(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na podnět skupiny členských států (00002/2010),

–  s ohledem na čl. 76 písm. b) a čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. d) a čl. 289 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie, na jehož základě předložila Rada svůj návrh směrnice Parlamentu (C7-0006/2010),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a článek 15 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Výboru pro právní záležitosti k navrhovanému právnímu základu,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené v rámci protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality vnitrostátním parlamentem a uvádějící, že návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na příspěvky předložené vnitrostátními parlamenty k návrhu legislativního aktu,

–  s ohledem na články 37, 44 a 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na s ohledem na společná jednání Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví podle článku 51 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A7-0354/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 písm. a) a d) této smlouvy,

s ohledem na iniciativu Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Portugalské republiky, Rumunska, Finské republiky a Švédského království,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Evropská unie si stanovila cíl zachovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.

(2)  Podle čl. 82 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie je justiční spolupráce v trestních věcech v Unii založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí.

(3)  Podle stockholmského programu, který přijala Evropská rada na zasedání ve dnech 10. a 11. prosince 2009, by se vzájemné uznávání mohlo rozšířit na všechny typy rozsudků a soudních rozhodnutí, které mohou být v závislosti na právním systému buď trestní, nebo správní povahy. Program dále vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily, jak zlepšit právní předpisy a praktická opatření zaměřená na podporu ochrany obětí. Uvedený program rovněž stanoví, že je obětem trestného činu možné nabídnout zvláštní ochranná opatření, která by měla být účinná v rámci celé Unie. Tato směrnice bude součástí koherentního a komplexního souboru opatření v oblasti práv obětí.

(4)  V usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. listopadu 2009 o odstraňování násilí páchaného na ženách se členské státy vyzývají, aby zlepšily své vnitrostátní právní předpisy a politiky zaměřené proti všem formám násilí páchaného na ženách a aby zahájily kroky k potírání příčin tohoto násilí, v neposlední řadě prostřednictvím preventivních opatření, a dále se vyzývá Unie, aby všem obětem násilí zajistila právo na pomoc a podporu. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. února 2010 o rovnosti žen a mužů v Evropské unii – 2009 podporuje návrh na zavedení evropského příkazu k ochraně obětí.

(5)  Ve společném prostoru práva bez vnitřních hranic je nutné zajistit, aby ochrana poskytovaná fyzické osobě v jednom členském státě byla zachována a pokračovala rovněž v jakémkoli jiném členském státě, do nějž se dotyčná osoba přestěhuje nebo přestěhovala. Také by mělo být zajištěno, aby oprávněný výkon práva občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, přiznaného čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a článkem 21 Smlouvy o fungování Evropské unie, nevedl ke ztrátě jejich ochrany.

(6)  Za účelem dosažení těchto cílů by tato směrnice měla stanovit pravidla, na jejichž základě je možné rozšířit ochranu vyplývající z určitých ochranných opatření přijatých podle práva jednoho členského státu (dále jen „vydávající stát“) i na další členský stát, v němž se chráněná osoba rozhodne pobývat nebo se zdržovat (dále jen „vykonávající stát“) ▌.

(7)  Tato směrnice zohledňuje různé právní tradice členských států i skutečnost, že účinnou ochranu je možné zajistit prostřednictvím ochranných příkazů přijímaných jinými orgány než trestními soudy. Tato směrnice nezakládá povinnost změnit vnitrostátní systémy přijímání ochranných opatření.

(8)  Tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření, která jsou zaměřena na ochranu určité osoby proti trestnému činu jiné osoby, který může jakýmkoli způsobem ohrozit život, tělesnou, duševní a sexuální integritu dané osoby, a to např. prevencí jakékoli formy obtěžování, jakož i proti činu, který může ohrozit důstojnost nebo osobní svobodu, např. předcházení únosům, pronásledování a jiným formám nepřímého nátlaku. Dále se vztahuje na opatření, která usilují o zabránění novému trestnému jednání či zmírnění dopadů předchozího trestného jednání. Tato osobní práva chráněné osoby jsou základními hodnotami uznávanými a dodržovanými ve všech členských státech. Je třeba zdůraznit, že tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření, jejichž cílem je ochrana všech obětí, a nikoli pouze obětí násilí páchaného na základě příslušnosti k pohlaví, přičemž se zohlední zvláštní povaha každého spáchaného trestného činu.

(9)  Tato směrnice se vztahuje na ochranná opatření bez ohledu na povahu – trestní, občanskoprávní či správní – justičního či rovnocenného orgánu, který přijímá dotyčné rozhodnutí, ať už v rámci trestního řízení, či v rámci jakéhokoli jiného řízení ve věci činu, který byl nebo mohl být předmětem řízení soudu příslušného zejména pro trestní věci.

(10)  Tato směrnice se má vztahovat na ochranná opatření vydávaná ve prospěch obětí nebo možných obětí trestných činů; neměla by se vztahovat na opatření vydaná za účelem ochrany svědků.

(11)  Je-li ochranné opatření podle této směrnice vydáno na ochranu příbuzného hlavní chráněné osoby, může tento příbuzný rovněž požádat o vydání evropského ochranného příkazu, který bude vydán v souladu s podmínkami stanovenými touto směrnicí.

(12)  Každá žádost o vydání evropského ochranného příkazu by měla být v adekvátní lhůtě posouzena s ohledem na bližší okolnosti případu, včetně jeho naléhavosti, předpokládané datum příjezdu chráněné osoby na území vykonávajícího státu a případně s ohledem na míru ohrožení chráněné osoby.

(13)  Jsou-li osobě, která představuje nebezpečí, nebo chráněné osobě sdělovány informace podle této směrnice, měly by být tyto informace zároveň poskytnuty případnému opatrovníkovi nebo zákonnému zástupci dotčené osoby. Současně je nutné důsledně zohledňovat skutečnost, že chráněná osoba, osoba, která představuje nebezpečí, nebo jejich zákonný zástupce pro všechna jednání musí obdržet informace podle této směrnice v jazyce, kterému rozumí.

(14)  Orgány příslušné pro vydávání a uznávání evropského ochranného příkazu by měly náležitě zohledňovat potřeby obětí, a  to zejména zranitelných osob, jako jsou např. nezletilí nebo zdravotně postižené osoby.

(15)  Pro použití této směrnice mohlo být ochranné opatření uloženo na základě rozsudku, jak je vymezeno v článku 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty(2), nebo na základě rozhodnutí o opatřeních dohledu, jak je vymezeno v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV ze dne 23. října 2009 o uplatnění zásady vzájemného uznávání na rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby(3) mezi členskými státy Evropské unie.

(16)  V souladu s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie by osoba, která představuje nebezpečí, měla buď v řízení vedoucím k přijetí ochranného opatření nebo před vydáním evropského ochranného příkazu mít možnost být vyslechnuta a napadnout dané ochranné opatření.

(17)  Aby se zabránilo spáchání nového trestného činu proti oběti ve vykonávajícím členském státu, měl by mít dotyčný stát právní základ pro uznání rozhodnutí ve prospěch oběti, které bylo předtím přijato ve vydávajícím státě, a zároveň by se mělo zabránit tomu, aby oběť musela ve vykonávajícím státě zahájit nové řízení nebo znovu předkládat důkazní prostředky, jako by rozhodnutí ve vydávajícím státě nebylo přijato. Uznání evropského ochranného příkazu vykonávajícím státem znamená mimo jiné, že příslušný orgán uvedeného státu, s výhradou omezení uvedených v této směrnici, přijme existenci a platnost ochranného opatření přijatého ve vydávajícím státě, uzná faktickou situaci popsanou v evropském důkazním příkazu a souhlasí, že ochrana by měla být poskytnuta a její poskytování by mělo pokračovat v souladu s jeho vnitrostátním právem.

(18)  Tato směrnice obsahuje vymezené množství povinností či zákazů, které, jsou-li uloženy ve vydávajícím státě a obsaženy v evropském ochranném příkazu, by měly být uznány a vykonány ve vykonávajícím státě, s výhradou omezení stanovených v této směrnici. Umožňují-li to vnitrostátní právní předpisy, lze na vnitrostátní úrovni přijímat další ochranná opatření, jako je povinnost osoby, která představuje nebezpečí, zdržovat se na konkrétním místě. Vydávající stát může tato opatření uložit v řízení, jehož výsledkem je přijetí některého ochranného opatření, které podle této směrnice může být právním základem evropského ochranného příkazu.

(19)  Protože jsou v členských státech k vydávání a výkonu ochranných opatření příslušné různé druhy orgánů (občanskoprávní, trestní či správní), jeví se jako vhodné poskytnout touto směrnicí vysokou úroveň flexibility v mechanismu spolupráce mezi členskými státy. Příslušný orgán ve vykonávajícím státě proto nemusí ve všech případech přijmout stejné ochranné opatření, jako bylo přijato ve vydávajícím státě, avšak může do určité míry uvážit přijetí jakéhokoli opatření, které v obdobné situaci shledává přiměřeným a dostatečným podle svého vnitrostátního práva s cílem poskytnout pokračující ochranu chráněné osobě s ohledem na ochranné opatření přijaté ve vydávajícím státě a popsané v evropském ochranném příkazu.

(20)  Povinnosti či zákazy, na které se tato směrnice použije, zahrnují mimo jiné opatření zaměřená na omezení osobních kontaktů či kontaktů na dálku mezi chráněnou osobou a osobou, která představuje nebezpečí, např. uložením určitých podmínek těchto kontaktů nebo uložením omezení ohledně obsahu komunikace.

(21)  Příslušný orgán vykonávajícího státu by měl informovat osobu, která představuje nebezpečí, příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu o jakémkoli opatření přijatém na základě evropského ochranného příkazu. Při oznámení osobě, která představuje nebezpečí, by měl být řádně zohledněn zájem chráněné osoby na tom, aby nebyla odhalena její adresa nebo jiné kontaktní údaje. Takové údaje by měly být z oznámení vyloučeny, pokud nejsou adresa či jiné kontaktní údaje zahrnuty v povinnosti či zákazu uloženém jako opatření výkonu osobě, která představuje nebezpečí.

(22)  Pokud příslušný orgán ve vydávajícím státě zrušil evropský ochranný příkaz, měl by příslušný orgán ve vykonávajícím státě ukončit opatření, která přijal za účelem výkonu evropského ochranného příkazu, tedy příslušný orgán vykonávajícího státu může – nezávisle, podle svého vnitrostátního práva – přijmout jakékoli ochranné opatření v rámci svých vnitrostátních právních předpisů s cílem chránit dotyčnou osobu.

(23)  Vzhledem k tomu, že se tato směrnice zabývá situací, kdy se chráněná osoba přestěhovala do jiného členského státu, nezahrnuje uplatňování jejích ustanovení žádný přenos pravomoci týkající se hlavních, odložených, alternativních, podmíněných nebo vedlejších sankcí nebo bezpečnostních opatření uložených osobě, která představuje nebezpečí, na vykonávající stát, pokud má tato osoba i nadále bydliště ve státě, který ochranné opatření vydal.

(24)  Tam, kde je to vhodné, by mělo být možné použít elektronické prostředky s cílem uvést v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy do praxe opatření přijatá na základě této směrnice.

(25)  V rámci spolupráce mezi orgány zapojenými do zajištění ochrany chráněné osoby by měl příslušný orgán vykonávajícího státu sdělit příslušnému orgánu vydávajícího státu jakékoli porušení opatření přijatých ve vykonávajícím státě za účelem výkonu evropského ochranného příkazu. Toto sdělení by mělo umožnit příslušnému orgánu vydávajícího státu urychleně rozhodnout o vhodné reakci ohledně ochranného opatření uloženého v jeho státě vůči osobě, která představuje nebezpečí. Taková reakce může zahrnovat, je-li to vhodné, uložení trestu odnětí svobody namísto původně přijatého opatření nezahrnujícího odnětí svobody, např. jako alternativu k předběžnému zadržení nebo jako důsledek podmínečného přerušení trestu. Je jasné, že takové rozhodnutí, protože nespočívá v uložení trestní sankce ex novo ve vztahu k novému trestnému činu, není v rozporu s možností, že vykonávající stát případně uloží trestní či netrestní sankce v případě porušení opatření přijatých za účelem výkonu evropského ochranného příkazu.

(26)  Vzhledem k různým právním tradicím členských států, pokud by v případě obdobném faktické situaci popsané v evropském ochranném příkazu nebylo ve vykonávajícím státu k dispozici žádné ochranné opatření, měl by příslušný orgán vykonávajícího státu podat příslušnému orgánu vydávajícího státu zprávu o jakémkoli porušení ochranného opatření uvedeného v evropském ochranném příkazu, které je mu známo.

(27)  V zájmu hladkého uplatňování této směrnice v každém jednotlivém případě by příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu měly vykonávat své pravomoci v souladu s touto směrnicí a s ohledem na zásadu ne bis in idem.

(28)  Osoba, na kterou se vztahuje ochranný příkaz, by v žádném případě neměla hradit dodatečné náklady, které vzniknou na základě uplatnění evropského ochranného příkazu a které jsou nepřiměřené v porovnání s podobným vnitrostátním případem. Členské státy by měly při uplatňování této směrnice zajistit, aby v přímém důsledku uznání evropského ochranného příkazu nebyla chráněná osoba povinna zahájit další vnitrostátní řízení, aby od vykonávajícího orgánu získala v přímé návaznosti na uznání evropského ochranného příkazu rozhodnutí o přijetí jakéhokoli opatření, které by bylo podle jeho vnitrostátního práva v obdobném případě dostupné pro zajištění ochrany chráněné osoby.

(29)  S ohledem na zásadu vzájemného uznávání, ze které tato směrnice vychází, by členské státy měly při uplatňování tohoto nástroje podporovat v nejvyšší možné míře přímý kontakt mezi příslušnými orgány.

(30)  Aniž je dotčena nezávislost justice a rozdíly v její organizaci v rámci Unie, členské státy by měly případně od osob odpovědných za odbornou přípravu soudců, státních zástupců, příslušníků policie a soudních úředníků zapojených do řízení, jehož výsledkem je vydání nebo uznání evropského ochranného příkazu, vyžadovat, aby zajistily náležité školení, pokud jde o cíle této směrnice.

(31)  Členské státy by měly v zájmu snazšího hodnocení uplatňování této směrnice předávat Komisi údaje, které se týkají uplatňování vnitrostátních postupů ve věci evropského ochranného příkazu, a to alespoň počet žádostí o vydání evropského ochranného příkazu a počet vydaných nebo uznaných příkazů. Pro tyto účely by byly užitečné i další údaje, např. o povaze spáchaných trestných činů.

(32)  Jelikož cíle této směrnice, totiž ochrany osob, jimž hrozí nebezpečí, nemůže být s ohledem na přeshraniční povahu daných situací uspokojivě dosaženo jednostranným jednáním členských států a mohlo by jich být vzhledem k rozsahu a možným účinkům lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie v souladu se zásadou subsidiarity přijmout opatření uvedená v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(33)  Tato směrnice by měla přispět k ochraně osob, které jsou v nebezpečí, a tak doplnit, avšak nikoli ovlivnit, již platné nástroje v této oblasti, jako je rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV a rámcové rozhodnutí Rady 2009/829/SVV.

(34)  Spadá-li rozhodnutí týkající se ochranného opatření do oblasti působnosti nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(4), nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti(5), nebo Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí(6), měly by být uznání a výkon tohoto rozhodnutí provedeny v souladu s uvedeným právním nástrojem.

(35)  Členské státy a Komise by případně měly do stávajících vzdělávacích programů a osvětových kampaní zaměřených na ochranu obětí trestných činů zahrnout informace o evropském ochranném příkazu.

(36)  Osobní údaje zpracované v rámci provádění této směrnice by měly být chráněny v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2008/977/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o ochraně osobních údajů zpracovávaných v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech(7) a v souladu se zásadami stanovenými v Úmluvě Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, kterou všechny členské státy ratifikovaly.

(37)  Tato směrnice by měla zachovávat základní práva, jak jsou zaručena v Listině základních práv Evropské unie a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, v souladu s článkem 6 Smlouvy o EU.

(38)  Členské státy se vyzývají, aby při uplatňování této směrnice zohlednily práva a zásady zakotvené v Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cíl

Tato směrnice stanoví pravidla umožňující justičnímu nebo rovnocennému orgánu v členském státě, v němž bylo vydáno ochranné opatření s cílem chránit osoby před trestným činem jiné osoby, který může ohrozit její život, tělesnou nebo duševní integritu a důstojnost, osobní svobodu nebo sexuální integritu, vydat evropský ochranný příkaz umožňující příslušnému orgánu v jiném členském státě pokračovat v ochraně dotyčné osoby na území tohoto členského státu v důsledku toho, že ve vydávajícím státě došlo ke spáchání činu, který byl nebo mohl být předmětem řízení soudu příslušného zejména pro trestní věci.

Článek 2

Definice

5)  „vydávajícím státem“ členský stát, v němž bylo ▌přijato ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;

6)  „vykonávajícím státem“ členský stát, kterému byl evropský ochranný příkaz předán za účelem jeho uznání;

7)  „státem dohledu“ členský stát, jemuž byl postoupen rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatření dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.

▌

Článek 3

Určení příslušných orgánů

1.  Každý členský stát uvědomí Komisi, který justiční či rovnocenný orgán nebo orgány jsou podle jeho vnitrostátního práva příslušné vydávat a uznávat evropský ochranný příkaz v souladu s touto směrnicí, je-li daný členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem.

▌

2.  Komise zpřístupní obdržené informace všem členským státům. Členské státy informují Komisi o veškerých změnách informací uvedených v odstavci 1.

Článek 4

Účast ústředního orgánu

1.  Každý členský stát může určit ústřední orgán nebo více ústředních orgánů, dovoluje-li to jeho právní systém, které budou příslušným orgánům nápomocny.

2.  Členský stát může, je-li to nezbytné kvůli organizaci jeho vnitřního soudního systému, přenést na svůj ústřední orgán nebo orgány odpovědnost za administrativní doručení a převzetí evropského ochranného příkazu a za veškerý další související úřední písemný styk. V důsledku toho lze veškerou komunikaci, konzultace, výměny informací, dotazy a oznámení mezi příslušnými orgány řešit případně za pomoci určeného ústředního orgánu nebo ústředních orgánů dotčeného členského státu.

3.  Členský stát, který hodlá využít možností uvedených v tomto článku, sdělí Komisi informace o určeném ústředním orgánu nebo ústředních orgánech. Tyto údaje jsou závazné pro všechny orgány vydávajícího členského státu.

Článek 5

Podmínky existence ochranného opatření podle vnitrostátního práva

Článek 6

Vydání evropského ochranného příkazu

1.  Evropský ochranný příkaz může být vydán, pokud se chráněná osoba rozhodne pobývat, nebo již pobývá, v jiném členském státě, nebo pokud se chráněná osoba rozhodne se zdržovat, nebo se již zdržuje v jiném členském státě. Při rozhodování o vydání evropského ochranného příkazu zohlední příslušný orgán ve vydávajícím státě mimo jiné délku jednoho či několika období, po která chráněná osoba zamýšlí se zdržovat ve vydávajícím státě, a závažnost potřeby ochrany.

2.  Příslušný orgán vydávajícího státu může vydat evropský ochranný příkaz pouze na žádost chráněné osoby a po ověření, že ochranné opatření splňuje všechny požadavky stanovené v článku 5.

3.  Chráněná osoba ▌může podat žádost o vydání evropského ochranného příkazu buď příslušnému orgánu vydávajícího státu, nebo příslušnému orgánu vykonávajícího státu. Jestliže se žádost podává ve vykonávajícím státě, předá tamní příslušný orgán tuto žádost co nejdříve příslušnému orgánu vydávajícího státu ▌.

4.  Před vydáním evropského ochranného příkazu má osoba, která představuje nebezpečí, právo na slyšení a právo napadnout ochranné opatření, pokud jí tato práva nebyla udělena během řízení, jehož výsledkem bylo přijetí ochranného opatření.

5.  Pokud příslušný orgán ▌přijme ochranné opatření obsahující jednu nebo více z povinností nebo zákazů uvedených v článku 5, uvědomí jakýmkoli vhodným způsobem v souladu s postupy podle svých vnitrostátních právních předpisů chráněnou osobu o možnosti požádat o evropský ochranný příkaz, pokud se tato osoba rozhodne přestěhovat do jiného členského státu, a o základních podmínkách pro podání takové žádosti. Tento orgán chráněné osobě poradí, aby žádost podala ještě předtím, než opustí území vydávajícího státu.

6.  Má-li chráněná osoba opatrovníka nebo zákonného zástupce, může tento podat žádost uvedenou v odstavcích 2 a 3 jménem chráněné osoby.

7.  Je-li žádost o vydání evropského ochranného příkazu zamítnuta, příslušný orgán vydávajícího státu informuje chráněnou osobu o případných opravných prostředcích, které proti tomuto rozhodnutí existují podle jeho vnitrostátního práva.

Článek 7

Forma a obsah evropského ochranného příkazu

Článek 8

Postup předávání

1.  Předává-li příslušný orgán vydávajícího státu příslušnému orgánu vykonávajícího státu evropský ochranný příkaz, učiní tak jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, aby se mohl příslušný orgán vykonávajícího členského státu přesvědčit o jeho pravosti. Veškerý úřední styk rovněž probíhá přímo mezi těmito příslušnými orgány.

2.  Není-li příslušnému orgánu ve vykonávajícím nebo vydávajícím státě znám příslušný orgán ve druhém státě, provede tento orgán za účelem získání nezbytných informací všechna příslušná šetření, a to i prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě podle rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti(8), národního člena Eurojustu nebo národního koordinačního systému Eurojustu ve svém státě.

3.  Není-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží evropský ochranný příkaz, příslušný k jeho uznání, postoupí jej z úřední povinnosti příslušnému orgánu a neprodleně o tom uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 9

Opatření ve vykonávajícím státě

1.  Příslušný orgán vykonávajícího státu ihned po obdržení evropského ochranného příkazu předaného v souladu s článkem 8 tento příkaz uzná a přijme rozhodnutí o přijetí jakéhokoli opatření, které by bylo podle jeho vnitrostátního práva v obdobném případě možné, aby zajistil ochranu chráněné osoby, pokud se nerozhodne uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání uvedených v článku 10.

2.  Opatření přijaté příslušným orgánem vykonávajícího státu podle odstavce 1 a jakékoli jiné opatření přijaté na základě následného rozhodnutí uvedeného v článku 11 musí v co největší míře odpovídat ochrannému opatření nařízenému ve vydávajícím státě.

3.  Příslušný orgán vykonávajícího státu uvědomí osobu, která představuje nebezpečí, příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu o jakýchkoli opatřeních přijatých podle odstavce 1 a také o možných právních důsledcích porušení takového opatření vyplývajících z vnitrostátního práva a podle čl. 11 odst. 2. Adresa nebo jiné kontaktní údaje týkající se chráněné osoby nesmějí být prozrazeny osobě, která představuje nebezpečí, pokud to není nutné v zájmu vykonání opatření uskutečněného podle odstavce 1.

4.  Pokud se příslušný orgán vykonávajícího státu domnívá, že informace předané spolu s evropským ochranným příkazem podle článku 7 jsou neúplné, neprodleně o tom uvědomí vydávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a stanoví příslušnému orgánu vydávajícího státu přiměřenou lhůtu k poskytnutí chybějících informací.

Článek 10

Důvody pro odmítnutí uznání evropského ochranného příkazu

▌

1.  Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat evropský ochranný příkaz za těchto okolností:

2.   Pokud příslušný orgán vykonávajícího státu na základě jednoho z výše uvedených důvodů odmítne uznat evropský ochranný příkaz,

Článek 11

Rozhodné právo a příslušnost ve vykonávajícím státě

1.  Vykonávající stát je příslušný přijímat a vykonávat opatření v tomto státě po uznání evropského ochranného příkazu. Při přijímání a výkonu rozhodnutí podle čl. 9 odst. 1 se uplatňuje právo vykonávajícího státu, včetně pravidel týkajících se opravných prostředků proti rozhodnutím přijatým ve vykonávajícím státě v souvislosti s evropským ochranným příkazem.

2.  V případě porušení jednoho nebo více opatření, která vykonávající stát přijal po uznání evropského ochranného příkazu, má příslušný orgán vykonávajícího státu na základě odstavce 1 pravomoc:

3.  Pokud na vnitrostátní úrovni neexistuje žádné opatření, které by mohlo být v podobném případě přijato ve vykonávajícím státě, podá příslušný orgán vykonávajícího státu příslušnému orgánu vydávajícího státu zprávu o jakémkoli porušení ochranného opatření uvedeného v evropském ochranném příkazu, které je mu známo.

Článek 12

Oznámení v případě porušení

Příslušný orgán vykonávajícího státu oznámí příslušnému orgánu vydávajícího státu nebo státu dohledu jakékoli porušení opatření přijatých na základě evropského ochranného příkazu. Pro hlášení se použije jednotný formulář obsažený v příloze II.

Článek 13

Příslušnost ve vydávajícím státě

1.  Příslušný orgán ve vydávajícím státě má výlučnou příslušnost k přijímání rozhodnutí týkajících se:

2.  Na rozhodnutí přijatá podle odstavce 1 se použije právo vydávajícího státu.

3.  Pokud již rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV již byl postoupen jinému členskému státu, nebo je-li takový rozsudek či rozhodnutí jinému členskému státu postoupen po vydání evropského ochranného příkazu, přijímají se následná rozhodnutí v souladu s příslušnými ustanoveními uvedených rámcových rozhodnutí.

4.  Příslušný orgán vydávajícího členského státu neprodleně informuje příslušný orgán vykonávajícího členského státu o jakémkoli rozhodnutí přijatém v souladu s odstavcem 1.

5.  Pokud příslušný orgán vydávajícího státu odvolá či zruší evropský ochranný příkaz v souladu s odst. 1 písm. a), ukončí příslušný orgán vykonávajícího státu opatření přijatá v souladu s čl. 9 odst. 1, jakmile je o této skutečnosti příslušným orgánem vydávajícího státu náležitě informován.

6.  Pokud příslušný orgán vydávajícího státu pozměnil evropský ochranný příkaz v souladu s odst. 1 písm. a), příslušný orgán vykonávajícího státu případně:

Článek 14

Důvody pro přerušení opatření přijatých na základě evropského ochranného příkazu

1.  Příslušný orgán vykonávajícího státu může ukončit opatření přijatá při výkonu evropského ochranného příkazu:

2.  Příslušný orgán vykonávajícího státu o tomto rozhodnutí neprodleně informuje příslušný orgán vydávajícího státu a pokud možno i chráněnou osobu.

3.  Příslušný orgán vykonávajícího státu může před zánikem opatření podle odstavce 1 písm. b) požádat příslušný orgán vydávajícího státu, aby poskytl informace o tom, zda je vzhledem k okolnostem daného případu stále nezbytná ochrana stanovená v evropském ochranném příkazu. Příslušný orgán vydávajícího státu na tuto žádost neprodleně odpoví.

Článek 15

Priorita při uznávání evropského ochranného příkazu

Uznání evropského ochranného příkazu má stejnou prioritu, jakou by mělo poskytnutí ochrany v podobném případě na základě vnitrostátního práva, a to s ohledem na bližší okolnosti případu, včetně jeho naléhavosti, předpokládané datum příjezdu chráněné osoby na území vykonávajícího státu a popřípadě s ohledem na míru ohrožení chráněné osoby.

▌

Článek 16

Konzultace mezi příslušnými orgány

Příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu se mohou navzájem konzultovat, aby usnadnily plynulé a účinné uplatňování této směrnice.

Článek 17

Jazyky

1.  Evropský ochranný příkaz musí být příslušným orgánem vydávajícího státu přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu.

2.  Příslušný orgán vykonávajícího státu přeloží do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vydávajícího státu formulář uvedený v článku 12.

3.  Každý členský stát může v okamžiku přijetí této směrnice nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo u Komise, že přijme překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků orgánů Unie.

Článek 18

Náklady

Náklady vyplývající z uplatňování této směrnice, s výjimkou nákladů vzniklých výlučně na území vydávajícího státu, nese v souladu se svým vnitrostátním právem vykonávající stát.

Článek 19

Vztah k jiným dohodám a ujednáním

1.  Členské státy mohou nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání platné v okamžiku vstupu této směrnice v platnost, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.

2.  Členské státy mohou uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání po vstupu v platnost této směrnice, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.

3.  Do …*(9) oznámí členské státy Komisi stávající dohody a ujednání uvedené v odstavci 1, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy ▌Komisi rovněž oznámí všechny nové dohody nebo ujednání podle odstavce 2 do tří měsíců od jejich podpisu.

Článek 20

Vztah k jiným nástrojům

1.  Touto směrnicí není dotčeno používání nařízení Rady (ES) č. 44/2001, nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, ani Haagské úmluvy z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

2.  Touto směrnicí není dotčeno používání rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV a rámcového rozhodnutí Rady 2009/829/SVV.

Článek 21

Provádění

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s ▌touto směrnicí do …*(10). . Neprodleně o tom uvědomí Komisi. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí ▌Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 22

Shromažďování údajů

Členské státy v zájmu snazšího hodnocení uplatňování této směrnice předávají Komisi údaje týkající se uplatňování vnitrostátních postupů ve věci evropského ochranného příkazu, a to alespoň počet žádostí o vydání evropského ochranného příkazu a počet vydaných nebo uznaných příkazů.

Článek 23

Přezkum

Do ….(11)* předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice. Ke zprávě se případně připojí legislativní návrhy.

Článek 24

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2010. (2) Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102. (3) Úř. věst. L 294, 11.11.2009, s. 20. (4) Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1. (5) Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1. (6) Úř. věst. L 151, 11.6.2008, s. 39. (7) Úř. věst. L 350, 30.12.2008, s. 60. (8) Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130. (9) * Tři měsíce ode dne vstupu této směrnice v platnost. (10) * Tři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost. (11) ** Čtyři roky ode dne vstupu této směrnice v platnost.

EVROPSKÝ OCHRANNÝ PŘÍKAZ

uvedený v článku 7

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/.../EU ZE DNE ... O EVROPSKÉM OCHRANNÉM PŘÍKAZU(1)

K informacím obsaženým v tomto formuláři je třeba přistupovat jako k důvěrným.

(1) * Úř. věst.: vložte prosím číslo této směrnice.

FORMULÁŘ

uvedený v článku 12

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/.../EU ZE DNE ... O EVROPSKÉM OCHRANNÉM PŘÍKAZU(1)

HLÁŠENÍ O PORUŠENÍ OCHRANNÉHO OPATŘENÍ, NA JEHOŽ PODKLADĚ BYL VYDÁN EVROPSKÝ OCHRANNÝ PŘÍKAZ A KTERÉ JE V NĚM POPSÁNO

K informacím obsaženým v tomto formuláři je třeba přistupovat jako k důvěrným.

(1) * Úř. věst.: vložte prosím číslo této směrnice.