Evropský parlament,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. května 2009 o politice jakosti zemědělských produktů (KOM(2009)0234),

–   s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 15. října 2008 o jakosti zemědělských produktů: normy pro produkty, požadavky na hospodaření a systémy jakosti (KOM(2008)0641),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 10. března 2009 o zajištění kvality potravin, včetně harmonizace či vzájemného uznávání norem(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 9. října 1998 o politice jakosti zemědělských produktů a jakosti zemědělsko-potravinářských výrobků(2),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise z října 2008 o systémech certifikace kvality potravin,

–   s ohledem na kontrolu stavu společné zemědělské politiky (SZP),

–   s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (KOM(2008)0040),

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a na stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0029/2010),

A.   vzhledem k tomu, že Evropská unie má nejvyšší normy jakosti potravin na světě a že evropští spotřebitelé takto přísné normy vyžadují, a vzhledem k tomu, že tyto normy představují způsob, jak maximalizovat přidanou hodnotu;

B.   vzhledem k tomu, že podpora malých a středních zemědělských podniků, jež splňují místní požadavky na objem výroby a spotřeby, posiluje uplatňování tradičních a empirických metod v zemědělství, u nichž je třeba zajistit, aby byly uplatňovány v souladu s nejvyššími normami jakosti a bezpečnosti;

C.   vzhledem k tomu, že kvalitní evropské výrobky představují živoucí kulturní a gastronomické dědictví Unie, a jsou tudíž důležitou součástí hospodářského a společenského života mnoha evropských regionů, protože podporují činnosti, které mají zejména ve venkovských oblastech bezprostřední regionální význam,

D.   vzhledem k tomu, že stávající politiky týkající se distribučního řetězce ovlivňují také schopnost malých výrobců oslovit široké spektrum zákazníků,

E.   vzhledem k tomu, že spotřebitelé se stále více zajímají nejen o bezpečnost potravin, ale také o původ potravinářských výrobků a způsob jejich výroby; vzhledem k tomu, že EU na tyto tendence již reagovala zavedením čtyř označení pro kvalitu a původ potravin, tj. chráněného označení původu, chráněného zeměpisné označení, zaručené tradiční speciality a značky bio,

F.   vzhledem k tomu, že spotřebitelé si tyto systémy certifikace spojují se zárukou vyšší kvality,

G.   vzhledem k tomu, že nové technologie lze využít k poskytování podrobných informací o původu a vlastnostech zemědělských a potravinářských výrobků,

Obecné připomínky

1.   vítá toto sdělení Komise a je potěšen, že do něj Komise zařadila několik prvků, které Parlament doporučil v rámci procesu konzultací zahájeného po vydání zelené knihy o jakosti zemědělských produktů; přeje si, aby opatření, která Parlament navrhuje v tomto usnesení, byla realizována co nejdříve, díky čemuž bude moci být účinně využita zpětná vazba získaná od zemědělců a výrobců v průběhu procesu konzultací a bude možné posoudit vhodnost, nutnost a přiměřenost navrhovaného regulačního rámce, přičemž je třeba zohlednit dopady hospodářské krize a skutečnost, že není vhodné vytvářet pro výrobce dodatečné náklady či zatížení;

2.   vyjadřuje politování nad tím, že v zájmu zjednodušení, jež by mohlo mít kontraproduktivní důsledky, a poté, co byla zveřejněna zelená kniha, zohledňuje sdělení Komise potřeby vyjádřené příslušnými odvětvími jen částečně;

3.   zdůrazňuje, že jakost je jednou z otázek zásadního významu v celém potravinovém řetězci a je rovněž jedním z podstatných prvků podporujících konkurenceschopnost evropských výrobců zemědělsko-potravinářských produktů; domnívá se, že jakost může představovat prostor k vytváření významných podnikatelských výhod pro evropské výrobce a může též představovat nepřímý přínos pro rozvoj venkova;

4.   domnívá se, že politika EU v oblasti jakosti může vést ke zvýšení konkurenceschopnosti a může být přínosem pro ekonomiku evropských regionů a že pro mnohé venkovské oblasti s omezenými možnostmi alternativní výroby je často jedinou šancí vyrábět zemědělské a zemědělsko-potravinářské produkty vysoké kvality; dále soudí, že kvalita je motorem rozmanitosti produktů a prostředkem umožňujícím rozvíjet dovednosti pracovní síly;

5.   žádá o posílení politiky jakosti Evropské unie tak, aby se stala pro evropské výrobce významným stimulem k vyššímu úsilí o kvalitu, bezpečnost potravin a ochranu životního prostředí; domnívá se, že tato politika může přispět k podstatnému zvýšení přidané hodnoty evropské zemědělsko-potravinářské výroby v rámci trhu, který je stále globalizovanější;

6.   je si jist tím, že politika v oblasti jakosti může přinést významný pokrok v evropském zemědělství, neboť toto odvětví vytváří velké množství zemědělských produktů, přičemž pouze hodnota produktů se zeměpisným označením již přesahuje 14 miliard EUR;

7.   domnívá se, že zavedení odlišných úrovní ochrany označení evropské kvality by mohlo vést ke vzniku nespravedlivých situací, především budou-li zohledněna převážně ekonomická kritéria; soudí tudíž, že veškerá zeměpisná označení by se měla těšit stejné míře uznání;

8.   zastává názor, že na stále otevřenějším trhu je nezbytné, aby se Unie v rámci jednání s WTO zasazovala o dodržování zásady účinné ochrany kvalitních výrobků prostřednictvím ustanovení o ochraně duševního vlastnictví;

9.   zdůrazňuje, že cílem Komise při jednání Světové obchodní organizace musí být dohoda o neobchodních zájmech, která zajistí, aby dovážené zemědělské produkty splňovaly stejné požadavky EU v oblasti bezpečnosti potravin, dobrých životních podmínek zvířat a ochrany životního prostředí, jako musejí splňovat zemědělské produkty původem z EU;

10.   domnívá se, že nová politika EU v oblasti jakosti by měla být otevřenější vůči produktům z nových členských států, které získaly přístup do systému registrace zeměpisných označení teprve před několika lety; je přesvědčen, že požadavky, které je třeba splnit, má-li být výrobek zaregistrován, by měly být transparentní a snadno pochopitelné, a to nejen pro žadatele (výrobce), ale také pro spotřebitele;

11.   domnívá se, že je nezbytné zpřísnit kontrolu a posílit koordinaci mezi Komisí a členskými státy, a zajistit tak, aby dovážené potravinové výrobky splňovaly evropské normy jakosti a bezpečnosti potravin, jakož i normy environmentální a sociální;

12.   zdůrazňuje, že je nezbytné přijmout takové normy jakosti, na jejichž základě budou spotřebitelům účinným způsobem poskytnuty informace o tom, jak byly produkty vyráběny, a které budou impulsem ke zvyšování jakosti, čímž přispějí k širším cílům politik EU;

13.   je přesvědčen, že evropská politika v oblasti jakosti musí být úzce provázána s reformou SZP po roce 2013; má za to, že EU by měla v souvislosti s touto politikou nabídnout finanční podporu na dosažení vysoce kvalitní zemědělsko-potravinářské produkce; je přesvědčen, že tato podpora by měla mít podobu rozvoje, diverzifikace a podněcování dostupnosti druhého pilíře SZP, zejména s ohledem na modernizaci farem a vytváření a rozvoj venkovských mikro-podniků; zdůrazňuje, že finanční podpora poskytovaná na vyvíjení kvalitních výrobků může částečně samozásobitelské zemědělce podpořit při přechodu na tržní orientaci; je přesvědčen, že organizace výrobců potřebují větší podporu, především proto, aby nebyli malí výrobci znevýhodňováni;

14.   zdůrazňuje, že rozmanitost musí zůstat bohatstvím Evropy a že je nutné uznat a chránit všechny kvalitní výrobky, které splňují kritéria stanovená Unií; domnívá se, že je nutné, aby SZP po roce 2013 podporovala politiku kvality a zejména úsilí výrobců o používání takových výrobních metod, které jsou šetrnější k životnímu prostředí; zdůrazňuje, že regiony jsou partnery SZP a že se účastní financování a správy rozvoje venkova; dodává, že díky své zeměpisné blízkosti jsou regiony partnery výrobců a zejména výrobců tradičních a ekologických produktů; je toho názoru, že by regiony měly být začleněny do procesu uznávání a podpory produktů s označením, tradičních produktů a ekologických výrobků;

Zemědělské a obchodní normy EU

15.   zdůrazňuje, že třeba formálně uznat úsilí evropských výrobců o splnění zemědělských norem EU týkajících se kvality, životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat a zdraví;

16.   vyzývá v této souvislosti Komisi, aby vypracovala studii o různých možnostech, jak poskytnout evropským výrobcům příležitost, aby na svých výrobcích uváděli, že jim záleží na kvalitě, bezpečnosti potravin a dodržování všech evropských výrobních norem, a to včetně možnosti vytvoření loga kvality EU, kterým by směly být označeny výhradně zemědělské výrobky pocházející přímo z produkce EU a které by jakožto důkaz o dodržování norem potvrzeném v rámci úředních kontrol nemělo v žádném případě představovat dodatečné náklady pro hospodářské subjekty ani ekonomickou či administrativní zátěž pro členské státy, jež tuto kontrolu provádějí;

17.   domnívá se, že zemědělské výrobky EU samy o sobě splňují kvalitativní normu, jelikož jsou produkovány v souladu s právními předpisy EU v oblasti jakosti výrobků, udržitelné výroby a environmentálními a hygienickými kritérii (princip podmíněnosti; je navíc toho názoru, že pěstování zemědělských produktů přispívá k zachování kulturní krajiny v Evropě; na základě těchto měřítek by měla vzniknout možnost označení kvality „vypěstováno [vyprodukováno či vyrobeno] v Evropě“;

18.   domnívá se, že obchodní odvětvové normy hrají ve výrobním řetězci významnou úlohu, a měly by proto být zachovány; díky nim jsou změny na trzích transparentní a kupující mohou porovnávat výrobky podle ceny, velikosti a kvality a jsou zajištěny rovné podmínky hospodářské soutěže v Evropě;

19.   podporuje myšlenku zavést další nepovinné vyhrazené údaje a zejména vypracovat jasnou definici a pravidla pro uvádění označení „horský“, „ostrovní“ a 'nízkouhlíkový„ a přijmout pokyny EU, které by se týkaly jejich používání; dále vyjadřuje podporu harmonizaci označení “horský„ na úrovni Společenství, neboť toto označení je zatím regulováno pouze v několika málo členských státech; vyzývá Komisi, aby provedla studii o tom, jak označování produktů údajem o uhlíkové stopě doplnit o komplexnější měření ekologické stopy, neboť označení či údaje týkající se pouze množství uhlíku opomíjejí další důležité environmentální aspekty, jakými jsou vliv na vodní zdroje a biologická rozmanitost;

20.   považuje za nezbytné posílit dobrovolné označování dalších systémů výroby, jež jsou ohleduplné k životnímu prostředí a ke zvířatům, jako je tomu v případě „integrované produkce“, „venkovní pastvy“ a 'zemědělství v horských oblastech„;

21.   považuje za nezbytné chránit produkty z horských oblastí, stejně jako produkty z oblastí bez geneticky modifikovaných organismů (GMO); v důsledku toho žádá Komisi, aby podnikla nezbytné kroky k adekvátní ochraně produktů z těchto oblastí;

22.   vyzývá Komisi, aby zahájila proces konzultací o možnosti zavést ukazatele spojené se sociálními podmínkami výroby, např. příjmy výrobců a smluvními vztahy mezi výrobci, zpracovateli a obchodníky;

23.   domnívá se, že s cílem zajistit větší transparentnost a sledovatelnost je zapotřebí uvádět v případě nezpracovaných zemědělských produktů zemi původu a v případě zpracovaných produktů, které obsahují jedinou složku, místo provenience zemědělské suroviny použité v konečném výrobku, aby tak spotřebitelé mohli činit při nákupu informovaná rozhodnutí;

24.   připomíná, že označování produktů údajem o 'místě hospodaření„ bylo již úspěšně zavedeno v zemích, jako je Austrálie a Spojené státy, a že toto označování je povinné také v EU v případě celé řady zemědělských produktů;

25.   poukazuje na to, že doplňující a specifické informace jsou uváděny dobrovolně a že celkové množství údajů nesmí být zahlcující; je toho názoru, že by mělo být prioritou, aby byla značka kvality EU jasně rozpoznatelná;

26.   domnívá se, že je také třeba uvažovat o alternativních metodách poskytování informací, např. prostřednictvím internetu, čárových kódů či údajů na účtenkách;

27.   vyzývá Komisi, aby vypracovala podrobnou technickou a ekonomickou studii s cílem zajistit, aby nové předpisy nevytvářely příliš velké náklady pro potravinářský průmysl, a zejména pro malé a střední výrobce; tato studie by se měla zabývat tím, zda je proveditelné zavedení povinného označování „místa hospodaření“ u zpracovaných výrobků, které obsahují „významnou složku“ (tj. složku potravinového výrobku, která tvoří více než 50 % její sušiny) nebo „charakteristickou složku“ (tj. složku potraviny, kterou spotřebitel obvykle spojuje s názvem potraviny), jak je uvedeno v navrhovaném nařízení EU o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, článek 2;

28.   požaduje, aby zjednodušení norem a zvýšení důvěryhodnosti loga kvality EU doplňovalo již existující certifikáty či určení původu, pokud jde o místo, region či stát, která se používají v jednotlivých členských státech;

29.   vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům zachovala konsistenci se svými návrhy týkajícími se politiky jakosti zemědělských produktů, pokud jde o přístup k 'označování země původu„; je toho názoru, že tato politika by měla být prováděna způsobem, jenž zohledňuje náklady na novou politiku, jakož i zvláštnosti konkrétních odvětví, jako je např. odvětví zpracovaných zemědělských výrobků;

Zeměpisná označení a tradiční speciality

30.   považuje systém chráněného označení původu a zeměpisného označení za jeden z nástrojů SZP, jehož cílem je podporovat rozvoj venkovských oblastí, chránit kulturní dědictví regionů a stimulovat diverzifikaci pracovních míst ve venkovských oblastech;

31.   domnívá se, že zeměpisná označení mají pro evropské zemědělství značný význam; zastává názor, že stávající tři systémy registrace zeměpisných označení (víno, lihoviny a zemědělské produkty a potraviny) by měly být zachovány v současném stavu;

32.   soudí, že stávající systém EU pro ochranu produktů se zeměpisným označením by měl být zachován a že ochrana na úrovni EU by měla být přiznána všem zeměpisným označením; domnívá se rovněž, že paralelní vnitrostátní či regionální systémy uznávání by se zřizovat neměly, jelikož by tak mohly vzniknout různé úrovně ochrany; je toho názoru, že není třeba zavádět další certifikační systémy potravin pro celé Společenství, neboť by to znehodnocovalo stávající systémy a mátlo spotřebitele;

33.   dále se domnívá, že zachovány by měly být i dva nyní platné nástroje – chráněné označení původu (CHOP) a chránění zeměpisné označení (CHZO) – , neboť jsou široce uznávané a velice úspěšné; tvrdí, že v zájmu spotřebitele je třeba mezi CHOP a CHZO pečlivěji rozlišovat, čehož lze dosáhnout celkovou informační a propagační činností za finančního přispění Společenství, a to jak na mezinárodním trhu, tak pokud jde o třetí země, mj. zvýšením procentního podílu spolufinancování Společenství;

34.   domnívá se, že stávající pravidla Unie týkající se zeměpisných označení by měla být doplněna, aby byla zcela uznána a posílena úloha organizací určených a uznaných členskými státy, spočívající ve správě, ochraně a/nebo podpoře práva na intelektuální vlastnictví získaného registrací zeměpisného označení;

35.   ze zkušeností výrobců vidí, že řízení kvality produktů prostřednictvím specifikací CHOP a CHZO a účinnost ochrany proti neoprávněnému používání těchto označení nestačí k tomu, aby se produkty se zeměpisným označením mohly dále rozvíjet; domnívá se, že je třeba právní předpisy EU upravit tak, aby členské státy mohly povolovat a více využívat organizace, které určí nebo uznají za odpovědné v oblasti řízení, ochrany a/nebo podpory výrobků se zeměpisným označením a jejich práv duševního vlastnictví, a pověřovat tyto organizace přizpůsobením potenciálu výroby požadavkům trhu na základě rovných a nediskriminačních zásad;

36.   navrhuje posílit úlohu konsorcií, která jsou držiteli zeměpisných označení(3), a stanovit právní opatření týkající se jak správy objemů, tak používání zeměpisných označení vyrobeného zboží; domnívá se, že konsorcia by měla mít možnost hrát určitou úlohu při koordinaci hospodářských subjektů s cílem nastolit co nevětší rovnováhu mezi množstvím produktů vyrobených a uvedených na trh a množstvím, které dokáží trhy absorbovat, jakož i při propagačních akcích zaměřených na zemědělce a spotřebitele; domnívá se, že by se tak účinněji zajistila dlouhodobá existence jednotlivých fází výroby, zpracování a distribuce, což je zásadní pro život ve venkovských oblastech; dodává, že kontrola množství je jedním z požadavků kontroly kvality; je toho názoru, že úloha konsorcií by měla být upřesněna v předpisech Společenství; domnívá se, že postupy a zkušenosti zaznamenané v jednotlivých členských státech EU by mohly být zaregistrovány a použity pro stanovení práv a povinností konsorcií;

37.   soudí, že proces registrace pro jakýkoli z těchto nástrojů by neměl být rozšiřován o další kritéria a že cílem by naopak mělo být jeho zjednodušení; upozorňuje na to, že stávající postupy pro registraci CHOP a CHZO jsou komplikované a zdlouhavé; vyzývá Komisi, aby našla způsob, jak tento proces urychlit;

38.   zdůrazňuje, že je třeba racionalizovat vyhodnocování žádostí o registraci, avšak nesdílí názor, že je třeba zkrátit postup kontroly tím, že Komise bude v jeho rané fázi na základě svého volného uvážení zamítat žádosti, jež bude považovat za neúplné; s politováním konstatuje, že Komise svá předběžná stanoviska zaujala v mnoha případech bez zralého uvážení, a nepostihla tak správně danou problematiku, jelikož dokonale neznala zvláštní charakteristiky daného produktu či místního trhu;

39.   vyzývá Komisi, aby vypracovala studii týkající se vhodného způsobu podávání informací (označování a veškerých jiných dostupných prostředků) požadovaných u produktů s CHOP/CHZO uváděných na trh pod soukromým obchodním jménem maloobchodníka; vyzývá k zavedení povinné registrace v CHOP a CHZO pod jménem výrobce, je-li produkt uváděn na trh pod soukromým obchodním jménem maloobchodníka;

40.   domnívá se, že pokud je produkt chráněný zeměpisným označením použit jako surovina, orgán spravující toto zeměpisné označení nebo příslušný orgán by měl mít možnost stanovit pravidla tykající se použití jeho názvu v obchodních označeních zpracovaných produktů a měl by být oprávněn provádět specifické kontroly, aby ověřil, zda vlastnosti, dobré jméno a pověst produktu se zeměpisným označením nebyly poškozeny; domnívá se, že Komise by měla stanovit jasné obecné zásady, pokud jde o používání názvu produktů se zeměpisným označením na obalu zpracovaného produktu, kde jsou použity jako suroviny, aby se zabránilo jakémukoliv klamání spotřebitele;

41.   je nakloněn zavedení pravidel Společenství umožňujících organizacím, které spravují zeměpisná označení, stanovit pravidla týkající se balení příslušných produktů, aby jejich kvalita nebyla nijak poškozena;

42.   je proti tomu, aby se zeměpisná označení mohla nahrazovat obchodními známkami, neboť ty jsou právními nástroji zcela jiného charakteru; trvá na to, že je nutné lépe vysvětlit rozdíly mezi obchodními známkami a zeměpisnými označeními; vyzývá k efektivnímu provádění stávajících pravidel Společenství, která subjektům, jež nezastupují organizace výrobců produktů v souvislosti s CHOP a CHZO, znemožňují zaregistrovat známku, která toto CHOP či CHZO obsahuje nebo se na ně vztahuje;

43.   dále požaduje důkladnou úřední ochranu zeměpisných označení (ex-officio), která by byla povinností orgánů ve všech členských státech; přeje si, aby tato otázka byla konkrétně řešena revizí nařízení (ES) 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin(4) a prostřednictvím přesnější definice použitelných kontrolních postupů ve všech fázích obchodování s danými produkty, tj. jak před jejich uvedením na trh, tak po něm;

44.   soudí, že nástroj zaručených tradičních specialit (ZTS) musí být zachován, avšak odpovídající pravidla pro registraci by měla být dále zjednodušena; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby přezkoumala nástroj ZTS, prozkoumala možnosti, jak urychlit postup pro vyřizování žádostí, a zvážila, jak poskytnout v rámci tohoto systému lepší ochranu produktům, jakož i všechny další prostředky, které by mohly učinit tento zvláštní systém atraktivnějším pro výrobce; připomíná, že ZTS je relativně novým nástrojem, což vysvětluje jeho pomalý rozvoj; domnívá se, že výrobci by měli být o tomto nástroji lépe informováni; zastává také názor, že ZTS by se měl stát běžným nástrojem podpory kvality v Evropě;

45.   domnívá se, že má-li se předejít ztrátě vědomostí o tradičních potravinách a o tom, jak byly po generace vyráběny, měla by Komise zvážit vytvoření evropské banky vědomostí shromažďující staré kuchařské recepty a historické metody výroby potravin;

46.   podporuje zavedení nástrojů pro kolektivní podporu a propagaci malých tradičních, místních a řemeslných výrobků, které jsou úzce spjaty s konkrétními regiony a nesou zeměpisné označení, v jejichž případě by postupy umožňující přístup ke CHOP/CHZO byly příliš složité a nákladné;

47.   připomíná, že některá zeměpisná označení jsou ve třetích zemích soustavně padělána, v důsledku čehož se poškozuje pověst a image produktů se zeměpisným označením a spotřebitelům se poskytují mylné informace; zdůrazňuje, že zajištění ochrany zeměpisného označení ve třetích zemích představuje pro výrobce dlouhý a obtížný proces, jelikož každá třetí země může mít svůj zvláštní systém ochrany; vyzývá Evropskou komisi, aby technicky a finančně podporovala organizace odpovědné za zeměpisná označení, a usnadnila tak řešení problémů spojených s jejich neoprávněným užíváním;

48.   vyzývá ke zvýšení ochrany zeměpisných označení

49.   je toho názoru, že je třeba zintenzívnit informační a propagační kampaně týkající se specifického systému ochrany zeměpisných označení; vyzývá Komisi, aby pokračovala v propagaci konceptu zeměpisného označování ve třetích zemích, a to zejména tím, že zintenzívní technickou pomoc ve spolupráci s evropskými výrobci produktů se zeměpisným označením a/nebo s jejich zastupujícími organizacemi;

Integrovaná výroba

50.   domnívá se, že je nezbytné podporovat výrobní systémy šetrné k životnímu prostředí a založené na racionalizaci vstupů, jako je například „integrovaná výroba“;

51.   zdůrazňuje, že vytvoření evropských předpisů pro integrovanou výrobu by v porovnání s dováženými výrobky ze třetích zemí zviditelnilo úsilí, jež evropští zemědělci a chovatelé dobytka vynakládají na bezpečnost potravin, životní prostředí a dobré životní podmínky chovného zvířat; je pro současné uskutečnění propagační a marketingové kampaně na podporu evropské integrované výroby;

52.   podporuje prosazování výrobních systémů kvalitních potravin na základě kritérií udržitelnosti, jako je tomu v případě integrované výroby; požaduje, aby byly pro tuto oblast vytvořeny právní předpisy Společenství, které by sjednotily stávající kritéria jednotlivých členských států, a aby byla v této souvislosti uskutečněna odpovídající propagační kampaň, která by informovala spotřebitele o nejdůležitějších aspektech evropské integrované výroby;

Ekologické zemědělství

53.   opakuje své přesvědčení, že ekologické zemědělství a integrovaná výroba přináší spotřebitelům zdravotní výhody a záruku, že daný výrobní proces nepoškozuje životní prostředí v důsledku používání hnojiv, a také nabízí evropským zemědělcům velkou příležitost k růstu, ačkoli samy o sobě řešením pro zajištění dodávek potravin pro celý svět nejsou; podporuje nedávné snahy o vytvoření nového ekologického loga EU, které by bylo možné používat pro všechny zemědělské produkty EU;

54.   zastává názor, že je nezbytné, aby existoval skutečný jednotný trh s ekologickými produkty, pro nějž by bylo důležitým přínosem zavedení povinného loga Společenství; v této souvislosti vyjadřuje podporu rámci, který byl vytvořen nařízením Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/911(5), a očekává, že ačkoli vstoupil v platnost teprve nedávno, rozvine veškerý svůj normativní potenciál co nejdříve;

55.   zdůrazňuje, že jak členské státy, tak EU mají povinnost podporovat kvalitní produkty a jejich ochranu na mezinárodní úrovni; v této souvislosti je přesvědčen, že je třeba zavést přísnější kontroly pro ekologické produkty ze třetích zemí, v zájmu zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi ekologickými produkty z EU a ze třetích zemí;

56.   domnívá se, že výskyt výrobků pocházejících z konvenčního zemědělství označených způsobem, který budí dojem, že se jedná o produkty ekologického zemědělství, poškozuje rozvoj jednotného trhu EU s ekologickými produkty; vyjadřuje v této souvislosti své znepokojení nad skutečností, že existuje snaha rozšířit používání ekoznačky také na potraviny, které nebyly vyprodukovány v souladu s principy ekologického zemědělství;

57.   je znepokojen nárůstem množství soukromých ekoznaček v oblasti nepotravinářských výrobků, což je silně se rozvíjející odvětví, které nespadá do působnosti nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91 žádá Komisi, aby zvážila, zda by tyto předpisy neměly být rozšířeny i na toto odvětví;

58.   opakuje, že v zájmu lepšího fungování vnitřního trhu s ekologickými produkty v EU je nezbytné:

59.   vítá, že na úrovni členských států byly vytvořeny úřady pro tradiční a ekologické produkty; domnívá se, že je nezbytné, aby v každém členském státě existovaly veřejné či soukromé subjekty uznávané jak výrobci, tak i spotřebiteli jako subjekty, které podporují domácí ekologickou a kvalitní produkci a dohlížejí na to, že jsou v jejím rámci dodržována příslušná pravidla;

60.   vyzývá Komisi, aby ukázala, jak hodlá podpořit místní obchodování se zemědělskými produkty, které jsou ohleduplné k životnímu prostředí;

Soukromé systémy certifikace

61.   zdůrazňuje, že soukromé systémy certifikace jakosti v současné době nepřinášejí o kvalitě produktů dostatečné informace, ale naopak v mnoha případech představují spíše finanční a administrativní zátěž, která zemědělcům znesnadňuje přístup na trh;

62.   vyzývá k tomu, aby byl vypracován soupis všech soukromých systémů certifikace kvality, jejichž požadavky musí evropští výrobci dodržovat kromě specifikací kvality, které pro ně vyplývají z právních předpisů EU; podporuje vytvoření legislativního rámce Společenství uvádějícího základní principy transparentního uplatňování soukromých certifikačních systémů;

63.   podporuje iniciativu Komise vypracovat obecné zásady pro osvědčené postupy v oblasti fungování všech systémů souvisejících s kvalitou zemědělských produktů; je třeba, aby hospodářské subjekty tyto obecné zásady dodržovaly a aby tyto zásady obsahovaly řadu konceptů, které by výrobnímu odvětví pomohly zvyšovat přidanou hodnotu jeho výrobků a podporovat vzájemné uznávání certifikačních systémů, účast výrobního odvětví na jejich vytváření a prostřednictvím seskupení výrobců prosazovat snížení administrativní zátěže v oblasti certifikace s cílem co nejvíce omezit náklady zemědělců;

Informační a propagační opatření

64.   vyjadřuje politování nad tím, že Komise se ve svém sdělení nezmiňuje o nutnosti posílit podpůrná opatření, jež jsou nezbytná k tomu, aby úsilí, jež evropští zemědělci vyvíjejí v oblasti jakosti, bezpečnosti potravin a životního prostředí, vykázalo návratnost; domnívá se, že podpůrné nástroje, jež má Evropská unie k dispozici, by se měly reformovat s cílem zvýšit jejich účinnost; v této souvislosti navrhuje, aby podpora propagace, jež byla nedávno zavedena v odvětví vína, byla rozšířena na trh Evropské unie jako takový;

65.   podporuje evropskou snahu co nejlépe a nejúčinněji informovat o přínosu politik EU zaměřených na zajištění kvality a bezpečnosti potravin; doporučuje Komisi a členským státům, aby ještě zvýšily své úsilí v oblasti šíření informací a propagace na podporu norem kvality a bezpečnosti potravin, které platí pro výrobky Společenství;

66.   tyto propagační a informační akce týkající se zeměpisných označení a obchodních známek Společenství by mohly provádět veřejné a/nebo soukromé subjekty, jednotlivci či organizace;

67.   domnívá se, že vzhledem k významu evropského trhu pro výrobce produktů se zeměpisným označením by Komise a členské státy měly poskytnout dodatečné finanční prostředky na propagační programy v rámci vnitřního trhu a zároveň dále navyšovat rozpočet propagačních akcí ve třetích zemích;

68.   zdůrazňuje, že politika v oblasti informovanosti by měla být zaměřena nejen na spotřebitele, ale také na výrobce, neboť chování výrobců je úzce spojeno s jejich znalostí trhu a s tím, zda jsou si spotřebitelé vědomi kvality jejich produktů;

69.   zdůrazňuje úlohu, kterou může v této oblasti sehrát financování EU, zejména pokud jde o nástroje v rámci EZFRV (Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova); v kontextu světové finanční krize však poukazuje na zpřísnění podmínek pro poskytování úvěrů malým výrobcům, což drasticky omezuje jejich přístup k finanční pomoci poskytované v rámci programů rozvoje venkova; v této souvislosti navrhuje Komisi, aby uvažovala o harmonizaci systému zemědělských úvěrů na úrovni EU;

70.   je nakloněn podpoře zemědělských trhů přímo řízených zemědělci, které jsou prodejním místem sezónních místních produktů, neboť tímto způsobem lze zajistit spravedlivou cenu kvalitních produktů a zároveň upevnit vazbu mezi produktem a jeho místem původu a podnítit spotřebitele k tomu, aby činili informovaná rozhodnutí založená na kvalitě; je přesvědčen, že by členské státy měly podporovat vytváření trhů, na nichž mohou výrobci spotřebitelům přímo představit své produkty;

71.   vyzývá k vypracování programů na podporu prodeje na místních trzích s cílem podpořit místní a regionální iniciativy v oblasti zpracování a prodeje; domnívá se, že tohoto cíle lze dosáhnout např. prostřednictvím družstev výrobců, která zvyšují přidanou hodnotu vytvořenou ve venkovských oblastech;

o
o   o

72.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2009)0098. (2) Úř. věst. C 328, 26.10.1998, s. 232. (3) Subjektů, jako jsou např. „consortium“ v Itálii, „consejo regulador“ ve Španělsku či „organisme de défense et de gestion or détenteur d'IG“ ve Francii. (4) Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12. (5) 1 Úř. věst. L 189, 20.7.2007, s. 1.