Evropský parlament,

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Přizpůsobení se změně klimatu: úkol pro evropské zemědělství a venkovské oblasti“ (SEK(2009)0417),

–   s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Úloha evropského zemědělství při zmírňování změny klimatu“ (SEK(2009)1093),

–   s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 14. listopadu 2007 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ochranu půdy a upravuje směrnice 2004/35/ES(1),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2008 o udržitelném zemědělství a bioplynu: přezkum právních předpisů EU(2),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 4. února 2009 o CARS 2050: Budoucnost začíná dnes – doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU v oblasti změny klimatu(3),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2009 o problému znehodnocování zemědělské půdy v EU zejména v jižní Evropě: řešení s pomocí nástrojů zemědělské politiky EU(4),

–   s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15)(5),

–   s ohledem na zprávu Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD), kterou vypracovala Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Světová banka a již podepsalo 58 zemí,

–   s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–   s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7–0060/2010),

A.   vzhledem k tomu, že změna klimatu je způsobena postupným hromaděním skleníkových plynů v atmosféře a představuje vědecké poznání s možnými závažnými dopady na ekosystémy,

B.   vzhledem k tomu, že zemědělství je změnou klimatu přímo dotčeno, neboť je jednou z mnoha hospodářských činností, které spravují přírodní zdroje, jež jsou prospěšné pro lidský život,

C.   vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje jedno z nejzávažnějších ohrožení pro životní prostředí a také pro sociální a hospodářský systém a že výnosy jednotlivých plodin rok od roku vykazují fluktuace, neboť na ně mají výrazný vliv mimořádně nestálé meteorologické podmínky, a také vzhledem k tomu, že změna klimatu implicitně ovlivňuje všechna hospodářská odvětví, přičemž zemědělství je stále třeba nejvíce chránit,

D.   vzhledem k tomu, že zemědělství ke zhoršování klimatu přispívá jako jeden z hlavních zdrojů dvou významných skleníkových plynů (oxidu dusného a metanu), které vznikají při různých biologických procesech zemědělské výroby, a zároveň je značně vystaveno škodlivým účinkům tohoto zhoršování,

E.   vzhledem k tomu, že emise skleníkových plynů produkované zemědělstvím (včetně živočišné výroby) v letech 1999 až 2007 v EU-27 klesly o 20 % a že se v Unii podíl zemědělství na emisích skleníkových plynů snížil z 11 % v roce 1990 na 9,3 % v roce 2007, mimo jiné díky efektivnějšímu zemědělství EU, průběžným inovacím a uplatňování nových metod, účinnějšímu používání hnojiv a nedávným strukturálním reformám SZP,

F.   vzhledem k tomu, že zemědělství a lesnictví představují primární hospodářská odvětví, pokud jde o zachycování CO2 pocházejícího z lidské činnosti, jeho uchovávání a ukládání v půdě, která funguje jako zásobník, a jeho vázání v rostlinách v rámci procesu fotosyntézy; vzhledem k tomu, že tato odvětví mají proto velký potenciál pozitivně přispět k úsilí o zmírnění oteplování,

G.   vzhledem k tomu, že změna klimatu má již nyní negativní důsledky pro zemědělství v EU (mezi něž patří úbytek vodních zdrojů, zvyšování obsahu soli ve vodě a častější sucha, desertifikace, velký nárůst zimních srážek a záplav v severních oblastech, riziko pro nízko položené příbřežní oblasti vzhledem ke zvyšování hladiny moří a hrozící zvýšený obsah soli, výskyt bouřek, rozšíření hmyzích škůdců a nákaz zvířat a rostlin) a že očekávané zvýšení četnosti těchto úkazů bude mít v odvětvích zemědělství, lesnictví a cestovního ruchu značné hospodářské, sociální a environmentální dopady,

H.   vzhledem k tomu, že odvětví zemědělství má jak schopnost přizpůsobení, tak i zmírnění následků klimatické změny, neboť se může opřít o praktické znalosti zemědělců, silnou společnou zemědělskou politiku a rozvoj výzkumu a inovací, ale že jde o přírodní procesy, jež lze řídit jen s obtížemi, a proto je potřeba vynaložit značné úsilí,

I.   vzhledem k tomu, že evropské zemědělství je generátorem pracovních míst, který je třeba chránit a rozvíjet,

J.   vzhledem k tomu, že zemědělství zůstává životně důležitým pro udržení lidské činnosti v evropských venkovských oblastech, zejména díky široké nabídce služeb, které mohou zemědělci společnosti poskytnout,

K.   vzhledem k tomu, že cíle Unie v oblasti rozvoje obnovitelných energií se zemědělství přímo dotýkají a že tento rozvoj může značně přispět k omezení skleníkových plynů,

L.   vzhledem k tomu, že jednou z prvořadých funkcí evropského zemědělství je zajištění potravin pro obyvatele Unie,

M.   vzhledem k tomu, že Unie musí stát v čele boje proti globálnímu oteplování,

Příspěvek zemědělství Unie k úsilí o zmírnění oteplování

1.   potvrzuje, že zemědělství a lesnictví EU může přispět k dosažení cílů, které si Unie stanovila v oblasti zmírnění změny klimatu, tím, že nabídne řešení vedoucí ke snížení svých emisí skleníkových plynů, že podpoří proces ukládání CO2 v půdě, rozvine výrobu udržitelných obnovitelných energií a co nejvíce podpoří využívání procesu fotosyntézy; zdůrazňuje, že je v tomto ohledu třeba podpořit rozvoj takového zemědělství, které by produkovalo obchodovatelné i neobchodovatelné zboží, přičemž by se co nejefektivněji využívaly potenciální a přírodní zdroje každého ekosystému a sladily se hospodářské, environmentální a sociální prvky a požadavky na dobré životní podmínky zvířat, aby se v konečném důsledku posílila udržitelnost;

2.   zdůrazňuje, že při aktivnějším podílu zemědělství na celosvětovém boji proti změně klimatu je třeba zabránit oslabení konkurenceschopnosti zemědělského a potravinářského odvětví EU na světovém trhu;

3.   domnívá se, že součástí alternativ ve smyslu ekologičtější zemědělské výroby jsou např. ekologické zemědělství, extenzivní pastva a integrovaná výroba; zdůrazňuje nicméně, že je třeba vyřešit, aby tradiční zemědělství, na které připadá největší část evropských zemědělských ploch, mělo možnost podstatně přispět k udržitelnému přístupu k životnímu prostředí;

4.   uznává, že významnou úlohu při snižování vlivu zemědělství na změnu klimatu a životní prostředí musí mít inovace;

5.   žádá především, aby budoucí společná zemědělská politika formou informačních kampaní, vzděláváním a dalšími iniciativami podporovala postupy, jež přispějí ke zvýšení účinnosti a potenciálu snížení emisí skleníkových plynů ze zemědělství stejně jako sekvestrace uhlíku, jako jsou:

6.   zdůrazňuje, že tyto zemědělské postupy, jež jsou ohleduplnější k přirozenému prostředí, také přispívají k obohacování biologické rozmanitosti a kvality půdy, k zadržování vody a ke zmírňování eroze a znečištění, zatímco zmírnění následků zemědělských činností na změnu klimatu je veřejným zájmem, k němuž zemědělství přispívá;

7.   doporučuje zavést společnou evropskou politiku v oblasti lesnictví, která by byla schopna podporovat udržitelnou správu a produkci lesů a lépe zhodnocovat přínos dřevařského odvětví a jeho hospodářského rozvoje, neboť jde o odvětví, které nejvíce přispívá k zachycování uhlíku; tato politika by měla co nejvíce zohledňovat různé regionální podmínky pro lesnictví, neboť možnosti a druhy ohrožení lesních typů stanovišť jsou odlišné v jižní a v severní Evropě;

8.   upozorňuje, že lesy rovněž významně přispívají k účinné správě vodních zdrojů; členské státy musí být proto vybízeny, aby prováděly lesní hospodářství, které zmírní rozdíly v hydrologickém režimu mezi obdobím sucha a záplav, a omezí tak negativní dopady sucha a záplav na zemědělství, výrobu energie a obyvatelstvo;

9.   doporučuje posílit politiky zaměřené na horské oblasti, jelikož odvětví pastevectví a chovu sehrává obzvláště důležitou úlohu při zmírňování dopadů změn klimatu i při podpoře přizpůsobování a snižování zranitelnosti těchto oblastí, a to zejména správným obhospodařováním pastvin;

10.   navrhuje vypracování strategie pro zmírnění negativních důsledků pro zemědělství v Evropské unii, která bude zahrnovat:

11.   zdůrazňuje, že emise oxidu dusného lze snížit účinnějším využíváním dusíkatých hnojiv (v rámci přesného zemědělství); dále zdůrazňuje, že hnojiva obsahující hmotu zbylou z výroby bioplynu poskytují možnost přesného organického hnojení a tím snížení emisí;

12.   v rámci cíle snížení emisí metanu požaduje posílení výzkumu zaměřeného na krmný režim hospodářských zvířat a genetického výběru plemenných zvířat za předpokladu, že se k těmto opatřením ke zmírnění rizik nepřikročí, pokud by měla ohrožovat zdraví či dobré životní podmínky zvířat; žádá zároveň program informování, jehož prostřednictvím budou spotřebitelé informováni o dopadech svého chování při nakupování a svých stravovacích návyků na klima;

13.   zároveň důrazně žádá, aby byla přijata opatření, která by urychlila a zintenzívnila výzkumné činnosti týkající se šlechtění rostlin s cílem učinit rostliny odolnější vůči novým klimatickým podmínkám a reagovat tak na výzvy, které tyto změny představují, zejména pokud jde o požadavky pokrýt v odpovídajícím množství a kvalitě potřebu surovin, a tím zabezpečit zásobování potravinami; domnívá se, že výzkum by se měl zaměřit především na druhy rostlin, které snášejí nedostatek vody a extrémně vysoké teploty a na příslušné technologie pěstování; zdůrazňuje, že tyto druhy a technologie se mohou projevit jako vhodná alternativa k nákladným a neefektivním zavlažovacím systémům, které stále existují v některých oblastech, a navíc mohou mít tu přednost, že je místní obyvatelstvo lépe přijme;

14.   zdůrazňuje, že optimalizované skladování a aplikování organických hnojiv a také zpracovávání těchto výměšků v anaerobních vyhnívacích nádržích představuje jednu z nejslibnějších cest vedoucích ke snížení emisí metanu (poskytující současně zdroj energie z obnovitelných zdrojů) a snížení závislosti na chemických dusíkatých hnojivech, zejména v regionech s vysokou intenzitou chovu zvířat; domnívá se, že bioplyn přispívá k tomu, že zemědělství se může samo zásobit energií;

15.   v této souvislosti poukazuje na to, že musí být možné používat digestát z vyhnívacích komor pro výrobu bioplynu jako náhradu za umělá hnojiva, aniž by spadal do kategorie „zvířecí hnojiva“, čímž lze výrazněji omezit používání umělých hnojiv;

16.   požaduje urychlené zjednodušení administrativy a také úsilí v oblasti výzkumu a vývoje s cílem využívat a zhodnocovat biomasu pocházející ze zemědělských podniků (zemědělský odpad či odpad z lesů), bioplyn pocházející z chovu zvířat a další udržitelná biopaliva, ovšem pod podmínkou, že se tak nebude dít na úkor zajištění dodávek potravin;

17.   zdůrazňuje, že při využívání biomasy je třeba vynucovat dodržování zásady udržitelnosti; domnívá se, že je proto nutné podporovat její využívání co nejblíže k místu produkce zemědělských surovin, což by omezilo ztrátu energie způsobenou přepravou;

18.   upozorňuje, že využívání biomasy k topení může významně zmírnit škodlivý dopad změny klimatu, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby poskytly finanční prostředky na rozvoj venkova venkovským veřejným zařízením, která přejdou na systémy vytápění založené na bioenergii;

19.   upozorňuje na to, že díky širšímu využívání informačních a komunikačních technologií by se mohl zlepšit dohled nad různými fázemi výroby i její řízení v zájmu zvýšení výroby, pokud jde o využívání výrobních prostředků a současné snížení emisí skleníkových plynů a spotřeby energie; rovněž zdůrazňuje, že rozšířenější využívání informačních a komunikačních technologií, integrace politik na podporu odborného vzdělávání zemědělců v oblasti nových technologií a podpora inovací a podnikání zejména u mladých zemědělců jsou klíčovými tématy, chceme-li, aby se zemědělství stalo jak udržitelnějším z hlediska životního prostředí, tak aby byl celý sektor konkurenceschopnější;

20.   zdůrazňuje, že Unie je nejvýznamnějším dovozcem zemědělských produktů, což má za následek vyšší uhlíkové náklady oproti nákladům, které tvoří evropské zemědělské podniky, a to z důvodu často méně přísných environmentální kritérií třetích zemí, emisí z přepravy na velké vzdálenosti a z důvodu odlesňování; je toho názoru, že pomocí cílené komunikační strategie je třeba informovat spotřebitele o prospěchu zdravé, vyvážené stravy sestávající z vysoce kvalitních regionálních a sezónních produktů, které jsou vyráběny v rámci udržitelného a efektivního zemědělství, jehož uhlíkovou stopu lze odlišit od uhlíkové stopy z dováženého zboží; domnívá se rovněž, že je třeba spravedlivě kompenzovat úsilí evropských zemědělců vynakládané na snížení emisí a podporovat různorodost místní produkce (mimo jiné produkci rostlinných bílkovin v EU);

21.   vítá v této souvislosti dobrovolné označování původu u výrobků z EU, které mají jako celek svůj původ v Evropské unii;

22.   žádá, aby byly zavedeny účinné mechanismy kontroly dovozu ze třetích zemí a obhajuje naprostou reciprocitu mezi požadavky, jež musí v boji proti změně klimatu plnit evropští výrobci, a požadavky na produkty dovážené ze třetích zemí s cílem předejít ztrátě konkurenceschopnosti výrobků ze Společenství;

23.   zdůrazňuje, že Unie musí opět investovat do politiky rozvoje zemědělství a lesnictví s cílem spolupracovat na rozšíření nových postupů a propagovat rozvoj udržitelných druhů zemědělství ve světě;

Opatření pro přizpůsobení evropského zemědělství důsledkům oteplování

24.   zdůrazňuje, že evropské zemědělství se přizpůsobuje a musí pokračovat v přizpůsobování se důsledkům současných klimatických změn a připravovat se na dopad těchto změn na mnohé regiony Unie;

25.   v tomto kontextu se domnívá, že by Unie měla rozvinout koherentní strategii přizpůsobení zemědělství dvěma různým typům budoucích klimatických problémů:

26.   domnívá se, že SZP se musí zaměřit na efektivnější a lépe udržitelnou správu zdrojů a že tento směr je nutné vzít v potaz při nadcházející reformě této politiky, včetně například:

27.   zdůrazňuje, že může být žádoucí znovuzavedení správy vodních zdrojů v bývalých záplavových oblastech, které jsou méně vhodné pro pěstování a které byly později odvodněny, a přitom znovu zvážit regulaci řek, znovu oživit vhodná záplavová území a znovu na těchto plochách vysadit bývalé lužní lesy;

Dopady na evropský model zemědělství

28.   zdůrazňuje, že společná zemědělská politika bude muset přispět k větší udržitelnosti zemědělské politiky a přitom zvyšovat výnosy a vést v patrnosti, že globální oteplování klimatu může ohrozit produkci a obživu obyvatelstva celého světa, a to i v Evropě;

29.   zároveň zastává názor, že SZP by měla místním orgánům členských států poskytovat finanční pobídky pro opatření, jejichž účelem bude:

30.   konstatuje, že změna klimatu má bezprostřední nepřiměřeně závažné dopady na zemědělství, a že zemědělské odvětví proto musí dostat prioritu při koncipování opatření ke zvládnutí klimatické změny;

31.   domnívá se, že „nové výzvy“, kterými jsou změna klimatu, vodní hospodářství, obnovitelné energie a biologická rozmanitost, které byly uvedeny při kontrole stavu SZP, by měly být znovu zařazeny na pořad jednání a že by k těmto výzvám mělo být připojeno i dodržování a zlepšování kvality půdy a její funkce (zachycování uhlíku, schopnost zadržování vody a minerálních látek, biologický život...), neboť všechny tyto otázky jsou v zájmu budoucích generací a měly by být zohledněny při formování budoucí SZP;

32.   konstatuje, že současný systém ekologické podmíněnosti, který byl sestaven s cílem zajistit, aby zemědělští výrobci splňovali velmi přísné normy, pokud jde o dobré životní podmínky zvířat, jejich zdraví a ochranu životního prostředí, je pro zemědělské výrobce problematický a ukazuje se, že možná není tím nejlepším prostředkem, jak dosáhnout požadovaných výsledků; v souvislosti s nadcházející reformou SZP vyzývá ke kladení většího důrazu na veřejné financování, které by zemědělským výrobcům umožnilo pokrýt mimořádné náklady vyvstávající z poskytování „veřejně prospěšných služeb“, které stojí v zájmu celé společnosti (jako je zachování venkovských oblastí a biologické rozmanitosti, zachycování uhlíku a zabezpečení dodávky potravin);

33.   uznává, že společná zemědělská politika musí pro ochranu životního prostředí stanovit kritéria, jež budou celosvětovým měřítkem; konstatuje, že to si vyžádá určitý objem nákladů, které nebude možné vykompenzovat příjmy z trhu, ačkoliv to lze částečně považovat za zajišťování veřejného majetku, a že evropští producenti budou potřebovat ochranu před konkurencí třetích zemí, jež nesplňují environmentální kritéria EU;

34.   domnívá se, že změna klimatu nutí Unii k tomu, aby upravila model zemědělské politiky; vybízí proto Komisi, aby ve svém budoucím sdělení o reformě SZP po roce 2013 podpořila udržitelnější a účinnější model zemědělské politiky, který bude v souladu se všemi cíli SZP, bude zaměřený na výrobu dostatečného množství nezávadných potravin a bude příznivější pro životní prostředí; tento model musí být založený na spravedlivém a legitimním systému podpory zemědělských výrobců a musí rovněž posilovat úlohu povolání zemědělce;

35.   domnívá se, že zachování společné zemědělské politiky dostačující vysokým nárokům je nezbytné, aby evropské zemědělství bylo v budoucnu přínosem pro bezpečnost potravin a ochranu klimatu, přičemž je zvláště důležité pokračovat v systému přímých plateb financovaných z rozpočtu Společenství a zjednodušit a spravedlivěji poskytovat platby na území Unie;

36.   považuje za mimořádně důležité vytvořit a trvale zaručit udržitelný základ pro rozvoj alternativních hospodářských forem, jejichž prostřednictvím získá místní obyvatelstvo menší závislost na zemědělské výrobě postižené obdobími sucha nebo na přírodních zdrojích; zároveň zdůrazňuje, že přístup k finanční podpoře z evropských fondů rozhodujícím způsobem přispívá k tomu, že jsou dány podmínky pro rozvoj alternativních hospodářských forem;

37.   považuje za důležité podporovat metody rozsáhlého rozvojového plánování ve venkovských oblastech odpovídajícího místním potřebám, a to tím, že bude zavedena zásada optimálního využití ploch, aby se podařilo přizpůsobit se měnícím se podmínkám životního prostředí (delší období sucha, sesuvy půdy, záplavy atd.) a trhu, na němž jsou nabízeny místně vyráběné produkty, resp. místně poskytované služby;

38.   dále žádá Komisi, aby uvažovala o nových systémech pomoci, jež podpoří přínos zemědělství, pokud jde o snížení emisí CO2, jako je vázání uhlíku v zemědělské půdě a biomase, a jež podpoří zemědělské využití ploch, které mají pozitivní přínos pro změnu klimatu;

39.   zdůrazňuje, že Evropská komise musí předložit přesné odhady nákladů na přizpůsobení zemědělství změně klimatu;

40.   považuje za nutné posílit nástroje řízení rizik a řešení krizí a uzpůsobit je rostoucí volatilitě trhů a evoluci klimatických rizik;

41.   zdůrazňuje, že s ohledem na význam problematiky změny klimatu a objem investic je třeba, aby se zemědělství a lesnictví zaměřila na udržitelné způsoby produkce, a že je nutné zachovat silnou společnou zemědělskou politiku s náležitě vysokým rozpočtem i po roce 2013; dodává, že je třeba naplánovat nové finanční zdroje stimulující zavádění technologií a moderních a inovativních systémů, jejichž pomocí by bylo možné dosáhnout konkrétních výsledků při zmírňování dopadů změny klimatu na různá zemědělská odvětví a přizpůsobování takových odvětví této změně;

42.   zdůrazňuje, že ačkoli společná zemědělská politika není evropskou politikou v oblasti klimatu, přesto může poskytnout základ pro provádění efektivních opatření a pobídek v boji proti změně klimatu, a že by to mělo být vzato v úvahu také při diskusích o budoucím rozpočtu Unie;

43.   zastává názor, že by Evropská unie měla nadále jít dobrým příkladem v boji proti změně klimatu, aniž by však změna klimatu byla v důsledku současných hospodářských obtíží vnímána jako druhořadá;

44.   zdůrazňuje, že Evropská unie potřebuje v oblasti zemědělství rozvojovou politiku a politiku financování, které zaručí produkci bezpečných potravin vysoké kvality;

o
o   o

45.   pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 281. (2) Úř. věst. C 66 E, 20.3.2009, s. 29. (3) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 44. (4) Přijaté texty, P6_TA(2009)0130. (5) Přijaté texty, P7_TA(2009)0089.