Seznam 
Přijaté texty
Čtvrtek, 20. května 2010 - Štrasburk
Vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany
 Dialog mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit
 Finanční pomoc Společenství v souvislosti s vyřazováním bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku z provozu – „Program Kozloduj“ *
 Provádění synergií z prostředků vyčleněných na výzkum a inovace v rámci nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj
 Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí pro hospodářské oživení
 Přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020
 Unie pro Středomoří
 Nezbytnost evropské strategie pro jižní Kavkaz
 Náboženská svoboda v Pákistánu
 Thajsko
 Barma

Vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany
PDF 422kWORD 131k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany (2010/2011(INI))
P7_TA(2010)0186A7-0132/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropské radě nazvané „Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

–  s ohledem na zprávu profesora Maria Montiho určenou Komisi o revitalizaci jednotného trhu(1),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Program pro občany přinášející výsledky pro Evropu“ (KOM(2006)0211),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Jednotný trh pro Evropu ve 21. století“ (KOM(2007)0724) a na průvodní pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Jednotný trh: přezkum úspěchů“ (SEK(2007)1521), usnesení Parlamentu ze dne 4. září 2007 o přezkumu jednotného trhu(2) a pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Přezkum jednotného trhu: rok poté“(SEK(2008)3064),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Příležitosti, přístup a solidarita: nová vize sociální Evropy v 21. století“ (KOM(2007)0726) a sdělení Komise nazvané „Služby obecného zájmu, včetně sociálních služeb obecného zájmu: nový evropský závazek“ (KOM(2007)0725) a usnesení Parlamentu ze dne 27. září 2006 o bílé knize Komise o službách obecného zájmu(3),

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 29. června 2009 o opatřeních ke zlepšení fungování jednotného trhu(4) a doporučení Komise ze dne 12. července 2004 k provádění směrnic, které se týkají vnitřního trhu, ve vnitrostátním právu(5),

–  s ohledem na hodnotící zprávu o vnitřním trhu z července 2009 (SEK(2009)1007) a na usnesení Parlamentu ze dne 9. března 2010(6) a 23. září 2008(7) o hodnotící zprávě o vnitřním trhu,

–  s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru nazvané „Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013 – Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit“((KOM(2007)0099) a usnesení Parlamentu ze dne 20. května 2008 nazvané „Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013“(8),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. ledna 2009 nazvané „Sledování spotřebitelských výsledků – Druhé vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích“ (KOM(2009)0025) a průvodní pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Druhá hodnotící zpráva o spotřebitelských trzích“ (SEK(2009)0076),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2009 o vymáhání spotřebitelského acquis (KOM(2009)0330) a zprávu Komise ze dne 2. července 2009 o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (KOM(2009)0336),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o ochraně spotřebitele(9),

–  s ohledem na sdělení Komise o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU (KOM(2009)0557),

–  s ohledem na zprávu Evropského hospodářského a sociálního výboru, specializované sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba nazvanou „Překážky na evropském jednotném trhu 2008“(10),

–  s ohledem na výroční zprávu sítě SOLVIT za rok 2008 nazvanou „Vývoj a výkonnost sítě Solvit v roce 2008“ (SEK(2009)0142), na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 8. května 2008 o akčním plánu týkajícím se integrovaného přístupu k poskytování asistenčních služeb v oblasti jednotného trhu občanům a firmám (SEK(2008)1882) a usnesení Parlamentu ze dne 9. března 2010 o síti SOLVIT(11),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh, jehož cílem je stanovit celkový rámec pro pravidla a zásady týkající se akreditace a dozoru nad trhem,

–  s ohledem na článek 26 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), který stanoví, že „vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smluv“,

–  s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU, který zavazuje Unii, aby usilovala „o vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, která je do Smluv začleněna na základě článku 6 Smlouvy o EU,

–  s ohledem na článek 9 SFEU, který stanoví, že „při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví“,

–  s ohledem na článek 11 Smlouvy o SFEU, který stanoví, že „požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje“,

–  s ohledem na článek 12 SFEU, který stanoví, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“,

–  s ohledem na článek 14 SFEU a protokol č. 26 k této smlouvě o službách obecného (hospodářského) zájmu,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0132/2010),

A.  vzhledem k tomu, že z důvodu nedostatečné informovanosti o právech a příležitostech a z důvodu roztříštěné regulace, nedostatku legislativních iniciativ v některých klíčových oblastech, nevhodného provádění do vnitrostátního práva, nedostatečného uplatňování a prosazování právních předpisů a nedostatku administrativní koordinace a spolupráce stojí občanům, spotřebitelům a malým a středním podnikům, jež si přejí cestovat, nakupovat nebo obchodovat přes hranice se stejným pocitem bezpečí a důvěry, kterému se těší ve svých členských státech, v cestě mnoho překážek,

B.  vzhledem k tomu, že i snahy o harmonizaci právních předpisů s cílem překonat tyto překážky vedly v některých případech k nadměrné regulaci, která měla negativní dopad na většinu malých a středních podniků, zejména na mikrosubjekty, které nechtějí vstupovat na evropský trh, ale přejí si fungovat pouze na místní úrovni, a na místní správní subjekty, je proto vyžadována lepší právní úprava, která by přinášela co nejmenší administrativní zátěž,

C.  vzhledem k tomu, že pouze malé procento pracovníků, poskytovatelů služeb a odborníků se rozhodne přestěhovat do jiného členského státu, mimo jiné proto, že je to kvůli související byrokracii a riziku ztráty práv na sociální zabezpečení příliš složité a nákladné,

D.  vzhledem k tomu, že kvůli jazykovým bariérám, nedostatečné jistotě, pokud jde o investice, platby a odpovědnost, a kvůli rozdílům v právních, správních, sociálních a kulturních tradicích jednotlivých členských států nabízí jen málo podnikatelů a malých a středních podniků své zboží a služby mimo své domácí trhy,

E.  vzhledem k tomu, že na jednotný trh nelze pohlížet izolovaně od ostatních horizontálních oblastí politiky, k nimž patří zejména zdravotnictví, sociální zabezpečení a ochrana spotřebitelů, pracovněprávní předpisy, životní prostředí, udržitelný rozvoj a vnější politiky,

F.  vzhledem k tomu, že strategie EU na období do roku 2020 by měla stanovit realistické cíle za účelem dosažení ekologického a sociálního tržního hospodářství založeného na znalostech, dosažení udržitelného růstu do roku 2020 a vytváření pracovních míst také v oblasti ochrany životního prostředí; vzhledem k tomu, že základním kamenem strategie EU na období do roku 2020 by měl být jednotný evropský trh, ohled na výzvy v oblasti sociální spravedlnosti a hospodářského růstu a zaměření na občany, ochranu spotřebitelů a malé a střední podniky,

G.  vzhledem k tomu, že jednotný trh a otázky mezinárodního obchodu jsou čím dál provázanější a čím dál více se vzájemně ovlivňují,

H.  vzhledem k tomu, že mnoho evropských občanů neví, jaké konkrétní výhody jim samotným jednotný trh přináší, protože je o něm k dispozici příliš málo informací, které navíc nejsou dostatečně vysvětleny,

Obecné poznámky

1.  domnívá se, že Unie čelí zvláště problematickému období v historii integrace jednotného evropského trhu; zastává názor, že je nutné zabývat se současnými i budoucími výzvami uceleným způsobem a s odhodlaností, odpovědností a houževnatostí, jež musí doprovázet citlivý a účelný přístup v duchu spolupráce a solidarity; zdůrazňuje, že tento postup bude od Evropské komise vyžadovat autoritativní přístup a značnou iniciativnost, přičemž Rada, členské státy a Evropský parlament budou muset prokázat politickou vůli;

2.  zdůrazňuje, že jednotný trh není pouze hospodářskou strukturou, nýbrž že právní předpisy vnitřního trhu chrání a zachovávají konkrétní základní práva občanů, jako je bezpečnost a soukromí, a z tohoto důvodu je s ohledem na mnoho hospodářských a jiných výzev, kterým EU v současné době čelí, hladce fungující jednotný trh v nejlepším zájmu evropských občanů, spotřebitelů i malých a středních podniků;

3.  zdůrazňuje, že nehledě na hospodářské, technologické a legislativní nedostatky v jeho struktuře jednotný evropský trh společně s eurozónou nejlépe ukazuje skutečný smysl hospodářské integrace a jednoty EU a pro její občany je rozhodně nejzřetelnějším výsledkem evropské integrace;

4.  zdůrazňuje, že jednotný trh by měl otevírat nové obzory v oblasti výzkumu a inovací a měl by více podporovat rozvoj zboží a služeb s důrazem na znalosti a technologie, které jsou hybnou silou budoucího hospodářského rozvoje;

5.  vítá a plně podporuje záměr Komise „vrátit do jádra vnitřního trhu ty, kteří žijí v jeho rámci a denně jej využívají,“ i její závazek vystupovat jako odhodlaný obhájce jednotného trhu a plně k tomu využít svých donucovacích pravomocí a vytvořit sociální a ekologickou vizi jednotného trhu založenou na povinnostech, které vyplývají z Lisabonské smlouvy;

Proces integrace jednotného trhu není nevratný

6.  zdůrazňuje, že integrace jednotného trhu není nevratným procesem a že dlouhodobá existence jednotného trhu by neměla být považována za samozřejmou;

7.  vyjadřuje obavu, že obnovení hospodářského protekcionismu na vnitrostátní úrovni by pravděpodobně vyústilo v roztříštěnost jednotného trhu, a proto je třeba mu zabránit; je znepokojen tím, že stávající hospodářská a finanční krize by mohla být použita jako odůvodnění pro oživení protekcionistických opatření v různých členských státech, navzdory tomu, že tento hospodářský pokles naopak vyžaduje uplatnění společných ochranných mechanismů;

8.  domnívá se, že krize podstatně narušila proces integrace jednotného trhu a že odpor vůči jednotnému trhu a nedůvěra v něj vzrostly v důsledku nedostatků a nerovností, které vyplývají z hospodářských systémů členských států;

9.  připomíná, že politiky usilující o překonání krize by neměly působit na úkor procesu integrace jednotného trhu, ale měly by spíše představovat příležitost k reformě, upevnění a zdokonalení stávající struktury jednotného trhu, uvolnění potenciálu ekologického hospodářství k vytváření pracovních míst a opětnému získání důvěry občanů, zejména pak spotřebitelů a malých a středních podniků;

10.  zdůrazňuje, že oživení jednotného trhu nesmí vyplývat pouze z nedávného zhoršení hospodářské situace a že obnova musí být přesahovat základní poznatky, které vyplynuly z krize;

11.  zdůrazňuje, že oživení jednotného trhu by mělo vést k dosažení konkrétních, měřitelných, dosažitelných, relevantních a časově vymezených cílů, a to prostřednictvím vhodných a účinných politických nástrojů založených na čtyřech svobodách pohybu, jež přísluší všem občanům EU;

12.  upozorňuje na skutečnost, že jednotný evropský trh naléhavě potřebuje nový impuls a že k obnovení spolehlivosti a důvěryhodnosti jednotného trhu je třeba silného vedení ze strany evropských orgánů, a zejména Komise, a politické odpovědnosti ze strany členských států;

Potřeba komplexního a společného přístupu k jednotnému trhu

13.  zastává názor, že starší pojetí jednotného trhu by mělo být nahrazeno, aby se trh stal přístupnějším; zdůrazňuje, že všichni, kdo se podílejí na vytváření a uplatňování jednotného trhu, musí zaujmout komplexnější přístup a plně zohlednit obavy občanů;

14.  zdůrazňuje, že silnější, hlubší a rozšířenější jednotný trh má zásadní význam pro růst a vytváření pracovních míst;

15.  zdůrazňuje, že jednotný trh by měl být ústředním bodem při dosahování cíle udržitelného a vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství v souvislosti s dlouhodobou vizí strategie EU pro období do roku 2020;

16.  domnívá se, že jednotný trh je nezbytným předpokladem úspěchu strategie EU na období do roku 2020; navrhuje proto, aby byly jakékoli strategie a politiky určené na oživení jednotného evropského trhu koordinovány evropskými orgány a založeny na pragmatické, komplexní a dalekosáhlé dohodě podporované všemi členskými státy a zaměřené především na priority, za nimiž budou členské státy skutečně stát a budou je účinně uplatňovat na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

17.  zdůrazňuje, že jednotný trh by měl nadále přinášet spotřebitelům prospěch v podobě lepší kvality, většího výběru, rozumných cen a bezpečnosti zboží a služeb;

18.  požaduje vytvoření nového modelu politického smýšlení, jenž se při oživování jednotného evropského trhu zaměří na občany, spotřebitele a malé a střední podniky; zastává názor, že toho lze dosáhnout, stanou-li se evropští občané prioritou při tvorbě politiky Evropské unie;

19.  stále se domnívá, že oživení jednotného trhu vyžaduje účinné provádění vhodnějších kontrol, uplatňování vyvážených pravomocí a intenzivnější dialog, aby bylo zaručeno, že potřeby občanů a spotřebitelů budou odpovídajícím způsobem zohledňovány; domnívá se, že přístup založený na důkazech a občanech napomůže Unii k opětnému získání všeobecné důvěry v jednotný evropský trh a k nalezení správného vzorce pro přijetí iniciativ, které Unii poskytnou potřebnou konkurenční výhodu, aniž by tím byl dotčen sociální rozměr;

20.  opakuje, že účelné posouzení sociálních, spotřebitelských, environmentálních a ekonomických dopadů jednotného trhu které by mělo figurovat ve všech návrzích týkajících se jednotného trhu je zásadní pro získání důvěry veřejnosti a zajistí také reálné začlenění sociálních cílů, cílů v oblasti ochrany spotřebitelů a environmentálních a hospodářských cílů;

21.  domnívá se, že zrušení hranic v rámci jednotného trhu dále zvýšilo konkurenceschopnost Evropy v globalizovaném světě;

22.  zdůrazňuje, že dobré fungování vnitřního trhu je neoddělitelně spjato s úlohou, již musí Evropa hrát jakožto globální hospodářský hráč; je přesvědčen, že Evropská unie musí chránit svůj sociální a ekologický model prostřednictvím přísného uplatňování svých právních předpisů na dovážené výrobky a služby a boje za uplatňování těchto předpisů, především v rámci multilaterálních subjektů, a zejména pak v rámci postupů řešení sporů vedených ve Světové obchodní organizaci;

23.  zdůrazňuje, že vnitřní trh a společná měna plnily v Evropě funkci ochranného štítu a snížily negativní dopad finanční krize na podniky a občany v Evropě;

Výzvy a příležitosti, které je třeba uvážit v rámci politiky jednotného trhu

24.  zastává názor, že hlavní výzvou, které Unie čelí, je nalezení rovnováhy mezi otevřeným hospodářstvím schopným stimulovat hospodářský růst a vytváření pracovních míst a koordinovaně reagovat na zásadní výzvy budoucnosti (konkurenceschopnost, výzkum a vývoj, průmyslová politika, demografické problémy, životní prostředí a nové technologie) a hospodářským systémem, jenž má stejně tak zajistit i ochranu spotřebitelů a sociální a environmentální záruky, které občané potřebují;

25.  zdůrazňuje, že uplatňování pravidel jednotného trhu je i nadále nerovnoměrné, protože tržní sítě nejsou dostatečně propojeny, což znamená, že podniky a občané se musí v každodenní praxi při přeshraničních aktivitách nadále potýkat s těžkostmi, jež mohou zahrnovat 27 různých právních systémů pro jednu transakci;

26.  zdůrazňuje význam zavedení ekologického jednotného trhu pro nové nízkouhlíkové a ekologické technologie, služby a výrobky prostřednictvím vytvoření celoevropských norem pro emise CO2; poukazuje na to, že jasné normy a označování energeticky účinných výrobků se musí postupně stát povinností v rámci celé Unie; konstatuje, že při vypracovávání nových norem pro vyhodnocování uhlíkové stopy je třeba zohlednit stávající metodiky a normy; zdůrazňuje, že tyto normy nesmí zejména na malé a střední podniky klást nadměrně zatěžující požadavky;

27.  naléhá na to, že v digitálním věku si Unie musí plně uvědomit potenciál a příležitosti, které nabízí internet, elektronické obchodování a rozšíření informačních a komunikačních technologií v malých a středních podnicích a ve veřejné správě pro další rozvoj jednotného trhu a pro jeho zpřístupnění všem občanům EU; zdůrazňuje, že rozvoj nových technologií musí zohledňovat potřebu chránit občany, spotřebitele, malé a střední podniky a ty, kteří se nacházejí v nejzranitelnějších situacích;

28.  zdůrazňuje, že je důležité vytvořit nové obchodní modely, v jejichž rámci budou držitelé autorských práv a souvisejících práv řádně odměňováni, aniž by byl spotřebitelům zbytečně omezován přístup k tvůrčímu obsahu distribuovanému online;

29.  podporuje iniciativy, které Komise přijala za účelem upřednostnění výzkumu, znalostí a inovací v každé budoucí strategii; očekává, že z následných rozpočtů Unie budou na řešení těchto zásadních otázek vyčleněny dostatečné finanční prostředky; v této souvislosti připomíná, že je nezbytně nutné uzavřít dosud probíhající jednání o patentu Společenství; navrhuje, aby Komise začala zkoumat možnosti, jak stanovit konkrétní srovnávací kritéria, jež by umožnila měřit úspěch dosažený v oblastech výzkumu, znalostí a inovací;

30.  schvaluje úsilí Komise, jehož cílem je podpora bezpečnosti konečných výrobků, a to vstupem v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh;

Občané a spotřebitelé v rámci jednotného trhu

31.  je přesvědčen, že vnímání, pochopení a znalost jednotného trhu jsou v případě evropských občanů nízké, neexistující, zmatené či dokonce negativní, částečně kvůli nedostatku politické vůle a informací i nízké úrovni povědomí veřejnosti; domnívá se, že je třeba se rozhodně zasazovat o to, aby budoucí politika Evropské unie v oblasti jednotného trhu odpovídala potřebám občanů, zejména spotřebitelů a malých a středních podniků, a aby jim poskytovala konkrétní výsledky;

32.  zdůrazňuje, že aby byla zajištěna společenská a hospodářská podpora a spolupráce evropských občanů, musí EU a její členské státy intenzivně propagovat příležitosti vyplývající z evropské hospodářské integrace a změnit všeobecné vnímání jednotného trhu tím, že občany seznámí s přínosy, které jim jednotný trh nabízí, a způsoby, jak účinně vymáhat jejich práva; domnívá se tedy, že je důležité, aby odvětví, která mají přímý dopad na každodenní život občanů a potřeby spotřebitelů byly hlavním těžištěm jednotného trhu;

33.  domnívá se, že mezi některé z nejčastějších problémů, se kterými se spotřebitelé zejména v oblasti služeb setkávají a které je třeba řešit přednostně, aby bylo dosaženo rychlých výsledků, patří 1) přístup k bezpečným výrobkům a kvalitním službám; 2) přístup ke spolehlivým, srovnatelným a objektivním informacím, včetně srovnání cen; 3) větší právní jistota a transparentnost smluvních vztahů; 4) lepší zabezpečení plateb; 5) přístup k přiměřeným, dostupným a účinným systémům nápravy a 6) lepší znalosti o systému a důvěra v něj;

34.  tvrdí, že občanům není poskytováno dost informací o právních předpisech týkajících se jednotného trhu a dostupnosti a vymáhání jejich práv; zdůrazňuje, že je nutné účinněji uspořádat příslušné webové stránky, síť SOLVIT a kontaktní body; domnívá se, že v případě těchto iniciativ je třeba zlepšit koordinaci a komunikaci, protože se jim dosud nepodařilo oslovit cílovou skupinu; zdůrazňuje, že portál „Vaše Evropa“ zřízený Komisí hraje důležitou úlohu v informování občanů i podniků o bydlení, práci a možnostech podnikání v Evropské unii; navrhuje spíše zlepšení stávající nabídky než vytváření nových kontaktních míst;

35.  je přesvědčen, že odpovědný přístup podnikatelské sféry, pokud jde o dodržování zásady odpovědnosti podniků a pravidel hospodářské soutěže a hospodářských zájmů spotřebitelů, pomůže zvýšit důvěru spotřebitelů, která je minimální podmínkou k posílení jejich ochrany;

36.  je toho názoru, že iniciativy týkající se hospodářské integrace budou úspěšnější, pokud budou občané přesvědčeni, že jejich sociální práva jsou zajištěna a že politiky vnitřního trhu budou mít pozitivní dopad na sociální politiky;

37.  lituje skutečnosti, že pouze malé procento občanů, spotřebitelů a malých a středních podniků má povědomí o stávajících alternativních prostředcích nápravy nebo ví, jak předložit stížnost Komisi; poukazuje na to, že v souladu se zprávou Parlamentu o síti SOLVIT ze dne 2. března 2010 (2009/2138(INI)) je nutné zlepšit stávající systémy pro řešení problémů, jež slouží občanům i podnikům, jako je síť SOLVIT; vyzývá Komisi, aby zahájila zrychlené řízení o porušení Smlouvy, pokud nevyřešená stížnost síti SOLVIT odhalí jednoznačné porušení právních předpisů Společenství; s politováním konstatuje, že navzdory doporučením Komise v této věci nebyly alternativní mechanismy pro řešení sporů dosud řádně zavedeny nebo dosud uspokojivě nefungují;

38.  vyzdvihuje klíčovou úlohu sdružení spotřebitelů, pokud jde o poskytování informací spotřebitelům o jejich právech, podporu, kterou jim poskytují při spotřebitelských sporech, a prosazování jejich zájmů v rámci budování vnitřního trhu;

Malé a střední podniky v rámci jednotného trhu

39.  připomíná, že malé a střední podniky představují zásadní součást páteře evropského hospodářství a jsou hlavní hnací silou pro vytváření pracovních míst, hospodářský růst, přechod k ekologickému hospodářství a pro sociální soudržnost v Evropě; tvrdí, že aktivní účast malých a středních podniků je v rozšířené EU nezbytná k tomu, aby se jednotný trh mohl stát inovativnějším a konkurenceschopnějším, a zdůrazňuje, že je nutno vyvinout větší úsilí s cílem zlepšit přístup malých a středních podniků na jednotný trh, usnadnit jejich rozvoj a umožnit jim plně využít jejich podnikatelského potenciálu;

40.  domnívá se, že by mělo být odstraněno více překážek, které malým a středním podnikům brání v přístupu na trh veřejných zakázek, s cílem posílit jejich konkurenceschopnost na jednotném trhu, a to konkrétně zjednodušením požadavků kladených zadavateli na malé a střední podniky v nabídkových řízeních;

41.  podporuje jakékoli budoucí společné iniciativy Komise a členských států, 1) jejichž cílem bude podpora malých podniků v celé EU, které provozují svoji činnost i za hranicemi; 2) které povedou ke snížení administrativní, finanční a regulační zátěže, zejména administrativních překážek, jimž čelí malé a střední podniky, bez ohledu na to, zda svou činnost rozvíjejí na místní, celostátní či evropské úrovni, v souladu se zásadou proporcionality; v souvislosti s tím vyzývá členské státy a Komisi, aby důsledně prosazovaly a uplatňovaly zásadu „mysli nejdříve v malém“ popsanou v rámci iniciativy na podporu malých a středních podniků „Small Business Act“;

42.  žádá Komisi, aby zvýšila své úsilí a pomohla malým a středním podnikům překonat jazykovou bariéru, která jim často brání v podnikání v ostatních členských státech, a zajistila jim veškeré informace a služby na jednotném trhu ve všech úředních jazycích Evropské unie;

43.  je i nadále odhodlán snižovat v nových právních předpisech o jednotném trhu výskyt tzv. pozlacování („gold-plating“) a požadovat od členských států, a zejména od vnitrostátních parlamentů, aby nepolevovaly ve svém odhodlání bojovat při provádění právních předpisů EU do vnitrostátního práva proti tomuto jevu, neboť tyto nadbytečné požadavky zatěžují zejména malé a střední podniky;

44.  souhlasí s tím, že řádné uplatňování iniciativy na podporu malých a středních podniků „Small Business Act“, a zejména důsledné uplatňování testu dopadů na malé a střední podniky ze strany Komise při předkládání nových legislativních opatření v oblasti vnitřního trhu a zavedení statutu soukromé evropské společnosti, zajistí skutečnou integraci malých a středních podniků do vhodného a životaschopného jednotného evropského systému;

45.  rozhodně podporuje nařízení upravující požadavky na překlad pro budoucí patent EU, díky němuž se patent EU konečně stane skutečností, a posílí se tak postavení Evropy jako hybné síly inovace a hospodářské soutěže ve světě; dále podporuje přezkum systému obchodních značek Společenství s cílem dosáhnout vyšší kvality a lepších perspektiv pro tento systém;

46.  zdůrazňuje, že nejzávažnějším problémem pro malé a střední podniky v době hospodářské krize je přístup k financím; lituje skutečnosti, že v důsledku toho, že se velké banky stáhly z venkovských oblastí a z oblastí, které jsou málo zalidněné nebo ekonomicky slabé, vyvstal pro malé a střední podniky vážný problém, pokud jde o přístup k financím; vítá důležitou roli spořitelen a různých družstevních sdružení při financování regionálního hospodářství a jejich příspěvek k sociálnímu tržnímu hospodářství tím, že podporují etické a sociální projekty;

47.  souhlasí, že postup oznamování zavedený směrnicí 98/34/ES je velmi účinným nástrojem pro zlepšení vnitrostátních právních předpisů na jedné straně a zamezení vzniku překážek na jednotném trhu, zejména pro malé a střední podniky, na straně druhé; je přesvědčen, že by Komise měla posílit tento mechanismus tím, že zahájí zrychlené řízení pro porušení právních předpisů, pokud se určitý členský stát nebude řídit podrobným stanoviskem vydaným Komisí nebo nebude reagovat na podrobné stanovisko vydané jiným členským státem;

48.  domnívá se, že jednotlivé hospodářské a sociální politiky, jako je rozpočtová, daňová a vzdělávací politika a politika v oblasti výzkumu, musí být koordinovány na úrovni EU;

Odpovědnost a prosazování právních předpisů týkajících se jednotného trhu a zlepšování právní úpravy

49.  zastává stanovisko, že podle zásady subsidiarity náleží značná část administrativní a právní odpovědnosti za jednotný trh členským státům, popřípadě jejich regionálním a místním správním orgánům, které tedy musí společně s ostatními orgány EU skutečně převzít odpovědnost za jednotný evropský trh a jeho řízení;

50.  tvrdí, že hodnotící zprávy o vnitřním trhu a hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích jasně odhalují, že členské státy stále neplní své cíle ohledně řádného provádění právních předpisů týkajících se jednotného trhu do vnitrostátního práva, jejich uplatňování a prosazování a že provádění evropských právních předpisů do vnitrostátního práva je zpožděné, což maří snahu o vytvoření rovných podmínek, které jsou pro dobře fungující vnitřní trh nezbytně nutné, zejména v odvětví služeb;

51.  konstatuje, že postupné tříštění pravidel a nesrovnalosti v provádění právních předpisů v EU stále více narušuje dokončení jednotného trhu; poznamenává, že EU musí přijmout soubor vnitřně soudržných politik koncipovaných tak, aby odstraňovaly přímé i nepřímé překážky pro dobře fungující vnitřní trh;

52.  vítá iniciativu Komise na zlepšování právní úpravy, která posiluje účinnost předpisů a jejich řádné uplatňování členskými státy; naléhavě žádá Komisi, aby v této otázce nepolevovala, protože rychlé provádění této strategie by výrazně přispělo k úspěšnému oživení jednotného trhu;

53.  bere na vědomí nový koncept „promyšlených právních předpisů“, který zavádí Komise ve svém sdělení o strategii EU na období do roku 2020;

Cíle
Silnější institucionální úloha při vytváření a uplatňování pravidel jednotného trhu

54.  navrhuje, aby Komise s ohledem na lepší provádění právních předpisů týkajících se jednotného trhu do vnitrostátního práva a jejich lepší uplatňování a prosazování vytvořila partnerství mezi všemi zúčastněnými stranami, které se podílejí na vytváření, uplatňování a prosazování těchto právních předpisů, přičemž by použila nové mechanismy, jako je například navrhované každoroční fórum o jednotném trhu;

55.  vyzývá Komisi, aby zajistila řádné uplatňování a provádění do vnitrostátního práva prostřednictvím systematičtějšího a nezávislého sledování, čímž by urychlila a usnadnila řízení pro nesplnění povinnosti; tvrdí, že zpoždění při uzavírání řízení pro nesplnění povinnosti bude mít nepříznivý dopad na zájmy občanů na jednotném trhu;

56.  žádá Komisi, aby vyvinula nové způsoby – jiné než formální řízení pro porušení právních předpisů – ke zlepšení provádění pravidel jednotného trhu do vnitrostátního práva a jejich prosazování; v této souvislosti ji žádá, aby zvážila inovativní mechanismy, jako je postup vzájemného hodnocení, který předpokládá směrnice o službách, s cílem podnítit vzájemné posuzování a přijetí daného přístupu za vlastní ze strany členského státu, a také aby zlepšila neformální mechanismy řešení problémů, jako jsou SOLVIT a EU-PILOT, jež by přinášely výrazný prospěch občanům, kteří se denně potýkají s těžkostmi na jednotném trhu;

57.  vyzývá Komisi, aby věnovala více pozornosti systematickému vyhodnocování a zjednodušování platných právních předpisů pro jednotný trh a snižovala byrokratickou zátěž, kdekoli je to možné, z čehož budou mít prospěch jak občané, tak podniky;

58.  naléhavě žádá Komisi, aby při sledování trhu zboží a přeshraničním prosazování právních předpisů na ochranu spotřebitelů zajistila řádnou koordinaci a spolupracovala s Parlamentem a členskými státy a také s hlavními obchodními partnery a sdruženími podnikatelů a spotřebitelů a aby účinněji informovala evropské spotřebitele a občany;

59.  doporučuje, aby Komise provedla nezávislé šetření s cílem určit dvacet nejčastějších zdrojů nespokojenosti a frustrace souvisejících s jednotným trhem, se kterými se občané každodenně setkávají, zejména na trhu práce, v souvislosti s elektronickým obchodováním, s přeshraniční lékařskou péčí, nakupováním a pronajímáním vozidel, přenositelností důchodů, vzájemným uznáváním odborných kvalifikací, péčí o děti, adopcí a výživným a přídavky;

60.  žádá Komisi, aby usilovala o vytvoření lepšího mechanismu na přezkoumávání toho, jak jsou pravidla jednotného trhu ve skutečnosti uplatňována na všech úrovních v různých členských státech a jak je občanům a podnikům umožněno vykonávat svá práva na jednotném trhu;

61.  žádá Komisi, aby poskytovala členským státům, popřípadě jejich regionálním a místním správním orgánům, větší asistenci, a usnadnila jim tak řádné dodržování norem EU; zdůrazňuje, že orgány EU jako celek musí daná pravidla zpřísnit a vybízet členské státy ke zlepšení provádění právních předpisů do vnitrostátního práva správným způsobem a včas, aby bylo zajištěno, že se v celé EU uplatňují stejná pravidla;

62.  požaduje posílení úlohy Parlamentu v oblastech uplatňování, prosazování a sledování právních předpisů týkajících se jednotného trhu; domnívá se, že posílená úloha EP a vnitrostátních parlamentů, která vyplývá z Lisabonské smlouvy, musí mít za následek lepší součinnost mezi těmito dvěma parlamentními úrovněmi;

63.  vyzývá členské státy, aby zajistily lepší koordinaci a výměnu osvědčených postupů na jednotném trhu, zejména prostřednictvím systému informování o vnitřním trhu a odbornou přípravou specialistů zaměřených na jednotný trh a ochranu spotřebitelů na celostátní, regionální a místní úrovni;

64.  důrazně nabádá k tomu, aby Komise zajistila: nezávislou kontrolu kvality regulačních návrhů; přijetí mechanismů ex-ante a ex-post pro ověření účinnosti právních předpisů; využívání referenčního srovnávání vůči mezinárodním osvědčeným postupům; využívání posouzení shody ke změření sociálního, environmentálního a hospodářského dopadu jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní úrovni;

Opatření potřebná pro účinnější informování a podporu občanů a malých a středních podniků v rámci jednotného trhu

65.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vypracovaly cílenou komunikační strategii zaměřenou na každodenní problémy, s nimiž se setkávají občané, když se usazují a nastupují do zaměstnání v jiném členském státě, zejména, pokud podnikají přeshraniční transakce, cestují, nakupují nebo prodávají přes hranice, a na sociální a zdravotnické normy a normy na ochranu spotřebitelů a životního prostředí, na které se mohou spolehnout; domnívá se, že tato komunikační strategie by měla výslovně zahrnovat i metody řešení problémů, jako např. síť SOLVIT;

66.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí s cílem zajistit, aby se výrobkové normy používané na jednotném trhu staly hlavním celosvětovým standardem, a byly tak zajištěny rovné podmínky pro evropské společnosti, a zejména pro malé a střední podniky, které chtějí působit i za hranicemi jednotného trhu;

67.  naléhavě vyzývá Komisi, aby se při plánování svých ročních činností zaměřila na to, aby se prioritou staly právní předpisy pro jednotný trh „vstřícné vůči spotřebitelům“, které budou přínosem pro každodenní život evropských občanů; je přesvědčen, že další prioritou musí být odpovídající informační kampaně s cílem zvýšit povědomí občanů o jednotném trhu;

68.  připomíná, že kromě symbolických akcí, jako jsou „reklamní kampaně“ evropských institucí či členských států, by bylo vhodné souběžně vést také decentralizovanou komunikační politiku, která by lépe zapojila místní subjekty a celostátní, regionální a místní sdělovací prostředky – přičemž by byl kladen zvláštní důraz na místní média – a byla by více zaměřena na každodenní problémy spotřebitelů na vnitřním trhu (například: bankovní poplatky v jiném členském státě, vypracování studie zabývající se možnostmi, jak změnit poskytovatele telefonních služeb, srovnání výše telefonních poplatků atd.);

69.  žádá Komisi, aby zahájila řadu pravidelných studií zkoumajících vztah mezi jednotným trhem a průměrným evropským občanem, zejména se zaměřením na vyplývající náklady a přínosy a každodenní výzvy, jimž čelí;

70.  žádá členské státy, aby s podporou Komise zlepšily kapacitu mechanismů pro řešení problémů, zejména sítě SOLVIT, a to tím, že za tímto účelem poskytnou dodatečné finanční a lidské zdroje a přezkoumají jejich náplň činnosti s cílem zajistit, aby tyto mechanismy byly schopny efektivně řešit široký okruh problémů, s nimiž se občané a podniky setkávají; vyzývá Komisi, aby přednostně dokončila projekt zaměřený na asistenční služby pro jednotný trh (SMAS), aby občané a podniky měli snadný přístup k informacím a poradenství, které potřebují při hledání řešení problémů, s nimiž se setkávají;

71.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby pokračovaly ve svém úsilí o zvýšení důvěry občanů v označení CE, které představuje základní nástroj k zajištění spotřebitelských práv a norem kvality na jednotném trhu, a aby toto své úsilí zvýšily, a to prostřednictvím informačních kampaní a přísnějších kontrol;

72.  zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou hraje Evropská podniková síť v pomoci malým a středním podnikům, aby dokázaly využít možností, které jim skýtá jednotný trh; zdůrazňuje, že byrokratické povinnosti odčerpávají cenné zdroje, a brání tak Evropské podnikové síti více se soustředit na svou základní úlohu poskytovat pomoc „na míru“ malým a středním podnikům; vyzývá Komisi, aby více využívala Evropskou podnikovou síť k cílenému šíření informací a aby snižovala byrokracii zatěžující partnery Evropské podnikové sítě;

Strategické zprávy a návrhy

73.  navrhuje Komisi, aby strategie jednotného trhu zahrnovala čtyři hlavní fáze: první fází je začlenění hodnocení nebo kontroly stavu současné situace za účelem posouzení míry narušení a zátěže, jimiž byly různé zúčastněné strany na jednotném trhu zejména v důsledku krize postiženy; druhou je zahájení procesu konsolidace, přičemž budou dořešeny otevřené otázky; třetí má přinést rozvoj a zdokonalení jednotného trhu a čtvrtá se má zaměřit na dlouhodobou vizi jednotného trhu (strategie EU na období do roku 2020);

74.  je přesvědčen, že jak finanční služby, tak přístup k financím musí být součástí strategie EU na období do roku 2020;

75.  navrhuje, aby v první fázi výše uvedené kontroly stavu provedla Komise finanční audit rozpočtu EU a přidělila přednostně více prostředků na investice do vzdělávání, inovací a výzkumu; vyzývá členské státy, aby si ve svých rozpočtových výdajích stanovily tytéž priority;

76.  je přesvědčen, že v zájmu vytvoření efektivního jednotného trhu musí Komise formulovat jednoznačný soubor politických priorit, a to přijetím „aktu o jednotném trhu“, který by zahrnoval legislativní i nelegislativní iniciativy zaměřené na vytvoření vysoce konkurenceschopného sociálního a ekologického tržního hospodářství;

77.  vybízí Komisi, aby předložila tento „akt“ do května 2011 – s dostatečným předstihem před 20. výročím programu jednotného trhu z roku 1992 – a do středu pozornosti politiky jednotného trhu umístila občany, spotřebitele a malé a střední podniky; zdůrazňuje, že tento „akt“ by měl být považován za programový dokument pro další postup, máme-li dosáhnout sociálního a ekologického tržního hospodářství, které bude založeno na znalostech, bude vysoce konkurenceschopné a šetrné k životnímu prostředí a rovněž zajistí důvěryhodné rovné podmínky;

78.  žádá Komisi, aby do „aktu o jednotném trhu“ začlenila konkrétní opatření zaměřená především na:

   umístění zájmů spotřebitelů uvedených v článku 12 SFEU a sociální politiky vycházející z článku 9 SFEU do středu pozornosti politiky jednotného trhu;
   upravení jednotného trhu tak, aby odpovídal budoucímu vývoji tím, že zlepší přístup spotřebitelů a malých a středních podniků k elektronickému obchodování a na digitální trhy;
   podporu vytváření udržitelného jednotného trhu na základě článku 11 SFEU prostřednictvím rozvoje inkluzívního, nízkouhlíkového a ekologického hospodářství založeného na znalostech, včetně opatření na podporu inovací v oblasti technologií šetrnějších k životnímu prostředí;
   zajištění ochrany služeb obecného hospodářského zájmu na základě článku 14 SFEU a protokolu č. 26;
   vytváření strategie lepšího informování o sociálních přínosech jednotného trhu;

79.  žádá Komisi, aby při přípravě „aktu o jednotném trhu“ přihlédla k různým konzultacím a zprávám orgánů EU (zpráva EU 2020, zprávy poslanců Montiho a Gonzalese a zprávy výboru IMCO atd.) a zahájila další konzultaci se širokou veřejností s cílem vytvořit návrh koordinované politiky pro ucelenější a životaschopnější jednotný trh;

80.  doporučuje, aby byla vypracována analýza, která by určila způsoby a prostředky, jak zohlednit zájmy spotřebitelů ve všech příslušných politikách EU, a umožnit tak, aby bylo při vypracovávání příslušných právních předpisů EU soustavně přihlíženo k ochraně spotřebitele;

81.  opakuje, jak je směrnice o službách důležitá pro dokončení jednotného trhu a jak obrovský má potenciál pro zajištění přínosů pro spotřebitele a malé a střední podniky; zdůrazňuje, že úspěšné uplatňování těchto právních předpisů vyžaduje vytrvalé politické odhodlání a podporu všech zúčastněných stran na evropské, vnitrostátní a místní úrovni; vyzývá Komisi, aby po prováděcí fázi uskutečnila hodnocení směrnice o službách s cílem určit, zda bylo dosaženo jejích hlavních cílů; žádá jednoznačné zapojení Evropského parlamentu do této práce a trvá na tom, že je nezbytné zachovat rovnováhu mezi nutností zlepšit jednotný trh se službami a zajišťováním vysoké úrovně sociální ochrany;

82.  domnívá se, že řádné uplatňování právních předpisů v oblasti jednotného trhu (např. směrnice o odborných kvalifikacích, směrnice o službách a nařízení o dozoru nad trhem) by mělo být i nadále hlavní prioritou nové Komise;

83.  konstatuje, že mechanismy nápravy uplatnitelné v celé Unii přinesly omezené výsledky, a proto naléhavě žádá Komisi, aby do května 2011 předložila legislativní návrh, který zajistí uplatňování přijatelného a vhodného systému kolektivní nápravy, který bude možné použít v celé Evropě;

84.  vyzývá Komisi, aby uvážila přijetí „listiny práv občanů“ zahrnující různé aspekty práva žít a pracovat kdekoli v EU; domnívá se, že toto právo musí být snadno dostupné pro všechny občany EU; zdůrazňuje, že na jednotném trhu stále existují některá omezení pro zaměstnávání pracovníků z nových členských států; vyzývá členské státy, aby při zohlednění všech pozitivních a negativních účinků otevření vnitrostátních trhů uvážily odstranění stávajících omezení;

85.  vyzývá Komisi, aby během tohoto volebního období předložila Parlamentu a Radě návrh nařízení o evropském statutu vzájemných společností a sdružení;

86.  vyzývá Komisi, aby podnikla nezbytné kroky s cílem co nejdříve vypracovat studii proveditelnosti týkající se zavedení evropského statutu vzájemné společnosti a zahájit v této věci konzultace;

87.  žádá Komisi, aby se podrobněji zaměřila na sledování trhu, zejména v oblastech finančních služeb, pojištění, telefonních služeb, bankovních služeb a jejich poskytování, a domnívá se, že účinné sledování trhů podpoří spravedlivou hospodářskou soutěž a zvýší jejich účinnost, což přinese prospěch jak hospodářství, tak spotřebitelům;

88.  domnívá se, že je třeba výrazně zvýšit kvalitu ochrany spotřebitele v odvětví finančních služeb, zejména pokud jde o sledování a dohled;

89.  zastává názor, že dlouhodobý udržitelný rozvoj vnitřního trhu závisí na: 1) stálém úsilí Komise v souvislosti se všemi tržními iniciativami, které jsou nezbytné za účelem podstatného povzbuzení a zlepšení postavení EU a její konkurenční výhody na celosvětovém trhu; 2) přijetí celkového rámce pro zajištění toho, aby jednotný trh skutečně sloužil všem zúčastněným stranám, a především pak 3) na tom, aby se jednotný trh k občanům skutečně dostal;

o
o   o

90.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Očekává se v dubnu 2010.
(2) Úř. věst. C 187 E, 24.7.2008, s. 80.
(3) Úř. věst. C 306 E, 15.12.2006, s. 277.
(4) Úř. věst. L 176, 7.7.2009, s. 17.
(5) Úř. věst. L 98, 16.4.2005, s. 47.
(6) Přijaté texty, P7_TA(2010)0051.
(7) Úř. věst. C 309 E, 4.12.2008, s. 46.
(8) Úř. věst. C 180 E, 17.7.2008, s. 26.
(9) Přijaté texty, P7_TA(2010)0046.
(10) http://www.eesc.europa.eu/smo/news/Obstacles_December-2008.pdf
(11) Přijaté texty, P7_TA(2010)0047.


Dialog mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit
PDF 326kWORD 97k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o dialogu mezi univerzitami a podniky: nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit (2009/2099(INI))
P7_TA(2010)0187A7-0108/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Nové partnerství pro modernizaci univerzit: Fórum EU pro dialog mezi univerzitami a podniky“ (KOM(2009)0158) ze dne 2. dubna 2009,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Plnění programu modernizace pro univerzity: vzdělávání, výzkum a inovace“ (KOM(2006)0208) ze dne 10. května 2006,

–  s ohledem na závěry předsednictví vydané po zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23.–24. března 2000,

–  s ohledem na závěry předsednictví vydané po zasedání Evropské rady ve dnech 13.–14. března 2008, zejména na část týkající se „investic do lidí a modernizace trhů práce“,

–  s ohledem na závěry předsednictví vydané po zasedání Evropské rady ve dnech 19.–20. března 2009, zejména na část týkající se „plného využití obnovené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost“,

–  s ohledem na usnesení Rady ze dne 15. listopadu 2007 nazvané „Novými dovednostmi k novým povoláním“(1),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020)(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008 nazvané „Vzdělávání dospělých: Na vzdělávání není nikdy pozdě“(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 nazvané „Boloňský proces a mobilita studentů“(4),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů o dialogu mezi univerzitami a podniky ze dne 4. prosince 2009(5) a na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 17. prosince 2009(6),

–  s ohledem na studii, kterou zveřejnil Evropský parlament, nazvanou „Další rozvoj dialogu mezi univerzitami a podniky“,

–  s ohledem na články 165 a 166 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0108 /2010),

A.  vzhledem k tomu, že Evropská rada ve dnech 19. a 20. března 2009 vyzvala členské státy, aby podporovaly partnerství mezi podniky a organizacemi, které se zabývají výzkumem, vzděláváním a odbornou přípravou,

B.  vzhledem k tomu, že komuniké z konference evropských ministrů odpovědných za vysoké školství konané ve dnech 28. a 29. dubna 2009 žádá, aby veřejné politiky „plně uznaly hodnotu různých úkolů vysokoškolského vzdělávání, které sahají od výuky a výzkumu přes zapojení do sociální soudržnosti a kulturního rozvoje až po službu celé společnosti“,

C.  vzhledem k tomu, že univerzity hrají díky své trojí úloze (vzdělání, výzkum a inovace) zásadní roli pro budoucnost Unie a pro vzdělávání jejích občanů a že úkolem vysokoškolského vzdělání je nabídnout studijní prostředí podporující samostatnost, kreativitu a optimální využívání znalostí,

D.  vzhledem k tomu, že odpovědnost za stanovení politik v oblasti vzdělávání je i nadále věcí členských států, které jsou odpovědné za organizaci, obsah a reformu svých vzdělávacích systémů,

E.  vzhledem k tomu, že rozdíly v hospodářské a sociální úrovni občanů z různých částí Evropy vyžadují, aby byly všem občanům Evropské unie poskytnovány stejné příležitosti ke vzdělání a aby byli podporováni talentovaní mladí lidé, kteří nemají finanční prostředky,

F.  vzhledem k tomu, že kvůli pokračující hospodářské krizi, která způsobuje ztráty pracovních míst, je důležitá mimořádně účinná vzájemná spolupráce institucí vysokoškolského vzdělávání a podniků,

G.  vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné provádět, koordinovat a podporovat jednotný přístup všech zemí, které se účastní Boloňského procesu, zejména v oblasti mobility studentů a plného uznávání diplomů, a že cesta k tomu vede přes náležité zhodnocení tohoto procesu, které poukáže na problémy a překážky,

H.  vzhledem k tomu, že Evropská komise bude hrát důležitou úlohu při usnadňování výměny informací a osvědčených postupů mezi členskými státy EU a zeměmi, které s EU sousedí,

I.  vzhledem k tomu, že kvůli širokému spektru institucí vysokoškolského vzdělávání, podnikatelských kruhů a typů spolupráce je obtížné shodnout se na ideálním modelu spolupráce, který by vyhovoval profilu, prioritám a požadavkům všech institucí v Evropě; vzhledem k tomu, že nezávislost univerzit a možnost, aby si zvolily model partnerství s podniky, který nejlépe odpovídá jejich účelu, by měly zůstat zachovány za všech okolností,

J.  vzhledem k tomu, že vzdělání je úkolem společnosti jako celku, a že se tudíž stát nesmí zprostit své finančních odpovědnosti,

K.  vzhledem k tomu, že vysokoškolské vzdělání je i nadále veřejným úkolem, a že pro zajištění spravedlivého financování všech oblastí studia, např. humanitních oborů je tudíž nezbytné veřejné financování univerzit; vzhledem k tomu, že je důležité podporovat univerzity finančně (např. pomocí partnerství veřejného a soukromého sektoru) a přitom zaručovat jejich suverenitu a záruky kvality,

L.  vzhledem k tomu, že vzdělávání a odborná příprava, jež by měly vést k osvojení základů obecné a občanské kultury, jsou vynikajícím prostředkem pomoci nedostatečně vyvinutým oblastem, aby vyrovnaly své zpoždění, a kromě vytváření pracovních míst a podpory konkurenceschopnosti mají zásadní význam pro kulturní a intelektuální pluralitu a pro občanský život,

M.  vzhledem k tomu, že spolupráci univerzit a podniků podporuje mnoho programů EU, avšak tato činnost není vždy mezi institucemi koordinována,

1.  vítá výše uvedené sdělení Komise nazvané „Nové partnerství pro modernizaci evropských univerzit: Fórum EU pro dialog mezi univerzitami a podniky“ a oblasti, na než navrhuje zaměřit budoucí spolupráci;

2.  vítá sdělení Komise, které rekapituluje první tři roky fungování fóra EU pro dialog mezi univerzitami a podniky a stanovuje budoucí úkoly, jako je podpora inovací, výzkumu a spolupráce v podnikání i lepší předávání znalostí a zvýšení přitažlivosti evropského trhu práce pro začínající mladé vědce;

3.  uznává, že úkoly uvedené ve sdělení nejsou nové a že dosud nebyly úspěšně vyřešeny; je však přesvědčen, že soustavný dialog a spolupráce na místní, regionální, vnitrostátní a evropské úrovni, včetně výměn osvědčených postupů týkajících se programů a nástrojů, jsou zásadní pro vytváření užších vazeb a partnerství mezi univerzitní a podnikatelskou obcí, a tím pro překonávání případných kulturních, institucionálních a provozních překážek mezi nimi, jakož i pro napomáhání budování společnosti založené na vědění, rozvíjení aplikovaného výzkumu a lepšímu začleňování absolventů po ukončení studia na trh práce;

4.  uznává skutečnost, že mezi evropskými univerzitami existují velké rozdíly, pokud jde o jejich velikost, zdroje, obory, způsob organizace, národnostní zastoupení a typ; je však přesvědčen, že každá z nich by mohla mít vlastní prospěch z vnitrostátní a přeshraniční spolupráce s podnikatelskými kruhy za předpokladu, že existuje jasné povědomí o současném stavu rozvoje jejích výzkumných a vzdělávacích kapacit; domnívá se, že k významné podpoře spolupráce mezi univerzitami a podniky dochází také na regionální úrovni;

5.  vítá komuniké z konference evropských ministrů odpovědných za vysoké školství konané ve dnech 28. a 29. dubna 2009, v němž je zdůrazněn jejich závazek „uskutečnit cíle evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, ve kterém je vysokoškolské vzdělávání veřejnou odpovědností a kde všechny instituce vysokoškolského vzdělávání reagují na potřeby společnosti v širokém smyslu prostřednictvím rozmanitosti jejich úkolů“;

6.  potvrzuje názor, že dialog a spolupráce mezi podniky a institucemi vysokoškolského vzdělávání by měly být prioritami i v blízké budoucnosti, stejně jako dialog a spolupráce se všemi ostatními oblastmi společnosti, aby tak všichni tito aktéři mohli čerpat z vědění v oblasti kultury, vědy a techniky vytvořeného a šířeného v rámci institucí vysokoškolského vzdělávání; zdůrazňuje, že intelektuální a finanční nezávislost institucí vysokoškolského vzdělávání vůči podnikům musí být zachována a že mezi vysokoškolským vzděláváním a podniky nesmí vzniknout vztah závislosti; zdůrazňuje, že univerzity si musí za všech okolností uchovat svou nezávislost rozhodování, pokud jde o jejich studijní programy a strukturu řízení;

7.  vyzývá členské státy, aby se odhodlaly a přijaly konkrétní opatření, pokud právní a finanční rámec stále nepodněcuje nebo dokonce odrazuje univerzity, aby se snažily spolupracovat s podniky;

8.  zdůrazňuje, že dialog mezi univerzitami a podniky by se neměl omezovat pouze na odvětví matematiky, vědy a techniky, nýbrž měl by zahrnout všechny oblasti, např. humanitní obory;

9.  považuje za nezbytné posílit jednak mezioborovost a nadoborovost vzdělávacích a výzkumných programů a jednak spolupráci mezi univerzitami, a v tomto ohledu se domnívá, že klíčový nástroj představují IKT;

10.  požaduje zlepšení práce evropských univerzit uplatňováním zásady znalostního trojúhelníku „výzkum-vzdělávání-inovace“ při současném zohlednění potřeby lepších kontaktů mezi podniky a univerzitami, jak o tom svědčí znalostní a inovační společenství Evropského inovačního a technologického institutu (EIT), a zároveň vybízí univerzity, aby do své hlavní oblasti činnosti v rámci svých programů výzkumu a inovace zohledňovaly hospodářské a sociální podmínky;

11.  zdůrazňuje, že prohloubením dialogu a zlepšením spolupráce mezi univerzitami a podniky vzroste potenciální prospěch pro obě strany, který nejen podnítí ekonomický růst, ale také přispěje k neustálému dalšímu rozvoji společnosti založené na vědění, a tím bude také užitečný v komplexnějším společenském smyslu;

12.  zdůrazňuje, že v této souvislosti by bylo přínosné prohloubit dialog a zlepšit spolupráci mezi univerzitami a podniky, a to stejnou měrou jak pro rozšíření dialogu a spolupráce mezi univerzitami a vnitrostátními, evropskými a mezinárodními institucemi a organizacemi občanské společnosti, tak pro zlepšení interakce mezi univerzitami a společností obecně;

13.  vyzývá státní, regionální a místní orgány, aby ve spolupráci se soukromým sektorem nadále hledaly a nacházely postupy, které posílí interakci mezi univerzitami a podniky, a aby odstraňovaly administrativní překážky, které jim v tom brání; poukazuje na to, že nařízení o strukturálních fondech poskytuje možnost financovat podpůrná opatření pro malé a střední podniky , podobně jako u „systému znalostních kupónů“, který se v současnosti používá v některých členských státech;

14.  navrhuje věnovat zvláštní pozornost přístupu malých a středních podniků k univerzitnímu vzdělávání a výzkumu, a to tak, že se zvýší veřejné financování a zároveň zjednoduší administrativní postupy;

15.  zdůrazňuje nutnost dodat prestiž a motivaci průzkumné a výzkumné práci, a to nejen v oblastech vědy a techniky, ale také v oblastech sociálních a humanitních věd, které představují zdroj cenných znalostí pro obchodní činnost na nejvyšší úrovni;

16.  podporuje úlohu výzkumných projektů malého a středního rozsahu a přiznává jim vyšší prioritu než sítím excelence založeným na velkých integrovaných projektech;

17.  vyzývá podniky a univerzity, aby spolupracovaly na nápravě nerovného zastoupení mužů a žen na některých univerzitních katedrách;

Celoživotní učení

18.  připomíná význam definice celoživotního učení a mnoha koncepcí, jichž se týká, od obecného vzdělávání přes neformální a informální učení v hospodářském, sociálním, kulturním a občanském životě až po odborné vzdělávání a přípravu;

19.  zdůrazňuje, že jelikož celoživotní učení umožňuje trvalý kontakt nejen se vzděláním a odbornou přípravou, ale také s kulturou, je zásadně důležité, aby Evropská unie vybízela členské státy, aby podporovaly začlenění humanitních studií do výukových programů, a veřejné univerzity, aby tato studia zachovávaly a rozvíjely;

20.  připomíná, že jedním z nejdůležitějších úkolů je zvýšit úroveň investic do lidských zdrojů v Evropě s cílem upřednostnit nejdůležitější devizu EU – její občany, kteří se mohou přizpůsobovat stále se měnícím podmínkám na trhu práce;

21.  poukazuje na potřebu co nejlépe sladit možnosti celoživotního učení s potřebami jednotlivců, zranitelných sociálních skupin a trhu práce a zdůrazňuje, že stále se měnící povaha těchto potřeb činí z průběžného vzdělávání nevyhnutelnou nutnost, a proto věnuje zvláštní pozornost výzvám, které z toho plynou v sociální a finanční oblasti; připomíná, že „zaměstnání na celý život“ už neexistuje a že vzdělávání a rekvalifikace jsou nezbytností; připomíná, že vhodné podmínky pro kladný přístup k učení je nutno vytvářet již od dětství;

22.  zdůrazňuje, že, celoživotní učení, informace a odborná příprava nejenže poskytují obzvlášť významné dovednosti pro trh práce, ale jsou také základní podmínkou pro duševní rozvoj a rozvoj a osobní růst;

23.  zdůrazňuje, jak je důležité vytvářet a podporovat moderní metody celoživotního učení prostřednictvím internetu, a učinit tak vzdělávání přímějším a časově méně náročným, zejména pro zaměstnance podniků;

24.  vzhledem k demografickým změnám v Evropě (směrem ke stárnoucí společnosti) a měnícím se podmínkám na trhu práce způsobeným hospodářskou a sociální krizí a krizí v oblasti zaměstnanosti vyzývá univerzity, aby rozšířily přístup k učení a aby modernizovaly své studijní programy tím, že je nasměrují na nové úkoly ve snaze zlepšit schopnosti evropských zaměstnanců;

25.  vzhledem ke skutečnosti, že vzdělání je rovněž jedním z nejdůležitějších a nejúčinnějších prostředků sociálního začlenění a boje proti chudobě a nerovnostem, naléhavě vyzývá univerzity, aby rozšířily přístup k výuce a k programům mezinárodní výměny také pro zdravotně postižené osoby;

26.  připomíná význam přenosu a výměny znalostí, dovedností a zkušeností získaných dospělými, jako prostředku pro uvedení mladší generace na trh práce (např. pomocí programů mentorování);

27.  navrhuje více využívat nové metody výuky zaměřené na experimentální učení, výuku na dálku, on-line vzdělávání a jiné smíšené formy učení;

28.  zdůrazňuje, že je nutno vytvořit, podporovat a posílit lepší přístup k učení a že pro zvýšení konkurenceschopnosti Evropy a podporu růstu a zaměstnanosti v Evropě má zásadní význam průběžná odborná příprava a rekvalifikace ve všech etapách života;

29.  zdůrazňuje nezbytnost zajištění většího prostoru pro stimulování plynulé přizpůsobování se měnícímu se trhu práce – což je prioritou Evropské unie, zejména za současné recese –, a to podporou celoživotního učení, především rozvíjením dálkových kursů, které jsou zvláště přizpůsobené novým technologiím, a kursů pro osoby starší 45 let, které jsou zranitelnější a u kterých existuje větší riziko sociálního vyloučení;

30.  vybízí podniky, aby lépe motivovaly své zaměstnance ke vzdělávání, například prostřednictvím průběžného pořádání seminářů a financování postgraduálního studia;

31.  navrhuje nový přístup k vedení celoživotní dráhou, při němž by univerzity, studenti a hospodářské a sociální kruhy ve vší své rozmanitosti využívaly bližšího sledování mladých absolventů s cílem vyhodnocovat hospodářskou a sociální užitečnost vzdělávacích programů;

32.  připomíná nutnost dále zvyšovat přitažlivost a dostupnost virtuálního vyučování;

Mobilita, partnerství a studijní programy

33.  připomíná, že mobilita je základem evropského vysokoškolského vzdělávání a že evropské univerzity jsou vyzývány k tomu, aby uskutečnily inovativní, dalekosáhlou a metodickou reformu studijních programů; potvrzuje, že by to mělo být politickou prioritou při novém definování hlavních cílů Boloňského procesu po roce 2010;

34.  zdůrazňuje, že mobilita mezi zeměmi a mezi univerzitami a podniky je pro dosažení užší spolupráce mezi těmito dvěma prostředími klíčová;

35.  žádá Komisi, aby navrhla právní rámec zaměřený na podporu a usnadnění mobility mezi univerzitami a podniky i mezi studenty a vysokoškolskými učiteli, který rovněž zdůrazní potřebu uznávat a potvrzovat tuto formu učení a vyučování;

36.  podporuje nejen rozvoj a šíření programů na podporu individuální mobility, jako jsou programy „Erasmus pro mladé podnikatele“ a „Erasmus pro učně“, ale ve spolupráci s různými univerzitami a za aktivní účasti podniků také organizaci postgraduálních programů „European Master of Excellence“ spojených se stipendii pro studenty a s pobídkami pro vědce; je přesvědčen, že takové programy by mohly podpořit také mobilitu, osvojování cizích jazyků a získávání multikulturních a podnikatelských zkušeností;

37.  zdůrazňuje, že je potřeba, aby instituce vysokoškolského vzdělávání rozšířily možnosti výuky dalších jazyků mimo studijní programy, vzhledem k tomu, že pro podporu a podněcování mobility a výměny studentů, výzkumných pracovníků, učitelů a zaměstnanců podniků má ovládnutí nových jazyků zásadní význam;

38.  vybízí univerzity, aby prozkoumaly nové metody spolupráce mezi veřejnými institucemi a soukromým sektorem, zejména prostřednictvím vytváření společných veřejných a soukromých fondů pro inovace s cílem zlepšit mobilitu ve všech odvětvích;

39.  zdůrazňuje význam výhod, jež studenti mohou získat osvojením dovedností v oblasti nových technologií, které zvyšují jejich šance na trhu práce;

40.  vzhledem k osvědčeným postupům uplatňovaným v oblasti vzdělávání v jiných zemích navrhuje, aby byly země, jež nejsou členy EU, vyzvány k účasti na fóru EU, aby mohly sdílet své zkušenosti a obavy a diskutovat o nich, vzhledem k tomu, že by tato diskuse měla být založena na určování cílů, terminologie a koncepcí a měla by se zaměřovat na konkrétní oblasti činnosti;

41.  zdůrazňuje nutnost náležité přípravy a vzdělávání vyučujících těch předmětů, které související s oblastí podnikání; podporuje myšlenku zařadit podnikatelskou kulturu do studijních programů (počínaje studijními programy na základním stupni vzdělávání);

42.  vybízí podnikatelské prostředí k aktivní účasti na návrhu studijních materiálů věnovaných způsobu fungování podniků, které by byly k dispozici na všech stupních vzdělávání, přičemž vzdělávací zařízení by se mohla svobodně rozhodnout, zda je využijí či nikoli, a k tomu, aby podniky pravidelně prezentovaly příležitosti zaměstnání, které mohou studentům nabídnout;

43.  vybízí podniky, aby přispěly k úpravě univerzitních programů tím, že budou iniciovat a financovat specifické kurzy s cílem seznámit studenty s úkoly podniků;

44.  žádá o provedení studie týkající se integrace vysokoškolských učitelů do podnikatelského prostředí a podnikatelů do prostředí vysokoškolského a o její podporu;

45.  zdůrazňuje význam nových technologií, které usnadňují mobilitu a spolupráci mezi podniky, studenty, vyučujícími a výzkumnými pracovníky;

46.  připomíná, že s podnikáním v ziskovém sektoru v různých formách je nutné počítat jako s jednou z profesních alternativ pro mladé absolventy a že je nezbytné, aby instituce vysokoškolského vzdělávání poskytovaly svým studentům podrobné informace o všech formách podnikání, včetně informací o sociálním a solidárním hospodářství, a aby je povzbuzovaly k zakládání svých vlastních firem;

47.  zdůrazňuje, že dialog a spolupráce mezi univerzitami a podniky by měly být založeny na reciprocitě, důvěře, vzájemném respektu a transparentnosti a měly by podporovat více podnikatelského ducha na univerzitách a podniky vycházející ze znalostí; znovu opakuje, že toho lze dosáhnout mimo jiné zaváděním „systému znalostních kupónů“, který se používá v některých členských státech a díky němuž mohou především malé a střední podniky rozšířit své výzkumné kapacity, aniž by se omezovala nezávislost, autonomie a veřejný charakter univerzit;

48.  uznává, že ve vzdělání a výzkumu je třeba přijmout víceoborový přístup ke znalostem, a je proto přesvědčen, že jak univerzity, tak podniky by mohly mít prospěch ze společného rozvoje víceoborových a mezioborových a také podnikatelských dovedností, pokud by se při koncepci studijních oborů, odborných oblastí a specializací flexibilně zohledňovaly potřeby podnikání, mimo jiné také malých a středních podniků; poukazuje na úspěšné iniciativy, jako jsou stáže pro studenty a zaměstnance, využívání podnikatelů jako hostujících vyučujících, duální kurzy a společní pracovníci působící v podnikatelské sféře i na univerzitách;

49.  zdůrazňuje, že pro rozvoj podnikavosti u studentů by všichni zúčastnění (akademičtí pracovníci, studenti a podnikatelé) měli být dobře informováni o nástrojích a mechanismech, které mohou využívat, aby rozvíjeli účelnější, účinnější a vzájemně prospěšnější spolupráci; je přesvědčen, že je podstatné jednak zlepšit odbornou přípravu vysokoškolských učitelů v této oblasti prostřednictvím opatření, jako je celoživotní učení, a jednak otevřít brány univerzit podnikům a zaměstnavatelům, aby mohli dávat podněty týkající se obsahu učiva a odborné přípravy, znalostí a schopností, které by studenti měli mít;

50.  doporučuje plně institucionálně chránit univerzitní centra pro poradenství v oblasti profesního života, pokračovat v jejich rozvoji a více je přiblížit trhu práce;

51.  zdůrazňuje, že je důležité poskytovat ve velkém rozsahu příležitosti k absolvování pracovních stáží ve společnostech, a to jako součást studia, zejména studentům vysokých škol, a odměňovat tyto stáže finančně nebo prostřednictvím Evropského systému přenosu a akumulace kreditů;

52.  žádá Komisi, aby v rámci aktivit programu Marie Curie zahájila plán evropského průmyslového doktorátu (PhD) srovnatelného se stávajícími průmyslovými doktoráty v Evropě s cílem podpořit cílený a dostupný výzkum pro evropské podniky, jakož i poskytování příspěvků evropským univerzitám komerční sférou;

53.  navrhuje, aby profesní sdružení spolupracovala s univerzitami na vypracování studijních programů, které umožní rychlé přizpůsobení studentů podnikatelskému prostředí;

54.  zdůrazňuje, že je podstatné, aby podnikatelská sféra sponzorovala univerzity, a vybízí společnosti, aby udělovaly stipendia a umožňovaly studentům získávání znalostí a dovedností, které mají podstatnou hodnotu na trhu práce;

55.  zdůrazňuje zásadní hodnotu předávání znalostí a výsledků vzešlých ze spolupráce mezi univerzitami a podniky společnosti;

56.  vybízí podniky, aby zvýšily podporu mladých talentovaných lidí v podobě stipendií;

Výzkum

57.  zdůrazňuje, že je potřebné, aby podniky zvýšily svou absorpční kapacitu pro využívání a uplatňování vědeckých poznatků, které vyprodukovaly univerzity, podporou interního výzkumu, celoživotního učení a dalšího vzdělávaní, aktivním informováním akademického prostředí o svých potřebách a nabízením zaměstnání absolventům doktorandského a postdoktorandského studia a výzkumným pracovníkům;

58.  zdůrazňuje poptávku výzkumných organizací po kvalifikovaných zaměstnancích, kteří jsou schopni identifikovat a řídit zdroje znalostí s komerčním potenciálem;

59.  velký význam přikládá předávání znalostí v otevřeném prostředí; uznává, že existují různé nástroje, jak toho dosáhnout, např. publikace a semináře, střediska předávání technologií, regionální spolupráce, podpora nových podniků a společností vzniklých odštěpením, kooperativní výzkum a mobilita výzkumných pracovníků; je však přesvědčen, že nesmírně důležitý je sociální a lidský rozměr spolupráce; velmi proto podporuje iniciativy, které posilují osobní kontakty mezi univerzitami a podniky, a to zejména malými a středními podniky;

60.  vítá vytvoření jednotné evropské sítě podnikatelských inkubátorů, které přebírají služby, jež v současnosti poskytují evropská informační centra a centra pro podporu inovací;

61.  považuje větší krátkodobou i dlouhodobou mobilitu výzkumných pracovníků, jak mezi státy, tak i mezi akademickou obcí a podniky, při náležitém zohlednění zásady nediskriminace, za nezbytný předpoklad lepšího předávání znalostí; v této souvislosti vyzývá členské státy a Komisi k důkladnému přezkoumání stávajícího právního a finančního rámce a k odstranění zbytečných překážek bránících mobilitě, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat uznávání akademického vzdělání a omezování byrokracie; vyzývá univerzity, aby pro své pracovníky zavedly pružnější a vícenásobné možnosti uplatnění;

62.  vybízí Komisi, aby vypracovala iniciativy pro rozvoj konkurenceschopného trhu EU s právy k duševnímu vlastnictví, který by umožnil univerzitám, veřejným výzkumným organizacím a malým a středním podnikům najít partnery a investory pro svá práva k duševnímu vlastnictví, dovednosti a znalosti; poukazuje na to, že na většině univerzit by mělo být zlepšeno odborné řízení práv k duševnímu vlastnictví;

63.  zdůrazňuje nutnost zintenzívnit úsilí na podporu vytvoření jednotného evropského patentu, který by zejména malým a středním podnikům poskytl výhodnou, účelnou, účinnou a kvalitní právní ochranu pro inovativní produkty a služby, a o vytvoření jednotného evropského systému pro řešení sporů v otázkách patentů;

64.  poukazuje na to, že společná účast univerzit a podniků v partnerstvích veřejného a soukromého sektoru, jako jsou evropské technologické platformy, společné technologické iniciativy a znalostní a inovační společenství, by mohla vést k většímu využívání hodnoty znalostí a napomoci EU řešit hlavní problémy, které před ní stojí; v této souvislosti poukazuje na stávající pokyny k iniciativě „Responsible Partnering“ („Zodpovědné partnerství“);

65.  uznává sice, že každá spolupráce vyžaduje individuální přístup a že existují různé druhy mechanismů spolupráce, je však přesvědčen, že se lze učit z úspěšných struktur, příkladů, ukázek a vzorů a že by se měly více šířit a lépe zpřístupnit příklady osvědčených postupů a případů úspěšné spolupráce; zejména zdůrazňuje nutnost zohledňovat osvědčené postupy, které uplatňují inovativní podniky, a také znalosti, které byly získány v rámci šestého rámcového programu pro výzkum týkajícího se spolupráce v doktorandském studiu;

66.  je přesvědčen, že mají-li být podporovány užší vztahy mezi podniky, výzkumem a univerzitami, musí členské státy a Komise umožnit, aby se nadace, kliniky, veřejné a soukromé univerzity společně zapojily do procesu vzdělávání a do podpory výzkumu;

Osvědčené postupy

67.  bere na vědomí a vítá příklady osvědčených postupů v EU a mimo ni, které ukazují hodnotu tohoto typu spolupráce pro všechny zúčastněné, a připomíná, že tyto příklady jsou nutné proto, aby pomáhaly vytvářet vhodné podmínky pro dialog a zvýšit naději na úspěch;

68.  vítá iniciativu Komise na vytvoření soupisu stávajících osvědčených postupů a vyzývá ji, aby tento soupis dala k dispozici všem zainteresovaným stranám prostřednictvím účinného šíření veškerých původních postupů;

69.  vyzývá Komisi, aby podporovala nové formy strukturovaného partnerství mezi podniky, univerzitami a jinými institucemi vzdělávání a odborné přípravy, zejména středními školami a institucemi pro odbornou přípravu, a to zejména s cílem umožnit vyučujícím, aby aktualizovali své znalosti; domnívá se, že tato partnerství mohou také počítat se zastoupením subjektů tohoto odvětví;

70.  navrhuje, aby byly zřízeny internetové stránky, na nichž by bylo možno sdílet a šířit zkušenosti, předávat informace zaměřené na sdílení osvědčených postupů a poskytovat jejich návštěvníkům inspiraci, konkrétní nástroje a mechanismy pro vypracování a provádění projektů spolupráce, a poukazuje na to, jak důležitou roli hraje využívání nových technologií při podpoře užší spolupráce mezi univerzitami a podniky;

71.  požaduje, aby byl na základě osvědčených postupů uplatňovaných v některých členských státech podpořen evropský den věnovaný mladým vynálezcům, tj. inovacím, vynálezům nebo ochranným známkám, jejichž autory jsou mladí Evropané;

72.  povzbuzuje Komisi, aby i nadále podporovala na vnitrostátní, místní a regionální úrovni dialog zaměřený na osvědčené postupy, a domnívá se, že je potřeba dbát na to, aby do tohoto dialogu byly zapojeny všechny zúčastněné strany (např. sociální partneři) a všechny formy podniků (malé a střední podniky, podniky sociální a solidární ekonomiky atd.), ale také zástupci třetích zemí (nevládní organizace atd.), s cílem upozornit na hospodářský a sociální přínos spolupráce mezi prostředím univerzit a podniků;

73.  vyzývá Komisi, aby s cílem zajistit konzistentnost kroků EU a zamezit zdvojování činnosti zřídila pracovní skupinu sestávající ze zástupců různých GŘ a aby rozvíjela synergii mezi tímto dialogem a jinými iniciativami, vzhledem k tomu, že diskuse by se měla týkat politických priorit i možností financování;

o
o   o

74.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských zemí.

(1) Úř. věst. C 290, 4.12.2007, s. 1.
(2) Úř. věst. C 119, 28.5.2009, s. 2.
(3) Přijaté texty, P6_TA(2008)0013.
(4) Přijaté texty, P6_TA(2008)0423.
(5) CdR 157/2009 fin.
(6) SOC/347.


Finanční pomoc Společenství v souvislosti s vyřazováním bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku z provozu – „Program Kozloduj“ *
PDF 518kWORD 152k
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o návrhu nařízení Rady o finanční pomoci Společenství v souvislosti s vyřazováním bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku z provozu – „Program Kozloduj“ (KOM(2009)0581 – C7-0289/2009 – 2009/0172(NLE))
P7_TA(2010)0188A7-0142/2010

(Konzultace)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2009)0581),

–  s ohledem na článek 30 Aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, pokud jde o reaktory 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj v Bulharsku,

–  s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Jaderná bezpečnost v Evropské unii“ (KOM(2002)0605),

–  s ohledem na článek 203 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0289/2009),

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a stanoviska Rozpočtového výboru a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A7-0142/2010),

1.  schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.  domnívá se, že návrh nařízení Rady je slučitelný se stropem podokruhu 1a víceletého finančního rámce na období 2007–2013, ale že rozpětí zbývající v podokruhu 1a na roky 2011–2013 je velmi omezené; zdůrazňuje, že financování nových činností nesmí ohrozit stávající programy a jiné iniciativy spadající do podokruhu 1a;

3.  opakuje proto svoji výzvu k předložení víceleté strategie pro program vyřazování jaderné elektrárny Kozloduj z provozu i pro další politické priority podle podokruhu 1a v souvislosti s přezkumem stávajícího víceletého finančního rámce v polovině období spolu s konkrétními návrhy na jeho úpravu nebo revizi do konce prvního pololetí roku 2010 s tím, že budou využity veškeré mechanismy, které poskytuje interinstitucionální dohoda ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(1) (IID ze dne 17. května 2006), zejména mechanismy uvedené v bodech 21 až 23 této dohody;

4.  poukazuje na to, že o roční částce vyčleněné na program vyřazování jaderné elektrárny Kozloduj z provozu bude rozhodnuto v rámci ročního rozpočtového procesu v souladu s ustanoveními bodu 38 IID ze dne 17. května 2006;

5.  vyzývá Komisi, aby návrh v souladu s čl. 106a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii a čl. 293 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie odpovídajícím způsobem změnila;

6.  vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

7.  vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

8.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

Znění navržené Komisí   Pozměňovací návrh
Pozměňovací návrh1
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 1
(1)  Bulharsko se zavázalo, že uzavře bloky 1 a 2 jaderné elektrárny Kozloduj do 31. prosince 2002 a bloky 3 a 4 do 31. prosince 2006 a provede jejich následné vyřazení z provozu. Evropská unie vyjádřila svou vůli nadále poskytovat finanční pomoc úsilí Bulharska při vyřazování těchto bloků z provozu až do roku 2009 jako pokračování předvstupní pomoci plánované podle programu Phare.
(1)  Při jednání o přistoupení v roce 2005 Bulharsko souhlasilo, že uzavře bloky 1 a 2 jaderné elektrárny Kozloduj do 31. prosince 2002 a bloky 3 a 4 do 31. prosince 2006 a provede jejich následné vyřazení z provozu. Evropská unie vyjádřila svou vůli nadále poskytovat finanční pomoc úsilí Bulharska při vyřazování těchto bloků z provozu až do roku 2009 jako pokračování předvstupní pomoci plánované podle programu Phare. Evropská unie tehdy také poskytla záruky, že tato finanční pomoc bude považována za součást celkového přezkumu podpory Společenství na období 2007-2013.
Pozměňovací návrh2
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 2
(2)  Smlouva z roku 2005 o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii, a zejména článek 30 Aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, zavedly vzhledem k závazku Bulharska uzavřít bloky 3 a 4 jaderné elektrárny Kozloduj program pomoci (dále jen „Program Kozloduj“) s rozpočtem 210 milionů EUR na období 2007 až 2009.
(2)  Smlouva z roku 2005 o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii, a zejména článek 30 Aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, zavedly vzhledem k závazku Bulharska uzavřít bloky 3 a 4 jaderné elektrárny Kozloduj program pomoci (dále jen „Program Kozloduj“) s rozpočtem 210 milionů EUR na období 2007 až 2009. Tento program zahrnuje pomoc při vyrovnání ztráty kapacity v důsledku uzavření jaderné elektrárny Kozloduj.
Pozměňovací návrh3
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 2 a (nový)
(2a)  Zásady solidarity a rovného zacházení, kterými se Unie řídí, vždy vyžadovaly a vyžadují i nyní nestranný přístup ke všem členských státům, jež potřebují finanční podporu na vyřazování jaderných elektráren z provozu, k jejichž uzavření se zavázaly v přístupových smlouvách nebo v protokolech k nim připojených.
Pozměňovací návrh4
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 4
(4)  Unie uznává, že Bulharsko vynaložilo úsilí a dosáhlo značného pokroku během přípravné fáze Programu Kozloduj za využívání prostředků Společenství poskytnutých do roku 2009 a že je nutno poskytnout další finanční podporu i po roce 2009, aby bylo možno pokračovat ve vlastní demontáži.
(4)  Unie uznává, že Bulharsko vynaložilo úsilí a dosáhlo značného pokroku během přípravné fáze Programu Kozloduj za využívání prostředků Společenství poskytnutých do roku 2009 a že je nutno poskytnout další finanční podporu i po roce 2009, aby bylo možno pokračovat ve vlastní demontáži v souladu se Smlouvou o přistoupení z roku 2005 a zároveň uplatňovat nejvyšší bezpečnostní normy.
Pozměňovací návrh5
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 5
(5)  Je rovněž důležité využít vlastní zdroje jaderné elektrárny Kozloduj, neboť to přispívá k dostupnosti nezbytných odborných znalostí a současně ke zmírnění sociálních a hospodářských dopadů předčasného uzavření tím, že se nadále zaměstnávají pracovníci z uzavřené jaderné elektrárny. Pokračování finanční podpory je tedy důležité pro udržení požadované úrovně bezpečnosti.
(5)  Je rovněž důležité využít vlastní zdroje jaderné elektrárny Kozloduj, neboť to přispívá k dostupnosti nezbytných odborných znalostí, ke zlepšování know-how a dovedností a současně ke zmírnění sociálních a hospodářských dopadů předčasného uzavření tím, že se nadále zaměstnávají pracovníci z uzavřené jaderné elektrárny. Pokračování finanční podpory je tedy důležité pro udržení požadované úrovně bezpečnosti, ochrany zdraví a životního prostředí.
Pozměňovací návrh6
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6
(6)  Unie rovněž uznává, že finanční podpora je nutná k tomu, aby bylo možno pokračovat v přijímání zmírňujících opatření v odvětví energetiky vzhledem k rozsahu ztráty kapacit způsobené uzavřením jaderných bloků a jejímu dopadu na bezpečnost zásobování energií v daném regionu.
(6)  Unie rovněž uznává, že finanční podpora je potřebnáa nezbytná k tomu, aby bylo možno pokračovat směrem k energeticky účinnější ekonomice, která bude mít pozitivní dopad na bezpečnost zásobování energií, na ceny elektřiny a na objem emisí skleníkových plynů v Bulharsku. Vzhledem k tomu, že by Bulharsko mělo učinit větší pokrok, pokud jde o konečné uložení vyhořelého paliva a vysoce radioaktivního odpadu a protože konečné uložení všech radioaktivních látek pocházejících z uzavřené jaderné elektrárny Kozloduj je velmi důležitý proces, který je třeba pečlivě naplánovat, měla by Unie bulharské vládě pomoci s nalezením možných řešení konečného uložení, a to případně na základě studie vypracované bulharskou vládou ohledně bezpečného konečného uložení všech radioaktivních látek v souvislosti s vyřazováním elektrárny z provozu.
Pozměňovací návrh7
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6 a (nový)
(6a)  Ztráta výrobní kapacity v důsledku předčasného uzavření bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj vedla k výraznému nárůstu emisí skleníkových plynů, které podle odhadů dosáhne v období 2011–2013 výše 15 TWh s přibližně 1,2 Gg ekvivalentu CO2 na 1 GWh, a způsobila zvýšení emisí Bulharska o přibližně 18 000 Gg nebo 18 000 kt ekvivalentu CO2. Bude tedy nutné emise CO2 dále snižovat.
Pozměňovací návrh8
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6 b (nový)
(6b)  Unie uznává potřebu zmírnit důsledky vyšší míry poškození životního prostředí a nárůstu emisí způsobené tím, že náhradní kapacita je zajišťována především větším využíváním tepelných elektráren spalujících hnědé uhlí.
Pozměňovací návrh9
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 6 c (nový)
(6c)  Opatření ke zmírnění sociálního a hospodářského dopadu uzavření bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj, jako jsou rekvalifikační programy pro postižené zaměstnance, aby mohli své dovednosti využít v jiných odvětvích, například v odvětví průmyslového výzkumu či v odvětví obnovitelné energie, mohou vyžadovat finanční pomoc EU.
Pozměňovací návrh10
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7
(7)  Je tedy třeba vyčlenit ze souhrnného rozpočtu Evropské unie částku ve výši 300 milionů EUR na financování vyřazení jaderné elektrárny Kozloduj z provozu v letech 2010 až 2013.
(7)   Vzhledem k nedostatečným prostředkům, které by na vyřazování z provozu a na zpracování radioaktivního odpadu byly získány z provozních zisků, je třeba vyčlenit ze souhrnného rozpočtu Evropské unie částku ve výši 300 milionů EUR na financování vyřazení bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj z provozu v letech 2010 až 2013. Z této částky by mělo být 180 milionů EUR použito na podporu programu vyřazování, zatímco zbývající částkou ve výši 120 milionů EUR by měla být podpořena opatření na zvýšení energetické účinnosti a na dosažení úspor energie.
Pozměňovací návrh11
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 7 a (nový)
(7a)  S ohledem na hodnocení Komise ex-ante ze dne 27. října 20091 jsou určeny prostředky ve výši 180 milionů EUR určeny na podporu následujících projektů: 1) řízení projektu, technická pomoc na podporu provádění programu vyřazování z provozu; 2) vyplácení platů 715 odborníkům jaderné elektrárny Kozloduj (provoz, údržba, technická podpora a řízení projektu), práce spojené s vyřazováním bloků 1 až 4 z provozu; 3) příspěvek na výstavbu Národního zařízení na likvidaci radioaktivních odpadů, které je klíčové pro provádění programu vyřazování z provozu, zejména pro ukládání nízko a středně aktivních odpadů po dobu prvních deseti let provádění; 4) infrastruktura dané lokality a nakládání s odpadem z demontáže, včetně dalších prostředků na projekty, které jsou již ve fázi výběrového řízení. Zlepšení infrastruktury dané lokality uvedené v části 4 projektu může zahrnovat pouze opatření související s vyřazováním bloků 1-4.
________
1 SEK (2009) 1431.
Pozměňovací návrh12
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 8
(8)  Prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie určené na vyřazení z provozu by neměly vést k narušení hospodářské soutěže ve vztahu k elektrárenským společnostem na trhu s energií v Unii. Tyto prostředky by v souladu s acquis měly být rovněž použity na financování opatření k náhradě ztráty výrobní kapacity.
(8)  Prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie určené na vyřazení z provozu by neměly vést k narušení hospodářské soutěže ve vztahu k elektrárenským společnostem na trhu s energií v Unii. Tyto prostředky by v souladu s acquis a s pravidly fungování společného evropského trhu s energií měly být rovněž použity na financování opatření ke zvýšení energetické účinnosti a úspor energie.
Pozměňovací návrh13
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 10
(10)  Mezi úkoly EBRD patří též správa veřejných prostředků přidělených na programy vyřazování jaderných elektráren z provozu a dohled nad finančním řízením těchto programů s cílem optimalizovat využití veřejných prostředků. Kromě toho EBRD plní úkoly týkající se rozpočtu, které jí jsou svěřeny Komisí v souladu s čl. 53 odst. 7 finančního nařízení.
(10)  Mezi úkoly EBRD patří též správa veřejných prostředků přidělených na programy vyřazování těch bloků jaderných elektráren, které byly předmětem dohod o uzavření v rámci přístupu k EU, z provozu. EBRD provádí dohled nad finančním řízením těchto programů s cílem optimalizovat využití veřejných prostředků. Kromě toho EBRD plní úkoly týkající se rozpočtu, které jí jsou svěřeny Komisí v souladu s čl. 53d finančního nařízení.
Pozměňovací návrh14
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11
(11)  V zájmu zajištění co nejvyšší účinnosti by vyřazení jaderné elektrárny Kozloduj z provozu mělo být provedeno s využitím nejlepších dostupných technických odborných znalostí a s náležitým zohledněním povahy a technologických specifikací bloků, které mají být odstaveny.
(11)  V zájmu zajištění co nejvyšší účinnosti a za účelem minimalizace možných dopadů na životní prostředí by vyřazení bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj z provozu mělo být provedeno s využitím nejlepších dostupných technických odborných znalostí a s náležitým zohledněním povahy a technologických specifikací bloků, které mají být odstaveny.
Pozměňovací návrh15
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 11 a (nový)
(11a)  V zájmu zajištění přístupu k informacím, účasti veřejnosti a transparentnosti by měla být v průběhu vyřazování jaderné elektrárny Kozloduj z provozu přijata veškerá vhodná opatření ke splnění povinností stanovených v mezinárodních úmluvách, které již stanoví potřebné požadavky ve vnitrostátním, mezinárodním nebo přeshraničním kontextu, jako např. Aarhuská úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 19981.
________
1 Úř. věst. L 124, 17.5.2005, s. 1.
Pozměňovací návrh16
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12
(12)  Vyřazení jaderné elektrárny Kozloduj z provozu by mělo být provedeno v souladu s právními předpisy z oblasti životního prostředí, zejména se směrnicí Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.
(12)  Vyřazení bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj z provozu by mělo být provedeno v souladu s  bulharskými vnitrostátními právními předpisy, s licenčními ujednáními Bulharska a s právními předpisy z oblasti životního prostředí, zejména se směrnicí Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.
Pozměňovací návrh17
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 a (nový)
(12a)  Při provádění činností souvisejících s vyřazováním jaderné elektrárny Kozloduj z provozu bude dbáno o zajištění ochrany pracovníků a veřejnosti před škodlivými účinky ionizujícího záření v souladu s platnými právními předpisy, zejména se směrnicí Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření1. Tím bude zajištěn nejvyšší stupeň bezpečnosti a ochrany pracovníků a veřejného zdraví. Zmírňující opatření v odvětví energetiky spočívající v energetické účinnosti a obnovitelné energii by měla být podporována prostřednictvím zvláštní bulharské národní strategie.
--  -------------
2 Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1.
Pozměňovací návrh18
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 12 b (nový)
(12b)  Dodržování zásad hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti s ohledem na vyčleněné finanční prostředky by mělo být zajištěno hodnocením a prováděním auditů dříve financovaných programů.
Pozměňovací návrh19
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 a (nový)
(13a)  Podmínky, které musí být zohledněny při plnění rozpočtu metodou společného řízení, jsou stanoveny v článcích 53d, 108a a 165 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství1, a v článcích 35 a 43 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství2.
--  ----------
1 Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
2 Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 1.
Pozměňovací návrh20
Návrh nařízení
Bod odůvodnění 13 b (nový)
(13b)  Jaderná elektrárna Kozloduj by měla sloužit jako příklad a Komise by měla sestavit celkový a přesný rozpočet pro účely analýzy a odhadu nákladů na budoucí vyřazování jaderných elektráren z provozu.
Pozměňovací návrh21
Návrh nařízení
Článek 1
Tímto nařízením se zřizuje program stanovující podrobná prováděcí pravidla pro finanční příspěvek Společenství k řešení vyřazování bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj z provozu a důsledků jejich uzavření v Bulharsku (dále jen „Program Kozloduj“).
Tímto nařízením se zřizuje program stanovující podrobná prováděcí pravidla pro finanční příspěvek Společenství k řešení dalšího postupu vyřazování bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj z provozu a důsledků jejich předčasného uzavření v Bulharsku s ohledem na životní prostředí, ekonomiku a zabezpečení dodávek energie v regionu (dále jen „Program Kozloduj“).
Pozměňovací návrh22
Návrh nařízení
Článek 2
Příspěvek Společenství na Program Kozloduj je poskytován s cílem finančně podpořit opatření spojená s vyřazením jaderné elektrárny Kozloduj z provozu, opatření na obnovu životního prostředí v souladu s acquis a na modernizaci konvenční výrobní kapacity, která má nahradit výrobní kapacitu čtyř reaktorů jaderné elektrárny Kozloduj, a další opatření, která jsou důsledkem rozhodnutí o uzavření této elektrárny a o jejím vyřazení z provozu a která přispívají k nezbytné restrukturalizaci, obnově životního prostředí a modernizaci odvětví výroby, přenosu a distribuce energie v Bulharsku, jakož i zvyšování bezpečnosti dodávky energie a zlepšování energetické účinnosti v Bulharsku.
Příspěvek Společenství na Program Kozloduj je poskytován v první řadě s cílem finančně podpořit opatření spojená s vyřazením bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj z provozu. Mimoto je určen na opatření na obnovu životního prostředí v souladu s acquis a na modernizaci výrobní kapacity, která má nahradit výrobní kapacitu čtyř reaktorů jaderné elektrárny Kozloduj, a další opatření, která jsou důsledkem rozhodnutí o uzavření těchto bloků a o jejich vyřazení z provozu a která přispívají k nezbytné restrukturalizaci, obnově životního prostředí a modernizaci a posílení odvětví výroby, přenosu a distribuce energie v Bulharsku, jakož i zvyšování bezpečnosti a zvyšování standardu dodávky energie, zlepšování energetické účinnosti a využívání obnovitelné energie v Bulharsku, za současné podpory opatření vedoucích k úsporám energie a  podpory obnovitelných zdrojů energie. Finanční podpora může být poskytnuta také s cílem zmírnit sociální a hospodářské reformy v postižených komunitách, například prostřednictvím rozvoje nových udržitelných pracovních míst a průmyslových odvětví.
Pozměňovací návrh23
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 1
1.  Finanční referenční částka nezbytná pro provádění Programu Kozloduj v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 se stanoví na 300 milionů EUR.
1.  Finanční referenční částka ve smyslu bodu 38 IID ze dne 17. května 2006, nezbytná pro provádění Programu Kozloduj v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 se stanoví na 300 milionů EUR.
Pozměňovací návrh24
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 2
2.  Roční přidělené položky rozpočtu schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního výhledu.
2.  Roční přidělené položky rozpočtu schvaluje rozpočtový orgán v mezích finančního výhledu a v souladu s požadavky procesu vyřazování.
Pozměňovací návrh25
Návrh nařízení
Čl. 3 – odst. 3
3.  Výše přidělených prostředků na Program Kozloduj může být v době od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 přezkoumána s ohledem na pokrok při provádění programu a pro zajištění toho, aby programování a přidělování zdrojů vycházelo ze skutečné potřeby plateb a vstřebávací kapacity.
3.  Výše přidělených prostředků na Program Kozloduj seobdobí od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 přezkoumá s ohledem na pokrok při provádění programu a na dlouhodobé dopady a důsledky předčasného uzavření bloků 1 až 4 jaderné elektrárny Kozloduj z hlediska životního prostředí, ekonomiky a zabezpečení dodávek energie a pro zajištění toho, aby programování a přidělování zdrojů vycházelo ze skutečné potřeby plateb a vstřebávací kapacity.
Pozměňovací návrh26
Návrh nařízení
Čl. 5 – odst. 2
2.  Opatření v rámci Programu Kozloduj se přijímají postupem podle čl. 8 odst. 2.
2.  Opatření v rámci Programu Kozloduj se přijímají postupem podle čl. 8 odst. 2. Tato opatření musí být v souladu s pravidly EU pro zadávání zakázek.
Pozměňovací návrh27
Návrh nařízení
Čl. 6 – odst. 1
1.  Komise může nechat provést audit využívání pomoci, a to buď přímo prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců nebo prostřednictvím jakéhokoli jiného způsobilého externího subjektu podle svého výběru. Tyto audity mohou být prováděny po celou dobu trvání dohody mezi Společenstvím a EBRD o poskytnutí finančních prostředků Společenství do Mezinárodního fondu na podporu vyřazení elektrárny Kozloduj z provozu a po dobu pěti let ode dne vyplacení zůstatku. Výsledky auditu mohou případně vést Komisi k tomu, že bude požadovat vrácení vyplacených částek.
1.  Komise monitoruje a může nechat provést audit využívání pomoci, a to buď přímo prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců nebo prostřednictvím jakéhokoli jiného způsobilého externího subjektu podle svého výběru. Tyto audity mohou být prováděny po celou dobu trvání dohody mezi Společenstvím a EBRD o poskytnutí finančních prostředků Společenství do Mezinárodního fondu na podporu vyřazení elektrárny Kozloduj z provozu, a to v souladu s pravidly Mezinárodní agentury pro atomovou energii a Mezinárodní energetické agentury, a po dobu pěti let ode dne vyplacení zůstatku. Zjištění auditu mohou vést k případnému rozhodnutí Komise o vymáhání poskytnuté částky. Financování těchto auditů a veškerých dalších posouzení není prováděno z rozpočtu na pomoc při vyřazování z provozu.
Pozměňovací návrh28
Návrh nařízení
Čl. 6 – odst. 2 – pododstavec 1
2.  Zaměstnanci Komise a externí osoby, které Komise pověřila, mají za účelem provádění těchto auditů právo na přístup, zejména do kanceláří příjemce a ke všem informacím, včetně informací v elektronické podobě.
2.  Zaměstnanci Komise a externí osoby, které Komise pověřila, mají za účelem provádění těchto auditů právo na přístup, zejména do kanceláří příjemce a ke všem informacím, včetně informací v elektronické podobě. Audity se rovněž vztahují na fázi, jíž bylo dosaženo při vydání povolení k vyřazení.
Pozměňovací návrh29
Návrh nařízení
Čl. 6 – odst. 2 – pododstavec 2
Účetní dvůr stejná práva jako Komise, zejména právo na přístup.
Účetní dvůr a Evropský parlament mají stejná práva jako Komise, zejména právo na přístup.
Pozměňovací návrh30
Návrh nařízení
Článek 7
Komise zajistí provádění tohoto nařízení a pravidelně podává zprávy Evropskému parlamentu a Radě. Provede přezkum v polovině období podle čl. 3 odst. 3.
Komise zajistí provádění tohoto nařízení a pravidelně podává zprávy Evropskému parlamentu a Radě o využití finančních prostředků a o provedených činnostech. Provede hodnocení v polovině období a hodnocení ex-post podle čl. 3 odst. 3 a podá o nich zprávu Evropskému parlamentu.
Hodnocení ex-post obsahuje úplný a přesný rozpočet nákladů na vyřazení jaderné elektrárny z provozu, aby bylo možné plánovat budoucí náklady na vyřazování. Toto hodnocení rovněž zahrne analýzu hospodářských, sociálních a environmentálních nákladů, přičemž se zaměří na dopad zbytkové volné radiace a na důsledky pro bezpečnost dodávek energie.
Pozměňovací návrh31
Návrh nařízení
Článek 7 a (nový)
Článek 7a
Před podpisem dohody o příspěvcích provede Komise posouzení shody v souladu s mezinárodně uznávanými standardy, a to přinejmenším pokud jde o účetnictví, audit, vnitřní kontrolu a postupy zadávání zakázek v EBRD.

(1) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.


Provádění synergií z prostředků vyčleněných na výzkum a inovace v rámci nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj
PDF 337kWORD 99k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o provádění součinnosti fondů na podporu výzkumu a inovace v nařízení (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj ve městech a regionech a také v členských státech a v Unii (2009/2243(INI))
P7_TA(2010)0189A7-0138/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a především na její hlavy XVII, XVIII a XIX,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006, kterým se stanoví všeobecná ustanovení týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2006/702/ES ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost(2),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES ze dne 18. prosince 2006 o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 až 2013)(3),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013)(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. května 2007 o přispění budoucí regionální politiky k inovační schopnosti Evropské unie(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. května 2007 o uvádění znalostí do praxe – široce založená inovační strategie pro EU(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti a stavu jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti(7),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o osvědčených postupech v oblasti regionální politiky a překážkách při využívání strukturálních fondů(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 k provádění nařízení o strukturálních fondech v období 2007–2013: výsledky jednání ohledně vnitrostátních strategií a operačních programů politiky soudržnosti(9),

–  s ohledem na studii, kterou Evropský parlament zveřejnil pod názvem „Součinnost mezi sedmým rámcovým programem pro výzkum, rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace a strukturálními fondy“,

–  s ohledem na studii, kterou Evropský parlament zveřejnil pod názvem „Snaha o přizpůsobení evropských politik pro výzkum a vývoj a inovaci konkrétním územím“,

–  s ohledem na studii, kterou Evropský parlament zveřejnil pod názvem „Podpora inovací ze strukturálních fondů – problémy při provádění v období 2007–2013 a dále“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. srpna 2007 s názvem „Konkurenceschopnost evropských regionů na základě výzkumu a inovací; Příspěvek k vyššímu růstu a k vytváření více a lepších pracovních příležitostí (KOM(2007)0474),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2007 s názvem „Členské státy a regiony provádějí Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost prostřednictvím politiky soudržnosti EU na období 2007–2013 (KOM(2007)0798),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. května 2008 o výsledcích jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 (KOM(2008)0301),

–  s ohledem na 20. výroční zprávu Komise ze dne 21. prosince 2009 o čerpání strukturálních fondů (v roce 2008) (KOM(2009)0617),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise „Regiony uskutečňují inovace prostřednictvím politiky soudržnosti“ (SEK(2007) 1547) ze dne 14. listopadu 2007,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise „Konzultace o budoucí strategii “EU 2020' (KOM(2009)0647) ze dne 24. listopadu 2009,

–  s ohledem na pátou zprávu o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti − Růst regionů, růst Evropy (KOM(2008)0371) ze dne 19. června 2008 (pátá zpráva o pokroku),

–  s ohledem na šestou zprávu o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti − Tvořivé a inovativní regiony (KOM(2009)0295) ze dne 25. června 2009 (pátá zpráva o pokroku),

–  s ohledem na sdělení Výboru pro vědecký a technický výzkum (CREST) ze dne 4. prosince 2006 ke zprávě s názvem „Poučení pro politiky v oblasti výzkumu a vývoje na základě vnitrostátních programů reforem a zpráv o pokroku z roku 2006“, (CREST1211/06),

–  vzhledem k příručce Komise s názvem „Konkurenceschopnost evropských regionů na základě výzkumu a inovací – Praktická příručka o možnostech financování výzkumu a inovací ze strany EU“,

–  s ohledem na zprávu Evropského strategického fóra pro výzkumné infrastruktury s názvem „Evropský plán postupu pro výzkumné infrastruktury, zpráva za rok 2006“,

–  s ohledem na nezávislou zprávu vypracovanou na žádost Komise s názvem „Program pro reformovanou politiku soudržnosti“ (Barcova zpráva) (2009),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7–0138/2010),

A.  vzhledem k tomu, že obnovená Lisabonská strategie pokládá výzkum a inovaci za významnou prioritu, s jejíž pomocí lze reagovat na problémy, jako je změna klimatu a sílící světová konkurence; vzhledem k tomu, že oživení růstu a podpora inovace jsou v pokrizovém období důležité více než kdy dříve a staly se klíčovým cílem navrhované strategie „EU 2020“,

B.  vzhledem k tomu, že uplatňování výzkumu a inovace představuje potřebu sdílenou všemi vrstvami společnosti a že jeho cílem musí být zlepšení sociálních a hospodářských podmínek obyvatel,

C.  vzhledem k tomu, že evropskou podporu výzkumu a inovaci na prvním místě zajišťují politiky pro výzkum, inovaci a soudržnost a jejich hlavními nástroji jsou strukturální fondy, sedmý rámcový program pro výzkum a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace,

D.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti představuje základní pilíř procesu evropské integrace a jednu z nejúspěšnějších politik EU, neboť umožňuje sbližování mezi stále rozmanitějšími regiony a podporuje růst a zaměstnanost,

E.  vzhledem k tomu, že inovace se nejúčinněji řídí na regionální úrovni, kde jsou jednotliví aktéři jako univerzity,veřejné výzkumné organizace nebo průmysl v těsné blízkosti, což má kladný vliv na partnerství v předávání znalostí a na výměnu osvědčených postupů mezi regiony,

F.  vzhledem k tomu, že strategické obecné zásady pro soudržnost na období 2007–2013 odkazují na zlepšení znalostí a inovace pro dosažení růstu a že následně bylo k tomuto účelu vyčleněno 25 % celkových prostředků rozpočtu,

G.  vzhledem k tomu, že komplexní povaha současných výzev vyžaduje kombinaci těchto různých politik; vzhledem k tomu, že znalostní společnost vyžaduje nejen pouhé propojení činností vyvíjených v rámci jednotlivých odvětví, součinnost mezi jednotlivými subjekty a nástroji, která má zásadní význam pro to, aby se subjekty a nástroje navzájem posilovaly, podporovaly udržitelnou realizaci projektů v oblasti výzkumu a inovace a umožňovaly lepší zhodnocení výsledků výzkumu v podobě konkrétních návrhů produktů v jednotlivých regionech,

H.  vzhledem k tomu, že některé prvky struktury těchto nástrojů, jako jednotný časový rámec a sladění s lisabonskou agendou, součinnost umožňují, avšak zároveň existují nesrovnalosti, jako jsou odlišné právní základy a rozdíly mezi tematickým a územním zaměřením a mezi sdíleným a centralizovaným řízením,

Politika soudržnosti umožňuje dosažení cílů v oblasti výzkumu a inovace

1.  oceňuje, že v období 2007–2013 všechny členské státy vyčlenily v souladu s druhými strategickými směry Společenství o soudržnosti významnou část svých celkových finančních prostředků na výzkum, vývoj, inovaci a rozvoj znalostní ekonomiky, což umožnilo uskutečnění 246 vnitrostátních nebo regionálních operačních programů s celkovou částkou 86 miliard EUR určenou na výzkum a inovaci, z nichž 50 miliard EUR bylo již dříve vyčleněno na základní část výzkumu, vývoje a inovací; poznamenává, že hlavním zdrojem evropské pomoci v této oblasti se stala politika soudržnosti, která překonala rozpočet sedmého rámcového programu pro výzkum (50,5 miliard EUR) i rozpočet pro rámcový program pro konkurenceschopnost (3,6 miliard EUR); poukazuje na efektivitu a možnost stanovení kvantifikovaných cílů vyjádřených v částkách určených na financování výzkumu a vývoje;

2.  vítá skutečnost, že existují nové metody financování, a zdůrazňuje potenciál iniciativy JEREMIE a finančního nástroje Komise a skupiny Evropské investiční banky pro sdílení rizik s ohledem na rozšíření možností financování inovativních podniků; doporučuje, aby regionální subjekty využily tyto nové možnosti jako doplňkový zdroj financí ke strukturálním fondům; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu účinné koordinace veřejných a soukromých investic;

3.  očekává strategickou zprávu Komise, jak stanoví čl. 30 odst. 2 obecného nařízení; domnívá se, že zpráva podá ucelený přehled úspěšnosti členských států při plnění cílů v období 2007–2009 a poslouží jako základ pro diskuzi o výhledech politiky soudržnosti do budoucnosti;

4.  znovu opakuje, že je nezbytné ke konkrétním politikám v EU zaujmout ucelený přístup k řízení na různých úrovních; zdůrazňuje, že funkční víceúrovňový systém řízení je předpokladem pro účinné stanovování a plnění základních cílů; poznamenává, že odpovědnost za provádění strukturálních fondů mají vnitrostátní a regionální orgány, zatímco rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace a sedmý rámcový program pro výzkum centrálně řídí Komise; uvědomuje si, že na úrovni členských států existují administrativní rozdíly a domnívá se, že je důležité určit, na které úrovni se přijímají rozhodnutí, jež jsou nejúčinnější pro občany;

5.  domnívá se, že je důležité koordinovat politiky Společenství, které hrají roli v dosahování hospodářské, sociální a územní soudržnosti; domnívá se, že je nutné provést důkladnější analýzu dopadu těchto politik na území a soudržnost, aby se na evropské úrovni podpořila účinná součinnost a určily a prosazovaly se nejvhodnější prostředky na podporu místních a regionálních investic do inovací; připomíná, že je nutné zohlednit rozdílné sociální a ekonomické podmínky tří typů regionů (konvergence, přechod a konkurenceschopnost) a rozdílnou úroveň tvořivosti, inovace a podnikatelského ducha; zdůrazňuje v této souvislosti, že investice do výzkumu, vývoje a inovací, do vzdělání a technologií účinně využívajících zdroje budou pro tradiční odvětví a venkovské oblasti stejným přínosem jako pro vysoce kvalifikované ekonomiky založené na službách, čímž se podpoří hospodářská, sociální a územní soudržnost;

6.  zdůrazňuje vysoký potenciál měst při provádění výzkumu a inovací; domnívá se, že prozíravější městská politika opírající se o technologický pokrok a zohledňující skutečnost, že 80 % evropského obyvatelstva žije ve městech, kde také existují největší sociální rozdíly, by přispěla k udržitelnému hospodářskému růstu; vyzývá proto k začlenění městské dimenze do budoucí politiky soudržnosti;

Součinnost mezi strukturálními fondy, sedmým rámcovým programem pro výzkum a rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace

7.  uznává skutečnost, že v důsledku vyčleněných prostředků v období 2007–2013 je politika soudržnosti lépe zaměřena na součinnost s politikami pro výzkum a inovaci, a že zároveň narostl význam územní soudržnosti v sedmém rámcovém programu pro výzkum a rámcovém programu pro konkurenceschopnost a inovace; žádá, aby se zvážilo přidělování prostředků na základě dosažených cílů s větším tematickým zaměřením, což umožní, aby politiky vhodně reagovaly na nové výzvy;

8.  konstatuje, že financování výzkumu, vývoje a inovací v rámcovém programu je přidělováno na základě kritérií výkonnosti, což představuje také náročnější požadavky na přístup účastníků k prostředkům, mezi něž patří vysoce kvalitní technická vybavenost a dobrá znalost administrativních a finančních postupů; zdůrazňuje, že v důsledku této skutečnosti dochází k vysoké koncentraci výdajů na výzkum a vývoj v oblastech, kde jsou soustředěny hospodářské aktivity, a ve vysoce rozvinutých regionech EU, aniž dochází k omezení pozitivních součinností v řadě regionů a členských států, které směřují správným směrem, ale zatím nedosáhly stanoveného cíle; zdůrazňuje, že narůstání regionálních rozdílů s ohledem na možnosti v oblasti výzkumu a inovací a zabezpečení skutečné soudržnosti politik představuje výzvy, na které se musí zaměřit jak politika soudržnosti, tak politika výzkumu a inovací bez ohledu na to, že výkonné subjekty existují na různých úrovních (nadnárodní, vnitrostátní, nižší než vnitrostátní) a řídí se odlišnými principy (soudržnost oproti výkonnosti);

9.  zdůrazňuje,že účinná inovace závisí na intenzitě dosažené součinnosti a s politováním konstatuje, že stávající příležitosti pro součinnost při poskytování finančních prostředků jsou stále málo známé; vyzývá regiony, které jsou hlavními činiteli, pokud jde o informace a možnosti analýzy, stejně jako členské státy k tomu, aby zvýšily úsilí o zlepšování komunikace; zdůrazňuje, že účinná součinnost vyžaduje složitý soubor vztahů mezi subjekty, které vytvářejí, šíří, podporují a používají různé formy znalostí; zdůrazňuje rovněž, že jednotlivé vnitrostátní, regionální a místní orgány, které řídí sedmý rámcový program pro výzkum, rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace a strukturální fondy, si musí být vědomy možností, které jim každý z těchto nástrojů přináší, a žádá lepší koordinaci mezi těmito subjekty a politikami;

10.  zdůrazňuje, že intervence zaměřené na výzkum a vývoj by měly využívat regionální výhody a možnosti a měly by být součástí regionální strategie pro inovace založené na chytrých inovacích; domnívá se, že takovéto strategie vyžadují posílení úlohy regionů a měst v EU a stanovení a uplatnění vnitrostátních priorit; vyzývá proto, aby byla zvážena možnost znovu zavést v rámci strukturálních fondů opatření zaměřená na inovace za účelem podpory regionálních strategií pro inovace;

11.  bere na vědomí stávající možnosti kombinovaného financování; zdůrazňuje však, že není povoleno smíšené financování ze strukturálních fondů a rámcových programů; zdůrazňuje, že tyto nástroje lze kombinovat tak, aby pokryly oddělené aktivity, které se vzájemně doplňují, jako je to v případě výzkumné infrastruktury, nebo na sebe navazující části souvisejících projektů, jako je rozvoj a následná realizace nové výzkumné myšlenky nebo projektů v rámci stejné sítě nebo seskupení;

12.  domnívá se, že skutečnost, že není povoleno smíšené financování ze strukturálních fondů a z rámcových programů regionům často brání v současném využívání finančních prostředků z obou nástrojů a že účinné strategické procesy „zdola-nahoru“ na regionální a vnitrostátní úrovni by mohly pomoci odstranit mezery nebo překrývání v rámci financování ze strukturálních fondů, sedmého rámcového programu pro rozvoj a rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci;

13.  zdůrazňuje, že součinnost je obzvlášť vhodná při vytváření kapacit; odkazuje v této souvislosti na řízení financování projektů v Evropském strategickém fóru pro výzkumné infrastruktury a na potřebu koordinovat priority EU při financování inovací na regionální a vnitrostátní úrovni;

14.  zdůrazňuje, že součinnost přesahuje doplňkové financování projektů; domnívá se, že budování kapacit a sítí a přenos znalostí představují důležitou formu součinnosti a poznamenává, že veškeré nástroje představují příležitost pro takové výměny;

15.  poznamenává, že z hlediska přímého příjemce finančních prostředků závisí skutečná součinnost na organizačních a strategických schopnostech příjemce kombinovat čerpání podpory z několika různých nástrojů EU; vyzývá regionální činitele, aby vytvořili regionální strategie, které mohou kombinované čerpání finančních prostředků usnadnit;

16.  doporučuje, aby členské státy a Komise přidělily dostatečné zdroje ze strukturálních fondů na výzkum a inovace, zejména na udržitelné inovace, a aby posílily výzkumné kapacity; zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat a uplatňovat úspěšné modely znalostního trojúhelníku a zajistit udržitelný rozvoj regionálních výzkumných a strategických sítí pro inovaci ve spolupráci se společnostmi, výzkumnými středisky, univerzitami a veřejnými orgány; zdůrazňuje potenciál regionálních inovativních seskupení, jež vyžadují vysokou úroveň znalostí, k mobilizaci regionální konkurenceschopnosti a vítá skutečnost, že rozvoj seskupení byl začleněn do rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a sedmého rámcového programu pro výzkum (iniciativa „regiony znalostí“ v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum); upozorňuje na nová znalostní a inovační společenství zřizovaná v rámci Evropského inovačního a technologického institutu, která spojují přední evropská regionální seskupení s vysokou úrovní znalostí; poznamenává, že strukturální fondy mohou výměnu znalostí v regionálních uskupeních usnadnit; zdůrazňuje, že tato uskupení představují zásadní příležitost zejména pro znevýhodněné regiony;

17.  vyzývá regionální a místní orgány, aby lépe využívaly strukturální fondy pro vytváření výzkumných, vědomostních a inovačních kapacit ve svých regionech, například vytvářením infrastruktury pro výzkum, což jim umožní podílet se na výzkumné a inovační činnosti EU; povzbuzuje regiony ke stanovení priorit strukturálních fondů v oblasti výzkumu a vývoje, které by se doplňovaly s prioritami sedmého rámcového programu, a vyzývá k dlouhodobému plánování na regionální úrovni, aby se dosáhlo součinnosti vznikající díky tomu, že se finanční nástroje tematicky doplňují;

18.  zdůrazňuje význam analýzy, sdílení a začleňování osvědčených postupů v oblasti součinnosti mezi nástroji politiky; v této souvislosti vítá Komisí vyvíjené úsilí o zlepšení spolupráce mezi útvary a vyzývá ji, aby posílila činnost v oblasti analýz potenciálu a potřeb výzkumu a inovace na regionální úrovni, především pokud jde o sběr dostupných kvalitativních dat a také o analýzu vzájemných vztahů s jinými nástroji v hodnotících studiích o kterémkoli ze tří finančních nástrojů, aby bylo možné zajišťovat společné řízení;

19.  s uspokojením bere na vědomí Praktickou příručku o možnostech financování výzkumu a inovací ze strany EU; doporučuje, aby v budoucnu byly podobné pokyny poskytovány ihned poté, co příslušný právní rámec vstoupí v platnost; očekává vydání pracovního dokumentu útvarů Komise, který bude obsahovat příklady součinnosti v praxi; vyzývá Komisi, aby působila jako zprostředkovatel, prosazovala výměnu osvědčených postupů a hodnotila možnost zajišťování další odborné podpory, pokud jde o financování ze strany Společenství prostřednictvím předem stanovených prováděcích pokynů a příručky uživatele pro praktické řízení a administrativu výzkumných a inovativních projektů za účelem dosažení zamýšlených výsledků;

20.  vyzývá Komisi, aby zjednodušila administrativní postupy sedmého rámcového programu a rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace, a posílila tak účinky součinnosti se strukturálními fondy;

21.  vyzývá Komisi, aby vypracovala studii toho, jak lze za použití počítačových programů se standardizovanými příručkami usnadnit podávání žádostí o podporu z různých programů;

22.  vybízí Komisi, aby pokračovala v činnostech zaměřených na podporu součinnosti a poskytovala Evropskému parlamentu informace o jejich vývoji, zejména co se týče vertikální spolupráce mezi EU a vnitrostátními a regionálními subjekty;

23.  podporuje užší spolupráci mezi kontaktními místy pro sedmý rámcový program, manažery programů výzkumu a vývoje a agenturami pro inovaci, což umožní financování různých aspektů nebo fází projektů výzkumu a vývoje z různých zdrojů;

Doporučení týkající se příštího programového období

24.  vítá skutečnost, že návrh strategie „EU 2020“ klade důraz na vzájemnou závislost politik, význam jejich začleňování a na nezbytnost lepší součinnosti a silnějšího partnerství při navrhování a uplatňování veřejných politik; vyzývá k zohlednění faktu, že města a regiony vyjádřily potřebu vytvořit obsáhlejší rámec pro dané tři oblasti politik, včetně struktury technického propojení v rámci Komise, která bude monitorovat a koordinovat součinnosti programů pro výzkum, vývoj a inovaci a bude propojena s navrhováním a prováděním finančních nástrojů EU a s pravidly pro poskytování státní podpory; vyzývá také, aby v tomto ohledu sehrála zvláštní úlohu územní soudržnost;

25.  domnívá se, že úsilí na vnitrostátní úrovni by měly doplnit budoucí programy pro výzkum, vývoj a inovaci, které by je nasměrovaly a dodaly by mu dynamiku v zájmu oživení vůdčí úlohy a multiplikačního účinku znalostí, inovace, vývoje a vnitrostátních investic do výzkumu, vývoje a inovace;

26.  zdůrazňuje, že ke konsolidaci znalostí a inovací, které jsou motorem budoucího hospodářského růstu, je nutné zlepšit kvalitu vzdělání, opírat se o výsledky výzkumu, podporovat inovace a přenos znalostí po celé Unii, maximálně využívat informační a komunikační technologie, zajistit, aby se inovační myšlenky odrazily v nových výrobcích a službách, které vytvoří růst a kvalitní pracovní místa a přispějí k překonání výzev spojených se sociálními změnami v Evropě a ve světě, podporovat podnikání, upřednostňovat potřeby uživatelů a možnosti trhu a zaručit dostupné a dostatečné financování, v němž budou hrát zásadní roli strukturální fondy;

27.  podporuje tři stěžejní iniciativy strategie „EU 2020“ pro dosažení inteligentního růstu, tedy „Inovace v Unii“, „Mládež v pohybu“ a „Digitální program pro Evropu“, v jejichž provádění budou hrát zásadní úlohu strukturální fondy;

28.  domnívá se, že silná a řádně financovaná regionální politika EU, která přináší prospěch všem regionům EU, je předpokladem pro naplnění cílů strategie „EU 2020“ k zajištění inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění s vysokou úrovní zaměstnanosti a produktivity i pro dosažení sociální, hospodářské a územní soudržnosti; zdůrazňuje v této souvislosti význam, který strategie „EU 2020“ přikládá výzkumu a inovacím;

29.  zdůrazňuje, že je potřebné přezkoumat a konsolidovat úlohu nástrojů EU na podporu inovace, konkrétně strukturálních fondů, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, rámcového programu pro výzkum a rozvoj, rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a plánu SET, s cílem racionalizovat administrativní postupy, usnadnit přístup k financím, především pro malé a střední podniky, zavést inovační pobídkové mechanismy, které budou založeny na dosažení cílů spojených s inteligentním a udržitelným růstem podporujícím začlenění, a také podpořit bližší spolupráci s EIB;

30.domnívá se, že strukturální fondy jsou vhodným nástrojem podpory místních a regionálních orgánů v jejich snaze o podporu kreativity a inovace; zdůrazňuje potřebu větší flexibility, aby se zajistilo rychlé využití těchto financí pro účely podpory podnikatelských iniciativ; zdůrazňuje v této souvislosti přidanou hodnotu politiky soudržnosti, v širokém měřítku zejména pro malé střední podniky, jimž poskytuje snadno dostupnou podporu a lepší přístup k výzkumu, k přenosu technologií a k inovacím orientovaným na praktické využití;

31.  doporučuje, aby byly všechny finance, které se v daném regionu podle pravidla N+2 a N+3 nevyužily, opět převedeny do regionálních projektů a iniciativ Společenství;

32.  připomíná, že územní soudržnost má horizontální a víceodvětvový charakter, a je tedy nutné, aby politiky Unie přispěly k jejímu dosažení; opakuje, že toto pojetí se neomezuje na regionální politiku, ale je zaměřeno také na koordinaci s jinými politikami Unie, které jsou zaměřeny na udržitelný rozvoj a poskytují hmatatelné výsledky na regionální úrovni, aby bylo možné rozvíjet a plně využívat konkrétní formy regionálního potenciálu a zvýšit jejich působení na místě, což posílí konkurenceschopnost a atraktivitu regionů a povede k územní soudržnosti; domnívá se, že pro územní soudržnost jsou pro dosažení vyváženého územního rozvoje v Evropské unii nejdůležitější pojmy „koncentrace, spolupráce a propojení“;

33.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby byly politiky spojeny s konkrétními místy, a domnívá se, že by se města a regiony měly inteligentním a udržitelným způsobem specializovat, a to tím, že na základě cílů EU a svých potřeb stanovených v jejich regionálních inovačních strategiích určí několik priorit pro inovaci a na tyto priority poté soustředí vyčleněné prostředky EU; domnívá se, že pro hospodářskou výkonnost regionu je rozhodující schopnost regionálních subjektů řízení a podnikatelů získávat znalosti a proměnit je v udržitelnou konkurenční výhodu, která je přínosem i pro okolní regiony včetně částí sousedících členských států;

34.  zdůrazňuje, že výzkum a inovace, obzvláště s ohledem na rozvoj technologií s nízkými nebo nulovými emisemi uhlíku a technologií na úsporu energie, mají zásadní význam pro řešení globálních výzev, jako je změna klimatu a zajištění bezpečnosti dodávek energie, ale i pro zlepšení konkurenceschopnosti na regionální a místní úrovni;

35.  podporuje návrh Výboru regionů na vytvoření „virtuální kreativní sítě“, která by byla otevřená všem (podnikům, místním a regionálním orgánům, ústředním orgánům, soukromému sektoru i občanům) a poskytovala by rady, pomoc a přístup k rizikovému a rozvojovému kapitálu a technickým službám; zdůrazňuje, že virtuální síť nabízí další výhodu, která tkví v tom, že obyvatelé ostrovů, vzdálených regionů, zemědělských, horských a řídce zalidněných oblastí získají snadnější přístup k odborným radám, vzdělání a informacím, k podpoře v podnikání a k finančnímu vedení;

36.  zdůrazňuje, že nadnárodní spolupráce je jádrem sedmého rámcového programu pro výzkum a rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a že územní spolupráce (prostřednictvím nadnárodních, meziregionálních a přeshraničních programů) je součástí strukturálních fondů; vyzývá Komisi, aby v budoucnu cíl evropské územní spolupráce posílila, a to jeho systematickým začleňováním do dalších oblastí; vyzývá Komisi, aby zhodnotila možnosti posílení územní spolupráce na poli inovace v každém z cílů politiky soudržnosti; poznamenává, že lepší znalosti o výsledcích sedmého rámcového programu pro výzkum a rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace na regionální úrovni by usnadnily praktickou koordinaci regionální politiky EU a těchto programů; naléhavě vyzývá Komisi, aby této koordinaci věnovala zvláštní pozornost; vybízí členské státy, aby přijaly další opatření pro účinnou nadnárodní spolupráci prostřednictvím rozvoje konzistentních regionálních a národních strategií pro dosažení součinnosti; vyzývá Komisi a členské státy, aby také usnadnily rozvoj a dostupnost informací o tomto tématu;

37.  zdůrazňuje, že prostřednictvím sedmého rámcového programu se poskytuje podpora různým formám nadnárodní spolupráce v rámci EU i mimo ni, v řadě tematických oblastí, které souvisí s hlavními oblastmi znalostí a technologie, v nichž je nutné podporovat a konsolidovat kvalitní výzkum s cílem reagovat na sociální, ekonomické, environmentální a průmyslové výzvy, kterým Evropa čelí;

38.  vyzývá Komisi, aby provedla analýzu dopadu zjednodušujících opatření, která již byla pro oblast řízení strukturálních fondů přijata, za účelem přípravy budoucího legislativního rámce;

39.  uznává skutečnost, že jak sdílené, tak i centralizované řízení si vyžadují specifická pravidla a že postup shora dolů uplatňovaný v sedmém rámcovém programu a v rámcovém programu pro konkurenceschopnost a postup zdola nahoru uplatňovaný ve strukturálních fondech mají každý své výhody; zdůrazňuje však potřebu harmonizovat pravidla, postupy a zvyklosti (pravidla pro způsobilost, standardní jednotkové náklady, paušální částky atd.), jimiž se řídí různé nástroje, a zajistit lepší koordinaci (harmonogramů výzev k předkládání návrhů, témat a typů výzev atd.); vyzývá Komisi, aby za tímto účelem prozkoumala různé možnosti, aniž by byly dotčeny pravomoci členských států a regionů v rámci sdíleného řízení, a zároveň podpořila správní kulturu, která by podpořila mezioborový přístup prostřednictvím společných průřezových strategií v řadě tematických oblastí a prostřednictvím stálého dialogu mezi různými politickými kruhy s cílem posílit politickou soudržnost; vyzývá Komisi, aby zjednodušila administrativní systém příslušných fondů a žádá, aby se podpořily specifické přednosti obou podpůrných pilířů a současně se využila jejich součinnost a zároveň zvýšil její dopad;

40.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že připravovaný výzkumný a inovační plán bude navržen tak, aby posílil součinnost mezi strukturálními fondy a rámcovými programy pro výzkum a inovaci (FP7, CIP);

41.  znovu vyzývá Komisi, aby vytvořila specifická kritéria pro hodnocení inovativních projektů a aby zvážila návrh budoucích regulačních pobídek k provádění inovačních opatření;

42.  vnímá, že je jednoznačně třeba posílit odbornosti na regionální úrovni, pokud jde o žádosti o finanční prostředky, administrativní a finanční postupy, správu a řízení; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda je proveditelné poskytovat další odbornou pomoci a zajistit těsnější spolupráci mezi Enterprise Europe Network a řídícími orgány strukturálních fondů a užší spojení mezi iniciativou „rozhodujících trhů“, technologickými platformami a regionálními plány pro oblast technologie;

43zdůrazňuje význam zohlednění rovných příležitostí při hodnocení vhodnosti projektů a určování přístupu k prostředkům ze strukturálních fondů a dalších nástrojů Společenství;

44.  zdůrazňuje význam lepší podpory při provádění politik a programů, které posilují součinnost v rámci řetězce tvořeného infrastrukturami výzkumu a vývoje – inovace – vytváření pracovních míst;

45.  domnívá se, že rozsáhlé výzkumné infrastruktury spolufinancované strukturálními fondy by měly podléhat hlubšímu hodnocení některým z mezinárodních panelů pro vzájemné partnerské hodnocení, což bude mít pozitivní vliv na efektivní vynakládání prostředků vyčleněných ze strukturálních fondů;

46.  je přesvědčen, že nezbytnou podmínkou pro zajištění soudržnosti politik v oblasti výzkumu a inovace i nástrojem k jejímu zvyšování je závazný postoj politického vedení; v této souvislosti vyzývá ke zřízení strategického rámce politiky pro výzkum a inovaci, který by zohledňoval pokrok, nové informace a měnící se podmínky a který by byl v souladu s národními cíli a prioritami v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje;

47.  znovu opakuje, že neoficiální mechanismy, kterými se řídí územní soudržnost a územní plánování v Radě, by měly být nahrazeny oficiálnějšími strukturami; je toho názoru, že tento vývoj společně s vytvářením a posilováním integrovaných struktur jdoucích napříč různými tématy vyústí v lepší koordinaci politik;

o
o   o

48.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.
(2) Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11.
(3) Úř. věst. L 412, 30.12.2006, s. 1.
(4) Úř. věst. L 310, 9.11.2006, s. 15.
(5) Přijaté texty, P6_TA(2007)0184.
(6) Přijaté texty, P6_TA(2007)0212.
(7) Přijaté texty, P6_TA(2009)0163.
(8) Přijaté texty, P6_TA(2009)0156.
(9) Přijaté texty, P6_TA(2009)0165.


Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí pro hospodářské oživení
PDF 329kWORD 96k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí pro hospodářské oživení (2010/2038(INI))
P7_TA(2010)0190A7-0147/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 12. srpna 2009 s názvem „Veřejné finance v HMU v roce 2009“ (SEK(2009)1120),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. října 2009 s názvem „Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí pro hospodářské oživení“ (KOM(2009)0545),

–  s ohledem na Komisí předložený návrh doporučení Rady ze dne 28. ledna 2009 k aktualizaci hlavních směrů hospodářských politik členských států a Společenství pro rok 2009 a k provádění politik zaměstnanosti členských států (KOM(2009)0034),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 18. listopadu 2008 o deseti letech HMU: prvních deset let hospodářské a měnové unie a budoucí problémy(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2009 o plánu evropské hospodářské obnovy(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 13. ledna 2009 o veřejných financích v HMU v  období 2007–2008(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2008 o výroční zprávě ECB za rok 2007(4),

–  s ohledem na doporučení schůzky na nejvyšší úrovni v Pittsburghu, která vyzvala k pokračování v úsilí o podporu růstu, dokud nenastane výrazné oživení,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Rozpočtového výboru (A7-0147/2010),

A.  vzhledem k tomu, že ve sdělení Komise je vyjádřeno znepokojení, pokud jde o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v současné situaci vysokých schodků a vysoké míry zadlužení, zejména s ohledem na stárnutí obyvatelstva, a vzhledem k tomu, že vypočítaný účinek stárnutí na mezeru udržitelnosti je ve většině členských státech pětkrát až dvacetkrát vyšší než účinky současné hospodářské krize,

B.  vzhledem k tomu, že navzdory revizi z roku 2005 nedokázal Pakt o stabilitě a růstu zabránit současné krizi,

C.  vzhledem k naléhavé nutnosti prohloubit zkoumání poklesu porodnosti v Evropské unii a jeho příčin a následků, aby bylo možné tento znepokojivý trend zvrátit,

D.  vzhledem k tomu, že fiskální politika není udržitelná, pokud postupně směřuje k nadměrné kumulaci veřejného dluhu,

E.  vzhledem k tomu, že s přihlédnutím k projekcím ve výše uvedeném sdělení a ke skutečnosti, že stárnutí obyvatelstva bude mít závažné dopady na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v evropských zemích, je politické plánování do roku 2060 přiměřené,

F.  vzhledem k tomu, že během krize došlo v členských státech ke zvýšení míry zadlužení a schodku a předpokládaný demografický vývoj učiní z fiskální udržitelnosti naléhavou nuntost,

G.  vzhledem k tomu, že dlouhodobé demografické změny ve všech členských státech EU, především stárnoucí obyvatelstvo, mají dopad na financování vnitrostátních důchodových systémů,

H.  vzhledem k tomu, že členské státy neučinily dostatečné kroky k tomu, aby snížily své výdaje na veřejnou správu, dostaly pod kontrolu výdaje na zdravotnictví a reformovaly své systémy péče o zdraví a důchodové systémy, a že by členské státy měly v této oblasti přijmout osvědčené postupy,

I.  vzhledem k tomu, že během roku 2009 se zvýšily schodky a míry zadlužení všech členských států v důsledku propadu daňových příjmů způsobeného krizí a zaváděním mimořádných opatření k oživení ekonomiky,

J.  vzhledem k tomu, že Evropská rada při prvních signálech oživení v září 2009 doporučila, aby se rozpočtové politiky „přeorientovaly směrem k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí“ a vyzvala ke „koordinovanému vypracování strategie k překonání krize, jakmile dojde k oživení hospodářství, s ohledem na situaci v každé jednotlivé zemi“,

K.  vzhledem k tomu, že v poslední době bylo možné si všimnout pozitivní korelace mezi zdravými veřejnými financemi a odolností hospodářství země,

L.  vzhledem k tomu, že zvyšující se dluhy veřejných rozpočtů znamenají velké břemeno pro budoucí generace,

M.  vzhledem k tomu, že dluhy veřejných rozpočtů se v některých členských státech zvýšily způsobem, který oslabuje stabilitu a vede k vysokým vládním výdajům na placení úroků, a to na úkor stále významnějších výdajů na zdravotní a důchodový systém,

N.  vzhledem k tomu, že rostoucí půjčky veřejným rozpočtům deformují finanční trhy tím, že se jejich vlivem zvyšují úrokové sazby, což má negativní důsledky pro domácnosti i pro investice do nových pracovních míst,

O.  vzhledem k tomu, že nedostatek účinného dohledu nad statistikou nebo neexistence nezávislých statistických institucí v členských státech oslabuje integritu a udržitelnost veřejných financí,

P.  vzhledem k tomu, že jiné části světa, které donedávna konkurovaly na trhu se zbožím nízké kvality, nyní vstupují do segmentů zboží vysoké kvality; vzhledem k tomu, že tito konkurenti používají vyspělé technologie, přitom však stále vyplácejí nízké hodinové mzdy a nemusí se potýkat s negativním demografickým vývojem, a lidé v tamních pracovních podmínkách za svůj život odpracují velký počet hodin; vzhledem k tomu, že v Evropě bylo plné zaměstnanosti dosaženo naposledy před ropnou krizí v roce 1973, plná zaměstnanost nicméně zůstává cílem, k němuž musí EU směřovat, a to v souladu s duchem Smluv a aniž by opouštěla svou vysokou úroveň sociální ochrany a lidského rozvoje,

Q.  vzhledem k tomu, že existují rozmanité způsoby, jak zmenšit mezeru udržitelnosti, např. zvýšením celkové produktivity, a to v první řadě zvýšením produktivity služeb sociálního zabezpečení, zvýšením věku pro odchod pro důchodu, zvýšením porodnosti nebo zvýšením počtu přistěhovalců,

R.  vzhledem k tomu, že demografický vývoj se odvíjí od vývoje porodnosti, který do velké míry závisí na motivaci k mateřství a s ním spojených výhodách a na migračních tocích,

S.  vzhledem k tomu, že současná míra zadlužení a výše schodku ohrožuje samotnou existenci sociálního státu,

T.  vzhledem k tomu, že pokud nebudou provedeny strukturální reformy a nedojde ke konsolidaci veřejných financí, projeví se to negativně na výdajích na zdravotní péči, důchody a zaměstnanost,

U.  vzhledem k tomu, že řada členských států porušuje Pakt o stabilitě a růstu, a vzhledem k tomu, že jeho náležité dodržování by zmírnilo negativní dopady současné krize,

V.  vzhledem k tomu, že udržitelnost veřejných financí má zásadní význam nejen obecně pro Evropu, ale i konkrétně pro rozpočet Evropské unie,

W.  vzhledem k tomu, že obecné zásady a základní předpoklady konceptu „udržitelnosti“ by se měly uplatňovat i na rozpočet Evropské unie, byť je v současné době omezen na přibližně 1 % celkového evropského HND,

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení, pokud jde o dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v době, kdy se potýkáme s následky finanční a hospodářské krize; připomíná, že úsilí vyvinuté před krizí v rámci Paktu o stabilitě a růstu bylo z velké části zaměřeno na zvládnutí rostoucího problému demografického vývoje; uznává, že velká část tohoto úsilí vyšla naprázdno v důsledku nutnosti výrazně zvýšit veřejné výdaje s cílem předejít celosvětovému zhroucení finančního systému a zmírnit sociální dopady tohoto zhroucení;

2.  lituje skutečnosti, že ani před začátkem této krize nebyly – i přes příznivé hospodářské podmínky – výsledky konsolidace veřejných financí v řadě členských států nijak skvělé; poukazuje na to, že tím došlo k porušení preventivní části Paktu o stabilitě a růstu, především po jeho přepracování v roce 2005, a výrazně se tím snížila schopnost členských států jednat proticyklickým způsobem, když se krize rozvinula, což vedlo k větší nejistotě, vyšší nezaměstnanosti a zhoršení sociálních problémů;

3.  je si vědom toho, že současnou úroveň veřejných výdajů nelze udržet do nekonečna; vítá rozhodnutí Evropské rady upustit od rozhodování o dalším balíčku opatření, která mají v nynější situaci pomoci, dokud neproběhne důkladná analýza výsledků současného balíčku a dokud nebude jasně prokázána potřeba dalších kroků;

4.  připouští, že kroky, které měly zabránit zhroucení finančního odvětví, byly úspěšné, i když je stále nezbytně nutné zachovat ostražitost; očekává snížení finanční zátěže spojené se záchranou odvětví bankovnictví; vyjadřuje uznání koordinovanému přístupu centrálních bank ve snaze o dosažení tohoto cíle; plně podporuje reformu systému obezřetnostního dohledu a přepracování rámce finanční architektury;

5.  zdůrazňuje, že Pakt o stabilitě a růstu musí mít za cíl dosáhnout postupem času vyrovnaných nebo přebytkových rozpočtů a vyžadovat, aby v ekonomicky příznivých dobách dosahovaly státy přebytku a aby byly důchodové systémy transparentně financovány z veřejných rozpočtů nebo v rámci soukromých systémů;

6.  poukazuje na to, že dlouhodobá udržitelnost veřejných financí je zcela nezbytná pro stabilitu a růst a pro udržení přiměřené úrovně veřejných výdajů; zdůrazňuje, že vysoká míra zadlužení a schodku udržitelnost ohrožuje a bude mít negativní dopad na veřejné zdravotnictví, důchody a zaměstnanost;

7.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad vysokou mírou schodku a zadlužení v členských státech; varuje před tím, aby byla současná krize využívána jako záminka pro to, aby nedošlo ke konsolidaci veřejných financí, nebyly snižovány veřejné výdaje a nebyly prováděny strukturální reformy, které jsou nezbytné pro návrat k růstu a zaměstnanosti;

8.  připomíná, že pro zachování moderního sociálního státu a systému přerozdělování, který zajišťuje potřeby společnosti jako celku, ale podporuje zejména její znevýhodněné vrstvy, je nezbytně nutná konsolidace veřejných financí a snížení schodku a míry zadlužení;

9.  zdůrazňuje, že pokud se bude nadále zvyšovat veřejný dluh a úrokové míry, nebude pro současné i budoucí generace již únosné hradit náklady ve formě plateb úroků, aniž by to ohrozilo modely sociálního státu;

10.  je hluboce znepokojen tím, že mnoho členských států porušuje Pakt o stabilitě a růstu; lituje toho, že členské státy nezkonsolidovaly své veřejné finance v ekonomicky příznivých dobách před vznikem současné krize; souhlasí se stanoviskem Komise, že v postupech dohledu by měla získat velmi význačné a jednoznačné postavení udržitelnost dluhu; naléhavě vyzývá Komisi, aby nekompromisně zajistila dodržování Paktu o stabilitě a růstu;

11.  varuje před náhlým ukončením podpory reálné ekonomiky, aby se předešlo dvojitému propadu; upozorňuje na nepříznivé důsledky buď unáhleného zrušení podpůrných opatření, nebo příliš dlouhého otálení s přijetím nápravných opatření s cílem zajistit udržitelnost veřejných financí; poukazuje na to, že tato opatření byla explicitně zamýšlena jako přesně načasovaná, cílená a dočasná; vítá práci Komise na strategii k překonání krize na základě současných nouzových opatření; podporuje přístup Komise založený na strategiích k překonání krize, které se specificky liší z hlediska času a rozsahu podle jednotlivých zemí; vyrozumívá, že rušení přijatých opatření začne u první skupiny zemí v roce 2011; podněcuje členské státy k tomu, aby se vynasnažily uskutečnit strategii k překonání krize co nejdříve a co nejrozhodněji;

12.  vyzývá Komisi, aby vypracovala zelenou knihu o porodnosti v Evropské unii, v níž by byly uvedeny příčiny a důsledky poklesu porodnosti a také řešení tohoto problému a jejich možné alternativy;

13.  domnívá se, že fiskální strategie k překonání krize by měla začít dříve než obdobná měnová strategie, aby bylo možné tuto měnovou strategii správně uplatnit, čímž bude zajištěno, aby ECB, která se úspěšně vyhnula propadu do deflace, mohla stejně dobře zabezpečit, aby oživení zásadním způsobem nenarušila inflace; domnívá se, že ECB naznačila, že pokud by nedošlo k včasnému omezení fiskálních výdajů, muselo by být její měnové zpřísnění bohužel důraznější, než se očekávalo;

14.  zdůrazňuje, že snížení finančního stimulu musí být spojeno se snahou o to, aby byl vnitřní trh dynamičtější, konkurenceschopnější a atraktivnější pro investory;

15.  zdůrazňuje, že postupné a kontrolované překonání schodku má zásadní význam pro udržení nízkých úrokových sazeb a omezeného dluhového břemena, čímž bude zachována schopnost udržet výši výdajů sociálních systémů a životní úroveň domácností;

16.  připomíná, že nízké úrokové sazby jsou příznivé pro investice a oživení; je si vědom vlivu, který má intenzivní vypůjčování si veřejných rozpočtů na výši úroků; velmi lituje skutečnosti, že to vedlo ke zvýšení rozpětí úrokových sazeb v rámci EU; nabádá členské státy, aby vzaly v úvahu dopady svých rozpočtových rozhodnutí na tržní úrokové sazby; je toho názoru, že zdravé veřejné finance jsou nezbytným předpokladem pro jistá pracovní místa; upozorňuje, že zvyšováním nákladů na půjčky zvyšují vlády také dluhové břemeno svých vlastních rozpočtů;

17.  poukazuje na to, že proticyklické účinky Paktu o stabilitě a růstu mohou působit pouze tehdy, pokud členské státy budou skutečně v příznivých dobách dosahovat rozpočtového přebytku; požaduje v této souvislosti také lepší plnění preventivní části Paktu o stabilitě a růstu; žádá, aby se přešlo od postoje „nejprve utrácet, potom splácet“ k principu „šetřit s ohledem na možnou budoucí nouzi“; připomíná, že Pakt o stabilitě a růstu vyžaduje, aby členské státy dosáhly ve střednědobém horizontu vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu, což znamená, že 3% schodek není cílem, ale maximální povolenou mezní hodnotou, a to i podle revidovaného paktu;

18.  žádá, aby souběžně s uplatňováním podpůrných balíčků byly provedeny strukturální reformy, a to s cílem předejít budoucím krizím a současně zvýšit konkurenceschopnost evropských podniků, dosáhnout vyššího růstu a podpořit zaměstnanost;

19.  zdůrazňuje, že v situaci, kdy je nutné dosáhnout zdravých veřejných financí, by měly všechny členské státy začít nejpozději v roce 2011 snižovat svou mezeru udržitelnosti;

20.  uznává, že daňový stimul a neomezené automatické stabilizátory prokázaly svou úspěšnost, a navrhuje, aby Komise požádala členské státy, aby v době, kdy ekonomika směřuje k trvalejšímu oživení, usilovaly o vyrovnaný rozpočet a přebytky státního rozpočtu věnovaly na umoření státního dluhu;

21.  poukazuje na mimořádný význam opatření na podporu zaměstnanosti a dlouhodobých investic zaměřených na zvýšení potenciálu hospodářského růstu a posílení konkurenceschopnosti evropského hospodářství;

22.  zdůrazňuje, že v současné situaci, kdy se Unie potýká s problémy demografického vývoje, by protikrizová opatření neměla mít na veřejné finance dlouhodobé dopady, jejichž náklady by musely nést nynější i příští generace;

23.  podporuje myšlenku, že větší koordinace hospodářských politik v Evropské unii je naprostou nutností a že vede k dalším synergiím;

24.  připouští, že Pakt o stabilitě a růstu není pro harmonizaci fiskálních a hospodářských politik členských států dostatečným nástrojem;

25.  podporuje proto zkoumání mechanismů potřebných k tomu. aby se ekonomiky členských států EU vrátily zpět na cestu sbližování;

26.  navrhuje, aby Komise pro zvláštní případy, kdy členské státy získají úvěr na podporu platební bilance od MMF, vypracovala vhodný mechanismus spolupráce s MMF;

27.  poukazuje na to, že vysoká míra inflace není adekvátní odpovědí na potřebu fiskální korekce, neboť by vedla ke značným ekonomickým nákladům a ohrozila by udržitelný a inkluzivní růst;

28.  souhlasí s Komisí, že „fiskální expanze jako úspěšný nástroj proti recesi a dlouhodobější fiskální udržitelnost nejsou neslučitelné“, ale varuje před riziky nadměrné a umělé expanze založené na vyšších veřejných výdajích, která mohou tento přístup ohrozit;

29.  zastává názor, že správa veřejných financí formou posloupnosti krátkodobých specifických rozhodnutí zajistí dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a právě v rámci této posloupnosti krátkodobých rozhodnutí, která vytvářejí strukturu pro krátkodobou potřebu, je nutno řešit problém udržitelnosti veřejného dluhu;

30.  zastává názor, že rozpočtová politika musí – především prostřednictvím přerozdělení – přeměňovat možné úspory na investiční výdaje podporující růst, jako jsou investice do výzkumu a vývoje, do modernizace průmyslové základny, do vytváření ekologičtější, inteligentnější, inovativní a konkurenceschopnější ekonomiky EU a do naplnění potřeby odpovídajícího vzdělávání;

31.  zdůrazňuje, že značná část výdajů do veřejného sektoru a na sociální zabezpečení může být produktivní, pokud jsou tyto výdaje směřovány na projekty, které mají blahodárný vliv na kumulaci hmotného a lidského kapitálu a na podporu inovací; zdůrazňuje nutnost kontrolovat nárůst dluhového břemene, aby bylo zajištěno, že zvyšující se náklady na splácení úroků nebudou odčerpávat prostředky na nezbytné sociální výdaje; zdůrazňuje, že vzhledem ke stále omezenějším zdrojům je naprosto nezbytné zlepšit kvalitu veřejných výdajů;

32.  zdůrazňuje, že systémy sociální ochrany fungující jako „sociální sítě“ se ukázaly jako zvláště účinné v dobách krize; podtrhuje, že podmínkou toho, aby tomu tak bylo i v budoucnu, jsou stabilní veřejné finance;

33.  upozorňuje na to, že dlouhodobá udržitelnost povinných důchodových systémů závisí nejen na demografickém vývoji, ale také na produktivitě lidí v aktivním věku (která ovlivňuje míru potenciálního růstu), na právě platném zákonném věku odchodu do důchodu a na tom, jaké procento HDP je věnováno na financování těchto systémů; dále zdůrazňuje, že konsolidace veřejných financí a snižování výše schodku a míry zadlužení jsou důležitými faktory udržitelnosti;

34.  poukazuje na to, že demografické změny, především stárnutí obyvatelstva, znamenají, že veřejné důchodové systémy v mnoha členských zemích je nutné čas od času reformovat, zejména pokud jde o základnu přispěvatelů, aby byla zachována jejich finanční udržitelnost;

35.  poukazuje na to, že dluhové břemeno se zvyšuje v situaci, kdy jsou reálné úrokové sazby vyšší než procento růstu HDP a že trhy hodnotí rizika jako závažnější, pokud se dluhové břemeno zvyšuje;

36.  domnívá se, že výše úrokových sazeb u půjček veřejným rozpočtům odráží to, jak trhy hodnotí udržitelnost dluhu daného členského státu;

37.  poukazuje na to, že při zvyšování schodků se zdražují půjčky, částečně kvůli tomu, že trhy hodnotí rizika jako závažnější, pokud se dluhové břemeno zvyšuje rychleji než hospodářský růst a schopnost splácet půjčky;

38.  zdůrazňuje, že současná finanční krize velice jasně ukázala, že je přímá vazba mezi stabilitou finančních trhů a udržitelností veřejných financí; v této souvislosti zdůrazňuje potřebu posílených a integrovaných právních předpisů v oblasti dohledu na finančními trhy, které by měly obsahovat účinné mechanismy na ochranu spotřebitelů a investorů;

39.  žádá Komisi, aby provedla studie, které posoudí, jaký je dluh členských států;

40.  konstatuje, že pro důvěryhodnost veřejných financí členského státu v členských je nutná efektivní a skutečně nezávislá statistická správa a náležitý dohled ze strany Komise;

41.  konkrétně navrhuje, aby Komise vyhodnotila účinky fiskálních výdajů, které vynaložily členské státy ve snaze oživit svou ekonomiku, pokud jde o jejich dopad na výrobu, veřejné rozpočty a na stimulaci a ochranu zaměstnanosti, a to v krátkodobém i dlouhodobém horizontu;

42.  konstatuje, že Pakt o stabilitě a růstu stále tvoří základní pilíř kázně, která je nutná k dosažení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, a že členské státy by měly v „příznivých dobách“ hospodařit s přebytkem a rozpočtové schodky vytvářet pouze v „nepříznivých dobách“;

43.  zdůrazňuje, že hlavním cílem nedávných spekulativních útoků proti některým evropským ekonomikám bylo samo euro a evropská hospodářská konvergence; v tomto smyslu je přesvědčen, že evropské problémy potřebují evropská řešení, která by mohla spočívat v interních prostředcích zabraňujících jakémukoliv riziku neúspěchu, které budou kombinací fiskální kázně jednotlivých členských států a mechanismů finanční podpory jako krajního řešení;

44.  žádá, aby byl strukturální schodek používán jako jeden z ukazatelů umožňujících posoudit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí;

45.  obnovenou strategii pro růst a zaměstnanost pokládá za klíčový faktor, který přispěje k udržitelnosti veřejných financí v Evropské unii; domnívá se, že Evropská unie musí zmodernizovat své hospodářství a především svou průmyslovou základnu; žádá přerozdělení prostředků v rozpočtu EU a v rozpočtech členských států ve prospěch větších investic do výzkumu a inovací; poukazuje na to, že nová strategie EU do roku 2020 potřebuje ke svému úspěchu závazné nástroje;

46.  upozorňuje na nezbytnost neustále monitorovat udržitelnost veřejných financí v členských státech EU, aby mohl být posouzen rozsah dlouhodobých problémů; upozorňuje také na nezbytnost pravidelného zveřejňování informací o otevřených závazcích sektoru veřejných financí a o závazcích sociálních systémů, např. důchodových systémů;

47.  vyzývá Komisi, aby považovala zmenšení dlouhodobých mezer udržitelnosti veřejných financí za základní součást strategie EU do roku 2020;

48.  vyzývá členské státy, aby po zaplnění svých mezer udržitelnosti snížily poměr svého veřejného dluhu k HDP na maximálně 60 %;

49.  upozorňuje na to, že rozpětí úrokových sazeb na kapitálových trzích jsou hlavními ukazateli solventnosti jednotlivých členských států;

50.  je na nejvyšší míru zneklidněn rozdíly v kvalitě statistických údajů, které lze pozorovat v EU obecně a obzvláště v eurozóně;

51.  upozorňuje na to, že dlouhodobá udržitelnost veřejných financí také zásadním způsobem souvisí s rozpočtem EU a jeho financováním;

52.  zdůrazňuje velmi pozitivní roli rozpočtu EU – byť značně omezenou víceletým finančním rámcem – při zmírňování dopadů krize prostřednictvím financování plánu evropské hospodářské obnovy a přesunu finančních prostředků do oblastí, které jsou v tomto směru prioritní; vyjadřuje však politování nad tím, že koordinace hospodářských a fiskálních politik členských států, jejímž cílem je boj s hospodářskou a finanční krizí a zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, je nedostatečná;

Sociální rozměr strategie k překonání krize a její dopad na zaměstnanost

53.  upozorňuje na to, že zvýšení nezaměstnanosti a rostoucí dluh veřejných rozpočtů stejně jako snížení růstu způsobené hospodářskou krizí jsou v rozporu s cílem zajistit udržitelný stav veřejných financí; konstatuje, že členské státy musí konsolidovat své účty a zlepšit likviditu veřejných financí, aby snížily náklady zadlužení, ale musí tak učinit způsobem, který nenaruší rovnováhu, a v rozumném časovém horizontu s přihlédnutím ke specifickým podmínkám v jednotlivých členských státech; zdůrazňuje však, že paušální škrty v oblasti veřejných investic, výzkumu, vzdělávání a rozvoje budou mít negativní vliv na perspektivu růstu, zaměstnanosti a sociálního začlenění, a proto se domnívá, že dlouhodobé investice do těchto oblastí musí být i nadále podporovány a v případě potřeby i rozšířeny;

54.  zdůrazňuje, že současné oživení je stále křehké a ve většině členských států dál roste nezaměstnanost, která postihuje obzvlášť citelně zejména mladé lidi; je pevně přesvědčen, že není možné oznámit konec hospodářské krize, dokud výrazně a trvale nepoklesne nezaměstnanost, a upozorňuje, že evropské sociální státy prokázaly svůj význam v tom, jak zachovaly stabilitu a přispěly k oživení;

55.  považuje za nutné náležitě vyhodnotit sociální dopady krize a její dopady na zaměstnanost a vypracovat strategii pro oživení na evropské úrovni, založenou na podpoře zaměstnanosti, vzdělávání, investic, jež vedou k větší hospodářské aktivitě, zvýšení konkurenceschopnosti a produktivity podniků, zejména malých a středních podniků, a na revitalizaci průmyslu, přičemž musí zajištěn přechod ke konkurenceschopné udržitelné ekonomice; domnívá se, že tyto cíle by měly být těžištěm strategie pro Evropu do roku 2020;

56.  zastává názor, že strategie hospodářského oživení by za žádných okolností neměla být příčinou nové strukturální nerovnováhy ani výrazných nerovností v příjmech, které brzdí produktivitu a konkurenceschopnost ekonomiky, ale že by měla zavést reformy nezbytné pro překonání této nerovnováhy; domnívá se, že finanční a fiskální opatření členských států by měla zachovat platy, důchody, podporu v nezaměstnanosti a kupní sílu domácností, aniž by ohrozila dlouhodobou udržitelnost veřejných financí nebo možnost členských států poskytovat v budoucnu nezbytné veřejné služby;

57.  konstatuje, že stárnutí populace, které se očekává v příštích desetiletích, je pro země EU bezprecedentní výzvou; zastává proto názor, že protikrizová opatření by v zásadě neměla mít dlouhodobé dopady na veřejné finance a neměla by nadměrně zatížit budoucí generace splácením současných dluhů;

58.  zdůrazňuje, že je důležité, aby bylo hospodářské oživení spojeno s cílenými politikami ke snížení strukturální nezaměstnanosti, zejména nezaměstnanosti mladých lidí, starších lidí, zdravotně postižených a žen, s cílem rozšířit škálu kvalitních pracovních míst, a zvýšit tak produktivitu práce a výnosnost investic; v tomto ohledu považuje za důležité politiky zlepšující kvalitu lidského kapitálu, jako je politika vzdělávání nebo politiky v oblasti péče o zdraví zaměřené na rozvoj produktivnější a déle profesně aktivní pracovní síly a politiky zaměřené na prodloužení doby výkonu povolání; žádá členské státy a Komisi, aby posílily politiky a opatření v oblasti zaměstnanosti a trhu práce a aby se tyto oblasti staly těžištěm strategie pro Evropu do roku 2020;

Dopad demografických změn a strategie v oblasti zaměstnanosti

59.  domnívá se, že udržitelnost veřejných financí závisí do značné míry na schopnosti zvýšit míru zaměstnanosti v reakci na demografické a rozpočtové výzvy, zejména pokud jde o udržitelnost důchodových systémů; zastává názor, že současný evropský lidský kapitál lze ve střednědobém horizontu podpořit vhodnými migračními politikami, které povedou k integraci přistěhovalců na trh práce a k získání občanství;

60.  zdůrazňuje, že vyšší míra zaměstnanosti je naprosto zásadní, má-li se EU vyrovnat se stárnutím obyvatelstva, a podtrhuje, že vysoká účast na trhu práce je nezbytným předpokladem hospodářského růstu, sociálního začlenění a udržitelného a konkurenceschopného sociálně-tržního hospodářství;

61.  je toho názoru, že strategie pro Evropu do roku 2020 by měla mít formu „úmluvy o hospodářské a sociální politice a politice v oblasti zaměstnanosti“, která má za cíl udržet konkurenceschopnost evropského hospodářství a je zaměřena na uplatnění všech na trhu práce, které nejlépe ochrání občany před sociálním vyloučením; zdůrazňuje, že všechny politiky by se měly vzájemně posilovat, aby bylo dosaženo pozitivních synergií; zastává názor, že tato strategie musí být založena na pokynech a pokud možno na ukazatelích a srovnávacích kritériích, které jsou měřitelné a srovnatelné na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU;

Udržitelnost systémů sociální ochrany

62.  domnívá se, že politika veřejných financi koordinovaná na úrovni EU a zaměřená na udržitelný růst, kvalitní pracovní místa a přijetí reforem nezbytných k zajištění životaschopnosti systémů sociálního zabezpečení jsou jednou z nutných reakcí na důsledky finanční, hospodářské a sociální krize a na výzvy spojené s demografickými změnami a globalizací;

63.  upozorňuje, že dlouhodobá vyrovnanost povinných důchodových systémů závisí nejen na demografickém vývoji, ale i na produktivitě lidí v aktivním věku, která ovlivňuje potenciální míru růstu, a na podílu HDP vyhrazeném k financování těchto systémů;

64.  zdůrazňuje důležitost zelené knihy o reformě důchodových systémů, která bude brzy zveřejněna, a pokládá za nezbytné vytvořit takové důchodové systémy, které budou udržitelné, spolehlivé a dostatečně diverzifikované, s různými zdroji financování, které budou mít vazbu na výsledky trhů práce nebo finančních trhů a mohly by mít formu podnikových programů pojištění, a které budou zahrnovat systémy veřejného pojištění, systémy připojištění s příspěvkem zaměstnavatele a systémy individuálního připojištění, a tyto systémy by měly být podpořeny smluvně i prostřednictvím daňových zvýhodnění; uznává proto význam penzijní gramotnosti mezi občany EU;

65.  zdůrazňuje, že implicitní důchodové závazky tvoří z dlouhodobého hlediska jednu z největších částí celkového veřejného dluhu a že by členské státy měly pravidelně zveřejňovat informace o svých implicitních důchodových závazcích podle obecně schválené metodiky;

66.  je toho názoru, že nutnost zajistit udržitelný stav veřejných financí a zároveň vhodné systémy sociálního zabezpečení a začlenění znamená, že by se měla zvýšit kvalita a účinnost správy a veřejných výdajů a že členské státy by měly být podněcovány k tomu, aby zvažovaly opatření, která zajistí rovnoměrnější rozložení daňové zátěže formou postupného, ovšem výrazného snižování daňového zatížení zaměstnanců a malých a středních podniků; zastává názor, že to by mohlo pomoci zmírnit chudobu, zaručit sociální soudržnost a podnítit hospodářský růst a produktivitu, což jsou klíčové faktory konkurenceschopnosti a udržitelnosti evropského hospodářského a sociálního modelu;

o
o   o

67.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, ECB a vládám členských států.

(1) Úř. věst. C 16 E, 22.1.2010, s. 8.
(2) Přijaté texty, P6_TA(2009)0123.
(3) Přijaté texty, P6_TA(2009)0013.
(4) Přijaté texty, P6_TA(2008)0357.


Přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020
PDF 302kWORD 76k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o přispění politiky soudržnosti k dosahování cílů Lisabonské strategie a strategie EU 2020 (2009/2235(INI))
P7_TA(2010)0191A7-0129/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie a především na její články 174 až 178,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti(1),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady (ES) č. 702/2006 ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost(2),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 k provádění nařízení o strukturálních fondech v období 2007–2013: výsledky jednání ohledně vnitrostátních strategií a operačních programů politiky soudržnosti(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. srpna 2007 s názvem „Konkurenceschopnost evropských regionů na základě výzkumu a inovací; Příspěvek k vyššímu růstu a k vytváření více a lepších pracovních příležitostí“ (KOM(2007)0474),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 14. listopadu 2007 s názvem „Regiony uskutečňují inovace prostřednictvím politiky soudržnosti“ (SEK(2007)1547),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem „Společně k růstu a zaměstnanosti – Nový začátek lisabonské strategie“ KOM(2005)0024,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise s názvem „Hodnocení Lisabonské strategie“ (SEK(2010)0114),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2007 s názvem „Členské státy a regiony provádějí Lisabonskou strategii pro růst a zaměstnanost prostřednictvím politiky soudržnosti EU na období 2007–2013“ (KOM(2007)0798),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 14. května 2008 o výsledcích jednání ohledně strategií a programů politiky soudržnosti na programové období 2007–2013 (KOM(2008)0301),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 21. prosince 2009 týkající se 20. výroční zprávy o čerpání strukturálních fondů (v roce 2008) (KOM(2009)0617),

–  s ohledem na následné hodnocení programového období 2000–2006,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 24. listopadu 2009 s názvem „Konzultace o budoucí strategii EU 2020“ (KOM(2009)0647),

–  s ohledem na závěry neformálního zasedání Evropské rady, které proběhlo dne 11. února 2010,

–  s ohledem na veřejnou konzultaci, kterou zahájila Komise na téma strategie EU 2020, a její výsledky (SEK(2010)0116),

–  s ohledem na návrh Komise ze dne 3. března 2010 nazvaný „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

–  s ohledem na strategickou zprávu Komise ze dne 31. března 2010, která podporuje diskusi v rámci EU na téma soudržnost,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro regionální rozvoj (A7–0129/2010),

A.  vzhledem k tomu, že konečným cílem politiky soudržnosti je snížit rozdíl mezi úrovní rozvoje různých regionů a zaostalost nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí, že od roku 2007 stanoví nařízení o strukturálních fondech povinnost států EU 15 vyčleňovat prostředky na plnění Lisabonských cílů a zavádí i podobný nepovinný mechanismus pro vyčleňování, čímž se prostředky politiky soudržnosti zaměřují na atraktivitu členských států a regionů, na růst a zaměstnanost,

B.  vzhledem k tomu, že – především v současném období recese – představuje politika soudržnosti jeden z hlavních nástrojů, jímž lze podpořit růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost v EU, neboť kromě jiného disponuje stabilní výší finančních prostředků určených na dlouhodobé rozvojové programy a politiky, používá decentralizovaný systém řízení a začlenila priority udržitelného rozvoje Společenství mezi své základní cíle,

C.  vzhledem k tomu, že dvě třetiny investic ve veřejném sektoru EU pocházejí z regionální a místní úrovně a že zásadní politické pravomoci jsou často soustředěny v regionálních a místních orgánech, které jsou klíčovými subjekty při realizaci stávající Lisabonské strategie a budoucí strategie EU 2020,

D.  vzhledem k tomu, že politika soudržnosti a strategie EU 2020 by měly být vzájemně svázány, jelikož politika soudržnosti je zakotvena v Lisabonské smlouvě s cílem podporovat růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost, což jsou základní cíle zmíněné strategie,

E.  vzhledem k tomu, že navrhovaná strategie EU 2020, podobně jako Lisabonská strategie, dostatečně neodráží různý stupeň rozvoje regionů a členských států, a proto neklade dostatečný důraz na ekonomickou soudržnost v rozšířené EU,

Politika soudržnosti a Lisabonská strategie

1.  konstatuje, že z finančních prostředků přidělených na programy na období 2007–2013 byla v průběhu sedmiletého období vyčleněna částka přibližně 228 miliard EUR na priority Lisabonské strategie; poukazuje na skutečnost, že celková výše přidělených prostředků i v EU 12 přesáhla navrhované percentuální podíly;

2.  poznamenává, že se přidělené prostředky ve velké míře různí v závislosti na členských státech a cílech; zdůrazňuje, že neexistuje univerzální řešení pro všechny oblasti a že pokus o takové řešení by vedl k nedostatečnému zapojení do jakékoli strategie pro růst a k nedostatečnému ztotožnění se s ní a jeho výsledkem by bylo neúčinné uplatňování;

3.  připomíná, že již v období 2000–2006 byly programy politiky soudržnosti významně propojeny s Lisabonskou strategií, ačkoliv tehdy neexistoval mechanismus pro vyčleňování, a 10,2 miliard EUR bylo v tomto období investováno na výzkum a inovaci;

4.  je toho názoru, že původní Lisabonská strategie, založená výhradně na otevřené metodě koordinace, nebyla strukturálně schopná dosáhnout stanovených cílů, a že skutečných výsledků bylo dosaženo pouze tehdy, když byla napojena na politiku soudržnosti; zdůrazňuje, že této chyby je třeba se v navrhované strategii EU 2020 vyvarovat;

5.  s politováním konstatuje, že kvůli opožděnému začátku programů a následnému nedostatku údajů o výdajích nelze v této fázi ověřit, zda prostředky přidělené na programy odpovídají skutečným výdajům, ani analyzovat kvalitu investic daných Lisabonskou strategií, zejména pokud jde o programy realizované v méně rozvinutých zemích; vítá zveřejnění strategické zprávy Komise a žádá o uspořádání interinstitucionální debaty na vysoké úrovni, která bude vycházet z této zprávy a jejímž účelem bude analyzovat přínos politiky soudržnosti k cílům Lisabonské strategie a zhodnotit jejich propojení v budoucnosti;

6.  kriticky hodnotí skutečnost, že neexistuje celkové posouzení toho, jaký mají výdaje v rámci politiky soudržnosti dopad na regionální rozvoj; vyzývá Komisi, aby zhodnotila územní dopad vyčleňování prostředků ze strukturálních fondů na Lisabonskou strategii a posoudila, zda tento systém skutečně přispívá k vyváženému a soudržnému regionálnímu rozvoji;

7.  uznává, že efektivní hodnocení musí vycházet z ukazatelů, které umožňují porovnávání a propojování dat mezi regiony; naléhavě vyzývá Komisi, aby do roku 2012 předložila návrh ukazatelů pro hodnocení, a zajistila tak prostředky k posouzení daného dopadu, a to i s ohledem na množství a kvalitu, a dále aby pro další programové období provedla nezbytné úpravy;

8.  s politováním konstatuje, že ačkoliv k hlavním cílům lisabonské agendy původně patřily hospodářský růst, zaměstnanost a sociální soudržnost, po obnovení strategie v roce 2005 byl předložen méně ambiciózní program;

9.  domnívá se, že jednou z hlavních slabin Lisabonské strategie je špatná víceúrovňová správa, která trpí nedostatečným zapojením regionálních a místních orgánů a občanské společnosti do navrhování, provádění, předávání a hodnocení strategie; doporučuje, aby tyto subjekty byly v budoucnu ve všech fázích výrazněji zapojeny;

10.  zdůrazňuje skutečnost, že uplatňování zásady partnerství v Lisabonské strategii zvýšilo u místních a regionálních orgánů i hospodářských a sociálních subjektů pocit sounáležitosti s cíli a zajistilo delší udržitelnost opatření; vyzývá Komisi, aby efektivněji sledovala uplatňování principu partnerství v členských státech;

11.  poznamenává, že evropské regiony a evropská města hrají zásadní roli v realizaci Lisabonské strategie, protože se jedná o klíčové činitele v oblasti inovačních, výzkumných a vzdělávacích politik; zdůrazňuje, že uskutečňují více než jednu třetinu veškerých veřejných investic EU a výdaje strukturálního fondu soustředí stále více na cíle spojené s růstem a zaměstnaností;

12.  poukazuje na skutečnost, že zejména orgány na regionální a místní úrovni hrají klíčovou roli jako prostředek, díky němuž je udržován kontakt s nesčetnými hospodářskými a sociálními subjekty existujícími a pracujícími v Evropě, především s malými a středními podniky, a jenž podporuje vzdělávání a odbornou přípravu, výzkum, inovace a rozvoj;

13.  vyjadřuje politování nad slabou součinností, která v rámci strategie existovala mezi národními strategickými referenčními rámci a národními programy reforem; doporučuje, aby byl veden intenzivnější a pravidelný dialog na všech úrovních, včetně úrovně Společenství, mezi orgány správy odpovědnými za politiku soudržnosti a za Lisabonskou strategii i strategii EU 2020 a příslušnými partnery z monitorovacího výboru;

14.  oceňuje výsledky, jichž bylo doposud dosaženo prostřednictvím nástrojů finančního inženýrství a spolupráce s EIB při podpoře inovace a výzkumu prostřednictvím obnovitelných způsobů financování, a zdůrazňuje potřebu upevnit vazby mezi různými finančními nástroji EU a EIB; uznává jejich potenciál pro investice a žádá o posílení těchto nástrojů, především nástrojů JEREMIE a JESSICA, s cílem zajistit lepší podporu podnikání a malým a středním podnikům; doporučuje zjednodušení pravidel pro tyto nástroje, což umožní, aby je využíval větší počet příjemců;

Politika soudržnosti a EU 2020

15.  vítá diskusi o strategii EU 2020; zdůrazňuje, že tato strategie je dlouhodobé povahy a směřuje k vytvoření rámcových podmínek pro stabilní růst a vznik pracovních míst v Evropě, jakož i pro přechod k udržitelné ekonomice; souhlasí s určenými prioritami; podtrhuje nutnost vyvinout následně přístup založený na víceúrovňové správě, který by byl uplatňován na územní soudržnost, jež je v Evropě tolik potřebná;

16.  vyslovuje politování nad tím, že tato strategie byla navržena ještě před dokončením hodnocení stávající Lisabonské strategie; důrazně doporučuje, aby Komise připravila otevřené zhodnocení slabých míst v provádění Lisabonské strategie; zdůrazňuje fakt, že doporučení uvedená v této zprávě Parlamentu by měla být začleněna do konečné verze nové strategie;

17.  vyzývá k zajištění efektivní a rozsáhlé infrastruktury modernizací dopravních systémů, zavedením opatření pro neznečišťující dopravu, zlepšením přístupu k pitné vodě, ke kanalizaci a k odpadním systémům, zavedením efektivnější správy životního prostředí a zaručením udržitelného využívání přírodních zdrojů a zdrojů obnovitelné energie, a to za účelem ekonomického rozvoje a lepší soudržnosti;

18.  naléhavě vyzývá EU k tomu, aby s přihlédnutím k právnímu základu územní soudržnosti zakotvenému v nové Lisabonské smlouvě přijala konkrétní předpisy a podnikla vhodné kroky k uspokojení specifických potřeb regionů, které se vyznačují přírodním či demografickým znevýhodněním, například v pobřežních, ostrovních, horských a přeshraničních oblastech nebo regionů nejodlehlejších;

19.  oceňuje skutečnost, že návrh zohledňuje sociální rozměr, zdůrazňuje však, že ekonomický pilíř má ústřední postavení v oblasti vytváření pracovních míst, a proto je zásadní dokončit vytvoření volného, otevřeného a funkčního vnitřního trhu, který podnikům umožní flexibilně reagovat na makroekonomické trendy; zdůrazňuje, že stávající krize prokázala skutečnost, že žádná strategie pro růst nesmí zanedbávat cíle sociální ochrany, přístup ke službám, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a vytváření kvalitních pracovních míst;

20.  vítá výzvu k vytváření udržitelnějších a inteligentnějších pracovních míst, připouští však, že nový hospodářský model by mohl vést k nerovnoměrnému rozložení nákladů a přínosů mezi jednotlivými členskými státy a regiony, a s cílem předejít tomuto riziku tedy vyzývá Unii, aby přijala zodpovědnost a určila klíčové oblasti, v nichž jsou v souladu s principem subsidiarity opatření na evropské úrovni nejvhodnější za účelem dosažení nejlepších výsledků pro všechny;

21.  zdůrazňuje, že výzkum a inovace jsou klíčovými nástroji pro rozvoj EU a mohou ji učinit konkurenceschopnější ve vztahu ke globálním výzvám; zastává názor, že do těchto oblastí je třeba pravidelně investovat a také pravidelně hodnotit pokrok na základě dosažených výsledků; v tomto ohledu vyzývá k lepší koordinaci strukturálních fondů a rámcového programu v zájmu maximalizace výhod plynoucích z prostředků určených na budoucí výzkum, inovace a na regionální inovační seskupení, která by se vyvíjela uvnitř jednotlivých členských států nebo by přesahovala hranice jednoho státu;

22.  je přesvědčen, že vzdělávání a odborná příprava představují základní předpoklady pro rozvoj EU a mohou ji učinit konkurenceschopnější ve vztahu ke globálním výzvám; domnívá se, že na tomto poli musí být zajištěny pravidelné investice a že pokrok dosažený při plnění cílů je třeba pravidelně hodnotit;

23.  uznává, že stanovená struktura cílů ve strukturálních politikách byla v průběhu prvních let úspěšná; v zájmu spolehlivosti plánování vyzývá k zachování této struktury a principu sdílené správy; uznává, že za účelem úpravy cílů 2020 by mohlo být nezbytné přizpůsobení jejich obsahu;

24.  konstatuje, že nedostatky v infrastruktuře, zejména ve venkovských oblastech, se v Evropě stále do značné míry různí, což brání jejímu potenciálnímu růstu a hladkému fungování vnitřního trhu; zdůrazňuje význam přeshraniční spolupráce v tomto ohledu a domnívá se, že je třeba vytvořit skutečně rovné podmínky v oblasti dopravy, energetiky, telekomunikací a infrastruktury informačních technologií, zahrnout je do strategie a zajistit, aby nadále tvořily zásadní součást politiky soudržnosti;

25.  uznává, že rozpočet EU musí hrát ústřední roli v plnění cílů strategie EU 2020; domnívá se, že politika soudržnosti je díky svému strategickému zaměření, silné a závazné podmíněnosti, na míru šitým intervencím, monitorování a technické podpoře účinným a účelným mechanismem pro provádění strategie EU 2020;

26.  poznamenává, že zejména s ohledem na přístup k širokopásmovému připojení existují ve venkovských oblastech značné nedostatky, které musí být odstraněny v souladu s cíli stanovenými v digitální agendě, aby byl podpořen udržitelný ekonomický rozvoj těchto regionů;

27.  vítá skutečnost, že byla uznána úloha strukturálních fondů při plnění cílů strategie EU 2020; zdůrazňuje však, že politika soudržnosti nepředstavuje pouze stabilní zdroj finančních prostředků, ale také mocný nástroj pro ekonomický rozvoj všech evropských regionů; její hlavní cíle – překonání rozdílů mezi regiony a zavedení skutečné ekonomické, sociální a územní soudržnosti v Evropě – a zásady – integrovaný přístup, víceúrovňová správa a skutečné partnerství – jsou pro úspěch strategie klíčovými doplňujícími prvky a měly by s ní být koordinovány;

28.  zdůrazňuje, že zásadním prvkem strategie EU 2020 musí být silná a řádně financovaná politika soudržnosti, která obsáhne všechny evropské regiony; domnívá se, že tato politika a její horizontální přístup tvoří předpoklad pro úspěšné plnění cílů EU 2020 i pro dosažení sociální, hospodářské a územní soudržnosti v EU; odmítá jakékoli pokusy o opětovné převedení politiky soudržnosti na vnitrostátní úroveň a žádá o naprostou podporu regionálního rozměru při přezkumu rozpočtu EU;

29.  zdůrazňuje, že pro úspěch strategie EU 2020 je mimořádně důležitá včasná definice prováděcích mechanismů;

30.  zdůrazňuje, že politika soudržnosti není podřízena strategii EU 2020; poukazuje na to, že priority politiky soudržnosti by měly být v souladu s cíli EU 2020 a zároveň by měl být zaručen dostatečný prostor pro flexibilitu, která umožní vyhovět regionálním specifikům a podpořit slabší a nejpotřebnější regiony, aby překonaly své sociálně-ekonomické problémy a přírodní znevýhodnění a zmírnily rozdíly;

31.  žádá, aby byl v porovnání s Lisabonskou strategií ve strategii EU 2020 zlepšen systém správy; doporučuje, aby byl za využití Fondu soudržnosti a strukturálních fondů navržen a uplatněn v souladu se zásadou víceúrovňové správy, a to s cílem zajistit větší zapojení místních a regionálních orgánů a subjektů občanské společnosti; zdůrazňuje, že toto zapojení by mohlo zahrnovat přijetí dohod týkajících se víceúrovňové zprávy;

32.  domnívá se, že strategie EU 2020 musí být nedílnou součástí plnění cíle územní soudržnosti jakožto nového cíle Lisabonské smlouvy; domnívá se, že místní iniciativy v otázce přeshraniční spolupráce skýtají potenciál pro územní soudržnost, který ještě nebyl dostatečně využit; vyzývá Komisi, aby ve svých návrzích pro budoucí strukturu územní spolupráce podrobněji vymezila roli makroregionálních strategií;

33.  poukazuje na to, že výraznější územní rozměr strategie zohledňující specifika a odlišné úrovně rozvoje evropských regionů povede k větší sounáležitosti s jejími cíli na všech úrovních a zajistí lepší povědomí o cílech a dosavadních výsledcích, a to i díky přímému zapojení regionálních a místních a orgánů a partnerů do plánování a provádění příslušných programů, jak je uvedeno v nařízení o strukturálních fondech; domnívá se také, že regiony potřebují kontinuální podporu prostřednictvím rozvoje inovativních finančních nástrojů, aby mohla být zachována jejich role v dosahování cílů Lisabonské strategie;

34.  zdůrazňuje, že pro dosažení cílů strategie EU 2020 je důležitá znalost konkrétní situace, a to na místní i regionální úrovni; z tohoto důvodu považuje za nezbytné zajistit sdílené statistiky a kapacitu pro čtení ukazatelů také na místní a regionální úrovni;

35.  poukazuje na to, že klíčovou úlohu při plnění cílů EU 2020 mají města; naléhavě vyzývá k tomu, aby byly při uplatňování priorit strategie EU 2020 brány v potaz jejich zkušenosti a jejich přínos, především pokud jde o změny klimatu, sociální integraci, demografický vývoj, investice do udržitelného ekonomického rozvoje, do energetiky, dopravy, vodohospodářství, zdravotní péče, veřejné bezpečnost, atd.; souhlasí s navrhovanými závěry Rady, aby byly regiony zapojeny do budoucí strategie růstu a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že jakákoli strategie v této oblasti musí být prováděna ve spolupráci s regiony a městy, navrhuje, aby Komise a Rada vzaly v úvahu rady Výboru pro regiony týkající se strategie EU 2020;

36.  očekává, že Komise předloží konkrétní návrhy pro dosažení součinnosti mezi politikou soudržnosti a stávajícími odvětvovými politikami v souladu s integrovaným přístupem; doporučuje racionalizaci cílů, nástrojů a administrativních postupů v souvislosti s programy a se sladěním délky programů týkajících se těchto politik;

37.  je přesvědčen, že Unie by měla pokračovat ve využívání Fondu soudržnosti a strukturálních fondů, které uplatňují dobře zavedené a operační metody plnění, jako svých hlavních finančních mechanismů; domnívá se, že pro plnění cílů strategie EU 2020 není nezbytné vytvářet oddělené tematické fondy, a naopak se domnívá, že by měly být začleněny do politiky soudržnosti a politiky rozvoje venkova;

38.  doporučuje, aby byl v budoucím regulačním rámci přijat zjednodušený přístup k čerpání ze strukturálních fondů; zdůrazňuje, že harmonizace pravidel a postupů, jakož i zohlednění příkladů osvědčených postupů, může vést ke zjednodušení systémů provádění a povzbudit potenciální příjemce k účasti na programech s finanční účastí EU;

39.  doporučuje, aby Komise provedla výroční přezkum priorit strategie EU 2020 na základě výsledků získaných během jejího provádění a aby vzala v úvahu veškeré změny v původně předpokládaných podmínkách a vytyčila nové priority, které jsou úzce spjaty se změnami trvalé povahy na místní, regionální a globální úrovni;

40.  vyzývá Komisi, aby Parlamentu co nejdříve předložila strukturovaný pracovní program pro provádění strategie a v budoucnu také jasná hodnocení provádění; dále vyzývá k vypracování jasného pracovního dokumentu, který nastaví vztah mezi strategií a politikou soudržnosti;

41.  domnívá se, že Výbor pro regiony by prostřednictvím lisabonské monitorovací platformy měl i nadále pokračovat v monitorování skutečného pokroku budoucí strategie EU 2020 a že by členské státy měly být požádány o strukturované předkládání každoročních zpráv o pokroku, kterého bylo dosaženo;

o
o   o

42.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 25.
(2) Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11.
(3) Přijaté texty, P6_TA(2009)0165.


Unie pro Středomoří
PDF 272kWORD 130k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o Unii pro Středomoří (2009/2215(INI))
P7_TA(2010)0192A7-0133/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na barcelonské prohlášení přijaté na evropsko-středomořské konferenci ministrů zahraničních věcí v Barceloně ve dnech 27. a 28. listopadu 1995, kterým bylo zřízeno evropsko-středomořské partnerství,

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě a názvem „Barcelonský proces: Unie pro Středomoří“ (KOM(2008)0319),

–  s ohledem na schválení Barcelonského procesu: Unie pro Středomoří na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 13. a 14. března 2008,

–  s ohledem na vrcholnou schůzku Paříž pro Středomoří, která se konala v Paříži dne 13. července 2008,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení vzešlé ze schůze ministrů zahraničních věcí Unie pro Středomoří, která se konala dne 3. a 4. listopadu 2008 v Marseille,

–  s ohledem na prohlášení předsednictva Evropsko-středomořského parlamentního shromáždění (EMPA) z Paříže (12. července 2008), z Káhiry (22. listopadu 2009) a z Rabatu (22. ledna 2010),

–  s ohledem na závěry zahajující schůze Evropsko středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM), která se konala dne 21. ledna 2010 v Barceloně,

–  s ohledem na závěrečné prohlášení evropsko-středomořského summitu hospodářských a sociálních rad a obdobných institucí, který se konal dne 19. října 2009 v Alexandrii,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o středomořské politice Evropské unie, a zejména na usnesení ze dne 15. března 2007(1) a ze dne 5. června 2008(2) a na své usnesení o Barcelonském procesu: Unie pro Středomoří dne 19. února 2009(3),

–  s ohledem na závěry druhé evropsko-středomořské konference ministrů o posílení úlohy žen ve společnosti, která se konala v Marrákeši ve dnech 11. a 12. listopadu 2009,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o posílení evropské politiky sousedství(4),

–  s ohledem na doporučení výborů APEM přijatá na 6. plenárním zasedání v Ammánu ve dnech 13. a 14. března 2010,

–  s ohledem na doporučení APEM přijaté dne 13. října 2008 v Jordánsku a předložené na první schůzce ministrů zahraničních věcí Barcelonského procesu: Unie pro Středomoří v Marseille,

–  s ohledem na statut generálního sekretariátu Unie pro Středomoří přijatý dne 3. března 2010,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A7-0133/2010),

A.  vzhledem k tomu, že země Středomoří jsou pro EU regionem klíčového významu a že v multipolárním a vzájemně závislém světě budou velké integrované regionální celky schopnější reagovat na sociální, kulturní, hospodářské, enviromnentální, demografické, politické a bezpečnostní výzvy,

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie musí přijmou strategickou vizi, která zohlední všechny výzvy týkající se vztahů se středomořskými sousedy, přičemž prioritními budou sociální, hospodářský a demokratický rozvoj této oblasti,

C.  vzhledem k tomu, že v článku 8 Smlouvy o EU Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů, založený na hodnotách Unie a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími ve spolupráci,

D.  vzhledem k tomu, že Unie pro Středomoří umožňuje více posílit regionální a mnohostranné hledisko evropsko-středomořských vztahů a oživit vyhlídky na vytvoření prostoru, kde 800 milionů obyvatel žije v míru, v bezpečí a v prosperitě, a nabízí ideální rámec pro přijetí socioekonomických výzev, podporu regionální integrace a zajištění společného rozvoje partnerských států,

E.  vzhledem k tomu, že politika sousedství, která upřednostňuje prohlubování dvoustranných diferenciálních vztahů, nemůže sama o sobě přispět ke společnému procesu integrace a výrazných reforem v dané oblasti; vzhledem k příležitosti – kterou nabízí zavedení Unie pro Středomoří – posílit doplňkovost dvoustranných politik na jedné straně a na druhé straně politik regionálních, s cílem plnit účinněji cíle evropsko-středomořské spolupráce založené na vzájemném uznání společných hodnot, jako je demokracie, právní stát, řádná veřejná správa a dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že je třeba trvat na tom, aby se všechny členské státy zavázaly uplatňovat evropskou politiku sousedství jednotným a věrohodným způsobem v souladu s článkem 8 Smlouvy o EU,

F.  vzhledem k tomu, že je nutné opřít se o výsledky Barcelonského procesu, jehož cíle a výsledky musí být posíleny Unií pro Středomoří v souladu s pařížským prohlášením ze dne 13. července 2008 a vyhnout se násobení a překrývání stávajících politických nástrojů a institucionálních úrovní a zajistit tak, že budou tyto četné nástroje evropsko-středomořské spolupráce účinné a soudržné,

G.  vzhledem k tomu, že středomořské země prožívají již asi patnáct let rychlou diversifikaci svých obchodních a hospodářských vztahů (například s Ruskem, Čínou, Brazílií, státy Perského zálivu) a že jejich společnosti procházejí podstatnými přeměnami (spotřební vzorce, mobilita, demografické změny…), které ovlivňují jejich vnitřní, zejména územní rovnováhu,

H.  vzhledem k tomu, že omezené kulturní výměny nemohou přispět ke sblížení národů Středomoří a že Evropa postupně ztrácí u svých středomořských partnerů kulturní vliv,

I.  vzhledem k velkým vzrůstajícím rozdílům mezi členskými státy Evropské unie a třetími zeměmi oblasti Středomoří a ke strukturálním obtížím sociálně-ekonomické a institucionální povahy, které jsou zdrojem znepokojení a vyžadují rázná společná řešení ve společném zájmu všech států, které jsou členy Unie pro Středomoří; vzhledem k tomu, že potenciál hospodářského růstu třetích zemí oblasti Středomoří tuto perspektivu podporuje; vzhledem k nutnosti posílení integrace jih-jih,

J.  vzhledem k tomu, že regionální kontext, v němž se Unie pro Středomoří formuje, je poznamenán politickými konflikty a napětím, které od pařížského summitu z července 2008 podkopaly a zpomalily její rozvoj; vzhledem k tomu, že mírový proces na Blízkém východě je v současnosti na mrtvém bodě,

K.  vzhledem k tomu, že se dopady hospodářské a finanční krize přidaly k politickým, hospodářským a sociálním výzvám existujícím v současnosti v partnerských zemích, a to především k problému nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že je v zájmu všech, ať už jde o tyto země nebo o země EU, aby nezaměstnanost v regionu klesla a aby populaci, a to zejména ženám, mládeži a venkovskému obyvatelstvu byla nabídnuta naděje pro budoucnost,

L.  vzhledem k tomu, že obnovení míru na Blízkém východě a konkrétní vyhlídky na trvalé řešení jsou zásadní jak pro rozvoj evropsko-středomořských vztahů, tak pro řádné fungování a realizaci projektů Unie pro Středomoří,

M.  vzhledem k tomu, že dvě důležité inovace Unie pro Středomoří – institucionální (spolupředsednictví, stálý společný výbor, tajemník Unie pro Středomoří) a provozní (integrující projekty) – musí fungovat účinně a transparentně, aby zlepšily životní podmínky občanů, hlavních uživatelů tohoto projektu,

N.  vzhledem k tomu, že generální sekretariát je vyzýván k tomu, aby se stal hybnou pákou tohoto opatření, že jeho efektivita bude záviset na schopnostech jeho zaměstnanců, kteří budou muset pracovat nezávisle, a že přítomnost vysokého izraelského úředníka a vysokého palestinského úředníka, kteří budou spolupracovat v mezinárodní organizaci na regionální úrovni, dosud nemá obdoby a přináší naději,

O.   vzhledem k tomu, že středomořské oblasti se přímo týkají důležitá mezinárodní témata, jako je udržitelný rozvoj, zabezpečení dodávek energie, migrační toky, kulturní výměna a turismus, a že musí řešit i přeshraniční problémy, jako je vodní hospodářství a přístup k vodě, znečištění a rozvoj dopravních sítí, a že místní a regionální orgány hrají proto klíčovou roli při vytváření udržitelných územních politik uzpůsobených místním specifickým rysům a uskutečňování konkrétních a inkluzivních projektů,

P.  vzhledem k tomu, že zemědělství je ve středomořských zemích rozhodujícím faktorem díky své socioekonomické váze, vlivu na životní prostředí a dopadům v oblasti územní vyváženosti,

Q.  vzhledem k tomu, že 60 % světové populace trpící nedostatkem vody je soustředěno na jihu Středozemí a na Blízkém východě a že do roku 2025 by podle zprávy UNDP o arabském světě a Modrého plánu mohlo 63 milionů osob trpět nedostatkem pitné vody,

R.  připomíná rozhodnutí přijaté konferencí ministrů Unie pro Středomoří, která se konala dne 4. listopadu 2008 v Marseille, zmenšit digitální propast mezi oběma břehy Středozemního moře, která vyústila do návrhu MED-BB (broadband pro Středomoří),

S.  vzhledem k tomu, že od pařížského summitu se projekty oznámené v rámci Unie pro Středomoří celkově potýkají s nedostatečným financováním, které by mohlo zpozdit jejich zavádění,

T.  vzhledem k značnému rozsahu migračních toků a výzvám, které s sebou přinášejí na jedné nebo na druhé straně Středozemního moře v oblasti občanské, sociální, kulturní a ekonomické,

U.  vzhledem k velkému významu kapitálového toku v podobě prostředků, které přistěhovalci přinášejí populacím zemí jižního Středomoří,

V.  vzhledem k nedávnému vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a institucionálním změnám, které s sebou přinesla na jedné straně, a na druhé straně k opakujícím se otázkám, co se týče fungování a financování Unie pro Středomoří, které od Evropského parlamentu vyžadují, aby vývoj Unie pro Středomoří úzce sledoval, aby jeho příspěvek vedl k jednoznačnému úspěchu summitu v Barceloně,

1.  žádá vedoucí představitele států a vlád Unie pro Středomoří, kteří se dne 7. června 2010 sejdou v Barceloně, aby učinili vše pro to, aby toto setkání, po dvou obtížných letech, úspěšně nastartovalo instituce Unie pro Středomoří a provádění významných projektů a pokročilo ve všech kapitolách evropsko-středomořské spolupráce;

2.  je nadále i přes vytvoření Unie pro Středomoří znepokojen skutečností, že není jasně definována politika EU ve Středomoří a dlouhodobá strategie rozvoje a stabilizace regionu; trvá na tom, aby se proces evropsko-středomořské integrace nutně opět stal politickou prioritou v programu EU;

3.  vyzývá vlády členských států Unie pro Středomoří, aby zásadně zrevidovaly a prohloubily politický dialog; trvá na tom, že vzájemný respekt a naslouchání si jsou základními prvky tohoto dialogu, a připomíná, že podpora a dodržování demokracie, právního státu a lidských práv, ať už občanských, politických, hospodářských, sociálních nebo kulturních, jakož i kolektivních práv, musí být jasně zakotveny v cílech této nové iniciativy, zejména posílením stávajících mechanismů; v tomto ohledu trvá na tom, že je třeba dodržovat svobodu projevu, myšlení a vyznání a zaručit práva menšinám, včetně menšin náboženských; zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat rovnosti žen a mužů a boji proti diskriminaci na základě sexuální orientace; znovu potvrzuje svou podporu demokratickým politickým organizacím a organizacím občanské společnosti jižního Středomoří a chválí kvalitní práci, kterou odvedly organizace žen;

4.  je toho názoru, že politická napětí a regionální konflikty v oblasti Středomoří nesmí zbrzdit možnost konkrétně přistoupit k odvětvové a vícestranné spolupráci a že pouze uskutečněním velkých integrujících projektů a otevřeným politickým dialogem přispěje Unie pro Středomoří k vytvoření důvěry nutné k dosažení cílů spravedlnosti a společné bezpečnosti, v duchu solidarity a míru; nicméně zdůrazňuje, že Unie pro Středomoří nebude schopna plně dosáhnout úspěchu, aniž by vyřešila jednotlivé regionální konflikty, a to za dodržení mezinárodního práva, čímž se Středomoří stane pobřežím, kde vládne mír;

5.  trvá na tom, že je naléhavě nutné dosáhnout spravedlivého a udržitelného řešení konfliktu na Blízkém východě, a v tomto ohledu EU a všechny členské země Unie pro Středomoří nabádá k tomu, aby zaujaly rázný přístup; znovu opakuje svou výzvu k obnovení smysluplného jednání v rámci mírového procesu s cílem dosáhnout spoluexistence dvou států, nezávislého, demokratického a životaschopného palestinského státu a izraelského státu, které budou vedle sebe žít v míru a bezpečnosti a jejichž hranice budou mezinárodně uznané; podporuje významný přínos, kterým může Unie pro Středomoří přispět ke zlepšení vztahů mezi Izraelem a Palestinskou národní správou, zejména spoluprací izraelských a palestinských zástupců v rámci Unie pro Středomoří;

6.  vyjadřuje politování nad skutečností, že stále nebyl dokončen proces dekolonizace Západní Sahary;

7.  vyjadřuje potěšení nad jmenováním generálního tajemníka a nad přijetím statutu sekretariátu a s ohledem na barcelonský summit doporučuje, aby při vytváření institucionální a funkční struktury Unie pro Středomoří byly zohledněny tyto prvky:

   poskytnout sekretariátu dostatečné prostředky, a to jak finanční, tak i statutární, které mu umožní vykonávat svou činnost účinně a nezávisle; trvá na tom, že je naléhavě nutné, aby byl sekretariát plně provozuschopný a aby si své zaměstnance vybral podle zásluh, přičemž by zvláštní pozornost věnovat zásadám zeměpisného rozdělení a rovnosti žen a mužů;
   vyjasnit kritéria pro rozhodování, financování a provádění významných projektů, zejména stanovení priorit na tři příští roky;
   zajistit společné zastoupení evropských účastníků (členských států, Rady a Komise) v souladu s Lisabonskou smlouvou a současně umožnit aktivní účast všech třetích zemí oblasti Středomoří;
   dbát na demokratickou legitimitu Unie pro Středomoří potvrzením APEM jakožto nedílné součásti institucionální stavby;
   posílit koordinaci s projekty a programy Společenství schválenými zvláštními ministerskými konferencemi zejména s přihlédnutím k možné součinnosti;
   umožnit spolupráci proměnlivé konfigurace, která bude otevřena zemím a mnohostranným institucím, které si přejí spolupracovat na projektech společného zájmu;
   zaručit řádnou spolupráci mezi sekretariátem a Evropskou komisí a jednoznačně rozdělit jejich pravomoci; požádat Komisi, aby aktivně spolupracovala s Unií pro Středomoří, a požadovat jasnější přístup k její účasti v této nové institucionální struktuře;
   rozvinout komunikační činnost pro zviditelnění aktivit Unie pro Středomoří; informovat občany o velkých projektech a pokroku Unie pro Středomoří, zejména přes dokonalý a obohacený internet;
   dbát na demokratickou legitimitu Unie pro Středomoří tak, aby rozhodnutí byla přijímána transparentním způsobem za účasti Evropského parlamentu, EMPA a vnitrostátních parlamentů; zdůraznit, že APEM musí být uznán jakožto nedílná součást Unie pro Středomoří parlamentního rozměru;
   zajistit dialog se všemi zúčastněnými stranami (místními orgány a organizacemi občanské společnosti) a jejich sdruženími v rozhodovacím procesu týkajícím se hlavních projektů;

8.  připomíná, že na pařížském summitu bylo rozhodnuto o šesti významných strategických horizontálních sektorech (civilní ochrana, námořní a pozemní dálnice, odstranění znečištění Středozemního moře, středomořský solární program, Iniciativa pro rozvoj podnikání v oblasti Středozemního moře a Evropsko-středomořská univerzita), přičemž pro většinu z nich jsou již vyvíjeny projekty přijaté v rámci evropsko-středomořského partnerství; zdůrazňuje proto význam podrobného hodnocení regionálních programů a prostředků, které v rámci evropsko-středomořského partnerství již fungují, a přeje si, aby se při výběru projektů financovaných v rámci Unie pro Středomoří postupovalo podle kritérií přínosu jak na regionální, tak místní úrovni; podporuje rychlou realizaci těchto prioritních projektů;

9.  domnívá se, že je zásadní, aby bylo zaručeno, navýšeno a mobilizováno financování projektů z veřejných a soukromých fondů; v této souvislosti:

   vyzývá členy Unie pro Středomoří, aby projekty pro fondy přizpůsobily aktuálním výzvám, a očekává, že účastníci barcelonského summitu učiní historický závazek;
   trvá na tom, aby v období, než bude ukončen finanční výhled 2007–2013, nebyly finančními příspěvky Unie dotčeny probíhající nebo plánované regionální evropsko-středomořské programy; zdůrazňuje, že v rámci nového finančního výhledu na období 2014–2020 je třeba prostředky určené pro jižní část evropské politiky sousedství a příspěvky EU na projekty Unie pro Středomoří významně navýšit a vzít přitom v úvahu dopady hospodářské a finanční krize a výzvy v oblasti fiskální konsolidace;
   je potěšen, že v dané oblasti již fungují vnitrostátní finanční instituce, a to jak evropské (BEI-FEMIP, BERD), tak i mezinárodní (Světová banka); trvá na tom, že je nutné nalézt synergie v souvislosti s významnými projekty, a navrhuje vytvořit evropsko-středomořskou banku pro investice a rozvoj, která by posílila povahu rovnocennosti severní a jižní části Unie pro Středomoří;
   zdůrazňuje roli Evropské investiční banky (EIB), která zajišťuje koordinaci tří ze šesti prioritních projektů (odstranění znečištění Středozemního moře, solární program a námořní a pozemní dálnice);
   zdůrazňuje nutnost vytvořit podmínky pro širší spolupráci a lepší finanční a hospodářskou integraci mezi členskými zeměmi Unie pro Středomoří a zejména mezi zeměmi jižního Středomoří;
   je potěšen nedávným zprovozněním investičních fondů určených k financování projektů Unie pro Středomoří, mezi nimiž je i fond InfraMed zaměřený na projekty související s infrastrukturou, a vyzývá jednotlivé aktéry, aby usnadnili rozvoj podobných iniciativ a podpořili spolupráci mezi investory, zejména dlouhodobými investory;
   požaduje zavést investiční fondy určené k financování projektů místních a regionálních správních celků v oblasti udržitelného rozvoje;

10.  podporuje snahy o zlepšení ekonomického a právního prostředí třetích zemí s tím, že přednostně by měly být vytvořeny životaschopné a spolehlivé subregionální finanční instituce, jakož i snahy přilákat zahraniční investice; vyzývá rovněž k:

   zavedení společné charty na ochranu investic pro třetí středomořské země, která umožní harmonizovat a zlepšit tuto ochranu a investice podpořit;
   vytvoření systému pojištění a finančních záruk pro investory inspirovaného systémem Multilaterální agentury pro investiční záruky (MIGA) a přizpůsobeného evropsko-středomořskému kontextu;
   reformy zaměřené na snížení administrativních omezení a zejména zlepšení a zjednodušení realizace smluv;
   podpora postupné a účinné harmonizace pracovního práva respektujícího práva zaměstnanců v členských zemích Unie pro Středomoří;
   zlepšení přístupu malých a středních podniků k úvěrům a nabídek týkajících se úvěrových a mikroúvěrových programů;

11.  očekává zlepšení hospodářského a právního prostředí dané oblasti, což je nezbytnou zárukou pro budoucí investice; trvá na cíli, kterým je upřednostňovat rozvoj lidských zdrojů a zaměstnanosti v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí pro boj proti chudobě; zdůrazňuje, že zachováni a rozvoj stabilních veřejných služeb je další důležitou podmínkou, která zaručí udržitelný rozvoj v regionu;

12.  domnívá se, že prohloubení dvoustranné i mnohostranné hospodářské spolupráce jih-jih přinese občanům značné výhody a zlepší politické ovzduší v regionu;

13.  trvá na zásadní nutnosti rozvíjet obchod na úrovni jih–jih, protože v této oblasti dochází pouze k 6 % všech obchodních transakcí, a tedy i na nutnosti jednat v zájmu rozšíření dohody z Agadiru; připomíná, že tyto země mají zájem na tom, aby se jejich vztahy a obchod zintenzivnily s cílem vytvořit jednotný a silný pól atraktivní pro investory a hájit zájmy regionu a valorizovat jeho vývoj; zdůrazňuje, že Unie pro Středomoří musí usnadnit vyřizování žádostí o technickou a finanční pomoc s ohledem na podporu hospodářské integrace na úrovni jih-jih; domnívá se, že rozšíření a zjednodušení kumulace pan-evropsko-středomořského původu by mohlo přispět k dosažení tohoto cíle;

14.  podtrhuje důležitost současných jednání v Evropsko–středomořské zóně volného obchodu a vybízí státy Unie pro Středomoří, aby sladily své postoje v souvislosti s jednáními Světové obchodní organizace;

15.  žádá Komisi, aby při jednáních o obchodních dohodách zohlednila výsledky existujících posouzení dopadu a posoudila sociální a environmentální důsledky procesu liberalizace s ohledem na změnu klimatu a hospodářskou a sociální krizi a podle potřeby umožnila její postupné a asymetrické uplatňování, přičemž bude zároveň chránit srovnatelná výrobní odvětví na obou březích Středomoří, u nichž bude větší pravděpodobnost, že budou v důsledku větší liberalizace čelit konkurenci; vyzývá Unii pro Středomoří, aby projekty vybírala především v závislosti na sociálních a hospodářských potřebách a nutnosti snížit dopad na životní prostředí;

16.  očekává, že dohody o přidružení budou revidovány s ohledem na nové potřeby související s finanční, hospodářskou a sociální krizí, jakož i s potravinovou a energetickou krizí; připomíná, že jedním z hlavních cílů vytvoření evropsko-středomořské zóny volného obchodu musí být i nadále obchod v zájmu rozvoje a snižování chudoby, a doufá, že plán ministerského summitu, který se konal dne 9. prosince 2009, umožní tohoto cíle dosáhnout;

17.  vyjadřuje politování nad skutečností, že pařížské prohlášení se dostatečně nevěnovalo sociálně-hospodářským, obchodním a energetickým aspektům, jako jsou přímé zahraniční investice, zaměstnanost, energetická účinnost, šedá ekonomika nebo snižování chudoby, a žádá, aby situace byla na barcelonském summitu napravena;

18.  připomíná, že přistěhovalecké politiky představují jednu z priorit evropsko-středomořského partnerství, a vyzývá členské státy a orgány Unie pro Středomoří, aby věnovaly mimořádnou pozornost koordinovanému řízení migračních toků; zdůrazňuje, že formování Unie pro Středomoří musí jít ruku v ruce se zhodnocením lidských zdrojů a obchodu mezi obyvateli Středomoří, a nabádá kromě regulace toků a boje proti nedovolenému přistěhovalectví k postupnému usnadnění volného pohybu mezi oběma břehy, k posílení opatření k integraci přistěhovalců, k vypracování aktivních politik umožňujících zvyšovat zaměstnanost a ke zlepšení podmínek pro uplatňování práva na azyl; domnívá se, že je třeba zajistit kontinuitu ministerské konference Euromed o přistěhovalectví, která se konala v Albufeiře ve dnech 18. a 19. listopadu 2007;

19.  vyzývá členy Unie pro Středomoří, aby usnadnili převody finančních prostředků, které přistěhovalci posílají obyvatelům zemí svého původu, zejména tím, že sníží náklady, které jsou s těmito transakcemi spojeny;

20.  připomíná význam čtvrté kapitoly evropsko-středomořské spolupráce (týkající se přistěhovalectví, sociální integrace, spravedlnosti a bezpečnosti) a zdůrazňuje, že je nutné, aby Unie pro Středomoří podporovala spolupráci v rámci této kapitoly;

21.  trvá na strategickém významu otázek zemědělství, rozvoje venkova, přizpůsobení se klimatickým změnám, rozumného využívání vody a energie ve středomořských zemích a žádá, aby se spolupráce v oblasti zemědělství stala politickou prioritou; nabádá státy Unie pro Středomoří, aby se co nejvíce snažily sladit své postoje pro jednání Světové obchodní organizace a aby se pokusily lépe sladit evropsko-středomořské zemědělské politiky, zejména pokud jde o vhodné sociální normy, bezpečnost potravin, rostlinolékařské a environmentální normy a normy pro kvalitu výrobků; domnívá se, že tyto politiky musí obsahovat požadavky udržitelného rozvoje (včetně ochrany přírodních zdrojů) a v konečném důsledku umožnit vznik regionálních trhů při zohlednění zvláštní a konkurenční situace středomořských zemědělců a potřeby zachování silného zemědělského odvětví;

22.  zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat regionální zemědělskou politiku podle evropsko-středomořského plánu pro zemědělství, která by chránila místní produkci potravin a jejich bezpečnost a podporovala produkci, distribuci a diverzifikaci typických středomořských produktů a rozvoj malých a středních podniků a která by byla přizpůsobena udržitelnému rozvoji; s ohledem na rostoucí problémy se zásobováním potravinami v mnohých středomořských partnerských zemích vyzývá Komisi, aby přijala požadavky partnerů týkající se širších záruk a rychlých postupů jejich splnění v době potravinových krizí,

23.  znovu potvrzuje podporu, kterou Unie pro Středomoří věnuje životnímu prostředí, a připomíná význam evropsko-středomořské iniciativy na odstranění znečištění Středozemního moře; vítá v tomto ohledu zahájení druhé fáze investičního programu pro odstranění velkých zdrojů znečišťování v oblasti Středozemního moře - mechanismu financování přípravy a realizace projektů (MeHSIP PPIF); domnívá se, že je naléhavě nutné dosáhnout pokroku v konkrétní oblasti prevence znečištění moře a že Středozemní moře zasluhuje zvláštní pozornost jakožto uzavřené moře; upřesňuje, že všechny projekty Unie pro Středomoří musí být předloženy a prováděny v souladu s příslušnými programy týkajícími se zejména plánu akcí pro Středomoří v Programu OSN pro životní prostředí Barcelonské úmluvy;

24.  vyzývá partnerské státy, aby v rámci velkých projektů Unie pro Středomoří týkajících se pozemní a námořní dopravy zlepšily infrastrukturu s cílem zajistit lepší pohyb osob a zboží v oblasti Středomoří a přispět tak k udržitelné dopravní politice a aby při tom vzaly v úvahu požadavky udržitelného rozvoje, snížení emisí plynů se skleníkovým efektem, energetické účinnosti a intermodality; zdůrazňuje, že tyto snahy musí být realizovány zejména v součinnosti s politikou životního prostředí, průmyslu, veřejného zdraví a územního plánování; trvá na nutnosti rozvinout projekty mořských dálnic, aby se podpořilo využívání různých druhů dopravy a vytvořily se bezpečné, vlastní a trvalé obchodní cesty;

25.  domnívá se, že zlepšování přístavní a pozemní dopravní infrastruktury může pomoci při podpoře hospodářského růstu a obchodu mezi evropskými a středomořskými zeměmi;

26.  zdůrazňuje nutnost posílit spolupráci v oblasti energie a vyzývá k okamžitému sestavení plánů rozvoje, které budou podporovat diferenciaci zdrojů a energetických tras a přispějí tak rozhodujícím způsobem k zabezpečení dodávek energie v oblasti Středomoří;

27.  připomíná široký potenciál obnovitelných zdrojů energie, zejména solární energie, v evropsko-středomořském regionu; podporuje rychlé a koordinované zavedení středomořského solárního programu, jehož hlavním cílem je vytvořit do roku 2020 20 GW nové kapacity výroby obnovitelné energie ve Středomoří, a průmyslových iniciativ, jako je DESERTEC, a přijetí evropsko-středomořské strategie pro energetickou účinnost; přeje si, aby projekty přednostně odpovídaly potřebám dodavatelských zemí, a v této souvislosti zdůrazňuje dopady posílení infrastruktur sítí, zejména v jižním Středomoří, postupného zavádění vzájemně závislého regionálního trhu a vytvoření nového průmyslového odvětví souvisejícího například s výrobou solárních komponentů na hospodářský rozvoj partnerských zemí;

28.  vyzývá k dalšímu prosazování a podpoře iniciativy „solární energie pro mír“ v rámci Evropsko-Středomořského integračního projektu energetického trhu (MED-EMIP);

29.  doporučuje, aby se země účastnící se Evropsko-Středomořského procesu zapojily do iniciativy „inteligentní města“, jež je zamýšlena ve strategickém plánu pro energetické technologie;

30.  souhlasí s podporou trans-evropsko-středomořských sítí s elektřinou, plynem a ropou za účelem posílení bezpečnosti dodávek energie; zdůrazňuje, že je důležité dokončit středomořské sítě s elektřinou, a podporuje rozvoj jižního plynového koridoru; vybízí k využívání zpětného toku, pokud je to odůvodněno z hlediska bezpečnosti, nákladové efektivnosti a životaschopnosti;

31.  zdůrazňuje, že klimatické cíle 20-20-20 v oblasti klimatu budou mít výrazný dopad na poptávku po plynu, což znamená, že vytvoření akčního plánu LNG pro členské země Unie pro Středomoří by zkvalitnilo různost a bezpečnost dodávek, zejména v zemích, které jsou závislé na jediném dodavateli;

32.  zdůrazňuje důležitost technologického pokroku LNG a investování do přepravních kapacit a také terminálů pro zpětné zplynování; připomíná, že kromě rozvoje infrastruktur je nutností také námořní bezpečnost;

33.  trvá na nezbytnosti rozvinout pevnou spolupráci v oblasti ochrany občanů Středomoří v boji proti přírodním katastrofám, zejména zemětřesením, záplavám a lesním požárům; podporuje vytvoření evropsko-středomořského institutu lesních požárů;

34.  trvá na tom, že v rámci Unie pro Středomoří je třeba vytvořit nové projekty zaměřené na vzdělávání, výměnu středoškolských i vysokoškolských studentů a v oblasti výzkumu, jakožto faktorů sblížení a rozvoje národů obou břehů Středozemního moře; domnívá se, že je prioritní, aby byl za aktivní účasti občanské společnosti vytvořen skutečný evropsko-středomořský prostor vysokoškolského vzdělávání, vědy a výzkumu, a v této souvislosti:

   je potěšen vytvořením evropsko-středomořské univerzity EMUNI a vyzývá partnerské instituce, aby prohloubily svou účast na rozvoji jejích činností;
   požaduje posílit financování programů na výměnu vysokoškolských studentů typu „Erasmus Mundus“ a lepší informovanost o stávajících výměnných programech; vyzývá zejména k tomu, aby inspirací byla zkušenost s evropským programem Averroès;
   připomíná své přání zřídit ambiciózní evropsko-středomořský Erasmus junior, který by umožnil zintenzivnit výměny žáků mezi členskými státy Unie pro Středomoří;
   požaduje strukturovanější spolupráci v oblasti vysokoškolského vzdělávání a výzkumu, která by podpořila vzájemné uznávání diplomů, zavedení společných diplomů a společných doktorských studií s cílem zvýšit zejména mobilitu výzkumných pracovníků, přičemž je třeba zavést opatření pro boj proti odlivu mozků;
   přeje si, aby zvláštní pozornost byla věnována sblížení odborné přípravy, výzkumu a inovací a důraz kladen na dialog mezi univerzitami a společnostmi a na partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu;

35.  požaduje, aby na pořad jednání Unie pro Středomoří byly velmi rychle zařazeny nové projekty usnadňující kulturní výměny a vzájemné porozumění mezi společnostmi, zejména přijetím evropsko-středomořské strategie v oblasti kultury a rozvojem dialogu mezi kulturami a mezi různými náboženstvími; nabádá k zavedení projektů Stálé audiovizuální konference Středomoří (COPEAM) a zejména evropsko-středomořského televizního programu, jakož i k obnovení úspěšných iniciativ, jako je Arabský týden a EuroMedScola; vítá činnost knihovny v Alexandrii, Institutu arabského světa a Nadace Anny Lindhové, a zejména dny fóra pro mezikulturní dialog, které v březnu 2010 uspořádala tato nadace v Barceloně; žádá členské státy a orgány Unie pro Středomoří, aby vytrvaly ve své činnosti rozvíjené v rámci Aliance civilizací OSN;

36.  vítá výběr kandidatury Marseille-Provence jako Evropského hlavního města kultury v roce 2013, jejíž projekt je zaměřen na evropsko-středomořský rozměr a snaží se o přiblížení národů obou břehů Středozemního moře; zdůrazňuje vysoce symbolickou kulturní kvalifikaci tohoto návrhu pro konkrétní a novátorské akce sloužící dialogu kultur Evropy a Středozemního moře;

37.  podtrhuje význam zavedení průmyslových politik s cílem zlepšit vyváženost hospodaření podporou malých a středních podniků a posílením sektorů špičkových technologií; vyzývá členské země a instituce Unie pro Středomoří, aby aktivně podporovaly malé a střední podniky, se zvláštním zaměřením na účinné finanční služby a také na technickou a správní pomoc, aby byla vytvořena solidní podnikatelská základna, zejména v odvětvích, která přispívají k ekonomickému růstu v zemích Středomoří;

38.  zdůrazňuje, že APEM by se mohlo stát parlamentním shromážděním Unie pro Středomoří a ručitelem jeho demokratické legitimity, a podporuje návrh 6. plenárního zasedání APEM, které se konalo v Ammanu ve dnech 13. a 14. března 2010, na to, aby APEM bylo přejmenováno na Parlamentní shromáždění – Unie pro Středomoří;

39.  připomíná své pravomoci v rozpočtovém procesu Evropské unie a trvá na tom, aby EMPA byla svěřena větší odpovědnost tím, že bude při definici hlavních činností, pravidelném sledování uskutečňovaných projektů a při provádění rozpočtu vykonávat konzultační úlohu a demokratickou kontrolu; vyzývá jednotlivé příslušné výbory APEM, aby přistoupily k pořádání pravidelných slyšení generálního tajemníka a jeho zástupců; domnívá se, že toto posílení odpovědnosti musí ovšem jít ruku v ruce se zlepšováním fungování a pracovních metod EMPA, což se týká i přidělení nezbytných lidských a finančních zdrojů a lepšího sladění činností APEM s činnostmi ostatních orgánů Unie pro Středomoří;vítá rozhodnutí přijatá v tomto smyslu na 6. plenárním zasedání Evropsko-středomořského parlamentního shromáždění v Ammánu ve dnech 13. a 14. března 2010;

40.  vítá nedávné vytvoření Evropsko-středomořského shromáždění zástupců regionů a měst (ARLEM) a vyzývá k zaručení řádné koordinace jeho činností s činnostmi EMPA, zejména tím, že budou pořádány společné schůze, nebo tím, že členové předsednictev obou shromáždění budou vzájemně zváni na pracovní schůze; zdůrazňuje zájmy těchto shromáždění volených zástupců obou břehů Středozemního moře, která napomohou výměně osvědčených demokratických postupů;

41.  trvá na tom, aby při provádění činností a projektů Unie pro Středomoří byli pravidelně konzultováni a do těchto projektů zapojováni občanská společnost, sociální partneři a řada profesních a sociálně-profesních sítí vytvořených v rámci evropsko-středomořského partnerství; a nabádá:

   generální shromáždění hospodářské a sociální rady a podobné instituce, aby zvážily zřízení hospodářské a sociální evropsko-středomořské rady;
   k rozvoji projektů usnadňujících obchodní styky, investice a partnerství podniků na obou stranách Středozemního moře, jako je např. program Invest in Med;
   k vytvoření sítě evropsko- středomořských obchodních komor a odborových a patronátních evropsko-středomořských sdružení;
   k rozšíření organizací zastupujících malé a střední podniky skupiny průmyslové spolupráce, které mají za úkol zavést Evropsko-středomořskou chartu podniků, aby se mohla stát nástrojem umožňujícím odstranit překážky růstu a rozvoje malých a středních podniků;

42.  vítá závazek potvrzený při příležitosti druhé konference evropsko-středomořských ministrů o posílení úlohy žen ve společnosti (Marrákeš, 11. a 12. listopadu 2009), na podporu rovnosti žen a mužů de jure a de facto, boje proti násilí na ženách a dodržování občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv žen i mužů; naléhavě žádá přijetí konkrétních opatření v tomto smyslu a doporučuje přijmout projekt Unie pro Středomoří o podnikání žen a posílení jejich účasti na veřejném životě; připomíná svůj trvalý postoj, podle kterého nemůže dodržování tradic a zvyků sloužit jako záminka k porušování základních práv žen;

43.  vyzývá Radu, místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku EU a Evropskou komisi a nedávno vzniklou Evropskou službu pro vnější činnost, aby usilovaly o to, aby EU při své účasti na Unii pro Středomoří vystupovala jednotně a aby do definování evropské politiky zapojily Evropský parlament;

44.  vítá nedávné zapojení zemí Západního Balkánu, které jsou kandidáty na přistoupení k EU, do Unie pro Středomoří;

45.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal předsedovi Rady Evropské unie, předsedovi Evropské komise, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce EU, vládám a parlamentům členských států, spolupředsednictví a generálnímu tajemníkovi Unie pro Středomoří, generálnímu sekretariátu Unie pro Středomoří a vládám a parlamentům partnerských států.

(1) Úř. věst. C 301 E, 13.12.2007, s. 210.
(2) Úř. věst. C 285 E, 26.11.2009, s. 39.
(3) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 76.
(4) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 443.


Nezbytnost evropské strategie pro jižní Kavkaz
PDF 448kWORD 136k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o potřebě vypracovat strategii EU pro oblast jižního Kavkazu (2009/2216(INI))
P7_TA(2010)0193A7-0123/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o jižním Kavkazu, včetně usnesení ze dne 15. listopadu 2007 o posílení evropské politiky sousedství(1) a usnesení ze dne 17. ledna 2008 o účinnější politice EU pro jižní Kavkaz(2) a o přístupu k regionální politice v oblasti Černého moře(3),

–  s ohledem na své nedávné usnesení ze dne 17. prosince 2009 o svobodě projevu v Ázerbájdžánu(4), ze dne 3. září 2008 o Gruzii(5), ze dne 5. června 2008 o zhoršení situace v Gruzii(6) a ze dne 13. března 2008 o Arménii(7),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o východním partnerství (KOM(2008)0823) ze dne 3. prosince 2008,

–  s ohledem na společné prohlášení přijaté na vrcholné schůzce Východního partnerství, která se konala v Praze dne 7. května 2009,

–  s ohledem na akční plány evropské politiky sousedství pro Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii v listopadu 2006 a s ohledem na evropský nástroj sousedství a partnerství (ENPI), jenž je úzce spjat s prováděním akčních plánů evropské politiky sousedství,

–  s ohledem na zprávy o pokroku dosaženém v rámci evropské politiky sousedství, pokud jde o Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii, přijaté Komisí dne 23. dubna 2009,

–  s ohledem na strategické dokumenty zemí pro období 2007–2013 a na národní orientační programy pro období 2007-2010 v rámci ENPI pro Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii,

–  s ohledem na střednědobý přezkum programových dokumentů ENPI pro Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii,

–  s ohledem na dohody o partnerství a spolupráci uzavřené s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií v roce 1996,

–  s ohledem na příslušné monitorovací zprávy parlamentního shromáždění Rady Evropy,

–  s ohledem na zprávu mezinárodní vyšetřovací komise ke konfliktu v Gruzii zveřejněnou dne 30. září 2009 (zpráva Tagliaviniové),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0123/2010),

A.  vzhledem k tomu, že na zasedání Rady pro zahraniční věci dne 8. prosince 2009 EU znovu potvrdila svůj záměr podporovat stabilitu, spolupráci, prosperitu a řádnou správu věcí veřejných na území jižního Kavkazu, a to i prostřednictvím programů technické podpory,

B.  vzhledem k tomu, že se EU – v důsledku války v Gruzii v srpnu 2008, úspěšného zásahu EU za účelem dosáhnout dohody o příměří a v důsledku nesmírné potřeby dalšího zapojení s cílem zajistit jejich plné uplatňování – stala významným bezpečnostním činitelem v této oblasti, a sice prostřednictvím zapojení pozorovatelské mise EU, zahájením obsáhlých programů poválečné pomoci a vyšetřovací mise zaměřené na příčiny a průběh této války,

C.  vzhledem k tomu, že během roku 2009 byla posílena jednání o urovnání konfliktu v Náhorním Karabachu zprostředkované Minskou skupinou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE),

D.  vzhledem k tomu, že osobám násilně vysídleným z konfliktních zón na jižním Kavkazu je stále upíráno právo návratu do domovů; vzhledem k tomu, že třebaže se všechny tři země začaly angažovat v programech pro místní integraci svých uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, existuje stále řada překážek, které brání jejich úspěšné realizaci; vzhledem k tomu, že uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby by neměly být příslušnými orgány využívány jako politické nástroje v konfliktech,

E.  vzhledem k tomu, že Arménie a Turecko podepsaly v říjnu 2009 protokoly o navázání a rozvoji diplomatických vztahů a otevření jejich společné hranice, což je slibný krok, avšak k ratifikaci dohody zatím nedošlo,

F.  vzhledem k tomu, že zamrzlé konflikty brání hospodářskému a sociálnímu rozvoji a jsou překážkou zlepšení životní úrovně oblasti jižního Kavkazu a plného rozvoje východního partnerství společné politiky sousedství; vzhledem k tomu, že mírové řešení těchto konfliktů je zásadní pro stabilitu v sousedství EU; vzhledem k tomu, že by měly být vyvinuty další snahy s cílem vymezit oblasti společného zájmu, které by mohly pomoci překonat neshody, usnadnit dialog a podpořit regionální spolupráci a možnosti rozvoje,

G.  vzhledem k tomu, že EU respektuje zásady svrchovanosti a územní celistvosti ve vztahu ke státům jižního Kavkazu,

H.  vzhledem k tomu, že východní partnerství vytváří nové příležitosti pro prohloubení bilaterálních vztahů a také zavádí multilaterální spolupráci,

I.  vzhledem k tomu, že cílem východního partnerství je urychlit reformy, sbližování právních předpisů a ekonomickou integraci a poskytnout konkrétní podporu upevnění státnosti a územní celistvosti partnerských zemí; vzhledem k tomu, že toto partnerství je založeno na zásadách podmíněnosti, diferenciace a sdílené odpovědnosti a předpokládá uzavření nových dohod o přidružení, což bude vyžadovat souhlas Evropského parlamentu,

J.  vzhledem k tomu, že má být oficiálně vytvořeno parlamentní shromáždění pro vztahy EU s východními sousedy (EURONEST) jakožto základní vícestranný mechanismus intenzivního meziparlamentního dialogu mezi Evropským parlamentem a šesti východními partnery EU, včetně Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie, s cílem přiblížit tyto země EU,

K.  vzhledem k tomu, že situace na jižním Kavkazu vyžaduje stále aktivnější politiku zapojení EU v tomto regionu, a vzhledem k tomu, že vytvoření východního partnerství a vstup Lisabonské smlouvy v platnost poskytují vhodnou příležitost k navržení strategie EU vůči jižnímu Kavkazu,

1.  znovu potvrzuje, že hlavním cílem EU v této oblasti je podpořit rozvoj Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie v úsilí o vytvoření otevřených, mírových, stabilních a demokratických států, které jsou připravené navázat dobré sousedské vztahy a schopné učinit z jižního Kavkazu oblast vyznačující se udržitelným mírem, stabilitou a prosperitou, s cílem posílit integraci těchto zemí v evropských politikách; domnívá se, že ke splnění tohoto cíle je třeba, aby EU hrála čím dál aktivnější politickou úlohu tím, že rozvine strategii, která bude kombinací „klidné moci“ (soft power) a rázného přístupu, po dohodě se zeměmi této oblasti, doplněné oboustrannými politikami;

Bezpečnostní otázky a mírové řešení konfliktů

2.  zdůrazňuje, že současný stav konfliktů v této oblasti je nepřijatelný a neudržitelný, protože skrývá trvalé nebezpečí stupňování napětí a obnovení ozbrojených bojů; domnívá se, že všechny strany by měly aktivně usilovat o stabilitu a mír; obhajuje využívání přeshraničních programů a dialogu mezi občanskými společnostmi jako nástroje pro transformaci konfliktu a pro vytvoření důvěry mezi stranami sporu; zdůrazňuje, že EU může významně přispět k dialogu a k porozumění v regionu a zajištění uplatňování příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, včetně rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 (2000);

3.  konstatuje, že pro řízení konfliktů a jejich řešení a pro základní dialog je mimo jiné třeba uznání práv a legitimních zájmů všech příslušných stran a komunit, otevřenost k revizi vnímání minulých událostí a k dosažení společného porozumění těchto událostí, opravdová ochota překonat nenávist a strach, připravenost vzdát se maximalistických ambicí a pomstychtivého přístupu a připravenost ke skutečným ústupkům, které by umožnily upevnění stability a prosperity;

4.  zdůrazňuje význam předcházení konfliktům, a to i na základě respektování práv všech příslušníků národnostních menšin, náboženské tolerance a úsilí o posílení sociální a ekonomické soudržnosti;

5.  klade důraz na odpovědnost vnějších činitelů, aby používali svou moc a vliv způsobem, který je zcela slučitelný s mezinárodním právem, včetně právních předpisů v oblasti lidských práv; je přesvědčen, že je třeba vyvíjet vyváženou spolupráci mezi vnějšími subjekty regionu, která by přispěla k mírovému vyřešení konfliktů; považuje za nepřijatelné, aby si jakékoli vnější subjekty stanovovaly podmínky pro respektování svrchovanosti a územní celistvosti států jižního Kavkazu;

Konflikt v Náhorním Karabachu

6.  vítá rychlost jednání o konfliktu v Náhorním Karabachu, jehož dokladem je šest schůzek prezidentů Arménie a Ázerbájdžánu v roce 2009 v duchu Moskevské deklarace; vyzývá zúčastněné strany, aby zintenzivněly své úsilí o mírové jednání, aby k urovnání konfliktu mohlo dojít již v následujících měsících, aby prokázaly konstruktivnější přístup a přestaly upřednostňovat zachování současného stavu, který vznikl za použití síly a postrádá mezinárodní legitimitu, vytváří nejistotu a prodlužuje utrpení válkou postiženého obyvatelstva; odsuzuje myšlenku vojenského řešení a vážné důsledky již uplatňované vojenské síly a vyzývá obě strany, aby se vyvarovaly jakéhokoli dalšího porušení příměří z roku 1994;

7.  vyjadřuje plnou podporu zprostředkovatelským snahám Minské skupiny OBSE, základním zásadám obsaženým v Madridském dokumentu a prohlášení spolupředsedajících zemí Minské skupiny OBSE učiněnému dne 10. července 2009 během summitu GO v Aquile; vyzývá mezinárodní společenství, aby projevilo odvahu a politickou vůli k pomoci při překonání stávajících překážek, které stojí v cestě dosažení dohody;

8.  je vážně znepokojen skutečností, že statisíce uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, které uprchly ze svých domovů v průběhu či v důsledku války v Náhorním Karabachu, jsou jim odpírána jejich práva, včetně práva na návrat, práva na vlastnictví a práva na osobní bezpečnost; vyzývá všechny strany, aby jednoznačně a bezpodmínečně uznaly tato práva i potřebu jejich okamžitého uplatnění a vyřešení tohoto problému, při němž bude dodrženo mezinárodní právo; v této souvislosti požaduje stažení arménské armády ze všech okupovaných území Ázerbájdžánu a současně rozmístění mezinárodních jednotek, které budou organizovány podle Charty OSN, s cílem poskytnout v přechodném období nezbytné bezpečnostní záruky, které zajistí bezpečí obyvatelům Náhorního Karabachu a umožní vysídleným osobám vrátit se do svých domovů zabránit dalším konfliktům způsobeným bezdomovectvím; vyzývá arménské a ázerbájdžánské orgány a představitele příslušných komunit, aby projevily svůj závazek vytvořit mírové vztahy mezi etniky prostřednictvím praktické přípravy návratu vysídlených osob; domnívá se, že situace vnitřně vysídlených osob a uprchlíků by se měla řešit v souladu s mezinárodními normami, mimo jiné s ohledem na nedávné doporučení PACE č. 1877(2009) nazvané „Zapomenutí Evropané: ochrana lidských práv dlouhodobě vysídlených osob“ („Europe's forgotten people: protecting the human rights of long-term displaced persons“);

9.  zdůrazňuje, že pokud má být připravena cesta k trvalému míru, je zapotřebí skutečného úsilí; žádá všechny příslušné úřady, aby se vyhnuly provokativním politikám a projevům, vznětlivým prohlášením a manipulování s historií; vyzývá představitele Arménie a Ázerbájdžánu, aby jednali zodpovědně, zmírnili své projevy a připravovali půdu, aby veřejné mínění přijalo a plně pochopilo výhody všeobecného urovnání;

10.  je přesvědčen, že od postoje, podle něhož Náhorní Karabach zahrnuje veškeré okupované ázerbájdžánské území obklopující Náhorní Karabach, je rychle třeba upustit; konstatuje, že přechodný status Náhorního Karabachu by mohl nabídnout řešení, než bude rozhodnuto o konečném statusu, a že by mohl vytvořit přechodný rámec mírového spolužití a spolupráce arménských a ázerbájdžánských obyvatel regionu;

11.  zdůrazňuje, že bezpečí všech je nepostradatelnou složkou jakékoli dohody; uznává důležitost vhodných opatření na zachování míru v souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv, která zahrnují jak vojenská, tak civilní hlediska; vyzývá Radu, aby zvážila možnost podpořit mírový proces za použití misí společné bezpečnostní a obranné politiky, včetně vyslání velké pozorovatelské mise, která by po dosažení politické dohody mohla usnadnit vytvoření mezinárodní mírové jednotky;

Sbližování Arménie a Turecka

12.  vítá protokoly o navázání a rozvíjení diplomatických vztahů mezi Arménií a Tureckem, včetně otevření společných hranic; vyzývá obě strany, aby využily této příležitosti ke zlepšení vzájemných vztahů prostřednictvím ratifikace a příslušného uplatňování bez vstupních podmínek a v přiměřené lhůtě; zdůrazňuje, že arménsko-turecké sblížení a jednání v rámci Minské skupiny OBSE jsou dva samostatné procesy, které by se měly vyvíjet podle vlastních zásad; konstatuje však, že dosažení pokroku v jednom z obou procesů může mít potenciálně velmi kladné důsledky v celém regionu;

Konflikty v Gruzii

13.  znovu opakuje bezpodmínečnou podporu suverenity, územní celistvosti a neporušitelnosti mezinárodně uznaných hranic Gruzie a žádá Rusko, aby je respektovalo; vyzývá gruzínské orgány, aby nadále usilovaly o dosažení urovnání vnitřních sporů v Abcházii a Jižní Osetii, se kterými se Gruzie potýká; vítá zprávu Heidi Tagliaviniové a podporuje její hlavní zjištění a závěry; očekává, že rozsáhlý faktografický materiál uvedený v této zprávě lze využít pro účely žaloby u Mezinárodního trestního soudu i ze strany jednotlivců pro porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; podporuje mandát pozorovatelské mise EU (EUMM) a žádá o jeho další prodloužení; vyzývá Rusko a de facto orgány odtržených oblastí Abcházie a Jižní Osetie, aby přestaly blokovat vykonávání některých částí mandátu;

14.  s uspokojením konstatuje, že mezinárodní společenství téměř jednomyslně zamítá jednostranné vyhlášení nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie; lituje skutečnosti, že Ruská federace uznala nezávislost Abcházie a Jižní Osetie, což je v rozporu s mezinárodním právem; a vyzývá všechny zúčastněné strany, aby respektovaly dohodu o příměří z roku 2008 a aby zaručily bezpečnost a volný přístup pracovníků EUMM na místě, a vyzývá Rusko, aby ctilo svůj závazek a stáhlo své jednotky na pozice, které zaujímaly před vypuknutím války v srpnu 2008; s obavami bere na vědomí dohodu mezi Ruskou federací a de facto orgány Abcházie ze dne 17. února 2010 zřídit ruskou vojenskou základnu v Abcházii bez souhlasu gruzínské vlády a konstatuje, že tato dohoda je v rozporu s dohodami o příměří z 12. srpna a 8. září 2008;

15.  podtrhuje význam, jenž má ochrana bezpečnosti a práv všech lidí, kteří stále žijí v odtržených oblastech, podpora dodržování práva etnických Gruzínců na návrat za bezpečných a důstojných podmínek, zastavení nuceného vydávání pasů, zmírnění jevu de facto uzavřených hranic a dosažení toho, aby EU a další mezinárodní činitelé měli možnost pomoci lidem v obou oblastech; zdůrazňuje potřebu v tomto ohledu jasněji definovat krátkodobé i dlouhodobé cíle; nabádá Gruzii, aby nadále prováděla svůj akční plán pro vnitřně vysídlené osoby a aby pomáhala vnitřně vysídleným osobám na svém území;

16.  zdůrazňuje potřebu řešit gruzínsko-abcházský a gruzínsko-jihoosetský rozměr konfliktu a zajistit, aby práva a obavy veškerého obyvatelstva byly zohledňovány stejně; zdůrazňuje skutečnost, že izolace Abcházie a Jižní Osetie nenapomáhá vyřešení konfliktu, a vítá skutečnost, že dne 27. ledna 2010 byla přijata státní strategie týkající se angažovanosti prostřednictvím spolupráce; nabádá gruzínské orgány, aby konzultovaly se všemi zúčastněnými stranami v otázkách přípravy akčního plánu o provádění této strategie; zdůrazňuje význam opatření na vytváření důvěry a mezilidských kontaktů obyvatel ze znepřátelených oblastí; dále nabádá EU, aby podporovala projekty zaměřené na svobodu pohybu a správní hranice mezi dotčeným obyvatelstvem;

17.  považuje ženevská jednání za velmi důležitá, protože představují jediné fórum, na kterém jsou zastoupeny všechny strany konfliktu a tři hlavní mezinárodní činitelé – EU, OBSE a OSN – a úzce spolupracují na zajištění bezpečnosti a stability v regionu; vyjadřuje politování nad tím, že potenciál tohoto fóra dosud nepřinesl výrazné výsledky a že v oblasti příměří nadále dochází k incidentům, a to navzdory vítanému přijetí mechanismu pro prevenci konfliktů a reakci na ně; vyzývá zúčastněné strany, aby tento mechanismus a jeho potenciál plně využívaly k posílení vzájemné důvěry; žádá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby vyvinula veškeré snahy a dala nový podnět k jednáním s cílem dosáhnout uspokojivé stabilizace situace a plného uplatňování dohody o příměří ze srpna 2008;

Pokrok směrem k demokratizaci, dodržování lidských práv a zásad právního státu

18.  zdůrazňuje, že demokratizace, řádná veřejná správa, politický pluralismus, dodržování zásad právního státu a lidských práv a základních svobod mají zásadní význam, který bude určovat budoucí vztahy Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie s EU; vyzývá dotyčné země, aby v plném rozsahu prováděly akční plán evropské politiky sousedství, a Komisi, aby tyto země v jejich úsilí nadále podporovala; je znepokojen malým pokrokem, kterého v této oblasti dosáhly země jižního Kavkazu, jak vyplývá ze zprávy o pokroku za rok 2009, kterou vypracovala Komise, a z doporučení Rady Evropy; vítá zahájení dialogu o lidských právech mezi EU a Gruzií a Arménií a vyzývá Ázerbájdžán a EU, aby dokončily diskuse o podobné struktuře spolupráce;

19.  zdůrazňuje význam dalšího provádění demokratických reforem a zásadní úlohu politického dialogu a spolupráce, jakožto základ pro vytvoření celonárodního konsenzu; zdůrazňuje význam posílení nezávislejších, transparentnějších a silnějších demokratických institucí včetně nezávislých soudů, posílení parlamentního dohledu nad výkonnou mocí a zajištění demokratické změny moci, podpory a posílení občanské společnosti a rozvíjení mezilidských kontaktů na podporu demokracie a právního státu; konstatuje, že navzdory přijatým závazkům je pokrok v oblasti demokracie pomalý;

20.  upozorňuje na široce rozšířenou korupci v tomto regionu a vyzývá úřady, aby zpřísnily opatření v boji proti ní, neboť představuje ohrožení hospodářského růstu a sociálního i politického rozvoje dotčených zemí; větší pozornost by měla být věnována boji proti monopolům a přijímání zaměstnanců do veřejných služeb; vítá pokrok, který zaznamenala Gruzie v boji proti korupci;

21.  bere na vědomí volby, které nedávno proběhly v zemích regionu; klade důraz na význam svobodných a spravedlivých voleb, jež se budou konat v souladu s mezinárodními závazky a normami, a na potřebu toho, aby tyto země vyvinuly další úsilí při přijímání a provádění reforem k dosažení těchto norem, s cílem posílit povolební kontrolní mechanismy a zajistit řádné prošetření veškerých projevů povolebního násilí a potrestání jeho viníků; zdůrazňuje, že EU hraje důležitou roli v tom smyslu, že poskytne technickou pomoc a zajistí mezinárodní a nezávislé monitorování voleb; potvrzuje stanovisko, že EU neuznává ústavní a právní rámec, na němž se zakládají volby v odtržených oblastech, a hájí politická práva vysídlených osob;

22.  domnívá se, že svoboda projevu je základní právo a zásada a že úloha sdělovacích prostředků je zásadní, a zdůrazňuje, že sdělovací prostředky musí být svobodné a nezávislé; je znepokojen tím, že v zemích jižního Kavkazu dochází k omezování svobody projevu a neexistuje pluralita sdělovacích prostředků, a vyzývá příslušné orgány, aby obojí zajistily; vyjadřuje hluboké politování nad pokračujícím obtěžováním a zastrašováním odborníků působících v oblasti sdělovacích prostředků a nad útoky a mučením novinářů a špatným zacházením s nimi; domnívá se, že samoregulační zásady a mechanismy jsou důležitým prvkem svobody projevu, který by profesní organizace měly posílit;

   je znepokojen útoky na novináře v Arménii a zejména dosud trvajícím zadržováním opozičního aktivisty a novináře Nikoly Pašiniana, a to navzdory amnestii ze dne18. června 2009, která byla pozitivně přijata;
   vyjadřuje nadále obavy nad zhoršením mediální atmosféry v Ázerbájdžánu; i když vítá milost prezidenta pro 99 vězňů, která byla udělena dne 25. prosince 2009, a 62 vězňů, která byla udělena dne 17. března 2010, vyjadřuje politování nad zadržením a odsouzením dvou mladých aktivistů a bloggerů - Emina Milliho a Adnana Hadžizadeho; žádá proto jejich propuštění;
   žádá gruzínské orgány, aby vyjasnily situaci ohledně vlastnictví sdělovacích prostředků a udělování licencí v oblasti sdělovacích prostředků; bere na vědomí iniciativu gruzínského parlamentu s cílem rozšířit radu pro veřejné vysílání o více zástupců opozice a občanské společnosti a očekává, že v tomto ohledu bude dosaženo výsledků;

23.  je toho názoru, že svoboda shromažďování musí být zaručena, jelikož je nepostradatelná pro rozvoj svobodné, demokratické a životaschopné občanské společnosti; je znepokojen problémy, s kterými se přímo i nepřímo potýká občanská společnost při své organizaci, a pozastavuje se nad přijetím zákonů a postupů, jež by nepřímo mohly svobodu shromažďování omezovat, včetně správního obtěžování v daňových záležitostech; klade důraz na význam úlohy občanské společnosti pro demokratizaci, mírové procesy a usmíření v regionu;

24.  vyzývá země v tomto regionu, aby se aktivně účastnily práce parlamentního shromáždění EURONEST a plně využívaly jeho potenciálu k multilaterální i bilaterální výměně názorů, stejně jako k přibližování právních předpisů normám EU a k parlamentnímu dohledu nad demokratickými reformami; v tomto ohledu konstatuje, že posílený dialog mezi poslanci zemí tohoto regionu je zásadní; doufá, že tato iniciativa by mohla vytvořit rámec pro oboustranná setkání poslanců arménského a ázerbájdžánského parlamentu k navázání parlamentního dialogu za přítomnosti poslanců Evropského parlamentu; vyzývá dále zúčastněné vnitrostátní parlamenty členských států EU a Evropský parlament, aby posílily parlamentní spolupráci s parlamenty v regionu s cílem posílit jejich postavení a kapacity tvorby politik;

Hospodářské otázky a sociální rozvoj

25.  domnívá se, že rozšíření spolupráce na úrovni regionu i spolupráce s EU v rámci odvětví, jako je ekonomika, doprava, energetika a životní prostředí, je zásadní pro optimální vývoj uvedených odvětví a pro zajištění stability v regionu, avšak tato spolupráce by měla také zahrnovat budování lidského kapitálu v celé oblasti jakožto dlouhodobou investici; vítá skutečnost, že všechny tři země mají užitek ze systému všeobecných preferencí EU (GSP), a konstatuje, že všechny jsou způsobilé pro tento systém, pokud jde o udržitelný rozvoj a řádnou správu věcí veřejných; bere na vědomí, že regionální spolupráce v oblasti soudnictví a policie i zřízení integrované správy hranic jsou klíčové pro další podporu mobility v regionu i směrem k EU; lituje skutečnosti, že realizaci regionálních projektů za účasti všech tří zemí nadále brání dosud nevyřešené konflikty;

26.  klade důraz na vytvoření příznivého podnikatelského prostředí a rozvoj soukromého sektoru; konstatuje, že značný hospodářský růst Ázerbájdžánu je zejména založen na příjmech z ropy a zemního plynu; podporuje reformní proces, který činí tamní ekonomiku přitažlivější pro zahraniční investory; nabádá ázerbájdžánské orgány, aby zintenzívnily svá jednání o přístupu ke Světové obchodní organizaci (WTO), a žádá Komisi, aby dále podporovala Ázerbájdžán v tomto procesu; vítá dosažený pokrok v oblasti hospodářských reforem v Arménii a Gruzii; nicméně konstatuje, že hospodářský vývoj v Arménii a Gruzii je ovlivňován světovou hospodářskou krizí, a vítá rozhodnutí EU z konce roku 2009 o poskytnutí makrofinanční pomoci těmto zemím;

27.  vyjadřuje znepokojení nad rychlým nárůstem vojenských a obranných výdajů v zemích jižního Kavkazu a nad hromaděním vojenské výzbroje; zdůrazňuje, že tato nemalá část rozpočtů odčerpává značný počet finančních prostředků, které nemohou být využity na řešení naléhavějších problémů, jako je snížení chudoby, sociální zabezpečení a hospodářský rozvoj; v této souvislosti vyzývá Radu a Komisi, aby zabránily tomu, že makrofinanční pomoc EU bude nepřímo financovat posilování armád v regionu;

28.  bere na vědomí strategickou geopolitickou polohu jižního Kavkazu a jeho vzrůstající význam jakožto koridoru v oblasti energetiky, dopravy a komunikačních systémů, jenž spojuje oblast Kaspického moře a Střední Asie s Evropou; považuje proto za krajně důležité, aby se spolupráce EU s jižním Kavkazem stala naprostou prioritou, a to zejména v otázkách týkajících se energie; zdůrazňuje významnou úlohu těchto tří zemí pro přepravu energetických zdrojů stejně jako pro diverzifikaci energetických dodávek a energetických tras EU; v této souvislosti znovu připomíná, že Evropská unie by měla přijmout konkrétní opatření k zajištění politické stability v regionu; vítá ochotu Ázerbájdžánu a Gruzie dále hrát aktivní úlohu v podpoře tržních dodávek energie a diverzifikace přepravy v této oblasti; důrazně dotyčným zemím a Komisi doporučuje, aby zapojily Arménii do příslušných projektů týkajících se dopravy a energie v této oblasti;

29.  uznává význam této oblasti pro spolupráci s EU v oblasti energie a energetické bezpečnosti, zejména v rámci rozvoje jižního koridoru (Nabucco a White Stream); zdůrazňuje význam prohloubení partnerství EU a Ázerbájdžánu v oblasti energie a konstatuje, že zdroje energie této země mají obrovskou hodnotu a hrají v jeho hospodářském rozvoji zásadní úlohu; klade důraz na zajištění toho, aby zisky z využívání přírodních zdrojů byly rovnoměrně rozděleny a investovány do rozvoje země jako celku, což umožní předejít negativním důsledkům případného poklesu v produkci ropy; bere na vědomí posilující ázerbájdžánsko ruské partnerství, zejména v energetickém odvětví, a v této souvislosti vítá záměr Ázerbájdžánu diverzifikovat své hospodářství; zdůrazňuje význam transparentnosti energetického odvětví v tomto regionu jako podmínky pro důvěru investorů a vyjadřuje Ázerbájdžánu uznání za účast na iniciativě v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu;

30.  přikládá velký význam rozvoji nových infrastruktur a dopravních koridorů, projektů spojujících oblasti Kaspického moře s oblastmi Černého moře napříč jižním Kavkazem nebo z jižního Kavkazu, jak se rovněž uvádí ve sdělení o druhém strategickém přezkumu energetické politiky; v této souvislosti podporuje všechny iniciativy, které přispějí k navázání hlubšího dialogu mezi výrobci a spotřebiteli a tranzitními zeměmi, v rámci něhož by probíhala výměna odbornosti týkající se regulačních systémů v oblasti energetiky a právních předpisů v oblasti zabezpečení dodávek a výměna osvědčených postupů včetně mechanismů transparentnosti a solidarity a rozvoje mechanismů včasného varování při narušení dodávek energie; je přesvědčen, že tento dialog jde ruku v ruce se sbližováním regulačních rámců, integrací trhu a nediskriminačním režimem v souvislosti s přeshraničními přepravními infrastrukturami;

31.  zdůrazňuje význam podpory opatření energetické účinnosti, investic do obnovitelných zdrojů energie a zajištění toho, aby byly řešeny environmentální otázky; uznává, že je nezbytné usilovat o diverzifikaci dodávek, jíž lze dosáhnout pouze prostřednictvím posílené spolupráce se sousedními státy; je toho názoru, že zřízení environmentálního střediska pro oblast Kavkazu by mělo být dostatečně financováno a podporováno, aby mohlo zajišťovat důvěryhodné přeshraniční projekty; považuje za chvályhodný plán Ázerbájdžánu učinit z vývoje alternativních zdrojů energie vládní prioritu a sledování takových cílů podporuje; vítá rozhodnutí Arménie o vyřazení jaderné elektrárny Mezdamor z provozu a nabádá arménské orgány k nalezení životaschopné alternativy pro zásobování energií, jak to požaduje EU; vítá úsilí gruzínské vlády rozvíjet odvětví vodních elektráren a v této souvislosti zdůrazňuje potřebu podpory ze strany EU;

32.  domnívá se, že podpora sociální soudržnosti a sociálního dialogu prostřednictvím zapojení všech sociálních partnerů, podpora rovnosti žen a mužů a práv žen, investice do vzdělání, zdravotní péče a budování lidského kapitálu a zajišťování vhodné životní úrovně jsou pro vytvoření životaschopných demokratických společností zásadní; bere s radostí na vědomí, že všechny tři země přijaly programy pro snížení chudoby, a podporuje jejich důsledné provádění;

Směřování ke strategii EU

33.  vítá východní partnerství a bere na vědomí příslušné iniciativy, jež byly zahájeny na uskutečněných setkáních; zdůrazňuje, že v zájmu důvěryhodnosti by mělo být toto partnerství doprovázeno konkrétními projekty a odpovídajícími pobídkami; hodlá dále rozvíjet parlamentní rozměr tohoto partnerství;

34.  vítá možnost, kterou poskytlo východní partnerství k prohloubení dvoustranných vztahů se zeměmi jižního Kavkazu a EU vytvořením nových smluvních vztahů ve formě dohod o přidružení; zdůrazňuje význam začlenění milníků a měřítek do nástupnických dokumentů stávajícího akčního plánu; zdůrazňuje, že podmínkou pro zahájení jednání je mimo jiné dostatečná úroveň demokracie, právního státu a lidských práv, a vyzývá Komisi, aby v případě potřeby poskytla technickou pomoc zemím při splnění těchto podmínek; vítá zejména komplexní program na budování institucí, který nabízí východní partnerství jako inovativní nástroj zaměřený zejména na pomoc zemím při splnění těchto podmínek; znovu opakuje, že Evropský parlament má právo být ihned a v plné míře informován o všech fázích postupu vyjednávání o dohodách o přidružení, a to i z toho důvodu, že k jejich podpisu bude muset udělit svůj souhlas; očekává, že uplatňování dohod o přidružení ze strany všech zemí jižního Kavkazu urychlí proces hospodářské integrace a politické spolupráce s EU;

35.  domnívá se, že akční plány evropské politiky sousedství a jejich provádění představují důležitý základ pro hodnocení dodržování závazků a pokroku v oblasti bilaterálních vztahů s EU a pro zvažování rozšíření dohod s příslušnými zeměmi; bere na vědomí odhodlání Arménie a Gruzie uplatňovat akční plány evropské politiky sousedství a vyzývá Ázerbájdžán, aby v tomto ohledu zintenzívnil své úsilí; je toho názoru, že Evropský parlament by měl být do tohoto procesu zapojen; bere na vědomí rozdílnost pokroku, jehož tyto tři země při provádění příslušných akčních plánů evropské politiky sousedství dosáhly; věří, že při vyjednávání nových dohod o přidružení by měly být tyto rozdíly a rozdílné cíle zohledněny, stejně jako regionální rozměr a skutečnost, že ke všem zemím musí být přistupováno stejně;

36.  je toho názoru, že by měl být výrazně posílen regionální rozměr strategie EU pro jižní Kavkaz; v této souvislosti vítá přidělení dalších finančních prostředků evropskému nástroji sousedství a partnerství v rámci východního partnerství určených na programy regionálního rozvoje a vícestranné spolupráce; vyzývá Komisi, aby vymezila soubor regionálních a přeshraničních projektů a programů pro tři země jižního Kavkazu v oblastech jako doprava, životní prostředí, kultura a občanská společnost s cílem zajistit konkrétní pobídky k prohloubení spolupráce a vytváření důvěry mezi stranami;

37.  připomíná, že všechny země jižního Kavkazu jsou také součástí iniciativy Černomořská synergie, jež by na základě posílení regionální spolupráce v jistých oblastech, včetně prostřednictvím přeshraničních programů, mohla přispět k vzájemné důvěře mezi partnery; zdůrazňuje, že oblast Černého moře má pro EU velký význam, a žádá Radu a Komisi, a zejména místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby rozvinuly myšlenky a strategie pro intenzivnější spolupráci mezi všemi černomořskými zeměmi a pro posílení vazeb s Evropskou unií; v zájmu toho doporučuje vytvoření institucionalizované struktury v podobě Černomořské unie;

38.  znovu potvrzuje, že postoj Ruska, Turecka a USA sehrává při urovnání konfliktu na jižním Kavkazu významnou úlohu; poukazuje na to, že cílem rozvoje východního partnerství není Rusko izolovat, ale naopak nastolit mír, stabilitu a udržitelný hospodářský pokrok pro všechny zúčastněné strany, jejichž výhody pocítí celá oblast i sousední země;

Bezpečnostní otázky a mírové řešení konfliktů

39.  věří, že poskytnutí podpory při postupném řešení konfliktů je zásadní a že EU má dobrou pozici pro podpoření budování důvěry, rekonstrukce a obnovy a že má možnost pomoci zapojit dotčené komunity; v tomto ohledu je zásadní vytvořit prostor pro angažovanost civilního obyvatelstva, nejen mezi vedoucími představiteli, ale rovněž mezi občanskými organizacemi; dále se domnívá, že je velmi důležité zachovat vysokou úroveň mezinárodní pozornosti vůči všem konfliktům v této oblasti a zajistit tak jejich rychlé vyřešení; uznává, že regionální spolupráce je nezbytnou podmínkou budování důvěry a posílení bezpečnosti, v souladu s prioritami evropské politiky sousedství; vyzývá všechny strany, aby se plně zapojily do vícestranné spolupráce v rámci východního partnerství a nepodmiňovaly tuto účast konečným vyřešením konfliktů;

40.  zdůrazňuje nebezpečný potenciál vedlejších efektů přetrvávajících konfliktů v regionu; v této souvislosti doporučuje vytvoření konference o bezpečnosti a spolupráci na jižním Kavkazu, které by se účastnili všechny příslušné země a relevantní regionální a globální aktéři, a to s cílem vypracovat pakt stability pro jižní Kavkaz;

41.  bere na vědomí současné zapojení EU při postupném řešení konfliktů v tomto regionu a věří, že na základě vstupu Lisabonské smlouvy v platnost může EU oprávněně hrát ještě významnější úlohu; plně podporuje zvláštního zástupce EU pro jižní Kavkaz pana Petera Semnebyho; vítá práci EUMM v Gruzii a žádá, aby EU vyvinula větší úsilí s cílem přesvědčit Rusko a příslušné de facto orgány, aby přestaly bránit EUMM ve vstupu do Jižní Osetie a Abcházie; domnívá se, že EU má nyní příležitost podpořit řešení konfliktu v Náhorním Karabachu, a zdůrazňuje, že je důležité, aby EU této věci přispěla; proto se domnívá, že je nevyhnutelné, aby úloha EU v Minské skupině byla posílena prostřednictvím mandátu EU pro francouzského spolupředsedu Minské skupiny; žádá Komisi, aby zvážila možnost poskytnutí humanitární pomoci a podpory obyvatelstvu oblasti Náhorního Karabachu i vnitřně vysídleným osobám a uprchlíkům, kteří z této oblasti uprchli; žádá Komisi a zvláštního zástupce EU Semnebyho, aby programy pomoci a šíření informací uplatňované v Abcházii a Osetii uplatňovali i v oblasti Náhorního Karabachu;

42.  vyzývá místopředsedkyni / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby bedlivě sledovala vývoj v této oblasti a aby se aktivně zapojila do postupů řešení konfliktu; vyjadřuje uznání práci zvláštního zástupce pro jižní Kavkaz a doufá, že vysoký představitel zajistí v tomto ohledu návaznost a soudržnost; vybízí Radu, aby zvážila možnost využít nástrojů společné bezpečnostní a obranné politiky ke zvýšení své účasti při postupech budování míru a řízení konfliktů;

43.  žádá Komisi, aby zvážila možnost poskytnout podstatnou finanční a technickou podporu na opatření při budování důvěry a jejím upevňování mezi skupinami obyvatelstva a aby se zúčastnila obnovy a rekonstrukce v ve všech regionech postižených konflikty, jako jsou projekty vytvářející příjmy a projekty socio-ekonomické integrace vnitřně vysídlených osob a vracejících se uprchlíků, obnova bydlení a zaměření na dialog a jeho zprostředkování, a aby nadále vytvářela a podporovala projekty občanské společnosti zaměřené na podporu usmíření a kontaktů mezi místním obyvatelstvem a jednotlivci;

Demokratizace, lidská práva a právní stát

44.  podporuje financování EU na pomoc této oblasti s cílem podpořit výše uvedené zásady a postupy a je toho názoru, že tento typ pomoci EU by měl probíhat v rámci politické podmíněnosti, jako je politický dialog a reforma a pokrok v demokratizačním procesu; varuje před možností zneužívání konfliktů vládami s cílem odvrátit zájem mezinárodního společenství od domácí problematiky;

45.  vyzývá Komisi a Radu k zajištění toho, aby byly dodržovány závazky zahrnuté do balíčků politické podmíněnosti, jako je konkrétní závazek gruzínské vlády poskytnout nový impuls pro demokratické reformy v rámci pomoci EU po konfliktu, na čemž se dohodla Komise s Gruzií v lednu 2009, a dále, aby o učiněném pokroku byly Evropskému parlamentu pravidelně podávány zprávy;

46.  vítá práci poradní skupiny EU na vysoké úrovni pro Arménii; vítá možnost navýšení finanční pomoci v rámci východního partnerství, včetně pomoci při přípravách vyjednávání nových dohod o přidružení s EU, a vyzývá Komisi, aby prověřila možnost nabídnout konkrétně přizpůsobenou pomoc rovněž Ázerbájdžánu a Gruzii;

47.  je toho názoru, že je třeba věnovat zvláštní pozornost právům menšin a zranitelných skupin, a vyzývá Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii, aby zavedly veřejné vzdělávací programy v oblasti lidských práv, které budou podporovat hodnoty tolerance, pluralismu a rozmanitosti, včetně respektu k právům sexuálních menšin a dalších přehlížených a stigmatizovaných skupin;

48.  vyjadřuje znepokojení nad odmítnutím provozovatele Eutelsat přenášet ruskojazyčný program gruzínské veřejnoprávní stanice, neboť toto odmítnutí je zřejmě politicky motivované; zdůrazňuje, že díky tomuto rozhodnutí zůstává de facto monopol na satelitní přenos určený ruskojazyčnému publiku v regionu společnosti Intersputnik a jejímu hlavnímu zákazníkovi, skupině Gazprom Media Group; zdůrazňuje, že je nesmírně důležité, aby v demokratické a pluralitní společnosti nebylo bráněno vysílání nezávislých sdělovacích prostředků;

49.  uznává potenciální úlohu fóra občanské společnosti pro východní partnerství jakožto fóra, které posílí rozvoj skutečně občanské společnosti a posílí její upevňování ve státech dané oblasti, vyzývá Komisi k zajištění toho, aby se fóru dostalo dostatečné finanční podpory; upozorňuje na význam financování projektů občanské společnosti a úlohy, kterou v tomto regionu hrají delegace EU při výběru těchto projektů, a na důležitost, jež mohou tyto projekty vykázat při podpoře kontaktů na úrovni regionů;

Hospodářská spolupráce a sociální rozvoj

50.  domnívá se, že EU by měla i nadále podporovat hospodářský rozvoj, obchod a investice v regionu a že obchodní politika je základním činitelem politické stability a hospodářského rozvoje a vede ke snižování chudoby na jižním Kavkaze; věří, že vyjednávání a uzavírání obsáhlých a komplexních dohod o volném obchodě by v tomto ohledu mohly hrát velmi důležitou roli; vyzývá Komisi, aby zvážila možné způsoby, jak pomoci zemím v regionu při jejich přípravě a umožnila jim vyjednávat a následně provádět a dodržovat závazky stanovené v budoucích dohodách o volném obchodě a provádět včas komplexní hodnocení sociálního dopadu a dopadu na životní prostředí těchto dohod; dále vyzývá země jižního Kavkazu, aby zvážily možnost vytvořit mezi sebou zónu volného obchodu;

51.  zdůrazňuje význam geopolitické situace Arménie, Gruzie a Ázerbájdžánu ve vztahu k Evropské unii, Turecku jako kandidátské zemi, Rusku a Íránu; domnívá se, že obchod je jednou z klíčových složek celkové politiky EU zaměřené na podporu politické stability, dodržování lidských práv, udržitelného růstu a prosperity, a zastává názor, že regionální rozměr strategie EU pro jižní Kavkaz si žádá, aby při jednáních o obchodních dohodách byl uplatňován regionální přístup; vyzývá Komisi, aby určila společné oblasti hospodářského zájmu, jež mohou překonat rozdílnosti, usnadnit dialog a podpořit regionální spolupráci; vyzývá EU, aby se na integraci v této oblasti více podílela a intenzivněji se do ní zapojovala, vzhledem k tomu, že Společenství má nyní v obchodní politice výlučnou pravomoc;

52.  vítá skutečnost, že v květnu 2008 byly dokončeny studie proveditelnosti týkající se Gruzie a Arménie, které ukazují, že obsáhlé a komplexní dohody o volném obchodu by těmto zemím a EU přinesly značné hospodářské výhody, a které tedy umožňují Komisi zahájit přípravnou fázi budoucích jednání o těchto dohodách; nabádá Gruzii, Arménii a Ázerbájdžán, aby zlepšily svůj pokrok v plnění akčních plánů evropské politiky sousedství a aby se více řídily doporučeními Komise a pokusily se především zlepšit své správní a institucionální kapacity a provést reformy právních předpisů (zejména v souvislosti s nízkou úrovní ochrany duševního vlastnictví ve všech třech těchto zemích), což je jednou z nezbytných podmínek účinného uplatňování těchto ambiciózních dohod o volném obchodu a zajištění udržitelnosti jejich přínosů; je přesvědčen, že uzavření dohod o volném obchodu Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem by mohlo nejen vést k hospodářskému růstu, ale mohlo by také zvýšit zahraniční investice, vytvořit nová pracovní místa a vymýtit chudobu;

53.  připomíná, že energetická bezpečnost je společným problémem; naléhavě proto vyzývá EU, aby silněji podpořila energetické projekty v této oblasti v souladu s evropskými normami, včetně projektů na podporu energetické účinnosti a rozvoje alternativních zdrojů energie, zintenzívnila svou spolupráci v oblasti energie a pracovala na uskutečnění jižního energetického koridoru a aby co nejdříve dokončila plynovod Nabucco; dále vyzývá Komisi k zajištění toho, aby projekty v oblasti energetiky na jižním Kavkazu posílily vztahy mezi uvedenými třemi zeměmi a nebyly důvodem vyloučení jistých komunit; znovu potvrzuje význam iniciativy z Baku a příslušných podpůrných programů – INOGATE a TRACECA;

54.  zdůrazňuje, že politická stabilita je nezbytná pro spolehlivé a nepřerušené dodávky energetických zdrojů, aby mohly být zajištěny řádné podmínky pro rozvoj infrastruktury; v tomto ohledu připomíná, že dvojí energetický koridor tvořený plynovody Baku–Tbilisi–Ceyhan a Baku–Tbilisi–Erzerum přispívá k přiblížení EU a oblasti Kaspického moře; vyzývá k obnovení stávajících dvoustranných dohod či memoranda o porozumění uzavřených s dotyčnými třemi zeměmi jižního Kavkazu v oblasti energie a k začlenění „ustanovení o zabezpečení dodávek energie“, kterým se stanoví kodex správné praxe a konkrétní opatření v případě narušení dodávek energie; domnívá se, že dodávky energie a pravidla pro přepravu by měly být součástí jednání o obsáhlých dohodách o přidružení s těmito zeměmi;

55.  opakuje význam mezilidských kontaktů a programů mobility, zejména jsou-li zaměřeny na mládež, a programů partnerství s regiony EU a místními komunitami s národnostními menšinami, které se těší vysoké míře autonomie; věří, že je zapotřebí významně navýšit počet studentů, učitelů a výzkumných pracovníků, kteří se účastní programů mobility; vítá uzavření dohody o usnadnění udělování víz a o zpětném přebírání osob s Gruzií a vyzývá Radu a Komisi, aby pokročily s cílem uzavření dohody o usnadnění udělování víz a o zpětném přebírání osob s Arménií a Ázerbájdžánem;

56.  opakovaně potvrzuje nutnost, aby EU vyvinula strategii pro oblast jižního Kavkazu, a to vzhledem k významu, který tento region pro EU má, i k potenciální úloze, kterou EU hraje při dalším posilování rozvoje regionu a při řešení tamních konfliktů;

o
o   o

57.  Pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi a vládám a parlamentům Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie.

(1) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 443.
(2) Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 53.
(3) Úř. věst. C 41 E, 19.2.2009, s. 64.
(4) Přijaté texty, P7_TA(2009)0120.
(5) Úř. věst. C 295 E, 4.12.2009, s. 26.
(6) Úř. věst. C 285 E, 26.11.2009, s. 7.
(7) Úř. věst. C 66 E, 20.03.2009, s. 67.


Náboženská svoboda v Pákistánu
PDF 223kWORD 64k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o náboženské svobodě v Pákistánu
P7_TA(2010)0194RC-B7-0271/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech a demokracii v Pákistánu, zejména na usnesení ze dne 12. července(1), 25. října(2) a 15. listopadu 2007(3),

–  s ohledem na závěry Rady o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté dne 16. listopadu 2009, v nichž Rada zdůrazňuje strategický význam této svobody a boje proti náboženské netoleranci,

–  s ohledem na společné prohlášení EU a Pákistánu ze dne 17. června 2009, v němž obě strany vyzdvihly význam integrované dlouhodobé strategie, směřující mj. k sociálnímu a ekonomickému rozvoji a právnímu státu, a uznaly důležitost nevojenským prostředků pro boj s terorismem,

–  s ohledem na to, že dne 4. června 2010 se uskuteční druhý summit EU-Pákistán,

–  s ohledem na rezoluci proti hanobení náboženství, již přijala Rada OSN pro lidská práva dne 26. března 2009 těsnou většinou hlasů a již Pákistán každý rok předkládá jménem Organizace islámské konference,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové o útocích v Pákistánu ze dne 4. dubna 2010 a o přijetí 18. změny ústavy ze dne 20. dubna 2010,

–  s ohledem na článek 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii se uvádí, že podpora demokracie a dodržování lidských práv a občanských svobod jsou základními zásadami a cíli Evropské unie a tvoří společný základ jejích vztahů se třetími zeměmi,

B.  vzhledem k tomu, že převládajícím a státním náboženstvím v Pákistánu je sunitský islám a že ke skupinám menšinových náboženství a vyznání patří křesťané, hinduisté, sikhové, šíité, ahmadíjové, buddhisté, pársové, baháisté a  další,

C.  vzhledem k tomu, že Pákistán je jednou z klíčových zemí v boji proti terorismu a šíření násilného extremismu,

D.  vzhledem k tomu, že jeho vnitřní stabilita a demokratické instituce procházejí v současnosti těžkou zkouškou v podobě zvyšujícího se počtu násilných útoků extremistů, k nimž dochází téměř každý den,

E.  vzhledem k tomu, že ustavičná hrozba radikálních muslimských sil operujících na obou stranách pákistánsko-afghánské hranice ještě zvyšuje naléhavost spojeného mezinárodního úsilí na podporu a podnícení hospodářského a sociálního rozvoje v Pákistánu,

F.  vzhledem k tomu, že rovná práva pro menšiny byla součástí vize zakladatele Pákistánu Muhammada Alího Džinnáha, který ve svém projevu, jenž přednesl před ústavodárným shromážděním v roce 1947, uvedl: „Můžete patřit k jakémukoliv náboženství, kastě nebo vyznání – to nemá nic společného s chodem státu… Vycházíme z této základní zásady, totiž že všichni jsme občané a občané jednoho státu.“,

G.  vzhledem k tomu, že kapitola o lidských právech pákistánské ústavy z roku 1973 zaručuje „svobodu hlásat náboženství a vést náboženské instituce“ (článek 20), rovnost všech občanů (článek 25) a „zákonná práva a zájmy menšin“ (článek 26),

H.  vzhledem k tomu, že článek 260 ústavy na druhé straně rozlišuje mezi muslimy a ostatními občany, čímž povoluje diskriminaci na základě náboženství,

I.  vzhledem k tomu, že ze zpráv a z průzkumů provedených nezávislými agenturami vyplývá, že menšinám v Pákistánu jsou upírány základní občanské svobody a rovné příležitosti v zaměstnání, vzdělávání a v politickém zastoupení,

J.  vzhledem k tomu, že podle odhadů je více než 85 % žen v Pákistánu vystaveno špatnému zacházení v domácnostech, a to jak fyzickému, tak psychickému; vzhledem k tomu, že násilí páchané na dívkách a ženách a zahrnující případy znásilnění, domácího násilí a vynucených sňatků představuje i nadále závažný problém, který lze částečně spojovat s právem šaría,

K.  vzhledem k tomu, že Pákistán jmenoval v listopadu 2008 mluvčího pro otázky menšin a poslance pákistánského parlamentu Šahbaze Bhattiho federálním ministrem pro menšiny, čímž zároveň poprvé povýšil tuto funkci na ministerskou úroveň,

L.  vzhledem k tomu, že v období od listopadu 2008 pákistánská vláda stanovila 5% kvótu pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznala nemuslimské svátky, prohlásila 11. srpen za Národní den menšin a vyhradila místa v Senátu pro zástupce menšin,

M.  vzhledem k tomu, že prezident Asif Alí Zardárí zopakoval dne 25. prosince 2009 závazek Pákistánské lidové strany, že bude podporovat právo všech menšin na rovné zacházení,

N.  vzhledem k tomu, že závazek pákistánské vlády dodržovat svobodu náboženství je v rozporu s její aktivní úlohou v Organizaci islámské konference při prosazování rezoluce proti hanobení náboženství na půdě Organizace spojených národů,

O.  vzhledem k tomu, že právní ustanovení známá jako „blasfemické zákony“, zavedená v letech 1982 a 1986, ohrožují základní náboženská práva a práva menšin vyplývající z ústavy; vzhledem k tomu, že oddíl 295 C pákistánského trestního zákoníku ukládá trest smrti nebo doživotního vězení, dopustí-li se někdo rouhání,

P.  vzhledem k tomu, že blasfemické zákony jsou zneužívány extremistickými skupinami a lidmi, kteří si vyřizují osobní účty, a vedly k nárůstu násilí vůči členům náboženských menšin, zejména ahmadíjům, ale i vůči křesťanům, hinduistům, sikhům, šíitům, buddhistům, pársům a baháistům a také občanům, kteří se odváží povznést svůj hlas, aby vyjádřili kritiku nespravedlnosti,

Q.  vzhledem k tomu, že převážná většina lidí obviněných na základě blasfemických zákonů jsou muslimové, avšak obvinění vznesená proti příslušníkům menšin mohou vyvolat nepřiměřené násilí vůči celé dotčené komunitě; vzhledem k tomu, že vlna hromadného násilí zaměřeného proti křesťanům v Godžře a Korianu, kterou v létě roku 2009 vyvolala obvinění z rouhání, za sebou zanechala osm mrtvých a nejméně sto zničených domů,

R.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 bylo ve 25 projednávaných případech obviněno z rouhání 76 osob, přičemž 17 osob bylo obviněno podle oddílu 295 C pákistánského trestního zákoníku,

S.  vzhledem k tomu, že právníkům a aktivistům bojujícím za lidská práva v Pákistánu je často vyhrožováno smrtí a jsou vystaveni obtěžování a že tato rizika hrozí zejména právníkům, kteří hájí obžalované z rouhání, a vzhledem k tomu, že mnoho osob se musí po zbytek života skrývat navzdory tomu, že byly zproštěny obvinění,

T.  vzhledem k tomu, že pákistánský předseda vlády Gílání oznámil zřízení výboru, jehož úkolem je přezkoumat a zlepšit „zákony narušující náboženský soulad“, a ve svém prohlášení nepřímo zmínil blasfemické zákony z let 1982 a 1986; vzhledem k tomu, že žádné takové revize dosud nebyly navrženy,

U.  vzhledem k tomu, že ahmadíjští muslimové jsou v Pákistánu často diskriminováni a pronásledováni, k čemuž přispívají ustanovení oddílu 298 pákistánského trestního zákoníku, namířená proti ahmadíjům, příkladem z nedávné doby je vražda ahmadíjského profesora ve výslužbě, který byl dne 5. ledna 2010 zastřelen pěti maskovanými ozbrojenými muži,

V.  vzhledem k tomu, že ve vládě Pákistánu probíhá proces ratifikace Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984,

1.  vítá opatření v zájmu náboženských menšin, která pákistánská vláda přijala v období od listopadu 2008, k nimž patří zavedení 5% kvóty pro zastoupení menšin na federálních pracovištích, uznání nemuslimských svátků a vyhlášení Národního dne menšin;

2.  plně podporuje snahu federálního ministra pro menšiny vytvořit síť místních výborů pro harmonické soužití různých vyznání, které by podporovaly dialog a zmírňovaly náboženské napětí; vyzývá k podpoře těchto opatření v plném rozsahu na všech ostatních vládních úrovních, tedy i na státní úrovni;

3.  vítá závazek předsedy vlády Pákistánu přiznat majetková práva příslušníkům menšin obývajícím chudinské čtvrti Islámábádu;

4.  vítá snahu pákistánské vlády zajistit v Senátu křesla pro menšiny – včetně křesel pro zástupkyně menšin v Senátu – a doufá, že tyto závazky budou naplněny;

5.  vybízí vládu Pákistánu, aby v zájmu zabránění veškerým diskriminačním praktikám přezkoumala praxi uvádět náboženské vyznání občanů ve všech nově vydávaných cestovních pasech;

6.  vyjadřuje solidaritu s pákistánskou vládou v jejím boji proti terorismu a šíření násilného extremismu;

7.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že blasfemické zákony, na základě kterých může být v Pákistánu uložen trest smrti a které jsou často využívány k ospravedlnění cenzury, kriminalizace, pronásledování a někdy i vraždění příslušníků politických, rasových a náboženských menšin, umožňují zneužívání postihující v Pákistánu osoby jakéhokoli vyznání;

8.  vyzývá vládu Pákistánu, aby zásadně revidovala blasfemické zákony a jejich stávající uplatňování, mimo jiné pak oddíl 295 C trestního zákoníku, který ukládá povinný trest smrti pro kohokoli, kdo je shledán vinným z rouhání, a mezitím aby provedla změny, které navrhl federální ministr pro menšiny;

9.  vyzývá vládu, aby jako první krok ke zrušení trestu smrti splnila slib z roku 2008, že změní všechny rozsudky smrti na tresty odnětí svobody;

10.  připomíná opakované prohlášení Komise v odpovědi na parlamentní otázky k písemnému zodpovězení, že podrobně sleduje, jak pákistánská vláda reaguje na hromadné násilnosti, jež vyprovokovala obvinění z rouhání v Godžře a Korianu, a vyzývá Komisi, aby si vyžádala podrobnosti o tom, jaký hmatatelný pokrok byl dosažen, zejména pokud jde o postavení viníků před soud;

11.  vyjadřuje zvláštní znepokojení nad pokračující diskriminací a pronásledováním ahmadíjské komunity v Pákistánu a žádá pákistánskou vládu, aby zrušila oddíl 298 pákistánského trestního zákoníku, který této komunitě velmi ztěžuje každodenní život, a aby podnikala kroky odrazující od výbušných akcí, jakou byla např. konference „Konec proroctví“ v Lahore;

12.  žádá pákistánské orgány, aby plně provedly rozsudek Nejvyššího soudu Pákistánu, podle nějž mají zajistit registraci všech oprávněných voličů v nových seznamech voličů, a to včetně ahmadíjských muslimů;

13.  je zvláště znepokojen možným zneužitím kampaně boje proti hanobení náboženství na půdě OSN a zdůrazňuje závěry Rady ze dne 16. listopadu 2009;

14.  žádá vládu Pákistánu, aby plně a bezvýhradně ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966 a Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1984; domnívá se, že svoboda náboženského vyznání, jak je zakotvena v paktu OSN, představuje vhodný rámec a všichni signatáři by ji měli uznávat a chránit své občany, aby mohli svou víru svobodně praktikovat;

15.  žádá vládu, aby zaručila lidská práva menšin vymezená v ústavě a ve Všeobecné deklaraci lidských práv, zejména pak v jejím článku 18, který stanoví, že „každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství“;

16.  podporuje všechny iniciativy, jejichž cílem je podpořit dialog a vzájemný respekt mezi komunitami; vyzývá politické a církevní orgány, aby podporovaly toleranci a podnikly kroky proti nenávisti a násilnému extremismu;

17.  naléhá na pákistánskou vládu, aby realizovala navrhované reformy vzdělávacího systému a aby regulovala a navštěvovala madrasy; vybízí pákistánské orgány, aby z učebnic, jež schvaluje odbor národních osnov ministerstva školství, odstranily jakoukoli propagaci nenávisti, náboženské nadřazenosti a hanobení náboženství;

18.  vybízí vládu Pákistánu, aby byla nápomocna při pákistánské návštěvě zvláštní zpravodajky OSN pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení Asmy Džahangírové;

19.  vybízí Radu a Komisi, aby v zájmu zahájení brzké reformy diskriminačních blasfemických zákonů začlenily otázku práv menšin v Pákistánu na pořad jednání nadcházejícího summitu;

20.  žádá Radu, aby do svého dialogu o boji proti terorismu s Pákistánem začlenila otázku náboženské tolerance ve společnosti, neboť se jedná o věc ústředního významu pro dlouhodobý boj proti náboženskému extremismu;

21.  vyzývá členské státy a Komisi, aby i nadále finančně podporovaly organizace pro lidská práva a ochránce lidských práv a aby nastínily praktická opatření, kterými podpoří rostoucí aktivity občanské společnosti v Pákistánu zaměřené proti blasfemickým zákonům a další diskriminační legislativě;

22.  připomíná opakované prohlášení Komise v odpovědi na parlamentní otázky k písemnému zodpovězení, že podrobně sleduje, jak pákistánská vláda reaguje na protikřesťanské násilnosti v Godžře a Korianu, a vyzývá Komisi, aby si vyžádala podrobnosti o tom, jaký hmatatelný pokrok byl dosažen, zejména pokud jde o postavení viníků před soud;

23.  vyzývá Radu a Komisi, aby naléhaly na pákistánskou vládu, aby prosazovala doložku o demokracii a lidských právech zakotvenou v dohodě o spolupráci mezi Evropskou unií a Pákistánskou islámskou republikou; vyzývá Komisi, aby předložila zprávu o provádění dohody o spolupráci a doložky o demokracii a lidských právech;

24.  žádá Radu, aby podporovala vládu Pákistánu při budování ministerstva pro lidská práva a vytváření smysluplné, nezávislé a autoritativní národní komise pro lidská práva;

25.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Pákistánu.

(1) Přijaté texty, P6_TA(2007)0351.
(2) Úř. věst. C 263 E, 16.10.2008, s. 666.
(3) Úř. věst. C 282 E, 6.11.2008, s. 434.


Thajsko
PDF 202kWORD 40k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o Thajsku
P7_TA(2010)0195RC-B7-0278/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR) z roku 1966,

–  s ohledem na základní zásady Organizace spojených národů pro užití síly a střelných zbraní úředními osobami prosazujícími zákon z roku 1990,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové ze dnů 8. a 13. dubna 2010 o politické situaci v Thajsku,

–  s ohledem na prohlášení generálního tajemníka sdružení ASEAN ze dne 12. dubna 2010 o situaci v Thajsku,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že v Thajsku došlo u násilným srážkám mezi demonstranty z řad tzv. „rudých košil“ a vládou a armádou, podporovanými hnutím tzv. „žlutých košil“, které si dosud vyžádalo životy více než 60 osob a přes 1700 zraněných,

B.  vzhledem k tomu, že byl vyhlášen ve více než 20 provinciích po celé zemi výjimečný stav,

C.  vzhledem k tomu, že dne 10. dubna 2010 došlo v Bankoku k výbuchu násilí mezi demonstranty a bezpečnostními silami,

D.  vzhledem k tomu, že dne 3. května 2010 předseda vlády Apchisit Vedžadžíva představil harmonogram pětibodového plánu, který by měl vést k všeobecným volbám dne 14. listopadu 2010,

E.  vzhledem k tomu, že od 13. května 2010 došlo k novému rozšíření násilí v Bankoku mezi militantními demonstranty a bezpečnostními silami,

F.  vzhledem k tomu, že výjimečný stav vyhlášený thajskou vládou vedl k cenzuře televizního satelitního vysílání, několika rozhlasových a televizních stanic a internetových stránek; vzhledem k tomu, že Evropská unie je hluboce znepokojena ohrožením svobody sdělovacích prostředků, a znovu potvrdila, že svoboda projevu je základním právem zakotveným ve Všeobecné deklaraci lidských práv,

G.  vzhledem k tomu, že při armádní operaci zahájené dne 19. května 2010 na zúžení bezpečnostního koridoru kolem hlavních táborů demonstrantů zahynulo několik osob, včetně italského novináře, a desítky lidí byly zraněny,

H.  vzhledem k tomu, že generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun vyjádřil znepokojení nad probíhajícím násilím a vyzval demonstranty i thajské orgány, aby učinili vše, co je v jejich silách, k zamezení dalšího násilí a ztrát na životech; vzhledem k tomu, že Vietnam předsedající sdružení ASEAN vyjádřil nad zhoršováním situace v Thajsku své znepokojení a vyzval všechny strany konfliktu, aby se zdržely násilí a usilovaly o usmíření,

1.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad násilnými střety mezi demonstranty a bezpečnostními silami v Thajsku, které ohrožují demokracii v této zemi, a vyjadřuje solidaritu thajskému lidu a všem rodinám, které v uplynulých týdnech ztratily své blízké;

2.  připomíná, že v základních zásadách OSN pro užití síly a střelných zbraní úředními osobami prosazujícími zákon se stanoví, že tyto orgány musí využít vždy, když to je možné, všech nenásilných prostředků předtím, než se uchýlí k použití síly a střelných zbraní, a že pokud je zákonné použití síly a střelných zbraní nevyhnutelné, musí je využívat pouze omezeně a jednat přiměřeně vzhledem k závažnosti porušení práva;

3.  vyzývá všechny zúčastněné strany k maximální zdrženlivosti a aby se přestaly uchylovat k politickému násilí;

4.  vítá rozhodnutí thajské vlády zřídit komisi zahrnující soudní znalce a zástupce akademických institucí na vyšetření úmrtí při incidentech dne 10. dubna 2010 a vyzývá vládu, aby tato vyšetřování rozšířila na případy nedávných úmrtí; podporuje iniciativu ministerstva pro sociální rozvoj a bezpečnost osob otevřít středisko pomoci zraněným a příbuzným obětí usmrcených ve srážkách mezi státními orgány a příznivci Sjednocené fronty demokracie proti diktatuře;

5.  vítá plán, který představil předseda vlády Apchisit Vedžadžíva dne 3. května 2010;

6.  vyzývá thajskou vládu k zajištění toho, aby vyhlášení výjimečného stavu nevedlo k nepřiměřeným omezením základních práv a osobních svobod; vyzývá thajskou vládu, aby ukončila cenzuru a omezování práva svobody projevu;

7.  naléhavě vyzývá zúčastněné strany, aby zahájily okamžitě konstruktivní dialog s cílem dosáhnout rychlého urovnání konfliktu na základě jednání a vyřešit současnou krizi mírovými a demokratickými prostředky;

8.  vítá iniciativu Národního výboru pro lidská práva na svolání poradní schůze za účasti intelektuálů, zástupů společenských hnutí, náboženských představitelů a čtyř bývalých předsedů vlády, Ananda Panyarachuna, Banharna Silapa-achy, Chavalita Yongchaiyudha a Chuana Leekpaie, na níž by mělo být nalezeno a navrženo řešení současné krize;

9.  zdůrazňuje své odhodlání podpořit demokracii v Thajsku, s ohledem na vynikající vztahy mezi EU a Thajskem a úlohou Thajska jako zdroje prosperity a stability v tomto regionu;

10.  naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, aby vyvinulo veškeré úsilí na zastavení násilí; naléhavě vyzývá místopředsedkyni Komise a vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby úzce monitorovala politickou situaci a koordinovala své kroky se sdružením ASEAN s cílem podpořit dialog a upevnit demokracii v Thajsku;

11.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, thajské vládě, generálnímu tajemníkovi sdružení ASEAN a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.


Barma
PDF 224kWORD 59k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. května 2010 o situaci v Barmě / Myanmaru
P7_TA(2010)0196RC-B7-0283/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Barmě / Myanmaru,

–  s ohledem na články 18 až 21 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948,

–  s ohledem na článek 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,

–  s ohledem na prohlášení zvláštního zpravodaje OSN Tómase Ojey Quintany, které učinil dne 5. května 2010,

–  s ohledem na závěry o Barmě / Myanmaru, které přijala Rada ve složení pro zahraniční záležitosti na svém 3009. zasedání, jež se konalo v Lucemburku dne 26. dubna 2010,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové o zamítnutí odvolání Aun Schan Su Ťij Nejvyšším soudem Barmy / Myanmaru dne 1. března 2010,

–  s ohledem na prohlášení předsedy vydané na 16. vrcholné schůzce ASEAN, která se konala v Hanoji dne 9. dubna 2010,

–  s ohledem na závěry Evropské rady – prohlášení o Barmě / Myanmaru ze dne 19. června 2009,

–  s ohledem na závěry o Barmě / Myanmaru, které přijala Rada ve složení pro obecné záležitosti na svém 2938. zasedání, které se konalo v Lucemburku dne 27. dubna 2009,

–  s ohledem na prohlášení předsednictví EU ze dne 23. února 2009, které vyzývá k všestrannému dialogu mezi vládními orgány a demokratickými silami v Barmě / Myanmaru,

–  s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o situaci v oblasti lidských práv v Barmě / Myanmaru ze dne 28. srpna 2009,

–  s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva o situaci v oblasti lidských práv v Barmě / Myanmaru ze dne 26. března 2010,

–  s ohledem na prohlášení předsednictví jménem Evropské unie ze dne 14. května 2009 o zatčení Do Aun Schan Su Ťij,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že barmské orgány vyhlásily na rok 2010 konání celostátních voleb, což je poprvé od roku 1990,

B.  vzhledem k tomu, že pět zákonů o volbách a čtyři výnosy ve své zveřejněné podobě porušují veškeré demokratické principy a neumožňují konání svobodných voleb zejména tím, že z voleb vylučují 2200 známých barmských politických vězňů; vzhledem k tomu, že členům náboženských řádů v Barmě / Myanmaru, včetně odhadovaného počtu 400 000 buddhistických mnichů, je výslovně zakázáno účastnit se voleb, což poukazuje na neustálou diskriminaci ze strany vojenské junty na základě náboženství nebo statusu,

C.  vzhledem k tomu, že tyto zákony porušují základní zásady svobody vyznání a právo na shromažďování; vzhledem k tomu, že barmské sdělovací prostředky v zahraničí, které představují hlavní zdroj zpráv pro barmské obyvatelstvo, mají stále zakázáno provozovat činnost na území Barmy / Myanmaru,

D.  vzhledem k tomu, že tyto zákony jsou založeny na ústavě z roku 2010, která zaručuje beztrestnost za zločiny, jichž se dopustil současný režim, a obsahuje ustanovení o úplném pozastavení platnosti základních práv v průběhu výjimečného stavu na neomezenou dobu; vzhledem k tomu, že nová ústava Barmy / Myanmaru je vypracována tak, aby zachovala diktaturu pod zdáním civilního státu, a neposkytuje žádná lidská práva ani nenabízí možnost skutečné změny,

E.  vzhledem k tomu, že jakýkoli výraz nesouhlasných politických názorů je systematicky a brutálně potlačován (např. na základě svévolného zatýkání, nespravedlivých soudních řízení, věznění, mučení a poprav bez soudního procesu),

F.  vzhledem k tomu, že volby nelze považovat za svobodné a spravedlivé, pokud se jich neúčastní opozice,

G.  vzhledem k tomu, že s ohledem na podmínky spojené s účastí ve volbách vyhlášených na rok 2010 se Národní liga pro demokracii (NLD), jasný vítěz posledních demokratických voleb, rozhodla tyto volby bojkotovat; vzhledem k tomu, že Národní liga pro demokracii byla poté, co se nezaregistrovala k volbám, zákonem ze dne 6. května 2010 zakázána,

H.  vzhledem k prohlášení vydanému na 16. vrcholné schůzce sdružení ASEAN, v němž se zdůrazňuje význam usmíření a konání svobodných, pravidelných všeobecných voleb přístupných pro všechny,

I.  vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro Barmu / Myanmar odsoudil případy „hrubého a systematického“ porušování lidských práv, jichž se dopouští barmské / myanmarské diktátorské vedení, prohlásil, že tyto případy představují „státní politiku zahrnující výkonné, vojenské a soudní orgány na všech úrovních“, a vyzval k vytvoření vyšetřovací komise OSN, která by se zabývala válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti, jichž se barmské / myanmarské vedení dopouští,

J.  vzhledem k tomu, že barmská / myanmarská vláda i přes opakované žádosti v průběhu několika měsíců neustále odmítá vydat zvláštnímu vyslanci OSN pro Barmu povolení k návštěvě země a zapojit se do dialogu,

K.  vzhledem k tomu, že barmská / myanmarská vláda od roku 2003 odmítá veškeré návrhy OSN a mezinárodního společenství týkající se přehodnocení svého „plánu dosažení demokracie“ v sedmi etapách,

L.  vzhledem k tomu, že v současné době se ví o 2200 politických vězních, kteří jsou zadržováni za účast v mírových aktivitách v Barmě / Myanmaru, a vzhledem k tomu, že více než 140 vězňům je úmyslně odpírána lékařská péče, včetně studentského vedoucího organizace Generace 88 Ko Mya Aye, který trpí životu nebezpečným onemocněním srdce,

M.  vzhledem k tomu, že vojenské jednotky se proti civilistům v oblastech etnických konfliktů i nadále dopouštějí porušování lidských práv, včetně poprav bez soudního procesu, nucených prací a sexuálního násilí,

N.  vzhledem k tomu, že ve východní Barmě / Myanmaru neustále dochází k útokům proti menšinovým skupinám civilistů, což vede k tomu, že stovky tisíc lidí opouštějí své domovy, z nichž mnohým lze dopravit pomoc pouze přes hranice ze sousedních zemí, jelikož diktátorské vedení omezuje poskytování humanitární pomoci,

O.  vzhledem k tomu, že vedoucí opoziční Národní ligy pro demokracii Aun Schan Su Ťij je od roku 2003 držena v domácím vězení; vzhledem k tomu, že dne 14. května 2009 ji vládní orgány zatkly a obvinily z porušování podmínek domácího vězení na základě toho, že Američanovi Johnu Yattawovi povolila návštěvu u sebe; vzhledem k tomu, že dne 11. srpna 2009 trestní soud ve věznici Insein v Rangúnu odsoudil Aun Schan Su Ťij ke třem letům odnětí svobody za porušení domácího vězení, přičemž tento trest byl posléze snížen na 18. měsíců domácího vězení; vzhledem k tomu, že dne 1. března 2010 Nejvyšší soud Barmy / Myanmaru zamítl odvolání Aun Schan Su Ťij proti nespravedlivému trestu, který jí byl udělen v roce 2009,

P.  vzhledem k tomu, že EU byla a je významným dárcem pro tuto zemi a je připravena svou pomoc obyvatelům Barmy/Myanmaru navýšit, a přispět tak ke zlepšení jejich sociálních a ekonomických podmínek,

Q.  vzhledem k tomu, že organizace ECHO omezila finanční prostředky pro uprchlíky na thajsko-barmských hranicích, a to i přesto, že počet uprchlíků zůstává nezměněn, a ukončila financování internátních škol v uprchlických táborech,

R.  vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN, Valné shromáždění OSN, Rada OSN pro lidská práva, Evropská unie a řada vlád prohlásily, že řešením barmských problémů je skutečný tripartitní dialog mezi Aun Schan Su Ťij a Národní ligou pro demokracii, skutečnými zástupci etnických skupin a vládou Barmy / Myanmaru, a vzhledem k tomu, že barmská / myanmarská vláda neustále odmítá se tohoto dialogu účastnit,

1.  znovu opakuje své neochvějné odhodlání podporovat lid Barmy / Myanmaru;

2.  odsuzuje, že se volby mají konat za zcela nedemokratických podmínek a na základě pravidel, které vylučují hlavní demokratickou opoziční stranu z voleb a zbavují stovky tisíc barmských občanů práva volit a být volen se zjevným úmyslem zabránit veškeré opozici v zemi účastnit se voleb;

3.  lituje, že podle nové ústavy získají vojenské kruhy minimálně 25 % křesel v parlamentu a budou mít moc pozastavit platnost občanských svobod a působnost zákonodárného orgánu, kdykoli to uznají v zájmu bezpečnosti státu za vhodné;

4.  naléhavě žádá vládu Barmy / Myanmaru, aby neodkladně přijala kroky nutné k zajištění svobodného, spravedlivého a transparentního volebního procesu, včetně účasti všech voličů, všech politických stran a všech dalších významných zainteresovaných stran ve volbách, a souhlasila s přítomností mezinárodních pozorovatelů; vyzývá ke zrušení volebního zákona zveřejněného v březnu 2010, který znemožňuje konání svobodných a transparentních voleb;

5.  vyzývá vládní orgány Barmy / Myanmaru, aby vyslyšely výzvy mezinárodního společenství a umožnily Aun Schan Su Ťij a všem dalším vězňům svědomí účastnit se politického dění;

6.  naléhavě žádá mezinárodní společenství, aby se všemožně vynasnažilo zajistit konání svobodných a demokratických voleb;

7.  naléhá na vládu Barmy / Myanmaru, aby zrušila omezení týkající se svobody shromažďování, sdružování, pohybu a vyznání, a to i pro nezávislé sdělovací prostředky, částečně tím, že bez omezení zpřístupní internet a služby mobilních telefonních operátorů a ukončí používání cenzury;

8.  důrazně odsuzuje neustálé systematické porušování lidských práv, základních svobod a základních demokratických práv barmského / myanmarského lidu; vyzývá vládní orgány Barmy / Myanmaru, aby ukončily porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva;

9.  naléhavě žádá vládu Barmy / Myanmaru, aby neprodleně a bezpodmínečně propustila všechny vězně svědomí a navrátila jim veškerá politická práva a aby se zdržela dalšího politicky motivovaného zatýkání;

10.  vyzývá vysokou představitelku a členské státy, aby veřejně vyjádřily svou podporu doporučení zvláštního zpravodaje OSN pro Barmu / Myanmar týkajícímu se vytvoření vyšetřovací komise OSN, která by se zabývala válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti v Barmě / Myanmaru, a zařadily tento požadavek do návrhu rezoluce, která se má projednávat na Valném shromáždění OSN v roce 2010;

11.  zdůrazňuje, že politické a sociálně ekonomické problémy, s nimiž se Barma / Myanmar potýká, lze vyřešit pouze na základě skutečného dialogu se všemi zúčastněnými stranami, včetně etnických skupin a opozice;

12.  znovu opakuje, že skutečný proces dialogu a celostátního usmíření je pro přechod k demokracii naprosto zásadní; vyzývá barmskou / myanmarskou vládu, aby neprodleně zahájila skutečný dialog se všemi stranami a etnickými skupinami; vítá v této souvislosti snahy generálního tajemníka OSN a jeho zvláštního zpravodaje pro Barmu / Myanmar o zprostředkování těchto rozhovorů;

13.  naléhavě vyzývá vládu Číny, Indie a Ruska, aby využily svého značného ekonomického a politického vlivu na barmské orgány k docílení podstatného zlepšení situace v Barmě / Myanmaru a přestaly do této země dodávat zbraně a další strategické prostředky; vyzývá vlády zemí ASEAN a Číny, které mají s Barmou / Myanmarem „nadstandardní vztahy“, aby se všemožně vynasnažily zejména o zvrácení politiky Barmy zaměřené na etnické čistky Rohingyů, které vedou k útěku stovek tisíc lidí za hranice s Bangladéšem a zvyšují utrpení extrémně chudých obyvatel v oblasti Cox´s Bazaar;

14.  vyjadřuje silnou podporu další práci zvláštního vyslance EU a vyzývá vládní orgány Barmy / Myanmaru, aby s ním plně spolupracovaly;

15.  vítá rozhodnutí Rady prodloužit platnost restriktivních opatření uvedených v současném rozhodnutí EU o další rok a zdůrazňuje, že je vzhledem k vývoji situace v dané zemi připraven přehodnotit, upravit a zpřísnit již přijatá opatření;

16.  vyzývá Komisi, aby zrušila škrty ve financování uprchlíků na thajsko-barmské hranici a okamžitě zahájila financování přeshraniční pomoci, zejména lékařské pomoci;

17.  opakuje svou výzvu vyřešit problém rohingyjských uprchlíků v Bangladéši; naléhavě vyzývá bangladéšskou vládu, aby umožnila jejich oficiální registraci coby uprchlíků, a barmské / myanmarské vládní orgány, aby ukončily veškeré pronásledování Rohingyů a plně respektovaly jejich základní práva náboženské a etnické menšiny;

18.  vítá podporu celosvětového zbrojního embarga ze strany Evropské unie a žádá evropské vlády a Komisi, aby začaly aktivně pracovat na dosažení globálního konsenzu týkajícího se tohoto zákazu;

19.  podporuje zprostředkovatelskou misi generálního tajemníka OSN a vítá jeho neutuchající snahu tento problém vyřešit;

20.  pověřuje své delegace pro vztahy se sdružením ASEAN, Čínou, Ruskem, Spojenými státy, Indií, zeměmi východní Asie a Japonskem, aby otázku Barmy / Myanmaru zařadily na pořad jednání se svými protějšky a diskusními partnery ve zmíněných zemích;

21.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, zvláštnímu vyslanci EU pro Barmu, barmské Státní radě pro mír a rozvoj, vládám ASEAN a členským státům ASEM, sekretariátu ASEM, meziparlamentnímu uskupení ASEAN zabývajícímu se Myanmarem, paní Do Aun Schan Su Ťij, generálnímu tajemníkovi OSN, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a zvláštnímu zpravodaji OSN pro Barmu / Myanmar.

Právní upozornění - Ochrana soukromí