Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/0143(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0170/2010

Předložené texty :

A7-0170/2010

Rozpravy :

PV 06/07/2010 - 11
CRE 06/07/2010 - 11

Hlasování :

PV 07/07/2010 - 8.9
CRE 07/07/2010 - 8.9
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
PV 22/09/2010 - 5.7
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0273
P7_TA(2010)0334

Přijaté texty
PDF 720kWORD 523k
Středa, 7. července 2010 - Štrasburk
Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění ***I
P7_TA(2010)0273A7-0170/2010
Text
 Úplné znění

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (KOM(2009)0502 – C7-0168/2009 – 2009/0143(COD))
POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY PARLAMENTU(2)
k návrhu Komise

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Návrh byl pozměněn dne 7. července 2010 takto(1):

(1) Věc byla postoupena zpět do výboru v souladu s čl. 57 odst. 2 druhým pododstavcem (A7-0170/2010).
(2)* Politické pozměňující návrhy: nový text či text nahrazující původní znění je označen tučně a kurzivou; vypuštění textu je označeno symbolem ▌.


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,
kterým se zřizuje Evropský orgán dohledu (pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(3),

v souladu s řádným legislativním postupem(4),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Finanční krize v letech 2007/2008 odhalila závažné nedostatky ve finančním dohledu jak v konkrétních případech, tak ve vztahu k finančnímu systému jako celku. Organizace dohledu na úrovni jednotlivých členských států pokulhává za finanční globalizací a realitou integrovaných a vzájemně propojených evropských finančních trhů, na kterých mnoho finančních firem působí přes hranice. Krize odhalila nedostatky v oblasti spolupráce, koordinace, jednotného uplatňování práva Unie a důvěry mezi vnitrostátními orgány dohledu.

(1a)  Již dlouhou dobu před finanční krizí Evropský parlament pravidelně vyzýval k posílení skutečně rovných podmínek pro všechny zúčastněné subjekty na úrovni Unie a současně poukazoval na závažná selhání dohledu Unie nad stále rostoucí integrací finančních trhů (viz usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení Komise o  provádění rámce pro finanční trhy: akčním plánu(5), ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech obezřetnostního dohledu v Evropské unii(6), ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb (2005–2010) – bílé knize(7), ze dne 23. září 2008 obsahující doporučení Komisi o zajišťovacích fondech a soukromých kapitálových fondech(8), ze dne 9. října 2008 obsahující doporučení Komisi ohledně opatření navazujících na Lamfalussyho proces: budoucí struktura dohledu(9), ze dne 22. dubna 2009 o pozměněném návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II)(10) a ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách)(11).

(2)  Skupina odborníků na vysoké úrovni vedená Jacquesem de Larosièrem ve své zprávě vypracované na žádost Komise a zveřejněné dne 25. února 2009 (Larosièrova zpráva) došla k závěru, že rámec dohledu musí být posílen, aby se snížilo riziko a závažnost budoucích finančních krizí. Doporučila reformy struktury dohledu nad finančním sektorem v Unii. Tato skupina odborníků dále uvedla, že by měl být vytvořen Evropský systém orgánů finančního dohledu, který by se skládal ze tří evropských orgánů dohledu – jednoho pro bankovnictví, jednoho pro odvětví cenných papírů a jednoho pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění –, a že by měl být zřízen Evropský výbor pro systémová rizika. Doporučení ve zprávě představovaly nejnižší úroveň změny, kterou odborníci označili za nezbytnou, aby se zabránilo podobné krizi v budoucnosti.

(3)  Ve svém sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ ▌Komise navrhla předložení legislativních návrhů týkajících se zřízení Evropského systému orgánů finančního dohledu a Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB) a ve sdělení ze dne 27. května 2009 nazvaném „Evropský finanční dohled“ ▌uvedla podrobnější informace o případné architektuře tohoto nového rámce dohledu, nezahrnula však všechna doporučení obsažená v Larosièrově zprávě.

(4)  Ve svých závěrech ze dne 19. června 2009 Evropská rada doporučila zřízení Evropského systému orgánů finančního dohledu, který by se měl skládat ze tří evropských orgánů dohledu. Systém by se měl zaměřit na zvýšení kvality a jednotnosti vnitrostátního dohledu, posílení kontroly nad skupinami působícími přes hranice a vytvoření jednotného evropského kodexu, který by se vztahoval na všechny finanční instituce na jednotném trhu. Evropská rada zdůraznila, že evropské orgány dohledu by také měly disponovat pravomocí dohledu nad ratingovými agenturami, a vyzvala Komisi, aby připravila konkrétní návrhy pro zajištění stěžejní úlohy Evropského systému orgánů finančního dohledu v krizových situacích, a současně zdůraznila, že rozhodnutí přijatá evropskými orgány ohledu by neměla nijak ovlivnit fiskální povinnosti členských států.

(4a)  Zpráva Mezinárodního měnového fondu (MMF) ze dne 16. dubna 2010 nazvaná „Spravedlivý a podstatný příspěvek finančního sektoru“, která byla napsána na žádost pittsburského summitu skupiny G20, uváděla, že „přímé fiskální náklady vzniklé selháním finančního sektoru by měly být obsaženy v příspěvku k finanční stabilitě (FSC) spojeném s věrohodným a účinným mechanismem řešení krizí a uhrazeny prostřednictvím tohoto příspěvku. Řádně stanovený mechanismus řešení krizí by měl předejít tomu, aby byly v budoucnosti vlády nuceny zachraňovat před úpadkem velmi významné, příliš velké a silně propojené instituce“.

(4b)  Ve sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvaném „Evropa 2020“ se rovněž uvádí, že zásadní prioritou v krátkodobém výhledu je uvedení „do pohybu ambiciózní politiku, která nám v budoucnu umožní lépe předcházet případné finanční krizi a v případě potřeby ji řídit a která také – s ohledem na odpovědnost finančního sektoru za současnou krizi – přezkoumá, zda je výše příspěvků finančního sektoru odpovídající.“

(4c)  Evropská rada jasně dne 25. března 2010 uvedla, že „pokroku je zapotřebí zejména v otázkách, jako jsou systémově významné instituce, nástroje financování pro řízení krizí“.

(4d)  Evropská rada se nakonec dne 17. června 2010 vyjádřila, že „by členské státy měly zavést systémy odvodů a daní pro finanční instituce s cílem zajistit spravedlivé sdílení zátěže a motivovat k omezování systémového rizika. Takové odvody a daně by měly být součástí důvěryhodného rámce pro řešení problémů.“

(5)  V důsledku finanční a hospodářské krize vznikla reálná a vážná rizika pro stabilitu finančního systému a fungování vnitřního trhu. Obnovení a udržení stabilního a spolehlivého finančního systému je absolutně nezbytným předpokladem pro zachování důvěry a soudržnosti na vnitřním trhu, a tedy pro zachování a zlepšení podmínek pro vytvoření plně integrovaného a fungujícího vnitřního trhu v oblasti finančních služeb. Kromě toho hlouběji a šířeji integrované finanční trhy nabízejí lepší možnosti financování a diverzifikace rizika, čímž přispívají ke zlepšení schopnosti ekonomik absorbovat šoky.

(6)  Unie se dostala na hranice svých možností ohledně toho, čeho lze dosáhnout na základě současného postavení evropských výborů orgánů dohledu ▌. Unie nemůže zůstat v situaci, kdy neexistuje žádný mechanismus, který by zajistil, že vnitrostátní orgány dohledu přijmou nejlepší možná rozhodnutí ohledně dohledu nad institucemi, které působí přes hranice, nemůže zůstat v situaci, kdy je nedostatečná spolupráce a výměna informací mezi vnitrostátními orgány dohledu, kdy společné opatření vnitrostátních orgánů dohledu vyžaduje složité přípravy, aby se zohlednily nejrůznější požadavky na regulaci a dohled, kdy řešení na vnitrostátní úrovni jsou nejčastěji jedinou proveditelnou možností reakce na evropské problémy a kdy existují různé výklady stejného právního textu. Evropský systém finančního dohledu (ESFS) by měl být navržen tak, aby uvedené nedostatky překonal a představoval systém, který je v souladu s cílem stabilního a jednotného finančního trhu finančních služeb Unie a který spojuje vnitrostátní orgány dohledu do silné sítě v rámci Unie.

(7)  ESFS by měl představovat integrovanou síť vnitrostátních orgánů dohledu a orgánů dohledu Unie, která ponechá každodenní dohled nad finančními institucemi na vnitrostátní úrovni. Orgán pro pojišťovnictví by měl mít hlavní úlohu v kolegiích orgánů dohledu dohlížejících na přeshraniční finanční instituce, pro které by měly být stanoveny jasné normy dohledu. Orgán pro pojišťovnictví by měl věnovat zvláštní pozornost finančním institucím, které mohou představovat systémové riziko, protože jejich pád by mohl ohrozit stabilitu finančního systému Unie v případě, že vnitrostátní orgán selhal při výkonu svých pravomocí. Kromě toho by mělo být dosaženo lepší harmonizace a jednotného uplatňování pravidel pro finanční instituce a trhy v celé Unii. Kromě orgánu pro pojišťovnictví by měl být zřízen Evropský orgán dohledu (bankovnictví), Evropský orgán dohledu (cenné papíry a trhy) a Evropský orgán dohledu (Smíšený výbor). ESRB by měl být součástí EFSF.

(8)  Evropský orgán dohledu (pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní připojištění) by měl nahradit Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zřízený rozhodnutím Komise 2009/78/ES(12), Evropský výbor orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním zřízený rozhodnutím Komise 2009/79/ES(13) a Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry zřízený rozhodnutím Komise 2009/77/ES(14) a měly by převzít všechny úkoly a kompetence těchto výborů, včetně případného pokračování probíhající práce a projektů. Působnost každého evropského orgánu dohledu by měla být jasně vymezena. Jestliže to vyžadují institucionální důvody a povinnosti stanovené Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU), měla by být součástí sítě pro činnost dohledu i Komise.

(9)  ▌Orgán pro pojišťovnictví ▌by se měl zasazovat o zlepšení fungování vnitřního trhu, ▌ především zajištěním vysoké, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu při zohlednění různých zájmů všech členských států a odlišné povahy finančních institucí. Měl by chránit veřejné hodnoty, jako je stabilita finančního systému, transparentnost trhů a finančních produktů a ochrana vkladatelů a investorů. Orgán pro pojišťovnictví by měl rovněž předcházet regulační arbitráži, zaručit rovné podmínky a posílit koordinaci dohledu na mezinárodní úrovni, a to ve prospěch hospodářství jako celku, včetně finančních institucí a dalších zúčastněných stran, spotřebitelů a zaměstnanců. Mezi jeho úkoly by měla také patřit podpora sbližování dohledu a poskytování poradenství orgánům EU v oblasti pojišťovnictví, zajišťovnictví, poskytování zaměstnaneckého penzijního pojištění a zprostředkování pojištění, jakož i související otázky správy společností, auditů a finančního výkaznictví. Orgánu pro pojišťovnictví by měla být svěřena i odpovědnost za obecný dohled nad stávajícími a novými finančními produkty / druhy transakcí.

(9a)  Orgán pro pojišťovnictví náležitě zohlední dopad své činnosti na hospodářskou soutěž a inovaci na vnitřním trhu, světovou konkurenceschopnost Unie, finanční začleňování a novou strategii Unie pro růst a zaměstnanost.

(9b)  Pro splnění svých cílů by měl mít orgán pro pojišťovnictví právní subjektivitu i administrativní a finanční autonomii. Měly by mu být uděleny „pravomoci řešit soulad se zákony, a to zejména těmi, které se týkají systémového rizika a přeshraničních rizik“.

(9c)  Systémové riziko definovaly mezinárodní orgány (MMF, Rada pro finanční stabilitu a Banka pro mezinárodní platby) jako „riziko narušení finančních služeb, které je způsobeno závažným zhoršením celého finančního systému nebo jeho části a může mít potenciální vážné negativní dopady na reálné hospodářství. Všechny druhy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury mohou být do jisté míry systémově důležité“.

(9d)  Přeshraničním rizikem se podle těchto institucí rozumí veškerá rizika způsobená hospodářskou nerovnováhou nebo finančními poruchami v celé Unii nebo v jejích částech, které mohou mít výrazně negativní dopady na transakce mezi hospodářskými subjekty dvou nebo více členských států, na fungování vnitřního trhu nebo na veřejné finance Unie nebo jakéhokoli z jejích členských států.

(10)  Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 2. května 2006 ve věci C-217/04 (Spojené království v. Evropský parlament a Rada) konstatoval, že: „nic ve znění článku 95 Smlouvy o ES [nyní článek 114 SFEU] neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá zákonodárcem Společenství jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích, kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení“. Účel a úkol orgánu pro pojišťovnictví – podporovat příslušné vnitrostátní orgány dohledu při jednotném výkladu a uplatňování předpisů Unie a přispívat k finanční stabilitě nezbytné pro finanční integraci – úzce souvisejí s cíli acquisUnie v oblasti vnitřního trhu finančních služeb. Proto by měl být orgán pro pojišťovnictví zřízen na základě článku 114 SFEU.

(11)  Právní akty, které stanoví úkoly vnitrostátních orgánů dohledu členských států, včetně vzájemné spolupráce a spolupráce s Komisí, jsou následující(15): směrnice 64/225/EHS ze dne 25. února 1964 o odstranění omezení svobody usazování a volného pohybu služeb v oblasti zajištění a retrocese(16), první směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu(17), směrnice Rady 73/240/EHS ze dne 24. července 1973, kterou se odstraňují omezení svobody usazování v oblasti přímého pojištění jiného než životního(18), směrnice Rady 76/580/EHS ze dne 29. června 1976, kterou se mění směrnice 73/239/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu(19), směrnice Rady 78/473/EHS ze dne 30. května 1978 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství(20), směrnice Rady 84/641/EHS ze dne 10. prosince 1984, kterou se mění první směrnice (73/239/EHS) o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu, a to zejména ve vztahu k asistenčním službám pro turisty(21), směrnice Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se pojištění právní ochrany(22), druhá směrnice Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb a kterou se mění směrnice 73/239/EHS(23), směrnice Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního (třetí směrnice o neživotním pojištění)(24), směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES ze dne 27. října 1998 o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací skupině(25), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o reorganizaci a likvidaci pojišťoven(26), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění(27), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění(28) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi(29).

(12)  Mezi stávající právní předpisy Evropské unie regulující oblast spadající do působnosti tohoto nařízení patří rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu(30), nařízení (ES) č. 1781/2006 Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků(31), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností(32) a příslušné části směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu(33), ▌směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku(34)a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu(35).

(12a)  Je žádoucí, aby orgán pro pojišťovnictví podporoval jednotný přístup v oblasti pojištění vkladů s cílem zajistit stejné podmínky a rovnoprávný přístup ke vkladatelům v rámci celé Unie. Jelikož jsou systémy pojištění vkladů v členských státech místo regulačního dohledu spíše předmětem správní kontroly, měl by být orgán pro pojišťovnictví schopen uplatňovat své pravomoci podle tohoto nařízení ve vztahu k samotnému systému pojištění vkladů a jeho poskytovateli. Úloha orgánu pro pojišťovnictví by měla být přezkoumána po zřízení Evropského fondu pojištění vkladů.

(13)  Je nutné zavést efektivní nástroj pro přípravu harmonizovaných regulačních technických norem ve finančních službách, aby byly rovněž díky jednotnému kodexu zajištěny rovné podmínky na trhu a odpovídající ochrana vkladatelů, investorů a spotřebitelů v celé Unii. V oblastech vymezených právem Unie je vhodné a smysluplné pověřit orgán pro pojišťovnictví, jako subjekt s vysoce specializovanými odbornými znalostmi, vypracováním návrhů regulačních technických norem, jejichž součástí není politická volba. Komise by měla schválit tyto regulační a prováděcí technické normy v souladu s článkem 290 SFEU, aby jim dala závaznou právní účinnost.

(14)  Návrhy regulačních technických norem by měly být změněny pouze za velmi omezených a výjimečných okolností za předpokladu, že orgán pro pojišťovnictví je v úzkém kontaktu s každodenní prací finančních trhů a zná ji. Byly by změněny, pokud by například návrhy regulačních norem nebyly slučitelné s právem Unie, nerespektovaly by zásady proporcionality, nebo by byly v rozporu se základními zásadami vnitřního trhu finančních služeb obsaženými v právních předpisech Unie týkajících se finančních služeb. Komise by neměla měnit obsah technických norem připravených orgánem pro pojišťovnictví bez předchozí koordinace s tímto orgánem. Pro zajištění bezproblémového a urychleného procesu přijímání těchto norem by měla být pro rozhodnutí Komise o schválení stanovena lhůta.

(14a)  Komise by měla být také pověřena provedením právně závazných aktů Unie, jak je uvedeno v článku 291 SFEU. Regulační a prováděcí technické normy musí zohlednit zásadu proporcionality, tj. požadavky stanovené v těchto normách by měly odpovídat charakteru, rozsahu a složitosti rizik spojených s činností dotyčných finančních institucí.

(15)  V oblastech, kterými se regulační technické normy nezabývají, by měl mít orgán pro pojišťovnictví pravomoc vydávat pokyny a doporučení pro uplatňování právních předpisů Unie. Pro zajištění transparentnosti a zlepšení dodržování těchto pokynů a doporučení vnitrostátními orgány dohledu by měly mít vnitrostátní orgány povinnost zveřejnit důvody v případě, že se pokyny a doporučeními neřídí, s cílem zajistit úplnou transparentnost pro účastníky trhu.

(16)  Zajištění správného a úplného uplatňování práva Unie je základním předpokladem pro dosažení integrity, transparentnosti, účinnosti a správného fungování finančních trhů, stability finančního systému a neutrálních podmínek pro konkurenci mezi finančními institucemi Unie. Měl by tedy být vytvořen mechanismus, na jehož základě by orgán pro pojišťovnictví řešil případy neuplatňování nebo nesprávného ▌uplatňování a tím porušování práva Unie. Tento mechanismus by se měl uplatňovat v oblastech, ve kterých právní předpisy Unie stanovují jednoznačné a nepodmíněné povinnosti.

(17)  Pro přiměřenou odezvu na případy nesprávného či nedostatečného uplatňování práva Unie by měl být zaveden třístupňový mechanismus. Na první úrovni by měl být orgán pro pojišťovnictví oprávněn vyšetřovat údajné nesprávné či nedostatečné plnění povinností vyplývajících z práva Unie ze strany vnitrostátních orgánů při provádění dohledu; výstupem z této úrovně by bylo doporučení. Pokud se příslušný vnitrostátní orgán neřídí doporučením, Komise by měla být zmocněna k vydání formálního stanoviska zohledňujícího doporučení orgánu pro pojišťovnictví, požadujícího po příslušném orgánu, aby přijal nutná opatření pro zajištění souladu s právem Unie.

(18)  Jestliže vnitrostátní orgán doporučení během lhůty stanovené orgánem pro pojišťovnictví nesplní, měl by ▌orgán pro pojišťovnictví neprodleně adresovat dotčenému vnitrostátnímu orgánu dohledu rozhodnutí, aby zajistil dodržování práva Unie, přičemž toto rozhodnutí by mělo mít přímou právní účinnost, na kterou se lze dovolávat u vnitrostátních soudů a orgánů a kterou lze vynucovat podle článku 258 SFEU.

(19)  Pro vyřešení výjimečných případů trvalé nečinnosti příslušného vnitrostátního orgánu by měl být orgán pro pojišťovnictví oprávněn jako poslední východisko přijímat rozhodnutí určená jednotlivým finančním institucím. Toto oprávnění by mělo být omezeno na výjimečné situace, kdy příslušný orgán neplní jemu určené formální stanovisko a v nichž se právo Unie na základě stávajících nebo budoucích nařízení EU přímo vztahuje na finanční instituce. V tomto ohledu očekává Evropský parlament a Rada provedení programu Komise pro rok 2010, především návrhu na reformu směrnice o kapitálových požadavcích.

(20)  Vážné ohrožení správného fungování a integrity finančních trhů nebo stability finančního systému v Evropské unii vyžaduje urychlenou a společnou odezvu na úrovni Unie. Orgán pro pojišťovnictví by tedy měl mít možnost požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí konkrétních opatření pro nápravu mimořádné situace. S ohledem na citlivou povahu této otázky by měla být Komise oprávněna konstatovat existenci mimořádné situace z vlastního podnětu nebo na žádost Rady, ESRB, Evropského parlamentu nebo orgánu pro pojišťovnictví. Pokud se Evropský parlament, Rada, ESRB nebo evropské orgány dohledu budou domnívat, že existence mimořádné situace pravděpodobně nastane, měly by kontaktovat Komisi. V tomto procesu má mimořádný význam náležitá péče o zachování důvěrné povahy informací. Pokud Komise rozhodne, že mimořádná situace nastala, měla by o tom řádně informovat Evropský parlament a Radu.

(21)  Pro zajištění účinného a efektivního dohledu a vyváženého posouzení stanovisek příslušných orgánů v různých členských státech je zapotřebí, aby orgán pro pojišťovnictví mohl závazně urovnávat spory mezi těmito orgány, a to i v rámci kolegií orgánů dohledu. Měla by být stanovena lhůta pro smírčí jednání, kdy by mohly příslušné orgány dosáhnout dohody. Není-li dosaženo takové dohody, měl by orgán pro pojišťovnictví od dotyčných příslušných orgánů vyžadovat přijetí konkrétního opatření nebo zdržení se přijetí opatření s cílem urovnat danou záležitost a zajistit soulad s právními předpisy EU, a to se závaznými účinky pro dotyčné příslušné orgány. V případě nečinnosti vnitrostátních orgánů dohledu by měl mít orgán pro pojišťovnictví pravomoc přijímat jako poslední východisko rozhodnutí určená přímo finančním institucím, a to v oblastech práva Unie, které se na tyto instituce přímo vztahují.

(21a)  Krize jasně ukázala, že pouhá spolupráce mezi vnitrostátními orgány, jejichž jurisdikce končí na státní hranici, je pro dohled nad přeshraničními finančními institucemi nedostatečná.

(21b)  Kromě toho „stávající úprava kombinující práva na přeshraniční činnost bank (passporting) s dohledem domovského státu a čistě vnitrostátním pojištěním vkladů není vhodným základem pro budoucí nařízení a dohled nad evropskými komerčními bankami, jejichž činnost přesahuje hranice“ (Turnerova zpráva).

(21c)  Jak uzavírá Turnerova zpráva, „vhodnější úprava vyžaduje buď větší pravomoci pro jednotlivé státy, což by znamenalo méně otevřený jednotný trh, nebo vyšší míru evropské integrace.“

(21d)  Řešení na vnitrostátní úrovni by znamenalo, že hostitelská země by měla právo uložit zahraničním institucím, aby jednaly pouze prostřednictvím dceřiných společností a nikoli poboček, a monitorovat kapitál a likviditu bank, jež jsou činné v daném státě, což by vedlo ke zvýšení protekcionismu.

(21e)  Řešení na evropské úrovni vyžaduje posílení orgánu pro pojišťovnictví v kolegiu orgánů dohledu a posílení dohledu nad finančními institucemi, které představují systémové riziko.

(22)  Důležitou úlohu při účinném, efektivním a jednotném dohledu nad finančními institucemi působícími přes hranice hrají kolegia orgánů dohledu. Orgán pro pojišťovnictví by měl hrát vedoucí úlohu a mít plné právo účasti v kolegiích orgánů dohledu, aby mohl optimalizovat fungování těchto kolegií a proces výměny informací v nich a aby mohl podporovat sbližování a jednotnost mezi kolegii při uplatňování práva Unie. Jak se uvádí v Larosièrově zprávě, „je třeba se vyvarovat narušování hospodářské soutěže a regulační arbitráži vycházející z různých postupů dohledu, neboť mají potenciál ohrozit finanční stabilitu – mimo jiné podporou přesunu finanční činnosti do zemí s laxním dohledem. Je třeba, aby byl systém dohledu vnímán jako spravedlivý a vyvážený“.

(22a)  Orgán pro pojišťovnictví a vnitrostátní orgány dohledu by měly posílit dohled nad finančními institucemi, které splňují kritéria systémového rizika, protože jejich pád může ohrozit stabilitu finančního systému Unie a poškodit reálnou ekonomiku.

(22b)  Systémové riziko by mělo být určeno při zohlednění mezinárodních účetních norem, zejména těch, jež stanovila Rada pro finanční stabilitu, MMF, Mezinárodní asociace orgánů pro dozor v pojišťovnictví a skupina G20. Propojenost, nahraditelnost a časový sled jsou nejčastěji používaná kritéria pro stanovení systémového rizika.

(22c)  Měl by být vytvořen rámec pro jednání s institucemi v problematické situaci s cílem je stabilizovat nebo zlikvidovat, jelikož „se jasně prokázalo, že podpory v bankovní krizi jsou celkově pro vládu a společnost vysoké, protože taková situace může ohrozit finanční stabilitu a reálnou ekonomiku (Larosièrova zpráva). Komise by měla předložit vhodné návrhy na vytvoření nového rámce pro řešení finanční krize. Klíčovými prvky krizového řízení je společný soubor pravidel a nástrojů řešení finanční krize (provádění opatření a finanční prostředky nutné k řešení krizí velkých, přeshraničních nebo vzájemně propojených institucí).

(22d)  Měl by být vytvořen Evropský fond finanční ochrany („fond“), který by zajistil sdílenou odpovědnost přeshraničních finančních institucí, ochránil zájmy evropských pojistníků a přispěl ke snížení nákladů daňových poplatníků v důsledku systémové finanční krize. Měl by být vytvořen Evropský fond ochrany pojišťovacích produktů (fond) s cílem financovat zásahy (obnova činnosti nebo organizovaně probíhající likvidace) do přeshraničních finančních institucí, které se potýkají s obtížemi, jež by ohrozily finanční stabilitu evropského jednotného finančního trhu, a s cílem internalizovat náklady související s těmito zásahy, pokud by jejich příspěvek do vnitrostátních fondů ochrany pojišťovacích produktů nebyl dostatečný. Fond by měl být financován z příspěvků těchto institucí, z dluhopisů vydaných fondem nebo ve výjimečných případech z příspěvků dotčených členských států v souladu s kritérii, jež budou předem dohodnuta (revidované memorandum o porozumění). Příspěvky do fondu by měly nahradit příspěvky do vnitrostátních fondů ochrany pojišťovacích produktů.

(22e)  Evropský fond pro stabilitu pojišťovnictví a zaměstnaneckého penzijního pojištění by měl být vytvořen s cílem financovat zásahy (organizovaně probíhající likvidace nebo záchrana) do finančních institucí, které se potýkají s obtížemi, jelikož tyto obtíže by mohly ohrozit finanční stabilitu evropského jednotného finančního trhu. Fond by měl být financován z odpovídajících příspěvků sektoru pojišťovnictví a zaměstnaneckého penzijního pojišťění. Příspěvky do fondu by měly nahradit příspěvky do vnitrostátních fondů obdobné povahy.

(23)  Delegování úkolů a povinností může být užitečným nástrojem pro fungování sítě orgánů dohledu, aby se předešlo duplicitě úkolů dohledu, podporovala se spolupráce, a tím se optimalizoval proces dohledu a snížila se zátěž finančních institucí, a zejména těch finančních institucí, které nemají unijní rozměr. Toto nařízení by tedy mělo pro delegování stanovit jasný právní základ. Delegování úkolů znamená, že úkoly provádí jiný orgán dohledu místo odpovědného orgánu, zatímco odpovědnost za rozhodnutí v rámci dohledu zůstává orgánu, který úkol delegoval. Díky delegování povinností by měl mít jeden vnitrostátní orgán dohledu, tj. pověřený orgán, možnost rozhodnout o určité záležitosti dohledu svým jménem orgánu pro pojišťovnictví nebo jiného vnitrostátního orgánu dohledu. Delegování by se mělo řídit zásadou přidělování působnosti orgánu dohledu, který může v dané věci nejsnadněji přijmout potřebné opatření. Přerozdělení povinností by bylo vhodné například z důvodu úspor z rozsahu, jednotnosti při dohledu nad skupinami a optimálního využití odborných znalostí vnitrostátních orgánů dohledu. Příslušné právní předpisy Unie mohou dále stanovit zásady přerozdělení povinností dle dohody. Orgán pro pojišťovnictví by měl všemi možnými prostředky podporovat a sledovat uzavírání dohod o delegování mezi vnitrostátními orgány dohledu. Předem by měl být informován o plánovaných dohodách o delegování, aby mohl případně vyjádřit své stanovisko. Kromě toho by měl centralizovat zveřejňování těchto dohod, aby se zajistila včasnost, transparentnost a dobrá dostupnost informací o dohodách všem dotčeným stranám. Měl by určit a šířit osvědčené postupy ohledně delegování a dohod o delegování.

(24)  Orgán pro pojišťovnictví by měl aktivně podporovat sbližování dohledu v rámci celé Evropské unie s cílem zavedení společné kultury dohledu.

(25)  Účinným a efektivním nástrojem pro podporu jednotnosti v rámci sítě orgánů finančního dohledu je vzájemné hodnocení. Orgán pro pojišťovnictví by měl tedy vytvořit metodický rámec pro toto hodnocení a zajistit jeho pravidelné provádění. Hodnocení by se mělo zaměřit nejen na sbližování postupů dohledu, ale i na schopnosti orgánů dohledu dosahovat při dohledu kvalitních výsledků a na nezávislost příslušných orgánů. Výsledky srovnávacích hodnocení by se měly zveřejňovat a osvědčené postupy by měly být taktéž zveřejněny poté, co budou určeny.

(26)  Orgán pro pojišťovnictví by měl aktivně podporovat koordinovanou odezvu Evropské unie v oblasti dohledu, zejména zajistit správné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu finančního systému Evropské unie. Kromě pravomocí přijímat opatření v mimořádných situacích by mu tedy měla být svěřena i funkce obecné koordinace v rámci ESFS. Činnost orgánu pro pojišťovnictví by se měla především zaměřit na bezproblémový tok všech důležitých informací mezi příslušnými orgány.

(27)  Pro zajištění finanční stability je nutné včas identifikovat trendy, možná rizika a zranitelná místa vyplývající z mikroúrovně v mezinárodním měřítku a napříč odvětvími. Orgán pro pojišťovnictví by měl sledovat a hodnotit tento vývoj v oblasti vlastní působnosti a pravidelně a v případě nutnosti i v jednotlivých konkrétních případech informovat Evropský parlament, Radu, Komisi, ostatní evropské orgány dohledu a ESRB. Dále by měl orgán pro pojišťovnictví iniciovat a koordinovat v rámci celé Unie zátěžové testy, jejichž cílem je vyhodnotit odolnost finančních institucí vůči nepříznivému tržnímu vývoji, přičemž zajistí co nejjednotnější metodiku provádění těchto testů na vnitrostátní úrovni. S cílem informovat o plnění svých funkcí by měl orgán pro pojišťovnictví provést hospodářskou analýzu trhů a dopadu, který by na dané trhy mohl mít potenciální vývoj trhu.

(28)  Vzhledem ke globalizaci finančních služeb a rostoucímu významu mezinárodních standardů by měl orgán pro pojišťovnictví zastupovat Evropskou unii v rámci dialoguspolupráce s orgány dohledu ve třetích zemích.

(29)  Orgán pro pojišťovnictví by měl působit jako nezávislý poradní orgán Evropského parlamentu, Rady a Komise v oblasti své působnosti. Měl by být schopen předložit stanovisko k obezřetnostnímu hodnocení fúzí a nabývání účastí podle směrnice 2006/48/ES.

(30)  Pro účinné vykonávání svých povinností by měl mít orgán pro pojišťovnictví právo vyžadovat veškeré nezbytné informace související s obezřetnostním dohledem. Aby se zabránilo duplicitě oznamovací povinnosti finančních institucí, měly by být tyto informace za běžných okolností předkládány vnitrostátními orgány dohledu, které jsou co nejblíže finančním trhům a institucím, a zohledňovat již existující statistické údaje. Orgán pro pojišťovnictví by však jako nejzazší řešení měl mít možnost podat řádně odůvodněnou žádost o informace přímo u finančních institucí ▌, jestliže příslušný vnitrostátní orgán tyto informace neposkytne nebo nemůže poskytnout včas. Orgány členských států by měly být povinny pomáhat orgánu pro pojišťovnictví při prosazování těchto přímých požadavků. V této souvislosti je naprosto zásadní práce na společných formátech výkaznictví.

(30a)  Opatřeními pro shromažďování informací by neměl být dotčen právní rámec Evropského statistického systému (ESS) a Evropského systému centrálních bank (ESCB) v oblasti statistiky. Tímto nařízením by proto nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice(36) ani nařízení Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou(37).

(31)  Pro zajištění plné efektivity fungování ESRB a následné odezvy na jeho varování a doporučení je podstatná úzká spolupráce mezi orgánem pro pojišťovnictví a ESRB. Orgán pro pojišťovnictví by měl spolu s ESRB sdílet všechny příslušné informace Údaje týkající se jednotlivých podniků by měly být předkládány pouze na žádost s odůvodněním. Jakmile orgán pro pojišťovnictví nebo vnitrostátní orgán dohledu obdrží od ESRB varování či doporučení, měl by orgán pro pojišťovnictví zajistit vhodná následná opatření.

(32)  ▌Orgán pro pojišťovnictví by měl vést konzultace o regulačních normách, pokynech a doporučeních se zúčastněnými stranami a měl by jim dát přiměřenou možnost předložit připomínky k navrhovaným opatřením. Před přijetím návrhu regulačních norem, pokynů nebo doporučení by měl orgán pro pojišťovnictví provést studii dopadu. Za tímto účelem a z důvodu vyšší efektivity by měla být zřízena skupina zúčastněných stran v oblasti pojištění, zajištění a zaměstnaneckých penzijních fondů, kde budou vyváženě zastoupeny finanční pojišťovny a zajišťovny Unie, jakož i zaměstnanecké penzijní fondy (případně též institucionální investoři a jiné finanční instituce, které samy využívají finančních služeb), odborové svazy, akademičtí pracovníci, spotřebitelé a jiní retailoví uživatelé služeb pojištění, zajištění a zaměstnaneckého penzijního pojištění včetně malých a středních podniků. Skupina zúčastněných stran v oblasti pojištění, zajištění a zaměstnaneckých penzijních fondů by měla aktivně vystupovat jako prostředník ve vztahu s ostatními skupinami uživatelů finančních služeb zřízenými Komisí nebo v souladu s právními předpisy Unie.

(32a)  Neziskové organizace jsou ve srovnání s dobře financovanými a dobře propojenými zástupci odvětví v rámci rozpravy o budoucnosti finančních služeb a příslušných rozhodovacích procesů odsouvány na okraj. Toto znevýhodnění by mělo být kompenzováno adekvátním financováním jejich zástupců ve skupině zúčastněných stran.

(33)  Základní povinností členských států je zajišťování koordinovaného řešení krizí a udržování finanční stability v krizových situacích, zejména s ohledem na stabilizaci a záchranu konkrétních finančních institucí, které jsou v problematické situaci. Jejich činnost by měla být úzce koordinována s rámcem a zásadami hospodářské a měnové unie. Opatření orgánu pro pojišťovnictví v mimořádných situacích a při řešení problémů, která mají dopad na stabilitu finanční instituce, by neměla výrazně ovlivnit fiskální povinnosti členských států. Měl by být vytvořen mechanismus, kterým by se členské státy mohly odvolat na toto ochranné opatření a postoupit záležitost Radě ke konečnému rozhodnutí. S ohledem na konkrétní povinnosti členských států je v tomto ohledu vhodné zapojit do celé záležitosti i Radu.

(33a)  Během tří let od vstupu nařízení, které tento mechanismus zřizuje, v platnost by měla Komise na základě získaných zkušeností stanovit jednoznačné a spolehlivé pokyny na úrovni Unie, které určí, kdy mohou členské státy uplatnit ochranné opatření. Použití ochranného opatření členskými státy bude následně posuzováno na základě těchto pokynů.

(33b)  Aniž by byly dotčeny konkrétní povinnosti členských států v krizových situacích, v případě, že se členský stát rozhodne odvolat se na ochranné opatření, by měl být informován Evropský parlament současně s orgánem pro pojišťovnictví, Radou a Komisí. Členský stát by měl dále vysvětlit své důvody pro odvolání se na ochranné opatření. Orgán pro pojišťovnictví by měl ve spolupráci s Komisí stanovit další kroky, které je třeba učinit.

(34)  Při svém rozhodování by měl být orgán pro pojišťovnictví vázán předpisy Společenství a obecnými principy pro řádný proces a transparentnost. Mělo by být plně respektováno právo na vyjádření příjemců rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví. Akty orgánu pro pojišťovnictví tvoří nedílnou součást práva Unie.

(35)  Hlavním rozhodovacím orgánem orgánu pro pojišťovnictví by měla být rada orgánů dohledu sestávající z vedoucích představitelů příslušných vnitrostátních orgánů dohledu v každém členském státu, v jejímž čele by byl předseda orgánu pro pojišťovnictví. Jako pozorovatelé by se měli účastnit zástupci Komise, ESRB, Evropské centrální banky, Evropského orgánu dohledu (bankovnictví) a Evropského orgánu dohledu (cenné papíry a trhy). Členové rady orgánů dohledu by měli jednat nezávisle a pouze v zájmu Unie. U aktů obecné povahy, včetně aktů souvisejících s přijímáním regulačních norem, pokynů a doporučení a s rozpočtovými záležitostmi, bylo by vhodné uplatňovat pravidla o kvalifikované většině stanovená v článku 16 SFEU, zatímco všechna ostatní rozhodnutí by měla být přijímána prostou většinou. Případy týkající se urovnávání sporů mezi vnitrostátními orgány dohledu by měly být posuzovány užší odbornou skupinou.

(35a)  Jako obecné pravidlo by rada orgánů dohledu měla přijímat svá rozhodnutí jednoduchou většinou podle zásady jednoho hlasu na jednoho člena rady. U aktů souvisejících s přijímáním technických norem, pokynů a doporučení a s rozpočtovými záležitostmi je však vhodné uplatňovat pravidla o kvalifikované většině stanovená ve Smlouvě o Evropské unii, SFEU a Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních k nim připojeným. Případy týkající se urovnávání sporů mezi vnitrostátními orgány dohledu by měly být posuzovány užší nestrannou odbornou skupinou, složenou z členů, kteří nejsou zástupci příslušných orgánů, jichž se spory týkají, ani nemají žádný zájem na sporu nebo přímé spojení s dotyčnými příslušnými orgány. Složení odborné skupiny by mělo být přiměřeně vyvážené. Rozhodnutí přijaté odbornou skupinou by mělo být schváleno radou orgánů dohledu prostou většinou v souladu se zásadou, podle níž má každý člen jeden hlas. Co se však týče rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu, mohla by být rozhodnutí navržená odbornou skupinou zamítnuta blokační menšinou hlasů uvedenou v čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU.

(36)  Plnění poslání orgánu pro pojišťovnictví a vykonávání přidělených úkolů tímto orgánem zajistí řídící rada složená z předsedy orgánu pro pojišťovnictví, zástupců vnitrostátních orgánů dohledu a Komise. Řídící rada by měla disponovat nezbytnými pravomocemi, aby mohla mimo jiné navrhovat roční a víceletý pracovní program, vykonávat určité rozpočtové pravomoci, přijímat plán personální politiky orgánu pro pojišťovnictví, přijímat zvláštní ustanovení týkající se práva přístupu k dokumentům a přijímat výroční zprávu.

(37)  Orgán pro pojišťovnictví by měl zastupovat předseda zaměstnaný na plný pracovní úvazek, kterého vybere Evropský parlament poté, co proběhne otevřené výběrové řízení uspořádané Komisí a poté, co pro ni následně vypracuje užší seznam uchazečů. Řízení orgánu pro pojišťovnictví by mělo být svěřeno výkonnému řediteli, který by měl mít právo účastnit se zasedání rady orgánů dohledu a řídící rady, avšak neměl by disponovat hlasovacím právem.

(38)  Aby byl zajištěn soulad v činnosti evropských orgánů dohledu v jednotlivých odvětvích, měly by tyto orgány pracovat v úzké součinnosti prostřednictvím Smíšeného výboru evropských orgánů dohledu (dále jen „Smíšený výbor“) a v případě nutnosti přijímat společná stanoviska. Smíšený výbor ▌by měl koordinovat funkce tří evropských orgánů dohledu ve vztahu k finančním konglomerátům. V případě potřeby by měly být akty spadající také do oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu (bankovnictví) nebo Evropského orgánu dohledu (cenné papíry a trhy) přijímány dotčenými evropskými orgány dohledu souběžně. Smíšenému výboru by měli předsedat po dobu 12 měsíců na rotačním základě předsedové tří evropských orgánů dohledu. Předseda Smíšeného výboru by měl být místopředsedou ESRB. Smíšený výbor by měl mít stálý sekretariát složený ze zaměstnanců vyslaných ze tří evropských orgánů dohledu, aby se umožnila neformální výměna informací a rozvoj společného kulturního postoje ve všech třech evropských orgánech dohledu.

(39)  Je nutné zajistit, aby strany, kterých se dotýkají rozhodnutí přijatá orgánem pro pojišťovnictví, mohly uplatňovat odpovídající opravné prostředky. Má-li orgán pro pojišťovnictví rozhodovací pravomoci, měly by mít pro zajištění efektivní ochrany práv jednotlivých stran a z důvodu procesní ekonomie příslušné strany právo odvolání k odvolacímu senátu. Z důvodu efektivity a jednotnosti by měl být odvolací senát společným orgánem všech tří evropských orgánů dohledu, nezávislým na jejich administrativní a regulační struktuře. Proti rozhodnutí odvolacího senátu by mělo být možné podat odvolání k Soudu prvního stupně a Soudnímu dvoru Evropských společenství.

(40)  Aby byla zajištěna úplná autonomie a nezávislost orgánu pro pojišťovnictví, měl by mít tento orgán autonomní rozpočet, jehož příjmy budou pocházet především z povinných příspěvků vnitrostátních orgánů dohledu a ze souhrnného rozpočtu Evropské unie. Financování orgánu pro pojišťovnictví z prostředků Unie je předmětem dohody s rozpočtovým orgánem v souladu s bodem 47 Interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (IIA) ze dne 17. května 2006(38). ▌Měla by platit rozpočtová pravidla Unie. Kontrolu účtů by měl provádět Účetní dvůr. Celkový rozpočet by měl být předmětem postupu udělování absolutoria.

(41)  Orgán pro pojišťovnictví by měl podléhat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(39). Orgán pro pojišťovnictví by měl také přistoupit k Interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(40).

(42)  Aby byly zajištěny otevřené a transparentní podmínky zaměstnávání a rovné zacházení se zaměstnanci, budou se na zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví vztahovat Služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství(41).

(43)  Je zásadně důležité chránit obchodní tajemství a ostatní důvěrné informace. Důvěrnost informací poskytnutých orgánu pro pojišťovnictví a sdílených v rámci sítě by měla podléhat přísným a účinným pravidlům důvěrnosti.

(44)  Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů se řídí směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(42) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů(43), které se v plném rozsahu vztahují na zpracování osobních údajů pro účely tohoto nařízení.

(45)  Pro zajištění transparentní činnosti orgánu pro pojišťovnictví by měl tento orgán podléhat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise(44).

(46)  Země, které nejsou členy Evropské unie, by měly být připuštěny k účasti na práci orgánu pro pojišťovnictví v souladu s příslušnými dohodami, které Unie uzavře.

(47)  Jelikož cílů tohoto nařízení, konkrétně zlepšení fungování vnitřního trhu díky zajištění vysoké, efektivní a jednotné úrovně obezřetnostní regulace a dohledu, ochrany vkladatelů a investorů, ochrany integrity, účinnosti a správného fungování finančních trhů, udržování stability finančního systému a posilování mezinárodní koordinace dohledu, nemohou dostatečným způsobem dosáhnout samotné členské státy a lze jich lépe dosáhnout s ohledem na rozsah opatření na úrovni Unie, může Evropská unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. Podle zásady proporcionality stanovené v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje to, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(48)  Orgán pro pojišťovnictví by měl převzít všechny stávající úkoly a pravomoci Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (CEIOPS). Rozhodnutí Komise 2009/79/ES o zřízení Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím by proto mělo být zrušeno a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 716/2009/ES ze dne 16. září 2009, kterým se zavádí program Společenství na podporu zvláštních činností v oblasti finančních služeb, účetního výkaznictví a auditů(45) by mělo být příslušným způsobem pozměněno.

(49)  Je vhodné stanovit lhůtu pro provádění tohoto nařízení, aby se zajistila odpovídající připravenost orgánu pro pojišťovnictví na zahájení činnosti a bezproblémový přechod z CEIOPS,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

ZŘÍZENÍ A PRÁVNÍ POSTAVENÍ

Článek 1

Zřízení a působnost

1.  Tímto nařízením se zřizuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) („orgán pro pojišťovnictví“).

2.  Orgán pro pojišťovnictví jedná v rozsahu pravomocí tohoto nařízení a v rámci působnosti směrnice 2009/138/ES, směrnice 2002/92/ES, směrnice 2003/41/ES, směrnice 2002/87/ES a příslušných částí směrnice 2005/60/ES a směrnice 2002/65/ES do té míry, do jaké tyto akty platí pro pojišťovny, zajišťovny, instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění a pro zprostředkovatele pojištění, včetně veškerých směrnic, nařízení a rozhodnutí založených na uvedených aktech a v rozsahu jakéhokoli dalšího legislativního aktu Evropské unie, jímž se orgánu pro pojišťovnictví ukládají úkoly.

2a.  Orgán pro pojišťovnictví jedná v oblasti činností pojišťoven, zajišťoven, institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a zprostředkovatelů pojištění, včetně otázek správy společností, auditů a finančního výkaznictví, za předpokladu, že takové činnosti ze strany orgánu pro pojišťovnictví jsou nutné pro zajištění účinného a důsledného uplatňování legislativních aktů uvedených v odstavci 2.

3.  Ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčeny pravomoci Komise zajistit dodržování práva Unie, zejména podle článku 258 SFEU.

4.  Cílem orgánu pro pojišťovnictví je chránit veřejný zájem tím, že bude přispívat ke krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé stabilitě a efektivitě finančního systému pro hospodářství Unie, její občany a podniky. Orgán pro pojišťovnictví přispívá:

   i) k lepšímu fungování vnitřního trhu, včetně především vhodné, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu;
  

   iii) k zajištění integrity, transparentnosti, efektivity a správného fungování finančních trhů,
  

   v) k posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni,
   va) k prevenci regulační arbitráže a přispění k rovným podmínkám hospodářské soutěže;
   vb) k zajištění toho, že uzavírání pojištění, penzijní připojištění a jiná rizika podléhají náležité regulaci a dohledu, a
   vc) k rozšíření ochrany spotřebitelů.
  

Pro tyto účely přispívá orgán pro pojišťovnictví k zajištění jednotného, účinného a efektivního uplatňování legislativních aktů Evropské unie podle odstavce 2 tím, že podporuje sbližování dohledu a předkládá stanoviska Evropskému parlamentu, Radě a Komisi a provádí hospodářské analýzy trhů s cílem podpořit dosažení cílů orgánu pro pojišťovnictví.

5.  Při plnění úkolů uložených tímto nařízením věnuje orgán pro pojišťovnictví zvláštní pozornost systémovému riziku představovanému finančními institucemi, jejichž selhání může ohrozit fungování finančního sytému nebo reálné ekonomiky.

Pří plnění svých úkolů jedná orgán pro pojišťovnictví nezávisle a objektivně a pouze ve výlučném zájmu Unie.

Článek 1a

Evropský systém finančního dohledu

1.  Orgán pro pojišťovnictví je součástí Evropského systému finančního dohledu (ESFS). Hlavním cílem ESFS je zajistit, aby právní předpisy platné pro finanční odvětví byly náležitě uplatňovány, zachovat finanční stabilitu, zajistit důvěru ve finanční systém jako celek a dostatečná ochrana spotřebitelů finančních služeb.

2.  Evropský systém finančního dohledu zahrnuje:

   a) Evropský výbor pro systémová rizika, pro účely provádění úkolů uvedených v nařízení (EU) č. .../2010 (ESRB) a tomto nařízení;
   b) orgán pro pojišťovnictví;
   c) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízený nařízením (EU) č. .../2010 [EBA];
   d) Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením (EU) č. .../2010 (ESMA);
   e) Evropský orgán dohledu (Smíšený výbor), pro účely provádění úkolů uvedených v článcích 40 a 43 („Smíšený výbor“);
   f) orgány členských států uvedené v čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. .../2010 [EBA], nařízení (EU) č. …/2010 [EIOPA] a nařízení (EU) č. …/2010 [ESMA];
   g) Komisi, pro účely provádění úkolů uvedených v článcích 7 a 9.

3.  Prostřednictvím Smíšeného výboru spolupracuje orgán pro pojišťovnictví pravidelně a úzce s Evropským výborem pro systémová rizika, Evropským orgánem dohledu (bankovnictví) a s Evropským orgánem dohledu (cenné papíry a trhy), zajišťuje společně s nimi meziodvětvovou jednotnost činnosti a vyjednává společné postoje v oblasti dohledu nad finančními konglomeráty a v dalších meziodvětvových otázkách.

4.  Podle zásady loajální spolupráce v souladu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii jednotlivé strany ESFS spolupracují na základě důvěry a plného vzájemného respektu, zejména při zajišťování toků náležitých a spolehlivých informací mezi nimi.

5.  Tyto orgány dohledu, které jsou stranami ESFS, jsou povinny dohlížet na finanční instituce působící v Unii v souladu s legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.

Článek 1b

Odpovědnost vůči Evropskému parlamentu

Orgány uvedené v čl. 1a odst. 2 jsou odpovědny Evropskému parlamentu.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení platí tyto definice:

   (1) „finančními institucemi“ se rozumí podniky, subjekty a fyzické a právnické osoby, na které se vztahuje kterýkoli z legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, vyjma pokud jde o směrnici 2005/60/ES, kdy se „finančními institucemi“ rozumí pojišťovny a zprostředkovatelé pojištění podle definice uvedené v této směrnici;
   (2) „příslušnými orgány“ se rozumí:
   i) orgány dohledu podle definice ve směrnici 2009/138/ES a příslušné orgány podle definice ve směrnici 2003/41/ES a 2002/92/ES,
   ii) pokud jde o směrnice 2002/65/ES a 2005/60/ES, orgány příslušné pro zajištění souladu s požadavky těchto směrnic ze strany finančních institucí vymezených v odstavci 1.

Článek 3

Právní postavení

1.  Orgán pro pojišťovnictví je institucí Evropské unie s právní subjektivitou.

2.  V každém členském státě požívá orgán pro pojišťovnictví nejširšího rozsahu právní způsobilosti stanovené vnitrostátním právem pro právnické osoby. Může zejména nabývat a zcizovat movitý a nemovitý majetek a účastnit se soudních řízení.

3.  Orgán pro pojišťovnictví zastupuje předseda.

Článek 4

Složení

Orgán pro pojišťovnictví tvoří:

   (1) rada orgánů dohledu, která vykonává úkoly stanovené článkem 28;
   (2) řídící rada, která vykonává úkoly stanovené článkem 32;
   (3) předseda, který vykonává úkoly stanovené článkem 33;
   (4) výkonný ředitel, který vykonává úkoly stanovené článkem 38;
   (5) odvolací senát podle článku 44, který vykonává úkoly stanovené článkem 46.

Článek 5

Správní ústředí

Orgán pro pojišťovnictví má své správní ústředí ve Frankfurtu.

Může mít zastoupení v nejdůležitějších finančních centrech Evropské unie.

KAPITOLA II

ÚKOLY A PRAVOMOCI ORGÁNU PRO POJIŠŤOVNICTVÍ

Článek 6

Úkoly a pravomoci orgánu pro pojišťovnictví

1.  Orgán pro pojišťovnictví má následující úkoly:

   a) přispívat k vytváření kvalitních společných technických norem a postupů v oblasti regulace a dohledu, zejména předkládáním stanovisek orgánům Evropské unie a přípravou pokynů, doporučení a návrhů regulačních technických a prováděcích technických norem, které vycházejí z legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2;
   b) přispívat k jednotnému uplatňování legislativních aktů Evropské unie, zejména tak, že bude přispívat ke společné kultuře dohledu, zajišťovat jednotné, účinné a efektivní uplatňování legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zabraňovat regulační arbitráži, zprostředkovávat a urovnávat spory mezi příslušnými orgány, zajišťovat účinný a jednotný dohled nad finančními institucemi a zajišťovat jednotné působení kolegií orgánů dohledu a přijímá opatření mj. v mimořádných situacích;
   c) stimulovat a podporovat delegování úkolů a povinností mezi příslušnými orgány;
   d) úzce spolupracovat s ESRB, zejména tak, že bude ESRB poskytovat informace nezbytné pro plnění jeho úkolů a bude zajišťovat řádný následný postup v souladu s varováními a doporučeními ESRB;
   e) organizovat a provádět srovnávací hodnocení činnosti příslušných orgánů, včetně poskytování poradenství, v zájmu posílení jednotnosti výsledků dohledu;
   f) sledovat a posuzovat tržní vývoj v oblasti své působnosti;
     fa) provádět hospodářské analýzy trhů s cílem informovat o plnění funkcí orgánu pro pojišťovnictví;
   fb) posílit ochranu pojistníků a oprávněných osob;
   fc) pomáhat při řešení kritické situace přeshraničních institucí, které by mohly představovat systémové riziko podle článku 12b, řízení a provádění veškerých včasných zásahů, řešení krizí nebo insolvenčních postupů v případě takovýchto institucí prostřednictvím svého útvaru pro řešení pojištění a penzijního připojištění podle článku 12c;
   g) plnit všechny ostatní konkrétní úkoly stanovené v tomto nařízení a v legislativních aktech Evropské unie uvedených v čl. 1 odst. 2;
   ga) vykonávat dohled na finančními institucemi, které nepodléhají dohledu příslušných orgánů;
   gb) zveřejňovat na svých internetových stránkách a pravidelně aktualizovat informace související s touto oblastí činnosti, a v oblasti své působnosti zejména o registrovaných finančních institucích, s cílem zajistit pro veřejnost snadno přístupné informace;
   gc) přebírat podle potřeby veškeré stávající a pokračující úkoly od výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním;

2.  Pro dosažení úkolů stanovených v odstavci 1 orgán pro pojišťovnictví disponuje pravomocemi stanovenými tímto nařízením, zejména pravomocí:

   a) vytvářet návrhy regulačních technických norem v konkrétních případech stanovených v článku 7;
     aa) vytvářet návrhy prováděcích technických norem v konkrétních případech stanovených v článku 7e;
   b) vydávat pokyny a doporučení, jak je stanoveno v článku 8;
   c) vydávat doporučení v konkrétních případech uvedených v čl. 9 odst. 3;
   d) přijímat individuální rozhodnutí určená příslušným orgánům v konkrétních případech uvedených v článcích 10 a 11;
   e) přijímat individuální rozhodnutí určená finančním institucím v konkrétních případech uvedených v čl. 9 odst. 6, čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 4;
   f) vydávat stanoviska pro Evropský parlament, Radu nebo Komisi podle článku 19;
   fa) shromažďovat nezbytné informace týkající se finančních institucí, jak je stanoveno v článku 20;
   fb) vypracovávat jednotné metodiky pro posuzování účinku charakteristik produktů a procesů distribuce na finanční pozici institucí a na ochranu spotřebitelů;
   fc) zajišťovat databázi registrovaných finančních institucí v oblasti své působnosti a, je-li to upraveno v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, na centrální úrovni;
   fd) vytvářet regulační normu stanovující minimum informací, které je třeba zpřístupnit orgánu pro pojišťovnictví o transakcích a účastnících trhu, a způsob, jakým se sběr těchto informací bude provádět, stejně jako způsob, jakým budou stávající vnitrostátní databáze propojeny s cílem zajistit, aby orgán pro pojišťovnictví měl vždy přístup k příslušným a nezbytným informacím týkajícím se transakcí a trhu, aby mohl vykonávat povinnosti, které mu ukládá toto nařízení;
   fe) plnit všechny ostatní konkrétní úkoly stanovené v tomto nařízení nebo v legislativních aktech Unie uvedených v čl. 1 odst. 2.

3.  Orgán pro pojišťovnictví vykonává veškeré výlučné pravomoci dohledu nad subjekty s působností v celé Evropské unii nebo hospodářskou činností s působností v celé Evropské unii, které mu jsou svěřeny legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.

3a.  Za  účelem výkonu svých výlučných pravomocí dohledu podle odstavce 3 disponuje orgán pro pojišťovnictví odpovídajícími pravomocemi pro vyšetřování a prosazování, jak je uvedeno v příslušných právních předpisech, i pro případné vyměřování poplatků. Orgán pro pojišťovnictví při výkonu svých povinností úzce spolupracuje s příslušnými orgány a využívá jejich zkušeností, zařízení a pravomocí.

Článek 6a

Úkoly spojené s ochranou spotřebitelů a finanční činností

1.  V zájmu posílení ochrany pojistníků a oprávněných osob převezme orgán pro pojišťovnictví iniciativu při prosazování transparentnosti, jednoduchosti a spravedlnosti na trzích s finančními produkty nebo službami na jednotném trhu, mimo jiné i pomocí:

   i) shromažďování informací o spotřebitelských trendech, jejich analýzy a podávání zpráv,
   ii) revize a koordinace iniciativ zaměřených na zlepšování finanční gramotnosti a vzdělávacích iniciativ,
   iii) vypracování norem odborné přípravy v tomto odvětví,
   iv) spolupráce na společných pravidlech pro zveřejňování informací a
   v) hodnocení zejména dostupnosti a nákladů na pojištění pro domácnosti a podniky, především malé a střední podniky.

2.  Orgán pro pojišťovnictví sleduje nové a stávající finanční činnosti a může přijímat pokyny a doporučení s cílem posílit bezpečnost a řádné fungování trhů a sblížení regulační praxe.

3.  Orgán pro pojišťovnictví rovněž může vydávat varování v případech, kdy finanční činnost vážně ohrožuje cíle stanovené v čl. 1 odst. 4.

4.  Orgán pro pojišťovnictví zřídí jako nedílnou součást své organizační struktury výbor pro finanční inovace, v němž budou zastoupeny všechny příslušné orgány v zájmu dosažení koordinovaného přístupu k regulaci nových nebo inovativních finančních činností a dohledu nad nimi a poskytování poradenství Radě, Evropskému parlamentu a Evropské komisi.

5.  V případech a za podmínek, které jsou stanoveny v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, nebo vyžaduje-li mimořádná situace v souladu podmínkami uvedenými v článku 10, může orgán pro pojišťovnictví dočasně zakázat nebo omezit určité typy finančních činností, které ohrožují řádné fungování a integritu finančních trhů či stabilitu celého finančního systému v Unii nebo jeho části. Tento zákaz nebo omezení může orgán pro pojišťovnictví uplatnit i přijetím regulačních technických norem v souladu s článkem 7.

Orgán pro pojišťovnictví tato rozhodnutí pravidelně a včas reviduje.

Článek 7

Regulační technické normy

1.  Evropský parlament a Rada mohou na Komisi přenést pravomoci k přijímání regulačních technických norem podle článku 290 SFEU s cílem zajistit důslednou harmonizaci v oblastech konkrétně stanovených legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2. Tyto normy jsou technické povahy, nezahrnují strategická rozhodnutí nebo politické volby a jejich obsah je vymezen legislativními akty, z nichž vycházejí. Návrhy regulačních norem vypracovává orgán pro pojišťovnictví a předkládá je ke schválení Komisi.

Pokud orgán pro pojišťovnictví nepředloží tento návrh Komisi ve lhůtě stanovené legislativními akty podle čl. 1 odst. 2, může regulační technickou normu přijmout Komise.

1a.  Před předložením návrhů regulačních technických norem Komisi uspořádá orgán pro pojišťovnictví otevřené veřejné konzultace a provede analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů s výjimkou případů, kdy by takové konzultace a analýzy byly nepřiměřené vzhledem k oblasti působnosti a dopadu dotčených regulačních technických norem nebo jedná-li se o zvlášť naléhavou záležitost. Orgán pro pojišťovnictví si rovněž vyžádá stanovisko nebo radu skupiny zúčastněných stran uvedené v článku 22.

1b.  Jakmile Komise od orgánu pro pojišťovnictví obdrží návrh regulační technické normy, postoupí ji Evropskému parlamentu a Radě.

1c.  Do tří měsíců od obdržení návrhu regulační technické normy rozhodne Komise o jejím schválení. Tyto normy přijímá v podobě nařízení nebo rozhodnutí. Pokud Komise nemá v úmyslu určitou normu přijmout, informuje o tom Evropský parlament a Radu a uvede důvody svého rozhodnutí.

Článek 7a

Neschválení nebo úprava návrhu regulačních norem

1.  Jestliže Komise má v úmyslu návrh regulačních technických norem zamítnout nebo se je chystá schválit jen částečně či v upraveném znění, pošle tento návrh se zdůvodněnými pozměňovacími návrhy zpět orgánu pro pojišťovnictví.

2.  Orgán pro pojišťovnictví může během šesti týdnů návrh regulačních technických norem upravit na základě pozměňovacích návrhů Komise a znovu je předložit Komisi ke schválení. Orgán pro pojišťovnictví informuje o svém rozhodnutí Evropský parlament, Radu a Komisi.

3.  Pokud orgán pro pojišťovnictví nesouhlasí s rozhodnutím Komise ohledně zamítnutí nebo úpravy jeho původních návrhů, může Evropský parlament nebo Rada do jednoho měsíce pozvat příslušného komisaře spolu s předsedou orgánu pro pojišťovnictví na schůzi ad hoc příslušného výboru Evropského parlamentu nebo Rady, aby přednesli a vysvětlili své rozdílné postoje.

Článek 7b

Výkon přenesení pravomoci

1.  Pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v článku 7 je svěřena Komisi na dobu čtyř let počínaje vstupem tohoto nařízení v platnost. Nejpozději šest měsíců před uplynutím těchto čtyř let předloží Komise zprávu o výkonu těchto přenesených pravomocí. Výkon přenesených pravomocí se automaticky prodlouží o další čtyři roky, jestliže je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 7c.

2.  Jakmile Komise přijme regulační technickou normu, uvědomí o této skutečnosti současně Evropský parlament i Radu.

3.  Předseda orgánu pro pojišťovnictví informuje ve zprávě uvedené v čl. 35 odst. 2 Evropský parlament a Radu o regulačních normách, jež byly schváleny, a o tom, které příslušné orgány je neplní.

Článek 7c

Námitky proti regulačním technickým normám

1.  Evropský parlament nebo Rada mohou proti regulační technické normě do tří měsíců od data oznámení Komisí vznést námitky. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady lze tuto lhůtu prodloužit o další tři měsíce.

2.  Pokud Evropský parlament i Rada informují Komisi o tom, že nemají v úmyslu vznést námitky, zveřejní se regulační technická norma v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupí v platnost ještě před uplynutím uvedené lhůty. Pokud po uplynutí této lhůty nevznese Evropský parlament ani Rada k regulační technické normě žádné námitky, zveřejní se tato norma v Úředním věstníku Evropské unie.

3.  Jakmile Evropský parlament a Rada obdrží od Komise návrh normy, mohou v předstihu přijmout podmíněné prohlášení o tom, že nevznesou námitku, které vstoupí v platnost dnem, kdy Komise přijme regulační normu bez jakýchkoli úprav původního návrhu.

4.  Pokud Evropský parlament nebo Rada vznese proti regulační technické normě námitku, tato norma v platnost nevstoupí. Orgán, který proti regulační technické normě vznese námitku, uvede v souladu s článkem 296 SFEU své důvody.

Článek 7d

Zrušení přenesení pravomoci

1.  Přenesení pravomoci uvedené v článku 7 může zrušit Evropský parlament nebo Rada.

2.  Rozhodnutí o zrušení ukončí přenesení dotčených pravomocí.

3.  Orgán, který zahájil interní postup vedoucí k rozhodnutí o zrušení přenesení pravomoci, vyvine veškeré úsilí, aby o této skutečnosti informoval v přiměřené lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a Komisi, přičemž uvede pravomoci v oblasti regulačních technických norem, kterých by se zrušení mohlo týkat.

Článek 7e

Uplatňování technických norem

1.  Pokud Evropský parlament a Rada pověří Komisi, aby přijala prováděcí technické normy podle článku 291 SFEU v oblastech, v nichž jsou pro uplatňování právně závazných aktů Unie zapotřebí jednotné podmínky a které jsou výslovně uvedeny v legislativních aktech podle čl. 1 odst. 2, platí následující:

   a) vypracuje-li orgán pro pojišťovnictví v souladu s výše uvedenými právními předpisy návrh prováděcích technických norem, jež mají být předloženy Komisi, jsou tyto normy technické povahy, nezahrnují politické volby a omezí se na určení podmínek pro uplatňování právně závazných aktů Unie;
   b) nepředloží-li orgán pro pojišťovnictví tento návrh Komisi ve lhůtě stanovené legislativními akty podle čl. 1 odst. 2 nebo ve lhůtě uvedené v žádosti, kterou Komise adresovala orgánu pro pojišťovnictví v souladem s článkem 19, může danou prováděcí technickou normu přijmout Komise prováděcím aktem.

2.  Před předložením návrhu Komisi uspořádá orgán pro pojišťovnictví otevřené veřejné konzultace o prováděcích technických normách a provede analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů s výjimkou případů, kdy by takové konzultace a analýzy byly nepřiměřené vzhledem k oblasti působnosti a dopadu dotčených technických norem nebo jedná-li se o zvlášť naléhavou záležitost.

Orgán pro pojišťovnictví si rovněž vyžádá stanovisko nebo radu skupiny zúčastněných stran uvedené v článku 22.

3.  Orgán pro pojišťovnictví předloží svůj návrh prováděcích technických norem Komisi ke schválení v souladu s článkem 291 SFEU a zároveň ho postoupí Evropskému parlamentu a Radě.

4.  Do tří měsíců od obdržení návrhu prováděcích technických norem rozhodne Komise o tom, zda tento návrh schválí. Komise může tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc. Komise může návrh norem schválit pouze částečně nebo v pozměněném znění, jestliže to vyžaduje zájem Evropské unie.

Kdykoli Komise přijímá prováděcí technické normy, kterými mění původní návrh těchto norem předložený orgánem pro pojišťovnictví, vždy o této skutečnosti informuje Evropský parlament a Radu.

5.  Komise tyto normy přijímá v podobě nařízení nebo rozhodnutí, která jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 8

Pokyny a doporučení

1.  S cílem zavést jednotné, účinné a efektivní postupy dohledu v rámci ESFS a zajistit společné, soudržné a jednotné uplatňování právních předpisů Evropské unie vydává orgán pro pojišťovnictví pokyny a doporučení určená příslušným orgánům ▌či finančním institucím.

1a.  Orgán pro pojišťovnictví případně uspořádá otevřené veřejné konzultace o pokynech a doporučeních a provede analýzu potenciálních nákladů a přínosů, které jsou s nimi spojeny. Je-li to vhodné, vyžádá si orgán pro pojišťovnictví rovněž stanovisko nebo radu skupiny zúčastněných stran uvedené v článku 22. Tyto konzultace, analýzy, stanoviska a rady odpovídají rozsahu, povaze a dopadu pokynů nebo doporučení.

2.  Příslušné orgány a finanční instituce vynaloží veškeré úsilí na plnění těchto pokynů a doporučení. Do dvou měsíců od vydání pokynu nebo doporučení každý příslušný orgán potvrdí, že hodlá tento pokyn nebo doporučení plnit. V případě, že příslušný orgán nemá v úmyslu pokyny nebo doporučení plnit, informuje o tom orgán pro pojišťovnictví a uvede své důvody. Orgán pro pojišťovnictví tyto důvody následně zveřejní.

Pokud některý příslušný orgán neplní pokyn nebo doporučení, orgán pro pojišťovnictví tuto skutečnost zveřejní.

Orgán pro pojišťovnictví může v konkrétních případech rozhodnout o zveřejnění důvodů, kterými příslušný orgán obhajuje neplnění pokynu nebo doporučení. Příslušný orgán je o tomto zveřejnění předem informován.

Vyžaduje-li to pokyn nebo doporučení, finanční instituce každoročně jasným a podrobným způsobem informují o tom, zda tento pokyn nebo toto doporučení plní.

2a.  Ve zprávě uvedené v čl. 28 odst. 4a informuje orgán pro pojišťovnictví Evropský parlament, Radu a Komisi o vydaných pokynech a doporučeních, dále o tom, který příslušný orgán je neplní a jakým způsobem hodlá zajistit, aby v budoucnu byly jeho doporučení a pokyny dodržovány.

Článek 9

Porušení práva Unie

1.  Jestliže příslušný orgán ▌ neuplatňuje ▌ legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2 nebo je uplatňuje způsobem, který se jeví jako porušování práva Unie, včetně regulačních a prováděcích technických norem stanovených v souladu s články 7 a 7e, zejména jestliže nezajistí, aby finanční instituce plnila požadavky stanovené těmito právními předpisy, má orgán pro pojišťovnictví pravomoci stanovené v odstavcích 2, 3 a 6 tohoto článku.

2.  Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů ▌, Komise, Evropského parlamentu, Rady nebo skupiny zúčastněných stran nebo z vlastní iniciativy a po sdělení dotčenému příslušnému orgánu ▌může orgán pro pojišťovnictví provádět šetření údajného porušení nebo neuplatňování práva Unie.

2a.  Aniž by byly dotčeny pravomoci stanovené v článku 20, poskytne příslušný orgán ▌orgánu pro pojišťovnictví neprodleně veškeré informace, které orgán pro pojišťovnictví považuje za nezbytné pro své šetření.

3.  Orgán pro pojišťovnictví může nejpozději do dvou měsíců od zahájení šetření vydat dotčenému příslušnému orgánu ▌doporučení, ve kterém stanoví opatření nezbytná pro zajištění souladu s právem Unie.

3a.  Do deseti pracovních dnů od obdržení doporučení příslušný orgán ▌informuje orgán pro pojišťovnictví o krocích, které přijal nebo které plánuje přijmout pro zajištění souladu s právem Unie.

4.  Jestliže příslušný orgán ▌nezajistí soulad s právem Unie do jednoho měsíce ode dne, kdy obdrží doporučení orgánu pro pojišťovnictví, může Komise po uvědomění ze strany orgánu pro pojišťovnictví nebo z vlastní iniciativy vydat formální stanovisko, kterým bude po příslušném orgánu ▌požadovat, aby přijal opatření nezbytná pro soulad s právem Evropské unie. Ve formálním stanovisku Komise se zohlední doporučení orgánu pro pojišťovnictví.

Komise vydá toto formální stanovisko nejpozději do tří měsíců od přijetí doporučení. Tuto lhůtu může Komise o jeden měsíc prodloužit.

Orgán pro pojišťovnictví a příslušné orgány ▌poskytnou Komisi všechny nezbytné informace.

5.  Do deseti pracovních dnů od obdržení formálního stanoviska podle odstavce 4 příslušný orgán ▌informuje Komisi a orgán pro pojišťovnictví o krocích, které přijal nebo které hodlá přijmout, aby vyhověl formálnímu stanovisku Komise.

6.  Aniž jsou dotčeny pravomoci Komise podle článku 258 SFEU, nevyhoví-li příslušný orgán ▌formálnímu stanovisku uvedenému v odstavci 4 ▌ve lhůtě v něm uvedené a je-li nutné včas napravit neplnění ▌, aby byly zachovány nebo obnoveny neutrální podmínky pro konkurenci na trhu nebo aby se zajistilo správné fungování a integrita finančního systému, může orgán pro pojišťovnictví v případě, že se příslušné požadavky legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 přímo vztahují na finanční instituce v souladu s legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2, přijmout individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle práva Unie, včetně případného ukončení konkrétního jednání.

Rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví musí být v souladu s formálním stanoviskem přijatým Komisí podle odstavce 4.

7.  Rozhodnutí přijatá podle odstavce 6 mají přednost před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými příslušnými orgány ▌v téže záležitosti.

Při přijímání opatření ▌souvisejících s otázkami, které jsou předmětem formálního stanoviska podle odstavce 4 nebo rozhodnutí podle odstavce 6, musí příslušné orgány jednat v souladu s tímto formálním stanoviskem nebo rozhodnutím.

7a.  Orgán pro pojišťovnictví uvede ve své zprávě podle čl. 28 odst. 4a, které příslušné orgány a finanční instituce nesplnily rozhodnutí uvedená v odstavcích 4 a 6.

Článek 10

Opatření v mimořádných situacích

1.  V případě nepříznivého vývoje, který může vážně ohrozit správné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému Evropské unie nebo jeho části, ▌orgán pro pojišťovnictví aktivně podporuje a, pokud to pokládá za nutné, koordinuje veškerá opatření přijatá dotčenými příslušnými vnitrostátními orgány dohledu.

Aby mohl orgán pro pojišťovnictví vykonávat svou podpůrnou a koordinační úlohu, musí být plně informován o relevantním vývoji a zván v roli pozorovatele na veškerá důležitá zasedání příslušných vnitrostátních orgánů dohledu.

1a.  Komise může z vlastní iniciativy nebo na žádost Evropského parlamentu, Rady, ESRB či orgánu pro pojišťovnictví přijmout rozhodnutí adresované orgánu pro pojišťovnictví, v němž pro účely tohoto nařízení rozhodne o existenci mimořádné situace. Komise toto rozhodnutí každý měsíc přezkoumá a jakmile to bude vhodné, vyhlásí ukončení mimořádné situace.

Shledá-li Komise existenci mimořádné situace, vyrozumí o tom řádně a neprodleně Evropský parlament a Radu.

2.  Jestliže Komise přijala rozhodnutí podle odstavce 1a a jestliže nastaly mimořádné okolnosti, které vyžadují přijetí koordinovaných opatření ze strany vnitrostátních orgánů v reakci na nepříznivý vývoj, který by mohl ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému Evropské unie nebo jeho části, může orgán pro pojišťovnictví přijmout individuální rozhodnutí, v nichž bude po příslušných orgánech ▌vyžadovat přijetí nezbytných opatření v souladu s legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2, s cílem vyřešit takový vývoj, a to tak, že zajistí, aby finanční instituce a příslušné orgány ▌ plnily požadavky stanovené těmito právními předpisy.

3.  Aniž by byly dotčeny pravomoci Komise podle článku 258 SFEU, nevyhoví-li příslušný orgán ▌ rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví uvedenému v odstavci 2 ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, může orgán pro pojišťovnictví v případě, že se příslušné požadavky legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 přímo vztahují na finanční instituce, přijmout individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle těchto právních předpisů, včetně případného ukončení konkrétního jednání.

4.  Rozhodnutí přijatá podle odstavce 3 mají přednost před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými příslušnými orgány ▌v téže záležitosti.

Jakékoliv opatření příslušných ▌orgánů související s otázkami, které jsou předmětem rozhodnutí podle odstavce 2 nebo 3, musí těmto rozhodnutím odpovídat.

Článek 11

Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány ▌

1.  Aniž by byly dotčeny pravomoci stanovené v článku 9, nesouhlasí-li příslušný orgán ▌s postupem nebo obsahem opatření či nečinností jiného příslušného orgánu ▌v oblastech, ve kterých legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2 vyžadují spolupráci, koordinaci nebo společné rozhodování příslušných orgánů ▌z více než jednoho členského státu, zaujme orgán pro pojišťovnictví z vlastní iniciativy nebo na žádost jednoho nebo více dotčených příslušných orgánů vedoucí postavení při poskytování pomoci příslušným orgánům, pokud jde o dosažení dohody postupem podle odstavců 2 až 4.

2.  Orgán pro pojišťovnictví stanoví časovou lhůtu pro smírčí jednání mezi příslušnými orgány ▌, přičemž vezme v úvahu veškeré související časové lhůty stanovené legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2 a složitost a naléhavost záležitosti. V této etapě působí orgán pro pojišťovnictví jako zprostředkovatel.

3.  Jestliže do uplynutí lhůty pro smírčí jednání nedosáhnou dotčené příslušné orgány ▌dohody, přijme orgán pro pojišťovnictví v souladu s postupem uvedeným v čl. 29 odst. 1 třetím pododstavci rozhodnutí o urovnání sporu, v němž po nich bude požadovat přijetí konkrétních opatření ▌v souladu s právem Unie a se závaznými účinky pro dotčené příslušné orgány.

4.  Aniž by byly dotčeny pravomoci Komise podle článku 258 SFEU, nevyhoví-li příslušný orgán ▌ rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví, a tedy nezajistí, aby finanční instituce plnila požadavky, které pro ni přímo vyplývají z legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, přijme orgán pro pojišťovnictví ▌ individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle práva Unie, včetně případného ukončení konkrétního jednání.

4a.  Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými příslušnými orgány v téže záležitosti. Jakékoliv opatření příslušných orgánů související se skutečnostmi, které jsou předmětem rozhodnutí podle odstavce 3 nebo 4, musí těmto rozhodnutím odpovídat.

4b.  Předseda ve zprávě podle čl. 35 odst. 2 orgán pro pojišťovnictví informuje o sporech mezi příslušnými orgány, o dosažených dohodách a o rozhodnutí ohledně urovnání takových sporů.

Článek 11a

Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány v různých odvětvích

Smíšený výbor urovnává v souladu s postupem uvedeným v článcích 11 a 42 meziodvětvové spory, k nimž může dojít mezi příslušnými orgány definovanými v čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení a v nařízení (EU) č. .../2010 [ESMA] a nařízení (EU) č. …/2010 [EBA].

Článek 12

Kolegia orgánů dohledu

1.  Orgán pro pojišťovnictví přispívá k podpoře a sledování účinného, efektivního a jednotného fungování kolegií orgánů dohledu podle směrnice 2006/48/ES a prosazuje jednotné uplatňování práva Unie všemi těmito kolegii. Zaměstnanci orgánu pro pojišťovnictví musí mít možnost účastnit se veškerých činností, včetně šetření na místě, které společně vykonávají dva nebo více příslušných orgánů.

2.  Orgán pro pojišťovnictví ▌ dle vlastního uvážení řídí kolegia orgánů dohledu. Pro tyto účely ▌ se považuje za „příslušný orgán“ ve smyslu příslušných právních předpisů. Přinejmenším:

   a) shromažďuje a předává veškeré významné informace o běžné činnosti a naléhavých situacích s cílem usnadnit činnost kolegií orgánů dohledu a zřídí a spravuje centrální systém, v jehož rámci budou tyto informace přístupné příslušným orgánům sdruženým v kolegiích orgánů dohledu;
   b) iniciuje a koordinuje v rámci celé Unie zátěžové testy, jejichž cílem je vyhodnotit odolnost finančních institucí, zejména těch, které jsou uvedeny v článku 12b, vůči nepříznivému tržnímu vývoji, přičemž na vnitrostátní úrovni zajistí co nejjednotnější metodiku provádění těchto testů;
   c) připravuje a řídí dohled při běžné činnosti i v naléhavých situacích, včetně hodnocení rizik, kterým čelí nebo mohou čelit finanční instituce; a
   d) dohlíží na činnost příslušných orgánů.

3a.  Orgán pro pojišťovnictví může vydávat regulační a prováděcí normy, pokyny a doporučení přijatá na základě článků 7, 7e a 8 s cílem harmonizovat fungování dohledu a osvědčené postupy přijímané kolegii orgánů dohledu. Orgány schvalují písemné dohody pro fungování každého kolegia tak, aby bylo zajištěno jednotné fungování všech kolegií.

3b.  Právně závazná role zprostředkovatele by měla orgánu pro pojišťovnictví umožnit řešit neshody mezi příslušnými orgány postupem uvedeným v článku 11. Není-li možné dosáhnout dohody v příslušném kolegiu orgánů dohledu, může orgán pro pojišťovnictví přijmout rozhodnutí o dohledu přímo použitelné pro dotčenou instituci.

Článek 12a

Obecná ustanovení

1.  Orgán pro pojišťovnictví věnuje zvláštní pozornost rizikům narušení finančních služeb, které i) je způsobeno narušením celého finančního systému nebo jeho částí a ii) může mít závažné negativní důsledky pro vnitřní trh a reálnou ekonomiku (systémové riziko), a tato rizika řeší. Všechny druhy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury mohou být do jisté míry systémově důležité.

2.  Orgán pro pojišťovnictví ve spolupráci s Evropským výborem pro systémová rizika (ESRB) vypracuje společný soubor kvantitativních a kvalitativních ukazatelů (ukazatelé rizika), který bude sloužit jako základ pro hodnocení bonity přeshraničních institucí uvedených v článku 12b. Toto hodnocení je pravidelně revidováno s cílem zohlednit podstatné změny v rizikovém profilu dané instituce. Hodnocení bonity má zásadní význam pro rozhodnutí o přímém dohledu nebo zásahu v nezdravé instituci.

3.  Aniž jsou dotčeny legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2, předloží orgán pro pojišťovnictví, je-li to nutné, dodatečný návrh regulačních a prováděcích norem a pokynů a doporučení pro instituce uvedené v článku 12b.

4.  Orgán pro pojišťovnictví vykonává dohled nad přeshraničními institucemi, které mohou představovat systémové riziko podle článku 12b. V těchto případech jedná orgán pro pojišťovnictví prostřednictvím příslušných orgánů.

5.  Orgán pro pojišťovnictví zřídí útvar pro řešení krizí, jehož úkolem bude uvést do praxe jasně definované řízení a postup řešení krize od včasného zásadu po vyřešení a insolvenční řízení a řídit tyto postupy.

Článek 12b

Určení přeshraničních institucí, které by mohly představovat systémové riziko

1.  Rada orgánů dohledu může po konzultaci s ESRB určit postupem podle čl. 29 odst. 1 přeshraniční instituce, které musí vzhledem k potenciálnímu systémovému riziku, jež představují, podléhat přímému dohledu orgánu pro pojišťovnictví nebo musí být podřízeny útvaru pro řešení krizí podle článku 12c.

2.  Kritéria pro určování těchto finančních institucí jsou v souladu s kritérii Rady pro finanční stabilitu, Mezinárodního měnového fondu a Banky pro mezinárodní platby (BIS).

Článek 12c

Útvar pro řešení krizí

1.  Útvar pro řešení krizí chrání finanční stabilitu, omezuje na minimum přenos problémů z nezdravých institucí uvedených v článku 12b na zbytek systému a na ekonomiku obecně a snižuje náklady daňových poplatníků. Při plnění těchto úkolů dodržuje zásadu proporcionality, hierarchii věřitelů a zajišťuje rovné zacházení v přeshraničním měřítku.

2.  Útvar pro řešení krizí je oprávněn vykonávat úkoly uvedené v odstavci 1 s cílem ozdravit instituce v obtížné situaci nebo rozhodnout o likvidaci institucí, které nejsou životaschopné (rozhodující význam pro omezení morálního hazardování). Kromě jiného by mohl požadovat úpravy výše kapitálu nebo likvidity, přizpůsobovat kombinaci činností, zlepšovat postupy, jmenovat nebo vyměnit vedení, doporučovat záruky, půjčky nebo pomoc v oblasti likvidity, celkový nebo částečný prodej, vytvořit banku s „dobrými“ aktivy / banku se „špatnými“ aktivy nebo dočasnou strukturu zvláštního určení (překlenovací banku), přeměnit pohledávky na ekvitní kapitál (s náležitým snížením hodnoty) nebo dočasně instituci převést do veřejného vlastnictví.

3.  Útvar pro řešení krizí se skládá z odborníků jmenovaných radou orgánů dohledu ustavenou v rámci orgánu pro pojišťovnictví, kteří mají znalosti a zkušenosti s restrukturalizací, stabilizací podniků a likvidací finančních institucí.

Článek 12d

Evropský rámec pro vnitrostátní systémy záruk pojištění

1.  Orgán pro pojišťovnictví se na základě pravomocí, které mu uděluje toto nařízení, podílí na vytváření evropského rámce pro vnitrostátní systémy záruk pojištění s cílem zajistit, aby vnitrostátní systémy záruk pojištění byly náležitě financovány z příspěvků příslušných finančních institucí, včetně finančních institucí na území Unie, které mají sídlo v jiném členském státě nebo mimo území Unie, a všem pojistníkům poskytnout vysokou úroveň ochrany pomocí harmonizovaného rámce pro celou Unii.

2.  Ustanovení článku 8 o pravomoci orgánu pro pojišťovnictví přijímat pokyny a doporučení se uplatní na systémy pojistných náhrad.

3.  Komise může přijmout regulační a prováděcí technické normy, které jsou stanovené legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2, postupem podle článků 7 až 7d tohoto nařízení.

Článek 12e

Evropský fond pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění

1.  Evropský fond pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (fond pro stabilitu) se zřizuje s cílem posílit internalizaci nákladů finančního systému, včetně plné úhrady fiskálních výdajů, a napomáhat přeshraničním finančním institucím v úpadku při řešení krize. Finanční instituce, které působí pouze v jednom členském státě, mají možnost připojit se k fondu. Fond pro stabilitu přijme vhodná opatření, kterými zabrání tomu, aby dostupnost pomoci vedla k morálnímu hazardování.

2.  Fond pro stabilitu je financován z přímých příspěvků všech finančních institucí uvedených v článku 12b. Tyto příspěvky jsou úměrné rizikovosti, podílem každé instituce na vytváření systémového rizika a kolísání celkového rizika v čase, jak stanoví jejich ukazatelé rizika. Výše požadovaných příspěvků odráží širší ekonomickou situaci a potřebu finančních institucí zachovat kapitál pro další regulační a provozní požadavky.

3.  Fond pro stabilitu spravuje rada, kterou jmenuje orgán pro pojišťovnictví na dobu pěti let. Členové rady jsou vybíráni ze zaměstnanců navržených vnitrostátními orgány. Fond pro stabilitu rovněž zřídí poradní výbor, který bude tvořen zástupci finančních institucí podílejících se na fondu pro stabilitu, kteří nemají hlasovací právo. Rada fondu pro stabilitu může navrhnout, aby orgán pro pojišťovnictví pověřil správou hotovosti fondu pro stabilitu uznávané instituce (např. EIB), které hotovost investují do bezpečných a likvidních nástrojů.

4.  Nejsou-li prostředky získané z příspěvků finančních institucí dostatečné pro řešení obtíží, může fond pro stabilitu zvýšit své zdroje vydáním dluhopisů nebo jinými finančními prostředky.

Článek 13

Delegování úkolů a povinností

1.  Příslušné orgány ▌ mohou se souhlasem pověřeného orgánu a v souladu s podmínkami stanovenými v tomto článku delegovat úkoly a povinnosti na orgán pro pojišťovnictví nebo jiné příslušné orgány ▌. Členské státy mohou stanovit zvláštní podmínky pro delegování povinností, které je třeba splnit před tím, než jejich příslušné orgány uzavřou takové dohody, a mohou omezit rozsah delegování na to, co je nezbytně nutné pro účinný dohled nad přeshraničními finančními institucemi nebo skupinami.

2.  Orgán pro pojišťovnictví povzbuzuje a podporuje delegování úkolů a povinností mezi příslušnými orgány ▌tak, že označí úkoly a povinnosti, které mohou být delegovány nebo prováděny společně, a prosazuje osvědčené postupy.

2a.  Delegování povinností vede k přesunu kompetencí, které jsou stanoveny v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2. Postup, prosazování a administrativní a právní posouzení ve vztahu k delegovaným povinnostem se řídí právními předpisy pověřeného orgánu.

3.  Příslušné orgány ▌informují orgán pro pojišťovnictví o dohodách o delegování, které chtějí uzavřít. Tyto dohody uzavřou s účinností nejdříve jeden měsíc poté, kdy je o nich orgán pro pojišťovnictví informován.

Orgán pro pojišťovnictví může předložit stanovisko k plánované dohodě do jednoho měsíce ode dne, kdy je o ní informován.

Orgán pro pojišťovnictví vhodným způsobem zveřejňuje veškeré dohody o delegování uzavřené mezi příslušnými orgány ▌, aby o nich byly řádně informovány všechny dotčené strany.

Článek 14

Společná kultura dohledu

1.  Orgán pro pojišťovnictví hraje aktivní úlohu při budování společné evropské kultury dohledu a jednotných zásad dohledu a při zajišťování jednotných postupů a přístupů v rámci celé Evropské unie a vykonává alespoň následující činnosti:

   a) předkládá stanoviska příslušným orgánům ▌;
   b) prosazuje efektivní dvoustrannou a mnohostrannou výměnu informací mezi příslušnými orgány ▌, přičemž plně respektuje použitelná ustanovení o důvěrnosti a ochraně údajů stanovená v příslušných právních předpisech Evropské unie;
   c) přispívá k vypracování kvalitních a jednotných norem pro dohled, včetně norem pro předkládání zpráv a mezinárodních účetních standardů v souladu s čl. 1 odst. 2a;
   d) přezkoumává uplatňování příslušných regulačních technických norem a prováděcích technických norem přijatých Komisí a pokynů a doporučení vydaných orgánem pro pojišťovnictví a v případě potřeby navrhuje změny;
   e) zavádí odvětvové a meziodvětvové vzdělávací programy, napomáhá výměnám zaměstnanců a vybízí příslušné orgány ▌, aby více využívaly režimy dočasného přidělování pracovníků a jiné nástroje.

2.  Orgán pro pojišťovnictví může případně vyvíjet nové praktické nástroje, včetně nástrojů sbližování, na podporu společných přístupů a postupů v oblasti dohledu.

Článek 15

Vzájemné hodnocení příslušných orgánů ▌

1.  Orgán pro pojišťovnictví pravidelně připravuje a provádí srovnávací hodnocení některých nebo všech činností příslušných orgánů ▌, aby ještě více posílil jednotnost výsledků dohledu. K tomuto účelu vypracuje metody, které mu umožní objektivní posouzení a srovnávání jednotlivých hodnocených orgánů. Při provádění srovnávacích hodnocení se zohlední stávající informace a již provedená hodnocení dotčeného příslušného orgánu.

2.  Srovnávací hodnocení mimo jiné zahrnuje posouzení:

   a) přiměřenosti zdrojů a mechanismů správy příslušného orgánu ▌, se zvláštním důrazem na efektivní uplatňování regulačních a prováděcích technických norem uvedených v článcích 7 až 7e a legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 a na schopnost odezvy na vývoj na trhu;
   b) úrovně sbližování dosažené při uplatňování práva Unie a při výkonu dohledu, včetně regulačních technických norem a prováděcích technických norem, pokynů a doporučení přijatých podle článků 7 a 8, a rozsahu, ve kterém výkon dohledu splňuje cíle stanovené právem Unie;
   c) osvědčených postupů vyvinutých příslušnými orgány ▌, jejichž přijetí může být přínosem pro jiné příslušné orgány ▌.
     d) účinnosti a úrovně sbližování dosažené při vymáhání ustanovení, která byla přijata v rámci uplatňování práva Unie, včetně správních opatření a sankcí uvalených na osoby, které nesou odpovědnost za neplnění těchto ustanovení.

3.  Na základě srovnávacího hodnocení může orgán pro pojišťovnictví vydávat podle článku 8 příslušným orgánům ▌ pokyny a doporučení. Při práci na návrhu regulačních technických norem nebo prováděcích technických norem podle článků 7 až 7e zohlední orgán pro pojišťovnictví výsledek srovnávacího hodnocení. Příslušné orgány se vynasnaží těmito pokyny řídit. Jestliže příslušný orgán tyto pokyny neuplatňuje, sdělí orgánu pro pojišťovnictví důvody svého jednání.

Orgán pro pojišťovnictví zveřejní osvědčené postupy, které lze na základě těchto srovnávacích hodnocení určit. Kromě nich lze zveřejnit i všechny ostatní výsledky srovnávacích hodnocení, udělí-li k tomu souhlas příslušný orgán, který je předmětem srovnávacího hodnocení.

Článek 16

Funkce koordinace

1.  Orgán pro pojišťovnictví plní obecnou úlohu koordinátora mezi příslušnými orgány ▌, včetně případů, kdy by nepříznivý vývoj mohl ▌ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu finančního systému Evropské unie.

2.  Orgán pro pojišťovnictví podporuje koordinovanou reakci Evropské unie, mimo jiné tak, že:

   (1) usnadňuje výměnu informací mezi příslušnými orgány ▌;
   (2) určuje rozsah a, je-li to možné a vhodné, ověřuje spolehlivost informací, které by měly být poskytnuty všem dotčeným příslušným orgánům ▌;
   (3) vystupuje na žádost příslušných orgánů ▌nebo z vlastní iniciativy jako zprostředkovatel, aniž by tím byl dotčen článek 11;
   (4) neprodleně informuje ESRB o jakékoliv potenciální mimořádné situaci;
     (4a) přijímá veškerá vhodná opatření k usnadnění koordinace činnosti dotčených příslušných orgánů, nastane-li situace, která by mohla ohrozit fungování finančních trhů;
     (4b) soustřeďuje informace, které obdržel od příslušných orgánů v souladu s články 12 a 20 na základě povinnosti institucí činných ve více než jednom členském státě pravidelně podávat zprávy. Tyto informace sdílí orgán pro pojišťovnictví s ostatními dotčenými příslušnými orgány.

Článek 17

Posuzování tržního vývoje

1.  Orgán pro pojišťovnictví sleduje a posuzuje tržní vývoj v oblasti své působnosti a v případě nutnosti informuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví), Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), ESRB, Evropský parlament, Radu a Komisi o souvisejících trendech na mikroobezřetnostní úrovni, možných rizicích a zranitelných místech. Orgán pro pojišťovnictví zahrne do svých posouzení ekonomickou analýzu trhů, na nichž působí finanční instituce, a posouzení dopadu možného tržního vývoje na tyto instituce.

1a.  Ve spolupráci s ESRB orgán pro pojišťovnictví v rámci celé Evropské unie iniciuje a koordinuje posuzování odolnosti finančních institucí vůči nepříznivému tržnímu vývoji. K tomuto účelu vyvine následující metodiky a přístupy, které budou následně používat příslušné orgány ▌:

   a) společné metodiky pro posuzování vlivu hospodářských scénářů na finanční postavení instituce,
   b) společné přístupy ke sdělování výsledků těchto posouzení odolnosti finančních institucí.
   ba) společné metody pro hodnocení účinků zvláštních produktů nebo distribučních postupů na finanční postavení institucí a na informování pojistníků, oprávněných osob a zákazníků.

2.  Aniž by byly dotčeny úkoly ESRB stanovené v nařízení (EU) č. …/2010 [ESRB], předkládá orgán pro pojišťovnictví tato posouzení trendů, možných rizik a zranitelných míst v oblasti své působnosti Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a ESRB alespoň jednou ročně a v případě nutnosti častěji.

Orgán pro pojišťovnictví zahrne do posouzení i klasifikaci hlavních rizik a zranitelných míst a v případě nutnosti doporučí preventivní opatření či opatření k nápravě.

3.  Orgán pro pojišťovnictví zajistí v úzké spolupráci s Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro bankovnictví) a Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy), jež se uskutečňuje prostřednictvím Smíšeného výboru, odpovídající pokrytí meziodvětvového vývoje, rizik a zranitelných míst .

Článek 18

Mezinárodní vztahy

1.  Aniž by byly dotčeny pravomoci orgánů Evropské unie a členských států, může orgán pro pojišťovnictví navazovat kontakty a uzavírat administrativní dohody s orgány dohledu, mezinárodními organizacemi a se správními orgány třetích zemí. Tyto dohody nevytváří právní závazky pro Evropskou unii a její členské státy ani členským státům a jejich příslušným orgánům nebrání v uzavírání dvoustranných nebo vícestranných ujednání se třetími zeměmi.

2.  Orgán pro pojišťovnictví napomáhá při přípravě rozhodnutí o rovnocennosti týkajících se režimů dohledu ve třetích zemích v souladu s legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.

3.  Orgán pro pojišťovnictví ve výroční zprávě uvedené v čl. 28 odst. 4a stanoví administrativní opatření a odpovídající rozhodnutí, jakož i pomoc poskytovanou při přípravě rozhodnutí o rovnocennosti, na nichž se dohodl s mezinárodními organizacemi nebo správními orgány ve třetích zemích.

Článek 19

Další úkoly

1.  Na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise nebo z vlastní iniciativy může orgán pro pojišťovnictví předkládat Evropskému parlamentu, Radě a Komisi stanoviska ke všem otázkám souvisejícím s jeho oblastí působnosti.

1a.  Pokud orgán pro pojišťovnictví nepředložil návrh regulačních technických norem nebo prováděcích technických norem ve lhůtě stanovené legislativními akty podle čl. 1 odst. 2 nebo pokud nebyla stanovena žádná lhůta, může si Komise takový návrh vyžádat a stanovit lhůtu pro jeho předložení.

Komise může v naléhavých otázkách požadovat předložení návrhu regulačních technických norem nebo prováděcích technických norem před vypršením lhůty stanovené legislativními akty podle čl. 1 odst. 2. V takovém případě Komise svůj postup náležitě zdůvodní.

2.  Pokud jde o obezřetnostní posuzování fúzí a nabývání účastí, jež spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/138/ES a u nichž je podle této směrnice povinná konzultace mezi příslušnými orgány dvou nebo více členských států, může orgán pro pojišťovnictví ▌na žádost dotčených příslušných orgánů ▌vydat a zveřejnit stanovisko k obezřetnostnímu posouzení ▌. Toto stanovisko vydá bez zbytečných odkladů a v každém případě před skončením lhůty pro posouzení podle směrnice 2009/138/ES. V oblastech, v nichž může orgán pro pojišťovnictví vydávat stanoviska, se použije článek 20.

Článek 20

Sběr informací

1.  Příslušné orgány ▌členských států poskytnou orgánu pro pojišťovnictví na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro plnění jeho povinností stanovených tímto nařízením za předpokladu, že adresát má zákonný přístup k příslušným údajům a že tato žádost o informace je nezbytná vzhledem k povaze dotčené povinnosti.

1a.  Orgán pro pojišťovnictví může také požádat o předkládání informací v pravidelném intervalu. Pro tyto žádosti pokud možno používá společné formáty výkazů.

1b.  Na náležitě zdůvodněnou žádost příslušného orgánu členského státu může orgán pro pojišťovnictví poskytnout všechny informace nezbytné k tomu, aby příslušný orgán mohl plnit své úkoly v souladu s povinnostmi služebního tajemství stanovenými odvětvovými právními předpisy a článkem 56.

1c.  Před podáním žádosti o poskytnutí informací v souladu s tímto článkem a s cílem předejít zdvojování povinností, pokud jde o předkládání zpráv, nejprve zohlední orgán pro pojišťovnictví veškeré relevantní existující statistiky vypracované, šířené a připravované evropským statistickým systémem a evropským systémem centrálních bank.

2.  Jestliže informace nejsou k dispozici nebo je příslušné orgány ▌neposkytnou včas, může orgán pro pojišťovnictví předložit řádně odůvodněnou žádost jiným orgánům dohledu, ministerstvu financí, pokud má toto ministerstvo k dispozici obezřetnostní informace, centrální bance nebo statistickému úřadu dotčeného členského státu.

2a.  Jestliže informace nejsou k dispozici nebo nejsou poskytnuty včas podle odstavců 1 a 2, může orgán pro pojišťovnictví předložit řádně odůvodněnou žádost přímo příslušným finančním institucím. V této žádosti se vysvětlí, proč jsou údaje týkající se příslušné finanční instituce zapotřebí.

O žádostech podle odstavců 2 a 2a informuje orgán pro pojišťovnictví dotčené příslušné orgány.

Na žádost orgánu pro pojišťovnictví jsou příslušné orgány ▌nápomocny orgánu pro pojišťovnictví při shromažďování těchto informací.

3.  Orgán pro pojišťovnictví může používat důvěrné informace získané podle tohoto článku pouze pro účely plnění svých povinností stanovených tímto nařízením.

Článek 21

Vztah s ESRB

1.  ▌Orgán pro pojišťovnictví úzce a pravidelně spolupracuje s ESRB.

2.  Pravidelně ESRB předkládá aktualizované informace nutné pro plnění jeho úkolů. Jakékoli údaje nutné pro plnění těchto úkolů, které nejsou poskytovány v souhrnné nebo obecné podobě, neprodleně poskytne ESRB na jeho odůvodněnou žádost, jak je stanoveno v článku [15] nařízení (EU) č. …/2010 [ESRB]. Orgán pro pojišťovnictví ve spolupráci s ESRB zavede náležité interní postupy pro předávání důvěrných informací týkající se zejména jednotlivých finanční institucí.

3.  Po obdržení varování a doporučení ESRB uvedených v článku [16] nařízení (EU) č. …/2010 [ESRB] zajistí orgán pro pojišťovnictví odpovídající následné kroky podle odstavce 4 a 5.

4.  Jakmile orgán pro pojišťovnictví obdrží od ESRB jemu určené varování nebo doporučení, svolá neprodleně zasedání rady orgánů dohledu a posoudí důsledky tohoto varování nebo doporučení pro plnění svých úkolů.

Na základě odpovídajícího rozhodovacího postupu rozhodne o všech opatřeních, která přijme v souladu s pravomocemi, jimiž disponuje podle tohoto nařízení, aby vyřešil problémy uvedené ve varováních a doporučeních.

Jestliže orgán pro pojišťovnictví doporučení nevyhoví, vysvětlí Evropskému parlamentu, Radě a ESRB důvody pro toto jednání.

5.  Jestliže orgán pro pojišťovnictví obdrží od ESRB varování nebo doporučení určené příslušnému orgánu ▌, využije v případě nutnosti pravomocí, kterými disponuje podle tohoto nařízení, aby zajistil včasné následné kroky.

Jestliže příjemce doporučení ESRB nemá v úmyslu doporučení vyhovět, informuje o tom radu orgánů dohledu a projedná s ní důvody pro tuto nečinnost.

Když příslušný orgán ▌informuje Radu a ESRB podle článku [17] nařízení (EU) č. …/2010 [ESRB], vezme při tom patřičně v úvahu názory rady orgánů dohledu.

6.  Při plnění svých úkolů stanovených tímto nařízením orgán pro pojišťovnictví v nejvyšší možné míře přihlíží k varováním a doporučením ESRB.

Článek 22

Skupina zúčastněných stran v oblasti pojištění zajištění a skupina zúčastněných stran v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění

1.  Pro účely usnadnění konzultací se zúčastněnými stranami v oblastech souvisejících s úkoly orgánu pro pojišťovnictví se zřídí skupina zúčastněných stran v oblasti pojištění a zajištění a skupina zúčastněných stran v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění („skupiny zúčastněných stran“). Se skupinami zúčastněných stran se vedou konzultace o krocích přijímaných v souladu s článkem 7, který se týká regulačních technických norem a prováděcích technických norem, a s článkem 8 o pokynech a doporučeních, pokud se tyto kroky netýkají jednotlivých finančních institucí. Pokud je přijetí opatření naléhavé a není možné uskutečnit konzultaci, jsou o tom skupiny zúčastněných stran informovány co nejdříve.

Skupiny zúčastněných stran se scházejí alespoň čtyřikrát ročně ve stejný čas a na stejném místě a navzájem se informují o projednaných tématech, o nichž nediskutují společně.

Členové jedné skupiny zúčastněných stran mohou být současně i členy skupiny druhé.

2.  Skupina zúčastněných stran v oblasti pojištění a zajištění ▌je složena z 30 členů zastupujících ve vyváženém poměru pojišťovny a zajišťovny ▌a zprostředkovatele pojištění působící na území Unie, jejich zaměstnance, jakož i spotřebitele, uživatele služeb pojištění a zajištění a zástupce MSP. Nejméně pět členů tvoří nezávislí špičkoví akademičtí pracovníci. Deset členů zastupuje finanční instituce, přičemž tři z nich jsou zástupci družstevních a vzájemných pojišťoven a zajišťoven.

2a.  Skupina zúčastněných stran v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění je složena z 30 členů zastupujících ve vyváženém poměru instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění působící na území Unie, zástupce jejich zaměstnanců, jakož i spotřebitelů, uživatelů služeb v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění a MSP. Nejméně pět členů tvoří nezávislí špičkoví akademičtí pracovníci. Deset členů zastupuje finanční instituce.

3.  Členy skupin zúčastněných stran ▌jmenuje rada orgánů dohledu orgánu pro pojišťovnictví na návrh příslušných zúčastněných stran. Při svém rozhodování zajistí rada orgánů dohledu v největším možném rozsahu odpovídající geografickou rovnováhu a rovné zastoupení mužů a žen i zúčastněných stran z celé Evropské unie.

Při svém rozhodování zajistí rada orgánů dohledu, aby všichni členové, kteří nezastupují oborové účastníky trhu nebo jejich zaměstnance, zveřejnili jakýkoli případný střet zájmů.

3a.  Orgán pro pojišťovnictví zajistí pro skupiny zúčastněných stran veškeré nezbytné informace a náležitou podporu sekretariátu. Členům skupin zúčastněných stran, kteří zastupují neziskové organizace, se poskytne adekvátní náhrada cestovních výloh. Skupiny zúčastněných stran mohou zřizovat pracovní skupiny k technickým otázkám.

4.  Funkční období členů skupin zúčastněných stran ▌trvá dva a půl roku a po jeho uplynutí proběhne nové výběrové řízení.

Členové mohou ve funkci působit dvě po sobě jdoucí funkční období.

5.  Skupiny zúčastněných stran ▌mohou předkládat stanoviska a radit orgánu pro pojišťovnictví ve všech otázkách souvisejících s úkoly orgánu pro pojišťovnictví, přičemž zvláštní pozornost věnují úkolům stanoveným v článcích 7 až 7e, 8, 14, 15 a 17.

6.  Skupiny zúčastněných stran ▌přijmou na základě shody dvoutřetinové většiny svých členů své jednací řády.

7.  Orgán pro pojišťovnictví zveřejní stanoviska a rady skupin zúčastněných stran ▌a výsledky konzultací s těmito skupinami.

Článek 23

Ochranná opatření

1.  Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté podle čl. 10 odst. 2 nebo podle článku 11 má přímý a významný vliv na jeho fiskální povinnosti, oznámí to orgánu pro pojišťovnictví, Komisi a Evropskému parlamentu do deseti pracovních dnů ode dne, kdy je rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví sděleno příslušnému orgánu. Ve svém oznámení uvede členský stát odůvodnění a předloží posouzení dopadu, do jaké míry toto rozhodnutí ovlivňuje jeho fiskální povinnosti.

2.  Do jednoho měsíce od oznámení členského státu informuje orgán pro pojišťovnictví dotčený členský stát, zda své rozhodnutí potvrzuje, nebo je pozměňuje, či ruší.

3.  Jestliže orgán pro pojišťovnictví své rozhodnutí potvrdí nebo pozmění, rozhodne Rada o tom, zda se rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví potvrzuje, nebo ruší. Rozhodnutí o potvrzení rozhodnutí přijatého orgánem pro pojišťovnictví přijímá prostou většinou. Rozhodnutí zrušit rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví se přijímá kvalifikovanou většinou členů Rady. V žádném z uvedených případů se nebere v úvahu hlasování dotčených členů.

3a.  Jestliže Rada nepřijme do deseti pracovních dnů v případě článku 10 a do jednoho měsíce v případě článku 11 rozhodnutí, považuje se rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví za potvrzené.

3b.  Jestliže se rozhodnutí přijaté podle článku 10 týká využití prostředků vytvořených podle článků 12d nebo 12e, členské státy nemusejí Radu žádat o potvrzení nebo zrušení rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví.

Článek 24

Rozhodovací postupy

1.  Před přijetím rozhodnutí podle tohoto nařízení oznámí orgán pro pojišťovnictví všem jmenovaným příjemcům rozhodnutí svůj úmysl přijmout rozhodnutí a stanoví lhůtu, ve které může příjemce rozhodnutí vyjádřit své stanovisko v dané záležitosti, přičemž vezme plně v úvahu naléhavost, složitost a možné důsledky záležitosti. Toto ustanovení se použije obdobně i na doporučení uvedená v čl. 9 odst. 4.

2.  Rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví obsahuje důvody, ze kterých vychází.

3.  Příjemci rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví jsou informováni o opravných prostředcích, které mají podle tohoto nařízení k dispozici.

4.  Jestliže orgán pro pojišťovnictví přijme rozhodnutí podle čl. 10 odst. 2 nebo 3, v odpovídajících intervalech toto rozhodnutí přezkoumává.

5.  Rozhodnutí přijatá orgánem pro pojišťovnictví podle článků 9, 10 a 11 se zveřejňují, přičemž se uvádí totožnost dotčeného příslušného orgánu ▌nebo dotčené finanční instituce a hlavní obsah rozhodnutí, pokud takové zveřejnění není v rozporu s oprávněnými zájmy finančních institucí na ochraně jejich obchodního tajemství nebo pokud vážně neohrozí řádné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému Evropské unie nebo jeho části.

KAPITOLA III

ORGANIZACE

Oddíl 1

RADA OGRÁNŮ DOHLEDU

Článek 25

Složení

1.  Rada orgánů dohledu má tyto členy:

   a) předsedu, který nemá hlasovací právo;
   b) vedoucí představitele vnitrostátních orgánů veřejné správy odpovědných za dohled nad finančními institucemi uvedenými v čl. 2 odst. 1 z každého členského státu, kteří se osobně scházejí alespoň dvakrát ročně;
   c) jednoho zástupce Komise, který nemá hlasovací právo;
   d) jednoho zástupce ESRB, který nemá hlasovací právo;
   e) jednoho zástupce každého ze dvou ostatních evropských orgánů dohledu, který nemá hlasovací právo.

1a.  Rada orgánů dohledu pravidelně svolává schůze se skupinami zúčastněných stran, minimálně však dvakrát ročně.

2.  Každý příslušný orgán ▌odpovídá za jmenování náhradníka na vysoké úrovni ze svého orgánu ▌, jenž může nahradit člena rady orgánů dohledu uvedeného v odst. 1 písm. b), pokud se tento člen nemůže schůze zúčastnit.

2a.  V členských státech s více než jedním orgánem odpovědným za dohled podle tohoto nařízení se tyto orgány dohodnou mezi sebou o způsobu, jakým budou své orgány zastupovat, a to i pokud jde o jakékoli hlasování podle článku 29.

3.  Rada orgánů dohledu může dle vlastního rozhodnutí připustit účast pozorovatelů.

Zasedání rady orgánů dohledu se může zúčastnit výkonný ředitel, přičemž nemá hlasovací právo.

Článek 26

Vnitřní výbory a odborné skupiny

1.  Rada orgánů dohledu může zřizovat vnitřní výbory nebo odborné skupiny ke konkrétním úkolům, které vykonává, a může stanovit delegování určitých jednoznačně definovaných úkolů a rozhodnutí na interní výbory nebo odborné skupiny, na řídící radu nebo na předsedu.

2.  Pro účely článku 11 svolá rada orgánů dohledu nezávislou odbornou skupinu, která je vyváženě složená ze členů rady tak, aby pomohla spor nestranně urovnat, přičemž tuto skupinu budou tvořit předseda a dva členové rady orgánů dohledu, kteří nezastupují příslušné orgány ▌, jež jsou účastníky sporu, ani nemají na sporu žádný zájem nebo přímá spojení s dotčenými příslušnými orgány.

2a.  S výhradou čl. 11 odst. 2 odborná skupina navrhne rozhodnutí ke konečnému přijetí radou orgánů dohledu postupem podle čl. 29 odst. 1 třetího pododstavce.

2b.  Rada orgánů dohledu přijme pro odbornou skupinu uvedenou v odstavci 2 jednací řád.

Článek 27

Nezávislost

1.  Při provádění úkolů stanovených tímto nařízením vystupují předseda a členové rady orgánů dohledu s hlasovacím právem nezávisle a objektivně ve výlučném zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani nepřijímají pokyny od institucí či orgánů Unie, od vlád členských států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.

2.  Členské státy, orgány EU ani jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat členy rady orgánů dohledu při plnění jejich úkolů.

Článek 28

Úkoly

1.  Rada orgánů dohledu udává směr pro práci orgánu pro pojišťovnictví a přijímá rozhodnutí podle kapitoly II.

2.  Rada orgánů dohledu přijímá stanoviska, doporučení a rozhodnutí a vydává rady podle kapitoly II.

3.  Rada orgánů dohledu jmenuje předsedu.

4.  Rada orgánů dohledu každý rok před 30. zářím přijme na základě návrhu řídící rady pracovní program orgánu pro pojišťovnictví pro následující rok a předloží jej pro informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

Pracovní program se přijímá, aniž by byl dotčen roční rozpočtový proces, a zveřejňuje se.

4a.  Rada orgánů dohledu přijme na základě návrhu řídící rady výroční zprávu o činnosti orgánu pro pojišťovnictví, včetně plnění povinností ze strany předsedy, vycházející z návrhu zprávy podle čl. 38 odst. 7 a do 15. června každého roku ji předloží Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Zpráva se zveřejňuje.

5.  Rada orgánů dohledu přijme víceletý pracovní program orgánu pro pojišťovnictví a předloží jej pro informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

Víceletý pracovní program se přijímá, aniž by byl dotčen roční rozpočtový proces, a zveřejňuje se.

6.  Rada orgánů dohledu přijímá rozpočet podle článku 49.

7.  Rada orgánů dohledu uplatňuje disciplinární pravomoci vůči předsedovi a výkonnému řediteli a může je odvolat z funkce podle čl. 33 odst. 5 v případě předsedy a čl. 36 odst. 5 v případě výkonného ředitele.

Článek 29

Rozhodování

1.  ▌Rozhodnutí rady orgánů dohledu jsou přijímána prostou většinou členů v souladu se zásadou, podle níž má každý člen rady jeden hlas. ▌

Pokud jde o akty uvedené v článcích 7 a 8 a opatření a rozhodnutí přijímaná podle kapitoly VI a odchylně od prvního pododstavce, přijímá rada orgánů dohledu rozhodnutí kvalifikovanou většinou svých členů podle čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a podle článku 3 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU.

Pokud jde o rozhodnutí v souladu s čl. 11 odst. 3, rozhodnutí navržená odbornou skupinou se v případě rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu považují za přijatá, jsou-li schválena prostou většinou členů rady orgánů dohledu, ledaže by je zamítli členové zastupující blokační menšinu hlasů uvedenou v čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU.

U všech ostatních rozhodnutí v souladu s čl. 11 odst. 3 se rozhodnutí navržená odbornou skupinou přijímají prostou většinou členů rady orgánů dohledu v souladu se zásadou, podle níž má každý člen jeden hlas.

2.  Zasedání rady orgánů dohledu svolává předseda z vlastní iniciativy nebo na žádost třetiny členů rady orgánů dohledu a rovněž jim předsedá.

3.  Rada orgánů dohledu přijme a zveřejní svůj jednací řád.

4.  Jednací řád podrobně stanoví postup hlasování, včetně případných pravidel pro usnášeníschopnost. Členové bez hlasovacího práva a pozorovatelé, s výjimkou předsedy a výkonného ředitele, se neúčastní diskuzí rady orgánů dohledu o jednotlivých finančních institucích, pokud článek 61 nebo legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2 nestanoví jinak.

Oddíl 2

Řídící rada

Článek 30

Složení

1.  Řídící radu tvoří předseda a šest dalších členů rady orgánů dohledu volení členy a z členů rady orgánů dohledu s hlasovacím právem.

Každý člen s výjimkou předsedy má náhradníka, který jej může nahradit v případě, že se tento člen nemůže zúčastnit zasedání řídící rady.

Funkční období členů volených radou orgánů dohledu je dva a půl roku. Může být jednou prodlouženo. Složení řídící rady musí být vyvážené a proporcionální a odrážet složení Evropské unie jako celku. Mandáty se překrývají a uplatňuje se vhodný způsob střídání.

2.  Rozhodnutí řídící rady se přijímají většinou všech přítomných členů. Každý člen má jeden hlas.

Zasedání řídící rady se účastní výkonný ředitel a zástupce Komise, přičemž nemají hlasovací právo.

Zástupce Komise má hlasovací právo v záležitostech uvedených v článku 49.

Řídící rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.

3.  Zasedání řídící rady svolává předseda z vlastní iniciativy nebo na žádost alespoň třetiny členů řídící rady a rovněž jim předsedá.

Zasedání řídící rady se koná před každým zasedáním rady orgánů dohledu a tak často, jak rada považuje za nutné. ▌Zasedání řídící rady se koná alespoň pětkrát ročně.

4.  Členům řídící rady mohou být v rámci ustanovení jednacího řádu nápomocni poradci či odborníci. Členové bez hlasovacího práva s výjimkou výkonného ředitele se v rámci řídící rady neúčastní jednání souvisejících s jednotlivými finančními institucemi.

Článek 31

Nezávislost

Členové řídící rady vystupují nezávisle a objektivně ve výlučném zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani nepřijímají pokyny od institucí či orgánů Unie, od vlád členských států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.

Členské státy, orgány nebo instituce Evropské unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat členy řídící rady.

Článek 32

Úkoly

1.  Řídící rada zajistí, aby orgán pro pojišťovnictví vykonával své poslání a plnil stanovené úkoly podle tohoto nařízení.

2.  Řídící rada navrhuje radě orgánů dohledu k přijetí roční a víceletý pracovní program.

3.  Řídící rada uplatňuje své rozpočtové pravomoci podle článků 49 a 50.

4.  Řídící rada přijme plán personální politiky orgánu pro pojišťovnictví a podle čl. 54 odst. 2 i nezbytná opatření pro provádění Služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“).

5.  Řídící rada přijme zvláštní ustanovení o právu přístupu k dokumentům orgánu pro pojišťovnictví podle článku 58.

6.  ▌Řídící rada navrhne radě orgánů dohledu ke schválení a následnému předložení Evropskému parlamentu výroční zprávu o činnosti orgánu pro pojišťovnictví, včetně plnění povinností ze strany předsedy, vycházející z návrhu zprávy podle čl. 38 odst. 7.

7.  Řídící rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.

8.  Řídící rada jmenuje a odvolává členy odvolacího senátu podle čl. 44 odst. 3 a 5.

Oddíl 3

Předseda

Článek 33

Jmenování a úkoly

1.  Orgán pro pojišťovnictví zastupuje předseda, kterým je nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.

Předseda odpovídá za přípravu práce rady orgánů dohledu a předsedá zasedáním rady orgánů dohledu i řídící rady.

2.  Předsedu jmenuje rada orgánů dohledu po otevřeném výběrovém řízení pořádaném a vedeném Komisí na základě zásluh, dovedností, znalostí účastníků finančního trhu a znalostí trhů a zkušeností s finančním dohledem a regulací.

Komise předloží Evropskému parlamentu seznam s užším výběrem tří kandidátů. Poté, co proběhnou slyšení těchto kandidátů, Evropský parlament jednoho z těchto kandidátů vybere. Takto vybraný kandidát je jmenován radou orgánů dohledu.

Rada orgánů dohledu dále zvolí mezi svými členy náhradníka, který vykonává funkci předsedy v jeho nepřítomnosti. Náhradníkem nesmí být člen řídící rady.

3.  Funkční období předsedy činí pět let a může být jednou prodlouženo.

4.  Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého funkčního období předsedy rada orgánů dohledu vyhodnotí:

   a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a způsob jejich dosažení,
   b) povinnosti a potřeby orgánu pro pojišťovnictví v nadcházejících letech.

Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení jednou prodloužit funkční období předsedy, přičemž toto prodloužení musí být potvrzeno Evropským parlamentem.

5.  Předseda může být odvolán z funkce pouze ▌Evropským parlamentem na základě rozhodnutí rady orgánů dohledu.

Předseda nesmí radě orgánů dohledu bránit v jednání o záležitostech, které se předsedy týkají, zejména o nutnosti jeho odvolání, a projednávání takové záležitosti se neúčastní.

Článek 34

Nezávislost

Aniž by byla dotčena úloha rady orgánů dohledu ve vztahu k úkolům předsedy, předseda nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od orgánů či institucí Evropské unie, od vlád členských států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.

Členské státy, orgány Unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat předsedu při plnění jeho úkolů.

Podle služebního řád, na který odkazuje článek 54, je předseda i po ukončení funkčního období vázán povinností čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo výhod.

Článek 35

Zpráva

1.  Evropský parlament a Rada mohou předsedu nebo jeho náhradníka vyzvat, aby vystoupil s prohlášením ▌, přičemž se plně respektuje nezávislost předsedy. Předseda vystoupí před Evropským parlamentem s prohlášením a odpoví na veškeré dotazy poslanců, kdykoli je o to požádán.

2.  Na žádost Evropského parlamentu předkládá předseda písemnou zprávu o hlavních činnostech orgánu pro pojišťovnictví, a to minimálně 15 dní před svým vystoupením s prohlášením uvedeným v odstavci 1.

2a.  Kromě informací uvedených v článcích 7a až 7e, 8, 9, 10, 11a a 18 obsahuje zpráva rovněž veškeré relevantní informace, o něž Evropský parlament požádá ad hoc.

Oddíl 4

Výkonný ředitel

Článek 36

Jmenování

1.  Orgán pro pojišťovnictví řídí výkonný ředitel, kterým je nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.

2.  Výkonného ředitele jmenuje rada orgánů dohledu po otevřeném výběrovém řízení na základě zásluh, dovedností, znalostí finančních institucí a trhů, zkušeností s finančním dohledem a regulací a zkušeností s řízením poté, co Evropský parlament projeví svůj souhlas.

3.  Funkční období výkonného ředitele činí pět let a může být jednou prodlouženo.

4.  Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého funkčního období výkonného ředitele rada orgánů dohledu provede hodnocení.

V tomto hodnocení rada orgánů dohledu posoudí zejména:

   a) výsledky dosažené v prvním funkčním období a způsob jejich dosažení,
   b) povinnosti a potřeby orgánu pro pojišťovnictví v nadcházejících letech.

Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení jednou prodloužit funkční období výkonného ředitele.

5.  Výkonný ředitel může být odvolán z funkce pouze rozhodnutím rady orgánů dohledu.

Článek 37

Nezávislost

1.  Aniž by byla dotčena příslušná úloha řídící rady a rady orgánů dohledu ve vztahu k úkolům výkonného ředitele, výkonný ředitel nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od žádné vlády, orgánu, organizace ani osoby mimo orgán pro pojišťovnictví.

2.  Členské státy, orgány Unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat výkonného ředitele při plnění jeho úkolů.

Podle služebního řádu, na který odkazuje článek 54, je výkonný ředitel i po ukončení funkčního období vázán povinností čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo výhod.

Článek 38

Úkoly

1.  Výkonný ředitel je odpovědný za řízení orgánu pro pojišťovnictví a připravuje práci řídící rady.

2.  Výkonný ředitel je odpovědný za provádění ročního pracovního programu orgánu pro pojišťovnictví pod vedením rady orgánů dohledu a pod kontrolou řídící rady.

3.  Výkonný ředitel přijme nezbytná opatření, zejména pokud jde o přijetí vnitřních správních pokynů a zveřejňování oznámení, aby zajistil fungování orgánu pro pojišťovnictví v souladu s tímto nařízením.

4.  Výkonný ředitel vypracuje víceletý pracovní program uvedený v čl. 32 odst. 2.

5.  Výkonný ředitel každý rok do 30. června připraví pracovní program na následující rok uvedený v čl. 32 odst. 2.

6.  Výkonný ředitel podle článku 49 vypracuje předběžný návrh rozpočtu orgánu pro pojišťovnictví a podle článku 50 plní rozpočet orgánu pro pojišťovnictví.

7.  Výkonný ředitel každý rok vypracuje návrh výroční zprávy, která obsahuje část týkající se činnosti orgánu pro pojišťovnictví v oblasti regulace a dohledu a část týkající se finančních a správních záležitostí.

8.  Pokud jde o zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví, vykonává výkonný ředitel pravomoci stanovené v článku 54 a řídí personální záležitosti.

KAPITOLA IV

EVROPSKÝ SYSTÉM ORGÁNŮ FINANČNÍHO DOHLEDU

Oddíl 2

SMÍŠENÝ VÝBOR EVROPSKÝCH ORGÁNŮ DOHLEDU

Článek 40

Zřízení

1.  Tímto se zřizuje Evropský orgán dohledu (Smíšený výbor).

2.  Smíšený výbor slouží jako fórum, v jehož rámci orgán ESMA pravidelně a úzce spolupracuje a zajišťuje ▌meziodvětvovou jednotnost s ostatními evropskými orgány dohledu, zejména pokud jde o:

   finanční konglomeráty;
   účetnictví a audit;
   analýzu obezřetnostního dohledu na mikroúrovni meziodvětvového vývoje, rizik a zranitelných míst s ohledem na finanční stabilitu;
   investiční produkty určené pro drobné investory;
   opatření proti praní špinavých peněz; a
   výměnu informací s Evropským výborem pro systémová rizika a rozvíjení vztahů mezi Evropským výborem pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu.

3.  Smíšený výbor má k dispozici personál, který poskytují tři evropské orgány dohledu a který zajišťuje služby sekretariátu. Orgán pro pojišťovnictví odpovídajícími zdroji přispívá k pokrytí výdajů na správu, infrastrukturu a provoz.

Článek 40a

Dohled

V případě, že finanční instituce vyvíjí činnost v různých odvětvích, řeší Smíšený výbor neshody v souladu s článkem 42 tohoto nařízení.

Článek 41

Složení

1.  Členy Smíšeného výboru jsou ▌předsedové evropských orgánů dohledu a případně i předseda podvýboru zřízeného podle článku 43.

2.  Výkonný ředitel, zástupce Komise a ESRB jsou zváni na zasedání Smíšeného výboru ▌i podvýborů uvedených v článku 43 jako pozorovatelé.

3.  Předsedající Smíšeného výboru ▌je jmenován na základě každoroční rotace z předsedů Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Předsedající Smíšeného výboru jmenovaný podle odstavce 3 tohoto článku je rovněž jmenován místopředsedou Evropského výboru pro systémová rizika.

4.  Smíšený výbor ▌přijme a zveřejní svůj jednací řád. Tento řád může stanovit další účastníky zasedání Smíšeného výboru.

Zasedání rady Smíšeného výboru ▌se koná alespoň jednou za dva měsíce.

Článek 42

Společné postoje a společné akty

V rozsahu svých úkolů podle kapitoly II a v příslušných oblastech zejména s ohledem na provádění směrnice 2002/87/ES dosáhne orgán pro pojišťovnictví podle situace společného postoje s Evropským orgánem pro bankovnictví a s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

Akty podle článků 7, 9, 10 nebo 11 tohoto nařízení ve vztahu k provádění směrnice 2002/87/ES a jiných legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, které spadají také do oblasti působnosti Evropského orgánu pro bankovnictví nebo Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, se přijímají podle situace souběžně orgánem pro pojišťovnictví, Evropským orgánem pro bankovnictví a Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

Článek 43

Podvýbory

1.  Pro účely článku 42 se zřídí podvýbor pro finanční konglomeráty Smíšeného výboru ▌.

2.  Tento podvýbor tvoří osoby uvedené v čl. 41 odst. 1 a jeden zástupce stávajících zaměstnanců z řad vedoucích pracovníků dotčeného příslušného ▌orgánu dohledu z každého členského státu.

3.  Podvýbor si zvolí ze svých členů předsedu, který je současně členem Smíšeného výboru ▌.

4.  Smíšený výbor může zřizovat další podvýbory.

Oddíl 3

Odvolací senát

Článek 44

Složení

1.  Odvolací senát je společným orgánem tří evropských orgánů dohledu.

2.  Odvolací senát tvoří šest členů a šest náhradníků, kterými jsou fyzické osoby s vysokou reputací a prokazatelnými příslušnými znalostmi a odbornými zkušenostmi na dostatečně vysoké úrovni, včetně zkušeností s dohledem, z oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, trhů s cennými papíry nebo jiných finančních služeb, avšak nikoli současní zaměstnanci příslušných orgánů nebo jiných vnitrostátních orgánů nebo orgánů Evropské unie, jež se podílejí na činnosti orgánu pro pojišťovnictví. Významný počet členů odvolacího senátu má dostatečné právnické znalosti pro poskytování právních rad týkajících se zákonnosti výkonu pravomocí orgánu pro pojišťovnictví.

Odvolací senát určí svého předsedu.

Rozhodnutí odvolacího senátu se přijímají většinou alespoň čtyř z jeho šesti členů. Pokud napadené rozhodnutí spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, musí tato většina čtyř členů zahrnovat nejméně jednoho ze dvou členů odvolacího senátu jmenovaných orgánem pro pojišťovnictví.

Odvolací senát svolává jeho předseda vždy, když je to nutné.

3.  Dva členy odvolacího senátu a dva náhradníky jmenuje řídící rada orgánu pro pojišťovnictví ze seznamu kandidátů navrženého Evropskou komisí na základě veřejné výzvy k vyjádření zájmu zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie a po poradě s radou orgánů dohledu.

Ostatní členové jsou jmenováni podle nařízení (EU) č. …/2010 [EBA] a nařízení (EU) č. …/2010 [ESMA].

4.  Funkční období členů odvolacího senátu je pět let. Toto období může být jednou prodlouženo.

5.  Člen odvolacího senátu jmenovaný řídící radou orgánu pro pojišťovnictví nesmí být během svého funkčního období odvolán, s výjimkou případu, kdy se dopustil vážného porušení úředních povinností a řídící rada po poradě s radou orgánů dohledu v tomto smyslu vydala rozhodnutí.

6.  ▌Evropský orgán pro bankovnictví, Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy zajistí pro odvolací senát prostřednictvím Smíšeného výboru odpovídající provozní podporu a podporu sekretariátu.

Článek 45

Nezávislost a nestrannost

1.  Členové odvolacího senátu jsou ve svém rozhodování nezávislí. Nejsou vázáni žádnými pokyny. Nesmějí v orgánu pro pojišťovnictví, v jeho řídící radě ani v jeho radě orgánů dohledu vykonávat žádné jiné funkce.

2.  Členové odvolacího senátu se nesmí účastnit žádného odvolacího řízení, pokud na něm mají jakýkoli osobní zájem nebo pokud dříve působili jako zástupci některého z účastníků řízení nebo pokud se podíleli na rozhodnutí, které je předmětem odvolání.

3.  Člen odvolacího senátu informuje odvolací senát, domnívá-li se, že by se některý člen z některého z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo z jakéhokoli jiného důvodu neměl účastnit odvolacího řízení.

4.  Proti účasti člena odvolacího senátu může být kterýmkoli účastníkem odvolacího řízení vznesena námitka z jakéhokoli důvodu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nebo z důvodu podezření z podjatosti.

Námitka se nesmí zakládat na státní příslušnosti členů a je nepřípustná, učinil-li účastník odvolacího řízení, vědom si důvodu pro námitku, v odvolacím řízení kromě vznesení námitky proti složení odvolacího senátu další procesní úkon.

5.  V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne odvolací senát o dalším postupu bez účasti dotčeného člena.

Za účelem přijetí uvedeného rozhodnutí je dotčený člen nahrazen v odvolacím senátu svým náhradníkem, pokud se náhradník nenachází v obdobné situaci. V takovém případě vybere předseda náhradu z dostupných náhradníků.

6.  Členové odvolacího senátu se zavazují jednat nezávisle a ve veřejném zájmu.

K tomuto účelu učiní prohlášení o závazcích a prohlášení o zájmech, v němž uvedou jakékoli přímé nebo nepřímé zájmy, které by mohly být na újmu jejich nezávislosti, nebo že žádné zájmy, které by mohly být na újmu jejich nezávislosti, neexistují.

Tato prohlášení se zveřejňují a jsou činěna každý rok a v písemné podobě.

KAPITOLA V

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

Článek 46

Odvolání

1.  Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně příslušných orgánů dohledu, může podat odvolání proti rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví uvedenému v článku 9, 10 nebo 11 či jinému rozhodnutí přijatému orgánem pro pojišťovnictví podle legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, které je určeno této osobě, nebo proti rozhodnutí, které se této osoby bezprostředně a přímo dotýká, i když je určeno jiné osobě.

2.  Odvolání a jeho odůvodnění se podává písemně orgánu pro pojišťovnictví do dvou měsíců ode dne oznámení rozhodnutí dotčené osobě, nebo pokud k němu nedošlo, do dvou měsíců ode dne, kdy orgán pro pojišťovnictví své rozhodnutí zveřejnil.

Odvolací senát rozhodne o odvolání do dvou měsíců ode dne podání odvolání.

3.  Odvolání podané podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.

Odvolací senát však může pozastavit uplatňování rozhodnutí, vůči němuž se odvolání podává, pokud to podle jeho názoru okolnosti vyžadují.

4.  Je-li odvolání přípustné, odvolací senát přezkoumá, zda je odvolání opodstatněné. V rámci určených časových lhůt vyzve účastníky odvolacího řízení k podání vyjádření ohledně jím vydaných oznámení nebo sdělení jiných účastníků odvolacího řízení. Účastníci odvolacího řízení mají právo na ústní vyjádření.

5.  Odvolací senát může potvrdit rozhodnutí přijaté příslušným orgánem pro pojišťovnictví nebo ▌věc postoupit příslušnému orgánu pro pojišťovnictví. Tento orgán bude vázán rozhodnutím odvolacího senátu a přijme pozměněné rozhodnutí v dané věci.

6.  Odvolací senát přijme a zveřejní svůj jednací řád.

7.  Rozhodnutí odvolacího senátu se přijímají s odůvodněním a orgán pro pojišťovnictví je zveřejní.

Článek 47

Žaloby u Tribunálu a Soudního dvora

1.  Podle článku 263 SFEU lze proti rozhodnutí přijatému odvolacím senátem nebo v případech, kdy odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti rozhodnutí přijatému orgánem pro pojišťovnictví podat žalobu u Tribunálu nebo u Soudního dvora.

1a.  V souladu s článkem 263 SFEU mohou členské státy a orgány Unie, ale i jakákoli fyzická nebo právnická osoba podat proti rozhodnutí orgánu pro pojišťovnictví přímou žalobu u Soudního dvora.

2.  V případě, že orgán pro pojišťovnictví má povinnost jednat a nevydá rozhodnutí, lze u Tribunálu nebo u Soudního dvora podat žalobu pro nečinnost podle článku 265 SFEU.

3.  Orgán pro pojišťovnictví musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudkem Tribunálu nebo Soudního dvora.

KAPITOLA VI

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 48

Rozpočet orgánu pro pojišťovnictví

1.  Příjmy orgánu pro pojišťovnictví, evropského subjektu podle článku 185 nařízení Rady(ES, Euratom) č. 1605/2002, tvoří v různých kombinacích především:

   a) povinné příspěvky vnitrostátních orgánů veřejné správy pověřených provádět dohled nad finančními institucemi, které se odvádí podle vzorce založeného na vážení hlasů podle čl. 3 odst. 3 Protokolu č. 36 o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU;
   b) dotace Evropské unie ze souhrnného rozpočtu ▌(oddíl Komise); financování orgánu pro pojišťovnictví ze strany Unie je předmětem dohody rozpočtového orgánu, jak je stanoveno v bodě 47 Interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení;
   c) poplatky placené orgánu pro pojišťovnictví v případech stanovených příslušnými nástroji práva Evropské unie.

2.  Výdaje bankovního orgánu pokrývají alespoň výdaje na zaměstnance, odměny, správu, infrastrukturu, odborné vzdělávání a provoz.

3.  Příjmy a výdaje musí být vyrovnané.

4.  Pro každý rozpočtový rok odpovídající kalendářnímu roku se vyhotovují odhady všech příjmů a výdajů orgánu pro pojišťovnictví, které se zahrnou do rozpočtu orgánu pro pojišťovnictví.

Článek 49

Sestavování rozpočtu

1.  Výkonný ředitel do 15. února každého roku vypracuje předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů pro nadcházející rozpočtový rok a tento předběžný návrh rozpočtu předloží řídící radě a radě orgánů dohledu spolu s plánem pracovních míst. Rada orgánů dohledu sestaví každý rok na základě předběžného návrhu vypracovaného výkonným ředitelem a schváleného řídící radou odhad příjmů a výdajů orgánu pro pojišťovnictví na následující rozpočtový rok. Tento odhad, který zahrnuje návrh plánu pracovních míst, předkládá rada orgánů dohledu Komisi do 31. března. Před přijetím odhadu schvaluje návrh vypracovaný výkonným ředitelem řídící rada.

2.  Komise předloží odhad společně s předběžným návrhem souhrnného rozpočtu Evropské unie Evropskému parlamentu a Radě (dále jen „rozpočtový orgán“).

3.  Komise na základě odhadu zanese do předběžného návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie odhadované položky, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši dotace ze souhrnného rozpočtu Evropské unie podle článků 313 a 314 SFEU.

4.  Rozpočtový orgán přijímá plán pracovních míst orgánu pro pojišťovnictví. Rozpočtový orgán odsouhlasí prostředky pro dotaci určenou pro orgán pro pojišťovnictví.

5.  Rada orgánů dohledu přijme rozpočet orgánu pro pojišťovnictví. Rozpočet se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Evropské unie. V případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.

6.  Řídící rada neprodleně oznámí rozpočtovému orgánu svůj záměr provést jakýkoli projekt, který může mít výrazný finanční dopad na financování rozpočtu orgánu pro pojišťovnictví, zejména jedná-li se o projekty, které se vztahují k nemovitostem, například nájem nebo koupě budov. Řídící rada o svém záměru uvědomí i Komisi. Bude-li mít některá složka rozpočtového orgánu v úmyslu vydat stanovisko, oznámí orgánu pro pojišťovnictví svůj záměr vydat stanovisko do dvou týdnů po obdržení informace o projektu. V případě neobdržení odpovědi může orgán pro pojišťovnictví zahájit plánovaný projekt.

6a.  V prvním roce fungování orgánu pro pojišťovnictví, který končí dne 31. prosince 2011, schvalují rozpočet členové výboru 3. úrovně na základě konzultací s Komisí a následně jej předloží Evropskému parlamentu a Radě ke schválení.

Článek 50

Plnění a kontrola rozpočtu

1.  Výkonný ředitel vykonává úlohu schvalujícího úředníka a plní rozpočet orgánu pro pojišťovnictví.

2.  Do 1. března po skončení každého rozpočtového roku předá účetní orgánu pro pojišťovnictví účetnímu Komise a Účetnímu dvoru prozatímní účetní závěrku společně se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový rok. Do 31. března následujícího roku zašle účetní orgánu pro pojišťovnictví zprávu o rozpočtovém a finančním řízení rovněž členům rady orgánů dohledu, Evropskému parlamentu a Radě.

Účetní Komise poté konsoliduje prozatímní účetní závěrky institucí a decentralizovaných subjektů v souladu s článkem 128 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002(46) (dále jen „finanční nařízení“).

3.  Po obdržení vyjádření Účetního dvora k prozatímní účetní závěrce orgánu pro pojišťovnictví podle článku 129 finančního nařízení vypracuje výkonný ředitel na vlastní odpovědnost konečnou účetní závěrku orgánu pro pojišťovnictví a předloží ji řídící radě k vyjádření stanoviska.

4.  Řídící rada vydá stanovisko ke konečné účetní závěrce orgánu pro pojišťovnictví.

5.  Do 1. července po skončení rozpočtového roku předá výkonný ředitel tuto konečnou účetní závěrku společně se stanoviskem řídící rady členům rady orgánů dohledu, Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

6.  Konečná účetní závěrka se zveřejní.

7.  Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na jeho vyjádření do 30. září. Zároveň zašle kopii této odpovědi řídící radě a Komisi.

8.  Výkonný ředitel v souladu s ustanovením čl. 146 odst. 3 finančního nařízení předloží Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace potřebné pro řádný průběh udělení absolutoria pro daný rozpočtový rok.

9.  Evropský parlament na doporučení Rady přijaté kvalifikovanou většinou udělí orgánu pro pojišťovnictví před 15. květnem roku N + 2 absolutorium za plnění rozpočtu (včetně všech nákladů a příjmů orgánu pro pojišťovnictví) za rozpočtový rok N.

Článek 51

Finanční pravidla

Řídící rada po poradě s Komisí přijme finanční pravidla pro orgán pro pojišťovnictví. Tato pravidla se nesmějí odchylovat od nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002(47), pokud to nevyžadují zvláštní potřeby fungování orgánu pro pojišťovnictví a pouze s předchozím souhlasem Komise.

Článek 52

Opatření proti podvodům

1.  Pro účely boje proti podvodům, úplatkářství a jakékoli jiné nedovolené činnosti se na orgán pro pojišťovnictví bez omezení vztahuje nařízení (ES) č. 1073/1999.

2.  Orgán pro pojišťovnictví přistoupí k Interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)(48) a neprodleně přijme odpovídající ustanovení platná pro všechny pracovníky orgánu pro pojišťovnictví.

3.  Rozhodnutí o financování a z nich plynoucí dohody a prováděcí nástroje výslovně stanoví, že Účetní dvůr a OLAF mohou v případě potřeby provádět místní šetření příjemců finančních prostředků poskytovaných orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanců zodpovědných za jejich přidělování.

KAPITOLA VII

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 53

Výsady a imunity

Na orgán pro pojišťovnictví a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

Článek 54

Zaměstnanci

1.  Na zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví, včetně jeho výkonného ředitele a předsedy, se vztahuje služební řád, pracovní řád ostatních zaměstnanců a pravidla společně přijatá orgány Evropské unie pro uplatňování těchto řádů.

2.  Řídící rada po dohodě s Komisí přijme nezbytná prováděcí opatření v souladu s ustanoveními článku 110 služebního řádu.

3.  Ve vztahu ke svým zaměstnancům vykonává orgán pro pojišťovnictví pravomoci, které orgánu oprávněnému ke jmenování svěřuje služební řád a orgánu oprávněnému uzavírat smlouvy pracovní řád.

4.  Řídící rada přijme ustanovení umožňující dočasné přidělení odborníků z členských států orgánu pro pojišťovnictví.

Článek 55

Odpovědnost orgánu pro pojišťovnictví

1.  V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí orgán pro pojišťovnictví v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států veškerou škodu, kterou způsobil nebo kterou způsobili jeho zaměstnanci při plnění svých povinností. Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat v jakémkoli sporu o náhradě této škody.

2.  Osobní finanční a disciplinární odpovědnost zaměstnanců orgánu pro pojišťovnictví vůči orgánu pro pojišťovnictví se řídí příslušnými předpisy, které se vztahují na zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví.

Článek 56

Povinnost služebního tajemství

1.  Členové rady orgánů dohledu a řídící rady, výkonný ředitel a zaměstnanci orgánu pro pojišťovnictví, včetně úředníků dočasně přidělených z členských států a všech dalších osob plnících úkoly pro orgán pro pojišťovnictví na smluvním základě, se řídí požadavky služebního tajemství podle článku 339 SFEU a příslušných ustanovení souvisejících právních předpisů Unie, i když jejich povinnosti již byly ukončeny.

Podle služebního řádu, na který odkazuje článek 54, jsou zaměstnanci i po ukončení pracovního poměru vázáni povinností čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo výhod.

Členské státy, orgány nebo instituce Unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví.

2.  Aniž by byly dotčeny případy, které jsou předmětem trestního práva, nesmějí být žádné důvěrné informace, které získají osoby uvedené v odstavci 1 při výkonu svých povinností, sděleny jiné osobě nebo orgánu jinak než v souhrnné podobě, z níž nelze určit totožnost jednotlivých finančních institucí.

Povinnost podle odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto odstavce ani nebrání orgánu pro pojišťovnictví a vnitrostátním orgánům dohledu v používání informací pro prosazování legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zejména při řízeních týkajících se přijetí rozhodnutí.

3.  Odstavce 1 a 2 nejsou překážkou výměně informací mezi orgánem pro pojišťovnictví a vnitrostátními orgány dohledu v souladu s tímto nařízením a ostatními právními předpisy Unie vztahujícími se na finanční instituce.

Na tyto informace se vztahuje služební tajemství podle odstavců 1 a 2. Orgán pro pojišťovnictví ve svém vnitřním jednacím řádu stanoví praktická opatření pro používání pravidel důvěrnosti uvedených v odstavcích 1 a 2.

4.  Orgán pro pojišťovnictví uplatňuje rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom(49).

Článek 57

Ochrana údajů

Tímto nařízením nejsou dotčeny povinnosti členských států týkající se zpracování osobních údajů podle směrnice 95/46/ES ani povinnosti orgánu pro pojišťovnictví týkající se zpracování osobních údajů podle nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jeho povinností.

Článek 58

Přístup k dokumentům

1.  Na dokumenty v držení orgánu pro pojišťovnictví se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001.

2.  Řídící rada přijme do 31. května 2011 praktická opatření pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001.

3.  Rozhodnutí přijímaná orgánem pro pojišťovnictví v souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 mohou být případně předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv nebo řízení před Soudním dvorem následujícím po odvolání k odvolacímu senátu v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 228 a 263 SFEU.

Článek 59

Jazykový režim

1.  Na orgán pro pojišťovnictví se vztahuje nařízení Rady č. 1(50).

2.  O vnitřním jazykovém režimu orgánu pro pojišťovnictví rozhoduje řídící rada.

3.  Překladatelské služby potřebné pro fungování orgánu pro pojišťovnictví zajišťuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie.

Článek 60

Dohoda o sídle

Nezbytná opatření týkající se umístění, které má být orgánu pro pojišťovnictví zajištěno ve členském státě, ve kterém se nachází jeho sídlo, a prostředků, které má tento členský stát poskytnout, ale i konkrétní pravidla vztahující se na výkonného ředitele, členy řídící rady, zaměstnance orgánu pro pojišťovnictví a jejich rodinné příslušníky v tomto členském státě budou stanovena v dohodě o sídle uzavřené mezi orgánem pro pojišťovnictví a daným členským státem po získání souhlasu řídící rady.

Členský stát poskytne co nejlepší možné podmínky, aby zajistil řádné fungování orgánu pro pojišťovnictví, včetně vícejazyčného a evropsky orientovaného vzdělávání a vhodného dopravního spojení.

Článek 61

Účast třetích zemí

1.  Účast na práci orgánu pro pojišťovnictví je otevřená zemím, které nejsou členy Evropské unie a které uzavřely s Unií dohody, čímž přijaly a uplatňují právo Unie v oblasti působnosti orgánu pro pojišťovnictví podle čl. 1 odst. 2.

1a.  Orgán pro pojišťovnictví může povolit účast třetích zemích, které uplatňují právní předpisy, jež byly uznány za rovnocenné v oblastech působnosti orgánu pro pojišťovnictví uvedených v čl. 1 odst. 2, jak stanovují mezinárodní dohody, které Unie uzavřela v souladu s článkem 216 SFEU.

2.  Na základě příslušných ustanovení těchto dohod jsou vypracována opatření uvádějící zejména povahu, rozsah a procedurální aspekty zapojení těchto zemí do práce orgánu pro pojišťovnictví, včetně ustanovení týkajících se finančních příspěvků a zaměstnanců. Tato opatření mohou stanovit zastoupení těchto zemí v radě orgánů dohledu v pozici pozorovatelů, ale musí zajistit, aby se tyto země neúčastnily jednání o jednotlivých finančních institucích, s výjimkou případů přímého zájmu.

KAPITOLA VIII

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 62

Přípravná opatření

-1.  V období po vstupu tohoto nařízení v platnost a před zřízením orgánu pro pojišťovnictví pracuje Evropský výbor orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (CEIOPS) v úzké spolupráci s Komisí na přípravě nahrazení výboru CEIOPS orgánem pro pojišťovnictví.

1.  Jakmile bude orgán pro pojišťovnictví zřízen, Komise odpovídá za administrativní zřízení a počáteční administrativní zajištění činnosti orgánu pro pojišťovnictví, dokud orgán pro pojišťovnictví nebude mít dostatečné provozní možnosti ▌.

K tomuto účelu, dokud rada orgánů dohledu nejmenuje výkonného ředitele podle článku 36 a dokud tento výkonný ředitel nepřevezme své povinnosti, může Komise dočasně přidělit jednoho úředníka, který plní funkci výkonného ředitele. Toto období trvá pouze do doby, než bude mít orgán pro pojišťovnictví provozní možnosti k provádění vlastního rozpočtu.

2.  Dočasný výkonný ředitel může na základě souhlasu řídící rady schvalovat veškeré platby pokryté prostředky v rámci rozpočtu orgánu pro pojišťovnictví a uzavírat smlouvy, včetně smluv se zaměstnanci po přijetí plánu pracovních míst orgánu pro pojišťovnictví.

3.  Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny pravomoci rady orgánů dohledu a řídící rady.

3a.  Orgán pro pojišťovnictví je považován za právního nástupce výboru CEIOPS. Všechna způsobilá aktiva a závazky a probíhající operace výboru CEIOPS mohou být převedeny na orgán pro pojišťovnictví. Nezávislý auditor vypracuje přehled uvádějící konečný zůstatek aktiv a pasiv výboru CEIOPS. Než dojde k jakémukoli převodu aktiv a pasiv, bude tento přehled podroben auditu a schválen členy výboru CEIOPS a Komisí.

Článek 63

Přechodná ustanovení o zaměstnancích

1.  Odchylně od článku 54 jsou všechny pracovní smlouvy a dohody o dočasném přidělení uzavřené ▌výborem CEIOPS nebo jeho sekretariátem a platné v den použitelnosti tohoto nařízení nadále plněny až do uplynutí jejich platnosti. Jejich platnost nelze prodloužit.

2.  Všem zaměstnancům ▌podle odstavce 1 je nabídnuta možnost uzavřít smlouvy dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu pro různé platové třídy stanovené v plánu pracovních míst orgánu pro pojišťovnictví.

Po vstupu tohoto nařízení v platnost provede orgán oprávněný uzavírat smlouvy vnitřní výběrové řízení omezené na zaměstnance výboru CEIOPS nebo jeho sekretariátu podle odstavce 1, a to v zájmu zjištění schopností, výkonnosti a bezúhonnosti osob, které mají být zaměstnány. Vnitřní výběrové řízení plně zohlední kvalifikaci a zkušenosti prokázané danou osobou při plnění jejích povinností před přijetím do zaměstnání.

3.  V závislosti na druhu a úrovni vykonávaných funkcí je úspěšným žadatelům nabídnuta smlouva dočasného zaměstnance na dobu odpovídající přinejmenším době, která zbývá podle předchozí smlouvy.

4.  Příslušná vnitrostátní právní úprava související s pracovními smlouvami a ostatní příslušné nástroje se použijí i nadále pro zaměstnance s předchozí smlouvou, kteří se rozhodnou nezažádat o uzavření smlouvy dočasného zaměstnance nebo kterým není nabídnuta smlouva dočasného zaměstnance podle odstavce 2.

Článek 63a

Vnitrostátní ustanovení

Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření pro účinné uplatňování tohoto nařízení.

Článek 64

Změny

Rozhodnutí ▌č. 716/2009/ES se tímto pozměňuje tak, že CEIOPS se vyjímá ze seznamu příjemců uvedeného v oddílu B přílohy uvedeného rozhodnutí.

Článek 65

Zrušení

Rozhodnutí Komise 2009/79/ES o zřízení Evropského výboru orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním se zrušuje s účinkem od 1. ledna 2011.

Článek 66

Ustanovení o přezkumu

-1.  Do …(51) předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě návrhy nezbytné k posílení dohledu nad institucemi uvedenými v článku 12b, které mohou představovat systémové riziko, a návrhy na vytvoření nového rámce pro řízení finančních krizí, jehož součástí budou rovněž mechanismy financování.

1.  Do …(52) a každé tři roky poté předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě návrhy nezbytné k vytvoření důvěryhodného rámce pro řešení problémů, jehož součástí budou systémy příspěvků odváděných finančními institucemi a určených k omezování systémového rizika, a zveřejní souhrnnou zprávu o zkušenostech získaných při provádění činnosti orgánu pro pojišťovnictví a postupů stanovených tímto nařízením. Tato zpráva mimo jiné zhodnotí:

   a) sbližování postupů dohledu, jehož dosáhly příslušné orgány;
   b) fungování kolegií orgánů dohledu;
   c) pokrok dosažený v rámci sbližování při předcházení krizím, jejich řízení a řešení, včetně evropských mechanismů financování;
   d) zda by zejména s ohledem na pokrok dosažený v oblastech uvedených v písmenu c) měla být posílena úloha orgánu pro pojišťovnictví při dohledu nad finančními institucemi, které představují potenciální systémové riziko, a zda by v souvislosti s těmito institucemi měly být uplatňovány rozšířené pravomoci v oblasti dohledu;
   e) uplatňování ochranné doložky zavedené článkem 23.

1a.  Tato zpráva podle odstavce 1 rovněž zhodnotí, zda:

   a) zda je vhodné přemístit orgány do jediného sídla s cílem zlepšit jejich vzájemnou koordinaci;
   b) je vhodné i nadále vykonávat samostatný dohled nad bankovnictvím, pojišťovnictvím, zaměstnaneckým penzijním pojištěním, cennými papíry a finančními trhy;
   c) je vhodné sledovat činnost v oblasti obezřetnostního dohledu a obchodní činnosti odděleně, nebo zda by tak měl činit stejný orgán dohledu;
   d) je vhodné zjednodušit a posílit organizační strukturu ESFS s cílem zvýšit provázanost mezi makroúrovní a mikroúrovní a mezi jednotlivými evropskými orgány dohledu;
   e) vývoj ESFS odpovídá globálnímu vývoji;
   f) se rámec ESFS vyznačuje dostatečnou rozmanitostí a kvalitou;
   g) odpovědnost a transparentnost ve vztahu k požadavkům na zveřejňování jsou odpovídající;
   h) je sídlo orgánu pro pojišťovnictví vhodné;
   i) má být zřízen fond pro stabilitu pojištění na úrovni EU jako nejlepší obrana proti narušení hospodářské soutěže a nejúčinnější způsob, jak řešit selhání přeshraničních institucí.

2.  Tato zpráva a případně veškeré doprovodné návrhy se předávají Evropskému parlamentu a Radě.

Článek 67

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2011, s výjimkou článku 62 a čl. 63 odst. 1 a 2, které se použijí ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Orgán pro pojišťovnictví se zřizuje ke dni použitelnosti tohoto nařízení.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne …

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda

(1) Stanovisko ze dne 22. ledna 2010 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(2) Úř. věst. C , , s. .
(3) Úř. věst. C 13, 20.1.2010, s. 1.
(4) Postoj Evropského parlamentu ze dne ...
(5) Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 453.
(6) Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 394.
(7) Úř. věst. C 175 E, 10.7.2008, s. 392.
(8) Úř. věst. C 8 E, 14.1.2010, s. 26.
(9) Úř. věst. C 9 E, 15.1.2010, s. 48.
(10) Přijaté texty, P6_TA(2009)0251.
(11) Přijaté texty, P6_TA(2009)0279.
(12) Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 23.
(13) Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 28.
(14) Úř. věst. L 25, 29.1.2009, s. 18.
(15) Je třeba upozornit, že směrnice 64/225/EHS, 73/239/EHS, 73/240/EHS, 76/580/EHS, 78/473/EHS, 84/641/EHS, 87/344/EHS, 88/357/EHS, 92/49/EHS, 98/78/ES, 2001/17/ES, 2002/83/ES a 2005/68/ES jsou součástí přepracovaného programu Solventnost II (Pozměněný návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o životním pojištění o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (přepracování)) (KOM(2008)0119 – C6-0231/2007 – 2007/0143(COD)), tzn. budou zrušeny s účinností od 1. listopadu 2012.
(16) Úř. věst. 56, 4.4.1964, s. 878.
(17) Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3.
(18) Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 20.
(19) Úř. věst. L 189, 13.7.1976, s. 13.
(20) Úř. věst. L 151, 7.6.1978, s. 25.
(21) Úř. věst. L 339, 27.12.1984, s. 21.
(22) Úř. věst. L 185, 4.7.1987, s. 77.
(23) Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1.
(24) Úř. věst. L 228, 11.8.1992, s. 1.
(25) Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 1.
(26) Úř. věst. L 110, 20.4.2001, s. 28.
(27) Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1.
(28) Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.
(29) Úř. věst. L 235, 23.9.2003, s. 10.
(30) Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.
(31) Úř. věst. L 345, 8.12.2006, s. 1.
(32) Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7.
(33) Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15.
(34) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
(35) Úř. věst. L 319, 5.12.2007, s. 1.
(36) Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164.
(37) Úř. věst. L 318, 27.11.1998, s. 8.
(38) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.
(39) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.
(40) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
(41) Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.
(42) Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.
(43) Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.
(44) Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.
(45) Úř. věst. L 253, 25.9.2009, s.8.
(46) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(47) Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.
(48) Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.
(49) Úř. věst. L 317, 3.12.2001, s. 1.
(50) Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385/58.
(51)* Šest měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
(52)* Tři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

Právní upozornění - Ochrana soukromí