Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2614(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B7-0141/2009

Předložené texty :

B7-0141/2009

Rozpravy :

PV 24/11/2009 - 3
CRE 24/11/2009 - 3

Hlasování :

Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2009)0089

Přijaté texty
PDF 350kWORD 115k
Středa, 25. listopadu 2009 - Štrasburk
Konference o změně klimatu v Kodani
P7_TA(2009)0089B7-0141/2009

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15)

Evropský parlament,

–   s ohledem na rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–   s ohledem na akční plán z Bali (rozhodnutí 1/COP 13),

–   s ohledem na nadcházející patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na pátou konferenci smluvních stran, na níž se setkají smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5) a jež se bude konat v Kodani (Dánsko) od 7. do 18. prosince 2009,

–   s ohledem na klimatický a energetický balíček, který dne 17. prosince 2008 přijal Evropský parlament, zejména na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(1), a na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020(2),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/101/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se činnosti v oblasti letectví začlenily do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(3),

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 10. září 2009 nazvané "Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu" (KOM(2009)0475),

–   s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se změny klimatu, a zejména na usnesení ze dne 4. února 2009 nazvané "2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU v oblasti změny klimatu"(4) a na usnesení ze dne 11. března 2009 nazvané " Strategie EU pro souhrnnou dohodu o změně klimatu v Kodani a o přiměřeném financování politiky v oblasti změny klimatu"(5),

–   s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie ze dne 20. prosince 2005 ("Evropský konsensus")(6), a zejména jeho body 22, 38, 75, 76 a 105,

–   s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 29. a 30. října 2009,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 21. října 2008 nazvané "Založení globální aliance pro změnu klimatu mezi Evropskou unií a chudými rozvojovými zeměmi, které jsou změnou klimatu nejvíce ohroženy"(7),

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že v prosinci roku 2009 se mají v Kodani uzavřít jednání o komplexní mezinárodní dohodě o změně klimatu pro období po roce 2012; vzhledem k tomu, že tato dohoda by měla být právně závazná a v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem, podle něhož se klima mění rychleji a výrazněji, než se původně očekávalo, a s cílem omezit zvyšování průměrné roční globální teploty při zemském povrchu na + 2°C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí ("cíl 2ºC"),

B.   vzhledem k tomu, že má-li být dosaženo cíle 2ºC, je nezbytné, aby se vyspělé země ujaly vedoucí úlohy v zásadním snižování emisí a aby k dosažení tohoto cíle přispívaly rovněž rozvojové země,

C.   vzhledem k tomu, že rozvojové země se na změně klimatu podílely nejmenší měrou a přitom jsou nejvíce zasaženy jejími dopady, a vzhledem k tomu, že změna klimatu vystavuje riziku 40 % mezinárodních investic zaměřených na zmírňování chudoby, a ohrožuje tak účinnost a udržitelnost rozvojové práce; vzhledem k tomu, že je třeba zajistit lepší koordinaci, komplementaritu a koherenci iniciativ v oblasti změny klimatu a rozvoje,

D.   vzhledem k tomu, že změna klimatu může dále zvyšovat riziko vzniku konfliktů o ovládnutí přírodních zdrojů v důsledku zmenšování zemědělských ploch, snižování zásob vody nebo odlesňování, či v důsledku migrace související se změnou klimatu; vzhledem k tomu, že je třeba rovněž vzít v úvahu možné dopady změny klimatu na veřejné zdraví;

E.   vzhledem k tomu, že odlesňování je zodpovědné za přibližně 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů, je hlavní příčinou úbytku biologické rozmanitosti a představuje vážné nebezpečí pro rozvoj, a zejména pro živobytí chudých osob,

F.   vzhledem k tomu, že je zapotřebí výrazně větších finančních prostředků, které by v rozvojových zemích umožnily provést nezbytná opatření na zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí, a že by proto na řešení změny klimatu měly být poskytnuty zdroje a přijaty podobné závazky, jaké se ukázaly nutné v případě současné finanční krize,

G.   vzhledem k tomu, že většina finančních prostředků přislíbených pro boj proti změně klimatu pochází z rozpočtu oficiální rozvojové pomoci, takže je čerpáno z fondů určených na rozvojovou pomoc, což vážně ohrožuje zmírňování chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí,

H.   vzhledem k tomu, že závazný mezinárodní rámec, který povede k potřebnému rozsahu snížení emisí, bude rovněž znamenat výrazný a okamžitý přínos pro zdraví obyvatel na celém světě, a vzhledem k tomu, že neexistence takového rámce ohrožuje pokrok při dosahování rozvojových cílů tisíciletí a mohla jej zvrátit,

I.   vzhledem k tomu, že EU je jediným regionálním seskupením světa, které si vytyčilo závazné cíle na snížení emisí a přijalo výše uvedený klimatický a energetický balíček obsahující legislativní opatření, která sledují cíl jednostranného 20% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 ve srovnání s úrovní v roce 1990 spolu se závazkem přejít na 30% či vyšší snížení, v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, pokud bude v Kodani dosaženo dostatečně ambiciózní a závazné mezinárodní dohody, která uloží ostatním rozvinutým zemím, aby vynaložily srovnatelné úsilí, a hospodářsky vyspělejším rozvojovým zemím, aby se na snížení emisí podílely přiměřeně své odpovědnosti a možnostem,

J.   vzhledem k tomu, že je nutné transformovat technologie a posílit technologickou spolupráci na celém světě, aby se zvýšilo tempo inovací a míra jejich demonstrace a zavádění, a všechny země tak získaly přístup k cenově dostupným udržitelným technologiím,

K.   vzhledem k tomu, že pro snižování emisí CO2 má rozhodující význam energetická účinnost, zejména nedávné iniciativy týkající se energetické náročnosti budov a pravidel pro uvádění spotřeby energie na štítcích,

L.   vzhledem k tomu, že ambiciózní opatření v oblasti klimatu by přispěla k vyřešení stávající hospodářské krize tím, že by jejich prostřednictvím vznikla nová pracovní místa a zvýšila se hospodářská činnost, a vzhledem k tomu, že Mezinárodní energetická agentura považuje za nezbytné, aby byla v Kodani uzavřena ambiciózní dohoda, která investice odložené v důsledku krize převede do investičních záměrů udržitelných z hlediska životního prostředí,

M.   vzhledem k tomu, že řada třetích zemí přijala opatření k boji proti klimatickým změnám, jako jsou cíle v oblasti snížení emisí,

N.   vzhledem k tomu, že je třeba v Kodani uzavřít komplexní dohodu s cílem vyřešit přesun zdrojů emisí uhlíku a vytvořit rovné podmínky pro plnění cíle 30% snížení emisí skleníkových plynů,

O.   vzhledem k tomu, že účinné snižování emisí skleníkových plynů vyžaduje holistický přístup, který zahrne všechna odvětví v oblasti výroby a dopravy vypouštějící emise a který by měl být posuzován v rámci úspěšného přechodu k udržitelnému hospodářskému modelu, v němž je kvalita životního prostředí úzce propojena s hospodářským růstem, vytvářením blahobytu a technickým pokrokem,

Cíl

1.   naléhavě vyzývá EU, aby i nadále rozvíjela zahraniční politiku v oblasti klimatu a aby vystupovala jednotně, má-li i nadále hrát vedoucí úlohu při jednáních na COP 15, a aby při diskusích se svými mezinárodními partnery neustupovala z vysokých požadavků s cílem dosáhnout v Kodani ambiciózní a právně závazné mezinárodní dohody, která bude v souladu s posledním vývojem vědy a s cílem 2ºC;

2.   domnívá se, že v Kodani musí zúčastněné strany dospět přinejmenším k právně závazné dohodě o plnění cílů a financování v oblasti zmírňování emisí průmyslových zemí a stanovit formální proces s cílem dosáhnout v prvních měsících roku 2010 právně závazné komplexní dohody o změně klimatu, jež by vstoupila v platnost dne 1. ledna 2013;

3.   vyzývá představitele států a vlád všech zemí COP 15, aby této věci přisoudili nejvyšší prioritu a aby prokázaly politickou vedoucí úlohu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby se předsedové vlád či hlavy států účastnili těch jednání konference, která budou probíhat na vysoké úrovni COP, má-li se zabránit tomu, aby ztroskotalo uzavření dohody obsahující významné a dlouhodobé závazky pro jednotlivé státy, protože přítomní vyjednavači neměli potřebný politický mandát či pravomoc;

4.   zdůrazňuje, že má-li být zajištěno plné dodržování závazků i po skončení platnosti prvního období závazků Kjótského protokolu, je nezbytně nutné, aby byla v Kodani uzavřena jednání o dohodě pro období po roce 2012; dále poukazuje na to, že další odkládání celosvětových opatření by mohlo vyústit v situaci, kdy budoucí generace již nebudou schopny kontrolovat změny klimatu;

Závazky v oblasti snížení emisí

5.   zdůrazňuje, že tato mezinárodní dohoda by měla být založena na zásadě "společné, ale rozlišené odpovědnosti", kdy se průmyslové země ujmou vůdčí úlohy při snižování svých domácích emisí; zastává však názor, že s ohledem na svoji ekonomickou váhu by se Čína, Indie a Brazílie měly zavázat k podobným cílům jako průmyslové země, zatímco ostatní rozvíjející se ekonomiky by, v souladu s akčním plánem z Bali, měly přijmout vhodná zmírňovací opatření, přičemž tato opatření by měla být přiměřená z hlediska udržitelného rozvoje a mělo by se jim ze strany průmyslových zemí dostat měřitelné, vykazatelné a ověřitelné podpory prostřednictvím technologií, financování a budování kapacit, přičemž by měl být při přenosu technologií brán řádný ohled na ochranu práv průmyslového vlastnictví a na zvláštní potřeby nejméně rozvinutých zemí;

6.   domnívá se, že kodaňská dohoda by měla zúčastněným stranám ukládat povinné snížení emisí a že by měla stanovit mezinárodní sankce za nesplnění této povinnosti, přičemž povahu těchto sankcí je ještě třeba určit;

7.   připomíná, že mezinárodní dohoda by měla do roku 2020 zajistit celkové snížení emisí skleníkových plynů v rozvinutých zemích na horní hranici rozmezí 25–40 % oproti úrovním v roce 1990, jak doporučuje čtvrtá hodnotící zpráva, kterou vypracoval Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a že podle posledních vědeckých údajů je nutné emise snížit alespoň o 40 %; vyzývá k tomu, aby šlo o domácí snížení; připomíná, že dlouhodobý cíl pro EU a ostatní vyspělé země by měl být stanoven na alespoň 80% snížení emisí do roku 2050 ve srovnání s úrovněmi v roce 1990; připomíná, že globální emise skleníkových plynů by měly začít klesat nejpozději v roce 2015; zdůrazňuje, že cílové hodnoty pro snížení emisí sjednané v rámci mezinárodní dohody musí být v souladu s cílem maximálního zvýšení teploty o 2ºC a s nejnovějším vědeckým vývojem; vyzývá proto k pravidelným revizím dohody každých pět let, aby se zajistilo, že cílové hodnoty pro snížení emisí budou dostatečně ambiciózní pro splnění cíle 2ºC a že tyto cílové hodnoty budou i nadále v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem; vyzývá ke zřízení globálního systému uhlíkového účetnictví;

8.   vyzývá EU, aby objasnila, za jakých podmínek by mohla rozšířit svůj závazek snížit emise, vzhledem k tomu, že nejnovější vědecká doporučení vyzývají k závazku snížení emisí o 40 %.

9.   vyzývá k tomu, aby do kodaňské dohody byla zahrnuta povinnost podávat zprávy, z níž bude vyplývat, že smluvní strany uvedené v příloze 1 budou povinny vypracovat akční plány na snížení emisí do roku 2050, které budou odpovídat hranici 2°C;

10.   oceňuje, že se Japonsko zavázalo snížit objem svých emisí do roku 2020 o 25 %, a vítá pozitivní signály, které přicházejí z Číny; s ohledem na tento vývoj důrazně žádá USA, aby cíle proklamované v předvolebním boji proměnily v závazky, a daly tak jasný signál, že přední vyspělé země jsou odhodlány pokročit v boji proti změnám klimatu; v této souvislosti navíc zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby se na snížení emisí podílela i Indie;

11.   vítá uvedené sdělení Komise ze dne 10. září 2009 jako důležitý krok v diskusi a výslovně zdůrazňuje úlohu Parlamentu jako rozpočtového orgánu;

12.   připomíná, že mezinárodní dohoda by měla rovněž zajistit, aby rozvojové země celkově omezily nárůst emisí na 15–30 % v porovnání se současným stavem, aby bylo dosaženo cíle omezení oteplování na 2ºC;

13.   zdůrazňuje, že k zemím neuvedeným v příloze I nelze přistupovat paušálně, protože jejich schopnost investovat do zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se jí i jejich schopnost vyrovnat se změnou klimatu se navzájem liší;

14.   žádá EU, aby účastníky COP 15 vyzvala k vypracování společné vize pro období počínající rokem 2050;

15.   dále připomíná své doporučení, aby jisté zásady přijaté v rámci klimatického a energetického balíčku byly použity jako základ pro mezinárodní dohodu, a to zejména závazný lineární směr pro závazky rozvinutých zemí, odstupňování na základě ověřených emisí a hrubého domácího produktu (HDP) a posílený režim dodržování s ročním faktorem snížení;

Financování

16.   zdůrazňuje, že dohoda v Kodani by mohla poskytnout nezbytný impuls pro iniciativu "Sustainable New Deal" (Udržitelný nový úděl), která by podnítila společenský a hospodářský růst, podpořila technologie udržitelné z hlediska životního prostředí, prosazovala obnovitelnou energii a energetickou účinnost i snižování spotřeby energie a zajistila nové pracovní příležitosti a sociální soudržnost jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích; konstatuje rovněž, že je třeba řádně zohlednit aspekty změny klimatu související s veřejným zdravím; připomíná Sternovu zprávu o ekonomických aspektech změny klimatu, která prokazuje, že existují jasné ekonomické pobídky mezinárodnímu společenství pro to, aby řešilo změnu klimatu co nejdříve; uznává, že díky vstupním investicím veřejného sektoru do ekologické energetické infrastruktury a do doplňkového výzkumu a vývoje se omezí sociální náklady související se změnou klimatu;

17.   zdůrazňuje, že k aktivní účasti všech zemí na řešení otázky změny klimatu dojde teprve tehdy, pokud budou rozvojové země a rozvíjející se ekonomiky schopny zachovat udržitelný hospodářský růst; vyzývá proto ke skutečně integrovaným politickým reakcím na vývoj a problémy spojené s klimatem;

18.   poukazuje na to, že změna klimatu je problém, který nemá žádné paušální politické řešení, že však kombinací dostupných možností a výrazným zvýšením účinnosti ve všech oblastech hospodářství a společnosti v rozvinutých i rozvojových zemích je možné přispět k vyřešení problému dostupnosti a distribuce zdrojů a vytvořit podmínky pro třetí průmyslovou revoluci;

19.   zdůrazňuje, že lidé v rozvojových zemích budou důsledky změny klimatu postiženi silněji, takže je i v zájmu těchto zemí přispět k úspěšnému uzavření dohody o boji proti změně klimatu;

20.   zdůrazňuje, že rozvinuté země mají povinnost poskytovat rozvojovým zemím dostatečnou, udržitelnou a předvídatelnou finanční a technickou podporu, aby jim umožnily zavázat se ke snižování emisí skleníkových plynů, přizpůsobovat se důsledkům změny klimatu, snižovat emise vznikající odlesňováním a znehodnocováním lesů a posílit budování kapacit v zájmu splnění povinností plynoucích z budoucí mezinárodní dohody o změně klimatu;

21.   trvá na tom, že takové závazky ohledně poskytnutí jasně přislíbené finanční podpory nezbytné pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně v souvislosti s UNFCCC musí představovat novou podporu, která doplňuje oficiální rozvojovou pomoc a je nezávislá na ročních rozpočtových procesech členských států; připomíná, že finanční prostředky by měly být přidělovány nikoliv jako zvýhodněné půjčky, ale jako granty; připomíná již existující závazky oficiální rozvojové pomoci, jejichž cílem je dosáhnout úrovně oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HDP do roku 2015;

22.   zdůrazňuje, že aby mohlo být v Kodani dosaženo ambiciózní dohody, je zapotřebí pohotové mezinárodní veřejné podpory, a vyzývá EU, aby se zavázala nejméně k podpoře vycházející z odhadu Komise a předpokládající celkové financování ve výši 5–7 miliard EUR ročně v období let 2010–2012;

23.   připomíná, že společný příspěvek EU rozvojovým zemím určený na jejich úsilí o zmírnění účinků změny klimatu a jejich přizpůsobení se této změně by neměl do roku 2020 klesnout pod 30 000 miliónů EUR ročně, přičemž tato částka se může zvyšovat v závislosti na nových poznatcích o závažnosti klimatických změn a výši s nimi souvisejících nákladů;

24.   vyzývá mezinárodní společenství, aby prozkoumáním možností, které nabízejí další inovativní mechanismy financování (např. výměna dluhů za ochranu přírody), výrazně zvýšilo finanční podporu poskytovanou rozvojovým zemím na přizpůsobení se změně klimatu a na její zmírnění;

25.   zdůrazňuje, že významná část výnosů získaných z dražeb osvědčení vydaných v rámci systému obchodování s emisemi EU (EU ETS), včetně dražby v odvětvích letecké a námořní dopravy, by měla být vyčleněna na to, aby byly rozvojové země schopny bojovat proti změně klimatu a přizpůsobit se jejím důsledkům; zdůrazňuje však, že více než 50 % emisí v EU nespadají do systému EU ETS, který začal fungovat v roce 2005; připomíná proto, že je nutné vypracovat alternativní strategie tak, aby nikoli pouze průmysl, ale všechny oblasti hospodářství, a zejména všechny členské státy, se podílely na úsilí o snižování emisí a nesly svůj díl odpovědnosti;

26.   zdůrazňuje, že nadcházející revize rozpočtu EU musí být zaměřena na poskytnutí dostatečných prostředků potřebných k opatřením na ochranu před změnou klimatu a na přizpůsobení se této změně;

27.   doporučuje, aby rozvojové země zvážily, zda by mohly vyčlenit určitý procentní podíl svého HDP na vytvoření fondu spolupráce věnovaného uplatnění "čistých" energetických technologií, a to nezávisle na stávajících prostředcích rozvojové pomoci;

28.   podporuje norský návrh na obchodování s povolenkami (jednotky přiděleného množství) a také návrhy Dánska a Mexika;

29.   vyzývá k tomu, aby v řídících strukturách zřízených v souvislosti s financováním ochrany klimatu podle kodaňské dohody bylo zajištěno rovné zastoupení rozvinutých a rozvojových zemí; zdůrazňuje dále, že aby bylo zaručeno používání převedených finančních prostředků udržitelným způsobem, měly by být uplatňovány zkušenosti z rozvojových politik a zavedených zásad, jako je "řádná správa věcí veřejných"; poukazuje na to, že dárcovské země musí investovat do zvyšování "absorpční schopnosti" rozvojových zemí, aby tyto země byly schopny účinně využívat zdroje;

Spolupráce s rozvojovými zeměmi

30.   vyzývá EU a její členské státy, aby posílily stávající partnerství s rozvojovými zeměmi v oblasti klimatu a aby uzavíraly nová partnerství tam, kde zatím neexistují, a aby přitom poskytovaly výrazně vyšší finanční podporu na technický vývoj a transfer, na dohodu o právech k duševnímu vlastnictví a vytváření institucionálních kapacit, včetně národních akčních programů pro přizpůsobování jakožto důležitých nástrojů přizpůsobování se změně klimatu, a to při současném prosazování vlastnictví;

31.   trvá na tom, aby mezinárodní dohoda o změně klimatu pro období po roce 2012 zohlednila stávající rozvojové procesy na mezinárodní i vnitrostátní úrovni; vyzývá Komisi a členské státy EU, aby v rámci rozvojových cílů tisíciletí každopádně zohledňovaly změnu klimatu tím, že do projektů a programů pro dosažení těchto cílů jakož i do veškerých strategií ke snížení chudoby začlení otázky přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování dopadů této změny;

32.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podstatně zvýšily rozpočet pro globální alianci pro boj proti změně klimatu (GCCA), a navrhuje, že jedním ze zdrojů financování by mohly být očekávané výnosy z dražeb v rámci systému EU ETS; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že GCCA bude fungovat jako ústředí, v němž se soustředí všechny informace o prostředcích určených na přizpůsobování se změně klimatu v rozvojových zemích, čímž by se zabránilo vytváření nových bilaterálních iniciativ EU;

33.   domnívá se, že změna klimatu je příčinou vysídlování obyvatel a vede proto k nové, nucené migraci, kterou musí mezinárodní společenství náležitým způsobem řešit; vyzývá mezinárodní společenství, aby zjistilo, jaké nedostatky existují v právních předpisech, pokud jde o ochranu uprchlíků před následky změny klimatu, aby tyto nedostatky odstranilo a iniciovalo vytvoření konkrétního systému pomoci a ochrany;

34.   zdůrazňuje nezbytnost institucionální odpovědnosti a důvěry, jejichž zárukou bude spravedlivé zastoupení dárcovských a přijímajících zemí v řídícím orgánu institucí financujících přizpůsobování se změně klimatu;

Energie a energetická účinnost

35.   domnívá se, že celosvětový přechod na efektivní, dlouhodobě udržitelnou ekonomiku je nezbytný nejen pro odvrácení nebezpečné změny klimatu snížením emisí skleníkových plynů, ale že má i potenciál pro zvýšení investic, zaměstnanosti, hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a životní úrovně, aniž by tím byl ohrožen cíl všeobecného přístupu k moderním energetickým službám; zdůrazňuje tudíž, že je nutné zlepšit celosvětově energetickou účinnost a zvýšit v energetice podíl obnovitelných zdrojů energie;

36.   zdůrazňuje, že v souvislosti s  přechodem na nízkouhlíkové hospodářství, k němuž dochází v mezinárodním měřítku, bude jaderná energie ve střednědobém horizontu považována za podstatnou součást skladby energetických zdrojů; poukazuje ovšem na to, že s cílem zajistit maximální bezpečnost je nutné odpovídajícím způsobem a na mezinárodní úrovni řešit otázky bezpečnosti a zabezpečení jaderného palivového cyklu;

37.   naléhavě vyzývá všechny vlády, včetně  vlád členských států EU, a EU k tomu, aby podporovaly energetickou účinnost; vyzývá členské státy EU, aby s cílem dospět k dynamické a ucelené dohodě s Radou zvýšily své ambice, pokud jde o soubor předpisů týkající se energetické účinnosti, a zejména o přepracovanou směrnici o energetické náročnosti budov, jež se aktuálně projednává (KOM(2008)0780) a vyslaly tak jasný signál o odhodlání EU týkajícím se kodaňské dohody a usnadňujícím přechod na úroveň emisí skleníkových plynů, která by byla o 30 % nižší;

38.   zdůrazňuje, že rozsáhlé využívání fosilních paliv k výrobě energie je hlavním celosvětovým zdrojem emisí CO2; uznává, že ze střednědobé perspektivy budou fosilní paliva i nadále hrát v dodávkách energie důležitou úlohu; vyzývá strany zapojené do jednání, aby kladly velký důraz na další rozvoj a používání udržitelných technologií zpracování fosilních paliv k výrobě elektrické energie, které účinně využívají paliva a snižují emise;

39.   domnívá se, že cíle spočívající ve snížení emisí i závazky týkající se financování musí podléhat přísnějšímu režimu dodržování, který bude zahrnovat i mechanismy včasného varování a postihy, například odebrání příštích jednotek přiděleného množství;

Přizpůsobení

40.   zdůrazňuje historickou odpovědnost rozvinutých zemí za nevratnou změnu klimatu a připomíná jejich povinnost pomáhat rozvojovým zemím a nejméně rozvinutým zemím při přizpůsobování se těmto změnám;

41.   vyzývá tudíž EU a její členské státy k poskytování pomoci rozvojovým zemím při budování kapacit potřebných k přizpůsobení se změně klimatu a současně vyzývá k zajištění dostatečné technické podpory zemím, které jsou měnícím se životním prostředím nejvíce zasaženy;

42.   uznává význam proaktivní adaptace na nevyhnutelnou změnu klimatu, především v nejzranitelnějších oblastech a u nejzranitelnějších skupin ve společnosti, a zdůrazňuje význam zvyšování povědomí veřejnosti s cílem dosáhnout přizpůsobení se změně klimatu co možná nejúčinnějším způsobem;

43.   zdůrazňuje, že aby byly uchráněny zdroje pro budoucí mezinárodní opatření, musí EU a její členské státy rovněž posílit opatření na podporu okamžitého provádění kroků uvnitř EU, které umožňují přizpůsobení;

Spolupráce a výzkum v oblasti technologií

44.   zastává názor, že k nezbytnému zrychlení tempa inovací a rozsahu jejich zavádění je nutný nový přístup ke spolupráci v oblasti technologií, aby tak mohly všechny země získat přístup k finančně dostupným a ke klimatu šetrným technologiím a současně byla respektována práva k duševnímu vlastnictví;

45.   domnívá se, že by v kodaňské dohodě měly být navrženy akční programy pro klíčové technologie zaměřené na toto přizpůsobování se změně klimatu a na zmírňování jejích dopadů, které by zajistily podporu v průběhu celého technologického řetězce a které by podstatně navýšily finanční prostředky určené na výzkum, vývoj a demonstrace spojené se zmírňováním dopadů změny klimatu a přizpůsobováním se této změně; v tomto ohledu podporuje názor Komise, podle něhož by se celková oblast výzkumu, vývoje a demonstrací věnovaná energetice měla do roku 2012 přinejmenším zdvojnásobit a do roku 2020 by měl být její rozsah ve srovnání se současností čtyřnásobný;

46.   naléhavě vybízí rozvinuté země, aby více investovaly do výzkumu nových a pokročilých technologií určených k využití v udržitelných a energeticky účinných výrobních procesech; za zásadní považuje nutnost zvýšit v rámci 7. rámcového programu pro výzkum financování mezinárodní spolupráce v oblasti změny klimatu;

Celosvětový trh s CO2

47.   zdůrazňuje, že ačkoli nejsou v blízké budoucnosti tržní řešení, včetně vytvoření celosvětového trhu s CO2 za pomoci obchodních systémů stanovujících stropy nebo uplatněním daňových mechanismů v rozvinutých zemích, vhodným řešením pro rozvojové země, musí se jednat o dlouhodobý cíl všech jednání; vyzývá EU a její světové partnery, aby neprodleně nalezli nejúčinnější způsob podpory budoucího propojení mezi EU ETS a regionálními či federálními systémy obchodování s emisemi v USA a v jiných zemích, což by mohlo na oplátku rozšířit možnosti snižování, zvětšit trh a zvýšit jeho likviditu a v neposlední řadě umožnit efektivnější rozdělení zdrojů;

48.   zdůrazňuje, že fungující trh s CO2 je pro hospodářství EU zásadní, má-li být schopno vypořádat se s ambiciózními závazky EU týkající se snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020; zdůrazňuje, že je třeba přijmout komplexní mezinárodní dohodu pro období po roce 2012, která by stanovila srovnatelné závazky také pro další rozvinuté země, zejména s cílem předejít přesunu zdrojů emisí uhlíku a dosáhnout dlouhodobých cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů; v tomto ohledu zdůrazňuje klíčovou úlohu úzké spolupráce mezi rozvíjejícími se ekonomikami a ekonomikami rozvinutými;

49.   vítá mechanismus čistého rozvoje (CDM) zavedený Kjótským protokolem jako možný způsob, jak umožnit rozvojovým zemím podílet se na trhu s CO2 a jak tyto země vybavit moderními a účinnými technologiemi; zdůrazňuje však, že mezinárodní dohoda o změně klimatu nemůže stanovit, že by využívání kompenzací k dosažení cíle snížení emisí ze strany rozvinutých zemí bylo započítáváno do úsilí rozvojových zemí o zmírňování svých emisí skleníkových plynů a že tyto kompenzace nemohou nahradit finanční a technologickou podporu pro rozvojové země na jejich činnost v oblasti zmírňování změny klimatu;

50.   mimoto trvá na tom, že součástí budoucích kompenzačních mechanismů musí být přísné standardy pro posuzování kvality projektů, aby rozvinuté země nemohly rozvojovým zemím upírat nízkonákladové možnosti snižování emisí a aby byla zaručena vysoká kvalita těchto projektů se spolehlivým, ověřitelným a reálným dodatečným snižováním emisí, které rovněž podporuje udržitelný rozvoj v těchto zemích;

51.   domnívá se, že mechanismy CDM a "společného provádění" (Joint Implementation) by proto měly být reformovány tak, aby zohledňovaly uvedené standardy kvality projektů; kromě toho podporuje stanovisko Komise, že by se měly schválit odvětvové mechanismy pro hospodářsky vyspělejší rozvojové země na období po roce 2012, čímž se z nich stane účinný nástroj ochrany klimatu a udržitelného rozvoje v rozvojových zemích;

52.   zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí splnit své závazky v oblasti zmírňování dopadů nejprve v rámci EU, a připomíná všem zúčastněným stranám, že pružné mechanismy by měly být využívány co nejméně;

Změna využívání půdy, odlesňování a znehodnocování lesů a přírodních zdrojů

53.   domnívá se, že rozvojovým zemím musí být poskytnuta rozsáhlá finanční, technická a správní pomoc, aby se nejpozději do roku 2020 zastavilo masivní odlesňování tropických deštných pralesů, a že při mezinárodních jednáních o komplexní celosvětové dohodě o klimatických změnách pro období po roce 2012 bude prokázání odhodlání v této oblasti rozhodující;

54.   zdůrazňuje, že uchování přírodních ložisek uhlí je nejúčinnějším a nejúčelnějším prostředkem zmírňování změny klimatu, který nemá žádné známé negativní vedlejší účinky; domnívá se dále, že v boji proti změně klimatu má neocenitelnou hodnotu rozvoj komplexní politiky zalesňování;

55.   vyzývá EU, aby se zavázala financovat mezinárodní úsilí o zastavení odlesňování a na podporu celosvětového nekomerčního zalesňování;

56.   zdůrazňuje, že ochrana lesů je pro úspěch celosvětové ochrany klimatu zásadní, a naléhavě vybízí EU a její členské státy, aby uznaly, že je lesy třeba chránit, a začlenily tento aspekt do mezinárodní dohody;

57.   podporuje názor Komise, že veřejné financování je pro období 2013–2020 nejrealističtějším nástrojem poskytujícím pobídky v rámci boje proti odlesňování; vyzývá dále EU a její členské státy, aby na období 2010–2012 poskytly finanční prostředky umožňující včas zahájit vhodné činnosti v rozvojových zemích, a podporuje návrh Komise na vytvoření celosvětového mechanismu pro uhlík z lesnictví (GFCM) na základě rámcové úmluvy UNFCCC vycházející ze systému trvalého financování; vyzývá členské státy, aby na sebe vzaly závazek zastavit globální odlesňování, znehodnocování lesů a půdy, jakož i a dezertifikaci tím, že vyčlení významnou část výnosů z dražeb uskutečněných v rámci EU ETS ke snížení odlesňování a znehodnocování lesů v rozvojových zemích; vyzývá členské státy, aby podpořily návrh Komise přijmout návrh financování předložený Norskem a aby pro GFCM vyčlenily část budoucích výnosů z dražeb jednotek přiděleného množství;

58.   zdůrazňuje, že budoucí GFCM musí být spojen s příslušnými rozhodnutími a tvořit přínos k dosahování cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti a že dopady na biologickou rozmanitost musí být výslovně zohledňovány při činnostech, v pravidlech a v metodách programu OSN na snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD); domnívá se, že GFCM musí na prvním místě a jako nejdůležitější bod zaručit ochranu pralesů; zdůrazňuje, že průmyslové aktivity spojené s lesnictvím, jejichž potenciál s ohledem na zmírňování změny klimatu je nízký a které mohou být pro biologickou rozmanitost hrozbou, nesmí být způsobilé k financování prostřednictvím GFCM;

59.   zdůrazňuje, že jakýkoli budoucí GFCM musí dodržovat práva původních obyvatel a místních komunit, včetně jejich práva na společné vlastnictví a autonomní původní území, a musí také stanovit, že budou plně a účinně účastnit tohoto procesu a bude jim přiznána rozhodovací pravomoc na všech úrovních, včetně vytváření a zavádění celostátních plánů REDD a alokace či rozdělování finančních prostředků;

60.   vyzývá EU, aby podpořila přísné sociální a ekologické normy pro snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD); vyzývá EU, aby mechanismy REDD, které přesahují současný projektový přístup mechanismu čistého rozvoje a zabývají se základními příčinami odlesňování, jako je špatná správa věcí veřejných, chudoba, korupce a nedostatečné prosazování právních předpisů, obhajovala tím, že podpoří politické a institucionální reformy jak na místní, tak na regionální a vnitrostátní úrovni;

61.   požaduje, aby environmentální účinnost cílů snižování emisí uvedených v příloze I byla hlavní zásadou, pokud jde o přístup EU k mezinárodním účetním předpisům pro lesní správu a LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesní hospodářství) obecně;

62.   zdůrazňuje, že praktiky v několika oblastech, včetně řízení vodních zdrojů, ochrany ekosystémů, zemědělské produkce, půdních podmínek, změn ve využívání půdy, zdraví, potravinové bezpečnosti a rizika přírodní pohromy, vedly ke změně klimatu a k jejímu posilování, přičemž současně právě tyto oblasti musí čelit vážným negativním dopadům změny klimatu; domnívá se, že oba tyto rozměry by měly být zahrnuty do kodaňské dohody, společně s cílenými opatřeními za účelem zajištění vysoké úrovně zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně v těchto oblastech;

Mezinárodní letecká a námořní doprava

63.   připomíná, že letecký průmysl má mnoho dopadů, které nejsou spojeny s CO2 a které přibližně zdvojují jeho potenciál na posilování globálního oteplování; vyzývá EU, aby zajistila, že budou tyto dopady zohledněny v kodaňské dohodě;

64.   zdůrazňuje, že s ohledem na neúspěch jednání, do nichž byly zapojeny Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO) a Mezinárodní námořní organizace (IMO), je třeba začlenit mezinárodní leteckou a námořní dopravu do dohody uzavřené na základě rámcové úmluvy UNFCCC;

65.   naléhavě žádá, aby mezinárodní dohody v odvětvích letecké a námořní dopravy stanovily stejné závazné cíle jako v ostatních průmyslových odvětvích; dále žádá, aby celosvětově alespoň 50 % povolenek v této oblasti bylo předmětem aukcí;

Zapojení občanské společnosti

66.   zdůrazňuje, že je velmi důležité, aby byly místním občanům poskytovány komplexní informace a aby byli konzultováni a účastnili se rozhodovacího procesu; obzvláště vybízí městská centra, regiony a příměstské oblasti, aby s vládní podporou vedly své vlastní informační kampaně, které by mohly být spojeny se specifickými cíli v oblasti snižování emisí;

67.   uznává, vzhledem ke skutečnosti, že do roku 2030 budou dvě třetiny lidstva žít v městských centrech, že v zavádění praktických opatření v souvislosti s klimatem sehrávají klíčovou úlohu města a místní a regionální orgány; vítá závazek vyjádřený v celosvětové dohodě starostů a místních správních orgánů o ochraně klimatu a vyzývá EU, aby podporovala zapojení měst a místních a regionálních orgánů do rozvoje a uplatňování národních strategií pro řešení změny klimatu, a to i do akčních plánů na zmírnění jejích důsledků a akčních programů pro přizpůsobování se této změně;

Delegace Evropského parlamentu

68.   je přesvědčen, že delegace EU hraje v těchto jednáních o změně klimatu důležitou úlohu, a proto pokládá za nepřijatelné, že se ti poslanci Evropského parlamentu, kteří jsou členy této delegace, nemohli zúčastnit koordinačních jednání EU na předchozím zasedání konference smluvních stran; očekává, že účastníkům z Evropského parlamentu bude umožněn přístup na tato jednání v Kodani, přinejmenším jako pozorovatelům, ať už s právem vystoupit, nebo bez něj;

o
o   o

69.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

(1) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63.
(2) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136.
(3) Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3.
(4) Přijaté texty, P6_TA(2009)0042.
(5) Přijaté texty, P6_TA(2009)0121.
(6) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
(7) Přijaté texty, P6_TA(2008)0491.

Právní upozornění - Ochrana soukromí