Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2009/2140(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0219/2010

Předložené texty :

A7-0219/2010

Rozpravy :

PV 06/09/2010 - 22
CRE 06/09/2010 - 22

Hlasování :

PV 07/09/2010 - 6.14
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2010)0304

Přijaté texty
PDF 349kWORD 98k
Úterý, 7. září 2010 - Štrasburk
Uplatňování a revize nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I)
P7_TA(2010)0304A7-0219/2010

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. září 2010 o provádění a přezkumu nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (2009/2140(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 81 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(1) (dále jen „bruselské nařízení I“ nebo „nařízení“),

–  s ohledem na zprávu Komise o uplatňování tohoto nařízení (KOM(2009)0174),

–  s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 21. dubna 2009 o posouzení bruselského nařízení I (KOM(2009)0175),

–  s ohledem na heidelberskou zprávu (JLS/2004/C4/03) o uplatňování bruselského nařízení I v členských státech a o reakcích na zelenou knihu Komise,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program(2), konkrétně na oddíly tohoto usnesení nazvané „Lepší přístup k občanskému právu pro občany a podniky“ a „Budování evropské soudní kultury“,

–  s ohledem na přistoupení Unie k Haagské konferenci o mezinárodním právu soukromém, k němuž došlo dne 3. dubna 2007,

–  s ohledem na podpis Haagské úmluvy o dohodách o soudní příslušnosti ze dne 30. června 2005, který byl jménem Unie učiněn dne 1. dubna 2009,

–  s ohledem na judikaturu Soudního dvora, zejména na Gambazzi v. DaimlerChrysler Canada(3), stanovisko k Luganské úmluvě(4), West Tankers(5), Gasser v. MISAT(6), Owusu v. Jackson(7), Shevill(8), Owens Bank v. Bracco(9), Denilauer(10), St Paul Dairy Industries(11) a Van Uden(12),

–  s ohledem na Bruselskou úmluvu ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(13), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky(14), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006 , kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu(15), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích(16), nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností(17) a nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000(18),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)(19),

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 16. prosince 2009,

–  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A7-0219/2010),

A.  vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 44/2001 a jeho předchůdce Bruselská úmluva patří k  nejúspěšnějším právním předpisům EU; vzhledem k tomu, že toto nařízení položilo základy evropského soudního prostoru, slouží dobře občanům i podnikům, neboť podporuje právní jistotu a předvídatelnost rozhodnutí prostřednictvím uplatňování jednotných evropských pravidel doplněných o rozsáhlý soubor precedenčního práva a brání souběžným řízením, a u dalších nástrojů je užíváno k referenčním a jiným účelům,

B.  vzhledem k tomu, že i přesto bylo v návaznosti na několik rozhodnutí Soudního dvora kritizováno a potřebuje zmodernizovat,

C.  vzhledem k tomu, že zrušení doložky vykonatelnosti, jež je hlavním cílem Komise, by urychlilo volný pohyb soudních rozhodnutí a stalo by se hlavním milníkem v budování evropského soudního prostoru,

D.  vzhledem k tomu, že doložka vykonatelnosti je jen zřídkakdy zamítnuta: odvolání jsou podána jen v případě 1 až 5 % žádostí a bývají úspěšná jen výjimečně; vzhledem k tomu, že čas a výdaje vynaložené na uznání rozsudku vyneseného v cizí zemi jsou nicméně v prostoru jednotného trhu jen těžko odůvodnitelné a mohou být zejména frustrující v případech, kdy chce navrhovatel žádat o výkon soudního rozhodnutí vůči majetku soudem uznaného dlužníka u více příslušných soudů,

E.  vzhledem k tomu, že požadavek na doložku vykonatelnosti chybí v několika nástrojích EU: v evropském exekučním titulu, evropském platebním rozkazu, evropském řízení o drobných pohledávkách a v nařízení o vyživovacích povinnostech(20),

F.  vzhledem k tomu, že zrušení doložky vykonatelnosti by mělo být uskutečněno stanovením toho, že soudní rozhodnutí, jež splňuje podmínky pro uznání a výkon podle tohoto nařízení a je vykonatelné v členském státě, v němž bylo vyneseno, je vykonatelné v celé EU; vzhledem k tomu, že by toto ustanovení mělo být spojeno s mimořádným postupem, jenž by byl k dispozici straně, proti níž je výkon rozhodnutí požadován, aby bylo zaručeno náležité právo na odvolání k soudům ve státě výkonu rozhodnutí, bude-li si tato strana přát výkon tohoto rozhodnutí napadnout z důvodů uvedených v tomto nařízení; vzhledem k tomu, že bude nutné zajistit, aby opatření související s výkonem rozhodnutí, jež budou učiněna před vypršením lhůty pro podání žádosti o přezkum, nebyla nevratná,

G.  vzhledem k tomu, že musí být zachována minimální ochranná opatření stanovená nařízením (ES) č. 44/2001,

H.  vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby úředníci a soudní vykonavatelé v přijímajícím členském státě byli schopni rozpoznat, že dokument, o jehož výkon se žádá, je pravým a konečným rozsudkem vnitrostátního soudu,

I.  vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení je uspokojivě pokryto Newyorskou úmluvou z roku 1958 a Ženevskou úmluvou o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1961, jichž jsou všechny členské státy smluvními stranami, a vyloučení rozhodčího řízení z pole působnosti tohoto nařízení musí zůstat zachováno,

J.  vzhledem k tomu, že pravidla stanovená Newyorskou úmluvou stanovují minimální normy a právní předpisy smluvních států mohou být vstřícnější vůči rozhodčím pravomocím a nálezům,

K.  vzhledem k tomu, že kromě toho by pravidlo, na jehož základě by soudy členského státu, v němž je vedeno rozhodčí řízení, měly výlučnou příslušnost, mohlo způsobit značné problémy,

L.  vzhledem k tomu, že z intenzivní diskuse, kterou vyvolal návrh na ustavení výlučné příslušnosti pro soudní řízení podporující rozhodčí řízení u občanskoprávních soudů v členských státech, se zdá, že členské státy nedosáhly v této věci jednotného stanoviska a že by bylo s ohledem na celosvětovou konkurenci v této oblasti kontraproduktivní snažit se na ně naléhat,

M.  vzhledem k tomu, že různé vnitrostátní procedurální nástroje vyvinuté s cílem ochránit příslušnost pro rozhodčí řízení (soudní zákazy vést řízení v téže věci u jiného soudu, pokud neporušují volný pohyb osob a základní práva, prohlášení o platnosti rozhodčí doložky, přiznání odškodného za porušení rozhodčí doložky, negativní dopad „zásady Kompetenz-Kompetenz“ atd.) musí být i nadále k dispozici a že dopad těchto postupů a z nich vyplývajících soudních rozhodnutí v jiných členských státech musí být ponechán na právních předpisech těchto členských států, jak tomu bylo před rozsudkem ve věci West Tankers,

N.  vzhledem k tomu, že smluvní volnost stran je klíčová a uplatňování pravidla litispendence, jak jej podpořil Soudní dvůr (např. ve věci Gasser), umožňuje, aby byly doložky o volbě soudu narušovány podvratným „torpédováním“,

O.  vzhledem k tomu, že třetí strany mohou být vázány dohodou o volbě soudu (např. v náložném listu), s níž nevyslovily konkrétní souhlas, a že tato skutečnost může negativně ovlivnit jejich přístup ke spravedlnosti a být zjevně nespravedlivá, a vzhledem k tomu, že je tudíž třeba dopad dohod o volbě soudu na třetí strany řešit zvláštním ustanovením v nařízení,

P.  vzhledem k tomu, že zelená kniha naznačuje, že by mnoho problémů spojených s tímto nařízením mohla zmírnit lepší komunikace mezi soudy; vzhledem k tomu, že je v podstatě nemožné začlenit lepší komunikaci mezi soudci do nástroje mezinárodního práva soukromého, ale lze ji podporovat v rámci vytváření evropské soudní kultury prostřednictvím odborné přípravy a různých sítí (Evropské sítě pro justiční vzdělávání, Evropské sítě soudních rad, Sítě předsedů nejvyšších soudů EU, Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci),

Q.  vzhledem k tomu, že pokud jde o osobnostní práva, je třeba omezit možnost tzv. „forum shopping“ (spekulativního výběru jurisdikce) zdůrazňováním toho, že by soudy měly v zásadě přijímat příslušnost pouze tehdy, existuje-li na zemi, v níž je žaloba podávána, dostatečná, věcná či významná vazba, protože by tento krok umožnil dosáhnout lepší rovnováhy mezi zájmy zúčastněných stran a zejména mezi právem na svobodu projevu a právem na dobrou pověst a soukromý život; vzhledem k tomu, že problém rozhodného práva bude konkrétně řešen v rámci legislativní iniciativy k římskému nařízení II; avšak vzhledem k tomu, že by pozměněné nařízení mělo vnitrostátním soudům poskytnout určité pokyny,

R.  vzhledem k tomu, že co se týče prozatímních opatření, mělo by být vyjasněno precedenční právo založené na věci Denilauer, aby bylo zřejmé, že opatření ex parte mohou být na základě tohoto nařízení uznána a vykonána, jen pokud měl žalovaný příležitost je napadnout,

S.  vzhledem k tomu, že není jasné, do jaké míry jsou ochranné příkazy, jejichž cílem je získat informace a důkazy, vyloučeny z oblasti působnosti článku 31 tohoto nařízení,

Komplexní pojetí mezinárodního práva soukromého

1.  vybízí Komisi, aby podrobila přezkumu vzájemný vztah mezi jednotlivými nařízeními zabývajícími se soudní příslušností, výkonem soudních rozhodnutí a platnými právními předpisy; domnívá se, že obecným cílem by měl být právní rámec, jenž má soudržnou strukturu a je snadno přístupný; domnívá se, že by za tímto účelem měla být sjednocena a harmonizována terminologie ve všech příslušných oblastech, stejně jako všechny koncepty a požadavky související s podobnými pravidly ve všech příslušných oblastech (např. litispendence, doložky o soudní příslušnosti apod.), přičemž konečným cílem by mohla být komplexní kodifikace mezinárodního práva soukromého;

Zrušení doložky vykonatelnosti

2.  žádá zrušení doložky vykonatelnosti, domnívá se ale, že tento krok musí být vyvážen vhodnými ochrannými opatřeními, jejichž cílem je ochrana práv strany, proti níž je výkon rozhodnutí požadován; domnívá se proto, že musí být stanoven mimořádný postup, který bude k dispozici v členském státu, v němž je výkon rozhodnutí požadován; domnívá se, že by tento postup měl být na žádost strany, proti níž je výkon rozhodnutí požadován, k dispozici soudu uvedenému v seznamu v příloze III nařízení; domnívá se, že důvody pro žádost o uplatnění tohoto mimořádného postupu by měly být následující: a) pokud je takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; b) pokud dotčené osobě, v jejíž nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by jí umožnil přípravu na obhajobu, kromě případů, kdy žalovaná osoba nevyužila žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, přestože k tomu měla možnost; c) pokud je rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím učiněným ve sporu mezi stejnými stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá, a d) pokud je rozhodnutí neslučitelné s dřívějším rozhodnutím učiněným v jiném členském státě nebo ve třetí zemi ohledně stejné záležitosti a v souvislosti se stejnými stranami, pod podmínkou, že dřívější rozhodnutí splňuje nezbytné podmínky pro to, aby bylo v dožádaném státě uznáno; dále se domnívá, že by měla existovat možnost podat soudci žádost i před tím, než jsou učiněna jakákoli opatření pro výkon rozhodnutí, a že pokud tento soudce rozhodne, že je daná žádost opodstatněná závažnými důvody, může tuto věc předložit soudu uvedenému v seznamu v příloze III, který provede přezkum na základě výše uvedených kritérií; zasazuje se o to, aby byl do preambule začleněn bod odůvodnění s cílem umožnit, aby vnitrostátní soud mohl postihovat těžko odůvodnitelné nebo nepřiměřené žádosti, mimo jiné příkazem k uhrazení nákladů;

3.  vybízí Komisi, aby zahájila veřejnou diskusi o otázce veřejného pořádku v souvislosti s nástroji mezinárodního práva soukromého;

4.  domnívá se, že pro mimořádný postup uvedený v bodě 2 musí existovat harmonizovaný procedurální časový rámec, aby bylo zaručeno jeho co nejrychlejší provádění, a že musí být zajištěno, aby případné kroky související s výkonem rozhodnutí, jež budou provedeny před uplynutím lhůty pro podání žádosti o mimořádný postup či před dokončením tohoto postupu, nebyly nevratné; má zejména obavy, aby nebyla vykonávána rozhodnutí cizích soudů, pokud nebyla soudem uznaným dlužníkům řádně doručena;

5.  je toho názoru, že musí nejen existovat požadavek na osvědčení potvrzující pravost dokumentu, které slouží jako procedurální pomůcka k zaručení jeho uznání, ale že by pro toto osvědčení měl být i standardní formulář; z tohoto důvodu se domnívá, že osvědčení uvedené v příloze V by mělo být zdokonaleno a že by se pokud možno mělo předejít nutnosti jej překládat;

6.  domnívá se, že z důvodu úspory nákladů by překlad rozhodnutí, jež má být vykonáno, mohl být omezen pouze na konečný titul (operativní část a odůvodnění), ale bude-li podána žádost o mimořádný postup, měl by být požadován překlad kompletní;

Úřední listiny

7.  domnívá se, že úřední listiny by neměly být přímo vykonatelné, aniž by existovala možnost vznést proti nim námitku u soudních orgánů státu, v němž se jejich výkon žádá; je proto toho názoru, že by se mimořádný postup, jenž má být zaveden, neměl omezovat na případy, kdy je výkon listiny ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem v dožádaném státě, neboť je možné představit si okolnosti, za nichž by byla úřední listina neslučitelná s dřívějším rozsudkem, a platnost úřední listiny (narozdíl od pravosti) může být u soudů státu původu zpochybněna z důvodu chyby či nesprávného prohlášení atd. i v průběhu jejího výkonu;

Oblast působnosti nařízení

8.  domnívá se, že by z oblasti působnosti nařízení měly být vyloučeny vyživovací povinnosti, které jsou v oblasti působnosti nařízení (ES) č. 4/2009/ES, ale opakuje, že konečným cílem by měl být komplexní soubor právních předpisů zahrnující všechny oblasti;

9.  důrazně nesouhlasí se zrušením vyloučení rozhodčího řízení (i částečným) z oblasti působnosti tohoto nařízení;

10.  domnívá se, že v čl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení by mělo být jasně stanoveno, že z oblasti působnosti tohoto nařízení nejsou vyloučena pouze rozhodčí řízení, ale také soudní řízení rozhodující o platnosti či rozsahu rozhodčích pravomocí coby hlavní nebo předběžné otázce; dále se domnívá, že by do článku 31 měl být vložen odstavec, který stanoví, že rozsudek nebude uznán, pokud soud v členském státě původu při rozhodování o otázce platnosti či rozsahu rozhodčí doložky ve svém rozhodnutí nepřihlédnul k právním předpisům o rozhodčím řízení v členském státě, v němž se žádá o výkon rozsudku, a to pokud rozsudek v tomto členském státě nepřinesl stejný výsledek, jako kdyby byly právní předpisy o rozhodčím řízení členského státu, v němž se žádá o výkon rozsudku, uplatněny;

11.  domnívá se, že toto je třeba rovněž vyjasnit v bodu odůvodnění;

Volba soudu

12.  zasazuje se o to, aby byl problém „torpédování“ řešen tak, že bude soud určený v dohodě o volbě soudu vyvázán ze své povinnosti přerušit v souladu s pravidlem litispendence řízení; domnívá se, že by tento krok měl být doplněn o požadavek, aby byly všechny spory týkající se soudní příslušnosti řešeny urychleně u zvoleného soudu jako předběžná otázka; tento požadavek by navíc byl podpořen bodem odůvodnění, jenž by zdůrazňoval, že nejdůležitější je smluvní volnost stran;

13.  domnívá se, že by součástí nařízení mělo být nové ustanovení zabývající se napadnutelností dohod o volbě soudu zamířených proti třetím stranám; je toho názoru, že by toto ustanovení mohlo stanovit, že osoba, která není smluvní stranou, bude výlučnou dohodou o volbě soudu uzavřenou v souladu s tímto nařízením vázána pouze tehdy, pokud: a) je tato dohoda obsažena v písemném dokumentu či elektronickém záznamu; b) příslušné osobě bylo včas a odpovídajícím způsobem oznámeno, u kterého soudu bude zahájeno řízení; c) ve smlouvách o přepravě zboží je zvolený soud i) v sídle přepravce; ii) v místě převzetí dohodnutém ve smlouvě o přepravě; iii) v místě dodání dohodnutém ve smlouvě o přepravě nebo iv) v přístavu, v němž je zboží na začátku přepravy naloženo na loď, či v přístavu, v němž je z lodi na závěr vyloženo; domnívá se, že by dále mělo být stanoveno, že ve všech ostatních případech může třetí strana podat žalobu k soudu, který by jinak byl podle tohoto nařízení příslušný, pokud se zdá, že by povinování této strany k vybranému soudu bylo očividně nespravedlivé;

Forum non conveniens

14.  s cílem vyhnout se problému, na nějž upozornil případ Owusu v. Jackson, navrhuje, aby bylo zvoleno řešení v duchu článku 15 nařízení (ES) č. 2201/2003, které by věcně příslušným soudům členského státu umožnilo přerušit řízení, pokud by se domnívaly, že by příslušnou věc nebo její konkrétní část mohl lépe projednat soud v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, což by stranám umožnilo, aby k tomuto soudu podaly žádost nebo aby příslušný soud danému soudu věc předal se souhlasem stran; vítá tomuto odpovídající návrh, který se objevuje v návrhu nařízení o příslušnosti, rozhodném právu a uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví(21);

Fungování nařízení v mezinárodním právním řádu

15.  na jednu stranu se domnívá, že otázka, zda by měla mít pravidla obsažená v nařízení reflexivní účinek, nebyla dostatečně zvážena a že by bylo předčasné podobný krok učinit, pokud by nebyl podroben důkladné analýze a nestal se předmětem rozsáhlých konzultací a politických diskusí, v nichž by Parlament zaujímal vedoucí úlohu, a vybízí Komisi, aby tento postup zahájila; na druhou stranu se domnívá, že, přihlédneme-li k existenci vysokého počtu dvoustranných dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi a k otázkám vzájemnosti a mezinárodní zdvořilosti, jedná se o globální problém, jenž by měl být rovněž paraleleně řešen v rámci Haagské konference, a to obnovením jednání o úmluvě o mezinárodních rozsudcích; pověřuje Komisi, aby na vzkříšení tohoto projektu, který je Svatým grálem mezinárodního práva soukromého, vynaložila veškeré své úsilí; naléhavě vyzývá Komisi, aby se zabývala otázkou, do jaké míry by pro tuto úmluvu o mezinárodních rozsudcích mohla sloužit jako vzor a inspirace Luganská úmluva(22) z roku 2007;

16.  domnívá se zatím, že pravidla Společenství o výlučné příslušnosti, co se týče věcných práv k nemovitostem nebo nájmu nemovitostí, by mohla být rozšířena na řízení vedená ve třetím státě;

17.  zastává názor, že by nařízení mělo být změněno tak, aby mohly mít doložky o výlučné soudní příslušnosti reflexivní účinek ve prospěch soudů třetích států;

18.  domnívá se, že by otázka pravidla jdoucího proti rozhodnutí ve věci Owens Bank v. Bracco měla být podrobena samostatnému přezkumu;

Definice bydliště fyzických osob a sídla právnických osob

19.  je toho názoru, že je žádoucí samostatná evropská definice (v konečném důsledku platná pro všechny evropské právní nástroje) bydliště fyzických osob, a to zejména proto, aby se zabránilo situacím, kdy mohou mít osoby více než jedno bydliště;

20.  zamítá jednotnou definici sídla společností v bruselském nařízení I, neboť by definice s tak dalekosáhlými důsledky měla být projednána a stanovena v rámci rozvíjejícího se evropského práva obchodních společností;

Úrokové sazby

21.  domnívá se, že by nařízení mělo stanovit pravidlo, které by vymáhajícímu soudu znemožnilo zamítnout uplatnění automatických pravidel pro úrokové sazby soudu ve státě původu a použít místo toho svou vnitrostátní úrokovou sazbu, a to pouze od data exekučního titulu v rámci mimořádného postupu;

Průmyslové vlastnictví

22.  domnívá se, že s cílem zabránit problému „torpédování“ by měl být soud, který zahájil řízení jako druhý, zbaven povinnosti přerušit řízení podle pravidla litispendence, je-li zřejmé, že soud, jenž řízení zahájil jako první, není příslušný; zamítá však myšlenku, že by měly být důvody pro zápornou určovací žalobu zcela vyloučeny z prvního rozhodnutí, jelikož by mohly mít legitimní komerční cíl; domnívá se však, že by otázky ohledně příslušnosti byly nejlépe vyřešeny v souvislosti s návrhy na vytvoření jednotného systému pro řešení sporů týkajících se patentů;

23.  domnívá se, že by terminologické rozpory mezi nařízením (ES) č. 593/2008 („Řím I“)(23) a nařízením (ES) č. 44/2001 měly být odstraněny tím, že bude do čl. 15 odst. 1 bruselského nařízení I zahrnuta definice „obchodníka“, jež je součástí čl. 6 odst. 1 římského nařízení I, a že bude formulace „[případ], kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně“, v čl. 15 odst. 3 bruselského nařízení I nahrazena odkazem na na směrnici o souborných službách pro cesty 90/314/EHS(24), jako je tomu v čl. 6 odst. 4 písm. b) římského nařízení I;

Příslušnost pro individuální pracovní smlouvy

24.  vyzývá Komisi, aby s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora zvážila, zda by nebylo možné nalézt řešení, jež by umožňovalo větší právní jistotu a vhodnou ochranu zranitelnější strany v případě zaměstnanců, kteří svou práci nevykonávají v jediném členském státě (např. řidiči nákladních automobilů v dálkové přepravě, palubní průvodčí);

Osobnostní práva

25.  domnívá se, že pravidlo stanovené ve věci Shevill musí být podmíněné; domnívá se proto, že za účelem zmírnění údajné tendence soudů v některých státech přijímat místní příslušnost i v případech, kdy existuje pouze velmi malá vazba na zemi, v níž byla podána žaloba, by měl být přidán bod odůvodnění, jenž by vyjasnil, že by soudy v určité zemi měly v zásadě přijímat příslušnost pouze tehdy, existuje-li na tuto zemi dostatečná, věcná či významná vazba; domnívá se, že by tento krok napomohl dosažení větší rovnováhy mezi zájmy zúčastněných stran;

Prozatímní opatření

26.  domnívá se, že za účelem zajištění lepšího přístupu ke spravedlnosti by se na příkazy vydávané za účelem získání informací a důkazů či zachování důkazů měla vztahovat prozatímní a ochranná opatření;

27.  domnívá se, že nařízení by pro tato opatření mělo stanovit jako příslušné kromě soudů, které rozhodují ve věci samé, i soudy členského státu, kde se požadované informace či důkazy nacházejí;

28.  je toho názoru, že „předběžná a zajišťovací opatření“ by měla být definována v bodu odůvodnění ve stejném duchu, jak tomu bylo ve věci St Paul Dairy;

29.  domnívá se, že rozdílné nahlížení na případy, kdy má soud, jenž dané opatření stanoví, věcnou příslušnost, a na případy, kdy tuto příslušnost nemá, k němuž došlo ve věci Van Uden, by mělo být nahrazeno zkouškou, která by vycházela z otázky, zda je zavedení opatření požadováno z důvodu podpory řízení, jež bylo zahájeno nebo má být zahájeno v daném členském státě či v nečlenském státě (v tomto případě by omezení stanovená v článku 31 platit neměla), nebo na podporu řízení v jiném členském státě (v tomto případě by omezení stanovená v článku 31 platit měla);

30.  naléhavě žádá, aby byl vložen bod odůvodnění, jehož cílem by bylo překonat obtíže způsobené požadavkem, jenž byl uznán ve věci Van Uden, že musí existovat „skutečná souvislost“ s místní příslušností soudu členského státu, který toto opatření stanoví, a vyjasnit, že při rozhodování o tom, zda by mělo být prozatímní opatření, které bylo stanoveno na podporu řízení v jiném členském státě, stanoveno, obnoveno, pozměněno či zrušeno, by soudy členských států měly zohlednit všechny okolnosti, včetně i) veškerých prohlášení soudu členského státu, u kterého je řešen hlavní spor, která se týkají daného opatření nebo podobných opatření, ii) otázky, zda existuje skutečná souvislost mezi požadovaným opatřením a územím členského státu, kde je požadováno, a iii) pravděpodobného dopadu tohoto opatření na řízení, která probíhají nebo mají být zahájena v jiném členském státě;

31.  zamítá myšlenku Komise, aby soud, u kterého probíhá hlavní řízení, mohl zrušit, pozměnit či upravit prozatímní opatření stanovená soudem v jiném členském státě, neboť by tato praxe nebyla v duchu zásady vzájemné důvěry stanovené tímto nařízením; domnívá se navíc, že není jasné, na jakém základě by mohl soud přezkoumat rozhodnutí, které učinil soud v jiné jurisdikci, a které právní předpisy by za těchto okolností platily a že by tato situace mohla vést ke skutečným praktickým problémům, např. v souvislosti s náklady;

Kolektivní odškodnění

32.  zdůrazňuje, že v rámci nadcházející činnosti Komise v souvislosti s nástroji kolektivního odškodnění může být zapotřebí, aby byla zvážena zvláštní pravidla pro určení příslušnosti kolektivních žalob;

Další otázky

33.  domnívá se, že vzhledem ke zvláštnímu charakteru obtíží spojených s mezinárodním právem soukromým, k významu právních předpisů Unie zabývajících se kolizí norem pro podniky, občany a mezinárodní právní poradce a k potřebě existence soudržného souboru precedenčního práva nastal čas vytvořit v rámci Soudního dvora zvláštní komoru, která by se zabývala žádostmi o rozhodnutí o předběžných otázkách týkajících se mezinárodního práva soukromého;

o
o   o

34.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2009)0090.
(3) Rozsudek ve věci Gambazzi v. DaimlerChrysler Canada, C-394/07 , Sb. rozh. 2009, s. I 2563.
(4) Stanovisko 1/03, Sb. rozh. 2006, s. I 1145.
(5) Rozsudek ve věci Allianz SpA v. West Tankers Inc, C-185/07, Sb. rozh. 2009, s.  I 663.
(6) Rozsudek ve věci Gasser GmbH v. MISAT Srl, C-116/02, Recueil 2003, s.  I 14693.
(7) Rozsudek ve věci Owusu v. Jackson, C-281/02, Sb. rozh. 2005, s. I 1383.
(8) Rozsudek ve věci Shevill a ostatní v. Presse Alliance, C-68/93, Recueil 1995, s. I 415.
(9) Rozsudek ve věci Owens Bank Ltd v. Fulvio Bracco a Bracco Industria Chimica SpA, C-129/92, Recueil 1994, s. I 117.
(10) Rozsudek ve věci Denilauer v. Couchet Frères, 125/79, Recueil 1980, s. 1553.
(11) Rozsudek ve věci St Paul Dairy Industries v. Unibel, C-104/03, Sb. rozh. 2005, s. I 3481.
(12) Rozsudek ve věci Van Uden v. Deco-Line, C-391/95, Recueil 1998, s. I 7091.
(13) Úplné znění v Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 1.
(14) Úř. věst. L 143, 30. 4. 2004, s. 15.
(15) Úř. věst. L 399, 30.12.2006, s. 1.
(16) Úř. věst. L 199, 31. 7. 2007, s. 1.
(17) Úř. věst. L 7, 10. 1. 2009, s. 1.
(18) Úř. věst. L 338, 23. 12. 2003, s. 1.
(19) Úř. věst. L 199, 31. 7. 2007, s. 40.
(20) Viz 9. bod odůvodnění v preambuli.
(21) KOM(2009)0154; článek 5.
(22) Úř. věst. L 147, 10.6.2009, s. 5.
(23) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6).
(24) Směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 59).

Právní upozornění - Ochrana soukromí