Evropský parlament,

–  s ohledem na jedenáctou výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě, která se zabývá obdobím od července 2008 do prosince 2009,

–  s ohledem na články 6 a 21 Lisabonské smlouvy,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a veškeré příslušné mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na Chartu OSN,

–  s ohledem na veškeré úmluvy OSN o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám(1),

–  s ohledem na regionální nástroje v oblasti lidských práv, zejména na Africkou chartu lidských práv a práv národů, opční protokol o právech žen v Africe, Americkou úmluvu o lidských právech a Arabskou chartu lidských práv, Mezivládní komisi organizace ASEAN pro lidská práva;

–  s ohledem na vstup Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) v platnost dne 1. července 2002 a na usnesení Parlamentu vztahující se k ICC(2),

–  s ohledem na společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu a na akční plán Rady navazující na tento společný postoj; s ohledem na zásadní úlohu ICC při předcházení závažným trestným činům v oblasti jeho působnosti,

–  s ohledem na závazek Evropské unie k podpoře účinného fungování ICC,

–  s ohledem na skutečnost, že je povinností každého státu vykonávat trestní pravomoc nad osobami odpovědnými za mezinárodní zločiny,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a probíhající jednání o přistoupení EU k této úmluvě,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na dohodu o partnerství AKT (skupiny zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří) – EU a její revizi(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě(4) (Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, EIDHR),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech ve světě,

–  s ohledem na svá usnesení přijatá ve dnech 14. ledna 2009(5) o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU, a 25. února 2010(6) na třináctém zasedání Rady OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 1. února 2007(7) a ze dne 26. dubna 2007(8) o iniciativě na podporu všeobecného moratoria k trestu smrti a na rezoluci č. 62/149 přijatou dne 18. prosince 2007 Valným shromážděním OSN o celosvětovém moratoriu na výkon trestu smrti, jakož i na své usnesení ze dne 7. října 2010 o Světovém dni boje proti trestu smrti,

–  s ohledem na protokol č.13 k evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv, činnosti zvláštních zástupců generálního tajemníka OSN pro situaci zastánců lidských práv, obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv a na usnesení Parlamentu ze dne 17. června 2010 o zastáncích lidských práv(9),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založený na náboženství a víře,

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie týkající se podpory dodržování mezinárodního humanitárního práva(10), trestu smrti, mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu a obecné zásady týkající se ochránců lidských práv a také dialogu se třetími zeměmi, lidských práv, prosazování a ochrany práv dítěte a násilí proti ženám a dívkám a boje proti všem formám diskriminace žen,

–  s ohledem na soubor nástrojů Rady Evropské unie na podporu a ochranu všech lidských práv lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT)(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2009 o budování demokracie v rámci vnějších vztahů EU(12),

–  s ohledem na všechna usnesení, která přijal v případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2010 o porušování lidských práv v Číně, a zejména o případu Liou Siao-po(13),

–  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0339/2010),

A.  vzhledem k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv je i nadále světovým referenčním dokumentem, v jehož rámci jsou v centru pozornosti všechny lidské bytosti,

B.  vzhledem k tomu, že jedenáctá výroční zpráva Evropské unie o lidských právech (2008/2009) poskytuje všeobecný přehled o činnosti EU, pokud jde o situaci v oblasti lidských práv a demokracii ve světě,

C.  vzhledem k tomu, že cílem tohoto usnesení je prověřit, zhodnotit a ve zvláštních případech podrobit konstruktivní kritice činnost EU v oblasti lidských práv a demokracie,

D.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v rámci EU má přímý vliv na důvěryhodnost EU a její schopnost provádět účinnou zahraniční politiku v této oblasti,

E.  vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně svobody náboženského vyznání či přesvědčení a práv příslušníků menšin,

F.  vzhledem k tomu, že spravedlnost, demokracie a právní stát jsou jakožto záruka základních svobod a lidských práv pilíři trvale udržitelného míru, a vzhledem ke skutečnosti, že trvale udržitelného míru nemůže být dosaženo ochranou osob odpovědných za systematické zneužívání lidských práv a porušování mezinárodního trestního práva,

G.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva posílila pravomoci EU v oblasti zahraniční politiky způsobem, jenž posílí její hodnoty a cíle; vzhledem k tomu, že hlavní novinky vztahující se k vnější činnosti EU, jako je vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředseda Komise a Evropská služba pro vnější činnost, by měly vést k dalšímu upevnění vnější činnosti EU v oblasti lidských práv a poskytnout více možností začlenit otázky lidských práv do všech příslušných oblastí politik,

H.  vzhledem k tomu, že Smlouva poskytuje EU jednotnou právní subjektivitu, která umožní její přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech a umožní Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku ověřit, zda jsou právní akty EU v souladu s Úmluvou,

I.  vzhledem k tomu, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se stala Listina základních práv Evropské unie právně závaznou, čímž posiluje ochranu lidských práv v Evropě,

J.  vzhledem k tomu, že EU významně podporuje Mezinárodní trestní soud a že propaguje všeobecnou platnost Římského statutu a hájí jeho celistvost s cílem chránit a rozšířit nezávislost Mezinárodního trestního soudu,

K.  vzhledem k tomu, že společný postoj Rady ze dne 16. června 2003 a akční plán z roku 2004 potřebují upravit s ohledem na vývoj mezinárodního trestního práva od roku 2004; vzhledem k tomu, že je nutné prohloubit a zlepšit účinnou pomoc a spolupráci EU, protože počet zatykačů a soudních řízení u ICC se zvyšuje,

L.  vzhledem k tomu, že úsilí v boji proti terorismu ve světě si žádá sladění bezpečnosti s dodržováním lidských práv,

M.  vzhledem k tomu, že celosvětová hospodářská a finanční krize měla negativní dopad na práva v oblasti hospodářství a sociální a kulturní oblasti; vzhledem k tomu, že nejvíce byla krizí dotčena práva nejchudších lidí; vzhledem k tomu, že kvůli zvyšujícím se a kolísavým cenám a spekulacím s komoditami bojují miliony lidí v mnoha zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky o zajištění svých základních potřeb; vzhledem k tomu, že miliony lidí čelí nejistotě a nedůstojnému životu a že v některých zemích se protesty setkaly s reakcí v podobě jejich potlačování a násilí,

N.  vzhledem k tomu, že práva v oblasti hospodářství a sociální a kulturní oblasti je nutné postavit na roveň práv občanských a politických; vzhledem k tomu, že doložky o lidských právech obsažené v dohodách mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU, musejí být dodržovány a prováděny,

O.  vzhledem k tomu, že změna klimatu má trvalý a dlouhodobý dopad na oblast lidských práv; vzhledem k tomu, že negativním následkům jsou zvláště nejvíce vystaveny ohrožené skupiny v rozvojovém světě i v nejsevernějších oblastech Evropy, jako je domorodé obyvatelstvo, ale mohly by mít mnohem širší dopad,

P.  vzhledem k tomu, že boj proti beztrestnosti má klíčový význam, neboť je zaměřen na prevenci a trestání nejtěžších zločinů a jejich pachatelů; vzhledem k tomu, že beztrestnost je průřezovou problematikou, která se týká široké škály lidskoprávních otázek, jako je mučení, trest smrti, násilí proti ženám, pronásledování zastánců lidských práv či boj proti terorismu,

Q.   vzhledem k tomu, že podle OSN dosud nebyl vyřešen starý lidskoprávní problém dekolonizace, který se v bezprostředním sousedství EU týká zejména Západní Sahary,

R.  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o situaci v Západní Sahaře(14),

S.  vzhledem k tomu, že pro existenci evropských institucí má klíčový význam provádění a prosazování základních zásad stanovených v Evropské úmluvě o lidských právech,

T.  vzhledem k tomu, že se ve světě objevují nové formy porušování lidských práv, zejména v oblasti nových informačních technologií, k nimž patří zneužívání internetu a cenzura na internetu a porušování práva na soukromí prostřednictvím využívání osobních údajů,

U.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání je stále více ohrožována, zejména ze strany autoritářských vlád, jež se zaměřují na náboženské menšiny, nebo ze strany vlád, které nejsou schopny předcházet útokům, obtěžování či jinému nepřátelskému jednání vůči některým jednotlivcům či náboženským skupinám,

V.  vzhledem k tomu, že lidská práva jsou porušována v zemích, které uznaly pravomoci vycházející z mezinárodních nástrojů upravujících lidská práva, i v zemích, které neuznávají historicky nabytá práva,

1.  znovu zdůrazňuje své pevné odhodlání a připomíná své dlouhodobé úsilí v oblasti ochrany lidských práv a demokracie založené na vytvoření silné a účinné politiky EU v oblasti lidských práv, která zaručí větší soudržnost a jednotnost všech oblastí politiky, a na bilaterálních vztazích se třetími zeměmi a aktivní účasti na mezinárodních fórech a také na podpoře mezinárodních a místních organizací občanské společnosti;

2.  domnívá se, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost přestavuje historickou příležitost k odstranění přetrvávajících nedostatků politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie; vyzývá v tomto ohledu k plnému souladu Evropské služby pro vnější činnost s účelem a duchem Lisabonské smlouvy, jejímž cílem je zajistit, aby jádrem vnější politiky EU v různých oblastech bylo dodržování a podpora lidských práv, jak je stanoveno v článcích 2, 3 a 21 SEU;

3.  připomíná, že v souladu s hlavou V kapitoly 1 Smlouvy o EU musí být činnosti na mezinárodní scéně založeny na zásadách demokracie, právního státu, všeobecné platnosti, nezcizitelnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod; zdůrazňuje, že tyto zásady představují základní společnou základnu pro vztahy EU se  zeměmi, které nejsou členy EU;

4.  domnívá se proto, že rozhodnutí, kam ve struktuře Evropské služby pro vnější činnost zařadit lidská práva, má velký význam; požaduje tudíž vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii, jehož úkolem by bylo vypracovat jasně definovanou strategii EU v oblasti lidských práv a demokracie a zajišťovat celkovou koordinaci s mnohostrannými fóry; se zdůrazněním skutečnosti, že odborné znalosti v oblasti lidských práv a demokracie musí být jako klíčová odpovědnost zakotvena do každé zeměpisné či politické sekce Evropské služby pro vnější činnost, je pevně přesvědčen, že tento přístup zabrání tomu, aby lidská práva byla izolována, a je jediným způsobem, jak zajistit plné dodržování ustanovení Lisabonské smlouvy;

5.  bere na vědomí závazek vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise budovat aktivní úlohu EU na světové scéně s cílem zlepšit situaci v oblasti lidských práv a demokracie v celosvětovém měřítku; naléhavě v tomto ohledu žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistila vytvoření pracovní skupiny COHOM se sídlem v Bruselu s cílem zaručit účinné zapojení a včasný přístup k jiným orgánům a politikám EU; ve stejném duchu žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zvážila význam povinného školení zaměstnanců EU v oblasti lidských práv, včetně vedoucích delegací a ředitelů Evropské služby pro vnější činnost;

6.  vyzývá k vytvoření zvláštního zástupce pro lidská práva; zdůrazňuje, že jmenování zvláštních zástupců EU pro lidská práva, zejména pro zastánce lidských práv, mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost, stejně jako pro práva žen a dětí, by mohlo napomoci dosažení větší soudržnosti a viditelnosti vnější činnosti EU v této oblasti; zdůrazňuje, že by tito zvláštní zástupci EU měli být pověřenými osobami na úrovni expertů s prokázanými odbornými znalostmi v oblasti lidských práv;

7.  má za to, že je velmi zapotřebí koherentnějšího rámce, aby byla podpora EU pro budování demokracie na celém světě účinnější; má za to, že vzhledem k tomu, že demokratická společnost, právní stát a záruky základních svobod jsou základem dodržování lidských práv, důsledná zahraniční politika EU se musí v prvé řadě soustřeďovat na podporu demokracie a lidských práv, což je nutné začlenit do všech dohod o spolupráci a strategickém partnerství mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU; domnívá se, že nová institucionální struktura EU a zejména Evropské služby pro vnější činnost nabízí příležitost zvýšit soulad a efektivitu EU v této oblasti;

8.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby plnila své závazky týkající se začlenění otázky lidských práv do rámce vnější činnosti EU, tak aby byly tyto otázky zohledněny ve struktuře Evropské služby pro vnější činnost, které by byly poskytnuty potřebné zdroje, tak aby tato nová služba mohla zajistit zohlednění lidskoprávních otázek ve všech oblastech vnější akce, včetně SBOP, rozvoje a obchodu;

9.  domnívá se, že postavení zvláštních zástupců EU by mělo být dále rozvíjeno, a nikoli postupně omezováno, a to zejména v zemích a regionech, v nichž EU nemá diplomatické zastoupení; s ohledem na důležitost otázek lidských práv v konfliktních a post-konfliktních oblastech považuje za nezbytné, aby všichni zvláštní zástupci EU měli mandát, který by pokrýval občanská a politická práva, hospodářská a kulturní práva, práva žen a dětí, mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost a který by hovořil konkrétně o podpoře a zajištění dodržování lidských práv, demokracie a právního státu; zdůrazňuje, že zvláštní zástupci EU jsou ústředními body pro interní řízení, odborné znalosti a zastání a logickými partnery pro třetí země a další subjekty mimo EU; vítá jmenování alespoň jedné osoby v každé delegaci EU, která je kontaktní osobou vedoucí koordinaci, začleňování a sledování politiky v oblasti lidských práv;

10.  vítá ochotu představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise provést zásadní přezkum efektivity všech nástrojů EU v této oblasti, od dialogů o lidských právech a pokynů EU, přes Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) až po bilaterální pomoc EU a činnost v oblasti multilaterálního fóra, a zahájit konzultační proces o vývoji nových strategií v oblasti lidských práv, které by vypracovávaly jednotlivé země a které by pokrývaly všechna lidská práva zakotvená v mezinárodních úmluvách a úmluvách OSN, jež rovněž zahrnují práva hospodářská, sociální a kulturní; zdůrazňuje odhodlání EP plně se účastnit tohoto konzultačního procesu a také význam zajištění této účasti; zdůrazňuje potřebu zapojit do něj organizace občanské společnosti;

11.  sdílí názor, že takové strategie jednotlivých zemí v oblasti lidských práv, které Parlament opakovaně požadoval, mohou podstatně posílit jednotnost a účinnost vnější činnosti EU, pokud se stanou referenčním dokumentem, jenž stanoví specifické priority a cíle pro jednotlivé země, které budou začleněny do všech relevantních vnějších politik a nástrojů EU;

12.  v souvislosti s tímto přezkumem trvá zejména na důležitosti provedení důkladného posouzení lidskoprávních aspektů Evropské politiky sousedství, jež by se mělo zabývat zejména soudržností a účinností stávajících mechanismů, jako jsou akční plány, zprávy o pokroku, dialogy o lidských právech a postup rozhodování o prohloubení vztahů se zeměmi, které nejsou členy EU;

13.  považuje revidovanou rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí za zásadní zlom pro spolupráci Parlamentu s Komisí, lituje však, že Rada není součástí této dohody; zdůrazňuje nezbytnost zvýšit transparentnost a usnadnit neomezený přístup k dokumentům mezi všemi orgány EU s cílem vyvinout účinnější interinstitucionální spolupráci a soudržnost;

14.  připomíná, že rozvoj soudržné zahraniční politiky EU je zásadní, pokud má Unie hrát významnou a konstruktivní úlohu při podpoře lidských práv po celém světě; vyzývá členské státy, aby při sledování tohoto cíle ukázaly neochvějné odhodlání a politickou vůli;

15.  zdůrazňuje, že je třeba více se zaměřit na zlepšování schopnosti Evropské unie rychle reagovat na porušování lidských práv ze strany zemí, které nejsou členy EU, zejména pokud jde o poskytování podpory zastáncům lidských práv, kteří se ocitnou v nebezpečí, a na porušování lidských práv ze strany společností se sídlem v EU působících v zemích mimo EU, a to vypracováním strategických akčních programů;

16.  uznává, že nevládní organizace jsou zásadní pro rozvoj a úspěch demokratických společností, podporu vzájemného porozumění a tolerance i pro nastolení a udržení proveditelných politických priorit a společných řešení problémů demokratického rozvoje;

Výroční zpráva o lidských právech ve světě

17.  zdůrazňuje důležitost výroční zprávy EU o lidských právech, která analyzuje a vyhodnocuje politiku EU v oblasti lidských práv, zejména s ohledem na zviditelňování otázky lidských práv obecně; zdůrazňuje právo Evropského parlamentu dohlížet na opatření, která v oblasti lidských práv přijaly Komise a Rada; požaduje plné zapojení Evropského parlamentu při sestavování návrhů budoucích výročních zpráv, především částí, jež se týkají vlastní činnosti Parlamentu v oblasti lidských práv, a to při zohlednění postupu některých minulých předsednictví;

18.  vítá výroční zprávu EU, kterou Parlamentu představila představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise, a také novou dobu pro předkládání zpráv založenou na kalendářním roce, která poskytne Parlamentu příležitost věnovat prosincové plenární zasedání, kde bude udělena každoroční Sacharovova cena za svobodu myšlení a kde proběhne diskuze o výroční zprávě o lidských právech ve světě a politice EU v této oblasti, situaci v oblasti lidských práv;

19.  žádá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby na šíření výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii vynaložily větší úsilí a zajistily, aby byla zpřístupněna co nejširšímu počtu čtenářů, zejména těch, kteří jsou zapojeni do prosazování lidských práv a demokracie po celém světě; vyzývá rovněž k veřejným informačním kampaním s cílem zlepšit profil EU v této oblasti; uznává, že současné vydání se zlepšilo, co se týče jasnější prezentace;

20.  znovu opakuje svůj požadavek, aby Rada, Komise a delegace a velvyslanectví EU poskytovaly pro účely hodnocení politik více kvalitnějších informací na místě a aby byly předloženy návrhy prvků a pokynů pro zlepšení obecného přístupu, omezení případných rozporů a přizpůsobení politických priorit podle jednotlivých zemí v zájmu přijetí strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země, jak je stanoveno v programu Evropské služby pro vnější činnost; domnívá se, že otázka transparentnosti musí stát v popředí opatření EU a že přístup k agendám a dokumentům musí být rozšířen tam, kde jsou lidská práva předmětem samostatné diskuse se zeměmi, které nejsou členy EU;

21.  znovu opakuje svou žádost o pravidelné hodnocení uplatňování politik, nástrojů, iniciativ a dialogů Evropské unie v oblasti lidských práv ve třetích zemích a jejich výsledků a žádá, aby výsledky byly v plném rozsahu sděleny Parlamentu; vyzývá Radu a Komisi, aby vypracovaly konkrétní měřitelné ukazatele a parametry pro hodnocení účinnosti uvedených politik;

Působení EU v oblasti lidských práv na mezinárodních fórech

22.  zdůrazňuje, že budoucí přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech je příležitostí prokázat své odhodlání chránit lidská práva v EU i mimo ni; vyzývá členské státy EU, aby přistoupení k této úmluvě podpořily a aby zajistily zájem občanů EU o tuto otázku;

23.  naléhá na Komisi a Radu, aby v rámci Unie i mimo ni široce podporovaly Evropskou úmluvu o lidských právech, a to mimo jiné s cílem vzdělávat veřejnost v otázce existence soudní pravomoci Evropského soudu pro lidská práva, již lze uplatnit pro řešení a nápravu porušování práv, jímž může být postižen členský stát Rady Evropy nebo jeho občané;

24.  naléhá na vysokou představitelku, aby zajistila dobře fungující zapojení Evropské služby pro vnější činnost do dalších mezinárodních orgánů a regionálních organizací a do jejich práce v oblasti prosazování lidských práv a aby zajistila spolupráci s nimi; vyzývá vysokou představitelku, aby zajistila plné a systematické začlenění doporučení, problémů a priorit vyjádřených v rámci systému OSN, Rady Evropy, OBSE a dalších mezinárodních institucí do všech oblastí politiky EU, a zejména do oblasti lidských práv;

25.  s politováním konstatuje pomalý postup přezkoumávání případů ze strany Evropského soudu pro lidská práva, který trvá až sedm let; připomíná, že na projednání u soudu čeká asi 100 000 případů; zdůrazňuje, že soud musí být institucí, jež jde příkladem v oblasti ochrany práva na spravedlnost a spravedlivý proces; naléhá na orgány EU a její členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí pro pomoc soudu; vítá skutečnost, že Rusko, které bylo ze 47 členských států Rady Evropy poslední zemí, která odmítala ratifikovat Protokol č. 14 k Evropské úmluvě o lidských právech, tak učinilo; tento protokol může vstoupit v platnost až po ratifikaci všemi členy Rady Evropy a týká se účinného fungování soudu, neboť zjednodušuje postupy soudu a jeho cílem je pomoci čelit problému nahromadění případů;

26.  požaduje užší spolupráci mezi Radou Evropy a Evropskou unií v oblasti prosazování lidských práv a zajišťování jejich dodržování, což se týká práv hospodářských a sociálních a práv příslušníků menšin, prosazování práv lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů a zastánců práv těchto osob a zajišťování toho, aby oběti diskriminace byly obeznámeny s účinnými zákonnými opravnými prostředky u vnitrostátních orgánů a aby měly k těmto prostředkům přístup s cílem bojovat proti diskriminaci, a v oblasti ochrany regionálních a menšinových jazyků při využití právních nástrojů nediskriminace a stávajících orgánů v oblasti sociálních práv, s cílem prosazovat rozmanitost a toleranci;

27.  vyzývá členské státy EU, aby podepsaly a ratifikovaly veškeré klíčové úmluvy OSN a Rady Evropy o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám, a zejména Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990, Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, Deklaraci OSN o právech původního obyvatelstva ze dne 13. září 2007, Deklaraci MOP o zásadách a základních právech při práci z roku 1998, Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků, opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, opční protokoly k Úmluvě o právech dítěte a Úmluvu OSN o právech zdravotně postižených osob; trvá na tom, že opční protokol k úmluvě by měl být chápán jako její nedílná součást, a žádá, aby se současně s přistoupením k úmluvě přistoupilo i k protokolu(15);

28.  zdůrazňuje skutečnost, že definice lidských práv přijaté mezinárodním společenstvím od konce druhé světové války se ukázaly jako dostatečně pružné pro to, aby obsáhly nové skutečnosti v rámci pokroku lidstva, avšak zdůrazňuje potřebu kodifikace nových práv v reakci na nové hrozby pro svobodu, jako jsou např. hrozby v oblasti svobody vědeckého bádání, svědomí a vědění, generové identity či sexuální orientace a všech práv týkajících se digitální oblasti, počínaje univerzálním přístupem k internetu;

29.  zdůrazňuje význam posílení racionalizace a pokud možno koordinace mezinárodních orgánů se soudní pravomocí v oblasti lidských práv a v oblasti jejich postupů s cílem poskytovat stále lepší záruky týkající se účinného prosazování a obrany základních práv obsažených v souvisejících mezinárodních nástrojích;

30.  zdůrazňuje nutnost věnovat se pečlivěji různým kontrolním mechanismům Rady Evropy a OSN a úžeji spolupracovat s jejich různými smluvními subjekty ve snaze lépe pracovat s jejich závěry a využít jejich odborných znalostí v této oblasti;

31.  vítá úsilí, které EU vynaložila v rámci Třetího výboru Valného shromáždění OSN (zabývajícího se sociálními, humanitárními a kulturními otázkami), pokud jde o velké množství rezolucí, zejména v případě výzvy k moratoriu na uplatňování trestu smrti, kterou podpořilo více zemí, práv dítěte, náboženské nesnášenlivosti a situace v oblasti lidských práv v Barmě/Myanmaru a Korejské lidově demokratické republice;

32.  vítá otevření první evropské regionální kanceláře vysokého komisaře OSN pro lidská práva v Bruselu v říjnu 2009; navrhuje vytvořit účinnou spolupráci s vysokým komisařem ve snaze lépe prosazovat lidská práva a navázat na vyjádření a provádění norem a politik v oblasti lidských práv v EU a v ostatních zemích Evropy;

33.  vyzývá Radu a Komisi, aby určily strategii vzhledem k zemím, které odmítají plně spolupracovat s mechanismy OSN, aby umožnily nezávislým odborníkům OSN a zvláštním zpravodajům neomezený přístup na své území a přestaly jim bránit v práci;

34.  lituje oslabování politiky a přístupu EU vůči barmské juntě a zdůrazňuje, že stávající postoj nepomáhá v boji proti tragické politické, sociální a humanitární situaci, v níž je barmské obyvatelstvo nuceno žít od počátku vojenské vlády, a může se jevit jako určité usmíření s diktátorským režimem;

35.  vítá podporu Evropské unie iniciativám OSN a jiných mezinárodních fór na podporu dekriminalizace homosexuality; vyzývá Evropskou unii, aby ve spolupráci s podobně smýšlejícími státy na všech mezinárodních fórech vytrvale podporovala iniciativy odsuzující porušování lidských práv, pokud jde o sexuální orientaci a pohlavní identitu; zdůrazňuje, že politika většiny zemí světa včetně Unie vůči lesbičkám, homosexuálům, bisexuálům, transsexuálům a osobám se změněným pohlavím je diskriminační a porušuje lidská práva; žádá v důsledku toho členské státy a Unii, aby tuto situaci napravily a aby těmto osobám zaručily rovný přístup ke zdravotní péči, včetně přístupu k operacím; žádá Unii a její členské státy, aby zvláštní pozornost věnovaly státním příslušníkům třetích zemí, jež jsou oběťmi diskriminace založené na sexuální orientaci a pohlaví, a to zejména prostřednictvím přistěhovalecké politiky;

36.  žádá Komisi a Radu, aby prosadily oficiální, právní legitimizaci pojmu „klimatický uprchlík“ (lidé nucení opustit svůj domov a hledat útočiště v zahraničí v důsledku změny klimatu), který dosud není uznáván mezinárodním právem ani žádnou právně závaznou mezinárodní dohodou;

37.  žádá o posílenou spolupráci mezi OSN, Stálým fórem pro otázky původních obyvatel a Evropskou unií v oblasti ochrany práv domorodého obyvatelstva, neboť domorodé obyvatelstvo je jednou z nejzranitelnějších skupin na celém světě;

Rada OSN pro lidská práva (UNHRC)

38.  oceňuje práci, kterou odvádí Rada OSN pro lidská práva v rámci celkové struktury OSN, a její potenciál, pokud jde o rozvoj rámce, který je významný pro uskutečňování multilaterálních snah Evropské unie v oblasti lidských práv; upozorňuje, že tento nový orgán musí pokračovat v úsilí o fungování podle nejvyšších standardů a co nejúčinnějším způsobem, aby si získal více důvěryhodnosti;

39.  zdůrazňuje, že aktivní účast organizací občanské společnosti má zásadní význam pro zajištění účinného fungování UNHRC;

40.  velmi vítá skutečnost, že současná vláda USA se chce více zapojit do činnosti OSN a že obsadila jedno z míst v Radě OSN pro lidská práva (UNHRC) na období 2009 až 2012; uznává, že členství USA zvyšuje důvěryhodnost a kapacitu UNHRC; vyzývá EU, aby prohloubila spolupráci s USA, a to zejména v oblasti výměny zkušeností o dialogu o lidských právech;

41.  připomíná, že v Radě OSN pro lidská práva UNHRC bude v roce 2011 provedeno zevrubné přehodnocení jejích postupů, a vyzývá proto EU, aby se na toto přehodnocení připravila a aktivně se ho zúčastnila;

42.  zdůrazňuje významnou úlohu všeobecného pravidelného přehodnocování a vyzývá Radu a Komisi, a zejména ESVČ, aby pečlivě sledovaly a kontrolovaly jeho uskutečňování a aby v rámci přezkumu UNHRC zefektivnily všeobecné pravidelné přehodnocování a zvýšily váhu přikládanou stanovisku nezávislých odborníků;

43.  výrazně podporuje snahy EU zabránit jakékoli zaujatosti a manipulaci v rámci všeobecného pravidelného přehodnocování činnosti v oblasti lidských práv; v tomto smyslu velmi lituje výsledku plenárního zasedání v únoru 2009, které velmi utrpělo procedurálními překážkami a snahami manipulovat postup během procesu přehodnocování;

44.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby pravidelně navštěvovala Radu OSN pro lidská práva a osobně zaručila, aby byly mezi touto radou a Evropskou službou pro vnější činnost vytvořeny na všech úrovních co nejužší vztahy; vyzývá, aby budoucí oddělení lidských práv v rámci Evropské služby pro vnější činnost navázalo úzké pracovní vztahy s Radou OSN pro lidská práva; vyzývá ke koordinovanému dialogu se zeměmi, které nejsou členy EU, o postojích, jež byly zaujaty v Radě OSN pro lidská práva, a to nejen v Ženevě a v rámci zvláštních rozhovorů o lidských právech, ale také v rámci všech dvoustranných rozhovorů EU s těmito zeměmi o politické, obchodní a rozvojové spolupráci;

45.  připomíná, že členské státy EU mají v UNHRC menšinové zastoupení; vyzývá orgány EU a její členské státy, aby se společně snažily rozvíjet vhodná partnerství se zeměmi a nestátními subjekty, které pokračují v boji za všeobecná a nedělitelná lidská práva;

46.  vyzývá vysokou představitelku a ministry zahraniční EU, aby před každým zasedáním Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN přijali závěry Rady pro zahraniční věci (FAC), v nichž by se stanovily priority a strategie EU;

47.  žádá Radu, Komisi a Evropskou službou pro vnější činnost, aby prohloubily svou spolupráci s demokratickými a v demokratizačním procesu se nacházejícími vládami ostatních regionálních skupin v rámci Rady OSN pro lidská práva s cílem zajistit iniciativám zaměřeným na dodržování principů obsažených ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN větší šanci na úspěch; za tímto účelem vyzývá Komisi a členské státy, aby účinněji koordinovaly své činnosti, a žádá Komisi, aby předložila výroční zprávu o postupech hlasování v OSN v oblasti lidských práv, která by analyzovala, jak byly tyto postupy ovlivněny politikami EU a jejích členských států a politikami ostatních bloků; znovu opakuje, že delegace EU a členské státy EU by v Ženevě měly více akcentovat přesah zemí, které nejsou členy EU, v dřívější fázi diskusí a že by se měly vyvarovat nadměrného zdůrazňování vnitřních diskusí určených k dosažení jednoty EU za cenu přístupu „nejmenšího společného jmenovatele“;

48.  potvrzuje zásadní důležitost zvláštních postupů a mandátů pro jednotlivé země v rámci Rady OSN pro lidská práva; vítá nově zřízené tematické mandáty v oblasti kulturních práv a vítá rozšíření tématických mandátů o právo na potravu, svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a uprchlíky ve vlastní zemi; vítá dále rozšíření mandátů zemí na Burundi, Haiti, Kambodžu, Somálsko, Korejskou lidově demokratickou republiku, Myanmar a Súdán; lituje, že nebyly prodlouženy mandáty pro Libérii a Demokratickou republiku Kongo;

49.  velmi vítá rozhodnutí UNHRC z roku 2008 o rozšíření mandátu zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky obchodu a lidských práv a závěry Rady přijaté v prosinci 2009 v rámci švédského předsednictví, jež pozitivně hodnotí práci zvláštního zástupce; žádá členské státy EU, aby pokračovaly v práci na praktickém uplatňování závěrečných doporučení mandátu a rámce pro „ochranu, respekt a nápravu“, který má být v UNHRC předložen v roce 2011;

50.  vítá zvláštní zasedání Rady OSN pro lidská práva týkající se situace lidských práv na východě Demokratické republiky Kongo, dopadu světové hospodářské a finanční krize na univerzální dodržování a účinné uplatňování lidských práv, situace v oblasti lidských práv na Srí Lance a situace v oblasti lidských práv na okupovaných palestinských územích a ve východním Jeruzalémě; lituje, že na dvanáctém zasedání Rady OSN pro lidská práva konaném dne 16. října 2009 členské státy EU nevystoupily s jednotným postojem k hlasování o Goldstoneově zprávě, když čtyři členské státy hlasovaly proti, dva se zdržely a dva nebyly při hlasování přítomny; vyzývá členské státy a všechny relevantní instituce EU, aby v Radě pro lidská práva a dalších orgánech OSN dosáhly užší koordinace; zdůrazňuje, že dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva oběma stranami a za všech okolností je klíčových předpokladem pro dosažení spravedlivého a trvalého míru na Blízkém východě; naléhavě proto žádá všechny strany, aby respektovaly rezoluce Valného shromáždění OSN přijaté dne 5. listopadu 2009 a 26. února 2010 tím, že uskuteční šetření, která budou odpovídat mezinárodním standardům; vyzývá představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistila, aby osoby, jež se dopustily porušení mezinárodního práva, byly za své činy v souladu s povinností EU v rámci Ženevské úmluvy a prioritou EU bojovat proti beztrestnosti potrestány;

51.  podporuje nezávislost Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR); lituje, že během desátého pravidelného zasedání v březnu 2009 byla navzdory opozici EU přijata rezoluce zaměřená na omezení nezávislosti Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR). vyzývá orgány EU, aby poskytly další finanční podporu systému zvláštních postupů Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva jako celku, aby tak byl zajištěn dostatek finančních zdrojů pro náležitý výkon funkcí ze strany všech zmocněnců pro zvláštní postupy;

Spolupráce EU s Mezinárodním trestním soudem

52.  opakovaně zdůrazňuje svou silnou podporu Mezinárodního trestního soudu a jeho prvořadého cíle bojovat proti beztrestnosti genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti; vítá skutečnost, že poté, co Římský statut ratifikovala v březnu, srpnu a říjnu 2010 Bangladéš, Seychely, Svatá Lucie a Moldavsko, dosáhl celkový počet smluvních stran 114 zemí; zdůrazňuje, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu byl ratifikován všemi členskými státy EU jakožto podstatný prvek demokratických zásad a hodnot Unie, a vyzývá proto členské státy, aby plně respektovaly tento statut jakožto součást acquis EU; zdůrazňuje význam zásady univerzálnosti a vyzývá ESVČ, členské státy EU a Komisi, aby pokračovaly ve svém úsilí zaměřeném na podporu všeobecné ratifikace Římského statutu a dohody o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu a vnitrostátních prováděcích právních předpisů a aby přezkoumaly společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu a akční plán z roku 2004, který na tento společný postoj navazuje; požaduje, aby bylo toto úsilí rozšířeno na Dohodu o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, která je důležitým prováděcím nástrojem soudu; dále vyzývá členské státy EU, aby ve světle stávajícího vývoje, problémů a potřeb soudu revidovaly a aktualizovaly společný postoj a akční plán týkající se Mezinárodního trestního soudu s cílem posílit účinnou pomoc poskytovanou EU a Mezinárodním trestním soudem, neboť tento soud vydává stále větší počet zatýkacích rozkazů a pořádá stále větší počet soudních řízení, a aby zahájily diskusi o možném přijetí pokynů EU týkajících se mezinárodní spravedlnosti / Mezinárodního trestního soudu;

53.  důrazně nabádá ESVČ, Komisi a členské státy EU, aby podpořily provedení rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu a spolupráci se soudem během jednání o rozšíření a v rámci procesů přistoupení, jakož i na všech summitech EU a při dialogu se zeměmi, které nejsou členy EU, včetně Spojených států, Číny, Ruska, Africké unie a Izraele; naléhá zejména na Radu a Komisi, aby zajistily, že spravedlnost bude nedílnou součástí všech mírových jednání; vyzývá ESVČ, aby soustavně usilovala o začlenění doložky o Mezinárodním trestním soudu do souvisejících dohod se zeměmi, které nejsou členy EU; vyzývá vysokou představitelku, aby zajistila začlenění problematiky Mezinárodního trestního soudu mezi priority v rámci zahraniční politiky EU a případně do mandátu zvláštních zástupců EU a dále aby zajistila, aby zaměstnanci Evropské služby pro vnější činnost byli ohledně Mezinárodního trestního soudu pravidelně školeni, a to jak v ústředí, tak v delegacích EU; vyzývá vysokou představitelku, aby jmenovala zvláštního zmocněnce pro mezinárodní spravedlnost s mandátem k prosazování, začleňování a zastupování závazků EU v oblasti boje proti beztrestnosti a Mezinárodního trestního soudu v rámci zahraniční politiky EU;

54.  vítá skutečnost, že Belgie vykonala zatýkací rozkaz, který vydal třetí předsoudní senát Mezinárodního trestního soudu, vůči Jeanu Pierrovi Bembovi dne 3. července 2008; s velkým znepokojením však konstatuje, že osm zatýkacích rozkazů vydaných Mezinárodním trestním soudem, včetně zatýkacích rozkazů na čtyři hlavní vůdce Armády božího odporu v Ugandě, Boscu Ntagandu v Demokratické republice Kongo a Ahmada Haruna, Aliho Kushayba a súdánského prezidenta Omara Hassana Ahmada al-Bashira dosud nebyly vykonány; lituje, že Súdán stále odmítá zatknout a předat podezřelé osoby Mezinárodnímu trestnímu soudu, čímž soustavně nerespektuje své závazky na základě Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1593 (2005); připomíná, že dne 26. května 2010 první předsoudní senát Mezinárodního trestního soudu informoval Radu bezpečnosti OSN o nedostatečné spolupráci Súdánské republiky v případu vedeném proti Ahmadu Harunovi a Alimu Kushaybovi; vyjadřuje velké znepokojení nad skutečností, že dva smluvní státy Římského statutu, Čad a Keňa, nedávno pozvaly a přijaly prezidenta Omara al-Bashira na svém území, ačkoli jsou podle Římského statutu povinny jej zatknout, a že neprovedly příslušný zatýkací rozkaz; vyzývá k pokračování pátrání po obžalovaných na útěku a zdůrazňuje úlohu, kterou by EU a Mezinárodní trestní soud mohly hrát při zajištění vyšetřování případných válečných zločinů na Srí Lance v Demokratické republice Kongo;

55.  vítá zapojení USA do obnoveného závazku vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu, který je dokreslován v neposlední řadě účastí této země jakožto pozorovatele na osmém zasedání shromáždění smluvních států v Haagu v listopadu 2009 a na první konferenci o přezkumu Římského statutu v červnu 2010; s uspokojením konstatuje, že v průběhu konference o přezkumu byla ze strany vlády USA o Mezinárodním trestním soudu učiněna první nadějná prohlášení a že zazněly sliby týkající se spolupráce se soudem; vyzývá USA, aby obnovily svůj podpis a aby se více zapojily do činnosti Mezinárodního trestního soudu, a to zejména prostřednictvím plné spolupráce v situacích, které jsou předmětem šetření tohoto soudu nebo předběžné analýzy, a prostřednictvím doplnění komplexní politiky vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu;

56.  vybízí příští Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, aby diskutovalo v rámci mezinárodní rozvojové spolupráce a relevantního politického dialogu o boji proti beztrestnosti, k čemuž vyzvalo několik rezolucí a čl. 11 bodu 6 revidované Dohody z Cotonou, s cílem začlenit boj proti beztrestnosti a posilování právního státu do stávajících programů a akcí rozvojové spolupráce; vyzývá EU její členské státy, aby pokračovaly v dialogu s Africkou unií v těchto záležitostech a aby podporovaly africké smluvní státy v pokračujícím dodržování jejich závazků vyplývajících z Římského statutu; vyjadřuje podporu žádosti soudu o otevření kontaktního úřadu u Africké unie v Addis Abebě;

57.  připomíná, že spolupráce mezi smluvními státy a soudem podle článku 86 Římského statutu je nadále zásadní pro účinnost a úspěch mezinárodního systému trestního soudnictví, zejména pokud jde o schopnost vymáhání práva a účinnou a nezávislou činnost soudu; dále uznává dohodu mezi Mezinárodním trestním soudem a EU o spolupráci a pomoci a na jejím základě vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby poskytly tomuto soudu v projednávaných věcech veškerou nezbytnou podporu, včetně podpory na místě, a to zejména při uplatňování vydaných zatýkacích rozkazů; naléhá na všechny členské státy EU, aby, pokud tak dosud neučinily, přijaly vnitrostátní právní předpisy o spolupráci v souladu s částí IX Římského statutu a aby uzavřely ad hoc dohody se soudem o vynucování rozhodnutí soudu a o ochraně a přemisťování obětí a svědků; žádá členské státy EU, aby zařadily spolupráci jakožto stálý bod na program shromáždění smluvních států Mezinárodního trestního soudu s cílem zajistit sdílení osvědčených postupů, diskusi o případech chybějící spolupráce a přijetí vhodných opatření ze strany tohoto shromáždění;

58.  zdůrazňuje potřebu posílit mezinárodní systém trestního soudnictví obecně a v tomto ohledu se znepokojením konstatuje, že Ratko Mladić ani Goran Hadžić nebyli předáni Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii; v této souvislosti vyzývá srbské orgány, aby zajistily plnou spolupráci s ICTY, která by měla vést k zatčení a předání všech zbývajících obžalovaných, aby se tak otevřela cesta k ratifikaci dohody o stabilizaci a přidružení; konstatuje, že je potřeba pokračovat v podpoře zvláštního soudu pro Sierru Leone, včetně podpory finanční, aby byl schopen dokončit probíhající soudní řízení, a to včetně odvolacích řízení; konstatuje rovněž, že došlo k pokroku v mnohostranné spolupráci při poskytování odborných znalostí a podpory, kde zjišťování, shromažďování a uchovávání informací mohou pomoci větší škále mezinárodních a nadnárodních možností průchodu spravedlnosti, zejména prostřednictvím mechanismu rychlé reakce v oblasti spravedlnosti, jehož se účastní více než polovina členských států EU, a vybízí k pokračování a posílení podpory pro tento mechanismus;

Obecné zásady EU týkající se lidských práv
Trest smrti

59.  připomíná rezoluci vyzývající k zavedení všeobecného moratoria na výkon trestu smrti (rezoluce 63/168), která byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 18. prosince 2008; zdůrazňuje, že rezoluci dosud v hlasování podpořilo 106 zemí, což potvrzuje, že dochází k postupnému sjednocování celosvětového názoru proti trestu smrti;

60.  vítá rozhodnutí týkající se zrušení trestu smrti v roce 2009 v Burundi a Togu a americkém státě Nové Mexiko; naléhavě žádá USA, aby zrušilo trest smrti, a vyjadřuje politování nad skutečností, že trest smrti je stále uplatňován ve 35 z 50 států USA;

61.  vyzývá Radu a Komisi, aby podpořily zbývající země, které ještě nepodepsaly, neratifikovaly nebo nezavedly Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech nebo podobný regionální nástroj, aby tak učinily;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby k výrobě a prodeji thiopentalu sodného měly společnosti se sídlem v EU povolení, pouze jde-li o léčebné účely, a aby k získání každého povolení k výrobě tohoto léku bylo nutné splnění takových požadavků na jeho označení, aby na jeho obalu bylo uvedeno, že v souladu s vnitrostátními evropskými právními předpisy zakazujícími trest smrti, mučení či jiné kruté a nelidské či ponižující zacházení nebo trestání nesmí být přípravek používán k podávání smrtících injekcí;

63.  opakuje, že EU za žádných okolností nesouhlasí s trestem smrti, včetně mimosoudních poprav; připomíná, že EU je hlavním poskytovatelem finančních prostředků organizacím občanské společnosti, jež bojují proti trestu smrti; žádá, aby Komise i nadále upřednostňovala boj proti tomuto krutému a nelidskému trestu, který by měl zůstat tematickou prioritou v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a zeměpisných nástrojů; domnívá se, že doživotí bez možnosti propuštění není přijatelnou alternativou trestu smrti;

64.  naléhavě žádá země, které dosud uplatňují trest smrti ukamenováním, aby tento nelidský postup vyřadily ze svého seznamu zákonných trestů; naléhavě žádá íránské vůdce, aby přijali zákon, který by jednoznačně zakazoval kamenování jako zákonný trest, jenž je nejbarbarštější formou trestu smrti; odsuzuje skutečnost, že mnoho zemí nadále odsuzuje k trestu smrti a popravuje mladistvé pachatele; odsuzuje skutečnost, že íránský režim stále využívá trest smrti, a zaujímá tak po Číně druhé místo mezi zeměmi s nejvyšším počtem poprav; důrazně odsuzuje zvýšený počet poprav po pokojných demonstracích po prezidentských volbách v Íránu v červnu 2009; je znepokojen tím, že se v Číně stále vykonává nejvíce poprav na celém světě, a vyzývá Čínu ke zveřejnění údajů o počtu poprav, aby bylo možné provést transparentní analýzu a nastolit diskusi o trestu smrti; vítá pozitivní akci běloruských úřadů, jež vytvořily pracovní skupinu, jejímž úkolem je vypracovat návrhy na zavedení moratoria na trest smrti; je stále znepokojen tím, že v Bělorusku neustále dochází k popravám, a tato země je tak jedinou zemí Evropy, jež i nadále uplatňuje trest smrti, přičemž rodinám popravených osob nejsou poskytovány informace o datu popravy a ani o místu pohřbení těla;

65.  bere na vědomí, že na světě existuje 32 právních systémů, jež umožňují uplatňovat trest smrti za trestnou činnost související s drogami; poznamenává, že Úřad OSN pro drogy a kriminalitu, Evropská komise a jednotlivé evropské vlády jsou aktivně zapojeny do financováním příp. do poskytování technické pomoci, legislativní podpory a finanční pomoci, která má za cíl posílit ve státech, které i nadále ukládají trest smrti za trestnou činnost související s drogami, boj proti drogám; je znepokojen tím, že taková pomoc by mohla vést ke zvýšenému počtu vykonaných trestů smrti a poprav; vyzývá Komisi, aby vypracovala obecné zásady, kterými se bude řídit mezinárodní financování boje proti trestné činnosti související s drogami na regionální i státní úrovni s cílem zajistit, že tyto programy nebudou mít za následek porušování lidských práv, včetně uplatňování trestu smrti; zdůrazňuje, že základní podmínkou pro poskytování finanční pomoci, technickou pomoci, budování kapacit a poskytování další podpory v boji proti trestné činnosti související s drogami by mělo být zrušení trestu smrti za trestnou činnost související s drogami;

66.  vyjadřuje znepokojení nad skutečnosti, že popravy jsou stále vykonávány v Bělorusku, které je tak jedinou zemí v Evropě, jež uplatňuje trest smrti; podporuje orgány ve vytvoření pracovní skupiny pro vypracování návrhu týkajícího se uložení moratoria na trest smrti;

67.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zákonem proti homosexualitě z roku 2009, který je v současnosti projednáván v ugandském parlamentu a který trestá podporu lesbických žen, gayů či bisexuálů pokutami a vězením a dobrovolné homosexuální akty pokutami, vězením a trestem smrti; vyzývá ugandský parlament, aby tuto a jakoukoli podobnou právní úpravu zamítl; odsuzuje kriminalizaci homosexuality kdekoli na světě;

Práva lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů

68.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 docházelo na celém světě k četným případům porušování lidských práv, jejichž oběťmi byli lesbické ženy, gayové, bisexuálové a transsexuálové, vítá, že pracovní skupina pro lidská práva Rady Evropské unie přijala soubor nástrojů na podporu a ochranu dodržování všech lidských práv ve vztahu k příslušníkům těchto skupin; vyzývá delegace EU a Evropskou službu pro vnější činnost, aby se pokyny obsaženými v uvedeném dokumentu důsledně řídily;

Násilí na ženách

69.  konstatuje, že prioritou programu tří předsednictví – Francie, České republiky a Švédska (od července 2008 do prosince 2009) byla problematika násilí páchaného na ženách a dívkách, a žádá, aby zásady a politiky jak v EU, tak mimo ni byly sladěné, a to včetně podpory zákazu mrzačení ženských pohlavních orgánů stejně jako porušování lidských práv; bere na vědomí, že před nedávnem byl přijat nový soubor obecných zásad v této oblasti, a očekává, že Komise Parlamentu předloží výsledky jeho uplatňování;

70.  bere na vědomí novou strategii Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů, jež se zvlášť věnuje problematice mrzačení ženských pohlavních orgánů; znovu zdůrazňuje potřebu soudržnosti vnitřních a vnějších politik EU v této specifické otázce; naléhá na Evropskou komisi a členské státy EU, aby otázku mrzačení ženských pohlavních orgánů řešily v rámci politického dialogu s partnerskými zeměmi a subjekty, jež jsou relevantní pro řešení této citlivé otázky ve vnitrostátním rámci, a aby při tom využívaly participativní přístup a zapojily dotčená společenství; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zapojily veškeré politické a institucionální prostředky ve snaze podporovat iniciativy, jejichž cílem je co nejdřívější přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN požadující celosvětové moratorium na mrzačení ženských pohlavních orgánů;

71.  domnívá se, že násilí páchané na ženách může mít též psychologickou podobu; konstatuje, že v pracovní oblasti ženy dosahují nerovných příjmů ve srovnání s muži a častěji vykonávají nejistou práci či práci na částečný úvazek; zdůrazňuje proto, že úloha Komise a členských států v této oblasti, a to jak uvnitř Evropské unie, tak mimo ni, se v rámci boje proti násilí páchanému na ženách ve všech jeho podobách: fyzické, psychologické, sociální a ekonomické nemůže omezit na boj proti násilí a že je potřeba se přednostně zaměřit na vzdělávání chlapců a dívek nezaložené na příslušnosti k pohlaví, a to od co nejmladšího věku, a také na boj proti genderovým stereotypům;

72.  zdůrazňuje význam komplexního provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1325, 1820, 888 a 1889, jež vyzývají k účasti žen ve všech fázích a na všech úrovních řešení konfliktů a ochrany žen a dívek před sexuálním násilím a diskriminací; opakovaně zdůrazňuje, že práva žen zahrnují reprodukční práva, a vyzývá Radu, aby zintenzivnila svou činnost v této oblasti; vyzývá členské státy, které dosud nemají národní akční plán pro provedení rezoluce Rady bezpečnost OSN č. 1325, aby takový plán urychleně přijaly; důrazně odsuzuje znásilnění využívané jako válečný nástroj a opakující se hromadné znásilňování, k němuž dochází v Demokratické republice Kongo; požaduje jednoznačné prohlášení o neschopnosti mírových sil MONUSCO ukončit hromadné znásilňování; naléhá na vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby prostřednictvím EUSEC a EUPOL v Demokratické republice Kongo provedla šetření a předložila EP zprávu o všech konžských a mezinárodních společnostech či subjektech zapojených do těžebního průmyslu v Demokratické republice Kongo, které poskytují finanční prostředky ozbrojeným skupinám a bezpečnostnímu personálu zapojenému do těchto hromadných znásilňování a dalších systematických zločinů páchaných na civilistech;

73.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby v oblasti vnější činnosti zvýšila počet zaměstnanců zabývajících se otázkou rovnosti mezi ženami a muži a aby vybudovala příslušné struktury; uznává pokrok, kterého bylo dosaženo v SBOP, a to jak v souvislosti s misemi, tak se vzděláváním zaměstnanců;

74.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zakořeněnou diskriminací na základě pohlaví a domácím násilím v některých zemích a zdůrazňuje, že obzvláště zranitelnou skupinou jsou ženy žijící ve venkovských oblastech; vyjadřuje rovněž značné znepokojení nad případy sexuálního násilí a velkou četností případů znásilnění žen a dívek v Jihoafrické republice, přičemž vyšetřování těchto případů často není řádně provedeno, brání mu genderově zaujatý přístup a oběti čelí četným překážkám v přístupu ke zdravotní péči a průtahům při poskytování léčby; zásadně odsuzuje násilí proti ženám a dívkám, které je chronickým problémem v Guatemale a Mexiku;

75.  je hluboce znepokojen situací žen a dívek v Íránu, Demokratické republice Kongo a v Afghánistánu; odsuzuje brutální porušování práv žen v Demokratické republice Kongo, naléhá na mezinárodní společenství, aby výrazně navýšilo finanční prostředky vyčleněné pro úsilí na ochranu žen před znásilněním, a zdůrazňuje, že je nutné věnovat naléhavou a významnou mezinárodní pozornost situaci žen a dívek v Demokratické republice Kongo; odsuzuje šíitský zákon o osobním statusu, který byl přijat v březnu 2009 a který závažným způsobem porušuje práva afghánských žen a odporuje afghánské ústavě a mezinárodním normám v oblasti lidských práv; vítá změny v zákoně o „osobních záležitostech osob podléhajících šíitskému právu“, je však i nadále hluboce znepokojen některými články tohoto zákona, které jsou v rozporu se závazky Islámské republiky Afghánistánu podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy o právech dítěte; naléhavě žádá afghánské orgány, aby okamžitě zakročily a zlepšily situaci v oblasti práv žen v zemi;

76.  trvá na tom, aby se všechna jednání o lidských právech výslovně zaměřila na otázku práv žen, konkrétně na boj a odstranění všech forem diskriminace a násilí páchaného na ženách a dívkách, což se týká především potratů volených podle pohlaví dítěte, veškerých nepřípustných tradičních zvyklostí a praktik, jako je například mrzačení ženských pohlavních orgánů a předčasné nebo vynucené sňatky, všechny formy obchodování s lidmi, domácího násilí a vraždění žen, vykořisťování na pracovišti a hospodářského vykořisťování, a rovněž trvá na tom, aby byly odmítnuty jakékoli pokusy státu odvolávat se na zvyklosti, tradice nebo náboženské aspekty k tomu, aby se vyhnuly své povinnosti takovou brutalitu vymýtit; zdůrazňuje, že úsilí o odstranění všech forem mrzačení ženských pohlavních orgánů by mělo být posíleno jak na místní úrovni, tak v rámci procesu utváření politik, aby byla zdůrazněna skutečnost, že takovéto mrzačení je jak otázkou rovnosti žen a mužů, tak i porušováním lidských práv ve věci tělesné integrity; upozorňuje na situaci mladých žen mezi přistěhovalci, které musí vzhledem k zásadám některých společenství, náboženství či rodinné cti čelit špatnému zacházení, vraždám ze cti či mrzačení pohlavních orgánů a jimž je upírána jejich svoboda;

77.  připomíná rozvojové cíle tisíciletí a zdůrazňuje, že přístup ke vzdělání a zdravotní péči jsou základní lidská práva; je přesvědčen, že zdravotní programy, včetně programů týkajících se sexuálního zdraví, podpory rovnosti pohlaví a posílení pravomocí žen a práv dětí, by měly v rozvojové politice a v politice v oblasti lidských práv EU stát na předním místě, zejména tam, kde přetrvává násilí založené na pohlaví a kde jsou ženy a děti vystaveny nebezpečí HIV/AIDS, či tam, kde je jim bráněno v přístupu k informacím, prevenci nebo k léčbě; vyzývá Komisi, aby základní práva pracovníků a agendu důstojné práce zahrnula do své rozvojové politiky, zejména do programů obchodní pomoci;

78.  vítá rezoluci Rady pro lidská práva OSN ze dne 16. června 2009 o mateřské úmrtnosti a nemocnosti, kterým lze předcházet, a o lidských právech, jež požaduje okamžité kroky v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí, které zabrání zbytečným úmrtím žen v těhotenství a při porodu; konstatuje, že členské státy EU tuto rezoluci podpořily, a vyzývá je, aby účinně prosazovaly ochranu lidských práv žen a dívek, zejména jejich právo na život, důstojnost, vzdělání, svobodu při vyhledávání, získávání a poskytování informací, právo využívat výsledků vědeckého pokroku, právo nebýt diskriminovány a právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického a psychického zdraví, včetně zdraví sexuálního a reprodukčního;

79.  vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby propagovaly zejména ratifikaci a uplatňování Protokolu Africké unie o právech žen v Africe ze strany členských států Africké unie;

Mučení a další kruté, nelidské a ponižující zacházení

80.  vyzývá k tomu, aby poškozování zdraví pacientů a dalších osob, zejména těch, které nejsou schopny se bránit, bylo klasifikováno jako kruté, nelidské a ponižující zacházení, zároveň si však uvědomuje, že určité úkony je obtížné prokázat a požaduje proto maximální ostražitost;

81.  vyzývá k uznání, že menšiny, jako jsou domorodé skupiny a osoby diskriminované z důvodu jejich společenského postavení, jsou nadměrně zranitelné a často podrobené mučení;

82.  vyzývá všechny státy, které tak ještě neučinily, aby se staly smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a jejího opčního protokolu (OPCAT); naléhavě je také žádá o stažení všech výhrad, které v souvislosti s těmito nástroji vznesly; vybízí státy, jež podepsaly OPCAT, aby lépe a rychleji provedly národní preventivní mechanismus;

83.  vybízí státy celého světa, aby přijaly a účinně provedly Zásady pro účinné vyšetřování a dokumentaci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, obecně známé jako Istanbulský protokol; považuje tento protokol za zásadní nástroj pro shromažďování důkazů a zabránění beztrestnosti; je přesvědčen, že beztrestnost pachatelů mučení je nadále významnou překážkou účinné prevence mučení, neboť nepřímo povzbuzuje pachatele k tomu, aby pokračovali v jejich pachatelů odporných praktikách;

84.  zdůrazňuje význam efektivního uplatňování obecných zásad EU týkajících se mučení či jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání; vyzývá Radu a Komisi, aby předložily výsledky uplatňování těchto obecných zásad a věnovaly zvláštní pozornost výsledkům dosaženým v oblasti rehabilitace obětí mučení v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

85.  vyzývá členské státy, aby se zabývaly požadavky vznesenými v usnesení Parlamentu ze dne 17. června 2010 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(16); vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila revizi několika ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005;

86.  je obzvláště znepokojen velkou vlnou korupce, kriminality, politického pronásledování, beztrestnosti, mučení a věznění členů opozice ve Venezuele, a to v důsledku „politizace“ policejních sil, chybějících politik a neschopnosti vlády čelit těmto závažným hrozbám pro lidská práva;

87.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad opětovným výskytem porušování lidských práv ve světě na základě sexuální orientace a odsuzuje jakékoli akty násilí proti těmto osobám; všímá si toho, že po celém světě přibývá vražd transsexuálů; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že homosexualita je v mnoha zemích stále považována za trestný čin, za nějž hrozí vězení, a v některých případech dokonce smrt; vítá v tomto ohledu rozhodnutí Nejvyššího soudu v Dillí ze dne 2. července 2009, které dekriminalizovalo homosexualitu v Indii, a vyzývá další země, aby tento případ následovaly;

Práva dětí

88.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že podle odhadů je přibližně 215 milionů dětí zneužíváno k dětské práci, přičemž tři čtvrtiny z nich vykonávají nejhorší formy dětské práce (údaje Mezinárodní organizace práce z roku 2009); vítá závěry Rady EU ze dne 14. června 2010 o dětské práci a související studii Komise (SEK(2010)0037), jež vyzývá ke komplexnímu přístupu politiky EU zaměřenému na rozvoj a vymýcení chudoby; vyzývá Komisi, aby zajistila účinné sledování pokroku v této oblasti a aby společně s členskými státy EU podporovala prosazování této problematiky v dialogu se třetími zeměmi;

89.  připomíná úspěšné 11. fórum EU a nevládních organizací o lidských právech věnované otázce boje proti násilí páchanému na dětech (Stockholm, červenec 2009) a výzvy, které zde zazněly, totiž že je třeba nadále vyvíjet legislativní činnost, která povede k zákazu všech forem tělesných trestů ve všech prostředích, včetně domova, stanovit osvědčené postupy a zkušenosti získané v boji proti násilí páchanému na dětech v obdobích konfliktu i po něm a zlepšit provázanost vnější činnosti EU s vnitřními politikami EU / členských států v oblasti práv dítěte;

90.  vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že miliony dětí jsou stále oběťmi znásilnění, domácího násilí a fyzického, citového a sexuálního zneužívání, včetně sexuálního a hospodářského vykořisťování; zdůrazňuje, že veškerá práva uznaná Úmluvou o právech dítěte a jejími opčními protokoly mají stejnou důležitost, a vyzývá k úplné ratifikaci a provedení těchto povinností a rovněž k tomu, aby se věnovala zvláštní pozornost novým formám sexuálního vykořisťování dětí pro komerční účely;

91.  je hluboce znepokojen tím, že ve východní Evropě a ve střední Asii se i nadále rychle zvyšuje počet osob nakažených virem HIV, a to mužů, žen i dětí; se znepokojením konstatuje, že přístup k antiretrovirální léčbě v těchto oblastech patří k nejomezenějším na světě; se znepokojením konstatuje, že stigmatizace a diskriminace dětí postižených virem HIV, které jsou v rozporu se základními právy a důstojností člověka, brzdí další pokrok v oblasti prevence, péče a podpory; vyzývá Komisi, aby zvážila politické reformy, změny programu a přerozdělení prostředků s cílem chránit práva a důstojnost dětí a mladých lidí, kteří jsou zranitelní nebo ohrožení a žijí s virem HIV nebo jím jsou postiženi;

92.  naléhavě žádá, aby EU přijala doplňková opatření zacílená na vymýcení dětské práce, a vyzývá EU k tomu, aby nástroje, které má k dispozici, efektivněji uplatňovala tím, že je začlení do dialogů a konzultací o lidských právech; vyzývá EU, aby efektivně uplatňovala obecné pokyny EU o právech dítěte a prověřila, zda by bylo možné přijmout obecné pokyny týkající se boje proti dětské práci; uznává, že také obchodní politika EU může sehrát v boji proti dětské práci podpůrnou úlohu, zejména prostřednictvím pobídek v rámci systému všeobecných celních preferencí plus (GSP+); doufá, že v budoucnu bude tento nástroj lépe hodnocen a že bude předmětem každoročního hodnocení, o němž bude Evropský parlament vyrozuměn při každoroční diskusi o lidských právech;

93.  konstatuje, že v roce 2009 uplynulo 20 let od přijetí Úmluvy o právech dítěte; s uspokojením bere na vědomí, že k úmluvě do současné doby přistoupily téměř všechny země, a naléhavě žádá ty, které tak dosud neučinily, aby k úmluvě neprodleně přistoupily; je i nadále hluboce znepokojen tím, že uplatňování udělených práv v plném rozsahu je stále ještě často znemožňováno; vyzývá k tomu, aby byla větší pozornost věnována potřebám dítěte, pokud jde o zvláštní ochranu a péči, včetně vhodné právní ochrany, a to před narozením i po něm, jak stanoví Úmluva o právech dítěte i Deklarace práv dítěte vítá jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka pro otázky násilí páchaného na dětech a zdůrazňuje význam této funkce;

94.  vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně dětí, které jsou zapojeny do ozbrojených konfliktů či jsou těmito konflikty jinak zasaženy, nebo které jsou dokonce nuceny k aktivní účasti na nich; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby zlepšily uplatňování obecných zásad EU týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů; vítá rezoluci Rady bezpečnosti OSN č.1882 (2009), která zvyšuje úroveň ochrany dětí zapojených do ozbrojeného konfliktu či dětí takovým konfliktem jinak zasažených;

95.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad využíváním dětí jako vojáků; vyzývá k přijetí okamžitých kroků ze strany EU a OSN pro jejich odzbrojení, rehabilitaci a opětovné začlenění;

Zastánci lidských práv

96.  vítá opatření přijatá za účelem provedení přezkumu a aktualizace obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv, tak jak byly přezkoumány v roce 2008; bere na vědomí, že bylo vypracováno více než 60 místních prováděcích strategií a že byli jmenováni příslušní styční úředníci; nadále však vyjadřuje své obavy nad tím, že se delegacím EU nepodařilo tyto zásady provést, vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby vypracovala prováděcí plán, který bude obsahovat jasné ukazatele a lhůty, s cílem pokračovat v pokroku směrem k účinnému provedení obecných zásad a požaduje seznam místních strategií, které jsou k dispozici; žádá ESVČ, Radu, Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření pro zvýšení povědomí o obecných zásadách mezi zastánci lidských práv a diplomaty EU, kteří pracují ve třetích zemích; žádá mise EU, aby udržovaly pravidelný kontakt se zastánci lidských práv před tím, než přijmou opatření jejich jménem, a aby jim poskytovaly zpětnou vazbu; zdůrazňuje, že během procesu navrhování místních prováděcích strategií, by měla být konzultována široká škála zastánců lidských práv, kteří pracují ve městech a na venkově v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv či v oblasti práv občanských a politických připomíná, že místní prováděcí strategie by měly zahrnovat konkrétní plán opatření, které je třeba přijmout pro zlepšení ochrany zastánců lidských práv, a že dopad těchto strategií by měl být po přiměřeném období zhodnocen; žádá v tomto ohledu vyhodnocení poskytování pomoci a opatření přijatých organizacemi občanské společnosti na podporu zastánců lidských práv v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR);

97.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby se přednostně věnovala účinnějšímu uplatňování stávajících nástrojů a mechanismů pro soudržnou a soustavnou ochranu zastánců lidských práv v rámci Evropské unie, a dále vyzývá vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a všechny komisaře s odpovědností v oblasti vnějších vztahů, aby se součástí jejich oficiálních cest do třetích zemí stala setkání se zastánci lidských práv, a zdůrazňuje, že by podpora zastánců lidských práv měla být povinnou součástí mandátu zvláštních zástupců EU; zdůrazňuje, že jak vysoká představitelka, tak zvláštní zástupci se budou zodpovídat Evropskému parlamentu ze svých opatření v této oblasti;

98.  naléhavě žádá Radu, Komisi a členské státy, aby provedly opatření navržená v usnesení Parlamentu o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv, které bylo přijato v červnu 2010, přičemž klade důraz na opatření, jejichž cílem je poskytnout zastáncům lidských práv v ohrožení rychlou pomoc, jako jsou mimořádná víza a či poskytnutí útočiště, a opatření zahrnující veřejnou podporu a viditelné uznání práce zastánců lidských práv,  ohledem na rovné postavení žen a mužů při provádění obecných zásad ve prospěch žen mezi zastánci lidských práv a jiných obzvláště zranitelných skupin, jako jsou zastánci hospodářských, sociálních a kulturních práv a zastánci, kteří se zabývají právy menšin a domorodého obyvatelstva; žádá vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby usilovala o provedení programu tzv. azylových měst (Shelter City), který pro zastánce lidských práv zajišťuje útočiště v evropských městech;

99.  žádá, aby orgány EU v souvislosti s uplatňováním Lisabonské smlouvy a vytvořením Evropské služby pro vnější činnost vytvořily mechanismus interinstitucionální spolupráce v záležitostech týkajících se zastánců lidských práv; je si vědom skutečnosti, že zřízení kontaktních míst pro zastánce lidských práv a vypracování jasných obecných zásad pro zastánce lidských práv ve všech orgánech a institucích EU a pro rozvoj užší spolupráce s osobami odpovědnými za lidská práva a demokracii v misích a delegacích EU by vytvoření takového mechanismu usnadnilo, přičemž tato kontaktní místa by úzce spolupracovala ; vyzývá ESVČ, aby vytvořila statistickou databázi případů, kdy delegace EU poskytly podporu zastáncům lidských práv, s cílem vyhodnocovat účinnost obecných zásad a podávat EP zprávy o výsledcích takovýchto hodnocení;

100.  uznává závěry, k nimž dospěly mnohé zprávy o lidských právech, totiž že zatímco zastánci lidských práv neocenitelným způsobem přispívají k ochraně a podpoře lidských práv za cenu ohrožení své vlastní osobní bezpečnosti, jsou vystaveni zhoršujícím se útokům v různých podobách, např. útokům na svobodu svědomí a náboženského vyznání, svobodu projevu či sdružování, útokům na dané osoby a vraždám, svévolnému zatýkání, nespravedlivým soudním procesům a zavírání kanceláří organizací občanské společnosti; žádá delegace Unie, aby se aktivněji zapojily do prevence takovýchto útoků, a to ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti dotčených zemí, a aby při tom dbaly na to, aby personál a aktivisty těchto organizací nevystavovaly nebezpečí;

101.  je i nadále ostražitý vůči vládám států mimo EU, které přijímají kontroverzní zákony o nevládních organizacích, pomocí nichž se pokoušejí umlčet hnutí v oblasti lidských práv, jako je například tzv. prohlášení o nevládních a charitativních organizacích přijaté v lednu 2009 etiopským parlamente, které prakticky zakazuje jakoukoli činnost v oblasti ochrany lidských práv;

102.  odsuzuje skutečnost, že útoky a anonymní hrozby vůči zastáncům lidských práv jsou v některých zemích běžným jevem, přičemž novináři, a zejména ti, kteří se zaměřují na korupci a obchod s drogami, čelí z důvodu své práce výhrůžkám a útokům;

103.  vyjadřuje hluboké politování nad zavražděním Stanislava Markelova, Anastázie Baburové, Natálie Estěmirovové v Rusku a Andrého Rwisereky a Jeana Leonarda Rugambageho ve Rwandě a dalších osob, nad svévolným zadržováním Roxany Saberiové a Abdolfattaha Soltaniho v Íránu, nad pokračujícím vězněním držitele Sacharovovy ceny za rok 2008 Chu Ťiaa v Číně, jemuž je odpírán náležitý přístup ke zdravotní péči, přičemž všechny tyto případy se odehrály během období, kterému se zpráva věnuje; naléhavě žádá čínské orgány, aby neprodleně vyjasnily situaci okolo předního právníka v oblasti lidských práv Kaa Č´-šenga, který zmizel dne 4. února 2009, a aby ve věci jeho zmizení zahájily zcela nezávislé a transparentní vyšetřování;

104.  odsuzuje věznění a pronásledování západosaharských zastánců lidských práv na území Západní Sahary kontrolovaném Marokem a naléhavě žádá OSN, aby začlenila sledování situace v oblasti lidských práv do mandátu mise OSN v Západní Sahaře (MINURSO);

105.  bere na vědomí propuštění místních zastánců lidských práv na Kubě; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že kubánská vláda odmítá uznat monitorování lidských práv za legitimní činnost a odpírá právní status místním skupinám pro lidská práva; se znepokojením konstatuje, že zadržování místních zastánců lidských práv na Kubě rovněž představuje vážné porušení lidských práv; žádá kubánskou vládu, aby politické vězně neposílala do exilu a umožnila jim vycestovat z Kuby a vrátit se, aniž by jim hrozilo zatčení;

106.  vítá rozhodnutí nominačního výboru pro Nobelovu cenu udělit Nobelovu cenu míru za rok 2010 Liou Siao-poovi za jeho dlouhodobý a nenásilný boj za základní lidská práva a svobody v Číně; naléhavě vyzývá pekingskou vládu, aby neprodleně a bezpodmínečně propustila Liou Siao-poa z vězení a aby zrušila omezení pro jeho ženu Liou Sia;

107.  je hluboce znepokojen skutečností, že Írán v roce 2008 a 2009 pokračoval v utlačování nezávislých ochránců lidských práv a členů občanské společnosti a i nadále docházelo k vážnému porušování lidských práv, a to dokonce v rostoucí míře; odsuzuje svévolné zatýkání, mučení a věznění ochránců lidských práv za jejich práci na základě obvinění z „činností v rozporu s národní bezpečností'; lituje současné vládní politiky zaměřené proti učitelům a akademickým pracovníkům, která studentům znemožňuje přístup k vysokoškolskému vzdělání, a odsuzuje pronásledování a věznění studentských aktivistů; vyjadřuje politování nad nepokoji, jež propukly v důsledku prezidentských voleb konaných dne 12. června 2009, a násilí, které použily íránské úřady a které vedlo ke svévolnému zatčení nejméně 400 osob, údajnému zabití nejméně 40 osob, hromadným procesům s lidmi obviněnými z trestných činů proti národní bezpečnosti, špatnému zacházení a mučení a vynesení rozsudků smrti;

Doložky o lidských právech

108.  zdůrazňuje význam a nezbytnost doložek o lidských právech a účinných mechanismů řešení sporů v obchodních dohodách, včetně dohod v odvětví rybolovu, uzavíraných mezi EU a třetími zeměmi; znovu však žádá, aby tyto doložky byly doprovázeny vynucovacím mechanismem s cílem zajistit jejich provádění v praxi; zdůrazňuje význam pečlivého sledování stavu lidských práv ve třetích zemích, které navazují obchodní vztahy s EU; zdůrazňuje, že takové sledování a hodnocení by mělo zahrnovat formální konzultace s občanskou společností ohledně dopadu těchto dohod; vyzývá, aby byl v rámci individuálních obchodních dohod vytvořen jasně formulovaný soubor lidskoprávních kritérií, aby se zajistil jednoznačný standard a chápání toho, v jakých situací a při jakých krocích lze tyto doložky o lidských právech uplatnit;

109.  znovu zdůrazňuje zásadu nedělitelnosti lidských práv a odsuzuje pokusy označovat jakákoli práva či druhy diskriminace za méně důležité než jiné; vyzývá Komisi a Radu, aby respektovaly zásadu nedělitelnosti při jednání o doložkách o lidských právech se třetími zeměmi;

110.  zdůrazňuje, že by EU měla, ve snaze dodržet své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, do dohod, které uzavírá, soustavně zahrnovat doložky o demokracii, právním státu a lidských právech, jakož i sociálních a environmentálních normách, a to při zohlednění povahy těchto dohod a konkrétní situace každé partnerské země; je toho názoru, že by tyto doložky měly Komisi umožnit alespoň dočasně pozastavit obchodní výhody, jež vyplývají z dohod o volném obchodu, v případě, že je dostatečně prokázáno porušování lidských práv, včetně práva pracovního, a to buď z vlastní iniciativy, nebo na žádost členského státu nebo Evropského parlamentu; domnívá se, že by EU měla ve všech případech jasně informovat o přiměřených sankcích, které by mohly být uplatněny vůči třetím zemím, jež se dopouštějí závažného porušování lidských práv, a tyto sankce také uplatňovat; opětovně připomíná svůj požadavek vůči Komisi a Radě, a zejména vůči vysoké představitelce pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistily účinnost doložky o lidských právech v platných mezinárodních dohodách a aby následně zavedly mechanismus účinného uplatňování této doložky v duchu článků 8, 9 a 96 dohody z Cotonou;

111.  vítá uplatnění studií o vlivech na udržitelný rozvoj, avšak domnívá se, že by tyto studie měly být prováděny také v okamžiku, kdy je dohoda uzavřena, a nikoli pouze ex ante, aby tak bylo zajištěno průběžné hodnocení;

112.  všímá si fungování systému všeobecného systému preferencí plus (GSP+); domnívá se, že tento systém, který odměňuje země značnými obchodními výhodami, pokud dodržují mezinárodní úmluvy o lidských a pracovních právech , musí být důsledněji a transparentněji sledován, a to prostřednictvím provádění podrobných hodnocení dopadů na lidská práva , konsistentních a spravedlivých referenčních systémů a otevřených konzultací v případě, že je preference udělována, a že obchodní preference musí udělovány pouze zemím, které ratifikovaly a účinně provedly klíčové mezinárodní úmluvy o udržitelnému rozvoji, lidských právech, zejména pak o práci děti, a řádné správě věcí veřejných; vyzývá k důkladnějšímu sledování uplatňování společně s občanskou společností, odbory a společenstvími, přičemž je třeba vzít v potaz úspěchy a rovněž překážky v rozvoji lidských práv, včetně sociálních, hospodářských, kulturních a environmentálních práv; zdůrazňuje význam bedlivého sledování provádění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Pákistánem, který je pozván k účasti na systému GSP+;

113.  naléhá na Komisi, aby předložila návrh nařízení zakazujícího dovoz zboží vyrobeného za použití nucené práce, zejména práce dětské, tzn. za porušení základní norem v oblasti lidských práv, do EU; zdůrazňuje, že takové nařízení by muselo EU umožnit vyšetřování konkrétních stížností;

114.  vítá začlenění doložky o lidských právech do dohody o partnerství mezi EU a Indonésií a do dohody o stabilizaci a přidružení s Albánií, která vstoupila v platnost během období, jemuž se zpráva věnuje, čímž počet zemí akceptujících začlenění této doložky do dohod s EU stoupl na více než 120;

115.  vyjadřuje politování následnými kroky, pokud jde o doložky o lidských právech začleněné do dohody z Cotonou, a naléhá na vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, Komisi, Radu a členské státy, aby tyto doložky plně využívaly ve snaze extenzivně přistupovat k problémům v oblasti lidských práv a prosazovat lidská práva ve dvoustranných a regionálních dialozích s partnerskými zeměmi AKT;

Propagace demokracie a právního státu v rámci vnějších vztahů

116.  vítá závěry Rady týkající se podpory demokracie v rámci vnějších vztahů EU(17) a přijetí akčního programu EU na podporu demokracie v rámci vnějších vztahů EU jako prostředků ke zlepšení soudržnosti a účinnosti podpory demokracie, kterou EU poskytuje;

117.  naléhavě vyzývá Komisi, aby konečně a bezodkladně zahájila potřebné iniciativy a přijala finanční závazky v reakci na zprávu o lidských právech za rok 2007, v níž Parlament konstatoval, že považuje „nenásilí za nejvhodnější nástroj k zajištění toho, aby byla požívána, podporována, prosazována a respektována základní lidská právy“ a že se domnívá, že „prosazování nenásilí by mělo být prioritním cílem v politice Evropské unie v oblasti lidských práv a demokracie“;

118.  vyzývá Komisi, aby program na podporu demokracie ve větší míře začleňovala do ročních akčních programů svých vnějších nástrojů, zejména EIDHR, a do strategických dokumentů pro jednotlivé regiony i země, a přitom vždy zohledňovala konkrétní situaci dané země i regionální strategii EU;

119.  všímá si zprávy organizace Amnesty International 2010, jež poukazuje na probíhající druhý soudní proces vedený proti bývalému řediteli ropné společnosti Jukos Michailu Chodorkovskému a jeho společníkovi Platonu Lebeděvovi jako na ukázkový příklad nespravedlivých procesů v Rusku; vyzývá Ruskou federaci, aby při stíhání těchto a všech ostatních obžalovaných zajistila v rámci soudního systému země dodržování základních norem řádného procesu a lidských práv;

120.  naléhavě vyzývá ruské soudní orgány, aby pokročily ve vyšetřování smrti ruského právníka Sergeje Magnitského, který zemřel 16. listopadu 2009; vyjadřuje znepokojení nad tím, že tento případ je pouze význačným příkladem závažných nedostatků soudního systému této země; vyjadřuje politování nad tím, že zatímco obhájci lidských práv často čelí drsnému zacházení a při soudním projednávání jejich případů je ignorován trestní zákoník Ruské federace (např. paragraf 72 v případu vedoucího střediska pro lidská práva Memorial Olega Orlova, který byl obviněn z pomluvy), původcům tohoto agresivního chování vůči obhájcům lidských práv, nezávislým novinářům a právníkům, které někdy skončí i zabitím, je příliš často zajištěna beztrestnost; vyzývá Radu, aby v případě, že příslušné ruské orgány nevykročí pozitivním směrem a nezačnou spolupracovat a vyšetřovat případ Sergeje Magnitského, trvala na tom, aby ruské orgány postavily odpovědné osoby před soud, a zvážila uvalení zákazu vstupu do EU pro ruské úředníky zapojené do tohoto případu, a vybízí úřady EU činné v trestním řízení, aby spolupracovaly s cílem obstavit bankovní účty a další majetek těchto ruských úředníků ve všech členských státech EU;

121.  yzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise k zajištění toho, aby se lidská práva a budování demokracie vinuly jako červená niť všemi oblastmi vnější politiky; na druhou stranu se znepokojením konstatuje, že navzdory tomu, co je uvedeno v závěrech Rady z listopadu 2009 o podpoře demokracie v rámci vnějších vztahů EU a o akčním programu EU na podporu demokracie, nevzala Rada oficiálně na vědomí žádnou zprávu navazující na tyto závěry;

Mezinárodní humanitární právo

122.  vítá závěry Rady o podpoře dodržování mezinárodního humanitárního práva přijaté v prosinci 2009, tedy v roce, kdy jsme oslavili 60. výročí přijetí Ženevských úmluv;

123.  bere na vědomí, že v roce 2009 byly přijaty aktualizované obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva; vyzývá Radu, aby uplatňování obecných zásad na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva účinněji začlenila do ostatních obecných zásad EU v oblasti lidských práv a aby lépe zohledňovala mezinárodní humanitární právo ve vnější činnosti EU;

124.  vítá zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise pro konflikt v Gruzii (IIFFMCG – CEIIG) (zpráva Heidi Tagliaviniové) vydanou dne 30. září 2009 a podporuje její hlavní postřehy a závěry ve světle mezinárodního humanitárního práva a práva týkajícího se lidských práv, zejména potřebu vyvodit odpovědnost a zajistit nápravu v souvislosti s veškerým protiprávním jednáním, k němuž došlo v srpnu 2008, a očekává, že rozsáhlé podkladové informace, které zpráva poskytuje, mohou být použity pro právní řízení na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, aby se tak konečně vyvodila odpovědnost za zločiny spáchané během konfliktu mezi Ruskem a Gruzií v srpnu 2008;

125.  vyjadřuje hluboké politování, že během ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Gruzií, k němuž došlo v srpnu 2008 v Jižní Osetii a Abcházii, mělo porušování mezinárodního humanitárního práva za následek stovky usmrcených a zraněných a vysídlení desetitisíců osob; připomíná, že Rusko do dnešního dne splnilo pouze první bod ze šestibodové dohody o příměří s Gruzií; vyjadřuje politování nad záměrným ničením vesnic etnických Gruzínců v Jižní Osetii a Abcházii během konfliktu i po jeho skončení; zdůrazňuje, že toto porušování mezinárodního práva nebylo dodnes potrestáno;

Svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení

126.  zdůrazňuje, že svoboda náboženského vyznání a přesvědčení představuje v rámci všech lidských práv podstatné a základní právo, které musí být respektováno, a že dodržování podmínek souvisejících s dodržováním lidských práv, které jsou stanoveny ve dvoustranných dohodách s třetími zeměmi, je nutné výrazněji a účinněji vynucovat;

127.  vítá závěry Rady o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení, které byly přijaty v listopadu 2009; uznává význam svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení pro identitu věřících i nevěřících, neboť přesvědčení, ať už v jakékoli formě, je klíčovou složkou pocitu osobní a sociální sounáležitosti; vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly a provedly praktická opatření pro boj proti náboženské nesnášenlivosti a diskriminaci a na podporu svobody náboženského vyznání a přesvědčení na celém světě, tak jak je Rada uvedla ve výše uvedených závěrech; vyzývá Radu a Komisi, aby do tohoto procesu zapojily EP, organizace občanské společnosti a další příslušné subjekty;

128.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby začlenila svobodu náboženského vyznání do politiky EU v oblasti lidských práv a aby byl ve výroční zprávě EU o lidských právech důkladně posouzen stav svobody náboženského vyznání či přesvědčení;

129.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby navýšila stavy personálu, který se v rámci vnější činnosti zabývá otázkami svobody náboženského vyznání a vybudovala příslušné struktury, zejména v souvislosti s vytvořením Evropské služby pro vnější činnost; podporuje stanovení otázky respektování svobody náboženského vyznání ve světě jako jedné z priorit Evropské služby pro vnější činnost, a to vzhledem k závažnému porušování této svobody ve světě a ke zjevné potřebě podpory pronásledovaných náboženských menšin v mnoha oblastech světa;

130.  vyzývá Radu a Komisi, aby v otázkách prevence a řešení konfliktů a usmíření zohlednily aspekt náboženského vyznání a dialogu s náboženskými představiteli a subjekty zapojenými do dialogu mezi náboženstvími;

131.  je i nadále hluboce znepokojen tím, že po celém světě stále existuje diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení a že osobám, které přísluší ke konkrétním náboženským společenstvím, včetně náboženských menšin, jsou i nadále v mnoha zemích, mezi něž patří například Severní Korea, Írán, Saúdská Arábie, Somálsko, Maledivy, Afghánistán, Jemen, Mauritánie, Laos, Uzbekistán, Eritrea, Irák, Pákistán a Egypt, odpírána jejich lidská práva; odsuzuje skutečnost, že čínské úřady pronásledují osoby vyznávající náboženství, která nepatří mezi úředně povolené směry, jako jsou křesťané, muslimové, buddhisté a stoupenci hnutí Falun Gong; naléhavě žádá Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jak slíbila; naléhavě žádá čínské úřady, aby upustily od represivní politiky uplatňované v Tibetu, která by v konečném důsledku mohla vést k zániku tibetského náboženství a kultury; odsuzuje íránské orgány za pronásledování příslušníků náboženských menšin, včetně křesťanů, baháistů a muslimů, kteří konvertovali k jinému náboženství či se náboženství vzdali; naléhá na íránské orgány, aby chránily náboženské menšiny v souladu se svými závazky podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; naléhavě žádá orgány Ruské federace, aby uvalily moratorium na uplatňování zákona o boji proti extremistickým aktivitám z roku 2002, který je ve velké míře zneužíván k pronásledování nenásilných menšinových náboženských skupin; vyjadřuje obavu nad situací křesťanské menšiny Montagnardů žijící v oblasti centrální vrchoviny ve Vietnamu; připomíná vietnamským orgánům, že práva menšin zahrnují svobodu praktikovat náboženství bez omezení, svobodu sdružování a projevu, právo na pokojné shromažďování, rovné právo na vlastnictví a užívání půdy a právo na plnou a účinnou účast na rozhodování ve věcech, které se jich týkají, a to i pokud jde o hospodářské rozvojové projekty a otázky přesídlování;

132.  naléhavě žádá EU, aby vytvořila soubor nástrojů na podporu práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení ve své vnější politice, považovala svobodu náboženského vyznání či přesvědčení za základní svobodu, aby do tohoto souboru začlenila seznam svobod, jež náleží k právu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, s cílem posoudit, zda jsou tyto svobody respektovány, a mechanismy umožňující zjistit porušování svobody náboženského vyznání, s cílem posílit podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci činnosti státních úředníků, zejména pak v Evropské službě pro vnější činnost, a aby do přípravy tohoto souboru nástrojů rovněž zapojila organizace občanské společnosti;

133.  vítá vytrvalý zásadový postoj EU vůči rezolucím Valného shromáždění OSN (a UNHRC) o boji proti hanobení náboženství; vítá rezoluci o odstranění všech forem netolerance a diskriminace založené na víře a náboženském vyznání, kterou předložila EU; vybízí EU, aby pokračovala v úsilí o vyvážený přístup vůči svobodě projevu na jedné straně a zákazu podněcování k náboženské nenávisti na straně druhé; vybízí EU, aby usilovala o konstruktivní dialog s Organizací islámské konference a dalšími zastánci zásady hanobení náboženství;

134.  zdůrazňuje, že mezinárodní právo v oblasti ochrany lidských práv uznává svobodu náboženského vyznání či přesvědčení bez ohledu na stav registrace, takže registrace by neměla být povinnou podmínkou pro praktikování náboženství; dále s obavami zdůrazňuje, že v Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Vietnamu se náboženské skupiny musí registrovat u státu a musí působit pod hlavičkou státem kontrolovaných správních rad, které zasahují do jejich náboženské autonomie a omezují jejich činnost;

135.  vyzývá Rusko, aby uvalilo moratorium na uplatňování zákona o boji proti extremistickým aktivitám z roku 2002, neboť tento zákon je používán a zneužíván k omezování náboženské svobody a k represím vůči nenásilným náboženským skupinám a pokusům o jejich zákaz; dále s velkými obavami konstatuje, že je 265 náboženských a nábožensky orientovaných organizací uvedeno na černé listině tzv. extremistických organizací;

136.  dále naléhavě žádá následující země, aby zastavily omezování svobody sdružování a shromažďování náboženských skupin a respektovaly svobodu náboženského vyznání a přesvědčení: Saúdskou Arábii, Egypt, Eritreu, Írán, Somálsko, Jemen, Bělorusko, Severní Koreu a Laos;

137.  upozorňuje na stále existující překážky v některých částech světa, jako je například Saúdská Arábie, Indonésie, Pákistán, Irák, Somálsko nebo Súdán, pro nerušené praktikování víry, a to jak na individuální, tak na kolektivní úrovni, jakož i na stále větší míru netolerance vůči náboženským menšinám v zemích se zakořeněnou demokratickou tradicí, jako je Indie, a vyzývá Komisi, aby tyto otázky prosazovala v rámci příslušných politických dialogů;

138.  zásadně odsuzuje jakoukoli kriminalizaci či trestání „odpadlictví“ v souvislosti s případy konverze od jednoho náboženství k jinému nebo od jedné náboženské denominace (podskupiny) k jiné, což je stále praxe ve většině zemí Blízkého východu a severní Afriky; vyzývá orgány EU, aby na tyto země vyvinuly tlak, aby od těchto praktik ustoupily, zejména pokud je pro tyto případy stanoven trest smrti; vyjadřuje hluboké znepokojení nad praktikami nucené konverze, jež stále existují v zemích, jako je Saúdská Arábie nebo Egypt, a žádá, aby orgány EU přijaly jednoznačný závazek, pokud jde o boj proti takovému porušování lidských práv;

139.  připomíná, že v řadě zemí světa je stále běžnou praxí zákaz, zabavení a zničení míst bohoslužeb a náboženských publikací a zákaz vzdělávání duchovních; naléhá na orgány EU, aby v rámci svých kontaktů s příslušnými vládami na tato porušení reagovaly a vybízely t země, kde jsou právní předpisy o rouhání využívány jako nástroj k pronásledování členů náboženských menšin, k tomu, aby takové právní předpisy změnily či zrušily;

140.  zdůrazňuje, že svoboda svědomí je základní hodnotou EU, která zahrnuje svobodu vyznávat či nevyznávat nějaké náboženství, stejně jako svobodu praktikovat náboženské vyznání podle své volby;

Svoboda projevu

141.  je znepokojen tím, že svoboda projevu se stala cílem útoků v různých nových podobách, zejména za využití moderních technologií, jako je internet; připomíná, že svoboda projevu zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky prostřednictvím kteréhokoli média;

142.  uznává, že nové technologie nabízejí nebývalé možnosti k účasti na veřejném životě, vyjadřování názorů, získávání přístupu k informacím o lidských právech a k informování zbytku světa o případech porušování lidských práv; je znepokojen skutečností, že státy používají stále dokonalejší techniky, jako jsou například duální technologie, k cenzuře informací a ke sledování činností na internetu a že v řadě zemí se vyskytly případy obtěžování, pronásledování, či dokonce zadržování a věznění osob využívajících internet k uplatňování svého práva na svobodu názoru a projevu;

143.  vybízí vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby se postavila do čela při přijetí postoje a vypracování konkrétních politik, díky nimž bude EU působit jako celosvětový hráč, pokud jde o svobodu internetu, a aby se přitom zabývala jak způsoby řešení hrozeb pro lidská práva vyplývajících z využití nových technologií, tak rozšiřováním příležitostí k ochraně a podpoře lidských práv prostřednictvím nových technologií;

144.  naléhavě žádá země, které omezují přístup na internet, aby toto omezování volného toku informací ukončily; konstatuje, že podle organizace Reportéři bez hranic patří na seznam „nepřátel internetu“ tyto státy provádějící rozsáhlou cenzuru internetu: Bělorusko, Čína, Kuba, Egypt, Írán, Myanmar/Barma, Severní Korea, Saudská Arábie, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam;

145.  naléhavě vyzývá Komisi, aby sestavila seznam jednotlivců, kteří nesou odpovědnost za vážné porušování lidských práv, například za mučení, cenzury, znásilňování a popravy bez soudního řízení, k nimž došlo v Íránu, především po volbách v roce 2009, a aby zvážila těmto osobám uložení postihů ve formě zmražení majetku a zákazu cestování;

146.  podporuje právo na svobodu projevu a pokojné shromažďování v Rusku, jak je formálně, nikoli však ve skutečnosti zaručuje článek 31 ruské ústavy; vyjadřuje solidaritu s organizátory a účastníky Strategie-31, řady občanských protestů na podporu tohoto práva, která byla zahájena dne 31. července 2009 a od té doby se koná vždy 31. dne každého měsíce o 31 dnech na Vítězném náměstí v Moskvě; lituje toho, že s vyjímkou demonstrace dne 31. října 2010, úřady dosud nepovolily ani jednu z demonstrací Strategie-31, přičemž se jako důvod uvádí to, že se ve stejný čas na Vítězném náměstí mají konat jiné aktivity; je hluboce znepokojen skutečností, že dne 31. prosince 2009 zadržela ruská policie kromě desítek dalších pokojných protestantů předsedkyni Moskevské helsinské skupiny Ludmilu Alexejevovou, která byla jen o několik týdnů dříve vyznamenána Sacharovovou cenou Evropského parlamentu; podporuje výzvu zplnomocněnce pro lidská práva Ruska Vladimíra Lukina k zahájení vyšetřování tvrdých policejních opatření v souvislosti s protesty konanými dne 31. května 2010;

147.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedostatečnou svobodou projevu ve Venezuele a na Kubě, nad kontrolou sdělovacích prostředků, omezeným a kontrolovaným užíváním internetu a pokusy umlčet jiné názory;

Lidská práva a boj proti terorismu

148.  odsuzuje terorismus ve všech jeho formách; připomíná, že terorismus způsobil na celém světě úmrtí tisíců nevinných civilistů a zničil životy mnoha rodin; je toho názoru, že v případě teroristických útoků je nezbytné hovořit na prvním místě o právech obětí, a nikoli pachatelů; zdůrazňuje potřebu zajistit, aby byli teroristé postaveni před soud;

149.  konstatuje, že opatření pro boj proti terorismu vedla v řadě zemí po celém světě k porušování základních lidských práv, neboť byla uplatňována opatření nepřiměřeného dohledu, docházelo k případům nelegálního zadržování osob a mučení za účelem získání informací od osob podezřelých z terorismu; vyjadřuje obavu, že některé země využívají boj proti terorismu jako záminku k potlačování etnických menšin a místních zastánců lidských práv a naléhavě vyzývá k tomu, aby se boj proti terorismu nestal argumentem pro omezení či zákaz zákonných a legitimních činností zastánců lidských práv; odsuzuje toto porušování lidských práv, zdůrazňuje postoj EU, že boj proti terorismu musí být veden za plného dodržování základních práv a právního státu, a je přesvědčen, že v boji proti terorismu by neměly utrpět občanské svobody;

150.  vyzývá Komisi a Radu, aby využily dvoustranného dialogu se třetími zeměmi o politických otázkách a lidských právech k připomenutí skutečnosti, že lidská práva musí být v rámci boje proti terorismu respektována a že protiteroristická opatření nesmí být v žádném případě využívána jako nástroj proti zastáncům lidských práv či politickým oponentům; žádá zejména vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby veřejně odsoudila porušování lidských práv jako součást protiteroristických opatření a operací;

151.  vyzývá k větší koordinaci a interakci pracovními skupinami COTER a COHOM v této otázce s cílem odsoudit případy zneužití protiteroristických opatření proti zastáncům lidských práv tím, že budou soustavně iniciovat postupy podle obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv, a přijmout stejný přístup v případech mučení a špatného zacházení v souvislosti s bojem proti terorismu na základě obecných zásad EU týkajících se mučení;

152.  připomíná rozhodnutí prezidenta USA Baracka Obamy z ledna 2009 uzavřít vazební věznici v zátoce Guantánamo; vyjadřuje politování nad tím, že toto rozhodnutí dosud nemohlo být plně realizováno; připomíná své usnesení ze dne 13. června 2006 o situaci vězňů na základně Guantánamo, v němž trvá na požadavku, aby bylo s každým vězněm nakládáno v souladu s mezinárodním humanitárním právem a aby byl v případě obvinění každý vězeň bez prodlev souzen v rámci spravedlivého a veřejného procesu; připomíná společné prohlášení EU-USA ze dne 15. června 2009 o uzavření vazebního věznice v zátoce Guantánamo a o budoucí spolupráci v boji proti terorismu, v němž bylo uvítáno rozhodnutí USA zrušit tajná vazební zařízení; žádá vládu USA, aby v plném rozsahu dostála svým závazkům; vyzývá členské státy EU, aby se dohodly na koordinovaném akčním plánu s cílem pomoci USA s uzavřením vazebních zařízení na Guantánamu tím, že udělí status uprchlíka bývalým vězňům, kteří nebyli obviněni z trestné činnosti a kteří nemohou být navráceni do vlasti či přesídleni v rámci USA; vítá konstruktivní zapojení několika členských států EU, které nabídly pomoc s přijetím určitých bývalých vězňů z Guantánama a s hledáním ubytování pro některé osoby způsobilé k propuštění z této vazební věznice; konstatuje však, že ochotu přijmout vězně dosud projevily pouze následující členské státy EU: Německo, Irsko, Slovensko, Dánsko, Spojené království, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Francie, Maďarsko a Itálie; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že USA i nadále zadržují vězně bez procesu, například na letecké základně Bagrám v Afghánistánu;

153.  připomíná svolání prvního summitu o romské otázce v průběhu francouzského předsednictví dne 16. září 2008 a druhý takovýto summit konaný za španělského předsednictví ve dnech 9. a 10. dubna 2010; s nejhlubším znepokojením konstatuje nucené vyhoštění romských komunit v Evropě a nárůst xenofobie a nenávistné rétoriky ve vztahu k menšinovým a migrujícím komunitám; opakovaně připomíná výzvu Evropského parlamentu, že členské státy musí beze zbytku ctít své závazky podle práva EU, a v případech, kdy členské státy tyto závazky porušují, vyzývá Evropskou komisi, aby formálně a energicky vedla řízení pro porušení povinnosti;

154.  konstatuje, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se postup spolurozhodování vztahuje na směrnice a na další legislativu o boji proti terorismu a organizovanému zločinu, zatímco mezinárodní dohody týkající se tohoto tématu musí schvalovat Parlament; poznamenává, že v důsledku těchto změn se zvětší vliv Parlamentu na možnost dosažení vhodné rovnováhy mezi bezpečností a lidskými právy; proto se zavazuje jednat s ohledem na své nové výsady s cílem podporovat respektování a prosazování lidských práv, občanských a politických svobod a demokracie stejným způsobem v rámci veškerých vztahů EU se třetími státy či regionálními organizacemi;

155.  znovu připomíná, že každý členský stát je povinen chránit identifikovatelné potenciální oběti, jimž hrozí skutečné a bezprostřední nebezpečí teroristického útoku, a dodává, že všechny členské státy musí přijmout veškerá přiměřená opatření pro zavedení postupů předcházení teroristické činnosti a pro minimalizaci vedlejších dopadů protiteroristických opatření;

156.  připomíná rámcové rozhodnutí Rady EU z března 2001 o obětech terorismu: pomoc v nouzi, vytrvalá pomoc, vyšetřování a stíhání účinný přístup k právu a spravedlnosti, soudní správa, náhrada, ochrana soukromého a rodinného života obětí, ochrana důstojnosti a bezpečnosti obětí, informování obětí a zvláštní odborná příprava pro osoby odpovědné za pomoc obětem;

Dialogy a konzultace o lidských právech se třetími zeměmi

157.  vyjadřuje své zklamání nad nedostatečným pokrokem, kterého bylo dosaženo v četných dialozích a konzultacích o lidských právech; konstatuje skutečnost, že zapojení občanské společnosti do těchto dialogů a konzultací není soustavně zaručováno a někdy je omezováno zeměmi, které nejsou členy EU; vyjadřuje znepokojení nad tím, že i když je na případy poukázáno, neplní vlády svůj závazek podávat zprávu EU o individuálních a strukturálních otázkách vznesených v rámci dialogu;

158.  vyzývá ke skutečné účasti EP na probíhajícím hodnocení dialogů a konzultací o lidských právech; žádá neomezený přístup k výsledným dokumentům a dalším relevantním zdrojům; očekává, že na základě těchto hodnocení budou vypracovány jasné ukazatele, pomocí nichž bude možno měřit dopad dialogů, a že budou jasně formulovány návrhy založené na individuálním přístupu k jednotlivým zemím, jak zlepšit tyto výsledky a zabránit opakování neúspěchů  konzultací EU o lidských právech;

159.  vyzývá evropské orgány, aby zajistily vzájemnou transparentnost a soudržnost, pokud jde o cíle, hodnoty a přístupy v této oblasti;

160.  poukazuje na nutnost projednat závěry dialogů a konzultací o lidských právech na summitech EU s jejími partnery;

161.  je toho názoru, že dialogy a konzultace o lidských právech musí být v zásadě plánovány a musí probíhat transparentně a že cíle stanovené před zahájením dialogu musí být bezprostředně po jeho skončení vyhodnoceny; vyzývá Radu a Komisi, aby orgány třetích zemí tlačily k silnému a širokému zapojení do dialogů a konzultací na ministerské úrovni;

162.  vyzývá kandidátské země EU, aby zvýšily úroveň ochrany lidských práv na svém území s přihlédnutím k ochraně zaručené Listinou základních práv a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod;

163.  vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci svých konzultací a dialogu o lidských právech se třetími zeměmi věnovaly velkou pozornost situaci etnických a náboženských menšin a častému porušování jejich práv;

164.  vítá užší koordinaci a spolupráci mezi USA a Evropskou unií v oblasti lidských práv;

165.  vítá skutečnost, že byly zahájeny dialogy o lidských právech se všemi státy ve střední Asii – Tádžikistánem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Turkmenistánem a Uzbekistánem – a že do listopadu 2009 proběhly druhé dialogy s jednotlivými zeměmi; kromě toho vítá konání prvního semináře EU–Uzbekistán o lidských právech za účasti občanské společnosti v říjnu 2008; vyjadřuje politování nad tím, že dialogy mezi EU a Čínou o lidských právech ani v jednom případě dosud nevedly k žádnému zlepšení, pokud jde o konkrétní porušování lidských práv v Číně; zdůrazňuje, že i přes některé kroky čínských orgánů vedoucích správným směrem (reforma v oblasti práce, přezkum rozsudků smrti nejvyšším soudem), pokračuje zhoršování situace v oblasti lidských práv, která se vyznačuje šířením sociálních nepokojů a posilováním kontroly a represí vůči zastáncům lidských práv, právníkům, autorům blogů a sociálním aktivistům a cílenými politikami, jejichž účelem je marginalizovat Tibeťany a jejich kulturní identitu; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedostatečným pokrokem v čínsko-tibetském dialogu; je hluboce znepokojen zhoršováním stavu lidských práv ujgurské populace v Číně, odsuzuje dlouhodobý útisk ujgurského obyvatelstva ve Východním Turkestánu a vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že čínské orgány nerespektují záruky svobod, jako je svoboda projevu, právo na demonstraci, svoboda shromažďování, svoboda náboženského vyznání či svoboda osobní, jež jsou obsaženy v ústavě Čínské lidové republiky; vyjadřuje rovněž politování nad politikou přesídlování obyvatelstva, kterou provádí Čínská lidová republiky a jejímž účelem je oslabit kulturu ujgurského obyvatelstva a narušit jeho jednotu; vyjadřuje své zklamání nad tím, že konzultace o lidských právech vedené mezi EU a Ruskem dosud nepřinesly žádné podstatné výsledky; vítá skutečnost, že v roce 2009 byly zahájeny dialogy o lidských právech s Indonésií a že se konala první setkání v rámci dialogu s Gruzií a Arménií; domnívá se, že ačkoli tyto dialogy o lidských právech přinášejí vítané zaměření na otázky lidských práv ve vnějších vztazích EU, nelze připustit, aby se staly samoúčelným cílem, a musí být zaměřeny na zajištění navazujících opatření ohledně otázek vznesených a diskutovaných v těchto dialozích; vyjadřuje politování nad nedostatečnými výsledky dialogu o lidských právech s Indií a zklamání, že otázka diskriminace na základě kasty nebyla předmětem diskuse během posledního dialogu o lidských právech;

166.  vyzývá k úzké koordinaci mezi členskými státy EU, Evropskou komisí a Agenturou EU pro základní práva před každým dialogem o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi; zdůrazňuje, že má-li být EU považována za vzor v oblasti lidských práv na světové scéně, musí být schopna řešit problém porušování lidských práv uvnitř Unie;

167.  vítá první dialog o lidských právech mezi EU a Běloruskem, který proběhl v červnu 2009, zároveň však lituje, že situace v oblasti lidských práv v této zemi je nadále zoufalá, neboť pokračuje omezování svobody sdružování, shromažďování a projevu a represe vůči zastáncům lidských práv a novinářům;

168.  vítá úsilí mexické vlády v boji proti obchodování s drogami a organizovanému zločinu a skutečnost, že byl Kongresu předložen návrh zákona, jehož cílem je reforma vojenských právních předpisů; zdůrazňuje, že strategické partnerství EU-Mexiko by mělo být považováno za příležitost k posílení lidských práv a demokracie;

169.  bere na vědomí, že parlament Korejské lidově demokratické republiky (Severní Koreje) provedl v dubnu 2009 revizi ústavy a doplnil ji mimo jiné ustanovením, že Severní Korea „dodržuje a chrání lidská práva“; naléhá na severokorejské orgány, aby podnikly konkrétní a zřetelné kroky ke zlepšení situace v oblasti lidských práv,a v této souvislosti vyzývá příslušné orgány, aby umožnily nezávislým mezinárodním odborníkům inspekci veškerých vězeňských zařízení a povolily zvláštním zpravodajům OSN návštěvu země; zdůrazňuje, že při vyhodnocování situace v oblasti lidských práv v dané zemi je třeba kromě ústavních ustanovení zohlednit především uplatňování konkrétních opatření; vyzývá rovněž severokorejské orgány, aby zrušily omezení možnosti mezinárodních pracovníků kontrolovat rozdělování pomoci a aby zajistily, aby se mezinárodní pomoc dostala k potřebným; naléhá na vedení Severní Koreje, aby se konstruktivně zapojilo do dialogů s EU týkajících se lidských práv;

170.  nadále vyjadřuje znepokojení nad tím, že dialog o lidských právech s Íránem je od roku 2004 přerušen z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany Íránu a domnívá se, že nadešel čas, aby mezinárodní společenství začalo jednat na podporu íránské občanské společnosti v tomto důležitém okamžiku v historii demokratického hnutí této země; vyzývá íránské orgány, aby tento dialog obnovily s cílem podpořit všechny zúčastněné subjekty občanské společnosti oddané demokracii a aby prostřednictvím mírových prostředků a bez použití násilí posílily existující postupy, které mohou podpořit demokratické, institucionální a konstituční reformy, zajistily životnost těchto reforem a upevnily zapojení íránských zastánců lidských práv a představitelů občanské společnosti v postupech utváření politiky a posílily úlohu, kterou hrají v obecné politické diskusi; vyzývá Radu,Komisi a členské státy, aby tyto procesy podpořily a posílily; je velmi znepokojen skutečností, že stav lidských práv v Íránu se v roce 2008 a 2009 zhoršil a dále přetrvávají omezení svobody projevu a shromažďování; v tomto ohledu je hluboce znepokojen útlakem novinářů, spisovatelů, akademických pracovníků a aktivistů angažujících se za práva žen a lidská práva; zůstává nadále znepokojen potlačováním etnických a náboženských menšin v Íránu;

171.  všímá si znepokojivého trendu k autoritářství zaznamenaného v Kambodže, který podtrhuje dlouhodobá beztrestnost v případech porušování lidských práv a zužování politického prostoru a svobody projevu osob patřících k opozičním politickým stranám a dalších politických aktivistů; vyzývá Komisi, aby přijala opatření s cílem reaktivovat Pařížskou dohodu o Kambodže z roku 1991;

Hospodářská, sociální a kulturní práva

172.  uznává, že hospodářská, sociální a kulturní práva by měla mít stejný význam jako práva občanská a politická, s ohledem na univerzalitu, nedělitelnost, vzájemnou závislost a souvislost všech lidských práv, jak bylo potvrzeno na světové konferenci o lidských právech konané ve Vídni v roce 1993; naléhavě žádá země na celém světě, aby podepsaly opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který byl otevřen k podpisu dne 24. září 2009;

173.  zdůrazňuje, že lidská práva mimo jiné zahrnují právo na potraviny, vodu, hygienu, vzdělání, odpovídající bydlení, půdu, důstojné zaměstnání a sociální zabezpečení; tato práva by měla být jakožto spravedlivý přístup k přírodním zdrojům zaručena na základě udržitelnosti, a to rovněž pro budoucí generace; uznává, že k faktorům způsobujícím porušování těchto práv patří často chudoba a chybějící řádná správa věcí veřejných; vyzývá EU, aby vyvinula více úsilí za účelem dosažení rozvojových cílů tisíciletí, neboť je zjevné, že svět výrazně pokulhává za splněním cílů stanovených na rok 2015; v této souvislosti znovu zdůrazňuje význam provádění politik založených na lidských právech pro realizaci rozvojových cílů tisíciletí;

174.  uznává, že systém dohledu Mezinárodní organizace práce má důležitou úlohu při obraně práv v oblasti obchodu a zaměstnanosti, statistických systémů, sociální ochrany, politik zaměstnanosti a bezpečnosti a zdraví při práci;

175.  žádá Komisi a členské státy, aby dbaly na to, aby se podniky založené podle vnitrostátního práva členského státu EU či podle evropského práva nevyhýbaly povinnosti dodržovat lidská práva a hygienické a environmentální normy tím, že se usadí nebo že řídí svou činnost ve třetím státě, zejména v rozvojové zemi;

176.  žádá Komisi a členské státy, aby splnily své závazky vůči rozvojovým zemím týkající se oficiální rozvojové pomoci s cílem bojovat proti globální hospodářské a finanční krizi, a snížit tak negativní dopady krize na situaci v oblasti lidských práv na celém světě; vítá 10. zvláštní zasedání Rady OSN pro lidská práva nazvané „Dopad světové hospodářské a finanční krize na univerzální dodržování a skutečné požívání lidských práv“, které se konalo dne 20. února 2009; vyzývá členské státy EU, aby krizi navzdory pokračovaly ve své spolupráci s třetími zeměmi v oblasti lidských práv, a trvá na tom, že nedostatek zdrojů nemůže za žádných okolností ospravedlnit porušování lidských práv;

Programy Komise zaměřené na vnější pomoc a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

177.  vítá skutečnost, že priority Parlamentu byly zohledněny v programových dokumentech EIDHR na rok 2008 a 2009;

178.  podporuje příspěvky EIDHR, především prostřednictvím projektů místních a mezinárodních organizací občanské společnosti (90 % příspěvků) a také prostřednictvím regionálních a mezinárodních organizací v této oblasti, jako je Rada Evropy, OBSE a Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (10 % příspěvků);

179.  konstatuje, že v letech 2008 až 2009 dosáhly prostředky na lidská práva a demokracii více než 235 milionů EUR, díky čemuž bylo možné financovat 900 projektů v přibližně 100 zemích,a že obzvláště významný počet projektů byl financován v zemích zapojených do evropské politiky sousedství, přičemž nejvyšší částka byla přidělena zemím AKT; se znepokojením si všímá nerovnováhy, která je na úkor jiných projektů demokratické pomoci, než je sledování průběhu voleb; domnívá se, že finanční prostředky EIDHR by měly být podstatně navýšeny, aby zahrnovaly přiměřené finanční prostředky pro Evropskou nadaci pro demokracii a podporovaly budování kapacit v oblasti lidských práv a prosazování demokracie v těch společnostech, kde je to nejvíce zapotřebí;

180.  zdůrazňuje, že klíčovou výhodou EIDHR je ta skutečnost, že není závislý na souhlasu hostitelské vlády, a může se proto zaměřit na citlivé politické otázky a inovativní přístupy a spolupracovat přímo s místními organizacemi občanské společnosti, které si musí zachovat svou nezávislost na orgánech veřejné správy;

181.  zdůrazňuje, že je důležité využívat EIDHR, neboť představuje možnost, jak reagovat na ohrožení lidských práv a poskytovat větší podporu zastáncům lidských práv a obětem porušování lidských práv; podporuje síť jedenácti organizací financovaných EIDHR zaměřených na ochranu zastánců lidských práv a rychlou reakci v nouzových situacích; podporuje vytváření zvláštních strategií pro uspokojování potřeb různých kategorií zastánců lidských práv, včetně těch, kteří bojují za práva lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů, a těch, kteří jsou zapojeni do vyšetřování porušování lidských práv a humanitárního práva;

182.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že projekty a programy, které Unie podporuje, budou v souladu s jejími politickými prioritami a dohodami o partnerství a spolupráci, které uzavřela, zejména v souvislosti s jejím bilaterálním plánováním se třetími zeměmi;

183.  je si vědom stále znepokojivé situace, pokud jde o uplatňování lidských práv na africkém kontinentě, a je přesvědčen, že africké státy učinily důležité kroky směrem k prosazování právního státu na úrovni kontinentu, neboť přijaly Africkou chartu lidských práv a práv národů (známou rovněž jako Banjulská charta), a proto zvažuje možnost vytvoření ad hoc rozpočtové linie na podporu činnosti Afrického soudu pro lidská práva a práva národů;

184.  vyzývá zaměstnance Komise, aby se v Bruselu pravidelně setkávali se zástupci občanské společnosti s cílem posílit dialog s těmito partnery, kteří provádějí projekty přímo na místě;

185.  vítá distribuci finančních prostředků určených pro oblast lidských práv prostřednictvím geografických programů, provádění politiky na vnitrostátní a regionální úrovni za podpory Evropského rozvojového fondu (v zemích africké, karibské a tichomořské oblasti), finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci (v Latinské Americe, Asii a Jižní Africe) a evropského nástroje sousedství a partnerství (v sousedních oblastech) a prostřednictvím tematických nástrojů, jako jsou EIDHR, nástroj stability, finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci a finanční nástroj pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (ICI Plus);

Pomoc při volbách a sledování průběhu voleb

186.  s uspokojením konstatuje, že EU ve stále větší míře používá pomoc při volbách a sledování průběhu voleb k prosazování demokracie ve třetích zemích, čímž zlepšuje dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu, a že kvalita a nezávislost těchto misí jsou široce uznávány;

187.  žádá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby sledovala provádění doporučení uvedených v závěrečných zprávách volebních pozorovatelských misí EU, v případě potřeby zajistila následnou pomoc a pravidelně v této věci předkládala zprávy Evropskému parlamentu;

188.  opětovně žádá, aby byl volební proces včetně předvolební fáze a období po volbách začleněn do jednotlivých úrovní politického dialogu s dotčenými třetími zeměmi a aby byl případně doprovázen konkrétními opatřeními s cílem zajistit soulad politik EU a potvrdit zásadní úlohu lidských práv a demokracie;

189.  požaduje zvýšenou bdělost ohledně kritérií pro výběr zemí, ve kterých má být zajištěna pomoc při volbách / sledování průběhu voleb, a ohledně dodržování metod a pravidel stanovených na mezinárodní úrovni, zejména pokud jde o nezávislost a účinnost mise;

190.  vítá objem prostředků, které činily dalších 50 milionů EUR v průběhu 18 měsíců, kterých se zpráva týká;

Využívání činnosti Evropského parlamentu v oblasti lidských práv

191.  vyzývá Radu a Komisi, aby důkladně využívaly usnesení a jiné formy sdělení Parlamentu a zásadním způsobem reagovaly na vyjádřené obavy a přání, zejména pokud jde o usnesení v naléhavých případech;

192.  znovu opakuje, že je potřeba více zviditelnit Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, kterou každoročně uděluje EP; vyjadřuje politování, že v souvislosti s udělováním této ceny nejsou prováděna žádná následná opatření, ani pokud jde o životní podmínky kandidátů a laureátů, ani pokud se týká situace v jejich zemích; vyzývá rovněž Radu a Komisi, aby tuto cenu více zviditelnily, mimo jiné aby ji zahrnuly do výroční zprávy o lidských právech; dále vyzývá Radu a Komisi, aby udržovaly kontakty s kandidáty a laureáty Sacharovovy ceny s cílem zajistit průběžný dialog a sledování situace v oblasti lidských práv v daných zemích a poskytnout ochranu osobám, které jsou vystaveny silnému pronásledování;

193.  připomíná delegacím Parlamentu, aby diskuse o lidských právech soustavně zařazovaly na pořad jednání meziparlamentních setkání, aby během svých pracovních cest navštěvovaly projekty a zařízení sloužící ke zlepšení dodržování lidských práv a aby se scházely se zastánci lidských práv a poskytovaly jim případně mezinárodní viditelnost a ochranu;

194.  vítá vytvoření sítě laureátů Sacharovovy ceny; naléhavě žádá, aby byly nalezeny okamžitě prostředky nutné k dosažení jejích cílů a k usnadnění komunikace mezi nositeli Sacharovovy ceny a Parlamentem tím, že nositelům bude přiznán zvláštní status, díky němuž se zjednoduší postupy pro jejich vstup do prostor Parlamentu;

o
o   o

195.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Organizaci spojených národů, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a vládám zemí a území uvedených v tomto usnesení.

(1) Úmluva Organizace spojených národů proti mučení; Úmluva OSN o právech dítěte; Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen; Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením; Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před násilným zmizením. (2) Úř. věst. C 379, 7.12.1998, s. 265; Úř. věst. C 262, 18.9.2001, s. 262; Úř. věst. C 293 E, 28.11.2002, s. 88; Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 576; Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 109; Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 33; Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 86; Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 183; Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 198; Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 60; Úř. věst. C 265 E, 30.9.2010, s. 15; Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 25. (3) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3; Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1., Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 27. (4) Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1. (5) Úř. věst. C 46E, 24.2.2010, s. 71. (6) Přijaté texty, P7_TA(2010)0036. (7) Úř. věst. C 250 E, 25.10.2007, s. 91. (8) Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 775. (9) Přijaté texty, P7_TA(2010)0226. (10) Úř. věst. C 327, 23.12.2005, s. 4. (11) Dokument Rady č. 11179/10 (12) Úř. věst. C 265 E, 30.9.2010, s. 3. (13) Úř. věst. C 305 E, 11.11.2010, s. 9. (14) Přijaté texty, P7_TA(2010)0443. (15) K prosinci 2009 ratifikovaly jak Úmluvu, tak opční protokol tyto země: Belgie, Itálie, Maďarsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie; všechny členské státy podepsaly úmluvu, ale 15 členských států ji ještě neratifikovalo: Bulharsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Řecko a Slovensko. 19 členských států podepsalo i protokol, ale 10 z nich ho ještě neratifikovalo: Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Kypr, Litva, Lucembursko, Malta, Rumunsko a Slovensko. (16) Přijaté texty, P7_TA(2010)0236. (17) Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, 17. listopadu 2009.