Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. února 2009 nazvané „Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem“(1), s ohledem na příslušné posouzení dopadů(2) a s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 14. prosince 2007 o zdokonalování systémů rychlého varování v Evropě(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 2009 o lesních požárech v létě 2009(4), na své usnesení ze dne 4. září 2007 o přírodních katastrofách(5), na své usnesení ze dne 7. září 2006 o lesních požárech a povodních(6), na své usnesení ze dne 5. září 2002 o povodních v Evropě(7), na své usnesení ze dne 14. dubna 2005 o suchu v Portugalsku(8), na své usnesení ze dne 12. května 2005 o suchu ve Španělsku(9), na své usnesení ze dne 8. září 2005 o přírodních katastrofách (požárech a povodních) v Evropě(10), na svá usnesení ze dne 18. května 2006 o přírodních katastrofách (lesních požárech, suchu a povodních) – aspektech týkajících se zemědělství(11), aspektech týkajících se regionálního rozvoje(12) a aspektech týkajících se životního prostředí(13), na své usnesení ze dne 11. března 2010 o velké přírodní katastrofě v autonomní oblasti Madeira a dopadech bouře Xynthia v Evropě(14) a na svůj postoj ze dne 18. května 2006 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Fond solidarity Evropské unie(15),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. června 2008 o posilování kapacity reakce Unie na katastrofy(16) a s ohledem na body 12 až 15 závěrů předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 15.–16. června 2006 týkající se kapacity reakce Evropské unie na mimořádné situace, krize a katastrofy(17),

–  s ohledem na rozhodnutí 2007/162/ES, Euratom ze dne 5. března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu(18),

–  s ohledem na směrnici 96/82/ES Rady ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek(19) (směrnice Seveso II),

–  s ohledem na směrnici 2007/60/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik(20) (povodňová směrnice),

–  s ohledem na směrnici 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí(21) (směrnice EIA),

–  s ohledem na rámec činnosti 2005–2015: Budování odolnosti národů a společenství vůči katastrofám, přijatý dne 22. ledna 2005 v Kobe, Hyogo(22),

–  s ohledem na a Úmluvu o biologické rozmanitosti přijatou dne 5. června 1992 v Riu de Janeiru,

–  s ohledem na článek 196 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0227/2010),

A.  vzhledem k tomu, že by prevence měla představovat stále důležitější fázi řízení katastrof a její společenský význam by měl vzrůstat,

B.  vzhledem k tomu, že přírodní katastrofy ohrožují ekosystémy a biologickou rozmanitost, ovlivňují udržitelný rozvoj a narušují sociální soudržnost,

C.  vzhledem k tomu, že faktory, jako je mimo jiné např. intenzivní využívání půdy, neřízený růst průmyslu a měst, opouštění venkova, desertifikace a rostoucí výskyt extrémních meteorologických jevů vedou k tomu, že jsou členské státy, a zejména konvergenční regiony, zranitelnější jak při přírodních katastrofách, tak i při katastrofách způsobených člověkem,

D.  vzhledem k tomu, že změna klimatu způsobuje stále častější přírodní katastrofy (záplavy, extrémní sucha a požáry), které vedou ke ztrátám na lidských životech a závažným ekologickým, hospodářským a sociálním škodám,

E.  vzhledem k tomu, že katastrofy mají obvykle více příčin a  nelze je vždy připsat výlučně extrémním meteorologickým jevům, často se však pravděpodobnost jejich výskytu zvyšuje v důsledku bezohledného chování člověka k prostředí, které jej obklopuje,

F.  vzhledem k tomu, že katastrofy mohou být způsobeny technologickými a průmyslovými nehodami, které mohou vést k úniku nebezpečných chemických, biologických, radiologických a jaderných (CBRN) látek se zásadními dopady na zdraví, úrodu, infrastrukturu či hospodářská zvířata,

G.  vzhledem k tomu, že by se škodám způsobeným přírodními i člověkem způsobenými katastrofami dalo často do značné míry předejít; dále vzhledem k tomu, že politiky EU musí zajistit jednotné pobídky tak, aby vnitrostátní, regionální a místní úřady vypracovaly, financovaly a prováděly účinnější politiky prevence a zachování,

H.  vzhledem k tomu, že komplexní, proaktivní, inteligentní a efektivní přístup k prevenci katastrof by měl zahrnovat spolupráci na různých úrovních mezi místními, regionálními a vnitrostátními orgány a měl by také zapojovat další subjekty, jež mají vztah k půdě, a mají o ní tudíž i znalosti,

I.  vzhledem k tomu, že platná opatření pro prevenci katastrof se ukázala jako nedostatečná a předešlé návrhy Evropského parlamentu dosud nebyly v plné míře realizovány, což brání provedení konsolidované strategie EU v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem,

J.  vzhledem k tomu, že přetrvávající sucho a požáry rovněž urychlují proces desertifikace, zejména v jižní Evropě, a to zejména pokud jde o lesní oblasti ve Středomoří a rozlehlé lesní plochy tvořené nepůvodními monokulturami, jež jsou vysoce zranitelné vůči požárům, a tak ohrožují životy lidí a kvalitu života dotčeného obyvatelstva,

K.  vzhledem k tomu, že vyvážené využívání půdy, hospodářský a sociální rozvoj v souladu s přírodou, ohled k energii, přírodním zdrojům a životnímu prostředí, úsilí o soudržnost v EU, boj proti vylidňování venkova, desertifikaci a erozi půdy a zachování ekologicky udržitelné zemědělské činnosti představují některé ze základních prvků v oblasti prevence katastrof,

L.  vzhledem k tomu, že lesy mají zásadní význam pro zachování životního prostředí, neboť vytvářejí rovnováhu v uhlíkovém cyklu i koloběhu vody,

1.  konstatuje, že přírodní katastrofy a katastrofy způsobené člověkem mohou mít velmi vážné důsledky pro hospodářský a sociální rozvoj regionů a členských států; zdůrazňuje, že hlavním cílem prevence katastrof je ochrana lidského života a zajištění bezpečnosti a fyzické nedotčenosti osob, ochrana základních lidských práv, životního prostředí, ekonomické a sociální infrastruktury, včetně základních služeb, obydlí, komunikací, dopravy, a kulturního dědictví;

2.  zdůrazňuje, že proaktivní přístup je efektivnější a méně nákladný než pouhé reagování na katastrofy; zastává názor, že znalost místního zeměpisného, hospodářského a sociálního kontextu má pro prevenci přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem zásadní význam;

3.  vítá závazek přijatý Komisí spočívající v zajištění důslednějšího zohlednění otázek, které souvisí s prevencí katastrof v politikách a programech EU, a zdůrazňuje, že k prevenci katastrof je třeba přistupovat komplexně; připomíná, že musí být zohledněny všechny druhy přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem a že mezi ně mimo jiné patří(23) povodně, bouře, sucho, tsunami, zemětřesení, lesní požáry, extrémní výkyvy teplot, sopečné erupce, laviny, sesuvy půdy, technologické a průmyslové havárie, eroze půdy, kontaminace půdního podkladu a podzemních vod a znečištění moří, jezer a řek;

4.  vyzývá Komisi, aby při prevenci katastrof způsobených člověkem podporovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, a vyzývá členské státy, aby dbaly na proškolení regionálních orgánů v oblasti zvládání katastrof;

5.  domnívá se, že s ohledem na rozsah nebo přeshraniční povahu, kterých mohou katastrofy nabýt, je vhodné a nezbytné posílit na regionální úrovni i na úrovni EU spolupráci, která bude založena na komplementaritě činností, šíření osvědčených postupů a principu solidarity mezi členskými státy;

6.  bere v úvahu návrh na vytvoření sítě zástupců příslušných vnitrostátních institucí všech členských států; zdůrazňuje, že by tato síť měla fungovat v rámci spolupráce mezi vnitrostátními, regionálními a místními orgány a že by mezi její povinnosti mělo patřit řízení katastrof, územní plánování a mapování a řízení rizik; podtrhuje význam této sítě při výměně zkušeností a preventivních opatření a při stanovení společné metodiky a minimálních požadavků pro mapování nebezpečí a rizik na úrovni EU; žádá, aby byli do této sítě začleněni zástupci zemědělství a aby bylo rovněž zváženo, zda budou vyslechnuti představitelé UNEP, sociálních a nevládních organizací působících v této oblasti a dalších subjektů, jež mají vztah k půdě, a mají o ní tudíž znalosti;

7.  považuje za zásadní spolupráci při šíření informací a zkušeností a technických a vědeckých aplikací a také koordinaci strategií rozvoje zásahových kapacit;

8.  vyzývá regiony, aby při rozvíjení spolupráce jasněji zaměřené na prevenci katastrof vycházely z již existujících sítí územní a přeshraniční koordinace; je přesvědčen, že struktury přeshraniční spolupráce, jako jsou makroregiony, se díky účelně zaměřené spolupráci mohou stát účinnou platformou pro spolupráci v oblasti prevence katastrof; zasazuje se o využití cenných zkušeností získaných v této oblasti prostřednictvím projektů prováděných v minulosti v rámci iniciativy Společenství INTERREG;

9.  je toho názoru, že koordinovaná činnost a strategie mezi členskými státy a jednotlivými sektory a subjekty zapojenými do cyklu řízení katastrof může vést k opravdovému pokroku v oblasti prevence katastrof; upozorňuje na úlohu, kterou v těchto strategiích může hrát práce dobrovolníků, a vyzývá členské státy, aby za tímto účelem podporovaly spolupráci na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; navrhuje, aby byla v rámci Evropského roku dobrovolnické činnosti 2011 posouzena možnost zajistit spolupráci dobrovolnické činnosti na úrovni členských států za účelem prevence katastrof;

10.  vyzývá ke spolupráci mezi členskými státy, sousedními zeměmi EU a rozvojovými zeměmi na přeshraničních projektech výměny osvědčených postupů a šíření praktických znalostí s pomocí programů politiky sousedství a rozvojových programů EU;

11.  zdůrazňuje, že při poskytování pomoci musí být dodržována zásada nediskriminace; konstatuje, že poskytování pomoci by mělo vycházet z konkrétních potřeb a nesmí při něm docházet k diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání, politického nebo jiného názoru, národního nebo sociálního původu, majetku, narození nebo jiného postavení příjemců pomoci;

12.  poukazuje na to, že problémy životního prostředí, způsobené a zostřené změnou klimatu, jsou v současné době příčinou nárůstu nucené migrace, a chce proto zdůraznit, že souvislost mezi počtem žadatelů o azyl a oblastmi, v nichž se zhoršil stav životního prostředí, stále roste; požaduje lepší ochranu a pohotovější přesídlování „uprchlíků před změnou klimatu“;

13.  zdůrazňuje, že hlavní dopad přírodních katastrof nesou regiony a místní komunity, že obecně nemají dostatek materiálních a lidských zdrojů ani know-how a finančních zdrojů na to, aby se s takovými katastrofami při čistě vnitrostátním nebo regionálním přístupu vypořádaly, a že tyto katastrofy vyžadují efektivní odezvu založenou na solidaritě na evropské úrovni;

14.  zdůrazňuje, že je důležité vyrovnávat nerovnosti mezi regiony a členskými státy, co se týče jejich schopnosti chránit vlastní obyvatelstvo a majetek, včetně kulturního dědictví, tím, že bude podpořeno jejich úsilí o zlepšení prevence, především v regionech a členských státech, které jsou ve velké míře ohroženy katastrofami; naléhavě žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost nejizolovanějším, nejméně obydleným, horským a hraničním regionům Evropy a hospodářsky nejvíce znevýhodněným evropským regionům;

15.  podtrhuje, že je nutno vzít na vědomí a řádně zohlednit přírodní charakteristiky a omezení izolovaných regionů, horských regionů, regionů s nízkou hustotou obyvatelstva a regionů postižených vylidňováním, odlehlých a nejvzdálenějších regionů, ostrovů, přirozeně znevýhodněných regionů a regionů, které čelí většímu množství rizik najednou; upozorňuje na dodatečné potíže, s nimiž se tyto regiony potýkají při řešení následků katastrof; žádá, aby byla těmto regionům prostřednictvím různých dostupných finančních nástrojů věnována zvláštní pozornost, a vyzývá k větší flexibilitě podmínek pro uvolňování prostředků Fondu solidarity pro tyto oblasti;

16.  zdůrazňuje, že je třeba revidovat nařízení o Fondu solidarity přizpůsobením kritérií způsobilosti charakteristikám každého regionu a příslušné katastrofy, včetně postupně se vyvíjejících katastrof, jako jsou sucha, a věnovat přitom zvláštní pozornost výrobním odvětvím, nejzranitelnějším oblastem a postiženému obyvatelstvu a umožnit pružnější a včasnější uvolňování prostředků; domnívá se, že opatření, na něž se podpora vztahuje, uvedená v článku 4 Fondu solidarity Evropské unie (FSEU), jsou příliš omezující; domnívá se, že při stanovování prahových hodnot způsobilosti je zásadní zohlednit regionální rozměr, jelikož v opačném případě může v důsledku nesplnění limitu, jenž je určen pro celý členský stát, dojít k vyloučení oblastí, které se potýkají se závažnými katastrofami;

17.  zdůrazňuje, že je nezbytné vytvořit vhodný finanční rámec pro prevenci katastrof, který bude pro prevenci katastrof a řešení jejich následků disponovat s přiměřenými finančními zdroji a který posílí a propojí stávající nástroje, jako je politika soudržnosti, politika rozvoje venkova, regionální politika, Fond solidarity, Sedmý rámcový program a programy Life+; v této souvislosti žádá, aby byla prevence zohledněna ve finančním výhledu na období 2014–2020; vyzývá Evropskou komisi, aby posoudila možnost navržení systematičtějšího slučování dostupných zdrojů tak, aby byla zvýšena účinnost mechanismů prevence v celé EU;

18.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že současný tlak na rozpočet pramenící z krize nepovede k omezování zdrojů vyčleněných na stávající politiky pro prevenci katastrof, a aby v rámci současného přezkumu rozpočtu pečlivě zvážila veškeré nedostatky na poli prevence a zjistila, zda pro každý druh katastrofy existují dostupné nástroje;

19.  poukazuje na to, že nezbytným nástrojem pro prevenci přírodních katastrof je politika soudržnosti; domnívá se, že musí být možné, aby jednotlivé fondy a nástroje působily pružně a koordinovaně s cílem zlepšit fungování a efektivitu této politiky; zdůrazňuje, že prevence rizik musí být skloubena s ostatními politikami uplatňovanými v oblasti prevence, aby se předešlo tříštění opatření a zvýšila se jejich efektivita a přínos;

20.  znovu zdůrazňuje, že je třeba ověřovat, zda byly finanční prostředky EU použity řádným způsobem, a v případě jejich zneužití požadovat jejich vrácení;

21.  zdůrazňuje, že odpovědnost za prevenci katastrof mají především členské státy a že by v této oblasti měla být nadále zohledňována zásada subsidiarity;

22.  vyzývá členské státy, neboť ony jsou odpovědné za hospodaření s půdou, aby zavedly kritéria a přijaly právní předpisy s cílem předcházet katastrofám v oblastech, jimž hrozí záplavy, sesuvy půdy a další geologická rizika, a aby při tom vzaly v úvahu problémy vzniklé nevybíravým odlesňováním a předcházely výstavbě v těchto oblastech;

23.  vyzývá členské státy, aby posoudily možnost, jak prevenci katastrof lépe zahrnout do vnitrostátního operačního plánování financování ze strany EU a rovněž do vnitrostátních, regionálních a místních operačních programů; domnívá se, že všechny veřejné subjekty podílející se na ochraně životního prostředí by do tohoto procesu měly být zapojeny a měly by se ho účinně účastnit; vyzývá Komisi, aby podporovala potřebné změny v operačních programech, které v této oblasti stanovily členské státy; žádá Komisi, aby si s cílem umožnit výměnu zkušeností od členských států vyžádala podrobnosti operačních programů, které byly zavedeny pro boj s přírodními katastrofami a s katastrofami způsobenými člověkem;

24.  domnívá se, že předmětem podpory, kterou EU poskytuje členským státům, by mimo jiné měla být především následující preventivní opatření:

25.  vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy v propagaci informačních kampaní zaměřených na prevenci a v zavádění osvědčených postupů, aby byly prostřednictvím kanálů, jež jsou snadno dostupné všem občanům, poskytovány široké veřejnosti relevantní aktualizované informace a odborná příprava týkající se zjištěných rizik a postupů pro případ, kdy bude třeba čelit přírodním nebo člověkem způsobeným katastrofám; naléhavě žádá, aby byla v rámci programů odborné přípravy obyvatelstva věnována zvláštní pozornost mladým lidem již od školního věku a obyvatelům venkovských oblastí; v souvislosti s informačními kampaněmi pro veřejnost rovněž vyzdvihuje úlohu jednotného evropského čísla pro tísňové volání 112 a zdůrazňuje, že je třeba, aby vstoupilo do širšího povědomí;

26.  připomíná, že přírodní katastrofy související s vodou se projevují nejen ve formě povodní (které jsou často důsledkem nevhodného plánování), námrazy, krupobití a kontaminace povodí, ale pramení rovněž z jejího nedostatku, což může přivodit významné změny, jako je desertifikace rozsáhlých oblastí jižní a jihovýchodní Evropy;

27.  zdůrazňuje, že dlouho přetrvávající sucha v posledních letech přispěla k nárůstu počtu lesních požárů v Evropě a zároveň v mnoha regionech zintenzivnila desertifikaci;

28.  vzhledem ke vzájemné provázanosti sucha, lesních požárů a desertifikace vyzývá Komisi, aby předložila návrh směrnice podobné směrnici o záplavách a aby prosazovala přijetí politiky EU v oblasti nedostatku vody, sucha a přizpůsobování se změně klimatu;

29.  znovu opakuje svou výzvu Komisi, aby podpořila zahájení činnosti Evropské observatoře pro sledování sucha a desertifikace jako centra pro získávání znalostí o suchu a desertifikaci a oslabení a monitorování jejich účinků s cílem podpořit spolehlivé strategické rozhodování a zlepšit koordinaci mezi členskými státy; domnívá se, že by měla být zohledněna vzájemná provázanost sucha, lesních požárů, desertifikace a přizpůsobování se změně klimatu a že by v rámci politiky pro prevenci a řízení rizika sucha měly být přijaty seriózní cíle založené na solidaritě;

30.  vzhledem k tomu, že lesy jsou důležité pro produkci dřeva, pro zachování biologické rozmanitosti, pro předcházení záplavám, lavinám a erozi, pro správu podzemních vodních zdrojů a pro zachycování uhlíku, měly by být skutečností, že jsou lesy ohroženy požáry, znepokojeny všechny členské státy; vyzývá proto Komisi, aby společně s členskými státy předložila a provedla legislativní návrhy a iniciativy týkající se ochrany lesa a prevence požárů; domnívá se, že je nutno podporovat projekty zalesnění a znovuzalesnění, přičemž přednost má být dána původním druhům a vícedruhovým lesům, což přispívá k biologické rozmanitosti a větší odolnosti vůči požárům, bouřkám a škůdcům, a že je třeba podporovat také trvalý sběr a využívání zbytkové lesní biomasy, která je obnovitelným zdrojem energie; domnívá se, že v rámci skutečné spolupráce v této oblasti by mělo probíhat pravidelné shromažďování údajů, příprava map rizik, příprava plánů řízení rizika požárů, identifikace potřebných a dostupných zdrojů ve 27 členských státech a koordinace na různých úrovních;

31.  vzhledem k tomu, že zakládání požárů a zvyšování jejich četnosti jsou již svou podstatou přečinem proti životnímu prostředí, vyzývá Komisi, aby posoudila a navrhla Radě a Evropskému parlamentu způsoby provedení donucovacích opatření, která budou odrazovat od nedbalosti a úmyslného zakládání požárů;

32.  zdůrazňuje, že je důležité posuzovat prevenci z širšího hlediska a začlenit ji do odvětvových politik důležitých pro podporu vyváženého využívání půdy a soudržného hospodářského a sociálního rozvoje, který je v rovnováze s přírodou;

33.  uznává, že některé odvětvové politiky vedou k tomu, že určité oblasti jsou více vystaveny riziku, neboť podporují vylidňování venkova a nadměrnou koncentraci obyvatel v městských oblastech;

34.  domnívá se, že zemědělská i dřevařská produkce je citlivá vůči klimatickým jevům, jako jsou sucha, mráz, led, krupobití, lesní požáry, bouře, záplavy a přívalové deště, vůči zdravotním rizikům, jako jsou napadení škůdci, onemocnění zvířat, epidemie a nákazy zvířat, vůči škodám způsobeným volně žijícími zvířaty a vůči důsledkům lidské činnosti, jako je změna klimatu, znečištění, kyselý déšť a nechtěný i úmyslný genetický přenos, vůči sesuvům půdy v souvislosti s problematikou územního plánování a výstavby měst, vůči technologickým rizikům a rizikům spojeným s dopravou, vůči desertifikaci horských oblastí a lesním požárům především v důsledku nedostatečného udržování lesů a trestné činnosti i vůči znečišťování řek v důsledku chemického odpadu z továren, úniku živin a nedbalosti návštěvníků lesů;

35.  žádá Komisi a členské státy, aby se zasadily o uplatňování správných zemědělských postupů, které již v některých členských státech vedly ke snížení prosakování dusíkatých hnojiv o polovinu, aniž by zároveň došlo k poklesu zemědělských výnosů;

36.  zasazuje se o environmentálně a sociálně vyváženou zemědělskou politiku, která zohlední potřebu podporovat a stimulovat udržitelnou zemědělskou výrobu a rozvoj venkova v různých zemích a oblastech a jež je stěžejní součástí účinné prevence přírodních katastrof; podporuje účinné posilování pobídek pro vytváření pracovních míst v agroenvironmentální a zemědělské venkovské oblasti, což povede k usazování obyvatel ve venkovských oblastech, jakožto klíčového faktoru pro zachování ekosystémů, čelení stávajícímu trendu vylidňování a chudnutí těchto oblastí a zmírnění tlaku na městské oblasti; dále zdůrazňuje úlohu zemědělců jakožto opatrovníků venkova a vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise neobsahuje dostatek klíčových prvků, pokud jde o zemědělství;

37.  podporuje vytvoření evropského systému veřejného zemědělského pojištění; vyzývá Komisi, aby předložila návrh evropského systému veřejného pojištění, aby se tak lépe zvládala rizika a nestabilita příjmů zemědělců související s přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem; zdůrazňuje, že tento systém musí být ambicióznější než stávající model, jelikož je třeba vyhnout se velkému počtu různých systémů pojištění v EU, které způsobují obrovský nepoměr mezi příjmy zemědělců; považuje za nezbytné, aby systém minimální částky odškodnění pro případ přírodních nebo člověkem způsobených katastrof byl rovněž dostupný pro zemědělce ve všech členských státech;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do výpočtu agroenvironmentálních poplatků začlenily dodatečné náklady, které zemědělcům vznikly přijetím opatření pro prevenci požárů (jako je např. čištění protipožárních pásů, odstraňování mrtvých stromů, úprava půdy u hranic pozemků atd.) a přijetím odvodňovacích opatření (čištění odvodňovacích příkopů a kanálů);

39.  vzhledem k častějšímu výskytu a větší závažnosti extrémních meteorologických jevů v různých zeměpisných oblastech zdůrazňuje, že je důležité prozkoumat adaptační opatření na venkově i ve městech; domnívá se, že předvídatelné negativní dopady změny klimatu budou dalším omezením zemědělské činnosti, zajišťování potravin a potravinové soběstačnosti, a zdůrazňuje, že je při přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích negativních důsledků třeba na tuto skutečnost reagovat a čelit i dalším výzvám;

40.  podtrhuje význam veřejného výzkumu a vývoje v oblasti prevence a zvládání katastrof a vyzývá ke zvýšení koordinace a spolupráce mezi institucemi výzkumu a vývoje členských států, a to zejména mezi institucemi těch států, které čelí podobným rizikům; vyzývá ke zdokonalení systémů včasného varování v členských státech a k zavedení a posílení již existujících propojení mezi různými systémy včasného varování; doporučuje Komisi, aby náležitě zvážila tato nutná opatření a jejich patřičné financování;

41.  zdůrazňuje, že je třeba připravit zdravotnictví členských států z hlediska struktury lidských zdrojů, osvědčených postupů a informovanosti o rizicích takovým způsobem, aby se byla schopna vypořádat se situacemi při katastrofách;

42.  zdůrazňuje, že je důležité mít k dispozici komplexní soubor údajů a informací o rizicích a důsledcích katastrof a sdílet je na úrovni EU s cílem provádět srovnávací studie a zjistit pravděpodobný přeshraniční dopad těchto katastrof, což členským státům umožní shromáždit informace o civilním potenciálu a zdravotnických prostředcích jednotlivých států, a rovněž zdůrazňuje, že je třeba využívat a rozvíjet již existující struktury, jako je monitorovací a informační středisko (MIC), nikoli vytvářet struktury nové;

43.  lituje skutečnosti, že Komise dosud nevypracovala studii o metodách mapování nebezpečí a rizik v členských státech, jak je stanoveno v jejím sdělení ze dne 23. února 2009 s názvem „Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem“; vyzývá Komisi, aby tomuto závazku během první poloviny roku 2010 skutečně dostála;

44.  domnívá se, že je třeba stanovit na úrovni EU společnou metodiku a minimální požadavky pro mapování nebezpečí a rizik;

45.  zdůrazňuje, že je důležité vypracovat normy pro analýzu a vyjádření sociálního a hospodářského dopadu katastrof na komunity;

46.  doporučuje, aby se při revizi směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí přikročilo ke komplexnějšímu zahrnutí otázek týkajících se prevence katastrof, zejména pokud jde o posuzování a ohlašování rizik a informování o nich;

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) KOM(2009)0082. (2) SEK(2009)0202. (3) SEK(2007)1721. (4) Úř. věst. C 224 E, 19.8.2010, s.1. (5) Úř. věst. C 187 E, 24.7.2008, s.55. (6) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 240. (7) Úř. věst. C 272 E, 13.11.2003, s. 471. (8) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 599. (9) Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 414. (10) Úř. věst. C 193 E., 17.8.2006, s. 322. (11) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 363. (12) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 369. (13) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 375. (14) Přijaté texty, P7_TA(2010)0065. (15) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 331. (16) 10128/08. (17) 10633/1/06. (18) Úř. věst. L 71, 10.3.2007, s. 9. (19) Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13. (20) Úř. věst. L 288, 6.11.2007, s. 27. (21) Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40. (22) A/CONF.206/6. (23) Následuje neúplný seznam přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem, lze do něj proto doplnit i další druhy přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem, které nejsou v této zprávě uvedeny.