Evropský parlament,

–  s ohledem na výroční zprávu týkající se činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009,

–  s ohledem na čl. 24 odst. 3 a článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na články 41 a 43 Listiny základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o pravidlech a všeobecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(1),

–  s ohledem na rámcovou dohodu o spolupráci uzavřenou mezi Evropským parlamentem a veřejným ochráncem práv dne 15. března 2006, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 2006,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 5. října 2005 o oprávnění k přijímání sdělení adresovaných evropskému veřejnému ochránci práv a k jejich předávání a o zmocnění úředníků k vypovídání před evropským veřejným ochráncem práv (SEK(2005)1227),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu 2008/587/ES, Euroatom ze dne 18. června 2008 , kterým se mění jeho rozhodnutí 94/262/ESUO, ES, Euratom o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce veřejného ochránce práv(2),

–  s ohledem na revizi prováděcích opatření, kterou provedl veřejný ochránce práv s cílem zohlednit změny pravidel a která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2009,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o činnosti evropského veřejného ochránce práv,

–  s ohledem na čl. 205 odst. 2 druhou a třetí větu jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Petičního výboru (A7-0275/2010),

A.  vzhledem k tomu, že výroční zpráva o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2009 byla formálně předložena předsedovi Evropského parlamentu dne 19. dubna 2010 a že evropský veřejný ochránce práv Nikiforos Diamandouros předložil svou zprávu Petičnímu výboru dne 4. května 2010 ve Štrasburku,

B.  vzhledem k tomu, že podle článku 24 SFEU „Každý občan Unie se může obracet na veřejného ochránce práv ustanoveného v souladu s článkem 228“,

C.  vzhledem k tomu, že článek 41 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že „každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě“,

D.  vzhledem k tomu, že článek 43 této listiny stanoví, že „každý občan Unie a každá fyzická osoba pobývající nebo právnická osoba mající své statutární sídlo v jednom členském státě má právo obracet se na ochránce práv Unie v případě nesprávností v činnosti orgánů nebo subjektů Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při jejich soudní činnosti“,

E.  vzhledem k tomu, že po vstupu SFEU v platnost společná zahraniční a bezpečnostní politika i činnost Evropské rady nadále spadají do působnosti evropského veřejného ochránce práv,

F.  vzhledem k tomu, že podle článku 228 SFEU veřejný ochránce práv je nyní „volen po každých volbách do Evropského parlamentu na dobu jeho funkčního období“, nikoli již „jmenován“ Parlamentem,

G.  vzhledem k tomu, že působení evropského veřejného ochránce práv přispívá k uskutečnění takové Unie, v níž jsou rozhodnutí přijímána „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii,

H.  vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv v roce 2009 obdržel 3 098 stížností ve srovnání s 3 406 stížnostmi v roce 2008, přičemž 727 stížností (23 %) ve srovnání s 802 stížnostmi v roce 2008 spadá do jeho působnosti,

I.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 evropský veřejný ochránce práv zahájil na základě stížností 335 šetření a 318 šetření bylo dokončeno a uzavřeno, z nichž se 311 vztahovalo ke stížnostem a u 7 se jednalo o vyšetřování z vlastního podnětu evropského ochránce práv,

J.  vzhledem k tomu, že ve 179 případech (56 % všech případů) uzavřených v roce 2009 daný orgán přijal smírné řešení nebo danou věc urovnal, což svědčí o značné ochotě na straně orgánů a institucí vnímat stížnost veřejnému ochránci práv jako příležitost k nápravě chyb, ke kterým došlo, a ke spolupráci s veřejným ochráncem práv ve prospěch občanů,

K.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 veřejný ochránce práv dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve 12 % případů (37 šetření), což vedlo ke kritickým poznámkám v 35 případech,

L.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 bylo předloženo 15 návrhů doporučení,

M.  vzhledem k tomu, že nejčastějším údajným nesprávným úředním postupem byl nedostatek transparentnosti včetně odmítnutí informace (ve 36 % šetření), nespravedlnost nebo zneužití pravomoci (14 %), zbytečné prodlevy (13 %), procesní pochybení (13 %), nedbalost (6 %), porušení povinností Komise při plnění její úlohy strážkyně smluv (6 %), právní omyly (6 %) a diskriminace (5 %),

N.  vzhledem k tomu, že průměrná doba vyřizování stížností se zkrátila ze 13 měsíců v roce 2008 na 9 měsíců v roce 2009, což svědčí o úsilí veřejného ochránce práv o zkrácení průměrné doby šetření a o duchu spolupráce příslušných orgánů a institucí,

O.  vzhledem k tomu, že ani jeden případ nesprávného úředního postupu nevedl k v roce 2009 k předložení zvláštní zprávy Evropskému parlamentu,

P.  vzhledem k tomu, že kritické poznámky a doporučení veřejného ochránce práv nemají závazný účinek, ale jsou spíše zaměřeny na podněcování orgánů a institucí Unie k provádění samoregulačních opatření a umožňují zamezit opakování chyb a selhání v budoucnu,

Q.  vzhledem k tomu, že se úloha veřejného ochránce práv od vytvoření jeho úřadu vyvíjela díky jeho nezávislosti a díky demokratické kontrole jeho činností ze strany Parlamentu a ze strany Petičního výboru,

R.  vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby evropské orgány a instituce plně využívaly prostředky nutné pro plnění své povinnosti rychle a věcně odpovídat občanům na jejich žádosti, stížnosti a petice,

S.  vzhledem k tomu, že Parlament svým usnesením ze dne 6. září 2001(3) přijal kodex řádné správní praxe evropského veřejného ochránce práv,

T.  vzhledem k tomu, že Evropská síť veřejných ochránců práv umožňuje odkázat stěžovatele na veřejné ochránce práv či podobné orgány, které mají poskytovat nejvhodnější pomoc na příslušné úrovni a také si vyměňovat informace a osvědčené postupy,

U.  vzhledem k tomu, že činnosti veřejného ochránce práv a Petičního výboru se vzájemně doplňují a podporují větší účinnost jejich příslušných činností,

1.  schvaluje výroční zprávu za rok 2009 předloženou evropským veřejným ochráncem práv;

2.  poukazuje na to, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost posiluje demokratickou legitimitu veřejného ochránce práv díky jeho volbě Parlamentem a rozšiřuje jeho mandát o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku i o činnosti Evropské rady;

3.  vítá skutečnost, že spolu se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost Listina základních práv, která je nyní právně závazná, zahrnuje právo na řádnou správu mezi základní práva vyplývající z občanství Unie; vyzývá proto veřejného ochránce práv, aby při svém každodenním řešení stížností dbal na dodržování Listiny základních práv;

4.  domnívá se, že transparentnost, přístup k informacím a dodržování práva na řádnou správu jsou nezbytné pro zachování důvěry občanů ve schopnost orgánů EU prosazovat jejich práva;

5.  domnívá se proto, že pojem „nesprávný úřední postup“ by měl být interpretován širším způsobem, aby zahrnoval nejen porušení právních předpisů či obecných zásad evropského správního práva, jako je objektivita, proporcionalita a rovnost, nediskriminace a dodržování lidských práv a základních svobod, ale také případy, kdy orgán nejedná konzistentně a v dobré víře nebo nebere v úvahu legitimní očekávání občanů, včetně případu, kdy se orgán sám o sobě rozhodne dodržovat určitá pravidla a normy, aniž by mu to ukládaly Smlouvy nebo sekundární právní předpisy;

6.  blahopřeje veřejnému ochránci práv za jasné a srozumitelné seznámení s jeho činnostmi; navrhuje však, aby se v budoucích zprávách shrnutí činností a tematický rozbor výrazněji zaměřily na strukturální problémy a průřezové tendence;

7.  domnívá se, že veřejný ochránce práv v období, jehož se zpráva týká, vykonával své pravomoci aktivně a vyváženě, pokud jde o posuzování a vyřizování stížností, provádění a uzavírání šetření, udržování konstruktivních vztahů s orgány a institucemi EU a povzbuzování občanů k tomu, aby ve vztahu k těmto orgánům a institucím využívali svých práv;

8.  vítá vynikající vztahy mezi veřejným ochráncem práv a Petičním výborem navázané v institucionálním rámci, pokud jde o vzájemné uznávaní příslušných pravomocí; podporuje praxi, kterou veřejný ochránce práv již zavedl a která spočívá v zajištění přítomnosti jednoho zástupce na všech schůzích Petičního výboru;

9.  oceňuje zásadní příspěvek Evropské sítě veřejných ochránců práv, již zastupuje 94 kanceláří ve 32 zemích a jejímž členem je Petiční výbor, při dodržování zásady subsidiarity; vítá spolupráci evropského veřejného ochránce práv s veřejnými ochránci práv a podobnými orgány na vnitrostátní, regionální a místní úrovni v členských státech;

10.  bere na vědomí, že v roce 2009 veřejný ochránce práv obdržel 3 098 stížností a že za toto období bylo dokončeno a uzavřeno 318 šetření;

11.  vítá významný počet postupů uzavřených dohodou o smírném řešení nebo daným orgánem (56 %), což dokládá konstruktivní spolupráci mezi veřejným ochráncem práv a orgány a institucemi Unie; vybízí veřejného ochránce práv a orgány a instituce Unie, aby pokračovaly ve svém úsilí v tomto směru;

12.  vítá také úsilí veřejného ochránce práv o zkrácení průměrné doby šetření na devět měsíců; vyzývá k tomu, aby byly všechny orgány a instituce Unie vybaveny rozpočtovými prostředky a lidskými zdroji nutnými pro to, aby dokázaly rychle reagovat na stížnosti a petice;

13.  bere na vědomí, že více než třetina šetření, která veřejný ochránce práv zahájil v roce 2009, se týká nedostatku transparentnosti; žádá proto, aby aktuální přezkum nařízení (ES) č. 1049/2001 neomezil existující právo na přístup k informacím a k dokumentům, ale aby vedl k proaktivnějšímu přístupu;

14.  vítá pokrok, jehož bylo dosaženo v roce 2009, pokud jde o usnadnění přístupu veřejného ochránce práv k důvěrným dokumentům Rady;

15.  konstatuje, že komunikační strategie a rozvoj internetové stránky přispěly podle veřejného ochránce práv ke snížení počtu nepřípustných stížností, a vybízí veřejného ochránce práv, aby nadále vyvíjel úsilí o informování evropských občanů o svých funkcích a o omezeních svých pravomocí i o jejich právech;

16.  připojuje se k názoru veřejného ochránce práv, podle nějž kromě dodržování povinných pravidel, která jsou pro správu závazná, je pro řádnou správu zásadní rozvoj skutečné kultury služby pro občany; vyzývá proto veřejného ochránce práv, aby podnikl více iniciativ s cílem prosazovat u evropských orgánů a institucí i u občanů tuto kulturu služeb;

17.  lituje značného počtu stížností týkajících se zbytečných prodlení při registraci žádostí, vyřizování záležitostí a přijímání rozhodnutí; navrhuje stanovit v rámci přezkumu finančního nařízení finanční vyrovnání v případě zjevných a významných zpoždění;

18.  bere na vědomí, že veřejný ochránce práv ukončil šetření z vlastního podnětu týkající se pravidel, jež uplatňuje Komise na žádosti občanů o přístup k dokumentům souvisejícím s řízením o porušení práva; podporuje posílení spolupráce s Petičním výborem a navrhuje veřejnému ochránci práv, aby ho pravidelně informoval o šetřeních z vlastního podnětu, která provádí, a o získaných výsledcích; vyzývá Komisi, aby zaujala otevřenější a proaktivnější přístup, pokud jde o informace o řízení o porušení práva;

19.  domnívá se, že kodex řádné správní praxe navržený veřejným ochráncem práv a schválený Parlamentem v usnesení ze dne 6. září 2001 slouží jako pokyny a zdroj pro zaměstnance všech orgánů a institucí Společenství; vítá, že kodex řádné správní praxe schválil Evropský hospodářský a sociální výbor; vítá rovněž, že bylo uzavřeno memorandum o porozumění s Evropskou investiční bankou týkající se projednávání stížností; vyzývá veřejného ochránce práv, aby zvážil přezkum kodexu řádné správní praxe, a to na základě zkušenosti posledních deseti let, a aby na tomto základě dbal na prosazování a výměnu osvědčených postupů;

20.  lituje, že stížnosti týkající se špatného uplatňování práva Společenství v určitém členském státě, které obdrží veřejní ochránci práv v členských státech, evropský veřejný ochránce práv neeviduje; navrhuje evropskému veřejnému ochránci práv, aby zvážil jejich sdílení s cílem umožnit lepší chápání problému;

21.  vyzývá veřejného ochránce práv, aby povzbudil veřejné ochránce práv v členských státech k pravidelným výměnám s jejich vnitrostátními parlamenty, podle vzoru výměn existujících mezi evropským veřejným ochráncem práv a Parlamentem;

22.  vyzývá Evropskou komisi, aby vypracovala evropský správní zákon, který bude společný všem orgánům, institucím a agenturám Unie;

23.  upozorňuje veřejného ochránce práv na nový postup výběru zaměstnanců úřadem EPSO a navrhuje sledování jeho uplatňování spolu s rozborem zjištěného vývoje;

24.  podporuje myšlenku společného intranetového portálu pro všechny členy Evropské sítě veřejných ochránců práv s cílem zajistit pravidelné šíření výsledků;

25.  pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení a zprávu Petičního výboru Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a jejich veřejným ochráncům práv nebo obdobným příslušným orgánům.

(1) Úř. věst. L 113, 4.5.1994, s. 15. (2) Úř. věst. L 189, 17. 7. 2008, s. 25. (3) Úř. věst. C 72 E, 21.3.2002, s. 331.