči odpovídající situaci.

Článek 21

Poskytování informací

1.  V případě zpoždění informují podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu nebo popřípadě provozovatelé autobusových terminálů cestující o předpokládané době odjezdu a příjezdu, jakmile jsou tyto informace k dispozici, nejpozději však 30 minut po pravidelném odjezdu nebo jednu hodinu před pravidelným příjezdem. Tyto informace se poskytují rovněž v přístupných formátech osobám s postižením a osobám se sníženou schopností pohybu a orientace.

2.  Pokud cestující zmeškají kvůli zpoždění přípoj, podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu vynaloží přiměřené úsilí, aby dotyčné cestující informovali o náhradních přípojích.

Článek 22

Další nároky

Toto nařízení se použije, aniž je dotčen další nárok na náhradu škody ze strany cestujícího. K tomuto nároku na náhradu škody může být přičtena náhrada poskytnutá podle tohoto nařízení.

Článek 23

Dodatečná opatření ve prospěch cestujících

Za přispění zúčastněných stran, profesních sdružení a sdružení spotřebitelů, cestujících a osob se zdravotním postižením spolupracují dopravci, aby byla přijata opatření na vnitrostátní úrovni nebo úrovni EU. Cílem těchto opatření by mělo být zlepšení péče o cestující, zejména v případě významných zpoždění a přerušení cesty nebo zrušení spoje; prioritou je péče o cestující se zvláštními potřebami v důsledku postižení, snížené schopnosti pohybu a orientace, nemoci, vyššího věku, těhotenství, malým dětem a doprovázejícím cestujícím.

V případě dlouhých zpoždění a přerušení nebo zrušení cesty se péče zaměří na poskytování lékařské péče a jídla a nápojů podle potřeby, pravidelných aktualizovaných informací a v případě potřeby zařizování náhradní dopravy a ubytování.

Kapitola V

Informace pro cestující a vyřizování stížností

Článek 24

Právo na cestovní informace

Provozovatelé autobusových terminálů a podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu během celé cesty poskytují cestujícím odpovídající informace v přístupných formátech.

Článek 25

Informace o právech cestujících

║ Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu a provozovatelé autobusových terminálů zajistí, aby byly cestujícím nejpozději při odjezdu a během cesty poskytnuty odpovídající a srozumitelné informace týkající se jejich práv podle tohoto nařízení. Informace jsou poskytovány v přístupných formátech. Tyto informace zahrnují kontaktní údaje subjektu příslušného pro prosazování, který daný členský stát určil podle čl. 27 odst. 1.

Článek 26

Stížnosti

1.  Pokud takový orgán dosud neexistuje, vytvoří podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu ▌ mechanismus pro vyřizování stížností, dostupný všem cestujícím včetně cestujících s postižením a cestujících se sníženou schopností pohybu a orientace, s ohledem na práva a povinnosti, na něž se vztahuje toto nařízení.

2.  Cestující mohou podat stížnost podniku provozujícímu autobusovou nebo autokarovou dopravu do jednoho měsíce ode dne, kdy se přeprava uskutečnila nebo měla uskutečnit. Do 20 pracovních dnů adresát stížnosti poskytne stanovisko s uvedením důvodů nebo v odůvodněných případech cestujícího informuje, v jaké lhůtě může očekávat odpověď. Lhůta na odpověď není delší než dva měsíce od přijetí stížnosti.

3.  Není-li odpověď obdržena ve lhůtách uvedených v odstavci 2, má se za to, že stížnost byla uznána.

4.  Podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu vydávají každoročně zprávu, v níž je uvedeno, kolik reklamací obdržely, předmět těchto reklamací, kolik dní v průměru potřebovaly k tomu, aby na ně reagovaly, a jaká nápravná opatření učinily.

Kapitola VI

Prosazování a vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

Článek 27

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování

1.  Každý členský stát určí subjekt nebo subjekty příslušné pro prosazování dodržování tohoto nařízení. Každý subjekt přijme opatření nezbytná k tomu, aby se zajistilo dodržování práv cestujících, včetně dodržování pravidel týkajících se přístupnosti, která jsou uvedena v článku 12. Všechny subjekty jsou nezávislé z hlediska své organizace, financování, právní struktury a procesu rozhodování ▌.

2.  Členské státy informují Komisi o subjektu nebo subjektech, které byly určeny podle tohoto článku, a o jejich pravomocích.

3.  Tyto subjekty spolupracují s organizacemi zastupujícími podniky provozující autobusovou nebo autokarovou dopravu a s organizacemi zastupujícími spotřebitele, včetně organizací zastupujících zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

4.  Každý cestující může podat stížnost na údajné porušení tohoto nařízení příslušnému subjektu určenému podle odstavce 1.

5.  Členské státy, které se rozhodly vyjmout některé služby podle čl. 2 odst. 2, zajistí srovnatelný mechanismus pro prosazování práv cestujících.

Článek 28

Zpráva o prosazování

1.  Ke dni 1. června každého roku zveřejní subjekty příslušné pro prosazování určené podle čl. 27 odst. 1 zprávu o své činnosti v předchozím roce, která mimo jiné obsahuje:

   a) popis opatření přijatých v zájmu uplatňování ustanovení tohoto nařízení,
   b) odkaz na použitelný postup pro vyřizování jednotlivých stížností,
   c) shrnutí pravidel týkajících se přístupnosti pro zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopnosti pohybu a orientace, která platí v daném členském státě,
   d) souhrnné údaje o stížnostech, včetně údajů o důsledcích a časových horizontů řešení;
   e) údaje o uplatněných sankcích,
   f) ostatní důležité záležitosti související s cílem prosazovat dodržování tohoto nařízení.

2.  Aby mohly subjekty příslušné pro prosazování vypracovat tuto zprávu, uchovávají statistické údaje o jednotlivých stížnostech podle předmětu a dotčeného podniku. Tyto údaje jsou na žádost poskytnuty Komisi nebo vnitrostátním vyšetřovacím orgánům až do tří let ode dne, kdy došlo k incidentu.

Článek 29

Spolupráce mezi subjekty příslušnými pro prosazování

Vnitrostátní subjekty příslušné pro prosazování určené podle čl. 27 odst. 1 si vyměňují informace o své práci, zásadách a postupech při rozhodování za účelem jednotné ochrany cestujících v celém Společenství. Komise je při plnění tohoto úkolu podporuje.

Článek 30

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření k jejich uplatňování. Stanovené sankce, které by mohly zahrnovat uložení povinnosti nahradit škodu dotyčnému cestujícímu, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy sdělí tyto předpisy Komisi a neprodleně oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají.

Kapitola VII

Závěrečná ustanovení

Článek 31

Zpráva

Nejpozději ...(10) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování a účincích tohoto nařízení. Ke zprávě se v případě potřeby připojí návrhy právních předpisů, kterými se ustanovení tohoto nařízení podrobně provádí nebo mění.

Článek 32

Změna nařízení (ES) č. 2006/2004

V příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 se doplňuje nový bod, který zní:"

18.  nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. ...... ze dne o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele ("nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele") (Úř. věst. L ...)

"

Článek 33

Vstup v platnost

1.  Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2.  Použije se ode dne ...(11)

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ║ dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA I

Pomoc poskytovaná zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace

a)  Pomoc na autobusových terminálech

Pomoc a opatření umožňující zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace:

   na určených místech oznámit svůj příjezd na autobusový terminál a svou žádost o pomoc;
   se přemístit z určeného místa k pokladně, do čekárny a na nástupiště.

b)  Pomoc v autobusech a autokarech

Pomoc a opatření umožňující zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace:

   nastoupit do vozidla, přičemž bude poskytnuto zdvihací zařízení, invalidní vozíky nebo jiné vhodné vybavení;
   mít naložena zavazadla;
   mít vyzvednuta zavazadla;
   vystoupit z vozidla;
   se v případě, že je to možné, přemístit na toalety;
   si do autobusu nebo autokaru vzít uznaného asistenčního psa, pokud je to možné;
   se dostat k sedadlům;
   získat nezbytné informace o cestě v přístupné formě;
   nastoupit a vystoupit z vozidla při přestávkách během jízdy, je-li to proveditelné.

PŘÍLOHA II

Odborná příprava týkající se zdravotního postižení

a)  Školení o problematice zdravotního postižení

Odborná příprava personálu, který přichází do přímého styku s cestující veřejností, zahrnuje:

   informace o vhodných reakcích na cestující s tělesným, smyslovým (sluchovým a zrakovým) a skrytým zdravotním postižením nebo s poruchami učení, včetně rozlišování mezi různými schopnostmi jednotlivců, jejichž schopnost pohybu, orientace nebo komunikace může být omezena;
   překážky, jimž čelí zdravotně postižené osoby a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně překážek souvisejících s postoji a prostředím nebo překážek fyzických a překážek organizačních;
   asistenční psi, včetně úlohy a potřeb asistenčního psa;
   řešení neočekávaných událostí;
   interpersonální dovednosti a způsoby komunikace s neslyšícími osobami a osobami s poruchou sluchu, osobami s poruchou zraku, osobami s poruchou řeči a osobami s poruchami učení;
   jak opatrně manipulovat s invalidními vozíky a ostatními pomůckami pro mobilitu, aby se zabránilo jejich poškození (pro všechny případné zaměstnance, kteří odpovídají za manipulaci se zavazadly).

b)  Školení o pomoci zdravotně postiženým osobám

Školení zaměstnanců, kteří přímo pomáhají zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, zahrnuje:

   jak pomoci uživatelům invalidních vozíků při přesunu na invalidní vozík a z invalidního vozíku;
   dovednosti pro poskytování pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, kteří cestují s asistenčním psem, včetně úlohy a potřeb těchto psů;
   techniky doprovázení nevidomých cestujících a zrakově postižených cestujících a zacházení s asistenčními zvířaty a jejich přeprava s ohledem na skutečnost, že asistenční psi jsou vycvičeni k tomu, aby poslouchali výhradně příkazy majitele, a neměl by s nimi zacházet personál ve službě;
   znalost jednotlivých druhů vybavení, které mohou pomoci zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, a schopnost s tímto vybavením manipulovat;
   použití vybavení pro pomoc při nástupu a výstupu a znalost příslušných technik pomoci při nástupu a výstupu, které zajišťuji bezpečnost a důstojnost zdravotně postižených osob a osob s omezenou schopností pohybu a orientace;
   dostatečná znalost potřeby spolehlivé a odborné pomoci. Rovněž povědomí o možných pocitech zranitelnosti, které někteří zdravotně postižení cestující zažívají během cesty kvůli své závislosti na poskytnuté pomoci;
   znalost první pomoci.

(1) Úř. věst. C
(2) Úř. věst. C
(3) Postoj Evropského Parlamentu ze dne 23 dubna 2009.
(4) Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4.
(5) Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59.
(6) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(7) Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1.
(8) Úř. věst. L 74, 20.3.1992, s. 1.
(9) Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17.
(10)* Pro Úř. věst: Tři roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnos .
(11)* Pro Úř. věst: Dva roky ode dne vstupu v platnost.


Doba ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících ***I
PDF 446kWORD 108k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících (KOM(2008)0464 – C6-0281/2008 – 2008/0157(COD))
P6_TA(2009)0282A6-0070/2009
OPRAVY

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0464),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2, čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0281/2008),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Výboru pro kulturu a vzdělávání (A6-0070/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

Postoj evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady2009/.../ES, kterou se mění směrnice 2006/116/ES ║o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících

P6_TC1-COD(2008)0157


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Podle směrnice 2006/116/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících(3) je doba ochrany výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů 50 let.

(2)  V případě výkonných umělců začíná tato doba dnem podání výkonu nebo, pokud je záznam tohoto výkonu vydán nebo sdělen veřejnosti v průběhu 50 let po podání výkonu, prvním takovým vydáním nebo prvním takovým sdělením veřejnosti, a to podle toho, která událost nastane dříve.

(3)  V případě výrobců zvukových záznamů začíná toto období pořízením zvukového záznamu nebo jeho vydáním v průběhu 50 let po pořízení, nebo není-li vydán, po jeho sdělení veřejnosti v průběhu 50 let po pořízení.

(4)  Je třeba, aby se společensky uznávaný význam tvůrčího přínosu výkonných umělců odrážel v úrovni ochrany, která bude uznávat jejich tvůrčí a umělecký přínos.

(5)  Výkonní umělci obvykle zahajují svou kariéru v mladém věku a stávající doba ochrany 50 let vztahující se na zaznamenané výkony často nechrání jejich výkony po celou dobu jejich života. Proto ke konci svého života zažívají někteří výkonní umělci propad příjmů. Často se rovněž nemohou spolehnout na svá práva, aby v průběhu svého života zabránili problematickému využití svých výkonů nebo je omezili.

(6)  Příjmy vyplývající z výlučných práv na rozmnožování a zpřístupňování, jak je uvedeno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti(4), stejně jako spravedlivou náhradu za rozmnoženiny pro soukromé užití ve smyslu této směrnice, a z výlučných práv na rozšiřování a pronájem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví(5) souvisejících s autorským právem, by měli výkonní umělci dostávat alespoň po dobu svého života.

(7)  Doba ochrany záznamů výkonů a zvukových záznamů by tedy měla být prodloužena na 70 let po příslušné události.

(8)  ▌Práva vzniklá při pořízení záznamu výkonu by se měla vrátit výkonnému umělci, pokud výrobce zvukových záznamů ve smyslu Mezinárodní úmluvy o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací nenabídne k prodeji dostatečné množství kopií zvukového záznamu, které by bez prodloužení doby ochrany byly volné, nebo nezpřístupní tento zvukový záznam veřejnosti. Tuto možnost by mělo být možné uplatnit po uplynutí přiměřené lhůty ponechané výrobci zvukových záznamů k vykonání obou způsobů využití. Práva výrobce zvukových záznamů na zvukový záznam by v důsledku toho měla zaniknout, aby nedošlo k situaci, kdy by tato práva existovala zároveň s právy výkonného umělce na záznam výkonu, zatímco posledně jmenovaná práva již nejsou na výrobce zvukových záznamů převedena nebo na ně nejsou postoupena.

(9)  Při vstupu do smluvního vztahu s výrobcem zvukových záznamů musí výkonní umělci obvykle převést na výrobce zvukových záznamů svá výlučná práva na rozmnožování, rozšiřování, pronájem a zpřístupňování záznamů svých výkonů. Výměnou za to je některým výkonným umělcům vyplacena záloha na autorský honorář a dostávají platby až v okamžiku, kdy výrobce zvukových záznamů získá zpět počáteční zálohu a provede smluvně stanovené srážky. Ostatní výkonní umělci převádějí svá výlučná práva výměnou za jednorázovou platbu (jednorázová odměna). Platí to zejména pro výkonné umělce, kteří účinkují v pozadí a jejichž jména se neuvádějí ("vedlejší výkonní umělci"), ale někdy i pro výkonné umělce, jejichž jména se uvádějí ("přední výkonní umělci").

(10)  S cílem zajistit, aby výkonní umělci, kteří převedli svá výlučná práva na výrobce zvukových záznamů ▌, skutečně prodloužení doby ochrany využili, je třeba zavést řadu doprovodných přechodných opatření. ▌

(11)  První doprovodné ▌opatření by mělo být to, že výrobci zvukových záznamů jsou povinni vyčlenit nejméně jednou ročně částku odpovídající 20 % z příjmů z výlučných práv na rozšiřování, rozmnožování a zpřístupňování zvukových záznamů. Těmito příjmy se rozumí příjmy výrobce zvukových záznamů před odečtením nákladů.

(12)  Tyto platby by měly být vyhrazeny pouze ve prospěch výkonných umělců, jejichž výkony jsou zaznamenány na zvukovém záznamu a kteří převedli svá výlučná práva na výrobce zvukových záznamů nebo mu je postoupili za jednorázovou výplatu. Platby tímto způsobem vyčleněné by měly být rozdělovány vedlejším výkonným umělcům nejméně jednou ročně, a to na individuálním základě. Toto rozdělení by mělo být svěřeno organizacím pro kolektivní správu práv a lze použít vnitrostátní právní předpisy o nerozdělitelných příjmech. S cílem zamezit nadměrné zátěži při výběru a správě těchto příjmů, mohou členské státy regulovat rozsah, v jakém mikropodniky podléhají povinnosti přispívat, jestliže by se takové platby jevily jako nepřiměřené v poměru k nákladům na výběr těchto příjmů a jejich správu.

(13)  Článek 5 směrnice 2006/115/ES ║již uděluje výkonným umělcům nezadatelné právo na spravedlivou odměnu za pronájem, mimo jiné za pronájem zvukových záznamů. Stejně tak v souladu se smluvní praxí výkonní umělci obvykle nepřevádějí na výrobce zvukových záznamů svá práva týkající se jediné spravedlivé odměny za vysílání a sdělování veřejnosti podle čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115/ES ani svá práva týkající se spravedlivé odměny za rozmnoženiny pro soukromé užití podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29/ES. Proto by se při výpočtu celkové částky, kterou má výrobce zvukových záznamů věnovat na výplaty doplňkových odměn, neměly brát v úvahu příjmy, které má výrobce zvukových záznamů z pronájmu zvukových záznamů nebo z jediné spravedlivé odměny za vysílání a sdělení veřejnosti nebo spravedlivé náhrady získané za soukromé rozmnožování ▌.

(14)  Za účelem vyvážení smluv, kterými výkonní umělci na základě autorského honoráře převádějí svá výlučná práva na výrobce zvukových záznamů, by druhým doprovodným přechodným opatřením měl být "čistý štít" pro ty výkonné umělce, kteří přenesli svá výše uvedená výlučná práva na výrobce zvukových záznamů za autorský honorář nebo odměnu. Aby výkonní umělci mohli plně využívat prodloužené ochrany, měly by členské státy zajistit, aby byl výkonným umělcům na základě dohod mezi výrobci zvukových záznamů a výkonnými umělci vyplácen v průběhu prodlouženého časového období autorský honorář nebo odměna nezatížená zálohovými platbami nebo smluvně stanovenými srážkami.

(15)  V zájmu právní jistoty by mělo být stanoveno, že nebude-li ve smlouvě jasně uvedeno jinak, smluvní převod nebo postoupení práv na záznam výkonu uzavřené před datem, k němuž mají členské státy přijmout opatření k provedení této směrnice, bude nadále účinné po dobu prodloužené ochrany.

(16)  Členské státy by měly mít možnost zajistit, aby některé podmínky ve smlouvách, které zajišťují periodickou odměnu, bylo možno znovu dojednat ve prospěch výkonných umělců. Členské státy by měly mít postupy pro případ, kdy je nové jednání neúspěšné.

(17)  Jelikož cílů navrhovaných opatření nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, neboť vnitrostátní opatření v této oblasti by vedla buď k narušení ║ hospodářské soutěže nebo by ovlivnila rozsah výlučných práv výrobců zvukových záznamů, která jsou vymezena právními předpisy Společenství a může jich být ║ lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(18)  Tato směrnice neovlivňuje vnitrostátní pravidla a dohody, jež jsou slučitelné s jejími ustanoveními, např. kolektivní dohody uzavřené v členském státě mezi organizacemi zastupujícími výkonné umělce a organizacemi zastupujícími výrobce.

(19)  V některých členských státech se u hudebních skladeb s textem používá jednotná doba ochrany, vypočtená od smrti posledního žijícího autora, zatímco v jiných členských státech se u hudby a textu používají různé doby ochrany. U převážné většiny hudebních skladeb s textem se jedná o spoluautorství. Například opera je často dílem libretisty a skladatele. Kromě toho u hudebních stylů, jako je například jazz, rock a pop, je často tvůrčí proces ze své povahy založen na spolupráci.

(20)  Harmonizace doby ochrany u hudebních skladeb s textem, jejichž text a hudba byly vytvořeny tak, aby byly užívány společně, tedy není úplná, čímž vznikají překážky volného pohybu zboží a služeb, jako jsou např. přeshraniční služby kolektivní správy práv. Aby se zajistilo odstranění těchto překážek, měla by se na veškerá tato díla, jež jsou chráněna ke dni, do kterého jsou všechny členské státy povinny tuto směrnici provést, vztahovat stejná harmonizovaná doba ochrany ve všech členských státech.

(21)  Směrnice 2006/116/ES by tedy měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(22)  V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Změny směrnice 2006/116/ES

Směrnice 2006/116/ES se mění takto:

1)  V článku 1 se vkládá odstavec:"

7.  Doba ochrany u hudebních skladeb s textem uplyne 70 let po smrti poslední z těchto nejdéle žijících osob, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou označeny za spoluautory: autora textu a skladatele hudební skladby, pokud byla obě díla vytvořena výslovně pro užití v dané hudební skladbě s textem.

"

2)  Článek 3 se mění takto:

V odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:"

Pokud je však

odst. 2 se ve druhé a třetí větě se číslo "50" nahrazuje číslem "70".

   záznam výkonu jiný než zvukový záznam oprávněně vydán nebo oprávněně sdělen veřejnosti v průběhu této doby, uplynou práva za 50 let ode dne, kdy došlo k prvnímu takovému vydání nebo prvnímu takovému sdělení veřejnosti, a to podle toho, která událost nastane dříve,
   záznam výkonu na zvukovém záznamu oprávněně vydán nebo oprávněně sdělen veřejnosti v průběhu této doby, uplynou práva za 70 let ode dne, kdy došlo k prvnímu takovému vydání nebo prvnímu takovému sdělení veřejnosti, a to podle toho, která událost nastane dříve,

Pokud 50 let poté, co byl zvukový záznam oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, 50 let poté, co byl záznam oprávněně poskytnut veřejnosti, přestane výrobce zvukových záznamů nabízet kopie tohoto záznamu k prodeji v dostatečném množství nebo je zpřístupňovat veřejnosti po drátě nebo bezdrátovou cestou tak, že k nim má veřejnost přístup z osobně vybraného místa a v osobně vybraném čase, může umělec ukončit smlouvu, kterou převedl nebo postoupil svá práva na záznam svého výkonu výrobci zvukových záznamů (dále jen "smlouva o převodu nebo postoupení"). Této možnosti odstoupení od smlouvy lze využít tehdy, pokud výrobce ve lhůtě jednoho roku od chvíle, kdy umělec oznámil svůj záměr ukončit smlouvu podle předchozí věty, nevyužívá dotčený záznam ani jedním ze způsobů uvedených v této větě. Umělec se tohoto práva na odstoupení nemůže vzdát. Pokud zvukový záznam obsahuje záznam výkonů více umělců, mohou tito umělci ukončit své smlouvy o převodu nebo postoupení v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy. Pokud došlo k odstoupení od smlouvy o převodu nebo postoupení práv podle tohoto odstavce, práva výrobce zvukových záznamů na daný zvukový záznam zanikají.

   c) V článku 3 se vkládají nové odstavce, které zní:

2b.  Pokud má umělec podle smlouvy o převodu nebo postoupení právo požadovat jednorázovou odměnu, má právo obdržet od výrobce zvukových záznamů roční doplňkovou odměnu za každý celý rok bezprostředně navazující na 50. rok poté, co byl zvukový záznam oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, na 50. rok poté, co byl záznam oprávněně sdělen veřejnosti. Umělec se tohoto práva na tuto roční doplňkovou odměnu nemůže vzdát.

2c.  Celková částka, kterou výrobce zvukových záznamů rezervuje na platby dodatečné odměny uvedené v odstavci 2b, musí odpovídat alespoň 20 % z příjmů, který tento výrobce získal v průběhu roku, který předchází rok, za nějž se platí uvedená odměna, z rozmnožování, rozšiřování a zpřístupňování těchto zvukových záznamů, a to 50 let poté, co byl m oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, 50 let poté, co byl záznam oprávněně sdělen veřejnosti.

Členské státy zajistí, aby výrobci zvukových záznamů na požádání poskytovali umělcům, kteří mají právo na roční doplňkovou odměnu uvedenou v odstavci 2b, veškeré informace, které mohou být nezbytné k zajištění plateb této odměny.

2d.  Členské státy zajistí, aby právo na roční dodatečnou odměnu uvedené v odstavci 2b bylo spravováno organizacemi pro kolektivní správu práv.

2e.  Má-li umělec nárok na pravidelné platby, nebudou z těchto plateb sráženy žádné zálohy, ani smluvně dohodnuté srážky 50 let poté, co byl zvukový záznam oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, 50 let poté, co byl záznam oprávněně sdělen veřejnosti.

"

3)  V článku 10 se vkládají odstavce, ║které zní:"

5.  Ustanovení čl. 3 odst. 1 až odst. 2 písm. e) ve znění směrnice .../.../ES(6) se použijí v případě záznamů výkonu a zvukových záznamů, vzhledem k nimž jsou výkonný umělec a výrobce zvukových záznamů stále chráněni ve smyslu těchto ustanovení ...** a v případě záznamů výkonu a zvukových záznamů pořízených po tomto datu.

6.  Článek 1 odst. 7 ve znění směrnice.../...ES(7) se použije na hudební skladby s textem, u kterých je alespoň v jednom členském státě chráněna přinejmenším hudební skladba nebo text před ...**, a na hudební skladby s textem, které vznikly po tomto datu.

Prvním pododstavcem není dotčeno využití provedené do .... ** Členské státy musí přijmout nezbytná opatření zejména na ochranu práv získaných třetími osobami.

"

4)  Vkládá se nový článek,║ který zní:"

Článek 10a

Přechodná opatření týkající se provedení směrnice do vnitrostátního práva .../..ES*

1.  Nebude-li ve smlouvě jasně uvedeno jinak, má se za to, že smlouva o převodu nebo postoupení uzavřená před ... ** je nadále účinná i po okamžiku, kdy podle čl. 3 odst. 1 ▌ve znění před změnou provedenou směrnicí .../...ES* výkonný umělec již nebude chráněn.

2.  Členské státy mohou stanovit, že smlouvy o převodu nebo postoupení, na jejichž základě má umělec nárok na pravidelné platby a které byly uzavřeny před ...(8) mohou být změněny 50 let poté, co byl zvukový záznam oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, 50 let poté, co byl záznam oprávněně sdělen veřejnosti.

"

Článek 2

Zpráva

Komise musí předložit Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru nejpozději do ...(9)* zprávu o uplatňování této směrnice s ohledem na vývoj na digitálním trhu a případně předložit návrh na další změnu směrnice 2006/116/ES.

Článek 3

Posouzení

Komise zhodnotí, zda je případně potřebné prodloužit dobu ochrany práv výkonných umělců a výrobců v audiovizuálním odvětví, a nejpozději do 1. ledna 2010 předloží Evropskému parlamentu, Radě a Hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o výsledku tohoto hodnocení. V případě potřeby Komise předloží návrh na další změnu směrnice 2006/116/ES.

Článek 4

Provedení do vnitrostátního práva

1.  Členské státy nejpozději do... (10) uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění ▌.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ║ dne ║

Za Evropský parlament Za Radu

předsedanebo předsedkyně předsedanebo předsedkyně

(1) Stanovisko ze dne 14 ledna 2009 (dosud nezveřejněno v Úř. věst.).
(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 23 dubna 2009.
(3) Úř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 12.
(4) Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s.10.
(5) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s.28.
(6)* Úř. věst.L ....** 2 roky od vstupu této pozměňující směrnice v platnost
(7)* Úř. věst. L ...** 2 roky od vstupu této pozměňující směrnice v platnost.
(8)* 2 roky od vstupu této pozměňující směrnice v platnost.
(9)** 5 let od vstupu této pozměňující směrnice v platnost.
(10)* 2 roky od vstupu této pozměňující směrnice v platnost.


Inteligentní dopravní systémy v silniční dopravě a jejich styčné body s jinými druhy dopravy ***I
PDF 489kWORD 148k
Usnesení
Úplné znění
Příloha
Příloha
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro zavedení inteligentních dopravních systémů v silniční dopravě a jejich styčné body s jinými druhy dopravy (KOM(2008)0887 – C6-0512/2008 – 2008/0263(COD))
P6_TA(2009)0283A6-0226/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0887),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 71 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0512/2008),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0226/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/.../ES, kterou se stanoví rámec pro zavedení inteligentních dopravních systémů v silniční dopravě a jejich styčné body s jinými druhy dopravy

P6_TC1-COD(2008)0263


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 71 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Nárůst silniční dopravy spojený s růstem evropské ekonomiky a požadavky občanů na mobilitu je prvořadou příčinou zvyšujícího se zahušťování silniční infrastruktury, spotřeby energie i environmentálních a sociálních problémů.

(2)  Reakce na uvedené hlavní problémy se nemůže omezit na tradiční opatření, zejména včetně rozšíření stávající silniční dopravní infrastruktury. Významnou úlohu při hledání vhodných řešení pro Společenství budou mít inovace.

(3)  Inteligentní dopravní systémy (ITS) jsou pokročilé aplikace, jež – aniž by samy o sobě inteligenci obsahovaly – mají za cíl poskytovat inovativní služby týkající se druhů dopravy a řízení provozu a umožňují různým uživatelům lepší informovanost a bezpečnější, koordinovanější a "inteligentnější" používání dopravních sítí.

(4)  Použití informačních a komunikačních technologií v odvětví silniční dopravy a jeho styčných bodech s jinými druhy dopravy (ITS) významně přispěje ke zlepšení vlivu silniční dopravy na životní prostředí, účinnosti, včetně energetické účinnosti, bezpečnosti a zajištění silničního provozu a mobility nákladu a cestujících, a zároveň zajistí fungování vnitřního trhu a vyšší úroveň konkurenceschopnosti a zaměstnanosti.

(5)  Některé pokročilé aplikace a mechanismy Společenství byly vyvinuty pro různé druhy dopravy, např. pro železniční dopravu (ERTMS a TAF-TSI), námořní a vnitrozemskou lodní dopravu (LRITS, SafeSeaNet, VTMIS, RIS), leteckou dopravu (SESAR) a pozemní dopravu, například převoz dobytka.

(6)  Ve vývoji v odvětví silniční dopravy by se nyní měl projevit pokrok dosažený při používání informačních a komunikačních technologií v jiných druzích dopravy, zejména s cílem zajistit vyšší úroveň integrace v uvedené oblasti mezi silniční dopravou a jinými druhy dopravy.

(7)  V některých členských státech se vnitrostátní aplikace těchto technologií do odvětví silniční dopravy již zavádějí, ale toto zavádění zůstává roztříštěné a nekoordinované a nemůže zajistit zeměpisnou kontinuitu služeb ITS ve Společenství.

(8)  Má-li se zajistit koordinované a účinné zavádění ITS v celém Společenství, měly by být zavedeny společné specifikace. V prvé řadě by měly být upřednostněny čtyři hlavní oblasti vývoje a zavádění ITS.

(9)  Společné specifikace by mimo jiné měly vzít v úvahu zkušenosti a výsledky dosažené v této oblasti a měly by na nich stavět, zejména v souvislosti s iniciativou eSafety(4) zahájenou Komisí v dubnu 2002. Komise v rámci uvedené iniciativy zřídila fórum eSafety, které podporuje a dále provádí doporučení na podporu vývoje, zavádění a využívání elektronických bezpečnostních systémů.

(10)  Předpisy a postupy stanovené v této směrnici by se neměly vztahovat na vozidla, která jsou provozována zejména z důvodu své historické hodnoty a která byla původně registrována nebo typově schválena nebo uvedena do provozu před vstupem této směrnice a jejích prováděcích opatření v platnost.

(11)  Systémy ITS by měly stavět na interoperabilních systémech založených na otevřených a veřejných normách dostupných bez diskriminace všem dodavatelům a uživatelům aplikací a služeb.

(12)  Je nezbytné v budoucnosti zajistit interoperabilitu aplikací a služeb vytvořených zavedením ITS a případně pokrytí zpětné kompatibility aplikací a služeb ITS.

(13)  Zavádění a využívání aplikací a služeb ITS s sebou ponese zpracování osobních údajů. Toto zpracování by mělo být prováděno v souladu s pravidly Společenství stanovenými mimo jiné ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(5) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací(6).

(14)  Zavádění a využívání aplikací a služeb ITS a zejména dopravních a cestovních informačních služeb s sebou ponese zpracování a využívání silničních, dopravních a cestovních údajů, které tvoří součást dokumentů v držení veřejnoprávních subjektů členských států. Toto zpracování a využívání by mělo být prováděno v souladu s pravidly Společenství stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru(7).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES(8) stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, zatímco směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/24/ES(9)a 2003/37/ES(10)se týkají schvalování typu dvoukolových a tříkolových motorových vozidel a schvalování typu zemědělských a lesnických traktorů, jejich přípojných vozidel a výměnných tažených strojů. Ačkoli ustanovení v těchto směrnicích upravují zařízení ITS instalovaná ve vozidlech, nevztahují se na vnější zařízení a programové vybavení ITS pro silniční infrastrukturu, která by tedy měly zahrnovat vnitrostátní postupy schvalování typu.

(16)  U aplikací a služeb ITS, pro které jsou zapotřebí přesné a zaručené služby určování času a polohy, by se měly využívat na družicích založené infrastruktury nebo jakákoliv technologie poskytující rovnocennou úroveň přesnosti(11), např. vyhrazené spojení krátkého dosahu (DSRC).

(17)  Významné zúčastněné subjekty, jako jsou poskytovatelé služeb ITS, sdružení uživatelů ITS, provozovatelé dopravy a zařízení, zástupci výrobního průmyslu, sociální partneři, profesní sdružení a místní orgány, by měly mít možnost poskytovat Komisi poradenství k obchodním a technickým aspektům zavádění ITS ve Společenství.

(18)  Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(12).

(19)  Komise by zejména měla být zmocněna přijímat opatření, která se týkají změny příloh, a opatření, kterými se stanoví podrobnější specifikace pro vývoj, zavádění a využívání interoperabilních systémů ITS. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice mimo jiné jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(20)  Má-li být zaručen koordinovaný přístup, měla by Komise zajistit koherenci mezi činnostmi výboru zřízeného touto směrnicí a činnostmi výboru zřízeného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES ze dne 29. dubna 2004 o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve Společenství(13), výboru zřízeného nařízením Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě(14) a výboru podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla(15).

(21)  Jelikož cílů této směrnice, a to zajistit koordinované zavádění a používání interoperabilních systémů ITS ve Společenství, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu jeho rozsahu či účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality podle uvedeného článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedených cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

Tato směrnice stanoví rámec pro koordinované a soudržné zavádění a využívání ITS− včetně interoperabilního ITS − ve Společenství a vývoj specifikací potřebných za uvedeným účelem.

Použije se na všechny ITSpro cestující, vozidla a infrastrukturu a jejich vzájemné propojení v oblasti silniční dopravy, včetně městské dopravy,na styčné body s jinými druhy dopravy.

Použitím této směrnice a opatření uvedených v článku 4 nejsou dotčeny požadavky členských států týkající se veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

   a) "inteligentními dopravními systémy (ITS)" rozumí systémy, ve kterých jsou použity informační a komunikační technologie, na podporu silniční dopravy (včetně infrastruktury, vozidel a uživatelů) a řízení provozu a mobility a pro styčné body s jinými druhy dopravy, včetně zajištění multimodálního interoperabilního vystavování jízdenek;
   b) "interoperabilitou" rozumí kapacita systémů a základních obchodních procesů pro výměnu údajů a sdílení informací a znalostí;
   c) "aplikací ITS" rozumí operativní nástroj pro používání ITS;
   d) "službou ITS" rozumí zavedení aplikace ITS prostřednictvím správně vymezeného organizačního a provozního rámce s cílem přispět k bezpečnosti, účinnosti a pohodlí uživatele nebo usnadnit či podporovat přepravní a cestovní operace;
   e) "poskytovatelem služeb ITS" rozumí jakýkoliv poskytovatel služby ITS, ať již veřejný nebo soukromý;
   f) "uživatelem ITS" rozumí jakýkoliv uživatel aplikací nebo služeb ITS včetně cestujících, znevýhodněných uživatelů dopravy, uživatelů a provozovatelů silniční dopravní infrastruktury, správců vozových parků a provozovatelů tísňových služeb;
   g) "přenosným zařízením" rozumí komunikační nebo informační zařízení, které si řidič může vzít do vozidla a používat při řízení, například mobilní telefon, navigační systém nebo kapesní osobní počítač;
   h) "platformou" rozumí všeobjímající funkční, technické a operační prostředí, které umožňuje zavádění, poskytování nebo využívání aplikací a služeb ITS;
   i) "znevýhodněnými uživateli dopravy" rozumí nemotorizovaní uživatelé dopravy, např. chodci a cyklisté, stejně jako motocyklisté a osoby s postižením nebo se sníženou pohyblivostí;
   j) "minimální úrovní aplikací a služeb ITS" rozumí základní úroveň aplikací a služeb ITS, které jsou nezbytnou součástí transevropské dopravní sítě (TEN-T).

Článek 3

Zavádění ITS

1.  Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily koordinované zavádění a využívání efektivních interoperabilních aplikací a služeb ITS ve Společenství.

2.  Pokud je to možné, zajistí členské státy zpětnou kompatibilitu aplikací a služeb ITS v rámci Společenství.

3.  Členské státy zejména:

   a) zajistí, aby uživatelům ITS a poskytovatelům služeb ITS byly zpřístupněny příslušné spolehlivé a pravidelně aktualizované údaje o silniční dopravě;
   b) zajistí, aby bylo možné vyměňovat silniční dopravní a cestovní údaje a jiné příslušné informace mezi příslušnými středisky dopravních informací a kontroly provozu v různých regionech nebo v různých členských státech;
   c) použít ITS na všechny druhy dopravy a styčné body mezi nimi, a zajistit tak vysokou úroveň integrace mezi všemi druhy dopravy;
   d) přijmou nezbytná opatření pro integraci systémů ITS souvisejících s bezpečností a zajištěním do vozidel a silniční infrastruktury a pro vývoj bezpečných rozhraní člověk/stroj, zejména u přenosných zařízení;
   e) přijmou nezbytná opatření pro integraci různých aplikací ITS, která zahrnují výměnu informací a komunikaci mezi vozidly a silniční infrastrukturou v rámci jedné platformy;
   f) zabrání vzniku zeměpisné roztříštěnosti a diskontinuity.

4.  Pro účely aplikací a služeb ITS, které vyžadují globální, nepřetržité, přesné a zaručené služby určování času a polohy, se využijí na družicích založené infrastruktury nebo jakákoliv technologie poskytující rovnocennou úroveň přesnosti, např. DSRC.

5.  Při přijímání opatření stanovených v odstavcích 1 a 2 vyžadují členské státy dodržení zásad stanovených v příloze I.

6.  Členské státy zohlední morfologické zvláštnosti zeměpisně izolovaných oblastí a vzdálenosti, které je třeba překonat k dosažení těchto oblastí, a případně učiní výjimku ze zásady hospodárnosti, která je uvedena v příloze I.

Článek 4

Specifikace

1.  Komise vymezí specifikace pro zavádění a využívání ITS ▌ v těchto prioritních oblastech:

   a) optimální využití silničních, dopravních a cestovních údajů;
   b) kontinuita služeb ITS v oblasti řízení provozu a nákladní dopravy v evropských dopravních koridorech a v aglomeracích;
   c) bezpečnost a zajištění silničního provozu;
   d) integrace vozidla do dopravní infrastruktury.

2.  Komise vymezí specifikace pro povinné zavedení a využívání minimální úrovně aplikací a služeb ITS, zejména v těchto oblastech:

   a) poskytování dopravních a cestovních informačních služeb v reálném čase ve všech členských státech;
   b) údaje a postupy pro bezplatné poskytování minimálních všeobecných dopravních informačních služeb;
   c) harmonizované zavádění celoevropského systému eCall;
   d) vhodná opatření týkající se bezpečných parkovacích míst pro nákladní a užitková vozidla a parkovací a rezervační systémy s využitím telematiky;

3.  V případě výstavby a údržby transevropské silniční sítě (TERN) spolufinancované Společenstvím stanoví Komise specifikace pro nezbytné zavádění a využívání ITS nad rámec minimální úrovně aplikací a služeb ITS.

4.  Specifikace splňují zásady stanovené v příloze I a zahrnují alespoň základní prvky stanovené v příloze II.

5.  Aby byla zajištěna interoperabilita a rozdělení odpovědnosti, doplní Komise v případě potřeby základní prvky uvedené v příloze II specifikacemi pro plánování, realizaci a provozní využívání služeb ITS a stanoví obsah služeb a povinnosti poskytovatelů služeb.

6.  V těchto specifikacích rovněž vymezí podmínky, za nichž mohou členské státy spolu s Komisí stanovit dodatečná pravidla pro poskytování těchto služeb na celém svém území nebo na jeho části.

7.  Opatření uvedená v odstavcích 1 až 6, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 9 odst. 3.

8.  Komise provede před schválením specifikací uvedených v odstavcích 5 a 6 náležité posouzení dopadů.

6.  Další zásady nebo základní prvky specifikací, které nejsou stanoveny v této směrnici, se doplní do přílohy I nebo II postupem podle článku 251 Smlouvy.

Článek 5

Schvalování typu zařízení a programového vybavení ITS pro silniční infrastrukturu

1.  Pokud je to nutné z důvodů účinnosti, včetně energetické účinnosti, bezpečnosti, zajištění nebo ochrany životního prostředí, jsou před uvedením do provozu schváleny jako typ zařízení a softwarové aplikace ITS, které nespadají do oblasti působnosti směrnic 2002/24/ES, 2003/37/ES a 2007/46/ES.

2.  Pro zařízení a softwarové aplikace ITS uvedené v odstavci 1 jsou příslušné specifikace týkající se odpovědnosti sdělovány vnitrostátním subjektům zodpovědným za schvalování typu zařízení a softwarových aplikací ITS, na které se vztahuje tato směrnice.

3.  Členské státy oznámí Komisi vnitrostátní subjekty zodpovědné za schvalování typu zařízení a softwarových aplikací ITS, včetně subjektů zodpovědných za homologaci dodavatelů softwarových aplikací ITS, na které se vztahuje tato směrnice. Komise sdělí tyto údaje ostatním členským státům.

4.  Všechny členské státy uznají schválení typu vystavená vnitrostátními subjekty jiných členských států uvedenými v odstavci 3.

5.  Zařízení a softwarové aplikace ITS mohou být uváděny na trh a do provozu pouze v případě, že jsou řádně nainstalovány a udržovány a jsou používány pro účely, k nimž jsou určeny, neohrožují zdraví a bezpečnost osob či životní prostředí v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství, popřípadě ani majetek.

6.  Předpokládá se, že zařízení a softwarové aplikace ITS splňují schválené specifikace podle článku 4, pokud jsou v souladu s případnými platnými vnitrostátními či evropskými normami podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a s předpisy pro služby informační společnosti(16)1.

Článek 6

Výbor pro technické normy a předpisy

Pokud má členský stát nebo Komise za to, že normy podle čl. 5 odst. 6 ne zcela vyhovují schváleným specifikacím podle článku 4, informuje dotyčný členský stát nebo Komise s udáním důvodu stálý výbor vytvořený podle článku 5 směrnice 98/34/ES. Výbor neprodleně vydá stanovisko.

Komise na základě stanoviska výboru uvědomí členské státy, zda je či není nutné odstranit tyto normy z oznámení podle článku 5 této směrnice.

Článek 7

Pravidla pro soukromí, bezpečnost a opakované použití informací

1.  Členské státy zajistí, aby shromažďování, uchovávání a zpracování osobních údajů v souvislosti s provozem ITS bylo prováděno v souladu s pravidly Společenství, která chrání svobody a základní práva jednotlivců, zejména se směrnicemi 95/46/ES a 2002/58/ES.

2.  S cílem zajistit soukromí je ve vhodných případech podporováno využití anonymních údajů pro provoz aplikací nebo služeb ITS.

3.  Osobní údaje budou zpracovávány, pouze pokud je to nezbytné pro provoz aplikací nebo služeb ITS.

4.  Zvláštní kategorie údajů uvedené v článku 8 směrnice 95/46/ES jsou zpracovávány pouze tehdy, pokud subjekt údajů udělil k jejich zpracování svůj výslovný informovaný souhlas.

5.  Členské státy ▌zajistí, aby jejich údaje a záznamy o ITS byly chráněny proti zneužití, včetně nedovoleného přístupu, úprav nebo ztráty, a aby nesměly být použity pro jiné účely, než které jsou uvedeny v této směrnici.

6.  Použije se směrnice 2003/98/ES.

Článek 8

Příprava programů

1.  Komise vypracuje první roční pracovní program podle základních prvků uvedených v příloze II této směrnice nejpozději ...(17).

2.  Komise zohlední výsledky činnosti výborů zřízených podle jiných právních předpisů Společenství, které se týkají různých oblastí ITS, včetně Evropské poradní skupiny pro ITS uvedené v článku 109.

  3 Komise v úzké spolupráci s členskými státy zajistí celkovou konzistentnost a doplňkovost postupu zavádění ITS s ostatními souvisejícími politikami, programy a činnostmi Společenství.

4.  Komise aktivně spolupracuje s evropskými a mezinárodními normalizačními subjekty, pokud jde o ustanovení uvedená v přílohách I a II.

5.  Komise postupuje v souladu s regulatorním postupem podle čl. 9 odst. 2 za účelem:

   a) přijímání a změn ročního pracovního programu;
   b) stanovení prioritních oblastí pro mezinárodní spolupráci.

Roční pracovní program a prioritní oblasti pro mezinárodní spolupráci se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

6.  Regulativním postupem s kontrolou podle čl. 9 odst. 3 přijme Komise nejpozději do ...(18)pracovní program, v němž stanoví cíle a lhůty pro provádění zásadních prvků stanovených v příloze II.

Článek 9

Výbor

1.  Komisi je nápomocen výbor nazvaný Evropský výbor pro ITS (EIC) ║, složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 10

Evropská poradní skupina pro ITS

1.  Komise zřídí Evropskou poradní skupinu pro ITS, jež jí poskytuje poradenství k obchodním a technickým aspektům zavádění a využívání ITS ve Společenství. Skupina je složena ze zástupců na vysoké úrovni z řad příslušných poskytovatelů služeb ITS, sdružení uživatelů, provozovatelů dopravy a zařízení, výrobního průmyslu, sociálních partnerů, profesních sdružení, místních orgánů a dalších příslušných fór.

2.  Komise zajistí, aby zástupci evropské poradní skupiny pro ITS byli kvalifikovaní a aby ve skupině byla patřičně zastoupena ta odvětví průmyslu a ti uživatelé, na něž by měla dopad opatření, která by podle této směrnice mohla Komise navrhnout.

3.  Evropská poradní skupina pro ITS bude vyzvána, aby poskytla technické stanovisko k návrhu specifikací podle článku 4.

4.  Činnost evropské poradní skupiny pro ITS je prováděna transparentním způsobem.

Článek 11

Podávání zpráv

1.  Členské státy Komisi nejpozději do ...(19) předloží podrobnou zprávu o svých vnitrostátních činnostech a projektech v souvislosti s prioritními oblastmi stanovenými v čl. 4 odst. 1, která obsahuje alespoň informace stanovené v příloze III.

2.  Členské státy Komisi nejpozději do... (20)* poskytnou své plány pro vnitrostátní opatření ITS na následujících pět let včetně alespoň informací stanovených v příloze III.

3.  Poté členské státy předloží každý rok zprávu o pokroku dosaženém v provádění těchto plánů.

4.  Komise každých šest měsíců předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku dosaženém při provádění této směrnice spolu s analýzou fungování pravidel stanovených v přílohách I a II a vyhodnotí, zda je třeba směrnici upravit.

Komise zejména každých šest měsíců roky předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o stavu financování a v případě potřeby rovněž návrh financování dosažení minimální úrovně aplikací a služeb ITS.

Článek 12

Provedení

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do ...(21). Neprodleně sdělí Komisi znění těchto vnitrostátních právních předpisů a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 14

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V ║dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA I

ZÁSADY ZAVÁDĚNÍ ITS PODLE ČLÁNKU 3

Výběr a zavádění aplikací a služeb ITS vychází z vyhodnocení potřeb a řídí se těmito zásadami:

   a) účinnost – schopnost hmatatelně přispět k řešení klíčových problémů, které ovlivňují silniční dopravu v Evropě (např. omezení přetížení provozu, snížení emisí, zlepšení energetické účinnosti, dosažení vyšší úrovně bezpečnosti a zajištění a řešení otázek souvisejících se znevýhodněnými uživateli dopravy);
   b) hospodárnost – poměr nákladů k výkonu s ohledem na splnění cílů;
   c) zeměpisná kontinuita – schopnost zajistit jednolité služby napříč Společenstvím a na jeho vnějších hranicích, zejména v TEN-T;
   d) interoperabilita – schopnost systémů vyměňovat si údaje a umožnit sdílení informací a znalostí;
   e) stupeň vyspělosti – úroveň vývoje;
   f) intermodalita – přesunutí nákladní dopravy ze silnic na pobřežní plavbu, železnici, vnitrozemské vodní cesty, případně kombinace jednotlivých druhů dopravy, jež má zajistit, aby silniční přeprava byla co nejúčinnější.

PŘÍLOHA II

ZÁKLADNÍ PRVKY SPECIFIKACÍ PODLE ČLÁNKU 4

1)  Optimální využití silničních, dopravních a cestovních údajů

Specifikace pro optimální využití silničních, dopravních a cestovních údajů zahrnují:

  a) definici potřebných požadavků, aby dopravní a cestovní informace v reálném čase byly přesné a dostupné uživatelům ITS přes hranice, zejména:
   dostupnost přesných veřejných silničních a dopravních údajů v reálném čase používaných pro dopravní a cestovní informace v reálném čase pro poskytovatele služeb ITS,
   usnadnění elektronické výměny mezi příslušnými orgány veřejné moci a zúčastněnými subjekty a příslušnými poskytovateli služeb ITS přes hranice,
   včasnou aktualizaci veřejných silničních a dopravních údajů pro dopravní a cestovní informace v reálném čase příslušnými orgány veřejné moci a zúčastněnými subjekty,
   včasnou aktualizaci dopravních a cestovních informací v reálném čase poskytovateli služeb ITS,
  b) definici potřebných požadavků pro sběr silničních a dopravních údajů (včetně např. plánů dispozičních řešení dopravních komunikací, dopravních omezení a doporučených tras, zejména pro těžká nákladní vozidla) a pro jejich poskytování poskytovatelům služeb ITS, zejména:
   dostupnost veřejných silničních a dopravních údajů (včetně např. plánů dispozičních řešení dopravních komunikací, dopravních omezení a doporučených tras) shromažďovaných příslušnými orgány veřejné moci pro poskytovatele služeb ITS,
   usnadnění elektronické výměny mezi příslušnými orgány veřejné moci a poskytovateli služeb ITS,
   včasnou aktualizaci veřejných silničních a dopravních údajů (včetně plánů dispozičních řešení dopravních komunikací, dopravních omezení a doporučených tras) příslušnými orgány veřejné moci,
   včasnou aktualizaci služeb a aplikací ITS poskytovateli služeb ITS pomocí těchto veřejných silničních a dopravních údajů,
  c) definici potřebných požadavků, aby veřejné silniční a dopravní údaje používané pro digitální mapy byly přesné a dostupné výrobcům digitálních map a poskytovatelům služeb, zejména:
   dostupnost veřejných silničních a dopravních údajů používaných pro digitální mapy pro výrobce digitálních map a poskytovatele služeb,
   usnadnění elektronické výměny mezi příslušnými orgány veřejné moci a zúčastněnými subjekty a soukromými výrobci a poskytovateli digitálních map,
   včasnou aktualizaci veřejných silničních a dopravních údajů pro digitální mapy příslušnými orgány veřejné moci a zúčastněnými subjekty,
   včasnou aktualizaci digitálních map výrobci digitálních map a poskytovateli služeb,
  d) definici minimálních požadavků na bezplatné poskytování "univerzálních dopravních zpráv" všem uživatelům silnic i na jejich minimální obsah, zejména:
   používání normalizovaného seznamu dopravních událostí souvisejících s bezpečností ("univerzální dopravní zprávy"), které by měly být uživatelům ITS sdělovány bezplatně,
   slučitelnost a integraci "univerzálních dopravních zpráv" do služeb ITS pro dopravní a cestovní informace v reálném čase.

2)  Kontinuita služeb ITS v oblasti řízení provozu a nákladní dopravy v evropských dopravních koridorech a v aglomeracích

Specifikace pro kontinuitu a interoperabilitu služeb řízení provozu a nákladní dopravy v evropských dopravních koridorech a v aglomeracích zahrnují:

  a) definici minimálních/potřebných požadavků na kontinuitu služeb ITS pro nákladní a osobní dopravu v dopravních koridorech a v různých druzích dopravy, zejména:
   usnadnění elektronické výměny dopravních údajů a informací mezi příslušnými středisky dopravních informací / kontroly provozu přes hranice, napříč regiony nebo mezi městskými a meziměstskými oblastmi,
   používání normalizovaných informačních toků nebo dopravních rozhraní mezi příslušnými středisky dopravních informací / kontroly provozu,
  b) definici nezbytných opatření pro používání inovačních technologií ITS (radiofrekvenční identifikační zařízení (RFID), DSRC nebo Galileo/Egnos) při realizaci aplikací ITS (zejména sledování a vyhledávání nákladu během jeho cesty a napříč různými druhy dopravy) pro logistiku nákladní dopravy (eFreight), zejména:
   dostupnost příslušných technologií ITS pro vývojáře aplikací ITS a jejich využívání těmito vývojáři,
   integraci výsledků vyhledávání (prostřednictvím např. RFID, DSRC nebo programu Galileo/EGNOS) do nástrojů a středisek řízení provozu,
  c) definici nezbytných opatření pro vývoj architektury ITS pro městskou mobilitu včetně integrovaného a multimodálního přístupu pro plánování cesty, poptávku po dopravě a řízení provozu, zejména:
   dostupnost veřejné dopravy, plánování cesty, poptávky po dopravě, dopravních údajů a údajů o parkování pro městská kontrolní střediska,
   usnadnění elektronické výměny údajů mezi různými městskými kontrolními středisky pro veřejnou nebo soukromou dopravu a napříč všemi možnými druhy dopravy,
   integraci veškerých příslušných údajů a informací do jedné architektury,
   d) definici nezbytných opatření k zajištění bezproblémového fungování služeb ITS v rámci Společenství a na jeho vnějších hranicích.

3)  Bezpečnost a zajištění silničního provozu

Specifikace pro aplikace ITS pro bezpečnost a zajištění silničního provozu zahrnují:

  a) definici nezbytných opatření pro harmonizované zavádění panevropského systému eCall, včetně:
   dostupnosti požadovaných palubních údajů ITS, které mají být vyměňovány,
   dostupnosti potřebného zařízení v (záchranných) centrech silniční infrastruktury (přístupová místa k veřejným službám), která přijímají údaje vysílané z vozidel,
   usnadnění elektronické výměny údajů mezi vozidly a (záchrannými) centry silniční infrastruktury (přístupová místa k veřejným službám);
   b) definici nezbytných opatření, která zaručí bezpečnost uživatelů silnic, pokud jde o jejich palubní rozhraní člověk/stroj a používání přenosných zařízení i o zajištění palubní komunikace;
   c) definici opatření, která zaručí bezpečnost znevýhodněných uživatelů dopravy využitím systémů řízení mobility pro poskytovatele služeb a uživatele, pokud jde o zavádění pokročilých systémů podpory při řízení (ADAS) a rozhraní člověk/stroj;
   d) definici nezbytných opatření, která zaručí bezpečnost a pohodlí zranitelných uživatelů silnic u všech aplikací ITS;
  e) definici nezbytných opatření, která zajistí bezpečná parkovací místa pro nákladní a užitková vozidla a parkovací a rezervační systémy založené na ITS, zejména:
   dostupnost dostatečných parkovacích prostor,
   dostupnost silničních informací o parkování pro uživatele,
   usnadnění elektronické výměny údajů mezi silničními parkovišti, středisky a vozidly,
   integraci příslušných technologií ITS do vozidel i do silničních parkovacích prostor, které aktualizují informace o dostupném parkovacím prostoru pro účely rezervace.

4)  Integrace vozidla do dopravní infrastruktury

Specifikace pro ITS pro integraci vozidla do dopravní infrastruktury zahrnují:

  a) definici nezbytných opatření pro integraci různých aplikací ITS do otevřené palubní platformy založenou zejména na:
   označení funkčních požadavků stávajících nebo plánovaných aplikací ITS,
   definici architektury otevřeného systému, která zaručí interoperabilitu/propojení se systémy a zařízeními infrastruktury,
   integraci budoucích nových nebo modernizovaných aplikací ITS způsobem "zapoj a spusť" do otevřené palubní platformy,
   využití normalizačních postupů k přijetí architektury a na otevřených palubních specifikacích,
  b) definici nezbytných opatření pro další pokrok ve vývoji a zavádění systémů spolupráce (infrastruktura vozidla), zejména:
   usnadnění výměny údajů a informací mezi jednotlivými vozidly, mezi vozidlem a infrastrukturou a mezi jednotlivými infrastrukturami,
   dostupnost příslušných údajů nebo informací, které mají být vyměňovány, pro příslušné strany (vozidlo nebo silniční infrastruktura),
   používání normalizovaného formátu zpráv u této výměny údajů mezi vozidlem a infrastrukturou,
   definici komunikační infrastruktury pro každý typ výměny mezi jednotlivými vozidly, mezi vozidlem a infrastrukturou a mezi jednotlivými infrastrukturami,
   definici regulačního rámce, pokud jde o rozhraní člověk/stroj, s cílem řešit otázky odpovědnosti a zajistit spolehlivější přizpůsobení funkčních bezpečnostních charakteristik ITS lidskému chování,
   využívání normalizačních procesů k přijetí příslušných architektur.

PŘÍLOHA III

Pokyny k obsahu zpráv o vnitrostátních opatřeních its podle článku 11

1)  Zprávy v souvislosti s prioritními oblastmi stanovenými v čl. 4 odst. 1 poskytované členskými státy podle článku 11 se týkají vnitrostátní úrovně. Mohou však být případně rozšířeny na regionální nebo vybranou místní úroveň.

2)  Zpráva, která má být poskytnuta podle čl. 11 odst. 1, obsahuje alespoň tyto informace:

   a) současnou vnitrostátní strategii, pokud jde o ITS;
   b) její cíle a jejich základní zdůvodnění;
   c) stručný popis stavu zavádění ITS a rámcových podmínek;
   d) prioritní oblasti pro současné kroky a související opatření;
   e) údaje, jak tato strategie a tyto kroky nebo opatření podporují koordinované a interoperabilní zavádění aplikací ITS a kontinuitu služeb ve Společenství (viz čl. 4 odst. 1).

3)  Zpráva, která má být poskytnuta podle čl. 11 odst. 2, obsahuje alespoň tyto informace:

   a) vnitrostátní strategii, pokud jde o ITS, včetně jejích cílů;
   b) podrobný popis zavádění ITS a rámcových podmínek;
   c) plánované prioritní oblasti pro kroky a související opatření, včetně toho, jak řeší prioritní oblasti stanovené v čl. 4 odst. 1;
  d) údaje o provádění současných i plánovaných opatření, pokud jde o
   nástroje,
   zdroje,
   konzultace a aktivní zúčastněné subjekty,
   nejdůležitější momenty,
   monitorování.

(1) Postoj ze dne 13. května 2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).
(2) Úř. věst. C .
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009.
(4) http://www.esafetysupport.org/download/European_Commission/048-esafety.pdf
(5) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(6) Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37.
(7) Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 90.
(8) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.
(9) Úř. věst. L 124, 9.5.2002, s. 1.
(10) Úř. věst. L 171, 9.7.2003, s. 1.
(11) Viz nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ║(Úř. věst. L 3, 5.1.2005, s. 1) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 683/2008 ║(Úř. věst. L 196, 24.7.2008, s. 1).
(12) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
(13) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 124.
(14) Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8.
(15) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.
(16) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.
(17)* Pro Úř. věst. : Tři měsíce po vstupu této směrnice v platnost.
(18)* Pro Úř. věst. : Šest měsíců po vstupu této směrnice v platnost.
(19)* Pro Úř. věst.: Šest měsíců po vstupu této směrnice v platnost.
(20)** Pro Úř. věst.: Dva roky po vstupu této směrnice v platnost.
(21)* Pro Úř. věstn.:12 měsíců po vstupu této směrnice v platnost.


Program "Marco Polo" ***I
PDF 277kWORD 36k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) 1692/2006, kterým se zavádí druhý program "Marco Polo" pro poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí ("Marco Polo II") (KOM(2008)0847 – C6-0482/2008 – 2008/0239(COD))
P6_TA(2009)0284A6-0217/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0847),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 71 odst. 1 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0482/2008),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch a stanovisko Rozpočtového výboru (A6-0217/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009, kterým se mění nařízení (ES) 1692/2006, kterým se zavádí druhý program "Marco Polo" pro poskytování finanční pomoci Společenství za účelem zlepšení vlivu systému nákladní dopravy na životní prostředí ("Marco Polo II")

P6_TC1-COD(2008)0239


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Evropským parlamentem a Radou, postoj Evropského parlamentu v prvním čtení odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (ES) č. 923/2009)


Evropská železniční síť zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy ***I
PDF 497kWORD 141k
Usnesení
Úplné znění
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské železniční síti zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy (KOM(2008)0852 – C6-0509/2008 – 2008/0247(COD))
P6_TA(2009)0285A6-0220/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0852),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 71 odst. 1 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0509/2008),

–   s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0220/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. .../2009 o evropské železniční síti zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy

P6_TC1-COD(2008)0247


(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 71 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  V rámci Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost a strategie Společenství pro udržitelný rozvoj je vytvoření vnitřního trhu v oblasti železniční dopravy, zejména pokud jde o nákladní dopravu, základem pro pokrok směrem k dosažení udržitelné mobility.

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES ze dne 26. února 2001 o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury║(4) představovala významnou etapu při vytváření vnitřního trhu v oblasti železniční dopravy.

(3)  Aby mohly být služby mezinárodní a vnitrostátní železniční nákladní dopravy, které jsou otevřené hospodářské soutěži od 1. ledna 2007, konkurenceschopné vůči ostatním druhům dopravy, měly by využívat kvalitní železniční infrastrukturu, totiž takovou, která umožňuje poskytování služeb nákladní dopravy za řádných podmínek z hlediska cestovní rychlosti a jízdních řádů a která by měla být spolehlivá, tzn., že služba, kterou poskytují, odpovídá smluvním ujednáním s železničními podniky.

(4)  Liberalizace železniční nákladní dopravy sice umožnila vstup nových provozovatelů do sítě, avšak tržní mechanismy nejsou dostatečné pro organizaci, regulaci a zabezpečení železniční nákladní dopravy. Optimalizace a vytvoření důvěry v tuto dopravu předpokládá posílení postupů spolupráce a přidělování tras zejména mezi provozovateli infrastruktury.

(5)  Rada ║na svém zasedání dne 7. ║dubna 2008 dospěla k závěru, že je třeba podporovat účinné využívání infrastruktur a popřípadě zlepšit kapacitu železniční infrastruktury opatřeními přijatými na evropské a vnitrostátní úrovni, a zejména prostřednictvím právních předpisů.

(6)  V této souvislosti by vytvoření evropské železniční sítě zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy, v níž budou nákladní vlaky běžně schopné jízdy a budou moci snadno přejíždět z jedné vnitrostátní sítě do druhé, umožnilo zlepšit podmínky využívání infrastruktury.

(7)  Pokud jde o vytvoření evropské železniční sítě zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy, již započaté iniciativy v oblasti železniční infrastruktury ukazují, že vytvoření mezinárodních koridorů, které reagují na potřeby, jež jsou specifické pro jeden nebo několik jasně identifikovaných segmentů trhu nákladní dopravy, představuje nejvhodnější metodu.

(8)  Vytvoření evropské železniční sítě zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy by mělo probíhat v souladu s transevropskou dopravní sítí (dále jen "TEN-T") a koridory evropského systému železniční signalizace ("ERTMS"). Za tímto účelem je nezbytný koordinovaný rozvoj sítí, a zejména začlenění mezinárodních koridorů pro železniční nákladní dopravu do stávající sítě TEN-T a do koridorů ERTMS. Navíc je třeba stanovit na úrovni Společenství harmonizovaná pravidla týkající se koridorů pro nákladní dopravu. Vytvoření těchto koridorů by mělo být popřípadě finančně podpořeno v rámci programů TEN-T, výzkumu a Marco Polo a jiných politik a fondů Společenství, jako je Fond soudržnosti.

(9)  V rámci vytvoření koridoru pro nákladní dopravu by se měl zohlednit zvláštní význam plánovaného rozšíření sítě TEN-T na země zahrnuté do evropské politiky sousedství s cílem zajistit lepší vzájemné propojení s železniční infrastrukturou třetích evropských zemí.

(10)  V rámci koridoru pro nákladní dopravu je třeba zajistit náležitou koordinaci mezi členskými státy a danými provozovateli infrastruktury, dát železniční nákladní dopravě lepší a dostatečnou podporu, vytvořit účinná a dostatečná spojení s ostatními druhy dopravy s cílem vytvořit výkonnou a integrovanou síť nákladní dopravy a stanovit vhodné podmínky pro rozvoj hospodářské soutěže mezi poskytovateli služby železniční nákladní dopravy.

(11)  Vytvoření koridoru pro nákladní dopravu by se mělo zakládat na návrzích členských států v konzultaci s provozovateli železniční infrastruktury. V druhé fázi by mělo být schváleno na evropské úrovni podle kritérií a postupů, které budou transparentní a jasně stanovené. Kritéria pro vytvoření koridorů pro nákladní dopravu by měla být stanovena tak, aby byla přizpůsobena zvláštním potřebám členských států a provozovatelů infrastruktury, což jim umožní dostatečný prostor pro rozhodování a řízení ▌.

(12)  S cílem napomáhat koordinaci mezi členskými státy, provozovateli infrastruktury a železničními podniky by měl být každý koridor pro nákladní dopravu podporován správním orgánem, složeným z jednotlivých provozovatelů infrastruktury, jichž se tento koridor pro nákladní dopravu týká.

(13)  S cílem reagovat na potřeby trhu by měly být podmínky týkající se vytvoření koridoru pro nákladní dopravu předloženy v prováděcím plánu, který by měl obsahovat identifikaci a časový rozvrh pro přijetí opatření, která jsou užitečná pro zlepšení výkonnosti nákladní dopravy. Aby bylo navíc zajištěno, že zamýšlená nebo prováděná opatření v případě koridoru pro nákladní dopravu odpovídají potřebám nebo očekáváním trhu, měly by být veškeré uživatelské železniční podniky pravidelně konzultovány, a to podle vhodných postupů stanovených správním orgánem.

(14)  S cílem zajistit soudržnou a nepřetržitou kapacitu infrastruktury, která je dostupná po celém koridoru pro nákladní dopravu, je třeba investice do koridoru pro nákladní dopravu koordinovat mezi členskými státy, ▌provozovateli infrastruktury a železničními podnikypřípadně také mezi členskými státy a třetími evropskými zeměmi a plánovat je podle potřeb koridoru pro nákladní dopravu. Časový rozvrh jejich uskutečnění by měl být zveřejněn, aby se zajistila informovanost všech železničních podniků, které mohou působit v koridoru. Investice by měly zahrnovat projekty podpory týkající se rozvoje interoperabilních systémů a zvýšení kapacity vlaků.

(15)  Ze stejných důvodů je třeba, aby byla velká údržba, která má často významný dopad na kapacitu železniční infrastruktury, rovněž koordinována na úrovni koridoru pro nákladní dopravu a aby o ní byly zveřejňovány aktuální informace.

(16)  Vytvoření infrastruktur a systémů určených k rozvoji služeb intermodální nákladní dopravy je rovněž nezbytné pro podporu rozvoje železniční nákladní dopravy ve Společenství.

(17)  Dotyčné členské státy a vnitrostátní bezpečnostní orgány příslušné pro koridor pro nákladní dopravu mohou uzavřít dohody o vzájemném uznání vozidel na jedné straně a kvalifikace strojvedoucích na straně druhé. Bezpečnostní orgány členských států, jichž se koridor pro nákladní dopravu týká, by měly spolupracovat v zájmu zajištění toho, aby byly uvedené dohody provedeny.

(18)  K usnadnění žádostí o kapacitu infrastruktury pro služby mezinárodní železniční nákladní dopravy je vhodné zřídit jediné kontaktní místo pro každý koridor pro nákladní dopravu. K tomu je třeba vycházet ze stávajících iniciativ, zejména iniciativ zahájených RailNetEurope, subjektem, který představuje koordinační nástroj pro provozovatele infrastruktury a poskytuje některé služby provozovatelům mezinárodní nákladní dopravy.

(19)  S ohledem na různé časové rozvrhy plánování jízdních řádů pro jednotlivé druhy dopravy je žádoucí zajistit, aby žádosti o kapacitu infrastruktury pro nákladní dopravu byly v souladu s žádostmi o osobní dopravu, zejména s ohledem na jejich příslušné sociálně-ekonomické hodnoty. Zpoplatnění infrastruktury by se mělo lišit v závislosti na kvalitě a spolehlivosti určené trasy.

(20)  Vlaky, které zajišťují přepravu zboží, jež je velmi citlivé z hlediska doby přepravy a dodržování jízdního řádu a jež za takové označí správní orgán, by měly mít v případě narušení dopravy dostatečnou přednost.

(21)  Aby se rozvinula hospodářská soutěž mezi poskytovateli služeb železniční nákladní dopravy v koridoru pro nákladní dopravu, mělo by být i jiným žadatelům, než jsou železniční podniky nebo jejich seskupení, umožněno požádat si o kapacitu infrastruktury.

(22)  K optimalizaci řízení koridoru pro nákladní dopravu a k zajištění větší plynulosti a výkonnosti služeb mezinárodní železniční nákladní dopravy je nezbytné dbát na náležitou koordinaci mezi regulačními subjekty železniční dopravy přidělenými na různé sítě koridoru pro nákladní dopravu. Za účelem zajistit lepší využívání železničních infrastruktur je nezbytné koordinovat řízení těchto infrastruktur a strategických terminálů, které se nacházejí po celém koridoru pro nákladní dopravu.

(23)  S cílem usnadnit přístup k informacím o využívání všech hlavních infrastruktur koridoru pro nákladní dopravu a zajistit nediskriminační přístup k těmto infrastrukturám se jeví jako žádoucí dát všem poskytovatelům služeb mezinárodní železniční nákladní dopravy k dispozici zprávu, v níž jsou shromážděny všechny tyto informace.

(24)  Aby bylo možné objektivně zhodnotit přínos opatření týkajících se vytvoření koridoru pro nákladní dopravu a zajistit účinné sledování těchto opatření, je třeba zavést a pravidelně zveřejňovat ukazatele výkonnosti služby po celém koridoru pro nákladní dopravu. Definice ukazatelů výkonnosti by měla být stanovena po konzultaci se zúčastněnými stranami, které poskytují a využívají služby železniční nákladní dopravy.

(25)  Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž vytvoření evropské železniční sítě zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy, která se skládá z koridorů pro nákladní dopravu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu jeho rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(26)  Měla by být zavedena spravedlivá pravidla založená na spolupráci mezi provozovateli infrastruktury, kteří musí poskytovat kvalitní službu podnikům nákladní dopravy v rámci mezinárodního železničního koridoru, pokud jde o koordinaci investic, řízení kapacit a dopravy.

(27)  Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(5).

(28)  Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí podmínek a kritérií nezbytných k provedení tohoto nařízení. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(29)  Cílem tohoto nařízení je zlepšit účinnost železniční nákladní dopravy ve srovnání s ostatními druhy dopravy, avšak tohoto cíle by mělo být dosaženo také prostřednictvím politických opatření a finanční účasti členských států a Evropské unie. Je třeba zajistit koordinaci mezi členskými státy na nejvyšší úrovni a zajistit tak co nejúčinnější fungování koridorů pro nákladní dopravu. Finanční závazek v oblasti infrastruktury a technického vybavení, jako je ERTMS, by měl být zaměřen na zvýšení kapacity a účinnosti železniční nákladní dopravy souběžně s cílem  tohoto nařízení,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1.  Toto nařízení stanoví pravidla pro vytvoření a organizaci evropské železniční sítě zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy ▌ v mezinárodních železničních koridorech zajišťujících konkurenceschopnost nákladní dopravy (║'koridory pro nákladní dopravu"). Stanoví pravidla pro výběr a organizaci koridorů pro nákladní dopravu zásady spolupráce při plánování investic, řízení kapacit a dopravy.

2.  Toto nařízení se vztahuje na řízení a využívání železniční infrastruktury pro vnitrostátní a mezinárodní železniční dopravu, s výjimkou:

   a) nezávislých místních a regionálních sítí pro osobní dopravu s využitím železniční infrastruktury, s výjimkou případu, kdy jsou tyto služby provozovány na části koridoru pro nákladní dopravu;
   b) sítí určených pouze pro provozování městské a příměstské osobní dopravy;
   c) regionálních sítí využívaných pro regionální nákladní dopravu výhradně železničním podnikem nespadajícím do oblasti působnosti směrnice Rady 91/440/EHS ze dne 29. července 1991 o rozvoji železnic Společenství(6), dokud kapacitu této sítě nepožaduje jiný žadatel;
   d) železničních infrastruktur v soukromém vlastnictví sloužících výhradně k využití vlastníkem pro vlastní nákladní dopravu.

Článek 2

Definice

1.  Pro účely tohoto nařízení se použijí definice, které jsou uvedeny v článku 2 směrnice 2001/14/ES.

2.  Vedle definic uvedených v odstavci 1 se:

   a) "koridorem pro nákladní dopravu" rozumí všechny železniční tratě zřízené na území členských států a popřípadě třetích evropských zemí, spojující dva nebo více strategických terminálů, ▌ zahrnující hlavní osu, alternativní tratě a trasy, které je spojují, jakož i železniční infrastruktury a jejich zařízení v nákladních terminálech, seřaďovací nádraží a zařízení pro sestavování vlaků, jakož i železniční přípojky, které k těmto nádražím a zařízením vedou, včetně veškerých služeb souvisejících se železniční dopravou uvedených v příloze II směrnice 2001/14/ES;
   b) "prováděcím plánem" rozumí dokument představující strategii║ a prostředky, které dotyčné strany hodlají provádět, aby během stanoveného období rozvinuly činnosti nezbytné a dostatečné pro vytvoření koridoru pro nákladní dopravu;
   c) "velkou údržbou" rozumí každý zásah nebo oprava týkající se železniční infrastruktury a jejích zařízení nezbytných pro provoz vlaků po celém koridoru pro nákladní dopravu, která je plánována alespoň rok předem a která s sebou nese vyhrazení kapacity infrastruktury v souladu s článkem 28 směrnice 2001/14/ES;
   d) "terminálem" rozumí zařízení rozmístěné po celém koridoru pro nákladní dopravu, které je speciálně vybaveno, aby umožňovalo buď nakládku nebo vykládku zboží nákladních vlaků a integraci železniční nákladní dopravy s dopravou silniční, námořní, vodní a leteckou, nebo sestavování či změnu složení nákladních vlaků;
   e) "strategickým terminálem" rozumí terminál koridoru pro nákladní dopravu, který je otevřený všem žadatelům a který již , nebo se předpokládá, že v budoucnu bude mít, důležitou úlohu v železniční nákladní dopravě po celém koridoru pro nákladní dopravu;
   f) "jediným kontaktním místem" rozumí společný subjekt zřízený každým provozovatelem infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu, který žadatelům umožňuje požádat o trasu pro cestu vedoucí nejméně přes jednu hranici.

KAPITOLA II

KONCEPCE A SPRÁVA EVROPSKÉ ŽELEZNIČNÍ SÍTĚ ZAJIŠŤUJÍCÍ KONKURENCESCHOPNOST NÁKLADNÍ DOPRAVY

Článek 3

Výběr koridorů pro nákladní dopravu

1.  Účelem koridoru pro nákladní dopravu je propojit nejméně dva členské státy a umožnit provozování služeb mezinárodní a vnitrostátní železniční nákladní dopravy. ▌ Koridor vykazuje tyto charakteristiky:

   a) je součástí nebo alespoň slučitelný s TEN-T nebo případně s koridory ERTMS. Je-li to nezbytné, mohou být součástí koridoru také některé úseky s velkým či potenciálně velkým objemem nákladní dopravy, které nejsou zahrnuté do TEN-T;
   b) umožňuje významný rozvoj železniční nákladní dopravy a zohledňuje hlavní obchodní toky a přepravu zboží;
   c) je odůvodněný na základě socioekonomické analýzy. V této analýze budou zahrnuty dopady na ty součásti dopravního systému, v jejichž případě přidělování kapacit infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu výrazně ovlivňuje přepravu zboží a osob. Zahrne také analýzu hlavních dopadů, pokud jde o vnější náklady;
   d) umožňuje lepší propojení mezi hraničními členskými státy a  třetími evropskými zeměmi;
   e) má oporu v prováděcím plánu.

2.  O vytvoření nebo změně koridoru pro nákladní dopravu rozhodují dotyčné členské státy poté, co oznámily Komisi své záměry a připojily návrh vypracovaný s dotyčnými provozovateli infrastruktury, přičemž zohlední iniciativy a stanoviska železničních podniků, jež využívají koridor, nebo o to mají zájem a kritéria stanovená v příloze. Zainteresované železniční podniky se mohou procesu účastnit, pokud se jich týkají významné investice.

3.  Koridory pro nákladní dopravu jsou vytvořeny tímto postupem:

   a) nejpozději do .... (7) musí území každého členského státu, který má nejméně dvě přímá železniční spojení s dalšími členskými státy, přijmout nejméně jeden návrh na koridor pro nákladní dopravu;
   b) nejpozději do ....... (8)* musí území každého členského státu přijmout nejméně jeden koridor pro nákladní dopravu.

4.  Komise oznámí návrhy na vytvoření koridorů pro nákladní dopravu podle odst. 2 a přezkoumá jejich soulad s hodnotícími kritérii uvedenými v příloze. Vyjádří námitky nebo navrhne změny podle toho, co bude považovat za přiměřené.

5.  Koridor pro nákladní dopravu může zahrnovat prvky železničních sítí třetích evropských zemí. V takovém případě musí být tyto prvky v souladu s politikou TEN-T.

6.  Pokud vzniknou obtíže mezi dvěma nebo více členskými státy ohledně vytvoření nebo změny koridoru pro nákladní dopravu, která se týká železniční infrastruktury nacházející se na jejich území, Komise na žádost jednoho z dotyčných členských států konzultuje v této věci výbor uvedený v článku 18. Stanovisko výboru je sděleno dotyčným členským státům. Dotyčné členské státy vezmou toto stanovisko v úvahu s cílem nalézt řešení.

7.  Opatření, jež mají za účel změnu jiných než podstatných prvků tohoto nařízení přizpůsobením přílohy, se přijímají v souladu s regulativním postupem s kontrolou stanoveným v čl. 18 odst. 3.

Článek 4

Správa koridorů pro nákladní dopravu

1.  Členské státy, jichž se týká koridor pro nákladní dopravu, spolupracují s cílem zajistit rozvoj koridoru pro nákladní dopravu v souladu s jeho prováděcím plánem. Stanoví obecné cíle koridoru pro nákladní dopravu a zajistí, aby prováděcí plán ke splnění těchto cílů vedl.

2.  Pro každý koridor pro nákladní dopravu vytvoří dotyční provozovatelé infrastruktury║ správní orgán pověřený stanovením, řízením výkonnosti a aktualizací prováděcího plánu koridoru pro nákladní dopravu. Zainteresované železniční podniky nebo seskupení železničních podniků, které koridor pravidelně využívají, se mohou tohoto orgánu účastní, přičemž jejich úloha je poradní. Správní orgán podává pravidelnou zprávu o své činnosti dotyčným členským státům a popřípadě Komisi a evropským koordinátorům prioritních projektů TEN-T zahrnutých do koridoru pro nákladní dopravu, kteří jsou uvedeni v článku 17a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1692/96/ES ze dne 23. července 1996 o hlavních směrech Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě(9).

3.  Dotyčné členské státy mohou zřídit výkonnou radu odpovědnou za schvalování plánu správního orgánu pro provedení koridoru a dohled na jeho realizaci. Jednotliví členové výkonné rady mají v takovém případě pověření od příslušných orgánů členských států.

4.  Správní orgán je nezávislý právní subjekt. Může být vytvořen ve formě evropského hospodářského zájmového sdružení ve smyslu nařízení Rady (EHS) č. 2137/85(10) a má postavení takového sdružení.

5.  Členové správního orgánu jmenují svého ředitele nejméně na funkční období tří let.

6.  Vytvořená pracovní skupina složená z provozovatelů a vlastníků strategických terminálů koridoru pro nákladní dopravu uvedených v článku 9, včetně přístavů námořních a vnitrozemských vodních cest, může zaujmout stanovisko ke každému návrhu správního orgánu, který má přímé důsledky pro investice a řízení strategických terminálů. Správní orgán nemůže přijmout rozhodnutí v rozporu s tímto stanoviskem.

Článek 5

Prováděcí opatření týkající se koridoru pro nákladní dopravu

1.  Prováděcí plán, schválený a pravidelně upravovaný správním orgánem, obsahuje alespoň:

   a) popis charakteristik koridoru pro nákladní dopravu, včetně jeho potenciálních nedostatků, a prováděcí plán opatření nezbytných pro podporu jeho vytvoření ▌;
   b) základní údaje studie trhu uvedené v odstavci 2;
   c) cíle správního orgánu a jeho plán zlepšení výkonnosti koridoru pro nákladní dopravu ▌ v souladu s ustanoveními článku 16.

2.  Musí být provedena a pravidelně aktualizována studie trhu, která se týká zjištěného a očekávaného vývoje dopravy v koridoru pro nákladní dopravu a součástí dopravního systémů, které s ním mají spojitost, s cílem v případě nutnosti vypracovat či upravit prováděcí plán. Zkoumá vývoj jednotlivých druhů dopravy ▌ a zahrne hlavní prvky socioekonomické analýzy uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c), jakož i možné scénáře, pokud jde o náklady a přínosy a dlouhodobý finanční dopad.

3.  Musí být vypracován program vytvoření a zlepšení výkonnosti koridoru pro nákladní dopravu. Tento program obsahuje zejména společné cíle, technické možnosti a časový rozvrh nezbytných zásahů na železniční infrastruktuře a jejích zařízeních s cílem provést všechna opatření uvedená v článcích 7 až 16. Tato opatření zabrání veškerým omezením, která se dotýkají železniční kapacity, nebo je minimalizují.

Článek 6

Konzultace žadatelů

1.  Vzhledem ke vhodné účasti žadatelů ║, kteří by mohli využívat koridor pro nákladní dopravu, zřídí správní orgán konzultační mechanismy.

2.  Žadatelé o využívání koridoru pro nákladní dopravu, včetně provozovatelů železniční nákladní nebo osobní dopravy, dodavatelů, speditérů a subjektů, které je zastupují, jsou konzultováni správním orgánem před schválením prováděcího plánu a při jeho aktualizaci. V případě sporu mezi správním orgánem a žadateli se mohou žadatelé obrátit na odpovědné regulační subjekty, jak je uvedeno v článku 17.

KAPITOLA III

INVESTICE DO KORIDORU PRO NÁKLADNÍ DOPRAVU

Článek 7

Plánování investic

1.  Správní orgán vypracuje a schválí:

   a) dlouhodobý společný investiční plán pro infrastrukturu v koridoru pro nákladní dopravu, totiž na dobu nejméně deseti let;
   b) případně střednědobý společný investiční plán (nejméně na dva roky) pro koridor pro nákladní dopravu.

Investiční plány stanoví seznam zamýšlených projektů pro rozšíření, obnovu nebo modernizaci železničních infrastruktur, a jejich stávajících zařízení po celém koridoru a souvisejících finančních potřeb a zdrojů financování.

2.  Investiční plány podle odstavce 1 zahrnují strategii, týkající se zavedení interoperabilních systémů po celém koridoru pro nákladní dopravu, která odpovídá základním požadavkům a technickým specifikacím pro interoperabilitu platným pro železniční sítě v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES ze dne 17. června 2008 o interoperabilitě železničního systému ve Společenství (přepracované znění)(11). Tato strategie vychází z analýzy nákladů a přínosů týkající se zavedení těchto systémů. Musí být v souladu s vnitrostátními a evropskými plány zavedení interoperabilních systémů, zejména s plánem zavedení ║ ERTMS, a případně i s přeshraničními propojeními a se systémy interoperabilními s třetími evropskými zeměmi.

3.  Investiční plány případně uvedou výši předpokládaného příspěvku Společenství na základě programu TEN-T nebo jiných politik, fondů či programů a prokážou soudržnost své strategie s nimi.

4.  Investiční plány uvedené v odstavci 1 ▌zahrnují strategii týkající se zvýšení kapacity nákladních vlaků, které mohou být v koridoru provozovány, totiž odstranění zjištěných problémů, modernizace stávající infrastruktury a výstavba infrastruktury nové. Strategie může zahrnovat opatření pro zvýšení délky vlaku, průjezdného průřezu kolejí, zátěžového obrysu, řízení rychlosti, přepravovaného nákladu nebo hmotnosti na nápravu, které jsou povoleny pro vlaky provozované v koridoru pro nákladní dopravu.

5.  Investiční plány uvedené v odstavci 1 se zveřejňují ve zprávě zmíněné v článku 15 a pravidelně se aktualizují. Jsou součástí prováděcího plánu koridoru pro nákladní dopravu.

Článek 8

Koordinace prací

Provozovatelé infrastruktury koridoru koordinují ▌svůj časový rozvrh pro provádění veškerých prací na infrastruktuře a jejích zařízeních, jež by omezila dostupnou kapacitu sítě, a to vhodným způsobem a v přiměřené časové lhůtě, přičemž dodržují jednotlivá smluvní ujednání uvedená v článku 6 směrnice 2001/14/ES.

Článek 9

Strategické terminály

1.  Po dohodě s pracovní skupinou uvedenou v čl. 4 odst. 6 vypracuje správní orgán integrovanou strategii týkající se rozvoje strategických terminálů, aby byly schopné reagovat na potřeby železniční nákladní dopravy provozované v koridoru pro nákladní dopravu, zejména jako intermodální uzly po celých koridorech pro nákladní dopravu. Součástí této strategie bude spolupráce s regionálními a místními orgány a  vnitrostátními orgány, jakož i vyhledávání pozemků pro budování terminálů železniční nákladní dopravy a přístup k finančním prostředkům pro podporu jejich rozvoje. Správní orgán zajistí vybudování dostatečného počtu terminálů ve strategických lokalitách na základě očekávaného objemu dopravy.

2.  Správní orgán přijme vhodná opatření k provedení této strategie. Pravidelně ji přezkoumává.

KAPITOLA IV

ŘÍZENÍ KORIDORU PRO NÁKLADNÍ DOPRAVU

Článek 10

Jediné kontaktní místo pro žádosti o mezinárodní trasy

1.  Správní orgán zřídí jediné kontaktní místo pro vyřizování žádostí o trasy pro nákladní vlak překračující nejméně jednu hranici po celém koridoru nebo využívající několik sítí.

2.  Jednotlivým provozovatelům infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu lze přidělit funkci jediného kontaktního místa pro žadatele o vlakové trasy.

3.  Dotyčné regulační subjekty, uvedené v článku 17 ║, dbají na to, aby činnost jediného kontaktního místa byla vykonávána za transparentních a nediskriminačních podmínek.

Článek 11

Kategorie tras pro nákladní vlaky v koridorech pro nákladní dopravu

1.  Správní orgán stanoví a pravidelně aktualizuje kategorie tras pro nákladní vlaky platné v celém koridoru pro nákladní dopravu. Nejméně jedna z těchto kategorií ║ zahrnuje mezi těmito kategoriemi trasu, která si vyžaduje odpovídající dobu přepravy a zaručené dodržování jízdního řádu (║"zrychlená nákladní doprava").

2.  Kritéria pro stanovení kategorií ▌nákladní dopravy upraví správní orgán po konzultaci se žadateli, kteří pravděpodobně využijí koridory pro nákladní dopravu.

Článek 12

Trasy přidělené nákladní vlakům

1.  Kromě případů uvedených v čl. 20 odst. 2 směrnice 2001/14/ES rezervují dotyční provozovatelé infrastruktury nezbytnou kapacitu na základě zhodnocení potřeb trhu, pokud jde o rezervní kapacitu. Poskytovatelé infrastruktury zveřejní jízdní řád na trase vlaku, který musí splňovat požadavky mezinárodní zrychlené nákladní dopravy pro následující rok, a to před každoročním stanovením jízdního řádu podle čl. 18 směrnice 2001/14/ES a na základě zjištěného provozu nákladní dopravy a studie trhu podle čl. 5 odst. 2 tohoto nařízení.

2.  Provozovatelé infrastruktury zachovávají odpovídající rezervu pro žádosti ad hoc, kterou vytvářejí na základě předběžného zhodnocení příslušné potřeby rezervní kapacity, a současně zaručují dostatečnou úroveň kvality přidělené trasy z hlediska cestovní doby a jízdního řádu přizpůsobeného mezinárodní zrychlené nákladní dopravě v rámci konečné verze jízdního řádu, aby mohli rychle a vhodně reagovat na žádosti ad hoc o kapacitu uvedené v článku 23 směrnice 2001/14/ES. ▌

3.  S výjimkou případu vyšší moci nemůže být trasa přidělená zrychlené nákladní dopravní operaci podle tohoto článku zrušena méně než jeden měsíc před svým jízdním řádem, nedá-li dotyčný žadatel svůj souhlas s takovým zrušením. Žadatel se může obrátit na odpovědný regulační subjekt. Jak je uvedeno v článku 27 směrnice 2001/14/ES, mohou provozovatelé infrastruktury ve své zprávě o síti uvést podmínky, za nichž lze při určování priorit v procesu přidělování přihlédnout k předešlé úrovni využívání tras vlaků pro zrychlenou nákladní dopravu.

4.  Provozovatelé infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu a pracovní skupina uvedená v čl. 4 odst. 6 zavedou v souladu s tímto článkem postupy pro zajištění optimální koordinace přidělování kapacity a zohlední přístup ke strategickým terminálům uvedeným v článku 9.

5.  Provozovatelé infrastruktury stanoví ve svých podmínkách využívání poplatek za přidělené, avšak nakonec nevyužité trasy. Výše tohoto poplatku musí být přiměřená, odrazující a účinná.

Článek 13

Oprávnění žadatelé

Odchylně od čl. 16 odst. 1 směrnice 2001/14/ES mohou o trasy pro nákladní dopravu požádat jiní žadatelé než železniční podniky a jejich mezinárodní seskupení, pokud se tyto trasy týkají několika úseků koridoru pro nákladní dopravu.

Článek 14

Řízení dopravy

1.  Poté, co správní orgán předloží návrh na koridor pro nákladní dopravu a v souladu se zásadami a plány uvedenými v odstavci 2, zveřejní provozovatelé infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu ve zprávě o síti uvedené v článku 3 a příloze I směrnice 2001/14/ES pravidla přednosti mezi jednotlivými druhy tras, zejména v případě tras přidělených zpožděným vlakům, v případě narušení provozu v jednotlivých částech koridoru pro nákladní dopravu.

2.  Pravidla přednosti podle odstavce 1 ║musí přinejmenším stanovit, že s výjimkou dopravních špiček, kdy se tento odstavec nepoužije, přidělená trasa pro vlak zrychlené nákladní dopravy, který dodržuje původní ustanovení své trasy, musí být v co největším rozsahu zachována nebo musí alespoň minimalizovat celková zpoždění zejména u zrychlené nákladní dopravy. Správní orgán ve spolupráci s žadateli vypracuje a zveřejní:

   a) zásady regulace vlaků, jež zajistí, aby zrychlená nákladní doprava měla nejlepší možné podmínky, pokud jde o přidělování snížené kapacity;
   b) pohotovostní plány pro případ narušení koridoru, založené na těchto zásadách.

Každý členský definuje dopravní špičky prostřednictvím svého provozovatele infrastruktury ve své zprávě o síti. Dopravní špičky se vztahují pouze na pracovní dny a doba jejich trvání nesmí překročit tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne. Při definování dopravních špiček se přihlédne k regionální a dálkové osobní dopravě.

3.  Provozovatelé infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu zavedou postupy koordinace řízení dopravy po celém koridoru pro nákladní dopravu.

4.  Provozovatelé infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu a pracovní skupina uvedená v čl. 4 odst. 6 zavedou postupy pro zajištění optimální koordinace mezi provozováním železniční infrastruktury a provozováním strategických terminálů uvedených v článku 9.

Článek 15

Informace o podmínkách využívání koridoru pro nákladní dopravu

Správní orgán vypracuje a zveřejní zprávu, která obsahuje:

   a) všechny informace obsažené ve zprávách o vnitrostátních sítích, které se týkají koridoru pro nákladní dopravu, vypracovaných v souladu s postupem podle článku 3 směrnice 2001/14/ES;
   b) seznam a charakteristiky strategických terminálů, jakož i všechny informace týkající se podmínek a způsobů přístupu ke strategickým terminálům.

Článek 16

Kvalita služby v koridoru pro nákladní dopravu

1.  Provozovatelé infrastruktury koridoru pro nákladní dopravu zajistí soulad mezi systémy výkonnosti po celém koridoru pro nákladní dopravu podle článku 11 směrnice 2001/14/ES. Na tento soulad dohlíží regulační subjekty, jež s ohledem na tento dohled spolupracují v souladu s čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení.

2.  Za účelem zhodnocení kvality služby a kapacity služeb mezinárodní a vnitrostátní železniční nákladní dopravy v koridoru pro nákladní dopravu konzultuje správní orgán žadatele, jež budou pravděpodobně využívat koridory, a uživatele železniční nákladní dopravy ohledně ukazatelů výkonnosti koridoru pro nákladní dopravu. Po této konzultaci správní orgán tyto ukazatele stanoví a zveřejní je nejméně jednou za rok.

Článek 17

Regulační subjekty

1.  Regulační subjekty podle článku 30 směrnice 2001/14/ES, které jsou příslušné pro koridor pro nákladní dopravu, spolupracují s cílem dohlížet na mezinárodní činnost provozovatelů infrastruktury a žadatelů v koridoru pro nákladní dopravu. Vzájemně se konzultují a vyměňují si informace. Požadují případně nezbytné informace od provozovatelů infrastruktury členského státu, pro který jsou příslušné. Provozovatelé infrastruktury a další třetí osoby zapojené do mezinárodního přidělování kapacity musí poskytnout dotyčným regulačním subjektům neprodleně veškeré potřebné informace o mezinárodních vlakových trasách a o kapacitě, za něž nesou odpovědnost.

2.  V případě stížnosti žadatele ohledně služeb mezinárodní nákladní dopravy nebo v rámci úředního šetření dotyčný regulační subjekt konzultuje regulační subjekt jakéhokoli členského státu, přes jehož území prochází dotyčný koridor pro nákladní dopravu, a než přijme rozhodnutí, požádá ho o nezbytné informace. Ostatní regulační subjekty poskytují všechny informace, které mají samy právo požadovat na základě jejich vnitrostátních právních předpisů. V takovém případě regulační subjekt, kterému je podána stížnost nebo který podá podnět k úřednímu šetření, předá dokumentaci příslušnému regulačnímu subjektu, aby bylo možné přijmout opatření ve vztahu k zúčastněným stranám v souladu s postupem uvedeným v čl. 30 odst. 5 a 6 směrnice 2001/14/ES.

KAPITOLA V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 18

Výbor

1.  Komisi je nápomocen výbor.

2.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3.  Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 19

Odchylka

Členský stát se případně může odchýlit od ustanovení tohoto nařízení. Za tím účelem podá Komisi odůvodněnou žádost o odchylku. Komise přijme rozhodnutí o této žádosti v souladu s poradním postupem stanoveným v čl. 18 odst. 2 a přihlédne k zeměpisné situaci, jakož i k rozvoji služeb železniční nákladní dopravy v členském státě, který požádal o odchylku.

Článek 20

Sledování provádění

Každé dva roky od vytvoření koridoru pro nákladní dopravu předloží dotyčné členské státy Komisi zprávu, v níž uvedou výsledky jejich spolupráce zmíněné v čl. 4 odst. 1. Komise posoudí tuto zprávu a uvědomí o tom výbor uvedený v článku 18.

Článek 21

Zpráva

Komise pravidelně posuzuje uplatňování tohoto nařízení. Komise vypracovává a předkládá zprávu Evropskému parlamentu a Radě, a to poprvé do ...... (12) a poté každé tři roky.

Článek 22

Přezkum

Pokud v případě přezkoumání hlavních směrů TEN-T v souladu s postupy podle čl. 18 odst. 3 rozhodnutí č. 1692/96/ES Komise dospěje k závěru, že je vhodné přizpůsobit toto nařízení těmto hlavním směrům, předloží Evropskému parlamentu a Radě návrh s cílem změnit odpovídajícím způsobem toto nařízení. Obdobně by některá rozhodnutí přijatá podle tohoto nařízení mohla vést k přezkumu hlavních směrů TEN-T.

Článek 23

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V ........║

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

PŘÍLOHA

Hodnotící kritéria návrhů na vytvoření koridoru pro nákladní dopravu

Výběr koridorů pro nákladní dopravu podle článku 3 a modernizace železniční sítě zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy se provádějí podle těchto kritérií:

   a) existence prohlášení o záměru dotyčných členských států, které potvrzuje jejich vůli vytvořit koridor pro nákladní dopravu;
   b) pokud se trasa koridoru pro nákladní dopravu shoduje s úsekem (nebo částí úseku) jednoho nebo několika prioritních projektů TEN-T(13), je tento úsek začleněn do koridoru pro nákladní dopravu, není-li určen pro služby osobní dopravy;
   c) koridor pro nákladní dopravu, jehož vytvoření je navrženo, prochází nejméně třemi členským státy nebo nejméně dvěma členskými státy, pokud vzdálenost mezi železničními uzly spojenými navrženým koridorem pro nákladní dopravu je vyšší než 500 kilometrů;
   d) ekonomická proveditelnost a sociálně-ekonomické přínosy koridoru pro nákladní dopravu;
   e) soudržnost všech koridorů pro nákladní dopravu navržených členskými státy s cílem dosáhnout zavedení evropské železniční sítě zajišťující konkurenceschopnost nákladní dopravy;
   f) slučitelnost se stávajícími evropskými železničními sítěmi, jako jsou koridory ERTMS a koridory vymezené RailNetEurope;
   g) existence náležitého propojení s ostatními druhy dopravy, zejména díky vhodné síti strategických terminálů včetně námořních a vnitrozemských přístavů;
   h) přístup navržený pro provádění ustanovení článků 4 až 16.

(1) Úř. věst. C , , s. .
(2) Úř. věst. C , , s. .
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009.
(4) Úř. věst. L 75, 15.3.2001, s. 29.
(5) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
(6) Úř. věst. L 237, 24.8.1991, s. 25.
(7)* Úř.věst.: jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(8)** Úř. věst.: tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.
(9) Úř. věst. L 228, 9.9.1996, s. 1.
(10) Úř. věst. L 199, 31.7.1985, s. 1.
(11) Úř. věst. L 191, 18.7.2008, s. 1.
(12)* Úř. věst.: Pět let od vstupu tohoto nařízení v platnost.
(13) Uvedených v příloze III rozhodnutí č. 1692/96/ES.


Práva pacientů v oblasti přeshraniční zdravotní péče ***I
PDF 679kWORD 296k
Usnesení
Úplné znění
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (KOM(2008)0414 – C6-0257/2008 – 2008/0142(COD))
P6_TA(2009)0286A6-0233/2009

(Postup spolurozhodování: první čtení)

Evropský parlament,

–   s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2008)0414),

–   s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C6-0257/2008),

–   s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

–   s ohledem na článek 51 a 35 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0233/2009),

1.   schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.   vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.   pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Postoj evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 23. dubna 2009 k směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/.../ES o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči

P6_TC1-COD(2008)0142


EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise ║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

po konzultaci s evropským inspektorem ochrany údajů(3),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Podle čl. 152 odst. 1 Smlouvy musí být při vymezení a provádění všech politik a činností Společenství zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví. Z toho vyplývá, že musí být zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví i v případě, kdy ║ Společenství jedná na základě jiných ustanovení Smlouvy.

(2)  Pokud jsou splněny podmínky pro použití článku 95 Smlouvy jako právního základu, ║ Společenství se opírá o tento právní základ, i v těch případech, kdy je určujícím faktorem při rozhodování ochrana veřejného zdraví; v tomto ohledu ustanovení čl. 95 odst. 3 Smlouvy výslovně požaduje, aby ▌byla zaručena vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a přitom bylo přihlédnuto zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích.

(3)  Evropský parlament přijal dne 9. června 2005 poměrem 554 hlasů ke 12 usnesení o pohybu pacientů a vývoji zdravotní péče v Evropské unii(5), ve kterém žádá o právní jistotu a ujasnění práv a postupů, které se týkají pacientů, zdravotnických pracovníků a členských států.

(4)  Tato směrnice ctí základní práva a respektuje obecné zásady práva uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie(6). ("dále jen listina"). Právo na přístup ke zdravotní péči a právo na obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi jsou práva uznaná článkem 35 listiny Tato směrnice musí být prováděna a uplatňována zejména s náležitým ohledem na právo na soukromý a rodinný život, ochranu osobních údajů, rovnost před zákonem, zákaz diskriminace, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces v souladu s obecnými zásadami práva stanovenými v článcích 7, 8, 20, 21, 47 listiny.

(5)  Zdravotnické systémy Společenství jsou základním prvkem vysoké úrovně sociální ochrany v Evropě a přínosem pro sociální soudržnost a sociální spravedlnost, jakož i pro udržitelný rozvoj. Tvoří rovněž součást širšího rámce služeb obecného zájmu.

(6)  Tato směrnice ctí svobodu každého členského státu rozhodnout, jaký druh zdravotní péče považuje za vhodný, a tato svoboda není směrnicí dotčena. Žádné z ustanovení této směrnice by nemělo být vykládáno tak, aby narušovalo základní rozhodnutí členských států v oblasti etiky.

(7)  Jak opakovaně potvrdil Soudní dvůr, který uznal jejich zvláštní povahu, všechny typy lékařské péče spadají do oblasti působnosti Smlouvy.

(8)  Některými otázkami týkajícími se přeshraniční zdravotní péče, zejména náhradami nákladů na zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě než je stát, jehož je příjemce rezidentem, se již zabýval Soudní dvůr. ▌Je důležité upravit tyto otázky v rámci zvláštního právního nástroje Společenství, aby bylo zaručeno všeobecnější a účinnější uplatňování zásad, které stanovil Soudní dvůr v jednotlivých případech.

(9)  Rada ║ ve svých závěrech ze dne 1.–2. června 2006 o společných hodnotách a zásadách ve zdravotních systémech Evropské unie (dále jen "závěry Rady ze dne 1-2. června 2006)"(7) přijala prohlášení o společných hodnotách a zásadách ║ a uznala, že zvláště hodnotná je iniciativa v oblasti přeshraniční zdravotní péče zajišťující všem evropským občanům jasnou představu o jejich právech a nárocích při pohybu z jednoho členského státu EU do jiného, aby byla zajištěna právní jistota.

(10)  Cílem této směrnice je stanovení obecného rámce pro poskytování bezpečné, vysoce kvalitní a účinné přeshraniční zdravotní péče ve Společenství, pokud se týká mobility pacientů a rovněž vysoké úrovně ochrany zdraví, přičemž je plně uznávána odpovědnost členských států za určení dávek sociálního zabezpečení v souvislosti se zdravím a za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní a lékařské péče a rovněž dávek sociálního zabezpečení zejména v případě nemoci.

(11)  Tato směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči se použije na všechny typy zdravotní péče. Jak potvrdil Soudní dvůr, ani ║zvláštní povaha zdravotní péče, ani způsob její organizace nebo financování nemohou být důvodem pro její vyloučení z rozsahu působnosti základní zásady volného pohybu. Pokud jde o dlouhodobou zdravotní péči, tato směrnice se nevztahuje na pomoc a podporu pro rodiny a jednotlivce, kteří dlouhodobě potřebují ošetřování, podporu nebo péči vyžadující specifické odborné postupy či pomoc poskytovanou v rámci systému sociálního zabezpečení, včetně především o takové služby dlouhodobé péče, které jsou považovány za nezbytné k tomu, aby osobě vyžadující péči umožňovaly co nejplnohodnotnější a nejsamostatnější život. Tato směrnice se nevztahuje například na pečovatelské domy ani na asistenční služby, které starším lidem nebo dětem poskytují sociální pracovníci nebo dobrovolní ošetřovatelé nebo jiní pracovníci, než jsou zdravotničtí pracovníci.

(12)  Tato směrnice se nevztahuje na transplantace orgánů. Vzhledem k jejich specifické povaze budou regulovány samostatnou směrnicí.

(13)  Pro účely této směrnice pojem "přeshraniční zdravotní péče" zahrnuje pouze využívání zdravotní péče v jiném členském státě než v členském státě, kde je pacient zdravotně pojištěn. To se označuje jako "mobilita pacientů".

(14)  Jak uznaly členské státy v závěrech Rady ze dne 1.-2. června 2006, existuje soubor zásad činnosti sdílených zdravotnickými systémy po celém Společenství. Mezi tyto zásady činnosti patří kvalita, bezpečnost, péče založená na důkazech a etice, zapojení pacientů, náprava, základní právo na soukromí při zpracování osobních údajů a důvěrnost. Pacienti, zdravotničtí pracovníci a orgány odpovědné za zdravotnické systémy musí být schopni spoléhat se na to, že tyto společně sdílené zásady jsou respektovány a že je zaručeno jejich provádění v celém Společenství. Proto je vhodné požadovat, aby za zaručení dodržování uvedených zásad činnosti byly zodpovědné orgány členského státu, na jehož území je zdravotní péče poskytována. To je nezbytné pro docílení důvěry pacientů v přeshraniční zdravotní péči, která je nutná k zajištění mobility pacientů ▌i vysoké úrovně ochrany zdraví. I přes tyto obecné hodnoty se připouští, že členské státy přijmou z etických důvodů odlišná rozhodnutí týkající se dostupnosti některých druhů léčby a konkrétních podmínek přístupu. Touto směrnicí není dotčena etická rozmanitost.

(15)  Vzhledem k tomu, že není možné předem vědět, zda daný poskytovatel zdravotní péče bude zdravotní péči poskytovat pacientovi přicházejícímu z jiného členského státu nebo pacientovi z jeho domovského členského státu, je nezbytné, aby požadavky na zajištění toho, že zdravotní péče bude poskytována v souladu se společnými zásadami a jasnými normami kvality a bezpečnosti, byly použitelné pro všechny typy zdravotní péče, aby byla zajištěna svoboda poskytování a využívání přeshraniční zdravotní péče, což je cílem této směrnice. Orgány členských států musí ctít sdílené základní hodnoty všeobecnosti, přístupu ke kvalitní péči, spravedlnosti a solidarity, které orgány Společenství i všechny členské státy obecně uznávají jako soubor hodnot, který sdílejí zdravotnické systémy po celé Evropě. Členské státy musí také zajistit, aby byly tyto hodnoty ctěny i v případě pacientů a občanů z jiných členských států a aby bylo se všemi pacienty zacházeno spravedlivě podle toho, jakou zdravotní péči potřebují, a ne podle toho, ke kterému členskému státu se vztahuje jejich sociální zabezpečení. Přitom musí členské státy respektovat zásadu volného pohybu osob v rámci vnitřního trhu, zákaz diskriminace mimo jiné na základě státní příslušnosti ▌a zásadu nutnosti a přiměřenosti veškerých omezení volného pohybu. Z žádného ustanovení této směrnice však nevyplývá pro poskytovatele zdravotní péče povinnost přijmout pacienta z jiného členského státu k plánované léčbě nebo přijímat přednostně pacienty z jiných členských států na úkor jiných pacientů, kteří potřebují podobnou zdravotní péči a kteří by tím byli poškozeni, například v důsledku prodloužení čekací lhůty na léčbu. Aby se pacientům při snaze o získání zdravotní péče v jiném členském státě umožnilo učinění informovaného rozhodnutí, členské státy by měly zajistit, aby pacienti na požádání obdrželi příslušné informace o normách v oblastech zdravotnictví a kvality prosazovaných v členském státě, v němž je léčba poskytována, a rovněž o vlastnostech zdravotní péče poskytované konkrétním poskytovatelem. Tyto informace by měly být také k dispozici ve formátech přístupných osobám se zdravotním postižením.

(16)  Pacienti z jiných členských států by navíc měli mít nárok na stejné zacházení jako příslušníci členského státu, v němž je léčba poskytována, a podle obecných zásad rovnosti a nediskriminace, které jsou uznány v článku 21 listiny, by neměli být žádným způsobem diskriminováni na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických znaků, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického či jiného názoru, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Členské státy mohou činit rozdíly v léčbě poskytované různým skupinám pacientů pouze tehdy, pokud mohou doložit, že je to z lékařského hlediska oprávněné, například v případě zvláštních zákroků pro ženy nebo pro určité věkové skupiny (např. očkování zdarma pro děti nebo starší osoby). Jelikož tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména listinou, musí být prováděna a uplatňována s náležitým ohledem na právo na rovnost před zákonem a zásadu nediskriminace v souladu s obecnými zásadami práva stanovenými v článcích 20 a 21 listiny. Touto směrnicí není dotčena směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(8), směrnice 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování(9), směrnice 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(10) a směrnice Rady 2009/.../ES ze dne ...o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci(11)║), kterými se provádí článek 13 Smlouvy o ES. Směrnice v tomto ohledu stanoví, že pacienti z jiných členských států mají mít nárok na stejné zacházení jako příslušníci členského státu, v němž je léčba poskytována, včetně nároku na ochranu před diskriminací stanovenou v právu Společenství a rovněž v právních předpisech členského státu, v němž je léčba poskytována.

(17)  Členské státy by měly zajistit, aby při uplatňování této směrnice nebyli pacienti pobízeni k tomu, aby proti své vůli vyhledávali péči mimo členský stát, v němž jsou pojištěni.

(18)  Je třeba rovněž přijmout opatření, která zaručí ženám rovný přístup k veřejnému zdravotnictví a ke specifické péči pro ženy, zejména ke zdravotní péči v oboru gynekologie a porodnictví.

(19)  V každém případě by žádná opatření, které členský stát zavede za účelem zajištění toho, aby zdravotní péče byla poskytována v souladu s jasnými normami kvality a bezpečnosti, neměla tvořit novou překážku volnému pohybu zdravotnických pracovníků, který je zaručen Smlouvou a konkrétně právně upraven směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(12).

(20)  Mělo by být vyvíjeno systematické a nepřetržité úsilí, jež zajistí zlepšování kvality a bezpečnostních norem v souladu se závěry Rady ze dne 1-2. června 2006 a zohlední poznatky mezinárodní lékařské vědy a zásady obecně uznávaných ověřených lékařských postupů i nové zdravotnické technologie.

(21)  Výzkumy naznačují, že asi v 10 % případů je újma způsobena v důsledku zdravotní péče. Je proto nutné zajistit, aby členské státy, v nichž je léčba poskytována, měly vhodné systémy (včetně poskytování následné péče) pro postup v případech, kdy byla podle definice platné v členském státě, v němž byla léčba poskytována, způsobena údajná újma v důsledku zdravotní péče, aby se zabránilo nedostatku důvěry v uvedené mechanismy, který by tvořil překážku využívání přeshraniční zdravotní péče. Krytím škody a náhradou ze systémů členského státu, v němž byla léčba poskytnuta, by neměla být dotčena možnost pro členské státy rozšířit krytí ze svých vnitrostátních systémů na pacienty z jednoho členského státu kteří vyhledávají zdravotní péči v jiném členském státě, pokud je to pro pacienty vhodnější, zejména v případě pacientů, pro něž je využití zdravotní péče v jiném členském státě nezbytné.

(22)  Členské státy by měly zajistit, aby pro zdravotní péči poskytovanou na jejich území fungovaly mechanismy ochrany pacientů a náhrady za újmu a aby tyto mechanismy byly přiměřené povaze a rozsahu rizika. Povahu nebo podobu tohoto mechanismu však určí členský stát.

(23)  Právo na ochranu osobních údajů je základním právem uznaným článkem 8 listiny. Zajištění kontinuity přeshraniční zdravotní péče závisí na předávání osobních údajů týkajících se zdravotního stavu pacienta. Měl by být umožněn volný pohyb těchto osobních údajů z jednoho členského státu do druhého, ale zároveň by měla být zaručena ochrana základních práv jednotlivců. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(13) stanoví právo fyzických osob na přístup ke svým osobním údajům týkajícím se zdraví, například k lékařské dokumentaci pacienta, která obsahuje např. diagnózu, výsledky vyšetření, posudky ošetřujících lékařů a údaje o veškerých provedených ošetřeních nebo zákrocích. Tato ustanovení se vztahují i na přeshraniční zdravotní péči, kterou upravuje tato směrnice. Pacient by měl mít možnost zastavit v kterékoli fázi proces předávání jeho osobních údajů a obdržet potvrzení, že tyto údaje byly vymazány.

(24)  Právo na náhradu nákladů na zdravotní péči, která byla poskytnuta v jiném členském státě, ze zákonného systému sociálního zabezpečení pacientů jako pojištěných osob bylo uznáno několika rozsudky Soudního dvora. Soudní dvůr se usnesl na tom, že ustanovení Smlouvy ▌zahrnují svobodu příjemců zdravotní péče, včetně osob, které potřebují léčení, odebrat se do jiného členského státu, aby tam léčení podstoupili. ▌Právní předpisy Společenství nezasahují do pravomoci členských států organizovat své zdravotnické systémy a systémy sociálního zabezpečení. ▌

(25)  V souladu se zásadami stanovenými Soudním dvorem a aniž by došlo k ohrožení finanční rovnováhy zdravotnických systémů a systémů sociálního zabezpečení členských států, by měla být pacientům i zdravotnickým pracovníkům, poskytovatelům zdravotní péče a orgánům sociálního zabezpečení poskytnuta větší právní jistota ve věci náhrady nákladů na zdravotní péči.

(26)  Tato směrnice se nevztahuje na převzetí nákladů na zdravotní péči, které musí být ze zdravotních důvodů vynaloženy během dočasného pobytu pojištěné osoby v jiném členském státě. Tato směrnice rovněž nezasahuje do práv pacientů na získání povolení pro léčbu v jiném členském státě, pokud jsou splněny podmínky stanovené v nařízeních o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, zejména článek 22 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o použití systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství(14) a článek 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(15).

(27)  ▌Pacientům by mělo být zaručeno převzetí nákladů na zdravotní péči a zakoupení zboží souvisejícího se zdravotní péči poskytnuté v členském státě jiném než, v němž jsou pojištěni přinejmenším v té výši, která by byla uhrazena ▌za zdravotní péči, která je odpovídající nebo stejně účinná, jako kdyby byla zdravotní péče poskytnuta nebo zboží bylo zakoupeno v členském státě, v němž je pacient pojištěn. Přitom se plně uznává odpovědnost členských států za určení rozsahu zdravotního pojištění dostupného jejich občanům a zabraňuje se tím významnému vlivu na financování vnitrostátních systémů zdravotní péče. Členské státy přesto mohou v rámci svých vnitrostátních právních předpisů umožnit náhradu nákladů na léčbu podle sazeb platných v členském státě, v němž byla léčba provedena, pokud je to pro pacienta výhodnější. To může nastat zejména v případě léčby, která je poskytována v rámci evropských referenčních sítí uvedených v článku 17 této směrnice.

(28)  Z hlediska pacienta tyto dva systémy souvisejí; buď se použije tato směrnice, nebo nařízení (EHS) č. 1408/71. V každém případě jakékoli pojištěné osobě, která požádá o povolení pro využití léčby odpovídající jejímu zdravotnímu stavu v jiném členském státě, by mělo být toto povolení uděleno na základě podmínek stanovených v nařízeních (EHS)č. 1408/71 a (ES) č. 883/2004, pokud tato léčba nemůže být poskytnuta ve lhůtě, která je z lékařského hlediska ospravedlnitelná s přihlédnutím k současnému zdravotnímu stavu této osoby a předpokládanému průběhu nemoci. Pacientovi by neměla být odpírána práva, z nichž pro něj vyplývá větší prospěch, ║zaručena uvedenými nařízeními║, pokud jsou splněny patřičné podmínky.

(29)  Pacient si může zvolit, kterému mechanismu dá přednost, ale pokud z uplatnění nařízení (EHS) č. 1408/71 pro pacienta vyplývá větší prospěch, pacientovi by v žádném případě neměla být odpírána práva, která uvedené nařízení zaručuje.

(30)  Pacient by v žádném případě neměl mít ze zdravotní péče poskytnuté v jiném členském státě nebo ze zdravotnického zboží koupeného v jiném členském státě finanční zisk. Z tohoto důvodu by převzetí nákladů mělo být omezeno pouze na skutečně vzniklé náklady. Členské státy se mohou rozhodnout uhradit další související náklady, jako je terapeutická péče, za předpokladu, že celkové náklady nepřekročí částku splatnou v členském státě, v němž je pacient pojištěn.

(31)  Cílem této směrnice rovněž není zřídit nárok na náhradu nákladů na léčbu nebo na nákup zboží v jiném členském státě, pokud tato léčba nebo toto zboží nepatří mezi dávky stanovené právními předpisy členského státu, v němž je pacient pojištěn. Tato směrnice také nebrání členským státům v tom, aby rozšířily své systémy věcných dávek na zdravotní péči a zboží poskytované v jiném členském státě na základě ustanovení této směrnice. V této směrnici se uznává, že nárok na léčbu není vždy členskými státy určen na celostátní úrovni a že členské státy mohou organizovat vlastní zdravotnické systémy a systémy sociálního zabezpečení tak, aby jejich prostřednictvím učinily opatření pro určení nároku na léčbu na regionální a místní úrovni.

(32)  Je-li k dispozici několik metod pro léčení určité nemoci či zranění, měl by mít pacient právo, aby mu byly uhrazeny všechny léčebné metody, které byly v dostatečné míře vyzkoušeny a testovány mezinárodní lékařskou vědou, a to i v případě, že nejsou dostupné v členském státě, v němž je pacient pojištěn.

(33)  Tato směrnice nestanoví ani převod nároků na sociální zabezpečení mezi členskými státy ani jiné typy koordinace systémů sociálního zabezpečení. Jediným cílem ustanovení o předchozím povolení a náhradě nákladů na zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě je umožnit volný pohyb zdravotní péče jak pro pacienty, tak pro poskytovatele zdravotnických služeb a odstranit neoprávněné překážky uvedené základní svobody v rámci členského státu, v němž je pacient pojištěn. Směrnice tedy plně uznává rozdíly mezi vnitrostátními zdravotnickými systémy a odpovědnost členských států za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče.

(34)  Tato směrnice rovněž stanoví právo pacienta obdržet, jakýkoli léčivý přípravek nebo zdravotnický prostředek registrovaný pro prodej v členském státě, v němž je léčba poskytována, i v případě, že léčivý přípravek nebo zdravotnický prostředek není schválen pro prodej v členském státě, v němž je pacient pojištěn, pokud je nezbytnou součástí právě této účinné léčby pacienta v jiném členském státě.

(35)  Členské státy mohou zachovat obecné podmínky, kritéria způsobilosti a právní a administrativní náležitosti týkající se využívání zdravotní péče a náhrady nákladů na zdravotní péči, například požadavek konzultovat praktického lékaře před konzultací odborného lékaře nebo před využitím nemocniční péče, které se budou vztahovat i na pacienty, kteří vyhledávají zdravotní péči v jiném členském státě, pokud tyto podmínky jsou nezbytné, přiměřené cíli a nejsou libovolné a diskriminační. Proto je vhodné požadovat, aby tyto obecné podmínky a náležitosti byly používány objektivně, transparentně a bez diskriminace, aby byly známy předem, aby se zakládaly v první řadě na zdravotních hlediscích, aby nepředstavovaly pro pacienty, kteří vyhledávají zdravotní péči v jiném členském státě, ve srovnání s pacienty léčenými v členském státě, v němž jsou pojištěni, žádnou zátěž navíc a aby rozhodnutí byla činěna co nejrychleji. Tím nejsou dotčeny pravomoci členských států stanovit kritéria nebo podmínky předchozího povolení v případě pacientů, kteří vyhledávají zdravotní péči v členském státě, v němž jsou pojištěni.

(36)  Veškerá zdravotní péče, která není na základě ustanovení této směrnice považována za nemocniční péči, by měla být považována za mimonemocniční péči. S ohledem na judikaturu Soudního dvora o volném pohybu služeb není vhodné stanovit požadavek předchozího povolení pro náhradu nákladů na mimonemocniční péči poskytnutou v jiném členském státě, které má uhradit zákonný systém sociálního zabezpečení členského státu, v němž je pacient pojištěn. Pokud náhrada nákladů na tuto péči nepřekročí limit krytí zaručený systémem zdravotního pojištění členského státu, v němž je pacient pojištěn, neexistence požadavku předchozího povolení nenaruší finanční rovnováhu systémů sociálního zabezpečení.

(37)  Neexistuje žádná definice toho, co tvoří nemocniční péči, platná ve všech různých zdravotnických systémech Společenství, a různé výklady by proto mohly představovat překážku svobodě pacientů využívat zdravotní péči. Za účelem odstranění uvedené překážky je nezbytné stanovit definici Společenství pro nemocniční péči. Nemocniční péčí se obecně rozumí péče vyžadující ubytování pacienta přes noc. Možná by však bylo také vhodné zahrnout do režimu nemocniční péče i některé jiné druhy zdravotní péče, pokud uvedená zdravotní péče vyžaduje využití vysoce specializované a nákladné lékařské infrastruktury nebo zdravotnického vybavení (např. technologicky vyspělých scannerů pro diagnostiku), nebo zahrnuje léčbu, která představuje obzvlášť vysoké riziko pro pacienta nebo populaci (např. léčba závažných infekčních chorob). ▌

(38)  Známé skutečnosti ukazují, že použití zásad volného pohybu na využívání zdravotní péče v jiném členském státě v rámci krytí zaručeného zákonným systémem zdravotního pojištění členského státu, v němž je pacient pojištěn, nenaruší zdravotnické systémy členských států ani finanční udržitelnost jejich systémů sociálního zabezpečení. Soudní dvůr však uznal, že nelze vyloučit, že možné riziko vážného narušení finanční rovnováhy systémů sociálního zabezpečení nebo cíl zachovat vyvážené lékařské a nemocniční služby přístupné pro všechny mohou představovat naléhavé důvody převažujícího obecného zájmu ospravedlňující potřebu překážky zásadě volného pohybu služeb. Soudní dvůr také rozhodl, že počet nemocnic, jejich zeměpisné rozložení, způsob jejich organizace, vybavení a dokonce povaha zdravotnických služeb, které jsou schopny poskytovat, to vše jsou otázky, pro které musí být možné plánování. Tato směrnice by měla stanovit systém předchozího povolení pro převzetí nákladů na zdravotní péči využitou v jiném členském státě, pokud jsou splněny tyto podmínky: pokud by byla léčba poskytnuta na jeho území, byla by uhrazena v rámci jeho systému sociálního zabezpečení, a odliv pacientů v důsledku provádění této směrnice vážně narušuje nebo by mohl narušit finanční rovnováhu systému sociálního zabezpečení nebo tento odliv pacientů vážně narušuje nebo by mohl narušit plánování a racionalizaci v nemocničním odvětví prováděné za účelem zamezení nadbytečné kapacitě nemocnic, nerovnováze v poskytování nemocniční péče a logistickým a finančním ztrátám, zachování vyvážených lékařských a nemocničních služeb přístupných pro všechny nebo zajištění kapacity pro léčbu nebo způsobilosti lékařských odborníků na území daného členského státu. Jelikož přesné posouzení dopadu očekávaného odlivu pacientů vyžaduje komplexní odhady a výpočty, směrnice umožňuje zavést systém předchozího povolení, pokud existují dostatečné důvody k předpokladu, že systém sociálního zabezpečení by mohl být narušen. To by se mělo vztahovat i na případy již existujících systémů předchozího povolení, které jsou v souladu s podmínkami stanovenými v článku 8.

(39)  Pokud se členský stát rozhodl zavést systém předchozího povolení pro převzetí nákladů na nemocniční nebo specializovanou zdravotní péči poskytnutou v jiných členských státech podle ustanovení této směrnice, náklady na tuto péči poskytnutou v jiném členském státě by měly být v každém případě rovněž hrazeny členským státem, v němž je pacient pojištěn, do takové výše, která by byla uhrazena v případě, že by byla stejná léčba nebo léčba, jež je pro pacienta stejně účinná, poskytnuta v členském státě, v němž je pacient pojištěn, nesmí však překročit skutečné náklady na využitou zdravotní péči. Pokud jsou však splněny podmínky stanovené v čl. 22 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1408/71, mělo by být povolení uděleno a měly by být poskytnuty dávky v souladu s uvedeným nařízením. To se použije zejména v případech, kdy je povolení uděleno na základě administrativního nebo soudního přezkumu žádosti a kdy dotčená osoba podstoupila léčbu v jiném členském státě. V uvedeném případě se neměly použít články 6, 7, 8 a 9 této směrnice. To je v souladu s judikaturou Soudního dvora, který upřesnil, že pacienti, kterým bylo odepřeno povolení, přičemž toto odepření povolení bylo poté uznáno jako bezdůvodné, mají nárok na získání náhrady nákladů na léčbu, kterou podstoupili v jiném členském státě, v plné výši podle právních ustanovení členského státu, v němž byla léčba poskytnuta.

(40)  Předchozí povolení lze odmítnout pouze nestranným a průhledným postupem. Vnitrostátní pravidla pro podání žádosti o udělení povolení a případné důvody jejího zamítnutí by měly být sděleny předem. Žádost by měla být odmítnuta pouze tam, kde je to nezbytné a přiměřené s ohledem na cíle zavedení systému předchozího povolení.

(41)  Pacienti ve stavu ohrožení života, kteří jsou vedeni v pořadníku lékařské péče ve členském státě, v němž jsou pojištěni a naléhavě potřebují péči, nemusí žádat o předchozí povolení, neboť tento postup by mohl pacientům bránit ve včasné léčbě v jiném členském státě.

(42)  Postupy týkající se přeshraniční zdravotní péče stanovené členskými státy by měly pacientům zaručit objektivitu, nediskriminaci a průhlednost takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že vnitrostátní orgány budou rozhodovat včas a s náležitou svědomitostí a s ohledem jak na uvedené všeobecné zásady, tak na konkrétní okolnosti daného případu. To se týká i skutečné náhrady nákladů na zdravotní péči, které byly vynaloženy v jiném členském státě po návratu pacienta. Je vhodné, aby pacienti běžně obdrželi rozhodnutí o přeshraniční zdravotní péči do patnácti kalendářních dnů. Uvedená lhůta by však měla být kratší v případě, kdy je to odůvodněno naléhavostí příslušné léčby. Postupy uznávání a pravidla o poskytování služeb, která stanoví směrnice 2005/36/ES, by v žádném případě neměly být těmito obecnými pravidly dotčeny.

(43)  Příslušné informace o všech zásadních aspektech přeshraniční zdravotní péče jsou nezbytné k tomu, aby pacienti mohli uplatňovat svá práva v přeshraniční zdravotní péči v praxi. V případě přeshraniční zdravotní péče je nejúčinnějším mechanismem pro poskytování těchto informací zřízení centrálních kontaktních míst v každém členském státě, na něž se pacienti mohou obrátit a kde jim budou poskytnuty informace o přeshraniční zdravotní péči i vzhledem k podmínkám zdravotnického systému v uvedeném členském státě. Jelikož otázky týkající se aspektů přeshraniční zdravotní péče budou vyžadovat i spolupráci orgánů v různých členských státech, měla by tato centrální kontaktní místa rovněž tvořit síť, jejímž prostřednictvím by tyto otázky mohly být co nejúčinněji vyřešeny. Tato kontaktní místa by měla vzájemně spolupracovat a umožnit pacientům rozhodovat se v otázkách přeshraniční zdravotní péče na základě náležitých informací. Měla by rovněž poskytovat informace o dostupných možnostech v případě problémů s přeshraniční zdravotní péčí, zejména o mimosoudním urovnávání přeshraničních sporů. Při zavádění opatření pro poskytování informací o přeshraniční zdravotní péči by měly členské státy zvážit potřebu poskytovat tyto údaje v přístupné formě a zohlednit možné zdroje dodatečné pomoci pro znevýhodněné pacienty, zdravotně postižené občany a občany s komplexními potřebami.

(44)  Pokud pacient využívá zdravotní péče v členském státě, jiném nežněmž je pojištěn, je pro něj zásadní vědět předem, která pravidla se na něj vztahují. Stejná úroveň přehlednosti platí v případě, ▌kdy je zdravotní péče poskytována přeshraničním způsobem, jako např. telemedicína. V uvedených případech platí pravidla pro zdravotní péči stanovená právními předpisy členského státu, v němž je léčba poskytována, v souladu s obecnými zásadami stanovenými v článku 5 této směrnice, jelikož na základě čl. 152 odst. 5 Smlouvy mají odpovědnost za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče členské státy. To pacientovi pomůže informovaně se rozhodnout a zabrání případům nepochopení a nedorozumění. Rovněž tak bude zajištěna velká míra důvěry mezi pacientem a poskytovatelem zdravotní péče.

(45)  Členské státy by měly rozhodnout o podobě uvedených vnitrostátních kontaktních míst i o jejich počtu. Vnitrostátní kontaktní místa mohou být začleněna do rámce stávajících informačních center nebo stavět na jejich činnostech, pokud je jasně uvedeno, že se jedná zároveň o vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční zdravotní péči. Vnitrostátní kontaktní místa by měla být vhodně vybavena na to, aby mohla poskytovat informace o hlavních aspektech přeshraniční zdravotní péče a aby mohla pacientům v případě potřeby poskytnout praktickou pomoc. Členské státy by měly zajistit, že se na těchto činnostech budou podílet orgány zastupující zdravotnické pracovníky. Existence vnitrostátních kontaktních míst by neměla členským státům bránit ve zřízení jiných souvisejících kontaktních míst na regionální nebo místní úrovni s ohledem na konkrétní organizaci jejich systémů zdravotní péče. Vnitrostátní kontaktní místa by měla být schopna poskytovat pacientům příslušné informace o přeshraniční péči a pomáhat jim. To by nemělo zahrnovat právní poradenství.

(46)  Zajištění bezpečné, vysoce kvalitní a účinné přeshraniční péče vyžaduje spolupráci mezi poskytovateli, odběrateli a regulačními orgány různých členských států na celostátní, regionální nebo místní úrovni ▌. Jedná se zejména o spolupráci v příhraničních oblastech, kde může přeshraniční poskytování zdravotní péče představovat nejúčinnější způsob organizace zdravotní péče pro místní obyvatelstvo, ale kde dosažení udržitelného přeshraničního poskytování služeb vyžaduje spolupráci zdravotnických systémů jednotlivých členských států. Tato spolupráce může zahrnovat společné plánování, vzájemné uznávání nebo přizpůsobení postupů nebo norem, interoperabilitu příslušných vnitrostátních systémů informačních a komunikačních technologií, praktické mechanismy pro zajištění kontinuity péče nebo praktické usnadnění přeshraničního poskytování zdravotní péče zajišťovaného dočasně nebo příležitostně zdravotnickými pracovníky. ▌

(47)  Komise by měla podněcovat spolupráci mezi členskými státy v oblastech uvedených v kapitole IV této směrnice a v souladu s čl. 152 odst. 2 Smlouvy může v úzkém spojení s členskými státy vyvinout jakékoli užitečné podněty pro zjednodušení a podporu takové koordinace. Zvláštní pozornost by měla být věnována možnému využití evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS).

(48)  Pokud jsou v  členském státě, v němž je pacient pojištěn léčivé přípravky║ povoleny na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků(16), včetně budoucích směrnic týkajících se padělaných léčivých přípravků a farmakovigilance, a byly předepsány v jiném státě pro individuálně jmenovaného pacienta, mělo by být v zásadě umožněno, aby byly tyto předpisy z lékařského hlediska nebo v lékárnách uznány a použity v  členském státě, v němž je pacient pojištěn. Odstraněním regulativních a administrativních překážek, které brání tomuto uznávání, není dotčena potřeba příslušného souhlasu pacientova ošetřujícího lékaře nebo farmaceuta v každém jednotlivém případě, pokud je odůvodněna ochranou lidského zdraví a je nezbytná a přiměřená pro uvedený cíl. Tímto uznáním by nemělo být dotčeno ani rozhodnutí členského státu, v němž je pacient pojištěn, o zařazení tohoto léčivého přípravku do dávek, na něž se vztahuje systém sociálního zabezpečení pacienta, ani platnost vnitrostátních cenových a doplatkových předpisů. Provádění zásady uznávání bude zjednodušeno přijetím opatření nutných k ochraně bezpečnosti pacienta a k zamezení zneužívání nebo záměně léčivých přípravků.

(49)  Evropské referenční sítě by měly poskytovat zdravotní péči všem pacientům, jejichž stav vyžaduje zvláštní soustředění zdrojů nebo odborných znalostí, aby byla zajištěna cenově dostupná, vysoce kvalitní a úsporná zdravotní péče, a mohly by být rovněž koordinačním orgánem pro lékařskou přípravu a výzkum, šíření informací a hodnocení. Měl by být zřízen mechanismus pro identifikaci a rozvoj evropských referenčních sítí, aby byl na evropské úrovni zajištěn rovný přístup ke sdílení odborných znalostí na vysoké úrovni v dané lékařské oblasti jak pro všechny pacienty, tak pro zdravotnické pracovníky.

(50)  Technologický rozvoj v oblasti přeshraničního poskytování zdravotní péče prostřednictvím použití informačních a komunikačních technologií může působit nejasnosti v oblasti výkonu dozorčích povinností členských států, a tím může bránit volnému pohybu zdravotní péče a při tomto způsobu poskytování představovat možné další riziko pro ochranu zdraví. Při přeshraničním poskytování zdravotní péče se ve Společenství používají velice rozdílné a neslučitelné formáty a normy pro informační a komunikační technologie, které představují jednak překážky tomuto způsobu přeshraničního poskytování zdravotnických služeb a také možné riziko pro ochranu zdraví. Proto je nezbytné v těchto oblastech zajistit harmonizaci na úrovni Společenství a za tím účelem zmocnit Komisi k přijetí prováděcích opatření, která by umožnila rychlé určení oblastí odpovědnosti a norem v uvedené oblasti a jejich aktualizaci, aby odrážely neustálý pokrok v oboru příslušných technologií a technik.

(51)  Interoperabilita elektronické zdravotní péče by měla probíhat za dodržení vnitrostátních předpisů na ochranu pacientů, a to včetně vnitrostátních právních předpisů o internetových lékárnách, zejména vnitrostátních zákazů zásilkového prodeje léků, které jsou pouze na lékařský předpis, v souladu s judikaturou Soudního dvora a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku(17).

(52)  Jsou požadovány pravidelné statistické údaje i doplňující údaje týkající se přeshraniční zdravotní péče za účelem účinného sledování, plánování a řízení zdravotní péče obecně a přeshraniční zdravotní péče konkrétně a aby bylo možno v průběhu příslušného plánování a řízení přihlédnout k přeshraniční zdravotní péči, jejich produkce by měla být zahrnuta, jak jen to bude možné, do rámce stávajících systémů pro sběr údajů, včetně příslušných systémů na úrovni Společenství, například statistického systému Společenství a zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 ze dne 16. prosince 2008 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci(18)║, zdravotnického informačního systému zřízeného v rámci programu v oblasti veřejného zdraví stanoveného rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 1786/2002/ES ze dne 23. září 2002, kterým se přijímá akční program Společenství v oblasti veřejného zdraví (2003–2008)(19), a dalších monitorovacích činností, například těch, které provádí Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 851/2004 ze dne 21. dubna 2004 o zřízení Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí(20).

(53)  Neustálý pokrok lékařské vědy a zdravotnických technologií představuje pro zdravotnické systémy členských států nové možnosti i výzvy. V souvislosti s hodnocením zdravotnických technologií a s možným omezením přístupu k novým technologiím v důsledku některých rozhodnutí správních orgánů, vzniká několik otázek, které jsou pro společnost zásadní a které vyžadují jak zapojení široké škály dotčených subjektů, tak i zavedení udržitelného modelu správy. Jakákoliv forma spolupráce musí tedy zahrnovat nejen příslušné orgány všech členských států, ale i dotčené subjekty včetně zdravotnických pracovníků, zástupců pacientů a zástupců průmyslu. Tato spolupráce musí být navíc založena na udržitelných zásadách řádné správy věcí veřejných, jako jsou průhlednost, otevřenost, objektivita a nestrannost postupů.

(54)  Opatření nutná pro provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi(21).

(55)  Zejména by Komise měla být zmocněna k přijetí, a to ve spolupráci s příslušnými experty a dotčenými subjekty, seznamu konkrétních kritérií a podmínek, které musí splňovat evropské referenční sítě, a postupu pro zřízení evropských referenčních sítí. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveného článkem 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(56)  Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení obecného rámce pro poskytování bezpečné, vysoce kvalitních a účinné přeshraniční zdravotní péče v Evropské unii, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovní Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(57)  Členský stát, v němž je pacient pojištěn, a členský stát, v němž je poskytnuta léčba, by měly předem v rámci dvoustranné spolupráce a konzultace s pacientem zajistit, aby v obou těchto členských státech byla po schválené léčbě k dispozici vhodná následná péče a pomoc, a aby pacientovi byly zpřístupněny srozumitelné informace o možnostech a nákladech následné péče. Proto by členské státy měly přijmout opatření, která zajistí, že nezbytné údaje o lékařské a sociální péči budou přenášeny s řádným ohledem na ochranu soukromí pacientů, a že zdravotničtí a sociální pracovníci v obou zemích spolu budou schopni provádět vzájemné konzultace, aby se tak pacientům zajistila nejkvalitnější léčba a následná péče (včetně sociální podpory).

(58)  Tím, že tato směrnice posílí svobodu pohybu pacientů v rámci Evropské unie, zřejmě povede k hospodářské soutěži mezi poskytovateli zdravotní péče. Je pravděpodobné, že tato hospodářská soutěž přispěje ke zvýšení kvality zdravotní péče pro všechny a ke vzniku center výjimečné kvality,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Cíl

Touto směrnicí se stanoví pravidla přístupu k bezpečné a vysoce kvalitní zdravotní péči v jiném členském státě a mechanismy spolupráce v oblasti zdravotní péče mezi členskými státy, přičemž jsou v plném rozsahu zachovány vnitrostátní pravomoci v oblasti organizace a poskytování zdravotní péče.

Při použití této směrnice členské státy zohlední zásady kvalitní péče a spravedlivého přístupu.

Článek 2

Oblast působnosti

Tato směrnice se použije na poskytování přeshraniční zdravotní péče bez ohledu na to, jak je organizována, poskytována a financována, nebo zda je veřejná či soukromá. Touto směrnicí nebude dotčen stávající právní rámec pro koordinaci systému sociálního zabezpečení, jenž stanoví nařízení (EHS) č. 1408/71 a následné související nařízení (ES) č.883/2004.

Tato směrnice se nevztahuje na zdravotnické služby, které jsou zaměřeny především na dlouhodobou péči, včetně služeb, jež jsou poskytovány dlouhodobě za účelem pomoci lidem, kteří vyžadují pomoc při provádění běžných, každodenních úkonů.

Toto směrnice se nevztahuje na transplantaci orgánů.

Článek 3

Vztah k ostatním právním předpisům Společenství

1.  Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčeny tyto předpisy:

   a) směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací;
   b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)(22);
   c) směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a směrnice Evropského parlamentu Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích)(23);
   d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 ze dne 31. března 2004, kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky(24) a směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků;
   e) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/20/ES ze dne 4. dubna 2001 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se uplatňování správné klinické praxe při provádění klinických hodnocení humánních léčivých přípravků(25);
   f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(26);
   g) směrnice ║ 2000/43/ES║, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ;
   h) směrnice 2004/113/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování;
   i) směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání;
   j) směrnice Rady 2009/.../ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich náboženské vyznání či víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci;
   k) nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, zejména článek 22 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ║ o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nařízení (ES) č. 883/2004 ║ o koordinaci systémů sociálního zabezpečení;
   l) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS)(27).
   m) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/98/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví standardy jakosti a bezpečnosti pro odběr, vyšetření, zpracování, skladování a distribuci lidské krve a krevních složek(28);
   n) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk(29);
   o) směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, pokud se týká provádění pravomocí svěřených Komisi(30).

2.  Tato směrnice se nevztahuje na převzetí nákladů na zdravotní péči, které musí být ze zdravotních důvodů vynaloženy během dočasného pobytu pojištěné osoby v jiném členském státě. Tato směrnice rovněž nezasahuje do práv pacientů na získání povolení pro léčbu v jiném členském státě, pokud jsou splněny podmínky stanovené v nařízeních o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, zejména v článku 22 nařízení (EHS) č. 1408/71 a v článku 20 nařízení (ES) č. 883/2004.

3.  Členské státy použijí ustanovení této směrnice v souladu s ustanoveními Smlouvy║.

Článek 4

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

   a) "zdravotní péčí" ║ zdravotnické služby nebo zboží, jako jsou farmaceutické a léčivé prostředky poskytované nebo předepsané zdravotnickými pracovníky pacientům s cílem posoudit, zachovat nebo zlepšit jejich zdravotní stav nebo zabránit jejich onemocnění, bez ohledu na to, jakým způsobem jsou na vnitrostátní úrovni organizovány, poskytovány a financovány, nebo zda jsou veřejné či soukromé;
   b) "údaji o zdravotním stavu" veškeré informace, týkající se fyzického nebo duševního zdraví osoby nebo poskytování zdravotních služeb této osobě, které mohou zahrnovat: informace o evidenci osoby pro poskytování zdravotní péče; informace o platbách nebo způsobilosti ke zdravotní péči dané osoby; číslo, symbol nebo specifický údaj přiřazený osobě za účelem její jednoznačné identifikace pro zdravotnické účely; jakékoliv informace o osobě shromážděné během poskytování zdravotních služeb této osobě; informace získané během provádění testů nebo vyšetřování části těla nebo tělesných látek; a identifikace osoby (zdravotnického pracovníka), poskytující dané osobě zdravotní péči;
   c) "přeshraniční zdravotní péčí" ║ zdravotní péče poskytovaná v členském státě jiném, než je ten, v němž je pacient pojištěnou osobou ▌,
   d) "zdravotnickým pracovníkem" ║ osoba provádějící lékařskou praxi nebo zdravotní sestra a ošetřovatel odpovědní za všeobecnou péči nebo zubní lékař nebo porodní asistentka nebo farmaceut ve smyslu definice směrnice 2005/36/ES nebo jiný pracovník provádějící takové činnosti ve zdravotnictví, které jsou vyhrazeny pro regulované povolání ve smyslu definice čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2005/36/ES, nebo osoba provádějící v souladu se zákonem zdravotnické činnosti v členském státě, v němž je léčba poskytována;
   e) "poskytovatelem zdravotní péče" ║ kterýkoli zdravotnický pracovník ve smyslu písmene d) nebo právnická osoba, která zákonným způsobem poskytuje zdravotní péči na území členského státu;
   f) "pacientem" ║ jakákoli fyzická osoba, která využívá nebo si přeje využít zdravotní péči v členském státě;
   g) "pojištěnou osobou" ▌ osoba, která je pojištěna podle ustanovení čl. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 883/2004, nebo jak je definováno v pojistných podmínkách soukromého zdravotního pojištění;

h)   "členským státem, v němž je pacient pojištěn" ║ členský stát, v němž je pacient pojištěnou osobou, nebo členský stát, v němž má pacient trvalé bydliště, pokud se nejedná o stát předchozí.

Pokud v důsledku použití nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (ES) č. 883/2004, zodpovídá zdravotní pojišťovna členského státu, v němž má pacient bydliště, za poskytnutí dávek stanovených právními předpisy tohoto státu, pak je pro účely této směrnice tento členský stát považován za členský stát, v němž je pacient pojištěn;

i)   "členským státem, v němž je léčba poskytována" ║ členský stát, na jehož území je přeshraniční zdravotní péče skutečně poskytována;

   j) "zdravotní pomůckou" zdravotní pomůcka tak jak je definována ve směrnici Rady 93/42/EHS ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích(31), směrnicí 90/385/EHS ze dne 20. června 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se aktivních implantabilních zdravotnických prostředků(32)nebo směrnicí 98/79/ES ze dne 27. října 1998 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro(33);
   k) "zbožím spadajícím do rámce zdravotní péče" zboží uplatňované s cílem udržení nebo zlepšení zdravotního stavu pacienta, jako jsou mimo jiné zdravotnické prostředky a léčivé přípravky;
   l) "léčivým přípravkem" ║ léčivý přípravek ve smyslu definice směrnice 2001/83/ES;
   m) "předpisem" ║ lékařský předpis ve smyslu definice směrnice 2001/83/ES, včetně předpisů vydávaných a předávaných elektronickou cestou (elektronické lékařské předpisy);
   n) "zdravotnickou technologií" léčivý přípravek nebo zdravotnický prostředek či léčebné a operační postupy a rovněž opatření pro prevenci nemocí, jejich diagnózu nebo léčbu, které se používají v rámci zdravotní péče;
   o) "újma" je v rámci přeshraniční zdravotní péče definována prostřednictvím odkazů na stávající právní rámec členského státu, v němž je léčba poskytována, a současně se bere na vědomí, že chápání pojmu újmy se může v jednotlivých členských státech lišit;
   p) "lékařskou dokumentací pacienta" nebo "klinickou dokumentací" soubor dokumentů obsahujících údaje, posouzení a informace všeho druhu, týkající se stavu pacienta a jeho klinického vývoje během procesu zdravotní péče.

KAPITOLA II

ORGÁNY ČLENSKÉHO STÁTU ODPOVĚDNÉ ZA DODRŽOVÁNÍ SPOLEČNÝCH ZÁSAD V OBLASTI ZDRAVOTNÍ PÉČE

Článek 5

Oblasti odpovědnosti orgánů členského státu, v němž je léčba poskytována

1.  Členské státy, v nichž je léčba poskytována, jsou odpovědné za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče. S ohledem na tuto skutečnost, na zásady všeobecnosti, přístupu ke kvalitní péči, spravedlnosti a solidarity stanoví tyto státy jasné normy kvality pro zdravotní péči poskytovanou na jejich území a zajistí soulad se stávajícími právními předpisy EU o bezpečnostních normách a také::

   a) aby zdravotní péče, je-li poskytována v členském státě jiném, než je ten, v němž je pacient pojištěnou osobou, byla poskytována v souladu s právními předpisy členského státu, v němž je léčba poskytována;
   b) aby zdravotní péče zmíněná v bodu a) byla poskytovány podle norem a pokynů týkajících se kvality, jak je stanoví členský stát, v němž je léčba poskytována;
   c) aby pacientům a poskytovatelům zdravotní péče z jiných členských států byly vnitrostátním kontaktním místem v členském státě, v němž je léčba poskytována, poskytnuty informace, mimo jiné také elektronicky, o normách a pokynech týkajících se kvality, včetně ustanovení o dohledu, a o dostupnosti, kvalitě a bezpečnosti, možnostech léčby, cenách, výsledcích poskytované zdravotní péče, dostupnosti pro osoby se zdravotním postižením a podrobnostech o registračním statutu poskytovatele zdravotní péče, jejich pojistném krytí nebo jiných způsobech osobní či kolektivní ochrany profesní odpovědnosti;
   d) aby poskytovatelé zdravotní péče poskytovali pacientům všechny příslušné informace, ▌ a tak jim umožnili informovaně se rozhodnout;
   e) aby pacienti měli k dispozici prostředky k podání stížnosti a právo dožadovat se náhrad  případě, že v důsledku zdravotní péče, která jim byla poskytnuta, utrpěli újmu, a aby existovaly mechanismy, které jim zaručí opravné prostředky;
   f) aby pro léčbu poskytovanou na jejich území fungovaly systémy pojištění profesní odpovědnosti nebo záruky nebo podobná ujednání, ▌ která jsou přiměřená povaze a rozsahu rizika;
   g) aby bylo chráněno základní právo na soukromí při zpracování osobních údajů v souladu s vnitrostátními opatřeními, kterými se provádějí ustanovení Společenství o ochraně osobních údajů, zejména směrnice 95/46/ES a 2002/58/ES;
   h) aby pacienti z jiných členských států měli nárok na stejné zacházení jako příslušníci členského státu, v němž je léčba poskytována, včetně ochrany před přímou i nepřímou diskriminací z důvodu rasového nebo etnického původu, pohlaví, vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientacestanovené v právu Společenství a v platných vnitrostátních právních předpisech členského státu, v němž je léčba poskytována. Tato směrnice však nezavazuje poskytovatele zdravotní péče v členském státě, aby poskytoval zdravotní péči pojištěné osobě z jiného členského státu nebo přednostně poskytoval zdravotní péči pojištěné osobě z jiného členského státu na úkor osoby, jež potřebuje podobnou zdravotní péči a je pojištěnou osobou v členském státě, v němž je léčba poskytována;
   i) pacienti, kterým byla poskytnuta léčba, měli právo na písemný či elektronický záznam o této léčbě včetně lékařského doporučení ohledně jejich další léčby;

2.  Veřejné orgány členského státu, v němž je léčba poskytována, pravidelně sledují dostupnost, kvalitu a finanční situaci svých systémů zdravotní péče na základě údajů shromažďovaných podle článku 21.

3.  V zájmu zajištění co nejvyšší bezpečnosti pacientů zajistí členský stát, v němž je péče poskytována, a členský stát, v němž je pacient pojištěn, aby:

   a) pacienti měli zaručeny opravné prostředky a náhradu, pokud při poskytnutí přeshraniční zdravotní péče utrpí újmu;
   b) byly zveřejněny jakostní a bezpečnostní normy členského státu, v němž je péče poskytována, a to formou, která je pro občany srozumitelná a přístupná;
   c) aby existovalo právo na kontinuitu péče, zajištěné zejména díky předávání relevantních lékařských údajů týkajících se pacienta, přičemž musí být dodržena ustanovení odst. 1 písm. g) a článku 15, a aby pacienti, kterým byla poskytnuta léčba, byli v zájmu kontinuity péče oprávněni získat písemný nebo elektronický záznam o této léčbě a o případných lékařských doporučeních;
   d) členský stát, v němž je pacient pojištěn, zajistil poskytování zdravotní péče odpovídající zdravotní péči na jeho území v případě, že v důsledku zdravotní péče poskytnuté v zahraničí došlo ke komplikacím nebo pokud je nezbytný další zvláštní lékařský dohled;
   e) si členské státy neprodleně a proaktivně vyměňovaly informace o poskytovatelích zdravotní péče nebo zdravotnických pracovnících, jestliže bylo přijato proti jejich registraci či právu poskytovat služby regulační opatření;

4.  V souladu s regulativním postupem uvedeným v čl. 22 odst. 2 a s ohledem na platné technické normy v této oblasti přijme Komise opatření k dosažení společné úrovně ochrany zdravotních údajů na vnitrostátní úrovni.

5.  Do té míry, která je nezbytná pro zjednodušení poskytování přeshraniční zdravotní péče, a na základě vysoké úrovně ochrany zdraví Komise ve spolupráci s členskými státy může vytvořit pokyny pro zjednodušení provádění odstavce 1.

6.  Pro účely tohoto článku členské státy zřídí průhledný mechanismus pro výpočet nákladů, které mají být účtovány za poskytnutou zdravotní péči. Tento mechanismus bude vycházet z objektivních, nediskriminačních kritérií známých předem a bude uplatňován na všech administrativních úrovních v případech, kde má členský stát, v němž probíhá léčba, decentralizovaný systém zdravotní péče.

7.  Vzhledem k tomu, že zajištění kvality a bezpečnosti má pro pacienta při poskytnutí přeshraniční péče velký význam, musí být v každém případě do procesu navrhování norem a obecných zásad uvedených v odstavci 1 a 5 zapojena sdružení pacientů (zejména sdružení přeshraniční povahy).

KAPITOLA III

PŘESHRANIČNÍ VYUŽÍVÁNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE ║

Článek 6

Povinnosti orgánů členského státu, v němž je pacient pojištěn

1.  S výhradou ustanovení této směrnice, zejména článků 7, 8 a 9, členský stát, v němž je pacient pojištěn, zajistí, aby pojištěným osobám, které cestují do jiného členského státu za účelem využití zdravotní péče nebo které vyhledávají zdravotní péči poskytovanou v jiném členském státě, nebylo bráněno ve využívání zdravotní péče poskytované v jiném členském státě, pokud příslušná léčba patří mezi dávky stanovené právními předpisy, správními předpisy, pokyny a kodexy chování zdravotnických pracovníků členského státu, v němž je pacient pojištěn, a na které má pojištěná osoba nárok. Aniž by bylo dotčeno nařízení (EHS) č. 1408/71 a ode dne, kdy se začne uplatňovat, nařízení (ES) č. 883/2004, členský stát, v němž je pacient pojištěn, poskytne členskému státu, ve kterém je léčba poskytována, nebo pojištěné osobě náhradu nákladů, které by byly zaplaceny jeho zákonným systémem sociálního zabezpečení v případě, že by byla stejně účinná zdravotní péče poskytnuta na jeho území. Pokud členský stát, v němž je pacient pojištěn, odmítne takovou léčbu uhradit, musí tento členský stát uvést lékařské odůvodnění svého rozhodnutí. Určení toho, která zdravotní péče je hrazena, přísluší v každém případě členskému státu, v němž je pacient pojištěn, bez ohledu na to, kde je tato zdravotní péče poskytována.

Pacienti postiženi vzácnými chorobami by měli mít právo na zdravotní péči v jiném členském státě a získat náhradu výdajů i v případě, že poskytování dotčené zdravotní péče nepatří mezi dávky stanovené právními předpisy členského státu, v němž je pacient pojištěn.

2.  Náklady na zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě hradí zpětně nebo přímo členský stát, v němž je pacient pojištěn, na základě ustanovení této směrnice do takové výše, v níž by byly tyto náklady hrazeny v případě stejného zdravotního stavu za stejných podmínek, jak je stanoveno v článku 1, v členském státě, v němž je pacient pojištěn, která však nesmí překročit skutečné náklady na využitou zdravotní péči. Členské státy mohou dle svého uvážení hradit i další, související náklady, jako jsou léčebné terapie, náklady na ubytování a cestovní výlohy.

3.  Dodatečné náklady, které mohou vzniknout zdravotně postiženým osobám při využívání zdravotní péče v jiném členském státě v důsledku jednoho či více zdravotních postižení, by měl hradit členský stát, v němž je pacient pojištěn, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a za podmínky, že jsou tyto náklady řádným způsobem doloženy příslušnými doklady.

4.  Členský stát, v němž je pacient pojištěn, může uložit pacientovi, který vyhledává zdravotní péči poskytovanou v jiném členském státě, povinnost splnit stejné podmínky, kritéria způsobilosti a právní a administrativní náležitosti stanovené na místní, celostátní nebo regionální úrovni pro využití zdravotní péče a převzetí nákladů na zdravotní péči, které by uložil v případě, že by tato zdravotní péče byla poskytnuta na jeho území, pokud nejsou diskriminační nebo nepředstavují překážku volnému pohybu pacientů a zboží, jako jsou farmaceutické a léčebné prostředky, o kterých se ví předem. To může zahrnovat požadavek, aby pojištěnou osobu pro účely uplatnění uvedených podmínek, kritérií nebo náležitostí posoudil odborný zdravotnický pracovník nebo pracovníci správy zdravotní péče poskytující služby pro zákonný systém sociálního pojištění členského státu, v němž je pacient pojištěn, pokud by takový posudek byl vyžadován i pro přístup ke zdravotním službám v členském státě, v němž je pacient pojištěn.

5.  Pro účely tohoto článku členské státy zřídí průhledný mechanismus pro výpočet nákladů, které mají být převzaty zákonným systémem sociálního zabezpečení nebo jiným zákonným veřejným systémem za zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě. Tento mechanismus je založen na objektivních nediskriminačních kritériích, která jsou známa předem, a náklady uhrazené podle tohoto mechanismu nejsou nižší než náklady, které by byly uhrazeny v případě, kdy by tato zdravotní péče byla poskytnuta na území členského státu, v němž je pacient pojištěn. Mechanismus se uplatňuje na přiměřené administrativní úrovni, pokud členský stát, v němž je pacient pojištěn, má decentralizovaný systém zdravotní péče.

6.  Pacienti, kteří využívají zdravotní péči v jiném členském státě, než je členský stát, v němž jsou pojištěni, nebo pacienti, kteří vyhledávají zdravotní péči poskytovanou v jiném členském státě, mají zaručen přístup ke své lékařské dokumentaci v souladu s vnitrostátními prováděcími opatřeními k ustanovením Společenství o ochraně osobních údajů, zejména směrnicím 95/46/ES a 2002/58/ES. Pokud je lékařská dokumentace vedena v elektronické podobě, pacientovi je zaručeno právo obdržet kopii této dokumentace nebo právo konzultovat tuto dokumentaci na dálku. Údaje by měly být poskytovány jen s výslovným písemným souhlasem pacienta nebo jeho příbuzných.

7.  Ustanovení této kapitoly se nedotýkají uzavírání přeshraničních smluvních ujednání o plánované zdravotní péči.

Článek 7

Mimonemocniční péče

Členský stát, v němž je pacient pojištěn, nevyžaduje pro úhradu nákladů na mimonemocniční péči poskytnutou v jiném členském státě nebo nákladů na zakoupení zdravotnického zboží zakoupeného v jiném členském státě předchozí povolení, pokud by náklady na uvedenou péči, byla-li poskytnuta na jeho území, nebo zboží, bylo-li zakoupeno na jeho území, byly uhrazeny jeho systémem sociálního zabezpečení.

Článek 8

Nemocniční ▌péče

1.  Pro účely náhrady nákladů na zdravotní péči poskytnutou v jiném členském státě se na základě této směrnice definice nemocniční péče omezuje, podle toho jak stanoví členský stát, v němž je pacient pojištěn, na:

   a) zdravotní péči, která vyžaduje ubytování pacienta nejméně po dobu jedné noci; nebo
   b) zdravotní péči, která je vysoce specializovaná nebo vyžaduje nákladnou zdravotnickou infrastrukturu nebo zdravotnické vybavení; nebo
   c) zdravotní péči zahrnující léčbu, která představuje obzvlášť vysoké riziko pro pacienta nebo populaci.

2.  Členský stát, v němž je pacient pojištěn, může zavést systém předchozího povolení pro náhradu nákladů v rámci svého systému sociálního zabezpečení na nemocniční péči poskytnutou v jiném členském státě, pokud jsou splněny tyto podmínky:

   a) pokud by byla zdravotní péče poskytnuta na jeho území, byla by hrazena systémem sociálního zabezpečení tohoto členského státu a
  b) pokud by nevystavení předchozího povolení mohlo vážně narušit nebo pravděpodobně narušit:
   i) finanční rovnováhu systému sociálního zabezpečení členského státu nebo
   ii) plánování a racionalizaci v nemocničním odvětví prováděné za účelem zamezení nadbytečné kapacitě nemocnic, nerovnováze v poskytování nemocniční péče a logistickým a finančním ztrátám, zachování vyvážených lékařských a nemocničních služeb přístupných pro všechny nebo zajištění kapacity pro léčbu nebo způsobilosti lékařských odborníků na území daného členského státu.

Tímto systémem není dotčeno nařízení (EHS) č. 1408/71 a ode dne, kdy se začne uplatňovat, nařízení (ES) č. 883/2004.

3.  Systém předchozího povolení platí, aniž je dotčen čl. 3 odst. 2, a je omezen na to, co je nezbytné a přiměřené, vychází z jasných a průhledných kritérií a nesmí představovat prostředek svévolné diskriminace nebo překážku volnému pohybu pacientů.

4.  Tam, kde bylo o předchozí povolení zažádáno a kde bylo vydáno, členský stát, v němž je pacient pojištěn, zajistí, aby se od pacienta očekávala platba předem pouze u těch nákladů, u nichž by se taková platba mohla očekávat, pokud by byla jeho péče poskytnuta v rámci zdravotnického systému členského státu, v němž je pacient pojištěn. Členské státy by měly v případě jakýchkoli dalších nákladů usilovat o převod finančních prostředků přímo mezi plátci a poskytovateli péče.

5.  Systémy předchozího povolení musí být dostupné na místní/regionální úrovni a musí být pro pacienty přístupné a průhledné. Pravidla pro žádost o předchozí povolení a pro jeho zamítnutí musí být dostupná ještě před podáním žádosti, aby bylo možné ji podat spravedlivým a průhledným způsobem.

6.  Pacientům, kteří chtějí využít zdravotní péči poskytovanou v jiném členském státě, je zaručeno právo požádat o předchozí povolení v členském státě, v němž jsou pojištěni.

7.  Členský stát, v němž je pacient pojištěn zveřejní veškeré relevantní informace o systémech předchozího povolení zavedených na základě ustanovení odstavce 3, včetně odvolacích postupů pro případ, kdy povolení nebude uděleno.

8.  V případě všech žádostí o povolení, které podají pojištěné osoby za účelem využití zdravotní péče v jiném členském státě, je nutno, aby členský stát, v němž je pacient pojištěn, ověřil, zda byly splněny podmínky stanovené v nařízení (ES) č. 883/2004, a v kladném případě vydal předchozí povolení podle uvedeného nařízení.

9.  Pacienti se vzácnými onemocněními nepodléhají předchozímu povolení.

Článek 9

Procesní záruky vztahující se k využívání přeshraniční zdravotní péče ║

1.  Členský stát, v němž je pacient pojištěn, zajistí, aby správní postupy, které se vztahují na využívání přeshraniční zdravotní péče a souvisejí s předchozím povolením uvedeným v čl. 8 odst. 2, s náhradou nákladů na zdravotní péči, které byly vynaloženy v jiném členském státě, a s dalšími podmínkami a náležitostmi uvedenými v čl. 6 odst. 4, byly založeny na objektivních nediskriminačních kritériích, která byla zveřejněna předem a která jsou nezbytná a přiměřená vzhledem k cíli, kterého má být dosaženo. V každém případě bude pojištěné osobě vždy uděleno povolení podle nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení uvedených v čl. 3 odst. 1 písm.k), pokud jsou splněny podmínky uvedené v čl. 22 odst. 1 písm. c) a v čl. 22 odst. 2 nařízení (EHS) č. 1408/71.

2.  Veškeré takové procesní systémy jsou snadno přístupné a schopné zajistit, aby žádosti byly projednány objektivně a nestranně v přiměřených lhůtách, které byly stanoveny členskými státy a zveřejněny předem.

3.  Členské státy, v nichž jsou pacienti pojištěni, zajistí, že po pacientech, kteří obdrželi předchozí povolení pro využití přeshraniční zdravotní péče budou požadovány pouze platby předem nebo doplatky do zdravotnických systémů nebo poskytovatelům v členském státě, v němž je léčba poskytována, pouze do výše plateb, které by byly vyžadovány v samotném členském státě, v němž je pacient pojištěn.

4.  Členské státy při stanovení lhůt, v nichž musí být žádost o využití přeshraniční zdravotní péče ║projednána, a během přezkumu těchto žádostí zohlední:

   a) konkrétní zdravotní stav;
   b) jednotlivé okolnosti,
   c) stupeň bolestí, kterými pacient trpí;
   d) povahu zdravotního postižení pacienta;
   e) pacientovu způsobilost vykonávat profesní činnost.

5.  Systémy předchozího povolení jsou k dispozici na úrovni příslušné pro řízení zdravotní služby členského státu a pro pacienty musí být dostupné a průhledné. Pravidla pro žádost o předchozí povolení a pro jeho zamítnutí musí být dostupná ještě před podáním žádosti, aby bylo možné ji podat spravedlivým a průhledným způsobem.

6.  Členské státy zajistí, aby veškerá správní nebo lékařská rozhodnutí o využívání přeshraniční zdravotní péče ║ byla předmětem případného lékařského posudku nebo správního přezkumu jednotlivých případů a aby mohla být přezkoumána v rámci soudního řízení, včetně ustanovení o předběžných opatřeních.

7.  Komise do dvou let od vstupu této směrnice v platnost vypracuje studii proveditelnosti zřízení zúčtovacího střediska s cílem usnadnit náhradu nákladů podle této směrnice v rámci přeshraničního systému a různých systémů zdravotní péče a měnových zón a podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě, případně předloží legislativní návrh.

Článek 10

Předchozí oznámení

Členské státy mohou pacientům nabídnout dobrovolný systém předchozího oznámení, v rámci kterého pacient, který předloží toto oznámení, obdrží písemné potvrzení s maximální uhraditelnou částkou. Toto písemné potvrzení lze předložit v nemocnici, kde je poskytována léčba, a členský stát, kde je pacient pojištěn, pak provede náhradu nákladů přímo této nemocnici.

Článek 11

Evropský veřejný ochránce práv pacientů

Komise do 18 měsíců ode dne vstoupení této směrnice v platnost předloží legislativní návrh na zřízení funkce Evropského veřejného ochránce práv pacientů. Evropský veřejný ochránce práv pacientů se zabývá stížnostmi pacientů v souvislosti s předchozím oznámením, náhradou léčebných nákladů nebo újmou a případně je napravuje . Evropský ochránce práv pacientů se využije teprve poté, co byly vyčerpány všechny možnosti předložení stížnosti v rámci příslušného členského státu.

Článek 12

Informace pro pacienty o využívání zdravotní péče v jiném členském státě

1.  Členský stát, v němž je pacient pojištěn, zajistí, aby fungovaly snadno dostupné mechanismy, včetně elektronických prostředků, pro rychlé poskytování informací na vyžádání pacientům o využívání zdravotní péče v jiném členském státě a o platných podmínkách, které se vztahují mimo jiné na případy újmy, která byla způsobena v důsledku využití zdravotní péče v jiném členském státě, včetně informací o nárocích pacienta, postupech při jejich uplatňování a postupech při odvolání a zjednání nápravy v případě, že pacientovi jsou tyto nároky upřeny. Tyto informace budou zveřejněny ve formátech přístupných osobám se zdravotním postižením. Členské státy provádějí konzultace se zúčastněnými subjekty, včetně sdružení pacientů, aby byla zajištěna srozumitelnost a dostupnost informací. V informacích týkajících se přeshraniční zdravotní péče se jasně rozliší práva, která mají pacienti na základě této směrnice, a práva na základě nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení podle čl. 3 odst. 1 písm. k).

▌2. Vedle informací uvedených v odstavci 1 zveřejní členský stát, v němž jsou zdravotničtí pracovníci a poskytovatelé zdravotní péče registrováni, v elektronické podobě a tak, aby byly snadno přístupné, informace o těchto zdravotnických pracovnících a poskytovatelích zdravotní péče, a to včetně jména, registračního čísla, adresy ordinace zdravotnického pracovníka a případných omezení jeho praxe.

Článek 13

Pravidla platná pro zdravotní péči poskytovanou v jiném členském státě

1.  Pokud je zdravotní péče poskytována v členském státě jiném, než je ten, v němž je pacient pojištěnou osobou, ▌je na základě článku 5 tato zdravotní péče poskytována v souladu s právními předpisy členského státu, v němž je léčba poskytována.

2.  Tento článek se nepoužije v případě uznávání odborných kvalifikací.

Článek 14

Vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční zdravotní péči

1.  Členské státy určí vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční zdravotní péči a sdělí Komisi jejich názvy a kontaktní údaje. Členské státy zajistí, aby mezi tato kontaktní místa byla zařazena sdružení pacientů, zdravotní pojišťovny a poskytovatelé zdravotní péče. Tato vnitrostátní kontaktní místa budou zřízena účinným a průhledným způsobem.

Informace o existenci vnitrostátních kontaktních míst by měly být šířeny ve všech členských státech tak, aby pacienti měli k informacím snadný přístup.

2.  Vnitrostátní kontaktní místa pro přeshraniční zdravotní péči mohou být součástí stávajících informačních center v členských státech.

3.  Vnitrostátní kontaktní místo v členském státě, v němž je pacient pojištěn, ▌ poskytuje a dodává pacientům a zdravotnickým pracovníkům, případně prostřednictvím webových stránek, informace o zdravotní péči v jiném členském státě a informace o platných podmínkách, zejména o jejich právech v oblasti přeshraniční zdravotní péče podle článku 6. Vnitrostátní kontaktní místo rovněž pomáhá pacientům chránit jejich práva a dosáhnout odpovídající nápravy v případě újmy způsobené využitím zdravotní péče v jiném členském státě.

4.  Vnitrostátní kontaktní místo poskytuje a dodává pacientům, případně prostřednictvím webových stránek, informace o problematice uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. c) a o ochraně osobních údajů, přístupnosti zdravotních zařízení pro osoby se zdravotním postižením, postupech podávání stížností a prostředcích nápravy, které jsou k dispozici pro zdravotní péči poskytovanou v jiném členském státě. Zejména informuje v případě potřeby pacienty a zdravotní pracovníky o způsobech regulace zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotní péče, o způsobech přijímání regulačních opatření a dostupných možnostech urovnání sporů a pomáhá při nalezení vhodného mimosoudního řešení v konkrétním případě ▌.

5.  Vnitrostátní kontaktní místo v členském státě úzce spolupracuje s ostatními příslušnými orgány, s vnitrostátními kontaktními místy v jiných členských státech, se sdruženími pacientů a s Komisí.

6.  Vnitrostátní kontaktní místo poskytuje informace uvedené v odstavcích 2 a 3 ve formátu, který je lehce dostupný osobám se zdravotním postižením.

7.  Komise v souladu s postupem uvedeným v čl. 22 odst. 2 přijímá:

   a) opatření nezbytná pro řízení sítě vnitrostátních kontaktních míst stanovené tímto článkem;
   b) povahu a typ údajů, které budou v rámci sítě shromažďovány a vyměňovány;
   c) zásady týkající se informací poskytovaných pacientům, které jsou stanoveny v odst. 2 a 3 tohoto článku.

KAPITOLA IV

SPOLUPRÁCE V OBLASTI ZDRAVOTNÍ PÉČE

Článek 15

Povinnost spolupráce

1.  Členské státy si vzájemně pomáhají v takové míře, která je nezbytná k provedení této směrnice.

2.  Členské státy zjednoduší spolupráci v oblasti přeshraničního poskytování zdravotnických služeb na regionální a místní úrovni, poskytování prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, dočasného poskytování přeshraniční zdravotní péče nebo poskytování přeshraniční zdravotní péče ad hoc i jiné formy přeshraniční spolupráce.

3.  Členské státy, zejména sousedící státy, mohou mezi sebou uzavírat dohody týkající se pokračující či případně dále se rozvíjející spolupráce.

4.  Členské státy zajistí, aby do registrů, v nichž jsou uvedeni zdravotničtí pracovníci, mohly nahlížet oprávněné orgány ostatních členských států.

5.  Členské státy si bezodkladně a aktivně vyměňují informace o disciplinárních a soudních řízeních proti zdravotnickým pracovníkům, pokud mají vliv na jejich registraci nebo jejich právo na poskytování služeb.

Článek 16

Uznávání předpisů vydaných v jiném členském státě

1.  Pokud byl léčivý přípravek registrován na jejich území na základě čl. 6 odst. 1 směrnice 2001/83/ES, členské státy zajistí, aby předpisy vydané pověřenou osobou v jiném členském státě pro jmenovitě uvedeného pacienta v souvislosti s uvedeným léčivým přípravkem mohly být použity na jejich území a aby se zabránilo jakýmkoli omezením týkajícím se uznávání jednotlivých předpisů s výjimkou těch, která:

   a) jsou nezbytná a přiměřená pro ochranu lidského zdraví a nejsou diskriminační nebo
   b) jsou založená na oprávněných a odůvodněných pochybnostech ohledně pravosti nebo obsahu konkrétního předpisu, nebo na statusu předepisující osoby.

   i) vnitrostátní pravidla upravující předepisování a vydávání léčivých přípravků, včetně generické náhrady;
   ii) vnitrostátní pravidla upravující náhrady za přeshraniční předpisy v rámci Společenství;
   iii) odborné nebo etické povinnosti, které vyžadují, aby farmaceut odmítl vydat léčivý přípravek, pokud byl předpis vydán v členském státě, kde je pacient pojištěn.

2.  Za účelem zjednodušení provádění odstavce 1 Komise přijme:

   a) opatření umožňující farmaceutovi nebo jinému zdravotnickému pracovníku ověřit pravost předpisu a to, zda byl předpis v jiném členském státě vydán pověřenou osobou, a to tím, že vypracuje šablonu Společenství pro předpisy a podpoří interoperabilitu v oblasti elektronických lékařských předpisů; opatření na ochranu údajů se zohlední a začlení od počáteční fáze tohoto vývojového procesu;
   b) opatření pro zajištění toho, aby léčivé přípravky předepsané v jednom členském státě a vydané v jiném členském státě byly správně označeny a aby informace o přípravku určené pro pacienta byly srozumitelné, včetně vyjasnění ohledně různých názvů používaných pro stejný léčivý přípravek;
   c) opatření pro případné zajištění kontaktu mezi subjektem, jenž vydal předpis, a subjektem, jenž vydává léčivé přípravky, aby bylo zajištěno naprosté pochopení léčby a zároveň byla zachována důvěrnost pacientových údajů.

3.  V případě, že je v členském státě, v němž je léčba poskytována, vystaven recept na léčivé přípravky, které nelze běžně získat na lékařský předpis v členském státě, v němž je pacient pojištěn, měl by tento stát rozhodnout, zda výjimečně udělí povolení nebo poskytne jako alternativu lék, který je považován za stejně účinný.

4.  Opatření uvedená v odst. 2 písm. a), b) a c) se přijímají regulativním postupem uvedeným v čl. 22 odst. 2. ▌

5.  Odstavec 1 se nepoužije na léčivé přípravky podléhající omezení výdeje na zvláštní lékařský předpis, jak stanoví čl. 71 odst. 2 směrnice 2001/83/ES.

Článek 17

Evropské referenční sítě

1.  Členské státy usnadňují rozvoj evropských referenčních sítí poskytovatelů zdravotní péče, zejména v oblasti vzácných onemocnění, které uplatňují zkušenosti ze spolupráce v oblasti zdravotnictví získané v rámci evropských seskupení pro územní spolupráci. Uvedené sítě jsou vždy přístupné novým poskytovatelům zdravotní péče, kteří si přejí zapojit se do nich, pokud tito poskytovatelé zdravotní péče splňují všechny požadované podmínky a kritéria.

2.  Cílem evropských referenčních sítí je:

   a) pomáhat s využitím potenciálu spolupráce na evropské úrovni v oblasti vysoce specializované zdravotní péče pro pacienty a pro systémy zdravotní péče prostřednictvím inovací v oblasti lékařské vědy a zdravotnických technologií;
   b) přispět ke shromažďování poznatků týkajících se prevence a léčby nemocí a závažných a často se vyskytujících onemocnění;
   c) pomáhat všem pacientům, jejichž zdravotní stav vyžaduje zvláštní soustředění zdrojů nebo odborných znalostí, se získáním přístupu k vysoce kvalitní a nákladově efektivní zdravotní péči;
   d) maximalizovat nákladově efektivní využívání zdrojů jejich soustředěním tam, kde je to vhodné;
   e) pomáhat se sdílením znalostí a s poskytováním odborné přípravy pro zdravotnické pracovníky;
   f) vytvořit měřítka kvality a bezpečnosti a pomáhat s rozvojem a šířením osvědčených postupů v rámci sítě i mimo ni;
   g) pomáhat členským státům, kterým chybí dostatečný počet pacientů se specifickou diagnózou, technologie nebo míra odborných znalostí, v tom, aby mohly poskytovat vysoce specializované služby nejvyšší kvality v úplném rozsahu.
   h) poskytnout nástroje umožňující co nejlepší využívání stávajících zdrojů v oblasti zdravotní péče v případě vážných nehod, zejména v hraničních oblastech.

3.  Komise ve spolupráci s příslušnými odborníky a zúčastněnými subjekty přijme:

  a) seznam specifických kritérií a podmínek, které musí evropské referenční sítě splňovat, včetně seznamu vzácnějších nemocí, jež je třeba pokrýt, a podmínek a kritérií, které musí splňovat poskytovatelé zdravotní péče, kteří se chtějí zapojit do evropských referenčních sítí, aby se zajistilo, že evropské referenční sítě:
   i) mají příslušné kapacity pro diagnostikování, následné sledování a správu pacientů s dobrými výsledky, které mohou případně doložit;
   ii) mají dostatečné kapacity a možnosti pro poskytování odpovídajících služeb a pro zajištění kvality poskytovaných služeb;
   iii) mají kapacity pro poskytování odborného poradenství, diagnostikování nebo potvrzování diagnóz, pro vytváření zásad pro osvědčené postupy a jejich dodržování a pro provádění měření výsledků a kontroly kvality;
   iv) jsou schopny použít multidisciplinární přístup;
   v) poskytují vysokou úroveň odborných znalostí a zkušeností, která je doložena publikační činností, granty nebo čestnými místy a výukovými a školicími aktivitami;
   vi) se významně podílejí na výzkumu;
   vii) se zapojí do epidemiologického dozoru, například prostřednictvím registrů;
   viii) jsou úzce propojeny a spolupracují s ostatními specializovanými středisky a sítěmi na vnitrostátní a mezinárodní úrovni a mají kapacitu pro vytváření sítí;
   ix) jsou úzce propojeny a spolupracují se sdruženími pacientů, pokud taková sdružení existují.
   x) mají vhodné a efektivní vztahy s dodavateli technologie.
   b) postup pro zřízení evropských referenčních sítí.

4.  Opatření uvedená v odstavci 3, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou uvedeným v čl. 22 odst. 3.