Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2104(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0103/2010

Předložené texty :

A7-0103/2010

Rozpravy :

PV 18/05/2010 - 12
CRE 18/05/2010 - 12

Hlasování :

PV 19/05/2010 - 6.10
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0183

Přijaté texty
PDF 246kWORD 84k
Středa, 19. května 2010 - Štrasburk
Akční plán pro dárcovství a transplantaci orgánů (2009–2015)
P7_TA(2010)0183A7-0103/2010

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2010 o sdělení Komise: Akční plán pro dárcovství a transplantaci orgánů (2009–2015): posílená spolupráce mezi členskými státy (2009/2104(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 184 Smlouvy o fungování E vropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci (KOM(2008)0818),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Akční plán pro dárcovství a transplantaci orgánů (2009–2015): posílená spolupráce mezi členskými státy“ (KOM(2008)0819),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/23/ES ze dne 31. března 2004 o stanovení jakostních a bezpečnostních norem pro darování, odběr, vyšetřování, zpracování, konzervaci, skladování a distribuci lidských tkání a buněk(1),

–  s ohledem na obecné zásady Světové zdravotnické organizace pro transplantace lidských orgánů,

–  s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o lidských právech a biomedicíně a na její dodatkový protokol o transplantaci orgánů a tkání lidského původu,

–  s ohledem na konferenci o bezpečnosti a kvalitě dárcovství orgánů a transplantací v Evropské unii, která se konala v Benátkách ve dnech 17.–18. září 2003,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro právní záležitosti (A7-0103/2010),

A.  vzhledem k tomu, že v současnosti je v EU 56 000 pacientů, kteří čekají na vhodného dárce orgánu, a podle odhadů zemře denně při čekání na transplantaci celého orgánu 12 lidí,

B.  vzhledem k tomu, že v důsledku omezeného počtu dostupných orgánů jak od zemřelých, tak i altruistických žijících dárců není v Evropě uspokojována potřeba transplantací prováděných u pacientů,

C.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy existují značné rozdíly, pokud jde o počet orgánů od mrtvých dárců, který se pohybuje mezi 34,2 dárců na milion obyvatel ve Španělsku a 1,1 dárců v Bulharsku, přičemž nedostatek orgánů je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících transplantační programy,

D.  vzhledem k tomu, že koncepce a regulační rámce členských států, které upravují problematiku dárcovství a transplantací, se v jednotlivých členských státech výrazně liší, a to v závislosti na různých právních, kulturních, administrativních a organizačních faktorech,

E.  vzhledem k tomu, že se v případě dárcovství a transplantací orgánů jedná o citlivou a komplikovanou problematiku s významnými etickými otázkami, která k dalšímu rozvoji potřebuje účast celé společnosti a zapojení všech příslušných zainteresovaných stran,

F.  vzhledem k tomu, že transplantace orgánů představují možnost záchrany životů, nabízejí vyšší kvalitu života a (v případě transplantací ledvin) mají ve srovnání s jinými způsoby náhrady jejich funkce lepší poměr mezi náklady a přínosy; kromě toho pacientům ve zvýšené míře umožňují zapojit se do společenského a pracovního života,

G.  vzhledem k tomu že výměna orgánů mezi členskými státy se už stala zcela běžnou, i když v počtu orgánů, které si státy mezi sebou vyměňují, existují značné rozdíly; vzhledem k tomu, že mezinárodní organizace zaměřené na výměnu orgánů, jako je Eurotransplant a Scandiatransplant, usnadnily výměnu orgánů mezi členskými státy,

H.  vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje databáze, která by v rámci celé Evropské unie shromažďovala informace o orgánech určených k darování a transplantaci nebo o žijících či zemřelých dárcích, a navíc neexistuje ani celoevropský certifikační systém, na jehož základě by bylo možné potvrdit, že lidské orgány a tkáně byly získány legálně,

I.  vzhledem k tomu, že podstatného zvýšení počtu darovaných orgánů od mrtvých dárců dosáhlo pouze Španělsko a několik dalších členských států, přičemž bylo dokázáno, že toto zvýšení se pojí se zavedením určitých organizačních postupů, které umožňují nalézt potenciální dárce v rámci systému a co nejvíce zvýšit počet zemřelých, kteří se stávají skutečnými dárci orgánů,

J.  vzhledem k tomu, že směrnice 2004/23/ES poskytne problematice dárcovství orgánů a transplantací v Evropské unii jasný právní rámec s tím, že v každém členském státě bude vytvořen či ustaven příslušný orgán, který by měl v rámci EU zajistit dodržování norem na kvalitu a bezpečnost,

K.  vzhledem k tomu, že nelegální obchodování s orgány a osobami za účelem získávání orgánů představuje závažné porušování lidských práv,

L.  vzhledem k tomu, že existuje úzká vazba mezi nezákonným obchodováním s orgány a s osobami za účelem získávání orgánů na jedné straně a mezi legálním systémem dárcovství orgánů na straně druhé, jelikož zaprvé je nedostupnost orgánů v rámci legálního systému podnětem k nezákonné činnosti a zadruhé nezákonná činnost vážně poškozuje důvěryhodnost legálního systému dárcovství orgánů,

M.  vzhledem k tomu, že se procento případů, kdy je dárcovství orgánů odmítáno, v rámci Evropy značně liší, přičemž tyto rozdíly lze vysvětlit na základě míry proškolení a kvalifikace zdravotnických pracovníků, pokud jde o komunikační schopnosti a péči o rodiny pacientů, na základě různého legislativního přístupu k poskytování souhlasu s dárcovstvím orgánů a jeho praktického uplatňování a také na základě dalších významných kulturních, hospodářských a sociálních faktorů, které ovlivňují názory společnosti na výhody spojené s dárcovstvím orgánů a transplantacemi,

N.  vzhledem k tomu, že dárcovství od živých dárců může být dalším užitečným způsobem pomoci pacientům, kteří nemohou potřebný orgán získat transplantací orgánů zemřelých dárců, přičemž je třeba zdůraznit, že dárcovství od živých dárců lze brát v úvahu pouze tehdy, bylo-li vyloučeno spojení s jakoukoliv nezákonnou činností a finanční náhradou za darovaný orgán,

O.  vzhledem k tomu, že lékařský zákrok lze provádět pouze v případě svobodného informovaného souhlasu příslušné osoby; vzhledem k tomu, že tato osoba by měla být o účelu a povaze zákroku a také o případných důsledcích a rizicích vhodným způsobem informována už před zákrokem, a vzhledem k tomu, že příslušná osoba může svůj souhlas kdykoli svobodně zrušit,

P.  vzhledem k tomu, že členské státy musejí zajistit, aby nedocházelo k odběru orgánů určených k transplantaci od zemřelé osoby, pokud tato osoba nebyla v souladu se zákony té které země prohlášena za mrtvou,

Q.  vzhledem k tomu, že dárcovství od živých dárců by mělo pouze doplňovat možnost získávání orgánů od mrtvých osob,

R.  vzhledem k tomu, že používání orgánů k léčbě s sebou nese riziko přenosu infekčních chorob a dalších nemocí,

S.  vzhledem k tomu, že se lidé dožívají vyššího věku, což snižuje kvalitu dostupných orgánů a v mnoha případech způsobuje další pokles počtu transplantátů, a to i v členských státech, v nichž počet dárců stoupá,

T.  vzhledem k tomu, že při zvyšování počtu darovaných orgánů hraje velmi důležitou úlohu informovanost občanů a veřejné mínění,

U.  vzhledem k tomu, že činnost charitativních a jiných dobrovolnických organizací v členských státech zvyšuje povědomí o dárcovství orgánů, a vzhledem k tomu, že jejich úsilí ve svém důsledku přispívá k růstu počtu osob uvedených v registrech dárců,

1.  vítá akční plán pro dárcovství orgánů a transplantace (na období 2009–2015), který přijala Komise v prosinci 2008 a jenž nastínil možnosti spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím řady prioritních akcí, které by se zakládaly na stanovení a vypracování společných cílů a na vyhodnocení činnosti v oblasti dárcovství orgánů a transplantací na základě dohodnutých ukazatelů, které by mohly pomoci nalézt metody srovnání a stanovení nejlepších postupů;

2.  vyjadřuje své obavy z toho, že vzhledem k nedostatku dostupných lidských orgánů určených k transplantaci není možné splnit potřeby pacientů; uznává, že výrazný nedostatek dárců orgánů je velkou překážkou bránící plnému rozvoji transplantačních služeb a hlavním problémem, který musejí členské státy EU s ohledem na transplantaci orgánů řešit;

3.  poukazuje na úspěch systémů, v jejichž rámci mají občané možnost zařadit se do registrů dárců orgánů přímo po ukončení určitých administrativních postupů, například po vyřízení žádosti o cestovní pas nebo řidičský průkaz; naléhavě žádá členské státy o bližší prošetření možnosti přijmout takové systémy s cílem zvýšit počet osob uvedených v registrech dárců;

4.  domnívá se, že aby nedocházelo k plýtvání s orgány vhodnými k léčbě, je důležité, aby pro jejich využívání existoval jasně definovaný právní rámec a aby společnost měla důvěru v systém dárcovství a transplantací;

5.  upozorňuje na význam organizačních hledisek při získávání orgánů a zdůrazňuje, že výměna informací a osvědčených postupů mezi členskými státy pomůže zemím s nedostatkem orgánů určených k transplantaci zvýšit počet dárců, jak je vidět například při realizaci některých prvků španělského modelu v různých zemích v rámci EU i mimo ni, kterým se podařilo zvýšit počet dárců orgánů;

6.  zdůrazňuje, že koordinátoři dárcovství hrají důležitou roli a že je důležité jmenovat osoby vykonávající tuto funkci v nemocnicích; úloha koordinátora dárcovství by měla být uznávána jako klíčová nejen pro zvyšování efektivity dárcovství a transplantací, ale i kvality a bezpečnosti transplantovaných orgánů;

7.  zdůrazňuje, že změny v organizaci dárcovství a získávání orgánů mohou vést k podstatnému zvýšení a udržení počtu dárců;

8.  zdůrazňuje, že v procesu získávání orgánů od mrtvých dárců se za jeden z klíčových kroků považuje vyhledávání potenciálních dárců; poukazuje na to, že nejvýznamnějším krokem k dokonalejšímu vyhledávání dárců orgánů a zvýšení jejich počtu je stanovení klíčové osoby, která by v nemocnicích odpovídala za danou problematiku (koordinátor dárcovství transplantátů) a starala by se především o rozvoj programu aktivního vyhledávání dárců a optimalizaci celého procesu dárcovství;

9.  bere na vědomí důležitost přeshraniční výměny orgánů vzhledem k tomu, že si dárci a příjemci orgánů musejí odpovídat, z čehož vyplývá, že ke splnění potřeb všech pacientů na pořadníku je důležité mít velký počet dárců; domnívá se, že pokud by k výměně orgánů mezi členskými státy nedocházelo, potenciální příjemci, kteří potřebují vzácný typ shody orgánu, by měli velmi malou naději jej získat, zatímco určití dárci by nebyli bráni v úvahu, protože by na pořadníku nebyli vhodní příjemci;

10.  vítá činnost sdružení Eurotransplant a Scandiatransplant, ale poznamenává, že výměnu orgánů mimo tyto systémy i mezi nimi lze podstatně zlepšit, zejména tak, aby byla přínosná pro pacienty v malých zemích;

11.  poukazuje na to, že zavedení společných závazných norem na kvalitu a bezpečnost bude jediným mechanizmem, který bude schopen zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví v celé EU;

12.  zdůrazňuje, že dárcovství orgánů by mělo být dobrovolné a bez nároku na finanční odměnu a mělo by probíhat v rámci jasně stanoveného právního a etického kontextu;

13.  vyzývá členské státy, aby zajistily, aby orgány byly příjemcům přidělovány na základě transparentních, nediskriminačních a odborných kritérií;

14.  vyzývá členské státy, aby zajistily jasné stanovení právního rámce, kterým by se řídilo poskytování platného souhlasu či nesouhlasu s dárcovstvím orgánů v případě zemřelé osoby nebo jejích rodinných příslušníků, a rovněž zaručily, že nedochází k odběru orgánů zesnulé osoby určených k transplantaci, dokud tato osoba nebyla v souladu s vnitrostátními právními předpisy prohlášena za mrtvou;

15.  schvaluje opatření, která mají chránit žijící dárce a zajistit, aby dárcovství orgánů bylo altruistickým a dobrovolným činem, bez jakékoli další platby kromě náhrady, která se má omezit pouze na pokrytí výdajů spojených s dárcovstvím, jako jsou náklady na dopravu, na péči o děti, na zotavení či na kompenzaci ztráty výdělku a má zabránit poskytování jakýchkoliv finančních pobídek či vzniku finančních nevýhod případnému dárci; naléhá na členské státy, aby stanovily podmínky, za nichž může být tato náhrada poskytnuta;

16.  vyzývá Komisi, aby zvážila možnost poskytnout žijícím dárcům pojistně-právní zabezpečení ve všech členských státech; vyzývá Komisi, aby provedla analýzu různých typů zdravotního pojištění žijících dárců ve všech členských státech, a zjistila tak osvědčené postupy v celé EU;

17.  zdůrazňuje, že členské státy zajistí, aby byli žijící dárci vybíráni na základě jejich zdravotního stavu a anamnézy kvalifikovanými či vyškolenými a kompetentními odborníky, včetně psychologického vyšetření, je-li takové vyšetření považováno za nezbytné;

18.  zdůrazňuje, že je velmi důležité vybudovat propracované provozní systémy a podporovat úspěšné modely na úrovni jednotlivých členských států; navrhuje, aby provozní systémy zahrnovaly vhodný právní rámec, technickou a logistickou infrastrukturu a organizační podporu spojenou s účinným systémem přidělování vhodných orgánů pacientům;

19.  vyzývá členské státy, aby jako první krok podpořily vypracování programů zaměřených na zvyšování kvality v oblasti dárcovství orgánů v každé nemocnici, kde existuje možnost dárcovství orgánů, a to na základě vlastního vyhodnocení celého procesu dárcovství, které by prováděli odborníci na jednotkách intenzivní péče a koordinátor transplantačního programu v každé nemocnici; v případě nutnosti a pokud je to možné by však bylo vhodné toto vyhodnocení doplnit externími audity transplantačních center;

20.  zdůrazňuje, že podstatnou část komunikační strategie všech členských států v této oblasti by mělo tvořit neustálé vzdělávání příslušných osob; zejména navrhuje, že lidé by měli být lépe informováni a vedeni k tomu, aby o dárcovství orgánů hovořili a aby o svém rozhodnutí týkajícím se darování orgánu informovali své příbuzné; poukazuje na to, že o dárcovství orgánů hovořilo s rodinou podle všeho jen 41 % evropských občanů;

21.  vybízí členské státy k tomu, aby vyšly vstříc lidem odhodlaným výslovně prohlásit, že jsou ochotni darovat orgány, a to zavedením možnosti zařadit se do státních nebo evropských registrů dárců on-line, a urychlit tak postupy ověřování souhlasu s darováním orgánů;

22.  vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy, Evropským parlamentem a příslušnými zúčastněnými stranami prověřila možnost vytvoření systému, který by zajistil, aby se k přání občanů, jež dávají souhlas k dárcovství orgánů, k němuž dojde po jejich smrti, přihlíželo v co největším počtu členských států;

23.  vyzývá členské státy, aby zajistily zavedení snadno dostupných systémů a souvisejících registrů pro účely evidence budoucích dárců, kteří se k dárcovství sami rozhodli;

24.  dále členské státy vyzývá, aby přijaly opatření, která by usnadnila uvádění značek či symbolů na průkazech totožnosti či řidičských průkazech jednotlivých zemí, podle nichž by bylo možné zjistit, zda se jedná o případného dárce orgánů;

25.  vyzývá proto členské státy, aby rozšiřovaly znalosti a komunikační schopnosti zdravotnických pracovníků a skupin na podporu pacientů, kteří čekají na transplantaci orgánu; vyzývá Komisi, členské státy a organizace občanské společnosti, aby se na tomto úsilí o zvyšování informovanosti veřejnosti o možnosti darovat orgány podílely a aby přitom braly v úvahu kulturní zvláštnosti každého členského státu;

26.  vyzývá členské státy, aby dosáhly plného potenciálu dárcovství od mrtvých dárců vytvořením účinných systémů vyhledávání dárců orgánů a podporou koordinátorů pro oblast dárcovství transplantátů v nemocnicích po celé Evropě; žádá členské státy, aby vyhodnotily využívání orgánů od dárců vybraných na základě „širších“ kritérií (tj. starších dárců či dárců s určitými chorobami) a častěji takový typ dárců využívaly a přitom dodržovaly nejvyšší kvalitativní a bezpečnostní normy především díky uplatňování výsledků nejnovějšího vývoje v biotechnologii, díky nimž se snižuje riziko odmítnutí transplantovaných orgánů;

27.  domnívá se, že má-li se zabránit obchodování s orgány, jejich pašování a vyplácení odměn za dárcovství orgánů, je nutné zajistit náležitou rovnováhu mezi ochranou dárce, pokud jde o anonymitu a důvěrnost údajů, na straně jedné a schopností dohledat orgány darované pro lékařské účely na straně druhé;

28.  zdůrazňuje, že dojde-li ke zdravotním problémům potenciálně způsobeným procesem transplantace, jako je např. zvýšení krevního tlaku nebo selhání ledvin, mělo by se s žijícími dárci, mají-li tyto problémy,zacházet v souladu s nejpřísnějšími lékařskými normami a tak, aby tito dárci nebyli jakkoliv finančně zatíženi ani neutrpěli v důsledku transplantace či jakéhokoliv zdravotního problému ztrátu výdělku; dárci by měli být chráněni před diskriminací v rámci sociálního systému;

29.  domnívá se, že vzhledem k tomu, že je nutné zamezit neoprávněné diskriminaci s ohledem na zápis do pořadníku na transplantace a přístup k léčebným postupům, měly by být všechny principy systému transplantací (přidělování vhodných orgánů pacientům, přístup k transplantačním programům, údaje o činnosti apod.) zveřejněny a řádně kontrolovány;

30.  poukazuje na to, že ačkoli několik členských států zavedlo povinnou registraci transplantačních postupů a že existuje i několik dobrovolných registrů, neexistuje žádný ucelený systém, v němž by se shromažďovaly údaje o různých typech transplantací a jejich výsledcích;

31.  důrazně proto podporuje založení státních a unijních registrů a také vytvoření metodiky k porovnání výsledků existujících registrů na sledování pacientů po transplantaci, a to v souladu se stávající evropským právním rámcem, kterým se řídí ochrana osobních údajů;

32.  podporuje myšlenku vypracování zvláštních protokolů, které by platily pro celou EU a v nichž by byly stanoveny postupy v operačních a pooperační fázích, za které by zodpovídali příslušné operační týmy, patologové a specialisté z dalších oblastí;

33.  podporuje vytvoření státních a unijních registrů zaměřených na sledování živých dárců s cílem zajistit lepší ochranu jejich zdraví;

34.  zdůrazňuje, že jakékoli komerční využívání orgánů, které odepírá spravedlivý přístup k transplantacím, je neetické, není v souladu s nejzákladnějšími lidskými hodnotami, odporuje článku 21 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a je podle čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv EU zakázáno;

35.  poukazuje na to, že nedostatek orgánů souvisí s obchodováním s orgány a osobami za účelem získání jejich orgánů dvojím způsobem: za prvé, větší dostupnost orgánů v členských státech by přispěla k lepší možnosti tyto praktiky sledovat, jelikož by předešla jakékoli potřebě občanů EU uvažovat o hledání orgánů mimo EU, a za druhé, nezákonná činnost vážně poškozuje důvěryhodnost legálního systému darování orgánů;

36.  opakuje doporučení ohledně boje proti obchodování s orgány, která byla zmíněna v Adamouově zprávě(2) o dárcovství orgánů a transplantacích, a domnívá se, že Komise by měla v návrhu akčního plánu tato doporučení plně zohlednit; trvá na tom, že by se měla zvýšit informovanost o tomto problému v Komisi a Europolu;

37.  podtrhuje význam Světového zdravotnického shromáždění, které se má konat v květnu 2010, a naléhavě žádá Komisi a Radu, aby na úrovni Světové zdravotnické organizace urputně bojovaly za princip dobrovolného dárcovství bez nároku na finanční náhradu;

38.  vítá studii, kterou vypracovala Rada Evropy společně s Organizací spojených národů a jež se zabývá obchodováním s orgány, tkáněmi a buňkami a obchodováním s osobami za účelem získávání orgánů;

39.  poukazuje na zprávu Davida Matase a Davida Kilgoura o zabíjení členů hnutí Fa-lun-kung za účelem získání jejich orgánů a žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu a Radě předložila zprávu o těchto obviněních a dalších podobných případech;

40.  naléhavě žádá členské státy, aby vytvořily mechanizmus, který by zabránil situacím, kdy zdravotničtí pracovníci, zdravotnická zařízení či zdravotní pojišťovny doporučují občanům Unie získat potřebný orgán ve třetí zemi na základě praktik, jejichž součástí je obchodování s orgány a osobami za účelem získání jejich orgánů; žádá členské státy, aby sledovaly, zda se na jejich území nevyskytují takovéto případy; naléhavě žádá členské státy, aby vyhodnotily možnost zavedení legislativních opatření, včetně sankcí, která by se vztahovala na osoby, jež tuto činnost podporují nebo se jí účastní;

41.  důrazně odmítá chování některých zdravotních pojišťoven, které nabádají pacienty k „transplantační turistice“, a žádá členské státy, aby takové chování pečlivě sledovaly a trestaly;

42.  zdůrazňuje, že pacienty, kteří získali nějaký orgán za nezákonných okolností, nelze vyloučit ze systému zdravotní péče v Evropské unii; konstatuje, že jako vždy je nutné rozlišovat mezi postihy za nezákonnou činnost a potřebou léčby;

43.  zdůrazňuje, že členské státy by měly pod záštitou Interpolu a Europolu zintenzivnit svou spolupráci s cílem účinněji řešit problém nezákonného obchodování s orgány;

44.  uznává, že je maximálně důležité zvýšit kvalitu a bezpečnost dárcovství orgánů a transplantací; upozorňuje na to, že to bude mít vliv na snižování rizik spojených s transplantacemi a že tím dojde k omezení jejich negativních účinků; je si vědom toho, že opatření týkající se zvyšování kvality a bezpečnosti dárcovství orgánů a transplantací by mohla mít vliv na dostupnost orgánů a naopak; žádá Komisi, aby členským státům pomohla při vytváření a vypracovávání regulačního rámce zaměřeného na zvyšování kvality a bezpečnosti transplantací;

45.  zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit dobrou spolupráci mezi zdravotnickými pracovníky a orgány jednotlivých členských států nebo jinými oprávněnými organizacemi, která by byla pro všechny strany výhodná;

46.  uznává, že k úspěchu transplantací významnou měrou přispívá potransplantační péče, k níž patří i náležité využívání antirejekční léčby; bere na vědomí, že optimální uplatňování antirejekční léčby může dlouhodobě zlepšit zdravotní stav pacientů a přežívání štěpu, a tudíž i dostupnost orgánů vzhledem k menší nutnosti provádět opakované transplantace, a trvá na tom, že členské státy by měly zajistit přístup pacientů k nejlepším možným způsobům léčby;

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 102, 7.4.2004, s. 48.
(2) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2008 o dárcovství orgánů a transplantacích: opatření na úrovni EU (Přijaté texty, P6_TA(2008)0130).

Právní upozornění - Ochrana soukromí