Evropský parlament,

–   s ohledem na summit skupiny G20, který se konal v Pittsburghu ve dnech 24.–25. září 2009, a na summit této skupiny, který proběhl v Londýně dne 2. dubna 2009,

–   s ohledem na summit skupiny G8, který se konal v italské L'Aquile ve dnech 8.–10. července 2009,

–   s ohledem na deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000, která stanoví rozvojové cíle tisíciletí jakožto cíle určené společně mezinárodním společenstvím mimo jiné za účelem odstranění chudoby a hladu,

–   s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji(1) a na Kodex chování EU pro doplňkovost a dělbu práce v rámci rozvojové politiky(2),

–   s ohledem na Monterreyský konsensus přijatý na mezinárodní konferenci o financování rozvoje, jež se konala ve dnech 18.–22. března 2002 v mexickém Monterrey,

–   s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci a na akční program z Akkry,

–   s ohledem na zprávu Mezinárodního měnového fondu (MMF) nazvanou „Dopady světové finanční krize na země s nízkými příjmy – aktuální situace“, jež byla zveřejněna v září 2009,

–   s ohledem na zprávu MMF nazvanou „Globální ekonomický výhled – podpora obnovy“ zveřejněnou v říjnu 2009,

–   s ohledem na zprávu MMF nazvanou „Aktualizovaný globální ekonomický výhled“, která byla zveřejněna v lednu 2010,

–   s ohledem na zprávu Světové banky nazvanou „Ochrana pokroku: problémy, s nimiž se potýkají země s nízkými příjmy v období celosvětové recese“, jež byla zveřejněna v září 2009,

–   s ohledem na zprávu Světové banky nazvanou „Financování celosvětového rozvoje: návrh celosvětové obnovy 2009“, jež byla zveřejněna v červnu 2009,

–   s ohledem na zprávu Světové banky nazvanou „Globální ekonomické výhledy – krize, finance a růst“ zveřejněnou v lednu 2010,

–   s ohledem na Evropskou zprávu o rozvoji za rok 2009 nazvanou „Překonání zranitelnosti  Afriky – vytvoření nového evropského přístupu “, jež byla zveřejněna v říjnu 2009,

–   s ohledem na studii, kterou vypracovala poradenská společnost HTSPE na žádost Komise, nazvanou „Program účinnosti pomoci: přínos evropského přístupu“, jež byla zveřejněna v říjnu 2009,

–   s ohledem na zprávu pracovní skupiny pro překonání nedostatků při plnění rozvojových cílů tisíciletí nazvanou „Posílení globálního partnerství pro rozvoj v období krize“, jež byla zveřejněna v září 2009,

–   s ohledem na zprávu Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) nazvanou „Zpráva o obchodu a rozvoji v roce 2009“, která byla zveřejněna v září 2009,

–   s ohledem na zprávu UNCTAD nazvanou „Zpráva o nejméně rozvinutých zemích pro rok 2009: řádná správa státu a rozvoje“,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o summitu FAO a zajišťování potravin(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2009 o dopadech celosvětové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci(4),

–   s ohledem na své slyšení o dopadech celosvětové finanční krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci, jež se konalo dne 10. listopadu 2009, a zejména s ohledem na příspěvek profesora Guttorma Schjelderupa o nezákonných peněžních tocích a daňových rájích,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 8. října 2009 o summitu skupiny G20 konaném ve dnech 24. a 25. září 2009 v Pittsburghu(5),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2009 o výroční zprávě Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj za rok 2007(6),

–   s ohledem na své usnesení o nových finančních nástrojích v souvislosti s rozvojovými cíli tisíciletí ze dne 16. února 2006(7),

–   s ohledem na společné usnesení o dopadech finanční krize na státy AKT přijaté Smíšeným parlamentním shromážděním AKT-EU v Luandě dne 3. prosince 2009,

–   s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2008 o právním základu rozhodnutí 2006/1016/ES(8),

–   s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství(9),

–   s ohledem na sdělení Komise přijaté dne 8. dubna 2009 a nazvané „Podpora rozvojových zemí při zvládání krize“ (KOM(2009)0160),

–   s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 5. dubna 2005 s názvem „Nové zdroje financování rozvoje: přezkum možností“ (SEK(2005)0467),

–   s ohledem na závěry Rady ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dnů 18.–19. května 2009, které se týkají podpory rozvojových zemí při zvládání krize,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. září 2009 nazvané „Soudržnost politik ve prospěch rozvoje – vytvoření politického rámce pro přístup Unie jako celku“ (KOM(2009)0458), na závěry Rady ve složení pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 17. listopadu 2009 na téma soudržnosti politik v zájmu rozvoje a na operační rámec pro účinnost pomoci,

–   s ohledem na konferenci OSN o světové finanční a hospodářské krizi a jejím dopadu na rozvoj a s ohledem na potvrzení výsledků této konference Valným shromážděním OSN přijetím rezoluce č. 63/303 ze dne 9. července 2009,

–   s ohledem na konferenci o inovativních způsobech financování, která se konala v Paříži ve dnech 28.–29. května 2009, a mezinárodní konferenci o financování rozvoje, která se konala v Dauhá od 28. listopadu do 2. prosince 2008,

–   s ohledem na doporučení komise expertů předsedy Valného shromáždění OSN pro reformu mezinárodního měnového a finančního systému zveřejněná v březnu 2009,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Hospodářského a měnového výboru (A7-0034/2010),

A.   vzhledem k tomu, že růst transformujících se a rozvojových ekonomik dosáhl v roce 2009 pouze 2,1% v porovnání s 6,1% mírou růstu v roce 2008,

B.   vzhledem k tomu, že pro rok 2009 se očekává pokles světového obchodu se zbožím o 17%, přičemž investice do obchodu a infrastruktury jsou oslabeny v důsledku úvěrové krize, a vzhledem k tomu, že nejméně rozvinuté země byly krizí postiženy obzvláště silně,

C.   vzhledem k tomu, že mezinárodní finanční instituce mají obtíže vyhovět potřebám rozvojových zemí a pokud nezískají více kapitálu, budou muset čelit při poskytování úvěrů výrazným omezením,

D.   vzhledem k tomu, že by se neměl opomíjet dopad krize na rozvojové země se středně vysokými příjmy,

E.   vzhledem k tomu, že mezery v právní úpravě, dohledu a kontrole finančního odvětví a také nedostatky stávajících systémů dohledu a včasného varování i některé politiky mezinárodních finančních institucí zapříčinily a urychlily systémovou krizi světových rozměrů, což znamená, že je nezbytné přepracovat stávající modely, což by mělo zahrnovat kompenzace na mezinárodní úrovni a sdílení nákladů,

F.   vzhledem k tomu, že daňové ráje se nabízejí jako místa pro ukrytí finančních prostředků, což podněcuje zejména k podrývání řádné daňové správy i právního státu; vzhledem k tomu, že nezákonný únik kapitálu z rozvojových zemí se odhaduje na 641 až 941 miliard USD, což odpovídá zhruba desetinásobku globální rozvojové pomoci,

G.   vzhledem k tomu, že korupce ve světě dosahuje podle výroční zprávy organizace Transparency International za rok 2008 výše 50 miliard USD, což odpovídá téměř polovině celkové výše celosvětové oficiální rozvojové pomoci a investicím nutným k dosažení cílů v souvislosti s pitnou vodou a veřejnou hygienou,

H.   vzhledem k tomu, že Evropská unie je nejvýznamnějším poskytovatelem pomoci, přičemž odtud pochází přibližně 60 % globální finanční pomoci za rok 2008, a že Komise předpokládá schodek ve výši 22 miliard USD v oblasti závazků oficiální rozvojové pomoci za rok 2009,

I.   vzhledem k tomu, že pokles výroby v zemích s rozvinutým hospodářstvím způsobený celosvětovou krizí povede nevyhnutelně ke snížení objemu oficiální rozvojové pomoci, což se stane v době, kdy má vnější pomoc pro rozvojové země naprosto zásadní význam,

J.   vzhledem k tomu, že veškeré závazky pomoci EU (99 %) vycházejí z již schválených fondů; že 8,8 miliardy EUR je vyčleněno na počátku období, z čehož plyne riziko, že v nadcházejících letech bude k dispozici nižší rozvojová pomoc,

K.   vzhledem k tomu, že evropský přístup k účinnosti pomoci by mohl vést v období 2010–2015 k úsporám ve výši 3–6 miliard EUR ročně z důvodu vyšší efektivity,

1.   je si bezprostředně vědom toho, že v minulých dvou letech proběhlo několik po sobě následujících celosvětových krizí (potravinová, energetická, finanční, hospodářská a sociální), které mají závažný dopad na průmyslové a transformující se státy, avšak jejich vliv na chudé obyvatelstvo rozvojových zemí je zničující, protože více než 200 milionů pracujících po celém světě žije v podmínkách extrémní chudoby a více než jedna šestina obyvatel světa trpí hladem;

2.   zdůrazňuje, že je povinností EU pomáhat rozvojovým zemím v překonávání překážek vyvolaných celosvětovou hospodářskou krizí a změnou klimatu, za které tyto státy nenesou odpovědnost; naléhavě žádá v tomto ohledu členské státy, aby zcela splnily své závazky, které mají v rámci oficiální rozvojové pomoci vůči rozvojovým zemím;

3.   vyzývá k posílení závazků při dosahování rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015 a žádá o větší míru koordinované činnosti s ohledem na přezkum v souvislosti s těmito cíli, který proběhne v roce 2010; vyzývá všechny členské státy, aby projevily maximální podporu summitu OSN v roce 2010 na téma rozvojových cílů tisíciletí a aby se dohodly na společném postoji, který budou na tomto summitu zastávat;

4.   vyzývá členské státy, aby plně dostály svým závazkům, pokud jde o oficiální rozvojovou pomoc, a to jak na dvoustranné, tak na mnohostranné úrovni;

5.   žádá členské státy, aby zvýšily objem oficiální rozvojové pomoci a dosáhly tak svého kolektivního cíle, jímž je poměr ODA/HND ve výši 0,56 % do roku 2010 a poměr ODA/HND ve výši 0,7% do roku 2015; dále je žádá, aby urychlily své úsilí o zvýšení účinnosti pomoci na základě uplatňování Pařížské deklarace a akčního programu z Akkry prostřednictvím zlepšení vzájemné koordinace svých činností, zvýšením předvídatelnosti a udržitelnosti mechanismů pomoci, zrychlením poskytování pomoci, dalšími kroky ke zrušení podmíněnosti pomoci a zvyšováním absorpční kapacity adresátů pomoci; podporuje novou mezinárodní iniciativu pro transparentnost pomoci, jejímž cílem je zlepšit přístupnost a dostupnost informací o pomoci, zvýšit tak její legitimitu a zaručit, že je využívána co možná nejefektivněji za účelem boje proti chudobě; vyzývá všechny členské státy, které se k této iniciativě doposud nepřipojily, aby tak učinily;

6.   zdůrazňuje, že plnění závazků v oblasti oficiální rozvojové pomoci má zásadní význam, avšak není na dostatečně vysoké úrovni, aby vyřešilo otázku rozvojové nouze, a opakuje svou výzvu Komisi, aby aktivně propagovala již existující inovativní nástroje financování rozvoje a bez prodlení určila dodatečné inovativní zdroje financování;

7.   s obavami bere na vědomí snižování úsilí, jež je v rámci oficiální rozvojové pomoci vynakládáno na zdravotnictví, zejména úsilí o prosazování práva na sexuální a reprodukční zdraví, které má pro splnění rozvojových cílů tisíciletí klíčový význam; zdůrazňuje, že zdravá a silná pracovní síla je předpokladem pro hospodářský růst;

8.   vyzývá Komisi, aby dále prosazovala reformu mezinárodní rozvojové spolupráce;

9.   zdůrazňuje, že probíhající reforma struktury mezinárodní pomoci by neměla být krokem zpět, pokud se jedná o již dosažené výsledky v rozvojové oblasti, a nesmí členským státům sloužit jako zástěrka při neplnění jejich závazků;

10.   zastává názor, že samotný objem prostředků na rozvojovou pomoc není dostačující k posouzení efektivity a účinnosti opatření, která EU v rámci rozvojové pomoci zavádí;

11.   zastává názor, že překonání finanční a hospodářské krize by mělo být i nadále prioritou;

12.   zdůrazňuje, že je nutné poskytovat i nadále pomoc a přizpůsobovat ji neustále novým skutečnostem a podmínkám;

13.   zdůrazňuje, že celosvětová hospodářská krize si žádá zlepšení rozvojové spolupráce, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně;

14.   zdůrazňuje, že úvěrová krize, nejistota, kterou způsobil cyklus ekonomického propadu, a pokles mezinárodního obchodu, investic a prostředků zasílaných migrujícími pracovníky vedou k rozšíření krize z rozvinutých do rozvojových zemí, a že ve všech těchto oblastech musí Unie vyvíjet iniciativy a prosazovat svou přítomnost na mezinárodní úrovni jednotně, komplexně a konzistentně;

15.   vyzývá Radu a Komisi, aby při prověřování svých politik a nástrojů rozvojové spolupráce dbaly také na to, aby nežádoucí vlivy na národní hospodářství v rozvojových zemích, jako je rostoucí závislost na prostředcích rozvojové pomoci s negativními vlivy na růst, platy a zaměstnanost, jakož i vznik struktur klientelismu a korupce, byly co nejnižší;

16.   vyzývá Radu a Komisi, aby zlepšily koordinaci dvoustranné a vícestranné rozvojové spolupráce, protože nedostatky v této oblasti patří k hlavním příčinám nedostatečné účinnosti rozvojové pomoci;

17.   uznává, že nedostatky v právní úpravě, dohledu a kontrole finančního odvětví, jakož i některé podmínky mezinárodních finančních institucí, znemožnily krizi předejít a navíc prohloubily její negativní dopady; zdůrazňuje, že v rozporu s vývojem, k němuž došlo rozvinutých zemích, tyto podmínky značně snížily schopnost rozvojových zemí reagovat na hospodářský pokles prostřednictvím podpůrných fiskálních opatření;

18.   zdůrazňuje, že na hospodářskou a finanční krizi je nutno reagovat komplexně, že z dohledu či regulace nesmí být vyňata žádná finanční instituce, část trhu ani jurisdikce a že transparentnost a odpovědnost všech stran musí být základním principem nového stylu mezinárodního finančního řízení;

19.   vítá na jedné straně zlepšení úvěrových podmínek poskytovaných zemím s nízkými příjmy mezinárodními finančními institucemi, které se rozhodly směřovat více úvěrů ve prospěch chudých a klást důraz na snížení chudoby i na financování růstu rozvojových zemí; vyjadřuje však velké obavy ohledně nebezpečí, které představuje zvýšení zadluženosti rozvojových zemí a nové krize s ohledem na udržitelnost dluhu; vybízí k provedení bezodkladných vládních reforem mezinárodních finančních institucí;

20.   žádá Evropskou komisi, aby prostudovala možnost realizace návrhu Světové banky na zřízení „fondu zranitelnosti“ určeného na financování zajištění potravin, sociální ochrany a lidského rozvoje;

21.   žádá představitele skupiny G20, aby bezodkladně jednali v souladu se svým závazkem, který přijali na summitu v Pittsburghu v září 2009, pokud jde o reformu globální rozvojové struktury, a v tomto rámci přesunuli alespoň 5% podílů v MMF transformujícím se a rozvojovým ekonomikám a alespoň 3% podílu na hlasovacích právech Světové banky rozvojovým a transformujícím se zemím;

22.   zdůrazňuje, že je nezbytné provést reformu celosvětového hospodářského řízení s cílem zajistit větší zastoupení rozvojových zemí ve fórech, v nichž se přijímají příslušná rozhodnutí; navrhuje, aby byla za tímto účelem rozšířena skupina G20 nejméně o jednoho zástupce rozvojových zemí, obzvláště nejméně rozvinutých zemí, kterým by mohl být úřadující předseda skupiny G77;

23.   vybízí Komisi a členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost podpoře a ochraně důstojné práce i boji proti diskriminaci na základě pohlaví a proti dětské práci, a řídila se přitom doporučeními Mezinárodní organizace práce, jejíž úlohu je třeba posílit;

24.   zdůrazňuje, že je nutné přejít na mezinárodní systém řízení, který bude chránit nejzranitelnější osoby a země, zejména ty, které krize zasáhla nejtíživěji, a ty, které mají neúčinné nebo nemají žádné záchranné sítě;

25.   konstatuje, že členové MMF schválili přidělení zvláštních práv na čerpání 250 miliard USD a že pouze 18 miliard z prostředků čerpaných pomocí těchto zvláštních práv připadne rozvojovým zemím; naléhavě vyzývá členské státy a mezinárodní společenství, aby prověřily Sorosův návrh, aby bohaté země postoupily svá zvláštní práva čerpání do zvláštního fondu pro takové celosvětové veřejné statky, jako je boj proti změně klimatu a za odstranění chudoby;

26.   vyzývá Radu a Komisi, aby se zasadily o navýšení prostředků mezinárodních finančních institucí, jak bylo dohodnuto na summitu G20;

27.   vyzývá Komisi a Radu, aby prosazovaly ambiciózní reformu MMF;

28.   vyzývá k hlubší makroekonomické spolupráci v rámci G20, posílení úlohy systému Organizace spojených národů a reformě mezinárodních finančních institucí s cílem zajistit jednotnou reakci na krizi a její následky v rozvojových zemích;

29.   lituje, že finanční odvětví dosud plně nezohlednilo následky této krize, která nemá obdoby, ačkoli profituje z nesmírných částek veřejných financí, jež byly dány k dispozici na jeho záchranu; v této souvislosti vítá závazky vedoucích představitelů skupiny G20, jež učinili v září 2009 na summitu v Pittsburghu s cílem zajistit, aby finanční odvětví poskytlo náhradu za výdaje způsobené krizí, které dosud nesli jednak daňoví poplatníci, jednak ostatní občané a veřejné služby jak ve vyspělých ekonomikách, tak i v rozvojových zemích;

30.   pevně věří, že zdanění bankovního systému by představovalo spravedlivý příspěvek finančního odvětví ke globální sociální spravedlnosti; žádá rovněž, aby byla na mezinárodní úrovni zavedena daň z finančních transakcí, neboť celkový systém daní by se tak stal spravedlivějším a vytvořily by se dodatečné zdroje pro financování rozvoje a celosvětových veřejných statků, včetně adaptace rozvojových zemí na změnu klimatu a její dopady a zmírňování důsledků této změny;

31.   naléhavě vyzývá Komisi, aby předložila sdělení o tom, jak může daň z mezinárodních finančních transakcí mj. pomoci k dosažení rozvojových cílů tisíciletí, napravit celosvětovou nerovnováhu a podporovat udržitelný rozvoj v celosvětovém měřítku;

32.   žádá, aby zpráva, kterou má připravit MMF pro příští summit G20 a jež se má týkat příspěvku finančního systému na úhradu zatížení spojeného s různými zásahy jednotlivých vlád, zohledňovala veškeré přímé i nepřímé zatížení veřejných financí, zejména jeho dopad na rozpočty rozvojových zemí;

33.   s velkým znepokojením konstatuje, že v případě rozvojových zemí se v roce 2010 očekává nedostatek financí ve výši 315 miliard USD a že vzrůstající fiskální tíseň v nejzranitelnějších zemích ohrožuje 11,6 miliard USD základních výdajů určených na vzdělání, zdravotnictví, infrastrukturu a sociální ochranu; považuje proto za vhodné hledat důvody pro dohodu s věřitelskými zeměmi, aby došlo k zavedení dočasného moratoria nebo zrušení dluhů nejchudším zemím, aby mohly uplatňovat anticyklickou fiskální politiku a zmírnit tak závažné důsledky krize; navrhuje, aby bylo usilováno o podporu opatření pro transparentní arbitráž v oblasti dluhů;

34.   vítá iniciativy členských států, pokud jde o uplatňování dobrovolných poplatků za emise v oblasti letectví a námořní plavby, jež přispívají k financování nákladů na zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně v rozvojových zemích, a vyzývá všechny členské státy, aby zvážily uplatňování obdobných poplatků;

35.   v souladu se svým usnesením ze dne 21. října 2008 vyzývá členské státy a Komisi, aby se v rámci systému obchodování s emisemi skleníkových plynů v Evropské unii dohodly a věnovaly nejméně 25 % výnosů dražeb povolenek v oblasti emisí CO2 na pomoc rozvojovým zemím, která bude využívat veřejné investice a měla by jim umožnit účinně se vyrovnávat se změnou klimatu ;

36.   vyzývá Evropskou komisi a členské státy EU, aby podporovaly všechna opatření umožňující boj proti změně klimatu, jejímiž největšími oběťmi jsou rozvojové země, a aby v této souvislosti posílily přenosy příslušných technologií;

37.   vyzývá Komisi a členské státy, aby věnovaly více pozornosti vztahu mezi ekologickou krizí a rozvojovou krizí, a naléhavě je vyzývá, aby mezi strategické priority EU zařadily udržitelný rozvoj a „zelený růst“; naléhavě žádá EU, aby mimo jiné s přihlédnutím k rostoucímu počtu uprchlíků opouštějících své domovy z environmentálních důvodů vyčlenila další prostředky na financování svého závazku bojovat proti změně klimatu v rozvojových zemích;

38.   vítá závazek Evropské rady z října 2009, že v souvislosti s bojem se změnou klimatu neohrozí rozvojové cíle tisíciletí; naléhavě žádá Radu, aby co nejdříve v rámci závěrů kodaňského summitu a kompromisů skupiny G20 schválila pevné finanční závazky, které umožní rozvojovým zemím vyrovnat se se zhoršujícími se klimatickými podmínkami, a aby zajistila, že pomoc, která je nutná kvůli hospodářské krizi, nepovede k opětovnému nadměrnému vnějšímu zadlužení;

39.   zdůrazňuje stěžejní význam finančních prostředků poukazovaných migrujícími osobami, jelikož kapitál se tak dostává přímo do rukou cílového obyvatelstva v rozvojových zemích, které může tyto peníze rychle použít k uspokojení naléhavých potřeb; žádá členské státy a přijímající země, aby usnadnily doručování uvedených prostředků a pracovaly na snížení s tím spojených nákladů;

40.   vítá závazek představitelů skupiny G8, kteří v červenci 2009 na summitu v italské L'Aquile přislíbili snížit do 5 let náklady na převody finančních prostředků migrantů z 10% na 5%; je toho názoru, že silnější tržní konkurence a širší regulační rámec jsou zásadními opatřeními na zmírnění nákladů v souvislosti s těmito převody, které současně musí provázet rychlejší zavádění nových technologií a podpora finančního začlenění chudých obyvatel v rozvojových zemích;

41.   podporuje vytvoření společných iniciativ subjektů veřejného sektoru a společných iniciativ veřejného a soukromého sektoru pro oblast rozvoje založených na veřejném vedení za podpory soukromých dárců a v souladu s prioritami partnerských zemí, jakožto prostředek ke zvýšení odpovědných a udržitelných přímých investic v rozvojových zemích a usnadnění přenosu technologií;

42.   připomíná klíčovou úlohu organizací občanské společnosti, místních orgánů a decentralizované spolupráce pro zvládání důsledků hospodářské krize a pro procesy rozvoje; v tomto ohledu žádá Komisi, aby z decentralizace učinila jednu z prioritních oblastí financování evropské pomoci rozvojovým zemím;

43.   vítá schválení mechanismu „FLEX“ na podporu způsobilých států Afriky, Karibiku a Tichého oceánu (AKT) při vyrovnávání se se sociálními následky krize a naléhavě žádá, aby příslušné finanční prostředky byly co nejrychleji vyplaceny; vyjadřuje však opakovaně obavy z toho, jak Komise zaplní mezery v budoucím financování, které vzniknou dřívějším vyplacením rozpočtové podpory;

44.   považuje obchod za hlavní hybnou sílu hospodářského růstu a snižování chudoby v rozvojových zemích a vyzývá EU a členské státy, aby využily svého mezinárodního vlivu k zajištění toho, aby v centru jednání v Dauhá zůstal rozvoj a aby tato jednání byla završena úspěšnými, spravedlivými a na rozvoj orientovanými závěry, a to za současného posílení orientace pomoci EU v oblasti obchodu na chudé;

45.   zdůrazňuje, že podle článku 208 Smlouvy o fungování Evropské unie musí EU vykonávat své obchodní, bezpečnostní, migrační, zemědělské a další politiky tak, aby jednak působily soudržně ve prospěch rozvojových zemí a současně podporovaly spravedlivý mezinárodní finanční a obchodní systém ve prospěch rozvoje;

46.   připomíná, že zásada soudržnosti politik v zájmu rozvoje, která je zakotvena ve Smlouvách EU, je klíčovou koncepcí pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí; žádá proto naléhavě EU, aby vypracovala obchodní politiku, která bude konzistentní a v souladu s plněním rozvojových cílů tisíciletí; vyzývá k vypracování solidních právních mechanismů, které zajistí, aby EU nesla odpovědnost za své závazky, pokud jde o soudržnost politiky;

47.   vyzývá k větší soudržnosti rozvojové pomoci a jiných politik EU; konstatuje, že například uvádění zemědělských výrobků, které subvencuje EU, na trh může být v rozporu s vytvářením zdravých trhů pro výrobky chudých místních zemědělců, a může tedy narušovat úsilí, které je vynakládáno v rámci projektů na posílení místního zemědělství;

48.   je přesvědčen, že vyvážené, spravedlivé a rozvojově zaměřené zakončení jednání z Dauhá by urychlilo hospodářskou obnovu po krizi a mohlo by přispět ke snížení chudoby v rozvojových zemích, k vytváření kvalitních pracovních míst a snižování spotřebitelských cen; je proto hluboce znepokojen nedostatečným pokrokem jednání z Dauhá;

49.   zdůrazňuje, že k dosažení větší finanční stability a lepšího fungování světového obchodního systému v rámci WTO je třeba dosáhnout pokroku směrem k novému mezinárodnímu měnovému a finančnímu systému, který bude založen na mnohostranných pravidlech týkajících se specifických problémů rozvojových zemí a bude spadat do rámce Organizace spojených národů;

50.   připomíná, že strategie pomoci v oblasti obchodu je zaměřena na to, aby pomáhala rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím jednat o obchodních dohodách, uplatňovat je a mít z nich prospěch, rozšiřovat své obchodní aktivity a urychlit vymýcení chudoby; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily splnění závazků celé EU s cílem poskytovat 2 miliardy EUR ročně do roku 2010; žádá Komisi, aby poskytla podrobné informace a číselné údaje o rozpočtových položkách, které budou použity k financování pomoci v oblasti obchodu a pomoci spojené s obchodem vůbec (navíc k položce 20 02 03) a na financování veškeré pomoci v oblasti obchodu z rozpočtu EU;

51.   znovu potvrzuje skutečnost, že dohody o hospodářském partnerství by měly být koncipovány jako nástroj rozvoje a neměly by být jednoduše považovány za nástroje mezinárodního obchodu; naléhavě vyzývá Komisi, aby pracovala na rychlém uzavření jednání a současně vzala v úvahu způsoby, jimiž mohou ustanovení dohod o hospodářském partnerství ovlivnit schopnost zemí AKT vyrovnat se s krizí;

52.   konstatuje, že podstatný pokles příjmů z vývozu v mnoha rozvojových zemích, a zejména v těch nejméně rozvinutých, silně oslabuje hospodářský růst a rozvoj Jihu; vyzývá Komisi, aby při jednání o obchodních dohodách, zejména o dohodách o hospodářském partnerství, i při jejich uplatňování, posílila soudržnost politik EU v zájmu rozvoje a mimo jiné i podporu důstojné práce, vytváření bohatství a pracovních příležitostí a aby zajistila dostatečnou asymetrii a přechodná období v obchodních závazcích, jakož i respektování priorit jednotlivých zemí a dostatečné konzultace s klíčovými aktéry i s občanskou společností;

53.   zastává názor, že rozvojové země, které jsou do zvláště vysoké míry závislé na finančních prostředcích z rozvojové pomoci a které jsou výrazně orientovány na export, byly krizí zatím negativně postiženy nejvíce, protože finanční toky ze severu na jih stále více vysychají a vnitřní trhy v mnoha rozvojových zemích jsou příliš slabé na to, aby mohly kompenzovat pokles vývozu;

54.   vyzývá Komisi, aby posoudila závislost zemí AKT na vývozu a slučitelnost této závislosti s rozvojovými cíli uvedenými ve strategických dokumentech pro jednotlivé země;

55.   vítá uzavření dohody o globálním systému obchodních preferencí, mechanismu zřízeném 22 rozvojovými zeměmi, jehož účelem je snížit celní sazby a ostatní překážky vývozu zboží, s nímž vzájemně obchodují, s cílem podpořit vzájemný obchod mezi zeměmi Jihu a posílit jej vůči otřesům světové obchodní scény;

56.   je toho názoru, že protekcionismus není správnou odpovědí na krizi, a znovu důrazně žádá Evropskou unii, aby sehrávala svou úlohu a zasadila se o odstraňování obchodních překážek a subvencí, včetně subvencí, které sama poskytuje, jelikož tyto překážky a subvence narušují trh a mají obzvláště negativní vliv na rozvojové země;

57.   zastává názor, že rozvojová politika EU by měla respektovat jak zájmy EU, tak zájmy rozvojových zemí, a domnívá se, že vzájemného otevření trhů by nemělo být dosaženo na úkor hospodářské stability v rozvojových zemích, a požaduje stejné kontrolní a regulační mechanismy; žádá Komisi, Radu a EIB, aby z poskytování mikrokreditů malým a středním podnikům a drobným zemědělcům učinila prioritu rozvojové spolupráce, a posílila tak udržitelné regionální hospodářské struktury;

58.   vyzývá Komisi, aby zajistila opatření, jejichž účelem je dosažení dlouhodobých rozvojových cílů a zároveň připravila půdu pro udržitelný rozvoj a humanitární pomoc na období, kdy krize nejvíce dolehne na rozvojové země;

59.   zdůrazňuje, že rozsah, hloubka a složitost finanční krize odrážejí nedostatek vazeb mezi rozvojem finančního sektoru a reálnou ekonomikou, se vzrůstající celosvětovou nestabilitou a zhoršením environmentálních problémů na naší planetě, které je nutné napravit, aby se hospodářský systém vydal cestou celosvětově udržitelného rozvoje;

60.   vyjadřuje velké znepokojení nad tím, že negativní dopad daňových rájů může představovat nepřekonatelnou překážku hospodářského rozvoje chudých zemí, zásah do suverenity dalších zemí, poškození efektivity finančních trhů i přidělování zdrojů, a že může podrývat vnitrostátní daňové systémy a zvyšovat daňové náklady, podněcovat k účasti na hospodářské kriminalitě a poškozovat soukromé příjmy, řádnou správu věcí veřejných a hospodářský růst, a bránit tak rozvojovým zemím v investování do veřejných služeb, vzdělávání, sociálního zabezpečení a dobrých životních podmínek;

61.   zdůrazňuje, že daňové ráje a extrateritoriální finanční střediska podporují strategie vyhýbání se daňovým povinnostem (např. stanovováním nesprávných cen při převodech), daňové úniky a nezákonný únik kapitálu; zejména zdůrazňuje, že daňové podvody vedou v rozvojových zemích každoročně ke ztrátám daňových příjmů, které odpovídají desetinásobku částky rozvojové pomoci poskytnuté rozvinutými zeměmi; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby se boj proti daňovým rájům, daňovým únikům a nezákonnému úniku kapitálu z rozvojových zemí stal jednou z jejich hlavních priorit; opakuje v této souvislosti, že je přesvědčen o tom, že by měla být celosvětově rozšířena a všestranně prováděna automatická výměna informací;

62.   konstatuje, že na celém světě existují desítky daňových rájů a že dokonce i některé společnosti usazené v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tyto ráje využívají, aby se vyhnuly placení daní rozvojovým zemím, v nichž provozují ziskovou činnost, nebo svým domovským zemím; žádá Komisi, aby informovala o tom, jak lze automatickou výměnu informací rozšířit v celosvětovém měřítku, jak by bylo možné uplatňovat sankce proti nespolupracujícím daňovým rájům a těm, kdo je využívají, a jak se informování o ziscích a zaplacených daních v jednotlivých zemích může stát pravidlem pro nadnárodní společnosti v EU;

63.   uznává, že dohody o výměně daňových informací neodstraňují škodlivé struktury účelově vázaných daňových systémů, nepřítomnost veřejných registrů ani nevynucují vypracovávání účetních závěrek, auditů či uchovávání dokumentace; vítá úsilí skupiny G20 a organizace OECD směrované proti daňovým rájům, avšak konstatuje, že zavedená kritéria, dohody o výměně daňových informací a stávající postupy nebudou dostatečné k vyřešení problému daňových rájů a nezákonného úniku kapitálu a vyjadřuje nad tím politování; vyzývá OECD, skupinu G20 a EU, aby přijaly přísnější kritéria pro zjišťování daňových rájů a pracovaly s cílem dosáhnout uzavření mezinárodně závazné multilaterální dohody o automatické výměně daňových informací, z níž by vyplývala protiopatření v případě neplnění příslušných povinností;

64.   vyzývá EU, její členské státy a mezinárodní finanční instituce, aby podpořily rozvojové země při posilování příjmové strany rozpočtu a budování kapacit v daňové oblasti;

65.   konstatuje, že polovina nezákonného úniku kapitálu z rozvojových zemí souvisí s nesprávnými cenami při obchodování, a proto opakovaně vyzývá k přijetí nové závazné globální dohody ve finančních věcech, která by nadnárodní společnosti, včetně jejich různých dceřiných společností, automaticky zavazovala k tomu, že budou zveřejňovat dosažené zisky a placené daně podle jednotlivých zemí tak, aby byla zajištěna transparentnost ohledně prodeje, zisku a daní v každé z jurisdikcí, v nichž působí;

66.   vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala sociální a environmentální zodpovědnost podniků s cílem umožnit účinnou kontrolu sociálních a environmentálních dopadů činnosti nadnárodních společností a jejich dceřiných společností v rozvojových zemích i dopadů toho, jak tyto společnosti dodržují lidská práva;

67.   s obavami bere na vědomí, že další zhoršování hospodářské situace rozvojových zemí by mohlo vést k nepřijatelně vysoké míře nezaměstnanosti a větší ekonomické migraci; dodává, že takové migrační vlny by mohly vést k odlivu mozků z rozvojových zemí a poškozovat jejich budoucí hospodářský růst;

68.   bere na vědomí, že je třeba skutečně zlepšit bankovní systémy rozvojových zemí, a podniknout tak konkrétní kroky k zajištění investic a rozvoje a růstu finančního odvětví, převádění peněz zasílaných přistěhovalci do země původu a komerčních a veškerých dalších souvisejících transakcí, což přispěje k sociální soudržnosti a politické a hospodářské stabilitě;

69.   vítá společnou iniciativu Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu a Světové banky pro vyhledávání zcizeného majetku (StAR) s cílem pomoci rozvojovým zemím v boji proti korupci, trestné činnosti a daňovým únikům a vyzývá členské státy, aby ratifikovaly Úmluvu Organizace spojených národů o boji proti korupci;

70.   zdůrazňuje, že je důležité podporovat rozvojové země při vytváření efektivních systémů, které jim umožní ve vlastním zájmu zesílit boj proti korupci a zlepšit dodržování zásad právního státu, řádnou správu věcí veřejných a transparentnost svých veřejných výdajů, aby mohly zlepšit předvídatelnost, plnění a kontrolu rozpočtu; zdůrazňuje význam parlamentního dohledu nad veřejnými financemi; trvá na tom, že je zapotřebí zdokonalit mezinárodní účetní standardy s cílem předcházet praktikám daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem, včetně požadavků, aby nadnárodní společnosti vypracovávaly finanční zprávy týkající se jednotlivých zemí;

71.   s potěšením konstatuje, že EIB prosazuje svou stávající politiku vůči finančním centrům offshore; žádá EU, její členské státy a EIB, aby zaujaly vedoucí úlohu v boji proti daňovým rájům tím, že přijmou pravidla pro zadávání veřejných zakázek a poskytování prostředků z veřejných financí, jež znemožní jakékoli společnosti, bance nebo jiné instituci, jež je registrována v daňovém ráji, těžit z veřejných prostředků; vyzývá EIB, aby v rámci svých rozšířených pokynů zvážila, zda není třeba, aby společnosti a finanční zprostředkovatelé podávali zprávy o svých činnostech v jednotlivých zemích;

72.   bere na vědomí, že EIB vyvíjí úsilí k tomu, aby její záruky a investice nebyly poskytovány prostřednictvím daňových rájů; žádá EIB, aby přijala další opatření, kterými by zajistila, že k tomu nebude docházet nepřímo; žádá EIB, aby informovala o provádění své politiky ve vztahu k extrateritoriálním finančním centrům; žádá EIB, aby byla zvlášť obezřetná a podmínky nebo kritéria podmíněnosti stanovovala tak, aby byly v souladu s cíli politiky EU i s koncepcí důstojné práce prosazovanou MOP, a tím zajistila co největší efektivnost pomoci, zapojení místních podniků a podporu boje proti korupci; zastává názor, že by se EIB měla v rámci své personální politiky zaměřit na získávání pracovníků se znalostmi v oblasti životního prostředí a rozvoje;

73.   uznává současný střednědobý přezkum činnosti EIB v oblasti poskytování úvěrů třetím zemím a dohod o spolupráci, jež má být dokončen v roce 2010, přičemž má Evropský parlament roli spoluzákonodárce, jako velkou příležitost zvýraznit úlohu EIB v rozvojové spolupráci, jejímž hlavním cílem je dosáhnout do roku 2015 rozvojových cílů tisíciletí; domnívá se tudíž, že je třeba zajistit, aby prioritu dostaly projekty, jejichž cílem je snížení chudoby;

74.   s politováním konstatuje trend snižování objemu investic do zemědělství rozvojových zemí, který lze pozorovat od osmdesátých let, a naléhavě žádá Komisi, aby zabezpečení dodávek potravin zařadila mezi priority rozvojových politik Unie, a posílila tudíž podporu poskytovanou pro účely zemědělství, a to zejména pro produkci potravin a rozvoj venkova;

75.   je přesvědčen, že jednou z hlavních překážek hospodářského rozvoje rozvojových zemí je omezený přístup potenciálních podnikatelů k půjčkám a mikroúvěrům; zdůrazňuje také, že ve většině případů nejsou záruky za půjčky dostupné; vyzývá proto Komisi a EIB, aby výrazně rozvinuly programy usnadňující přístup k úvěrům a mikroúvěrům;

76.   vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly opatření, která mohou usnadnit přístup rozvojových zemí k úvěrům, včetně podstatné kapitalizace mezinárodních rozvojových bank, a aby vytvořily rámec, který by umožnil udělování licencí různým poskytovatelům finančních služeb tak, aby vycházeli vstříc potřebám místních občanů;

77.   vyzývá Komisi, aby při přípravě návrhu rozhodnutí o mandátu EIB k poskytování úvěrů třetím zemím po střednědobém přezkumu plně zohlednila doporučení obsažená v této zprávě;

78.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, organizacím OSN, MMF a Světové bance, guvernérům MMF a Světové banky z členských států EU a také zemím skupiny G20.

(1) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1. (2) Závěry Rady 9558/07, 15. května 2007. (3) Texty přijaté, P7_TA(2009)0102. (4) Texty přijaté, P7_TA(2009)0029. (5) Texty přijaté, P7_TA(2009)0028. (6) Texty přijaté, P6_TA(2009)0185. (7) Úř. věst. C 290 E, 29.11.2006, s. 396. (8) Věc C-155/07 (Evropský parlament v. Rada Evropské unie) Úř. věst. C 327, 20. 12. 2008, s. 2. (9) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63.