Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2619(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B7-0064/2010

Rozpravy :

Hlasování :

PV 10/02/2010 - 9.9
CRE 10/02/2010 - 9.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0019

Přijaté texty
PDF 228kWORD 64k
Středa, 10. února 2010 - Štrasburk
Závěry konference o změně klimatu v Kodani (COP 15)
P7_TA(2010)0019RC-B7-0064/2010

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2010 o závěrech konference o změně klimatu v Kodani (COP 15)

Evropský parlament,

–   s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–   s ohledem na akční plán z Bali (rozhodnutí 1/COP 13),

–   s ohledem na patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na pátou konferenci smluvních stran, na níž se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5), konanou v Kodani (Dánsko) od 7. do 18. prosince 2009, a s ohledem na Kodaňskou dohodu,

–   s ohledem na klimatický balíček EU přijatý dne 17. prosince 2008,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se změny klimatu, zejména na usnesení o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15) přijaté dne 25. listopadu 2009,

–   s ohledem na příští konferenci, COP 16, která se bude konat v Mexiku,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.   vzhledem k tomu, že jednání o všeobecné mezinárodní dohodě o změně klimatu pro období po roce 2012, která měla být v prosinci 2009 uzavřena v Kodani, skončila podepsáním neuspokojivé dohody, kterou konference smluvních stran úmluvy UNFCCC pouze vzala na vědomí,

B.   vzhledem k tomu, že tato dohoda není právně závazná, neobsahuje žádné cíle snižování emisí a vlastně ani žádný konkrétní závazek k uzavření právně závazné dohody v roce 2010,

C.   vzhledem k tomu, že tato dohoda uznává, že je nutné omezit zvýšení globální teploty na max. 2 °C, a zmiňuje se o hledání způsobů, jak nárůst globální teploty udržet pod hodnotou 1,5 °C,

D.   vzhledem k tomu, že EU nebyla schopna zaujmout v boji proti změně klimatu vedoucí pozici a dokonce se ani nezúčastnila závěrečných jednání s USA, Čínou, Indií, Brazílií a Jihoafrickou republikou o konečné podobě dohody,

E.   vzhledem k tomu, že ze čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu a z přibývajících vědeckých důkazů vyplývá, že je nezbytné výrazně omezit celosvětové emise, pokud se globální teplota nemá zvýšit o více než 2 °C,

F.   vzhledem k tomu, že několik rozvinutých i rozvojových zemí nepodpořilo sepsání a uplatnění nové mezinárodní rámcové dohody o ochraně klimatu,

G.   vzhledem k tomu, že by EU neměla připustit, aby ochabla ve svém úsilí v oblasti opatření proti změně klimatu, a to ani přesto, že někteří z našich hlavních partnerů ve vyjednávání nadále budí dojem, že nejsou ochotni nebo schopni zbrzdit své trendy tvorby emisí,

H.   bere na vědomí, že do 31. ledna 2010 sdělilo OSN své cíle emisí skleníkových plynů na období po roce 2020 pouze 28 mimočlenských států EU a že některé sdělily pouze cíle účinnosti, jež k žádnému snížení skleníkových plynů vůbec nepovedou;

1.   vyjadřuje politování nad slabostí dohody přijaté na konferenci COP 15, neboť nás nepřiblížila k uzavření globální všeobecné dohody pro období po roce 2012, nestanoví globální středně- ani dlouhodobé cíle snižování emisí ani období, po němž se celosvětové emise musí začít snižovat; dále konstatuje, že veřejnost byla neuzavřením smysluplné dohody v Kodani zklamána;

2.   domnívá se, že prodleva, k níž došlo při  hledání mezinárodního konsensu, neopravňuje k tomu, aby se dále odkládaly politiky EU směřující k právnímu závazku snížit emise do roku 2020 o 20 %; znovu potvrzuje náš závazek snížit tento cíl na 30 %; bere rovněž na vědomí, že iniciativy vyvinuté v EU, jejichž cílem je podpora ekologického hospodářství, zabezpečení dodávek energie a omezení energetické závislosti, budou v rostoucí míře usnadňovat dosažení cíle snížit emise o 30%;

3.   uznává, že odhadované náklady na dosažení 30% snížení emisí v EU oproti úrovni v roce 1990 do roku 2020 jsou dnes nižší než odhadované náklady na dosažení 20% snížení v době, kdy byla dohoda vyjednána, a vyzývá proto Komisi, aby pro EU předložila návrh, který by byl ambicióznější a stanovil jednostranný cíl snížit emise výrazněji než o 20 %;

4.   vyzývá EU, aby svých domácích cílů dosáhla díky úsporám energie a využívání obnovitelných zdrojů, a vyzývá k co nejrychlejšímu přijetí náročného, závazného cíle v oblasti úspor energie;

5.   vyjadřuje své zklamání nad nejednotností členských států; naléhavě proto vyzývá EU, aby vystupovala v mezinárodních jednáních o klimatu jednotně, aby znovu zaujala vedoucí úlohu v jednáních směřujících k závazné všeobecné dohodě pro období po roce 2012, jež bude vycházet z nejnovějších vědeckých poznatků a bude v souladu s cílem COP 16 nepřipustit zvýšení teploty o více než 2 ºC;

6.   dále vyjadřuje politování nad tím, že EU již dříve nepřijala konkrétní závazky v oblasti mezinárodního veřejného financování opatření, jež mají v rozvojových zemích zmírnit dopady změny klimatu, což vedlo k tomu, že se jí nepodařilo během jednání získat takovou důvěru, aby bylo možné dosáhnout v pracovních skupinách ad hoc dalšího pokroku; dále EU vyzývá, aby upřesnila, že její postoj ohledně druhého období závazků Kjótského protokolu závisí na obdobných závazcích ze strany USA v rámci jiného právního nástroje, a aby zajistila, že pravidla týkající se přebytečných jednotek přiděleného množství (AAU) a využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) nenaruší její životní prostředí;

7.   zdůrazňuje, že v EU je třeba vytvořit novou "klimatickou diplomacii"; důrazně proto žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisařku pro činnost v oblasti klimatu, aby se postavily do čela strategie EU zejména s pokrokovějšími rozvojovými zeměmi a rychle se rozvíjejícími ekonomikami; důrazně žádá EU, aby se dohodly na plánu pro mexickou konferenci ("roadmap for Mexico"), který by obsahoval diskusi o kliamtických politikách v každém strategickém partnerství a ve všech bilaterálních a multilaterálních dohodách, čímž by byla vytvořena důslednější strategie na ochranu klimatu ve vnější politice; žádá EU a její členské státy, aby vytvořily "spojenectví odpovědnosti", k němuž by mohly připojit všechny země, které považují změnu klimatu za závažnou hrozbu pro celé lidstvo a které jsou pro zastavení globálního oteplení ochotny jednat;

8.   vyzývá EU a její členské státy, aby prosadily princip "klimatické spravedlnosti" v dlouhodobé perspektivě – do roku 2050 a dále; prosazuje proto začlenění "ustanovení o spravedlivém podílu" ("equity clause") do budoucích mezinárodních jednání o klimatu;

9.   vyzývá fóra jako G20 nebo Fórum největších světových ekonomik, na nichž jsou zastoupeni největší producenti emisí uhlíku, aby přijaly větší odpovědnost a pomohly k prosazení konsensu při formálních jednáních;

10.   bere na vědomí závazek stanovující, že rozvinuté země přispějí do roku 2020 každoročně částkou 100 miliard USD a během následujících tří let (2010–2012) poskytnou rozvojovým zemím celkem 30 miliard USD na pomoc v boji proti změně klimatu a na vytvoření ekologicko-klimatického fondu, z něhož budou podporovány projekty v rozvojových zemích v oblasti odlesňování a znehodnocování lesů; lituje však, že tento závazek nedosahuje výše odhadu Komise, že do roku 2020 budou získány prostředky ve výši 100 miliard EUR;

11.   zdůrazňuje historickou odpovědnost vyspělých zemí za nevratnou změnu klimatu a jejich odpovědnost poskytnout dostatečnou, stabilní a předvídatelnou finanční a technickou pomoc rozvojovým zemím, které by se tak mohly zavázat k snižování svých emisí skleníkových plynů, přizpůsobit se důsledkům změny klimatu a snížit emise vznikající v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů, ale také zlepšit budování kapacit s cílem splnit cíle v rámci budoucí mezinárodní dohody o změně klimatu;

12.   trvá na tom, že takové závazky ohledně poskytnutí požadované předvídatelné finanční podpory nezbytné pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně v souvislosti s UNFCCC musí představovat novou podporu, která doplňuje oficiální rozvojovou pomoc a je nezávislá na ročních rozpočtových procesech členských států; připomíná již platné závazky, jejichž cílem je dosáhnout do roku 2015 úrovně oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HDP;

13.   domnívá se, že by EU měla okamžitě zahájit jednání s partnery z USA, která zajistí, aby byl vznikající trh s uhlíkem v USA kompatibilní s naším trhem, a umožní tak vytvořit transatlantický trh s uhlíkem, který bude předcházet globálnímu trhu;

14.   zdůrazňuje, že je třeba, aby podpora ve výši 7,2 miliard EUR k rychlému zahájení činnosti, kterou členské státy EU přislíbily rozvojovým zemím, byla podporou novou, poskytovanou nad rámec rozpočtu oficiální rozvojové pomoci; tato podpora by měla být koordinována na úrovni EU a měla by být dána k dispozici co nejdříve a v každém případě před setkáním v Bonnu v červnu 2010; tuto podporu považuje za klíčový faktor pro budování důvěry v úspěch v Mexiku; vyzývá rovněž Komisi, aby před výše zmíněným setkáním v Bonnu podala zprávu o využívání slíbené podpory k rychlému zahájení činnosti i o její doplňkovosti ve vztahu ke stávající oficiální rozvojové pomoci;

15.   připomíná, že společný příspěvek EU rozvojovým zemím určený na jejich úsilí o zmírnění účinků změny klimatu a jejich přizpůsobení se této změně by neměl do roku 2020 klesnout pod 30 000 miliónů EUR ročně, přičemž tato částka se může zvyšovat v závislosti na nových poznatcích o závažnosti klimatických změn a výši souvisejících nákladů;

16.   zdůrazňuje, že nadcházející revize rozpočtu EU se musí zaměřit na poskytování dostatečných zdrojů na opatření, jejichž cílem je chránit se před důsledky změny klimatu a přizpůsobit se jí, a to jak v EU, tak v rozvojových zemích; poznamenává také, že tato revize by měla vzít v úvahu zavedení nových, inovativních finančních mechanismů na podporu mezinárodní činnosti v oblasti klimatu;

17.   vítá ambiciózní závazky, jež přijaly některé rozvojové země již před jednáním v Kodani, během něj a po jeho ukončení; bere na vědomí, že dohoda dospěla ke konsensu ohledně hodnocení, vykazování a ověřování mitigačních opatření rozvojových zemí prostřednictvím národních sdělení, jež budou předmětem mezinárodních konzultací a analýz vycházejících z jasně stanovených pokynů, které je třeba dosud definovat a které budou muset zajistit, aby nedocházelo k narušení suverenity a aby peněžní prostředky byly řádně využívány;

18.   schvaluje zřízení mechanismu pro snižování emisí vzniklých odlesňováním a znehodnocováním lesů a na podporu odstraňování emisí skleníkových plynů vysazováním lesů, zavedení mechanismu pro technologie k urychlení rozvoje a transferu technologií a vítá zmínku o úloze trhů při zlepšování nákladové účinnosti mitigačních opatření; konstatuje rovněž, že účinné uplatňování těchto mechanismů vyžaduje dohodu v rámci UNFCCC;

19.   zdůrazňuje, že jakýkoli budoucí systém pro snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD) musí dodržovat práva původních obyvatel a místních společenství, včetně jejich práva na společné vlastnictví a na autonomní původní území, a musí také stanovit, že se budou moci plně a účinně účastnit tohoto procesu, včetně vytváření a provádění celostátních plánů REDD a alokace či distribuce finančních prostředků;

20.   požaduje, aby environmentální účinnost cílů snižování emisí uvedených v příloze I byla hlavní zásadou, pokud jde o přístup EU k mezinárodním účetním předpisům pro lesní správu a LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesní hospodářství), k flexibilním mechanismům a k započítávání veškerých výsledků, které byly v prvním období závazků dosaženy nad rámec závazků stanovených v Kjótském protokolu, do cílů stanovených pro období po roce 2012;

21.   vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem dosaženým při řešení emisí v oblasti letectví a námořní plavby; žádá EU, aby zajistila, že se v rámci jednání o budoucí dohodě bude zohledňovat celkový dopad letectví na změnu klimatu a že cíle v oblasti snižování emisí budou stejné pro odvětví letecké a námořní dopravy jako pro jiná průmyslová odvětví;

22.   lituje, že USA a Čína nebyly z vnitropolitických důvodů připraveny přijmout ambicióznější dohodu; je přesvědčen, že Evropská unie, USA a Čína jsou klíčovými aktéry pro zajištění závazné mezinárodní dohody; žádá proto USA, Čínu a ostatní mezinárodní partnery, aby přišli s dalšími závazky ohledně vytvoření mezinárodního systému na ochranu klimatu v zájmu obnovení diskusí a dosažení ambiciózní právně závazné mezinárodní dohody v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky a s cílem 2 ºC;

23.   vyjadřuje politování nad tím, že některé země, jmenovitě Súdán a členské země Bolívarské aliance latinskoamerických národů zaujaly v rámci mezinárodních jednání blokační postoj, aby se vyhnuly přísným závazným podmínkám, a to navzdory tomu, že politická situace se v Kodani vyvíjela velmi slibně;

24.   poukazuje na rostoucí povědomí občanů o dopadech změny klimatu na rozvojové země, ale také na rychle rostoucí ekonomiky; vyzývá k rozšíření dialogu zejména s nejméně rozvinutými zeměmi, Aliancí malých ostrovních států (AOSIS) a Afrikou o cestě k závazné mezinárodní dohodě o změně klimatu, jejímž cílem bude omezit dopad a předvídatelné důsledky změny klimatu na demografii, veřejné zdraví, migraci a hospodářství v těchto regionech;

25.   zdůrazňuje, že je naléhavě nutné, aby Mezivládní panel pro změnu klimatu přezkoumal všechny své závěry a potvrdil, že byly posouzeny prostřednictvím vzájemného hodnocení v souladu s osvědčenými postupy ve vědě; navrhuje, aby byla urychlena příprava průběžné zprávy, která tyto závěry zaktualizuje, a domnívá se, že by budoucí zprávy měly konkrétně odkazovat na tvrzení těch, kteří zpochybňují stanovisko většiny, a že by i tato tvrzení by měla být podrobena vzájemnému hodnocení;

26.   domnívá se, že pro konkurenceschopnost průmyslu EU je zásadně důležité, aby se ostatní průmyslové země zavázaly ke srovnatelnému úsilí a aby i rozvojové a rozvíjející se ekonomiky přijaly přiměřené závazky v oblasti snižování emisí; připomíná, že cíle snižování emisí musí být měřitelné, vykazovatelné a ověřitelné, a vítá v této souvislosti skutečnost, že se některé rozvojové země zavázaly podávat národní zprávy o svém úsilí o snižování emisí;

27.   soudí, že k diskusi a vzájemnému porozumění mezi jednotlivými stranami mohou významně přispět bilaterální setkání mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty; proto plánuje uskutečnit tato setkání ještě před zahájením oficiálních jednání, aby mohla smysluplnějším způsobem přispět k dosažení co nejlepšího výsledku těchto rozhovorů;

28.   zdůrazňuje, že budoucí výzvy klimatické politiky nespočívají jen ve snižování emisí CO2, ale i v efektivnějším a udržitelnějším využívání přírodních zdrojů;

29.   opakuje svou podporu reformnímu procesu v OSN a konstatuje, že výsledek kodaňské konference o klimatu je dalším příkladem toho, že je nutné co nejdříve přehodnotit pracovní metody v rámci OSN; mimoto je nadále přesvědčen o tom, že jednání o klimatu musí probíhat na půdě OSN, která je jediným legitimním orgánem k řešení otázky s tak zásadním významem pro celý svět; soudí však, že je nutné se vážně zamyslet na tím, jak tento proces zefektivnit;

30.   žádá větší transparentnost, která by umožnila lepší zapojení občanské společnosti a zúčastněných stran v souvislosti s COP 16 v Mexiku;

31.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.

Právní upozornění - Ochrana soukromí