Seznam 
Přijaté texty
Úterý, 21. září 2010 - Štrasburk
Návrh opravného rozpočtu č. 5/2010: OLAF a revize vlastních zdrojů
 Dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod
 Vyšetřování a prevence nehod a incidentů v civilním letectví ***I
 Zabezpečení dodávek plynu ***I
 Dohoda ES-Pákistán o zpětném přebírání osob ***
 Obchodní a hospodářské vztahy s Tureckem
 Právní předpisy EU zaměřené na zachování biologické rozmanitosti
 Sdělení Komise: Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem
 Snižování chudoby a vytváření pracovních míst v rozvojových zemích: cesta vpřed

Návrh opravného rozpočtu č. 5/2010: OLAF a revize vlastních zdrojů
PDF 273kWORD 36k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o postoji Rady k návrhu opravného rozpočtu Evropské unie č. 5/2010 na rozpočtový rok 2010, oddíl III – Komise (13473/2010 – C7-0260/2010 – 2010/2091(BUD))
P7_TA(2010)0319A7-0249/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 314 této smlouvy, a na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,

–  s ohledem na nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství(1), a zejména články 37 a 38 tohoto nařízení,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2010 schválený s konečnou platností dne 17. prosince 2009(2),

–  s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení(3),

–  s ohledem na návrh opravného rozpočtu Evropské unie č. 5/2010 na rozpočtový rok 2010, který Komise předložila dne 15. června 2010 (KOM(2010)0320),

–  s ohledem na postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 5/2010 přijatý Radou dne 13. září 2010 (13473/2010 – C7-0260/2010),

–  s ohledem na články 75b a 75e jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru (A7-0249/2010),

A.  vzhledem k tomu, že postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 5/2010 se týká změn v plánu pracovních míst úřadu OLAF, aniž by byly požadovány dodatečné finanční prostředky, a revize prognózy tradičních vlastních zdrojů (TVZ, tj. cel a poplatků z cukru), základů DPH a HND, zohlednění příslušných oprav pro Spojené království i jejich financování a revize snížení příspěvku na HND ve prospěch Nizozemska a Švédska v roce 2010, což vede ke změně rozdělení příspěvků členských států z vlastních zdrojů do rozpočtu EU,

B.  vzhledem k tomu, že účelem návrhu opravného rozpočtu č. 5/2010 je formálně zapsat tuto rozpočtovou úpravu do rozpočtu na rok 2010,

C.  vzhledem k tomu, že Rada přijala svůj postoj dne 13. září 2010,

1.  bere na vědomí návrh opravného rozpočtu č. 5/2010;

2.  schvaluje postoj Rady k návrhu opravného rozpočtu č. 5/2010 beze změny a pověřuje svého předsedu, aby prohlásil opravný rozpočet č. 4/2010 za schválený s konečnou platností a aby zajistil jeho zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.
(2) Úř. věst. L 64, 12.3.2010.
(3) Úř. věst. C 139, 14.6.2006, s. 1.


Dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod
PDF 484kWORD 168k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro elektronický obchod (2010/2012(INI))
P7_TA(2010)0320A7-0226/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na rozsudky ESD o Googlu (ve spojených věcech C-236/08 až C-238/08, rozsudek ze dne 23. března 2010) a BergSpechte (věc C-278/08, ze dne 25. března 2010), jež vymezují pojem „běžně informovaného a přiměřeně pozorného uživatele internetu“ jakožto standardního internetového spotřebitele,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2010 o ochraně spotřebitele(1),

–  s ohledem na výroční zprávu sítě SOLVIT za rok 2008 nazvanou „Vývoj a výkonnost sítě Solvit v roce 2008“ (SEK(2009)0142), na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 8. května 2008 o akčním plánu týkajícím se integrovaného přístupu k poskytování asistenčních služeb v oblasti jednotného trhu občanům a firmám (SEK(2008)1882) a na usnesení Parlamentu ze dne 9. března 2010 o síti SOLVIT(2),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvané „Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“ (KOM(2010)2020),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 3. prosince 2009 nazvaný „Návod pro provádění/uplatňování směrnice 2005/29/ES týkající se nekalých obchodních praktik“ (SEK(2009)1666),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 22. října 2009 o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU (KOM(2009)0557),

–  s ohledem na „Vyhodnocení zkušebních nákupů přeshraničního elektronického obchodu v EU“, studii vypracovanou společností YouGovPsychonomics pro Evropskou komisi, GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele, která byla zveřejněna dne 20. října 2009,

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 22. září 2009 o opatřeních v oblasti retailových finančních služeb v návaznosti na hodnotící zprávu o spotřebitelských trzích (SEK(2009)1251),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. července 2009 o harmonizované metodice pro klasifikaci a hlášení stížností a dotazů spotřebitelů (KOM(2009)0346) a doprovodný návrh doporučení Komise (SEK(2009)0949),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. července 2009 o vymáhání spotřebitelského acquis (KOM(2009)0330),

–  s ohledem na zprávu Komise ze dne 2. července 2009 o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (dále jen „nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“) (KOM(2009)0336),

–  s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 5. března 2009 nazvaný „Zpráva o přeshraničním elektronickém obchodování v EU“ (SEK(2009)0283),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 5.února 2009 o mezinárodním trhu a internetu(3),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 28. ledna 2009 nazvané „Sledování spotřebitelských výsledků na jednotném trhu: druhé vydání hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích“ (KOM(2009)0025) a na doprovodný pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Druhá hodnotící zpráva o spotřebitelských trzích“ (SEK(2009)0076),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. června 2007 o důvěře spotřebitelů v digitálním prostředí(4),

–  s ohledem na čl. 20 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(5),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (kodifikované znění)(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. března 2006 o evropském smluvním právu a přezkumu acquis: cesta vpřed(7) a usnesení ze dne 7. září 2006 k evropskému smluvnímu právu(8),

–  s ohledem na platné právní předpisy Společenství upravující oblast ochrany spotřebitele, elektronického obchodu a rozvoje informační společnosti,

–  s ohledem na sdělení Komise o přezkumu předpisového rámce EU pro sítě a služby elektronických komunikací (KOM(2006)0334),

–  s ohledem na první zprávu o provádění ze dne 21. listopadu 2003 týkající se směrnice pro oblast elektronického obchodu (KOM(2003)0702),

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES(9),

–  s ohledem na vzorové zákony komise UNCITRAL pro elektronický obchod (1996), vzorové zákony komise UNCITRAL pro elektronický podpis (2001) a úmluvu komise UNCITRAL o užívání elektronických komunikačních systémů při uzavírání mezinárodních smluv (2005)(10),

–  s ohledem na článek 11 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“), který stanoví, že „požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností Unie, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje“,

–  s ohledem na článek 12 SFEU, který stanoví, že „požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování a provádění jiných politik a činností Unie“,

–  s ohledem na článek 14 SFEU a protokol č. 26 k této smlouvě o službách obecného (hospodářského) zájmu,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro právní záležitosti (A7-0226/2010),

A.  vzhledem k tomu, že Evropa by neměla jen hledat způsoby, jak dále rozvíjet vnitřní trh pro elektronický obchod, ale také zkoumat, jak by mohl další rozvoj elektronického obchodu pomoci udržitelně oživit vnitřní trh,

B.  vzhledem k tomu, že ve zprávě Maria Montiho ze dne 9. května 2010 nazvané „Nová strategie pro jednotný trh“ se zdůrazňuje, že „jednotný trh je méně oblíbený než kdy jindy, avšak potřebnější než kdy jindy“, vzhledem k tomu, že tato zpráva dále konstatuje, že elektronické obchodování společně s inovativními službami a ekologickými průmyslovými odvětvími skýtají největší potenciál růstu a zaměstnanosti pro budoucnost, a představují proto nové cílové hranice pro jednotný trh,

C.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod je hybná síla internetu a důležitý katalyzátor pro dosahování cílů EU stanovených ve strategii pro vnitřní trh EU 2020; vzhledem k tomu, že všichni účastníci musí spolupracovat, aby byly překonávány zbývající překážky,

D.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod usnadňuje a podporuje vznik nových tržních segmentů pro malé a střední podniky, které by jinak neexistovaly,

E.  vzhledem k tomu, že v zájmu uvolnění plného potenciálu jednotného trhu EU by elektroničtí obchodníci měli být vybízeni k tomu, aby své produkty nabízeli ve všech členských státech EU prostřednictvím přímého marketingu či jiných komunikačních nástrojů,

F.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod je ve 21. století pro Evropskou unii klíčovým trhem s potenciálem přetvořit evropský vnitřní trh, přispět k rozvoji znalostní ekonomiky, být zdrojem hodnoty a příležitostí pro evropské spotřebitele a podniky v době finančního tlaku a významně a pozitivně ovlivňovat zaměstnání a růst, vzhledem k tomu, že rozvoj elektronického obchodu může posílit konkurenceschopnost hospodářství EU v souladu se strategií Komise EU 2020, včetně rozvoje a podpory nových způsobů podnikání pro malé a střední podniky,

G.  vzhledem k tomu, že ke splnění cílů Lisabonské strategie, jimiž jsou posílení růstu a hospodářské soutěže a tvorba inkluzivních a konkurenceschopných pracovních míst pro uspokojení potřeb 500 milionů spotřebitelů Evropské unie a pro jejich dobré životní podmínky, je nezbytné dosáhnout účinného fungování vnitřního trhu; vzhledem dále k tomu, že přeshraniční elektronický obchod přináší evropským spotřebitelům důležité socio-ekonomické výhody, jako je například větší pohodlí, zlepšení pozice spotřebitele a posílení jeho práv, větší transparentnost a intenzivnější hospodářská soutěž, přístup k širší škále produktů a služeb s možností jejich porovnání a výběru z nich a značný potenciál pro úspory,

H.  vzhledem k tomu, že rozvoj digitální společnosti a dokončení vnitřního trhu IKT vedly v době nedávné hospodářské krize k dalšímu rozvoji elektronického obchodu a k vytváření pracovních míst, pomohly internetovým podnikům zůstat ekonomicky aktivními a umožnily spotřebitelům využít výhod širšího výběru a příznivějších cen; vzhledem k tomu, že přeshraniční elektronický obchod má podstatné výhody pro podniky z EU – zejména pro malé a střední podniky –, které mohou poskytnout inovativní, vysoce kvalitní služby a výrobky výhodné pro spotřebitele na celém elektronickém evropském vnitřním trhu, posiluje jejich postavení a umožňuje jim zůstat konkurenceschopnými v celosvětovém hospodářství,

I.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod nabízí širší výběr spotřebitelům, zejména spotřebitelům žijícím v hůře dostupných, vzdálených nebo odlehlých oblastech a také spotřebitelům se sníženou pohyblivostí, kteří by jinak k širokému výběru zboží neměli přístup; vzhledem k tomu, že elektronický obchod je výhodný zejména pro obyvatele venkovských, odlehlých a okrajových oblastí, kteří by v jiném případě neměli tak pohodlný přístup k širokému výběru zboží za stejnou cenu,

J.  vzhledem k tomu, že druhá prováděcí zpráva týkající se směrnice o elektronickém obchodování měla být vypracována v roce 2005, tj. čeká se na ni již pět let (článek 21 směrnice 2000/31/ES),

K.  vzhledem k tomu, že v digitálním programu pro Evropu jsou stanoveny přiměřené výkonnostní cíle pro vysokorychlostní a superrychlé širokopásmové pokrytí a pro zavedení elektronického obchodu,

L.  vzhledem k tomu, že důvěra evropských spotřebitelů a podniků v digitální prostředí je nízká kvůli tomu, že elektronický obchod čelí zbytečným překážkám, jako je roztříštěnost trhu EU, nejistota spotřebitelů ohledně důvěrnosti údajů, bezpečnost transakcí a práva spotřebitelů v případě problémů, a vzhledem k tomu, že v některých aspektech elektronického obchodu Evropa pokulhává za USA a Asií; vzhledem k tomu, že vytvoření „jednotného digitálního trhu“ usnadní spotřebitelům z celé Evropské unie přeshraniční transakce v on-line prostředí, a jedná se tedy o významný prvek v rámci úsilí o oživení jednotného trhu, jelikož poskytuje občanům větší výběr produktů a služeb; vzhledem k tomu, že překonání překážek bránících přeshraničnímu elektronickému obchodu a posílení důvěry spotřebitelů jsou základem pro dosažení atraktivního a integrovaného jednotného digitálního trhu v Evropě a pro povzbuzení spotřebitelských trhů a širšího hospodářství,

M.  vzhledem ke sdělení Komise o digitálním programu, které připouští, že spotřebitelé v EU velice často uzavírají své obchody s firmami sídlícími mimo EU, např. v USA, což je faktor, který poukazuje na potřebu vypracovat politiku, která podpoří globální formy elektronického obchodu, a na to, že je nezbytné podporovat zavádění mezinárodní správy internetu v souladu s tuniským programem; vzhledem k tomu, že spotřebitelé ani podniky nemohou plně využít přínosů digitálního jednotného trhu, neboť jen velmi malý počet on-line maloobchodníků prodává své produkty či služby do ostatních členských států a většina z těch, kteří tak činí, prodává jen do omezeného počtu těchto států; vzhledem k tomu, že je třeba řešit problém diskriminace spotřebitelů, mj. v okamžiku platby, a to tím, že se zaručí, aby byla přijata ustanovení o placení a přijímání plateb a o posílání a přijímání dodávek; vzhledem k tomu, že elektronický obchod je nyní významnou součástí hlavního proudu ekonomiky a podniky a spotřebitelé čím dál více využívají pro ně nejvýhodnější elektronické i standardní obchodní postupy,

N.  vzhledem k tomu, že elektronický obchod je mezinárodní, a nemůže se tudíž omezovat na území uvnitř hranic EU,

O.  vzhledem k tomu, že v digitálním programu pro Evropu jsou stanoveny přiměřené výkonnostní cíle pro vysokorychlostní a superrychlé širokopásmové pokrytí a pro posílení elektronického obchodu,

P.  vzhledem k tomu, že roztříštěnost části elektronického trhu v EU ohrožuje práva stanovená v acquis Společenství,

Q.  vzhledem k tomu, že evropští spotřebitelé a podniky mají malou právní jistotu, pokud jde o přeshraniční elektronický obchod, a na jedinou elektronickou transakci se vztahuje mnoho právních předpisů s odlišnými požadavky, což podnikům ani spotřebitelům nedává jednoznačná a snadno vymahatelná pravidla,

R.  vzhledem k tomu, že totéž platí v případě mimoevropského elektronického obchodu, neboť evropští spotřebitelé při nákupu a prodeji po internetu často nerozlišují mezi evropskými a třetími státy; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné zapojit do úsilí o větší transparentnost, spolehlivost a odpovědnost v rámci elektronického obchodu také třetí země,

S.  vzhledem k tomu, že rostoucí přeshraniční rozměr spotřebitelských trhů přináší nové výzvy pro orgány vymáhání práva, jejichž možnosti jsou omezeny hranicemi jurisdikce a roztříštěností regulačního rámce,

T.  vzhledem k tomu, že existence nelegálních internetových služeb vážně brání rozvoji legitimních trhů s určitými digitálními službami, konkrétně s hudbou, filmy a stále častěji také knihami a časopisy; vzhledem k tomu, že duševní vlastnictví má v digitálním světě klíčový význam a jeho ochrana je obtížná, zejména na internetu,

U.  vzhledem k tomu, že spotřebitelé mají nárok na náhradu škody, pokud se stanou obětí nelegálních praktik, avšak v praxi se při podávání soudních žalob setkávají se značnými překážkami v důsledku nedostatku informací o právních předpisech platných v různých členských státech, dlouhých a složitých řízení, rizik spojených se soudními spory, zejména v přeshraničních případech, a vysokých nákladů,

V.  vzhledem k tomu, že prosazování základního práva na soukromí a na ochranu osobních údajů je důležitou podmínkou elektronického obchodu,

W.  vzhledem k tomu, že ačkoli existuje možnost mimosoudního řešení sporů, tyto systémy pravidelně využívá jen 5 % maloobchodníků a 40 % maloobchodníků neví o možnostech, jak tyto nástroje používat,

X.  vzhledem k tomu, že sjednocení nejdůležitějších spotřebitelských práv, stejně jako poštovních a bankovních poplatků, poplatků za autorská práva, systémů DPH a postupů ochrany údajů by z velké části usnadnilo vytvoření skutečně jednotného trhu pro podniky a spotřebitele; zdůrazňuje, že členské státy si musí uchovat pravomoc v oblasti systémů DPH,

Y.  vzhledem k tomu, že jednotlivé systémy vybírání poplatků za autorská práva v členských státech by měly být zjednodušeny a zprůhledněny tak, aby bylo pro prodejce zboží a poskytovatele služeb on-line snazší zpřístupnit tyto produkty a služby spotřebitelům v ostatních členských státech; vzhledem k tomu, že toto přepracování systémů vybírání poplatků za autorská práva by prodejcům zboží a poskytovatelům služeb on-line poskytlo při nabízení těchto výrobků a služeb větší právní jistotu; vzhledem k tomu, že je klíčové zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele, a podpořit tak důvěru v on-line zboží a služby, a zaručit přitom, aby on-line trh dodržoval obchodní zvyklosti; vzhledem k tomu, že i nadále přetrvává značné množství závažných strukturálních a regulačních překážek, které brání plnému fungování evropského vnitřního trhu v oblasti elektronického obchodu, jako je např. roztříštěnost vnitrostátních pravidel ochrany spotřebitele a pravidel platných pro DPH, recyklačních poplatků a daní a zneužívání pravidel upravujících výlučné a selektivní dohody o distribuci,

Z.  vzhledem k tomu, že prioritou pro vytvoření účinného vnitřního trhu v oblasti elektronického obchodu je přístup k cenově dostupným, spolehlivým a vysoce kvalitním poštovním službám v celé Evropské unii; vzhledem k tomu, že stávající vertikální distribuční dohody se často používají k zamezení internetovému prodeji a k jeho omezení, čímž je maloobchodníkům upírán přístup k rozsáhlejším trhům a omezují se práva spotřebitelů na větší výběr a lepší ceny, čímž se vytvářejí překážky pro rozvoj obchodu; vzhledem k tomu, že přeshraniční elektronický obchod mezi podniky může zvýšit konkurenceschopnost evropských podniků tím, že jim umožní snadno najít dodavatele komponent, služeb a know-how na celém vnitřním trhu (a současně dosáhnout úspor z rozsahu), a kromě toho představuje příležitost pro podniky, zejména pro podniky malé a střední, zmezinárodnit svou zákaznickou základnu, aniž by musely investovat do fyzické přítomnosti v jiném členském státě,

AA.  vzhledem k tomu, že elektronické obchodování podporuje rozvoj jednotného ekologického trhu skrze používání nízkouhlíkových a environmentálních technologií, norem, označení, výrobků a služeb,

AB.  vzhledem k tomu, že je nezbytné zvýšit právní ochranu kupujících a jejich důvěru v elektronický obchod a přitom nezapomínat, že i prodejci a obchodníci potřebují právní ochranu,

AC.  vzhledem k tomu, že nejúčinnější způsob, jak podpořit růst, je pružnost trhů; vyzývá evropské orgány, aby zajistily co největší pružnost internetových trhů s cílem umožnit intenzivnější podnikání v tomto sektoru a jeho rozšíření; vzhledem k tomu, že jednotný digitální trh může být dokončen pouze tehdy, budou-li ve všech členských státech EU řádně uplatňovány významné právní předpisy týkající se jednotného trhu, včetně směrnice o službách; vzhledem k tomu, že je klíčové zajistit právní jistotu a transparentnost v procesu zúčtování práv, kdy maloobchodník prodávající přes internet vloží obsah chráněný autorským právem na internetovou stránku; vzhledem k tomu, že ačkoli je internet nejrychleji rostoucím maloobchodním kanálem odbytu a objem elektronického obchodu se konstantně zvyšuje na vnitrostátní úrovni, propast mezi domácím a přeshraničním elektronickým obchodem v EU se prohlubuje a evropští spotřebitelé z některých členských států jsou ve výběru omezeni zeměpisnými, technickými a organizačními omezeními,

AD.  vzhledem k tomu, že hodnotící zprávy Komise o spotřebitelských trzích jsou užitečným nástrojem sledování stavu přeshraničního elektronického obchodu v EU, neboť ukazují, do jaké míry mohou spotřebitelé využívat zboží a služeb na jednotném trhu,

AE.  vzhledem k tomu, že zavedení internetových širokopásmových služeb ve všech členských státech EU v rámci cíle stanoveného pro rok 2013 je nezbytně nutné pro to, aby byl spotřebitelům i podnikům umožněn přístup k digitální ekonomice,

Úvod

1.  vítá sdělení Komise ze dne 22. října 2009 o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU;

2.  vítá sdělení Komise ze dne 19. května 2010 o digitálním programu pro Evropu vymezující strategii Komise, jež se zaměřuje mimo jiné na zjednodušení internetových transakcí a na budování důvěry v digitální prostředí;

3.  vyzývá Komisi, aby reagovala na naléhavou potřebu nastíněnou ve zprávě pana Montiho nazvané „Nová strategie pro jednotný trh“, v jejímž závěru se konstatuje, že by EU měla urychleně odstranit zbývající překážky vytvoření celoevropského on-line maloobchodního trhu do roku 2012, neboť je to klíčové pro budoucnost vnitřního trhu;

4.  vítá skutečnost, že strategie EU 2020 podporuje ekonomiku založenou na znalostech, a vybízí Komisi, aby podnikla urychlené kroky ke zrychlení zavádění širokopásmových služeb a zefektivnění poplatků za tyto služby v celé Unii s cílem účinněji dosáhnout jednotného trhu elektronického obchodu;

5.  vyzývá Komisi, aby v přiměřené lhůtě harmonizovala všechny stěžejní pojmy v této oblasti, a současně uznává již odvedenou náročnou práci v oblastech spojených s elektronickým obchodem;

6.  zdůrazňuje, že dokončení jednotného trhu elektronického obchodu vyžaduje od Komise horizontální přístup, jehož součástí bude účinná koordinace mezi jednotlivými generálními ředitelstvími; vítá proto, že se Komise nedávno zavázala (ve své zprávě o digitálním programu pro Evropu) vytvořit „skupinu komisařů“ v zájmu zajištění účinně koordinované politiky;

7.  poukazuje na to, že elektronický obchod by měly malé a střední podniky vnímat jako další nástroj zvýšení své konkurenceschopnosti, a nikoli jako cíl sám o sobě;

8.  zdůrazňuje význam plného využití potenciálu elektronického obchodu ve snaze učinit EU konkurenceschopnější v globálním měřítku;

9.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně přijala opatření na podporu dobře fungujícího digitálního jednotného trhu zboží a služeb, aby bylo možné těžit z jeho obrovského nevyužitého potenciálu pro růst a pracovní místa;

10.  zdůrazňuje potřebu aktivní politiky, která by umožnila občanům a podnikům plně těžit z výhod vnitřního trhu, který nabízí kvalitní zboží a služby za nízké ceny; domnívá se, že to vše má ještě zásadnější význam v podmínkách současné hospodářské krize, kdy je třeba bojovat proti rostoucí nerovnosti a chránit spotřebitele, jež jsou zranitelní, žijí ve vzdálených oblastech nebo mají sníženou pohyblivost, skupiny s nízkými příjmy a malé a střední podniky, které mají zvláštní zájem na tom, aby se staly součástí sféry elektronického obchodu;

Jak bojovat proti roztříštěnosti elektronického vnitřního trhu

11.  vyzývá ke sblížení poskytovaných předsmluvních informací v elektronickém obchodu při zachování vysoké úrovně ochrany spotřebitele a tak, aby tato harmonizace mohla být přizpůsobena podmínkám, s cílem zvýšit transparentnost a posílit důvěru mezi spotřebiteli a prodejci, přičemž musí být zachována minimální harmonizace v případě prodeje na dálku ve specifických odvětvích;

12.  připomíná, že v pravidlech a postupech obchodníků zabývajících se prodejem na dálku existují značné rozdíly, co se týče záruk a závazků, které poskytují uvnitř a za hranicemi své země, a pokud jde o přínos, který by jim přinesla harmonizace; v souvislosti s elektronickým obchodem požaduje hloubkovou analýzu dopadů případné harmonizace pravidel týkajících se právní záruky souladu na stávající vnitrostátní předpisy;

13.  žádá sjednocení pravidel a postupů, jež by umožnily obchodníkům zabývajícím se prodejem na dálku nabízet záruky a závazky za hranicemi své země;

14.  zasazuje se o vytvoření vhodného, účinného, bezpečného a inovativního systému on-line plateb, který bude spotřebitelům schopen poskytnout volnost a výběr, pokud jde o způsob platby, nebude znamenat poplatky, které by mohly výběr ohrozit nebo omezit, a zajistí ochranu údajů o spotřebitelích;

15.  zdůrazňuje, že je důležité zvyšovat důvěru v přeshraniční internetové platební systémy (např. kreditní a debetní karty a elektronické peněženky) podporou široké škály platebních metod, posilováním interoperability a vytvářením společných norem, odstraněním technických překážek, podporou nejbezpečnějších technologií pro elektronické transakce, harmonizací a zpřísněním právních předpisů o soukromí a bezpečnosti, bojem proti podvodným praktikám a informováním a vzděláváním veřejnosti;

16.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh na vytvoření evropského finančního nástroje pro kreditní a debetní karty, který by usnadnil on-line zpracování transakcí prováděných prostřednictvím karet;

17.  opět potvrzuje význam přeshraničního elektronického obchodu mezi podniky, jenž pro evropské podniky, zejména malé a střední podniky (MSP), představuje prostředek k dosažení růstu, větší konkurenceschopnosti a nabízení inovativnějších výrobků a služeb; vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly kvalitní a spolehlivý právní a regulační rámec, který podnikům přinese záruky, jež potřebují k tomu, aby mohly bez obav provádět přeshraniční transakce elektronického obchodování mezi podniky;

18.  vítá návrh Komise na podporu elektronické fakturace a vyzývá Radu, aby urychleně dosáhla dohody s Parlamentem; vyzývá dále Komisi a členské státy, aby navrhly opatření a uzavřely dohody s cílem zjednodušit a zefektivnit povinné vykazování DPH pro přeshraniční elektronický obchod a zjednodušit postupy registrace k DPH;

19.  vítá návrh Komise na zjednodušení povinného vykazování daně z přidané hodnoty a na „zjednodušenou fakturu“ pro prodej na dálku a zdůrazňuje, že v oblasti právních předpisů týkajících se daní, včetně DPH, je třeba dodržovat zásadu subsidiarity;

20.  vyzývá Komisi, aby zavedla integrovaný systém vybírání DPH, který by povzbudil MSP k přeshraničnímu obchodování za nižších administrativních nákladů;

21.  zdůrazňuje potřebu objasnit, jaký bude mít soubor opatření o DPH dopad na přeshraniční poštovní služby, aby se zamezilo právní nejistotě a nárůstu cen; je přesvědčen, že nové fiskální pravidlo řídící se místem, kde jsou služby poskytovány, nesmí mít vliv na osvobození všeobecných poštovních služeb od DPH podle směrnice EU o DPH;

22.  vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadu týkající se vytvoření nebo ustanovení vnitrostátních orgánů, které by vyřizovaly žádosti společností nebo podnikatelů o registraci pro on-line přeshraniční elektronický obchod v daném členském státě, a evropského orgánu, který by propojil vnitrostátní orgány, s cílem urychleně dokončit vnitřní trh;

23.  zdůrazňuje potřebu zjednodušit a zefektivnit opatření týkající se elektrického a elektronického odpadu, přeshraniční správy autorských poplatků za nenahrané nosiče a záznamové přístroje, udělování licencí k použití obsahu v rámci celé EU, jakož i pravidla EU upravující přeshraniční elektronickou fakturaci („e-fakturace“) pro prodej na dálku;

24.  podporuje zjednodušení stávajících systémů vybírání poplatků za autorská práva, protože se domnívá, že současný systém vážně omezuje spotřebitele a brání řádnému fungování jednotného trhu;

25.  vyzývá Komisi, aby předložila opatření na podporu iniciativy pro elektronickou fakturaci s cílem zajistit celoevropské používání elektronických faktur do roku 2020;

26.  navrhuje vytvoření systému „jediného kontaktního místa“ na evropské úrovni s cílem nalézt přeshraniční řešení pro uplatňování pravidel a předpisů, které se v jednotlivých členských státech liší, jak tomu je v případě přiznání a platby DPH či jiných platných daní;

27.  vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti, jak zlepšit dostupnost tvůrčího obsahu na internetu, jako je hudba a audiovizuální díla, a jak reagovat na poptávku občanů po spotřebitelsky výhodných přeshraničních službách;

28.  vyzývá členské státy a Komisi, aby lépe začlenily tzv. střediska jednotného trhu zahrnující síť SOLVIT, jednotná kontaktní místa (požadovaná směrnicí o službách), střediska pro výrobky (zavedená nařízením o vzájemném uznávání) a další zdroje informací, včetně informací o právních požadavcích, které podniky potřebují, aby mohly prodávat své zboží přes hranice a po internetu; zdůrazňuje, že fungování tohoto „jediného kontaktního místa“ je pro dotvoření jednotného trhu pro elektronický obchod zásadní;

29.  připomíná Komisi, že právní rámec upravující on-line služby vykazuje i nadále určité nedostatky, a vyzývá ji, aby předložila cílené návrhy právních předpisů, které by zlepšovaly přístup spotřebitelů k daným produktům a službám nabízeným on-line a současně posilovaly důvěru spotřebitelů v tyto produkty a služby a nabízely jim jednoduché řešení v podobě jediného kontaktního místa;

30.  upozorňuje na nutnost zjednodušit přeshraniční pravidla a snížit náklady na plnění požadavků pro maloobchodníky a podnikatele poskytnutím praktických řešení záležitostí, jako např. účtování a vykazování DPH, poplatky za elektronický odpad a recyklační poplatky, poplatky za autorská práva, ochrana spotřebitele, pravidla pro označování a příslušné odvětvové předpisy; za tímto účelem vyzývá k zavedení jednoho správního místa a k prosazování přeshraničních řešení elektronické správy, jako je elektronická fakturace a elektronické zadávání zakázek;

31.  vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy dosud směrnici o službách plně neprovedly ve vnitrostátním právu; vyzývá Komisi a členské státy, aby ukončily diskriminaci spotřebitelů na základě jejich elektronické adresy nebo místa pobytu a zajistily účinné uplatňování čl. 20 odst. 2 směrnice o službách a řádné prosazování vnitrostátních ustanovení, jimiž se toto pravidlo namířené proti diskriminaci provádí v právních řádech členských států, vnitrostátními orgány a soudy;

32.  zdůrazňuje význam volného pohybu zboží a služeb pro další vývoj elektronického obchodu, se zaměřením zejména na zásadu zákazu diskriminace v rámci vnitřního trhu na základě státní příslušnosti a místa bydliště příjemce; opakuje, že tato zásada zákazu diskriminace je neslučitelná s tím, aby se od příslušníků jiných členských států, kteří chtějí využít určité služby či výhodnějších podmínek či cen, požadovaly dodatečné právní či administrativní formality; vyzývá proto Komisi, aby proti této diskriminaci zasáhla na základě čl. 20 odst. 2 směrnice o službách;

33.  zdůrazňuje, že je důležité odstranit diskriminaci on-line spotřebitelů a jejich on-line země původu prostřednictvím přijetí ustanovení upravujících on-line platby prováděné ze všech 27 členských států EU, podle nichž budou mít spotřebitelé mimo jiné možnost volby mezi různými způsoby on-line plateb;

34.  vyzývá k uplatňování integrovaného politického přístupu při dokončování jednotného dopravního trhu pro všechny druhy dopravy (včetně silniční kabotáže, nákladní železniční dopravy atd.) a při tvorbě právních předpisů v oblasti životního prostředí s cílem zabránit nedostatkům v dodavatelském řetězci či zbytečnému zvyšování nákladů pro prodejce na dálku a zákazníky elektronického obchodu;

35.  je přesvědčen, že reforma poštovního systému a propagace interoperability a spolupráce mezi poštovními systémy a službami mohou mít významný dopad na vývoj přeshraničního elektronického obchodu, který vyžaduje levnou a účinnou distribuci a sledování produktů; upozorňuje proto na potřebu rychlého provedení třetí směrnice o poštovních službách (2008/6/ES);

Dotvoření vnitřního trhu pomocí elektronického obchodu

36.  vyzývá, aby byla přijata opatření za účelem zvýšení počtu uživatelů internetu a zlepšení kvality, ceny a rychlosti internetového připojení v těch zemích a regionech Unie, které kvalitní připojení nemají, čímž se zajistí, aby bylo do roku 2013 všude v EU dostupné širokopásmové připojení; zdůrazňuje, že je třeba posílit dostupnost širokopásmového připojení pro všechny občany a že by mělo být možné disponovat rychlým internetovým připojením také ve venkovských, vzdálených či okrajových oblastech, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost spotřebitelům a podnikatelům žijícím v horských nebo ostrovních oblastech, kteří kromě toho, že mají omezenější přístup k internetu, musí navíc při nákupu nebo prodeji zboží počítat s velmi dlouhými dodacími lhůtami a vysokými poštovními poplatky;

37.  konstatuje, že v rámci přezkumu obecné směrnice o službách je další rozvoj rychlého a cenově dostupného širokopásmového přístupu, který se musí stát prioritou, základem pro rozvoj elektronického obchodu, protože nedostatečný přístup k internetu je pro evropské občany i nadále jednou z největších překážek využívání elektronického obchodu;

38.  podporuje cíle Komise v oblasti širokopásmového připojení, podle nichž mají mít do roku 2013 všichni občané EU přístup k základnímu širokopásmovému připojení, do roku 2020 mají mít všichni občané přístup k širokopásmovému připojení o rychlosti nejméně 30 Mb/s, přičemž polovina občanů EU má mít přístup k širokopásmovému připojení o rychlosti 100 Mb/s, a žádá konkrétní opatření, kterými se zajistí splnění těchto cílů; zdůrazňuje, že by měla být zavedena zvláštní opatření k ochraně dětí a mládeže, mezi něž patří zejména vytvoření systémů ověřování věku a zákaz elektronických marketingových praktik, které mají negativní vliv na chování dětí;

39.  vyzývá Komisi, aby začala vypracovávat evropské normy pro usnadnění přeshraničního elektronického obchodu za účelem překlenutí rozdílů mezi platnými právními předpisy členských států a zrušila v systému výběrové distribuce povinnost, aby obchodník před zahájením on-line prodeje musel mít nejprve „kamennou“ prodejnu, prokáže-li se, že je tato povinnost v rozporu s antimonopolním právem nebo není opodstatněna povahou prodávaného zboží a služeb, aby spotřebitelé a malé a střední podniky mohli plně využívat potenciál vnitřního trhu v elektronickém prostředí; vyjadřuje své znepokojení nad rozhodnutím Komise zavést povinnost mít před zahájením prodeje po internetu „kamennou“ prodejnu, protože tento požadavek zásadně omezuje on-line prodej;

40.  domnívá se, že internetové platformy se velkou mírou podílely na rozvoji (zejména přeshraničního) elektronického obchodu v Evropě tím, že statisícům malých a středních podniků umožnily přístup na trh, poskytly spotřebitelům větší výběr a ukázaly řadu příkladů osvědčených postupů pro budování důvěry, poskytování transparentních informací o právech a povinnostech a lepší řešení případných sporů mezi účastníky elektronického obchodu; vyzývá k tomu, aby internetové platformy nabízely své zboží a služby všem evropským spotřebitelům bez jakékoli územní diskriminace v závislosti na členských státech;

41.  zdůrazňuje, že je třeba zavést otevřený formát dokumentu pro výměnu údajů pro vzájemné elektronické obchodní operace, a vyzývá Komisi, aby učinila konkrétní kroky vedoucí k vytvoření a šíření takového formátu;

42.  zdůrazňuje potřebu lepších pokynů a dostupných finančních nástrojů, které malým a středním podnikům usnadní zřídit vedle „kamenné“ prodejny ještě elektronický obchod;

43.  zdůrazňuje význam volného a neutrálního přístupu k vysokorychlostnímu internetovému připojení, bez něhož by byl elektronický obchod nemožný;

44.  zdůrazňuje, že dokončení jednotného trhu elektronického obchodu se nesmí omezovat pouze na legislativní opatření a kontroly, ale musí být kromě toho doprovázeno zdokonalením dalších oblastí internetu, zejména elektronické správy (e-government) a elektronického učení (e-learning);

45.  zdůrazňuje, že je nutno sledovat uplatňování pravidel pro výhradní a výběrovou distribuci, která nedávno přijala Komise v nařízení (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 a která jsou založena na informacích o trhu poskytovaných zúčastněnými stranami a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž, a v případě potřeby tato pravidla přezkoumat za účelem snížení překážek pro internetový prodej; vyzývá Komisi, aby do konce roku 2011 předložila návrhy na řešení těchto problémů;

46.  vyzývá Komisi, aby posílila ochranu soukromí spotřebitelů a zajistila, aby spotřebitelé měli na požádání přístup ke všem spotřebitelským údajům, včetně údajů o nákupu a sledovanosti, a aby dodavatelé tyto údaje uchovávali po dobu vymezenou právními předpisy EU;

47.  dále žádá Komisi, aby vypracovala pravidla a standardy, které by zajistily, aby i v případě, že software na internetových stránkách obchodních a sociálních sítí není interoperabilní, měli spotřebitelé možnost změnit své nákupní možnosti;

48.  zdůrazňuje význam elektronického podpisu a infrastruktury veřejných klíčů (public key infrastructure, PKI) pro bezpečné služby elektronické správy na celoevropské úrovni a vyzývá Komisi, aby zřídila portál evropských evidenčních orgánů, s cílem zajistit přeshraniční interoperabilitu elektronických podpisů;

49.  se zřetelem na to, jak je důležité realizovat plný potenciál jednotného trhu, vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že do roku 2015 bude alespoň 50 % všech veřejných zakázek prováděno elektronicky, v souladu s akčním plánem dohodnutým na ministerské konferenci o elektronické veřejné správě, která se konala v Manchesteru v roce 2005;

50.  je přesvědčen, že obchod s využitím mobilních telefonů (tzv. „m-commerce“) může být významnou součástí elektronického obchodu a může oslovit miliony evropských občanů, kteří používají mobilní telefony, nikoli však osobní počítače, a usnadnit tak sbližování internetu a mobilních technologií a podporovat vedoucí úlohu EU v mobilních komunikacích;

51.  je přesvědčen, že by měl být podpořen vývoj společných otevřených technických a operačních specifikací a norem (pro kompatibilitu, interoperabilitu, přístupnost, bezpečnost, logistiku, dodávání atd.), který by usnadnil přeshraniční elektronický obchod tím, že by podporoval spotřebitele, především zranitelné a nezkušené uživatele počítače, a překonal operační, technické, kulturní a jazykové překážky, které existují mezi různými členskými státy;

52.  uznává existenci zvláštních právních problémů, jež jsou spojeny s rozvojem vnitřního trhu pro obchod s využitím mobilních telefonů (tzv. „m-commerce“), který by umožnil zajistit práva spotřebitelů, soukromí a ochranu nezletilých zákazníků; vyzývá Komisi, aby tuto otázku podrobně prozkoumala;

53.  zdůrazňuje potřebu více zprůhlednit dodavatelský řetězec elektronického obchodu tak, aby spotřebitel vždy znal identitu dodavatele, název jeho obchodní firmy, zeměpisnou adresu, kontaktní údaje a daňové identifikační číslo a aby věděl, zda jde o zprostředkovatele nebo konečného dodavatele, což je obzvláště důležitý údaj v případě on-line aukčních obchodů;

54.  vyzývá Komisi, aby na úrovni EU vytvořila jasný soubor pravidel nutný pro přeshraniční elektronický obchod, například aby zavedla povinnost prodejce zajistit svým zákazníkům a orgánům veřejné správy snadný, přímý, trvalý a bezplatný přístup k informacím týkajícím se jména a registračního čísla obchodníka či poskytovatele služeb, cen nabízeného zboží a služeb a jakýchkoliv dodatečných poplatků za dodávku, které by mohly zvýšit cenu;

55.  vyzývá Komisi, aby podnikatelům, kteří standardizované smlouvy a standardizované všeobecné obchodní podmínky dobrovolně používají, uložila povinnost zvýraznit ta smluvní ustanovení, která jsou od nich odlišná;

56.  domnívá se, že pravidla upravující smlouvy uzavírané na dálku by se měla vztahovat i na smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a profesionálním obchodníkem při on-line aukčních obchodech, a žádá Komisi, aby dále přezkoumala a vyhodnotila pravidla týkající se zvláštních smluv uzavíraných na dálku o službách v oblasti cestovního ruchu (letenky, ubytování v hotelu, pronájem vozidel, služby v oblasti volného času atd.) objednávaných individuálně přes internet, především za účelem posílení spolehlivosti on-line aukčních obchodů a zvýšení ochrany spotřebitelských práv;

57.  žádá Komisi o objasnění pravidel pro (přímé nebo nepřímé) získávání objednávek prostřednictvím internetu v ostatních členských státech;

Posílení právní ochrany uživatele při přeshraničním elektronickém obchodování

58.  žádá, aby byla zavedena povinnost externích auditů pro některé specifické typy elektronických služeb, které je obzvláště třeba plně zabezpečit, má-li být zajištěna ochrana osobních údajů a dat (např. v internetovém bankovnictví);

59.  zdůrazňuje, že uživatelé (spotřebitelé a prodejci) potřebují při on-line transakcích právní jistotu, a vítá návrh Komise, která ve svém sdělení „Digitální program pro Evropu“ plánuje v rámci směrnice o elektronickém obchodu aktualizovat pravidla pro omezenou odpovědnost služeb informační společnosti tak, aby je přizpůsobila technologickému pokroku (viz poznámka pod čarou č. 13 uvedeného sdělení);

60.  naléhá na Komisi, aby podnikla kroky k zajištění právní jistoty a aby řešila velkou roztříštěnost, která panuje v procesu zúčtování práv a v rozmanitých jurisdikcích členských států, pokud jde o vkládání mediálního obsahu na internetové stránky;

61.  domnívá se, že by mělo být upřednostňováno odstranění administrativních a regulačních překážek bránících přeshraničnímu elektronickému obchodu do roku 2013 v podobě zavedení souboru jednotných pravidel pro spotřebitele a podniky ve všech 27 členských státech EU, který vytvoří příznivé digitální prostředí, poskytne právní jistotu jak podnikům, tak spotřebitelům, zjednoduší postupy, sníží náklady na dodržování předpisů, omezí nekalou hospodářskou soutěž a rozvine potenciál elektronického trhu EU; zdůrazňuje, že pro dosažení tohoto cíle může být zásadní sjednotit interpretaci a uplatňování legislativních nástrojů, jako jsou směrnice o právech spotřebitele, směrnice o elektronickém obchodu (2000/31/ES), čl. 20 odst. 2 směrnice o službách (2006/123/ES) a směrnice o nekalých obchodních praktikách (2005/29/ES); vyzývá proto Komisi, aby podpořila probíhající hodnocení acquis Společenství týkající se jednotného digitálního trhu a navrhla cílená legislativní opatření k odstranění hlavních překážek;

62.  domnívá se, že k posílení důvěry spotřebitelů je nutné zlepšit dozor nad trhem a mechanismy vymáhání práva a posílit transparentnost pravidel, neboť spotřebitelské výdaje budou důležitým faktorem pro hospodářské oživení; zastává názor, že veřejným orgánům musí být poskytnuto více zdrojů na vyšetřování a následné ukončení nezákonných obchodních praktik; vyzývá Komisi k vytvoření evropského systému včasného varování před podvodnými aktivitami v digitálním prostředí, a to včetně příslušné databáze; vyzývá Komisi, aby v případě potřeby aktualizovala RAPEX (systém včasného varování); zdůrazňuje, že tyto iniciativy se musí řídit pravidly o ochraně údajů;

63.  vyzývá veřejné orgány, aby rychle zakročily proti podvodným internetovým stránkám tím, že budou věnovat větší pozornost právům spotřebitele a přijmou mimo jiné opatření zaměřená na zavedení označení pro bezpečné internetové stránky a zajištění toho, aby společnosti, které poskytují sponzorované reklamní služby, nepropagovaly nelegální internetové stránky;

64.  je přesvědčen, že důvěru spotřebitelů lze budovat prostřednictvím standardů a kodexů chování, které poskytovatelům on-line služeb umožní udržet krok s rychlým vývojem technologií;

65.  zdůrazňuje, že on-line výběr cílových skupin a profilování by se měly plně řídit pravidly o ochraně údajů;

66.  zdůrazňuje, že je třeba zjistit soudržný výklad pravidel EU upravujících přístup k osobním údajům s cílem posílit jejich ochranu a důvěru spotřebitelů v on-line platební systémy;

67.  domnívá se, že zdokonalení režimů ochrany spotřebitelů v EU může zajistit jejich důvěru v on-line přeshraniční transakce, včetně ochrany proti podvodům souvisejícím s kreditními kartami;

68.  vyzývá Komisi, aby v oblasti elektronického obchodu dbala na to, aby nebylo podkopáváno důsledné prosazování autorských práv;

69.  je přesvědčen, že přeshraniční internetové vyhledávání a reklama by měly poskytovat spotřebitelům a obchodníkům lepší informace a posilovat jejich schopnost srovnávat a nalézat nabídky; v tomto ohledu se obává případného narušení hospodářské soutěže, kterému čelí spotřebitelé a podnikatelé v některých členských státech EU; vyzývá Komisi, aby se ve spolupráci s daným odvětvím zabývala nedostatky platforem internetového vyhledávání a reklamy a aby podporovala jejich přeshraniční fungování, například propagací domény .eu;

70.  vyzývá Komisi, aby prostřednictvím sledování dbala na to, aby v elektronickém obchodu nebylo obcházeno soudržné uplatňování autorských práv;

71.  protože zúčastněné strany nejsou schopny dosáhnout v této věci dohody, žádá Komisi, aby se chopila iniciativy a urychleně vypracovala hodnocení dopadů s ohledem na nejvhodnější metodu umožňující vyřešit problém poplatků za autorská práva, včetně možnosti vybírat poplatek v místě a okamžiku prvního uvedení daného produktu na trh v Evropské unii;

72.  sdílí názor Komise, že pro spotřebitele mohou být systémy mimosoudního řešení sporů, jako např. mediace a rozhodčí řízení nebo mimosoudní vyrovnání, výhodnou a přitažlivou alternativou; konstatuje, že některé soukromé subjekty, jako například internetové platformy, zavedly úspěšné iniciativy na podporu důvěry spotřebitelů, které využívají vnitřní nástroje na řešení sporů; naléhá na členské státy, aby v zájmu posílení ochrany spotřebitelů a dosažení co nejširšího dodržování právních předpisů podporovaly rozvoj mechanismů mimosoudního řešení sporů; připomíná kladné zkušenosti se sítí SOLVIT a se sítí evropských spotřebitelských center; vyzývá k vytvoření evropského informačního systému pro spotřebitele využívající elektronické služby, jenž by poskytoval podrobné poradenství a informace ohledně práv a povinností na digitálním trhu; současně však zdůrazňuje, že tyto mechanismy by měly pouze doplňovat, nikoli nahrazovat soudní či správní způsoby vymáhání právních předpisů;

73.  poukazuje na skutečnost, že je důležité posílit současnou nízkou důvěru spotřebitelů v přeshraniční transakce posílením on-line a přeshraničního vymáhání stávajících pravidel, posílením orgánů pro ochranu spotřebitele, podporou spolupráce mezi orgány veřejné správy a zavedením účinného mechanismu pro sledování trhu a audity, řešení stížností a urovnávání sporů na úrovni EU;

74.  podporuje uplatnění alternativních mechanismů řešení sporů s možností využít on-line postup, který bude okamžitě dostupný prostřednictvím evropského portálu e-justice, jakmile bude k dispozici;

75.  zdůrazňuje potřebu vypracovat a sjednotit pravidla poskytující vysoký stupeň právní ochrany nezletilým a podporuje zahájení informačních a vzdělávacích kampaní zaměřených na rodiče, učitele a vychovatele s cílem zvýšit jejich vnímaní odpovědnosti informovat děti o možných nástrahách spojených s elektronickým obchodem a připomenout důležitost dohledu nad dětmi při užívání internetu;

76.  žádá Komisi a členské státy, aby urychleně začaly jednat proti nelegálním on-line službám, které nedodržují pravidla o ochraně spotřebitele, ochraně dětí a mladistvích, autorském právu, daních a většinu dalších platných předpisů;

77.  zdůrazňuje, že by mělo být vyvinuto úsilí o zamezení rizik, jež představují nabídky nelegálních výrobků na síti, zejména padělaných léčivých přípravků a zdravotnických výrobků, prostřednictvím podpory gramotnosti v oblasti zdraví a využívání internetových stránek domény .eu, které by upozornily na zavádějící informace;

78.  vyzývá Komisi, aby předložila návrh, který by uváděl vhodné kroky či sankce v oblasti elektronického obchodu s padělaným zbožím a padělanými léčivými přípravky, včetně označení pro bezpečné internetové stránky, např. systémy certifikace pro schválené lékárny;

79.  zdůrazňuje, že je nutné poskytovat státním úředníkům a soudním orgánům řádné školení a vzdělávání v oblasti pravidel ochrany spotřebitele v EU;

Strategie „e-confidence“ jako nástroj na posílení důvěry uživatelů v elektronické obchodování

80.  žádá o vytvoření jednotného právního nástroje, který bude kompilovat jednotlivé platné texty tak, aby pravidla pro elektronický obchod byla lépe srozumitelná; vítá návrh směrnice o právech spotřebitele Evropské komise a tam, kde je to vhodné, vyzývá k přiměřené harmonizaci určitých aspektů spotřebitelského smluvního práva, zejména pravidel pro vyřizování určitých druhů reklamací v záruční době; domnívá se, že by sem mohly být zahrnuty i další směrnice, jako např. směrnice týkající se prodeje finančních služeb na dálku a elektronického obchodování;

81.  vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by vytvoření portálu pro elektronický obchod, který by Komise monitorovala spolu se zúčastněnými stranami a členskými státy, nemohlo přispět k rozšíření osvědčených postupů a informací, a tudíž k posílení důvěry spotřebitele a nárůstu přeshraničního elektronického obchodu;

82.  vybízí Komisi, aby se i nadále zabývala důvody, proč spotřebitelé odmítají elektronický obchod, s cílem vytvořit efektivní pokyny pro vypracování vhodných právních předpisů, a navrhuje vytvořit „hodnocení“ věnované výlučně elektronickému obchodu, které by poskytlo přehled o chování spotřebitelů, kteří nakupují prostřednictvím elektronického obchodu, a určilo faktory, které spotřebitele ovlivňují v jejich rozhodnutích a které jsou pro jejich rozhodnutí podstatné;

83.  uznává, že nebudou-li mít občané dostatečnou důvěru v právní rámec upravující nový digitální prostor, nebudou v něm ani spolupůsobit, vyjadřovat svobodně své názory nebo provádět transakce; vzhledem k tomu, že základní podmínkou důvěry občanů je zaručení a dodržování základních práv v této oblasti; vzhledem k tomu, že základní podmínkou důvěry podniků je zaručení ochrany práv duševního vlastnictví a dalších práv;

84.  vyzývá Komisi, aby odstranila povinnost mít „kamennou“ prodejnu před zahájením on-line prodeje, protože tento požadavek uvedený druh prodeje zásadně omezuje;

85.  s ohledem na další vývoj přeshraničního elektronického obchodu zdůrazňuje potřebu vytvoření soudržného celounijního rámce – v mezích acquis Společenství – pro ochranu a prosazování práv duševního vlastnictví, zintenzivnění boje proti nelegálnímu a padělanému zboží a posílení povědomí evropských spotřebitelů o těchto otázkách;

86.  upozorňuje na skutečnost, že je třeba zavést právní předpisy, které by se vztahovaly na všechny druhy transakcí prováděných elektronickými prostředky, což je nezbytné pro ochranu práv osob, které využívají služby elektronického obchodu;

87.  vyzývá k rozvoji inovativních výzkumných projektů vycházejících z rámcového programu pro výzkum a zaměřených na podporu a sjednocení trhu EU v oblasti elektronického obchodu prostřednictvím posílení důvěry a postavení spotřebitelů v digitálním prostředí a rozšířením jeho nabídky;

88.  vyzývá k účinnému sledování právního, technického a hospodářského vývoje v elektronickém obchodu a zdůrazňuje potřebu posouzení dopadů všech rozhodnutí, která ovlivňují jednotný digitální trh a informační společnost; pro tyto účely by dobře posloužila „hodnotící zpráva elektronického obchodování“ určená k vyhodnocení evropského on-line tržního prostředí;

89.  je přesvědčen, že důvěra spotřebitelů může být posílena odstraněním překážek bránících přeshraničnímu elektronickému obchodu při zachování nejvyšší úrovně ochrany spotřebitele a dále budována prostřednictvím důvěryhodných evropských orgánů nebo značek důvěry, jež zaručují spolehlivost a kvalitu zboží na přeshraničním elektronickém trhu; domnívá se, že by měla být vytvořena trvalá evropská značka důvěry, která se bude řídit jednoznačnými a transparentními pravidly a dohled nad ní bude vykonávat Komise; tento projekt evropské značky důvěry musí být podpořen mechanismem dohledu nad dodržováním standardů nebo mechanismem vymáhání, jak je tomu již dnes na vnitrostátní úrovni v některých členských státech; uznává, že přeshraniční projekt evropské značky důvěry může fungovat pouze v rámci právních předpisů EU, na nichž může být evropská značka důvěry založena; je přesvědčen, že projekt evropské značky důvěry musí být předmětem důkladného hodnocení dopadů a musí být realizován ve spolupráci se značkami důvěry, které již byly zavedeny v členských státech;

90.  zdůrazňuje význam propagace a uplatňování celounijních log, značek důvěry a značek kvality, které spotřebiteli pomohou rozpoznat důvěryhodné on-line obchodníky, odměnit nejlepší praxi a povzbudit inovaci, čímž podpoří podniky z EU v jejich úsilí rozvíjet se i za hranicemi domácího trhu;

91.  zdůrazňuje, že v on-line prostředí, v němž jsou nakupující a prodávající od sebe vzdáleni a nakupující má jen omezenou možnost vyhodnotit skutečnou, materiální jakost výrobku, je přístup k přesným a jednoznačným údajům zásadní pro dosažení transparentnosti;

92.  vyzdvihuje úsilí Komise a vnitrostátních poštovních regulačních orgánů o řádné a včasné provedení třetí směrnice o poštovních službách (2008/6/ES) ve všech 27 členských státech s cílem dosáhnout vyšší konkurenceschopnosti, nižších cen a lepších služeb a zlepšit podmínky pro dodávky zboží zakoupeného prostřednictvím přeshraničního elektronického obchodu; dále zdůrazňuje, že je důležité zajistit dostupnost pojišťovacích služeb pro dodávky balíků;

93.  vyzývá k založení nového programu a využití existujících finančních nástrojů pro projekty cílené na posilování důvěry uživatelů v elektronický obchod, včetně vzdělávacích a informačních kampaní na evropské i vnitrostátní úrovni a projektů ověřujících kvalitu on-line služeb v praxi (např. fiktivní nákup, tzv. „mystery shopping“); zdůrazňuje, že je třeba vytvořit on-line nástroje pro vzdělávání spotřebitelů v oblasti elektronického obchodu a nových digitálních technologií (s ohledem na hlavní práva spotřebitelů na internetu, elektronický obchod, pravidla ochrany údajů atd.), jako je projekt Dolceta (rozvoj vzdělávacích nástrojů pro dospělé uživatele služeb on-line); tyto nástroje občanům umožní zdokonalovat své dovednosti v digitálním prostředí, lépe znát svá práva a povinnosti a těžit z výhod elektronického obchodu v digitální společnosti;

94.  je přesvědčen, že důvěru spotřebitelů lze dále posílit zajištěním důvěry veřejnosti v on-line prostředí, vypořádáním se s obavami týkajícími se ochrany osobních údajů, regulací sběru dat a reklamy založené na chování uživatelů a na profilování, a zvyšováním povědomí spotřebitelů o těchto problémech pomocí vzdělávacích a informačních kampaní; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na přizpůsobení směrnice o ochraně údajů současnému digitálnímu prostředí;

95.  zdůrazňuje, že je třeba zjednodušit dodavatelský řetězec a lhůty a podmínky přeshraničního prodeje on-line a zajistit jejich větší transparentnost stanovením pravidel o zavádějících nebo neúplných informacích o právech spotřebitelů, celkových nákladech a kontaktních údajích obchodníků a propagací osvědčených a spravedlivých postupů, doporučení a obecných pokynů pro elektronické obchody; oceňuje úsilí vyvinuté ze strany EU v této oblasti, které se týká vyjasnění podmínek a cen leteckých tarifů a které by mělo být pozitivním příkladem vhodným k následování;

96.  zdůrazňuje, že je třeba rychle a účinně uplatňovat evropský nástroj mikrofinancování Progress, který byl zaveden v červnu 2010 a který by mohl dát nový impulz podpoře internetového podnikání, zejména mezi lidmi, kteří v nedávné době přišli o práci;

97.  je přesvědčen, že znalost médií a práce na počítači a povědomí o nich jsou základem pro rozvoj evropského digitálního prostředí; vyzývá tudíž k zahájení „akčního plánu pro digitální gramotnost a začlenění“ na úrovni EU i členských států, který bude zahrnovat zejména: specifické kurzy v oblasti digitální gramotnosti pro nezaměstnané a skupiny, jimž hrozí vyloučení, pobídky pro iniciativy soukromé sféry zaměřené na poskytování školení, která by umožnila získat digitální dovednosti všem zaměstnancům, celoevropskou iniciativu „Be smart online!“ („Na síti s přehledem!“), která by obeznámila všechny studenty, včetně účastníků celoživotního vzdělávání a odborné profesní přípravy, s bezpečným používáním IKT a služeb on-line a jednotný systém certifikace IKT na úrovni EU;

98.  vítá závazek Komise vydat do roku 2012 kodex EU upravující on-line práva, který by jasně a srozumitelně shrnul stávající práva digitálních uživatelů v EU a který by doplňovala každoroční inventura případů porušování předpisů na ochranu spotřebitele on-line a příslušná donucovací opatření, ve spolupráci s evropskou sítí agentur pro ochranu spotřebitele;

99.  je přesvědčen, že vývoj samoregulačních kodexů chování obchodních, profesních a spotřebitelských sdružení a provádění ustanovení zprávy Parlamentu „o nové digitální agendě pro Evropu: 2015.eu“ vyzývající k vytvoření Evropské charty občanských a spotřebitelských práv v digitálním prostředí a k rozšíření tzv. páté svobody, která umožňuje volný pohyb obsahu a vědomostí, by zvýšily důvěru spotřebitelů v elektronický obchod vyjasněním práv a povinností všech účastníků v informační společnosti;

100.  vyzývá Komisi, aby jednala rychle a v roce 2012 podala zprávu o pokroku dosaženém při odstraňování deseti překážek bránících přeshraničnímu elektronickému obchodu, jak si stanovila ve svém sdělení ze dne 22. října 2009 o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU (KOM(2009)0557); vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily vysokou úroveň ochrany spotřebitelů v elektronickém obchodu a odstranily překážky bránící rozvoji elektronického obchodu, které Komise uvedla ve svém sdělení o digitálním programu z roku 2010 a ve svém sdělení o přeshraničním elektronickém obchodu mezi podniky a spotřebiteli v EU z roku 2009, a to jak legislativními, tak nelegislativními prostředky; vyzývá Komisi, aby zahájila dialog mezi zúčastněnými stranami a USA s cílem projednat způsoby rozvoje transatlantického trhu elektronického obchodu;

o
o   o

101.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0046.
(2) Přijaté texty, P7_TA(2010)0047.
(3) Úř. věst. C 67 E, 18.3.2010, s. 112.
(4) Úř. věst. C 146 E, 12.6.2008, s. 370.
(5) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36.
(6) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21.
(7) Úř. věst. C 292 E, 1.12.2006, s. 109.
(8) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 247.
(9) Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16.
(10) http://www.un.or.at/unictral.


Vyšetřování a prevence nehod a incidentů v civilním letectví ***I
PDF 283kWORD 69k
Usnesení
Text
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví (KOM(2009)0611 – C7-0259/2009 – 2009/0170(COD))
P7_TA(2010)0321A7-0195/2010

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2009)0611),

–  s ohledem na čl. 251 odst. 2 a čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0259/2009),

–  s ohledem na sdělení Komise Parlamentu a Radě nazvané „Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy“ (KOM(2009)0665),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 27. května 2010(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů ze dne 4. února 2010(2)

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 30. června 2010 zavázal schválit postoj Parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A7-0195/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. září 2010 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2010 o šetření a prevenci nehod a incidentů v civilním letectví a o zrušení směrnice 94/56/ES

P7_TC1-COD(2009)0170


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 996/2010)

(1) Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. C 132, 21.5.2010, s. 1.


Zabezpečení dodávek plynu ***I
PDF 294kWORD 116k
Usnesení
Text
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních na zabezpečení dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice 2004/67/ES (KOM(2009)0363 – C7-0097/2009 – 2009/0108(COD))
P7_TA(2010)0322A7-0112/2010

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2009)0363),

–  s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0097/2009),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy“ (KOM(2009)0665),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ze dne 20. ledna 2010(1),

–  po konzultaci s Výborem regionů,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 25. června 2010 zavázal schválit tento postoj podle čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a s ohledem na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0112/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  bere na vědomí stanovisko Komise připojené k tomuto usnesení;

3.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

4.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a národním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. září 2010 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice 2004/67/ES

P7_TC1-COD(2009)0108


(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 994/2010)

PŘÍLOHA

Prohlášení Komise o dlouhodobých opatřeních na zabezpečení dodávek, včetně diverzifikace zdrojů a tras dodávek zemního plynu, regionální spolupráce a mezinárodní spolupráce v oblasti energetické účinnosti

Komise zdůrazňuje, že diverzifikace zdrojů a tras dodávek zemního plynu má pro Unii zásadní význam, má-li se zlepšit zabezpečení dodávek zemního plynu do členských států i celé Unie.

Komise uznává potřebu vypracovat dlouhodobou strategii zabezpečení dodávek, a do konce roku 2010 proto přijme ucelený soubor opatření pro energetickou infrastrukturu, v němž posoudí nejdůležitější úkoly rozvoje infrastruktur zemního plynu v následujících desetiletích a pokrok, jehož bylo dosaženo, pokud jde o priority stanovené v druhém strategickém přezkumu energetické politiky. Druhý strategický přezkum energetické politiky určí nástroje a opatření k zajištění pobídek pro investice do infrastruktur zemního plynu, zejména včetně diverzifikace tras dodávek, integrace izolovaných trhů se zemním plynem, zařízení pro zkapalněný zemní plyn (LNG) a skladovacích kapacit.

Komise rovněž podporuje úzkou spolupráci zúčastněných stran na všech úrovních – členských států, nezávislých regulačních orgánů, plynárenského průmyslu a spotřebitelů – v rámci regionálních iniciativ. V roce 2010 Komise vydá sdělení o regionálních iniciativách s pokyny jak nejlépe dosáhnout pokroku a dále rozvíjet stávající iniciativy regionální spolupráce. Úzká regionální spolupráce má rozhodující význam pro dosažení plně funkčního vnitřního trhu s energií. Sdělení o regionálních iniciativách bude obsahovat návrhy společných cílů a osvědčených postupů.

Komise uznává, že energetická účinnost hraje důležitou roli v úsilí o dlouhodobé zajištění energetické bezpečnosti. Komise bude i nadále rozvíjet úzkou spolupráci s třetími zeměmi v zájmu posílení energetické účinnosti na základě výměny informací o strategiích úspor energie, výzkumu v oblasti energeticky účinných technologií a sdílení osvědčených postupů v rámci Mezinárodního partnerství pro spolupráci v oblasti energetické účinnosti a dvoustranných ujednání.

Prohlášení Komise o hospodářské soutěži, pokud jde o bod odůvodnění 45

Komise zastává názor, že odkaz na narušení hospodářské soutěže uvedený v bodu odůvodnění 45 se vztahuje na všechny formy omezení soutěže, a to zejména i na omezující ustanovení ve smlouvách, například doložky o místě určení.

Komise rovněž potvrzuje, že uplatňování článku 101 Smlouvy o fungování EU na podmínky uvedené v bodu odůvodnění 45 bude v příslušných případech provádět Komise nebo jeden či více příslušných orgánů pro hospodářskou soutěž členských států, a to v souladu s ustanoveními nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy(2).

(1) Dosud nezveřejněný v Úředním věstníku.
(2) Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1.


Dohoda ES-Pákistán o zpětném přebírání osob ***
PDF 205kWORD 41k
Usnesení
Příloha
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Pákistánskou islámskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob (05942/2010 – C7-0264/2009 – 2009/0036(NLE))
P7_TA(2010)0323A7-0231/2010

(Postup souhlasu)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Dohody mezi Evropským společenstvím a Pákistánskou islámskou republikou o zpětném přebírání neoprávněně pobývajících osob (08793/2009),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2009)0106),

–  s ohledem na čl. 63 odst. 1 bod 3, písm. b) a na čl. 300 odst. 2 první pododstavec, první větu a čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0264/2009),

–  s ohledem na sdělení Komise Parlamentu a Radě nazvané „Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy“ (KOM(2009)0665),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (05942/2010),

–  s ohledem na čl. 79 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 druhý pododstavec písm. a) a písm. v) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 8 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro zahraniční věci (A7-0231/2010),

1.  souhlasí s uzavřením této dohody;

2.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přiloženo k tomuto usnesení;

3.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Pákistánské islámské republiky.

PŘÍLOHA

PROHLÁŠENÍ KOMISE

Komise připomíná, že právní předpisy EU od členských států vyžadují, aby státním příslušníkům třetích zemí nacházejícím se na území členských států zabezpečily možnost požádat o mezinárodní ochranu, pokud si tak přejí učinit, a zejména, že Smlouva, podmínky pro přiznání postavení uprchlíka a směrnice o navracení jasně stanovují, že členské státy musejí respektovat zásadu nenavracení v souladu se svými mezinárodními závazky.

Komise rovněž připomíná, že členské státy EU jsou především povinny zajistit ve všech případech, aby nikdo nebyl navrácen v rozporu s článkem 3 Evropské úmluvy o lidských právech a článkem 19 Listiny základních práv Evropské unie, které státy zavazují k tomu, aby zajistily, že nevrátí osobu, které při návratu do země původu nebo transitu hrozí vážná újma.

Pákistán poskytl útočiště více než 3 milionům uprchlíků z Afghánistánu, čímž k přijímání uprchlíků přispěl více než řada dalších států OSN. I když Komise uznává výsledky Pákistánu v této oblasti, i nadále jej vyzývá, aby ratifikoval Ženevskou úmluvu o uprchlících (Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků přijatou v roce 1951 a její protokol z roku 1967).

Komise má povinnost pravidelně informovat Evropský parlament o všech dohodách o zpětném přebírání osob uzavřených EU. Komise zejména:

   každých šest měsíců podá EP zprávu o uplatňování dohod o zpětném přebírání osob uzavřených EU, zejména s ohledem na probíhající činnost smíšených readmisních výborů,
   naváže vztahy s příslušnými mezinárodními organizacemi, jež jsou činné v Pákistánu, aby získala co nejvíce informací o situaci osob, jež byly na základě dohody s EU znovu přijaty do Pákistánu (Pákistánci, případně státní příslušníci třetích zemí).


Obchodní a hospodářské vztahy s Tureckem
PDF 228kWORD 63k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o obchodních a hospodářských vztazích s Tureckem (2009/2200(INI))
P7_TA(2010)0324A7-0238/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2009 (SEK(2009)1334),

–  s ohledem na Dohodu ze dne 12. září 1963 zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem,

–  s ohledem na dodatkový protokol této dohody ze dne 23. listopadu 1970 a zejména čl. 41 odst. 1 (tzv. doložka o pozastavení),

–  s ohledem na rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/80 ze dne 19. září 1980,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/95 ze dne 22. prosince 1995 o provádění závěrečné etapy celní unie (96/142/ES),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropského soudního dvora týkající se čtyř základních svobod pohybu, zejména v případech Demirel, Sevince, Savas, Abatay-Sahin, Tum-Dari and Soysal,

–  s ohledem na poslední obchodní hodnocení Turecka Světovou obchodní organizací, které bylo uveřejněno v roce 2007,

–  s ohledem na svá předcházející usnesení o Turecku,

–  s ohledem na analýzu ročního programu pro Turecko za rok 2009 provedenou tematickou sekcí v rámci nástroje předvstupní pomoci v souvislosti s balíčkem předpisů z roku 2009 týkajících se rozšíření,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 11. prosince 2006,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0238/2010),

A.  vzhledem k tomu, že celní unie s Tureckem i nadále představuje jeden z nejrozvinutějších a nejužších obchodních vztahů, které kdy EU navázala se třetími zeměmi,

B.  vzhledem k tomu, že Turecko je podle statistik Světové banky zemí se sedmnáctou největší ekonomikou na světě a šestou největší ekonomikou v Evropě, přičemž více než 90 % jeho vývozu tvoří průmyslové výrobky; vzhledem k tomu, že se Turecko v roce 2008 řadí na dvacátou příčku příjemců toků přímých zahraničních investic (PZI), které čítaly18 miliard,

C.  vzhledem k tomu, že se Turecko stalo sedmým největším obchodním partnerem EU, přičemž EU je největším obchodním partnerem Turecka,

D.  vzhledem k tomu, že Turecko v roce 2009 vyvezlo do EU výrobky v hodnotě 33,6 miliard EUR a že jeho dovoz z EU dosáhl 40,4 miliard EUR,

E.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 průměrná nezaměstnanost v Turecku dosáhla znepokojujících 12,5 %, přičemž podle údajů OECD poklesla v dubnu 2010 na 10,8 %, nezaměstnanost mládeže činila 25 % a podle zprávy o rozvojových cílech tisíciletí pro Turecko za rok 2010 dosahuje podíl lidí žijících v extrémní chudobě 17,1 %,

1.  vítá skutečnost, že obchodní vztahy EU a Turecka jsou na vysoké úrovni; vyzývá Turecko, aby zjednodušilo postupy, snížilo administrativní zátěž a odstranilo přetrvávající celní i necelní překážky; zdůrazňuje důležitost konstruktivního dialogu na obou stranách s cílem tyto vztahy dále zlepšovat;

2.  připomíná, že z článku 205 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 21 Smlouvy o EU vyplývá, že cílem vnější činnosti Unie, včetně její společné obchodní politiky, je podpořit „demokracii, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úctu k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva“ a zároveň budovat partnerství se třetími zeměmi, které sdílejí výše uvedené zásady;

3.  vyzývá Komisi, aby pokračovala ve svém zapojení a dialogu s Tureckem o obchodu, zejména v rámci smíšeného poradního výboru a smíšeného výboru pro celní unii mezi ES a Tureckem; vybízí obě strany, aby efektivněji využívaly tyto platformy, a to tím, že v brzké době uzavřou dosud nevyřešené záležitosti, jako je turecký zákaz dovozu hovězího masa, živého skotu a odvozených výrobků a některé silniční kvóty členských států EU vztahující se na vozidla registrovaná v Turecku;

4.  bere na vědomí dlouhodobý potenciál růstu a demografické zvláštnosti Turecka; povzbuzuje jak EU, tak Turecko, aby při stanovování priorit obchodní politiky věnovaly patřičnou pozornost svým propojeným ekonomikám, aby pokračovaly v otvírání obchodních a investičních režimů a zachovaly svou schopnost odolat nátlaku domácího protekcionismu v souladu se svými závazky v různých mezinárodních platformách, a aby používaly nástroje na ochranu obchodu v souladu s předpisy WTO;

5.  je znepokojen nízkou účastí žen na trhu práce a jejich zaměstnaností v neformálním sektoru; povzbuzuje Turecko, aby začlenilo problematiku zaměstnanosti žen do své hospodářské a sociální politiky a do politiky zaměstnanosti;

6.  zdůrazňuje, že situace na poli zaměstnanosti mládeže je kritická a že neexistují konkrétní opatření, která by tento problém řešila; odkazuje na nedávnou studii Mezinárodní organizace práce, která popisuje vytváření pracovních míst obecně, a konkrétně pak zaměstnanost žen a mládeže, jako klíčovou výzvu pro trh práce v Turecku s ohledem na jeho rozvoj; vyzývá proto k vytvoření strategie zaměstnávání zaměřené obecně na zaměstnanost mládeže, zejména na situaci mladých žen;

7.  vítá vytvoření celní unie (CU) v roce 1996, které zlepšilo přístup na trh a přispělo k tomu, že objem obchodních transakcí mezi EU a Tureckem dosáhl v roce 2008 maxima 100 miliard EUR ročně;

8.  zdůrazňuje, že celní unie se vztahuje na výrobky a zpracované zemědělské produkty; očekává, že zemědělské produkty budou v brzké době začleněny do celní unie; domnívá se, že celní unii lze rozšířit tak, aby pokryla ostatní oblasti, jako jsou služby a veřejné zakázky;

9.  lituje skutečnosti, že podle posledního hodnocení Turecka Světovou obchodní organizací je průměrná celní sazba uplatňovaná touto zemí na zemědělské výrobky relativně vysoká a v některých případech velmi vysoká (na kukuřici je například uplatňováno clo ve výši 130 %); vyzývá tureckou vládu, aby tyto překážky zásadním způsobem omezila;

10.  vítá sbližování tureckého celního kodexu s celním kodexem EU, a zejména přijetí systému všeobecných celních preferencí (GSP); vyzývá k většímu sblížení tureckých právních předpisů s acquis Společenství, co se týče volného obchodu, boje proti padělkům, kontrol po propuštění zboží a schvalování bezcelních prodejen;

11.  hluboce lituje skutečnosti, že Turecko již pátým rokem plně neprovedlo dodatkový protokol k dohodě o přidružení a neodstranilo překážky bránící volnému pohybu zboží; vyzývá Turecko, aby plně, bezodkladně a nediskriminujícím způsobem provedlo všechny své závazky plynoucí z protokolu, což přispěje k dalšímu rozvoji jeho obchodních vztahů se všemi členskými státy EU, a připomíná, že opačný postup může vážně poškodit proces vyjednávání;

12.  opakuje, že je nezbytné, aby aktivity Turecka byly plně v souladu s jeho závazky v rámci celní unie; domnívá se také, že v jistých oblastech, jako jsou zóny volného obchodu a osvobození zboží od cla, je potřeba další harmonizace s acquis Společenství;

13.  zdůrazňuje, že pro celní unii by mohl být velkým přínosem přezkum mechanismu urovnávání sporů, který by umožnil rychlé a spravedlivé urovnání nevyřešených sporů;

14.  vyzývá k odstranění všech zbytečných překážek pro obchod mezi EU a Tureckem, včetně překážek technických, jako je neuznávání certifikace, zdvojené provádění testů, mnohonásobné inspekce a povinné technické předpisy a normy, a to v plném souladu s normami WTO; vyzývá také Komisi, aby v této oblasti šířila osvědčené postupy;

15.  bere na vědomí obtíže, kterým Turecko čelí při uzavírání dohod o volném obchodu se třetími zeměmi, což má negativní dopady na turecké hospodářství tím, že umožňuje jednostranný preferenční přístup na turecký trh partnerům EU v dohodách o volném obchodu, s nimiž Turecko tyto dohody dosud nepodepsalo; vyzývá Komisi a Radu, aby Turecko zahrnuly do studií posuzujících dopad budoucích FTA mezi EU a třetími zeměmi a aby dále posilovaly přenos informací o postavení EU a stavu jednání o FTA; vyzývá Komisi, aby v rámci dohod FTA zohlednila celní unii mezi EU a Tureckem;

16. vyzývá Turecko, aby zrušilo zbývající licence na dovoz zboží, které jsou v rozporu se závazky vyplývajícími z celní unie, a aby souhlasilo s aktualizací rozhodnutí 2/97 Rady přidružení ES-Turecko o odstranění technických překážek obchodu;

17.  vítá právní předpisy týkající se norem v oblasti zahraničního obchodu, které turecká vláda přijala v roce 2009; bere nicméně na vědomí zavedení postupů posuzování shody a fyzických celních kontrol; povzbuzuje EU a Turecko, aby plně uplatňovaly zásady vzájemného uznávání;

18.  vyzývá Turecko, aby zrušilo zatěžující dovozní postupy a sjednotilo svůj systém bezcelních kvót pro zpracované zemědělské produkty, jež nejsou v souladu s celní unií;

19.  vítá příznivé závěry posledního hodnocení Turecka Světovou obchodní organizací; naléhavě však vyzývá tureckou vládu, aby přijala opatření nezbytná k tomu, aby byla realizována doporučení obsažená v tomto hodnocení a urychlila strukturální a legislativní reformy;

20. vyzývá Turecko, aby pozastavilo platnost nových požadavků na správnou výrobní praxi, neboť de facto zakazují dovoz některých farmaceutických výrobků, a aby se podílelo na mezinárodních iniciativách pro harmonizaci postupů a norem pro správnou výrobní praxi, jako jsou iniciativy WHO a EU, a přistoupilo k nim;

21.  bere na vědomí tureckou dynamickou strategii pro mezinárodní obchod a skutečnost, že Turecko dosud uzavřelo 16 dohod o volném obchodu; vyzývá EU a Turecko, aby spolupracovaly a prohloubily obchodní vztahy se Střední Asií;

22.  bere na vědomí skutečnost, že 88 % přímých zahraničních investic v Turecku pochází z EU; poukazuje však na skutečnost, že podíl přímých zahraničních investic na HDP Turecka je poměrně nízký;

23.  bere na vědomí úlohu Turecka v rámci regionálních platforem jako Organizace pro hospodářskou spolupráci států v oblasti Černého moře, Černomořská obchodní a rozvojová banka a Proces spolupráce v jihovýchodní Evropě; vyzývá Turecko, aby zaujalo vedoucí úlohu v podporování otevřeného a spravedlivého obchodu řádně zohledňujícím sociální, hospodářské a ekologické podmínky;

24.  bere na vědomí úlohu Turecka ve středomořské oblasti jako zakládajícího člena tzv. barcelonského procesu a vyzývá Turecko, aby plně respektovalo všechny partnerské státy v rámci tohoto procesu; zdůrazňuje, že ještě existuje velký prostor pro posílení obchodování Turecka ve středomořské oblasti;

25.  konstatuje, že zatímco EU zůstává největším obchodním partnerem Turecka, v roce 2009 patřily k jeho dalším obchodním partnerům Rusko, Čína, Spojené státy a Írán; zdůrazňuje, že objem obchodu mezi Tureckem a EU se v roce 2009 snížil, zatímco v prvních dvou čtvrtletích roku 2010 byl zaznamenán rostoucí trend; poznamenává také, že Turecko diverzifikuje své obchodní partnery; žádá Komisi, aby vypracovala studii o příčinách, která bude zahrnovat hospodářskou krizi, a o hospodářském dopadu snížení podílu EU v objemu zahraničního obchodu Turecka;

26.  konstatuje, že Turecko a EU čelí podobným výzvám v oblasti dodávek energie; zdůrazňuje význam projektu Nabucco pro zabezpečení dodávek energie do EU, a vyzývá proto Turecko, aby vyvinulo úsilí co nejrychleji provést mezivládní dohodu o plynovodu Nabucco; zdůrazňuje, že je potřeba definovat společnou vnější energetickou strategii a otevření energetické kapitoly, což by zintenzívnilo spolupráci v oblasti energetiky; naléhavě vyzývá Turecko, aby ratifikovalo změny obchodních ustanovení Smlouvy o energetické chartě;

27.  konstatuje, že opakované problémy s vízy v rámci způsobu dodávek č. 4 Všeobecné dohody o obchodu se službami značně omezují vstup tureckých podnikatelů a řidičů nákladních vozidel do EU; zdůrazňuje, že existuje několik rozhodnutí Evropského soudního dvora v této věci, a vyzývá Komisi, aby zajistila dodržování těchto rozhodnutí ze strany členských států; vyzývá Komisi a Radu, aby znovu přezkoumaly postupy pro udělování víz s cílem odstranit překážky obchodu;

28.  lituje skutečnosti, že dosud nebyly přijaty komplexní právní předpisy zaručující plné uznávání práv odborových organizací v souladu se standardy EU a příslušnými úmluvami Mezinárodní organizace práce, zejména pokud jde o právo organizovat se v odborech, kolektivní vyjednávání a právo na stávku;

29.  naléhavě vyzývá Turecko, aby se vyhnulo diskriminačním praktikám vůči zahraničním podnikům, jež spočívají v tom, že tureckým podnikatelům poskytuje 15% cenové zvýhodnění v oblasti veřejných zakázek; vybízí Turecko, aby přistoupilo k Dohodě o vládních zakázkách v rámci WTO;

30.  zdůrazňuje, že padělané zboží, včetně farmaceutických a kosmetických výrobků, představuje problém v obchodních vztazích EU-Turecko a snižuje přitažlivost Turecka pro přímé zahraniční investice (PZI); vybízí Turecko, aby efektivně vymáhalo dodržování nových právních předpisů v oblasti práv duševního vlastnictví, a podpořilo tak obchodní vztahy s EU; zdůrazňuje potřebu dosáhnout větší rovnováhy mezi mezinárodními požadavky v oblasti práva duševního vlastnictví a domácími potřebami hospodářského rozvoje při rozvíjení systému ochrany duševního vlastnictví;

31.  připomíná, že malé a střední podniky tvoří 99 % tureckých podniků a poskytují 70 % pracovních příležitostí v Turecku; vybízí Turecko, aby zlepšilo přístup malých a středních podniků k finančním prostředkům; vítá devátý rozvojový plán Turecka, jehož hlavním předmětem jsou výdaje na výzkum a vývoj, které mají rozhodující význam pro zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků;

32.  vítá výsledky referenda na podporu ústavní reformy;

33.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládě Turecka.


Právní předpisy EU zaměřené na zachování biologické rozmanitosti
PDF 393kWORD 140k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o provádění právních předpisů EU zaměřených na zachování biologické rozmanitosti (2009/2108(INI))
P7_TA(2010)0325A7-0241/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané Zastavení ztráty biologické rozmanitosti do roku 2010 a v dalších letech: Zachování ekosystémových služeb v zájmu dobrých životních podmínek pro lidstvo (KOM(2006)0216),

–  s ohledem na sdělení Komise o hodnocení akčního plánu ES pro biologickou rozmanitost v polovině období (KOM(2008)0864),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem Varianty, koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010 (KOM(2010)0004),

–  s ohledem na zprávu Komise o stavu typů přírodních stanovišť a druhů z hlediska ochrany podle článku 17 směrnice o stanovištích (KOM(2009)0358),

–  s ohledem na směrnici Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků(1) (směrnice o ptácích) a na usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. ledna 2001(2) o provádění směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin(3) (směrnice o stanovištích),

–  s ohledem na závěry Rady pro životní prostředí ze dne 25. června 2009 o hodnocení provádění akčního plánu EU pro biologickou rozmanitost v polovině období a plánu strategie EU pro invazivní druhy,

–  s ohledem na tzv. priority z Cibeles, které byly přijaty na neformálním zasedání Rady, jež se konalo ve dnech 26.–27. ledna 2010 v Madridu, a závěry Rady pro životní prostředí ze dne15. března 2010 na téma biologická rozmanitost v EU po roce 2010 a globální vize a cíle a mezinárodní přístup a systém sdílení zátěže,

–  s ohledem na závěry ze zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 25.–26. března 2010, a to zejména na bod 14,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. května 2007 o zastavení snižování biologické rozmanitosti do roku 2010(4),

–  s ohledem na evropský summit v Göteborgu v roce 2001, kdy byl v rámci strategie udržitelného rozvoje přijat cíl zastavit do roku 2010 ztrátu biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na studii Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB) (http://www.teebweb.org),

–  s ohledem na sdělení Komise s názvem Plán strategie EU pro invazivní druhy (KOM(2008)0789),

–  s ohledem na modrou knihu o integrované námořní politice pro Evropskou unii (KOM(2007)0575) a SEK(2007)1278) a pokračující přípravy reformy společné rybářské politiky,

–  s ohledem na opatření zaměřená na zlepšování ochrany přírody a zachování biologické rozmanitosti, jež tvoří součást „kontroly stavu SZP“, a příležitosti, které nabízí reforma SZP, jež se v současnosti projednává,

–  s ohledem na zjištění nezávislých odborníků uvedená ve studii „National implementation of Council Directive Habitats“ (Provádění směrnice Rady o stanovištích na úrovni členských států) – studie PE 410.698 – tematické oddělení C, 2009 – o provádění směrnice o stanovištích, zejména v souvislosti s tím, že nejsou dostatečně prověřovány možné alternativy a kumulační dopady těchto projektů a dochází k nevhodné správě lokalit, a v případě, že je rozhodnuto o kompenzačních opatřeních, nejsou tato opatření ověřována a často jsou prováděna příliš pozdě, pokud vůbec,

–  s ohledem na skutečnost, že Organizace spojených národů vyhlásila rok 2010 rokem biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na výsledek 15. zasedání konference smluvních stran (COP 15) Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), která se konala v Dauhá v Kataru ve dnech 13.–25. března 2010,

–  s ohledem na nadcházející páté zasedání konference smluvních stran Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti (COP-MOP 5) a konferenci smluvních stran (COP 10) Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (CBD),

–  s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí č. 4/2009 o pokroku na cestě k dosažení evropského cíle pro rok 2010 v oblasti biologické rozmanitosti, zejména na přílohu SEBI 2010 – ukazatel biologické rozmanitosti,

–  s ohledem na dokument Komise „Pokyny pro vytvoření sítě Natura 2000 v mořském prostředí - Uplatňování směrnic o ptácích a stanovištích“ z května 2007,

–  s ohledem na strategii EU 2020,

–  s ohledem na třetí Globální výhled k biologické rozmanitosti vydaný OSN,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro rybolov a Petičního výboru (A7-0241/2010),

A.  vzhledem k tomu, že evropské právní předpisy by měly mít vliv na biologickou rozmanitost, jako tomu bylo v případě rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES) nebo rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí (2008/56/ES),

B.  vzhledem k tomu, že je na základě sdělení Komise zřejmé, že EU dosud nesplnila své cíle pro rok 2010 týkající se biologické rozmanitosti,

C.  vzhledem k tomu, že kontrola stavu druhů a typů přírodních stanovišť chráněných podle směrnice o stanovištích ukazuje, že většina druhů a typů stanovišť vykazuje nepříznivý stav ochrany, že míra vyhynutí je znepokojivě vysoká – podle některých odhadů poklesla míra biologické rozmanitosti za posledních 40 let o 30 % – a že nic nenasvědčuje tomu, že by ubývalo faktorů vedoucích k nadměrnému úbytku biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že stanoviště a druhy, které jsou v centru zájmu EU, jsou potenciálně ohroženy nebezpečím změny klimatu v důsledku lidské činnosti; vzhledem k tomu, že vědci předpokládají existenci mnoha nepopsaných druhů, a proto je nemožné stanovit plný rozsah ztráty biologické rozmanitosti,

D.  vzhledem k tomu, že mezi faktory, které EU znemožnily splnit její cíle do roku 2010, patří neschopnost rozpoznat a řešit hlavní příčiny snižování biologické rozmanitosti, neúplné provádění právních předpisů, neúplná a nízká integrace politiky biologické rozmanitosti do odvětvových politik, chybějící vědecké poznatky a nedostatky v údajích, chybějící politická vůle, nedostatečná finanční podpora, nedostatek nástrojů s cílem poskytovat dodatečnou pomoc při řešení konkrétních problémů, jako jsou invazivní nepůvodní druhy,

E.  vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost má jako světový přírodní kapitál zásadní význam pro existenci lidského života na Zemi a sociální blahobyt, a to přímo i nepřímo prostřednictvím služeb ekosystému, kterých využíváme; vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost má ústřední úlohu v celosvětovém boji proti hladu a v boji za zabezpečení potravin; vzhledem k tomu, že ochrana a udržitelné využívání biologické rozmanitosti je jedním z předpokladů zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jejím dopadům,

F.  vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost je nenahraditelným pilířem, na němž se vyvinul lidský rod, a její ztráta a ztráta přírodního dědictví, které s sebou nese, vytváří nerovnováhu a vede k výrazným hospodářským ztrátám a rovněž ke ztrátám v oblasti blahobytu, a to ve stejném měřítku, jako náklady způsobené nečinností v souvislosti se změnou klimatu,

G.  vzhledem k tomu, že podle studie o ekonomice ekosystémů a biologické rozmanitosti (TEEB) na základě ztráty biologické rozmanitosti dochází k výrazným hospodářským ztrátám a rovněž ke ztrátám v oblasti blahobytu,

H.  vzhledem k tomu, že studie Eurobarometru uvádí, že velká část občanů EU neví, co je biologická rozmanitost a není obeznámena s důsledky její ztráty,

I.  vzhledem k tomu, že vymizení druhů může přerušit potravinový řetězec, který je klíčový pro přežití dalších živočišných a rostlinných druhů zásadně důležitých pro výrobu potravin, přizpůsobení klimatickým podmínkám, odolnosti vůči vnějším činitelům a zachování genetického bohatství,

Obecné poznámky

1.  je hluboce znepokojen velice rychlým tempem ztráty biologické rozmanitosti způsobené lidskou činností, které, pokud bude pokračovat jako v posledních desetiletích, způsobí, že v roce 2050 bude příroda nepoměrně chudší a nenávratně poškozená, a zdůrazňuje, že fungující ekosystémy jsou předpokladem našeho bytí;

2.  zdůrazňuje skutečnost, že biologická rozmanitost je nejdůležitějším ukazatelem dobrého stavu životního prostředí;

3.  je si vědom toho, že z etického, ale i ekologického a hospodářského hlediska je nezbytné, abychom zamezili ztrátě biologické rozmanitosti, neboť by to budoucí generace připravilo o možnost využívat služeb ekosystému a těšit se z blahobytu, který poskytuje bohatá, přirozená biologická rozmanitost; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zlepšily správu a dodržování předpisů v oblasti biologické rozmanitosti, a to jak ve vnitřních, tak vnějších vztazích;

4.  je si dále vědom toho, že má-li být úspěšně vyřešena krize týkající se tří oblastí – zabezpečení potravin, ztráty biologické rozmanitosti a změny klimatu – je třeba uceleného přístupu a budoucí strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, která bude plně integrována do strategií pro boj proti chudobě a hladu a pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

5.  uznává, že při ochraně biologické rozmanitosti hrají důležitou úlohu nevládní organizace, a to jako přínos v rozhodovacím procesu, coby aktéři působící přímo v terénu a při zvyšování povědomí veřejnosti o této problematice;

6.  zdůrazňuje, že podle probíhajících studií, jako je například studie TEEB, se ztráta blahobytu v důsledku ztráty biologické rozmanitosti v současné době odhaduje na 50 miliard EUR ročně (necelé procento HDP), přičemž do roku 2050 by se měla zvýšit na 14 bilionů EUR ročně, což představuje 7 % odhadované výše HDP;

7.  souhlasí nicméně s tvrzením uvedeným ve zprávě o studii TEEB, že měření ekonomické hodnoty biologické rozmanitosti podléhá metodickým omezením a nemělo by zastínit etické a mezigenerační aspekty zachování biologické rozmanitosti;

8.  je hluboce znepokojen tím, že zastavení poklesu biologické rozmanitosti není v rámci mezinárodní politické agendy považováno za naléhavou záležitost;

EU a biologická rozmanitost

9.  hluboce lituje toho, že cíl EU zastavit ztrátu biologické rozmanitosti do roku 2010 stanovený na evropském summitu v Göteborgu v roce 2001 nebyl splněn, a sdílí obavy, které vyjádřilo mnoho předkladatelů petic Evropskému parlamentu;

10.  vítá sdělení Komise s názvem Varianty, koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010;

11.  vítá rovněž závěry Rady pro životní prostředí ze dne 15. března 2010 o biologické rozmanitosti, včetně nového hlavního cíle zastavit ztrátu biologické rozmanitosti a úbytek služeb ekosystému v EU do roku 2020, a pokud je to možné, zajistit jejich obnovu, aniž by byl zasažen přirozený vývoj v oblasti biologické rozmanitosti; rovněž vítá závěry zasedání Evropské rady konaného ve dnech 25.–26. března 2010, které potvrzují, že je naléhavě třeba zvrátit neustávající proces ztráty biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů;

12.  je přesvědčen, že zastavení ztráty biologické rozmanitosti je nezbytným minimem, které musí být naplněno do roku 2020;

13.  poukazuje na cenné iniciativy, jež byly již pro účely obnovení biologické rozmanitosti a služeb ekosystému zahájeny, a domnívá se, že tyto činnosti spojené s obnovou musí být rovněž součástí hlavního cíle do roku 2020;

14.  domnívá se, že je třeba provést důkladné hodnocení environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů v případě nedostatku údajů;

15.  vzhledem k tomu, že biologická rozmanitost a služby ekosystémů mají globální povahu a hrají zásadní úlohu, pokud jde o celosvětové cíle udržitelného rozvoje, snížení chudoby a hladu a zlepšování zdraví a životní úrovně lidí, je přesvědčen, že budoucí strategie EU musí zvýšit úsilí EU vyvíjené v mezinárodním měřítku s cílem odvrátit ztrátu biologické rozmanitosti, jelikož studie jako TEEB poskytly dostatek důkazů o tom, že to bude nákladově účinné i proveditelné, a tak efektivněji přispět k dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015;

16.  zdůrazňuje rovněž, že jako součást politiky zaměřené na ochranu a posílení biologické rozmanitosti je nezbytná i společná strategie EU pro řešení problému invazivních druhů, zejména proto, že existuje velmi úzký vztah mezi dopravními koridory a rozsáhlým šířením cizích druhů;

Natura 2000

17.  uznává, že prvořadou úlohu při dosahování cílů EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti, změny klimatu a udržitelného rozvoje má úplné a správné provádění právních předpisů týkajících se programu Natura 2000; v tomto ohledu považuje za zásadní, aby byla při provádění programu Natura 2000 důkladně posílena budoucí spolupráce s uživateli pozemků; zdůrazňuje, že přístup v rámci programu Natura 2000 již přinesl některé výrazné úspěchy;

18.  vyzývá Komisi a členské státy, aby plně uplatňovaly článek 6 směrnice o stanovištích;

19.  ačkoli některé členské státy dosáhly kladných a hmatatelných výsledků ve stavu ochrany některých druhů, má stále obavy o plné a důkladné provádění právních předpisů týkajících se programu Natura 2000; důrazně vyzývá členské státy, aby provádění programu Natura 2000 věnovaly větší pozornost;

20.  vítá skutečnost, že oblasti sítě Natura 2000 pokrývají 18 % území EU (na pevnině), a dále vítá rychlý pokrok při formulaci ochranných opatření či plánů řízení; je rozhořčen tím, že členské státy nedodržely lhůty uvedené v příslušných směrnicích; naléhavě proto členské státy vyzývá, aby směrnici o ptácích a směrnici o stanovištích urychleně začaly plně provádět;

21.  vyjadřuje své znepokojení nad nedostatečným pokrokem ve vytváření sítě Natura 2000 v mořském prostředí a vyzývá Komisi a členské státy k urychlení nezbytných postupů;

22.  vyzývá Komisi, aby přijala model sítě chráněných mořských oblastí umožňující sladit ochranu životního prostředí a udržitelný rybolov; vyzývá ji, aby pravidelně předkládala zprávy o pokroku, jehož členské státy dosáhly při provádění směrnice o přírodních stanovištích a směrnice o ochraně ptáků, zejména při realizaci sítě Natura 2000 v mořském prostředí, neboť v současnosti tvoří mořské lokality méně než 10 % chráněných oblastí, a rovněž také o povinnostech členských států v oblasti předkládání zpráv a monitoringu;

23.  konstatuje, že mořské druhy a stanoviště jsou v rámci právních předpisů EU týkajících se biologické rozmanitosti chráněny méně než suchozemské druhy a stanoviště, a vyzývá proto Komisi, aby posoudila nedostatky v těchto právních předpisech a jejich uplatňování a aby rozvíjela síť chráněných mořských lokalit, v nichž je hospodářská činnost včetně rybolovu řízena na základě posílené správy ekosystému;

24.  konstatuje dále, že různé úmluvy týkající se regionálních moří obklopujících EU, např. OSPAR, HELCOM a Barcelonská úmluva, vytvářejí důležitý rámec pro ochranu mořských ekosystémů;

25.  domnívá se, že členským státům musí být umožněno, aby přijaly opatření na ochranu biologické rozmanitosti moří, která jdou nad rámec opatření požadovaných právními předpisy EU;

26.  připomíná, že aby byla síť Natura 2000 zavedena systematickým způsobem, je třeba zachovat prvky krajiny, které jsou zásadní pro planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby se aktivně zasazovaly o zachování a rozvoj provázanosti chráněných oblastí, ať už pozemních či mořských, jakož i zemědělských oblastí s vysokou přírodní hodnotou;

27.  podporuje zjištění Evropské agentury pro životní prostředí, která tvrdí, že „stav ochrany druhů a přírodních stanovišť chráněných podle směrnice EU o přírodních stanovištích vzbuzuje obavy“ a že bychom neměli „zaměřit veškeré své úsilí na zachování ostrůvků biologické rozmanitosti, zatímco ztrácíme přírodu všude jinde“, neboť tyto výroky odrážejí názory často vyjadřované evropskými občany v peticích předkládaných Evropskému parlamentu;

28.  připomíná Komisi a členským státům, že směrnice o strategii pro mořské prostředí neomezuje využití chráněných lokalit pouze na síť Natura 2000, a žádá proto členské státy a Komisi, aby zohlednily a vytvořily propojení mezi veškerými chráněnými mořskými lokalitami, včetně oblastí stanovených v rámci regionálních úmluv pro mořské prostředí, s cílem vytvořit globální a propracovanou síť;

29.  bere na vědomí určitou nevyhnutelnou míru subsidiarity při provádění právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí, obává se však, že by členské státy této míry pružnosti mohly při provádění těchto předpisů zneužít; lituje toho, že existují výrazné rozdíly mezi členskými státy, například pokud jde o „vnější účinek“ chráněných oblastí Natura 2000, blokových výjimek v souvislosti s některými „stávajícími činnostmi“ či používání zásady předběžné opatrnosti; vyzývá k tomu, aby bylo v případě takovýchto výrazných rozdílů provedeno šetření, zda dotyčný členský stát neuplatňuje tato pravidla způsobem, jenž brání efektivnímu dosažení zamýšlených cílů v oblasti biologické rozmanitosti;

30.  vzhledem k tomu, že mezi členskými státy existují velké rozdíly, vyzývá Komisi, aby ke směrnicím poskytovala bližší vysvětlení a v případě nutnosti i pokyny, přičemž by tato vysvětlení či pokyny byly v ideálním případě založeny na osvědčených postupech nebo byly pomocí těchto postupů ilustrovány;

31.  zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti v záležitostech týkajících se přírody, zejména pokud jde o biologickou rozmanitost, v souladu s rozsudky Soudního dvora;

32.  vybízí členské státy, aby zajistily dostatečnou kvalitu hodnocení dopadu na životní prostředí a strategických hodnocení životního prostředí z hlediska biologické rozmanitosti, a zaručily tak řádné provádění právních předpisů týkajících se programu Natura 2000;

33.  vyzývá k posílení směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí a k mnohem přísnější interpretaci jejích cílů, aby bylo dosaženo nulové čisté ztráty, a pokud možno získání biologické rozmanitosti a aby byly zavedeny specifické požadavky na současné monitorování dopadu projektů na biologickou rozmanitost a na účinnost zmírňujících opatření pomocí vhodných ustanovení týkajících se přístupu k těmto informacím a vymáhání práva;

34.  je přesvědčen, že lepší přeshraniční spolupráce by mohla významně přispět ke splnění cílů programu Natura 2000;

35.  vyjadřuje také své znepokojení nad neexistencí přeshraniční spolupráce, v jejímž důsledku by se někde ve stejných oblastech mohlo postupovat odlišně a v této souvislosti zdůrazňuje, že je užitečné využít stávajících nástrojů, jako je právní nástroj Evropského sdružení pro územní spolupráci (GECT);

36.  naléhavě žádá Komisi, aby se ve své budoucí strategii pro biologickou rozmanitost a v rámci sítě chráněných oblastí Natura 2000 více zaměřovala na ekosystémové služby, a současně pokračovala v úsilí o dosažení příznivého stavu druhů a jejich stanovišť a dále toto úsilí zvyšovala;

Integrace do dalších politik

37.  je přesvědčen, že pozemní chráněné oblasti Natura 2000 a síť mořských chráněných oblastí nejsou jediným nástrojem, jak EU může biologickou rozmanitost chránit, ale že pro větší úspěch při provádění politiky EU pro biologickou rozmanitost je nutný integrovaný přístup;

38.  vyzývá proto Komisi, aby zajistila, že se na otázky biologické rozmanitosti budou zaměřovat i další politiky EU – zejména politiky v oblasti zemědělství, lesnictví, rybolovu, regionální politiky a politiky soudržnosti, dopravy, cestovního ruchu, rozvojové spolupráce, výzkumu a vývoje – které se budou navzájem doplňovat a  posílí provázanost odvětvových a rozpočtových politik Evropské unie; zdůrazňuje, že existují velké možnosti, zejména ve společné zemědělské politice, regionální politice a společné rybářské politice, jak přiznat biologické rozmanitosti vyšší prioritu;

39.  zdůrazňuje propojení mezi vodním hospodářstvím a biologickou rozmanitostí jako klíčový faktor podpory života a udržitelného rozvoje;

40.  zastává názor, že zemědělci hrají ústřední úlohu při dosahování cíle EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti; poukazuje na to, že v roce 1992 byl dán výchozí impulz k zařazení ochrany biologické rozmanitosti do společné zemědělské politiky a že reforma z roku 2003 následně zavedla opatření, jako např. vzájemná podmíněnost (tzv. cross-compliance), jednotná platba pro zemědělský podnik (oddělení plateb od produkce, tzv. decoupling) a rozvoj venkova, jež jsou prospěšné pro zachování biologické rozmanitosti;

41.  vyjadřuje však své obavy o to, zda zemědělci EU budou schopni nadále produkovat vysoce kvalitní potraviny v rámci hospodářské soutěže; je přesvědčen, že reforma SZP by měla řádně odměňovat zemědělce EU za jejich snahu dosáhnout cíle EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti;

42.  upozorňuje na to, že využití zemědělské a lesní půdy v Evropě podstatně přispívá k pestrosti druhů a biotopů, které jsou dnes považovány za hodné ochrany, a také k mnohotvárné kulturní krajině; zdůrazňuje proto, že pouze prostřednictvím využití zemědělské a lesní půdy lze dlouhodobě zajistit zachování kulturní krajiny a druhové rozmanitosti v EU;

43.  vítá předešlé pokusy začlenit do společné zemědělské politiky hlediska životního prostředí, například zavedení agroenvironmentálních opatření a správných zemědělských a environmentálních podmínek; vyzývá Komisi, aby využila reformu SZP jako příležitost, jak dále posílit tento trend na cestě k trvale udržitelnému zemědělství v EU, přičemž přínos pro přírodu bude hlavní zásadou, například prostřednictvím zavedení odměn za ekologické služby nebo za poskytování vhodně definovaných veřejných služeb, včetně udržitelného zemědělství v ekologicky citlivých oblastech, jako jsou například lokality sítě Natura 2000, s cílem zajistit, aby uplatňované správné postupy byly řádně odměňovány a stimulovány a aby zemědělci nebyli finančně ani jinak znevýhodněni, což jim zajistí podmínky k tomu, aby mohli přispívat k biologické rozmanitosti i v budoucnu;

44.  vyzývá Komisi, aby věnovala větší pozornost zajištění shody se všemi evropskými právními předpisy a směrnicemi týkajícími se konkrétně biologické rozmanitosti;

45.  domnívá se, že EU v rámci své zemědělské politiky stanovila nařízení, která široce respektují podmíněnost při zachování biologické rozmanitosti, ale lituje, že často nejsou prováděna a sledována napříč EU;

46.  je si vědom toho, že pozemková politika je dalším klíčovým prvkem ochrany přírody, a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby nadále zlepšovaly začleňování kritérií týkajících se biologické rozmanitosti do rozhodovacích procesů na místní a regionální úrovni v záležitostech, které se týkají využívání půdy a územní politiky, včetně regionální politiky a politiky soudržnosti;

47.  zdůrazňuje, že obhospodařování půdy a zachování biologické rozmanitosti se navzájem nevylučují a že integrované obhospodařování přírodních stanovišť přispívá k biologické rozmanitosti;

48.  zdůrazňuje, že je důležité zastavit a zvrátit snižování rozmanitosti pěstovaných druhů rostlin a odrůd, které vede k ubývání genetického základu, na němž závisí výživa člověka i zvířat; zdůrazňuje, že je třeba podporovat využívání tradičních zemědělských odrůd typických pro určité oblasti;

49.  s ohledem na hospodářskou, sociální a environmentální hodnotu genetické rozmanitosti zemědělství a hospodářských zvířat naléhavě vyzývá Komisi, aby vymezila specifické přednostní cíle, pokud jde o zastavení ztráty genetické rozmanitosti a úbytku původních druhů; dále vyzývá k přijetí definice pojmu „původní“ / „nepůvodní“ plemena a opatření k jejich zachování;

50.  domnívá se, že SZP musí odměňovat zemědělce, kteří poskytují doplňkové ekosystémové služby ve prospěch zachování biologické rozmanitosti, a to prostřednictvím doplňkové přímé platby vztažené na plochu a financované Evropskou unií; znovu opakuje svůj požadavek „bonusové“ podmíněnosti, na jejímž základě zemědělci získávají „bonusové“ body za činnosti prospěšné z hlediska biologické rozmanitosti, které uplatňují nad rámec povinností vyplývajících ze zemědělsko-environmentální podmíněnosti;

51.  konstatuje, že v rámci právních předpisů v oblasti životního prostředí bylo mnoho dosaženo, jako např. zavedení integrované ochrany rostlin a nová legislativa EU v oblasti pesticidů, která umožňuje konkrétní ochranu rostlin, jež působí cíleně na škůdce a zároveň ochraňuje užitečné organismy;

52.  vítá reformu společné rybářské politiky, která se v současnosti připravuje, a vyzývá Komisi, aby začlenila kritéria biologické rozmanitosti do různých budoucích relevantních legislativních návrhů; dále požaduje, aby jako možná alternativa k rybolovu byly vytvořeny udržitelné modely akvakultury po vzoru sdělení Komise nazvaného Vytváření udržitelné budoucnosti pro akvakulturu (KOM(2009)0162) při zohlednění postoje Evropského parlamentu, který zaujal ve svém usnesení ze dne 17. července 2010;

53.  konstatuje, že nejvýznamnější nástroj pro dosažení cílů biologické rozmanitosti v mořském prostředí představují společně se směrnicemi o přírodních stanovištích a o ochraně ptáků jednak rámcová směrnice o vodě, pokud jde o pobřežní vody, a dále v případě mořských vod rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí;

54.  domnívá se, že omezení výmětů musí být hlavním cílem SRP, a žádá Komisi, aby zjistila, jaké jsou příčiny výmětů, a vypracovala konkrétní řešení pro jednotlivé typy rybolovu, zejména tím, že zavede vícedruhové kvóty nebo kvóty na biomasu, používání selektivních lovných zařízení, jako je např. všeobecné používání sítí se čtvercovými oky, a prostorové řízení rybolovu;

55.  domnívá se, že odpovědnost za řízení rybolovu nesou regionální organizace pro řízení rybolovu, které jsou zárukou odpovědného rybolovu na volném moři; domnívá se proto, že zásadní význam má posílení jejich pravomocí, zejména v oblasti kontroly a odrazujících sankcí, a že je v první řadě úlohou regionálních organizací pro řízení rybolovu spravovat zdroje určitých druhů mořských živočichů, které jsou z obchodního hlediska významné, a požadovat doklady o úlovku;

56.  zdůrazňuje, že je třeba přijmout další kroky v oblasti integrované správy pobřežních zón (ICZM) a územního plánování námořních prostor, které by mohly být významnými prvky participačního ekosystémového přístupu, a zajistit zachování a udržitelnou správu mořských a pobřežních zdrojů při respektování přírodních procesů a míry únosnosti ekosystému;

57.  vzhledem k výraznému poklesu vodní biologické rozmanitosti a degradaci sladkovodních ekosystémů zdůrazňuje, že je důležité zajistit plné provádění rámcové směrnice o vodě, a dále zdůrazňuje, že je třeba zabývat se úbytkem biologické rozmanitosti v rámci plánování správy povodí řek;

58.  naléhavě žádá členské státy, aby svými politikami v oblasti lesnictví přispěly k plnému využití úlohy lesů jako mechanismu podpory biologické rozmanitosti, pro udržování a tvorbu půdy, pro pohlcování uhlíku a čištění vzduchu a pro účely rekreace našich občanů;

59.  vítá sdělení Komise o řešení problémů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů jako součást boje proti změně klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti (KOM(2008)0645 v konečném znění), které vyzývá k zastavení ztráty celosvětového lesního porostu nejpozději do roku 2030;

60.  zdůrazňuje, že rostoucí poptávka po agropalivech a následný růst tlaku na jejich výrobu ohrožují biologickou rozmanitost, zejména v rozvojových zemích, mimo jiné v důsledku degradace a přeměny přírodních stanovišť a ekosystémů, jako jsou mokřady a lesy;

61.  zdůrazňuje potřebu navýšení rozpočtu vyčleněného pro výzkum prvků životního prostředí a zachování biologické rozmanitosti v rámci 8. rámcového programu, aby odpovídal obrovským potřebám a výzvám zabývajícím se řešením problému ztráty biologické rozmanitosti i změny klimatu;

62.  konstatuje, že Rada v bodě 8 svých závěrů ze zasedání ze dne 21. října 2009 vybízí Komisi, aby bezodkladně přistoupila k revizi dotací, které mají negativní vliv na životní prostředí, podle jednotlivých odvětví; vyzývá Komisi, aby okamžitě jednala podle těchto závěrů a zrušila dotace politikám, které mají negativní dopad na evropskou biologickou rozmanitost;

63.  vyzývá Komisi a členské státy, aby využily období, kdy se připravuje sedmý akční program pro životní prostředí, k tomu, aby pokročily v diskusi o biologické rozmanitosti v EU, tuto diskusi podporovaly a učinily v ochraně biologické rozmanitosti konkrétní kroky;

Biologická rozmanitost a změna klimatu

64.  zdůrazňuje stěžejní význam biologické rozmanitosti a přizpůsobivých ekosystémů pro přizpůsobení se dopadům změny klimatu a její zmírňování, vzhledem k tomu, že pozemní a mořské ekosystémy v současnosti pohlcují přibližně polovinu antropogenních emisí CO2;

65.  vítá větší podporu opatření na snížení dopadu změny klimatu, která mohou být prospěšná i pro biologickou rozmanitost, jež by však neměla ohrozit financování ochrany biologické rozmanitosti jako takové;

66.  vyzývá Komisi k zajištění toho, aby opatření přijatá v souvislosti se zmírňováním změny klimatu a přizpůsobením se této změně neměla nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost mořského a suchozemského prostředí;

67.  zastává názor, že půda hraje ústřední úlohu při dosahování cíle EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti; uznává, že degradace půdy má primárně místní a regionální příčiny a dopad a že by tedy měla být dodržována zásada subsidiarity; vyzývá členské státy, aby splnily své povinnosti v oblasti zajištění kvality půdy a udržení půdy v dobrých podmínkách a naléhavě vyzývá ty členské státy, které nemají právní předpisy na ochranu půdy, aby za tuto oblast převzaly odpovědnost;

Hospodářská hodnota biologické rozmanitosti

68.  připomíná zásadní hospodářský a společenský význam rybolovu pro rozvoj pobřeží a jeho environmentální význam pro mořské ekosystémy; domnívá se, že společná rybářská politika nesmí členským státům bránit v uplatňování právních předpisů týkajících se biologické rozmanitosti, ale naopak ho musí usnadňovat, především pokud jde o realizaci patřičných opatření v oblasti ochrany mořských lokalit v rámci sítě Natura 2000;

69.  uznává, že s rozvojem udržitelného hospodářství a investicemi do zelené infrastruktury je spojen významný potenciál nových pracovních míst, který by svou podstatou mohl vést k zajišťování pracovních míst na místní úrovni (jež nemohou být využita k tomu, aby byla přemístěna do třetích zemí), čímž významně přispěje ke strategii EU 2020;

70.  je dále přesvědčen o tom, že účinné využívání zdrojů, udržitelný hospodářský rozvoj a ochrana přírody mohou a měly by jít ruku v ruce; upozorňuje obzvláště na rozvoj ekologického cestovního ruchu a agroturismu, jimiž se vzájemně posiluje rekreace a uchovávání přírody;

71.  zdůrazňuje, že při provádění strategie Evropa 2020 je důležité zachovat biologickou rozmanitost, nikoli pouze kvůli potenciálu pracovních míst, které může vytvořit, ale rovněž do té míry, v níž přispívá k účinnému a udržitelnému využívání zdrojů; uznává, že zvyšující se úroveň materiální výroby, obchodu a spotřeby jsou důležitými silami odpovídajícími za ztrátu biologické rozmanitosti, a vyzývá proto Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na podporu a rozvíjení účinného využívání zdrojů a politiky udržitelné spotřeby a výroby;

Financování

72.  bere na vědomí odhad Komise z roku 2004 vyčíslující roční náklady na řízení projektu sítě Natura 2000 na 6,1 miliardy EUR; zdůrazňuje však, že podle studie TEEB je návratnost investic do zachování biologické rozmanitosti až stokrát vyšší;

73.  lituje nicméně, že Evropská komise nedala k dispozici žádné dodatečné zdroje financování na provádění směrnic programu Natura 2000 a že chybí podrobný přehled skutečných nákladů vydaných každoročně na zachování biologické rozmanitosti v EU, a žádá, aby členské státy a Komise spolupracovaly s cílem vytvořit jasnější koncepci;

74.  domnívá se, že Společenství by mělo přijmout větší zodpovědnost za zachování přírodních hodnot v síti Natura 2000, zejména v souvislosti s financováním;

75.  vítá navýšení výdajů na program LIFE+ (o 8% v návrhu rozpočtu na rok 2011), zdůrazňuje však, že tento nástroj nadále představuje jen velmi malou část rozpočtu EU (0,2%); konstatuje ostatně, že opatření na zachování biologické rozmanitosti financovaná EU nejsou vždy dodržována po ukončení financování z prostředků Společenství; vyzývá Komisi, aby brala více v úvahu různé faktory důležité pro udržitelnost projektů a zavedla systematické sledování projektů po závěrečné platbě;

76.  je si vědom toho, že dodatečné finance na podporu projektů v oblasti biologické rozmanitosti jsou dostupné prostřednictvím dalších nástrojů, jako jsou strukturální fondy a Fond rozvoje venkova, vyslovuje však politování nad skutečností, že tyto prostředky jsou využívány většinou členských států jen v omezené míře; připomíná, že největší příspěvek k financování biologické rozmanitosti pochází v současnosti z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV);

77.  doufá, aniž by předjímal budoucí diskuse a rozhodnutí o novém víceletém finančním rámci (po roce 2014) a přezkumu současného rozpočtového rámce v polovině období (2007–2013), že v důsledku rozpočtových omezení se více než kdy jindy prokáže jako nezbytné, aby bylo dosaženo vysoké přidané hodnoty a vyšší účinnosti evropského financování, včetně výdajů na zachování biologické rozmanitosti;

78.  zdůrazňuje proto, že je třeba získat přesnější představu o účinnosti výdajů na zachování biologické rozmanitosti, a vyzývá Komisi, aby poskytla příklady osvědčených postupů, pokud jde o účinnost a přidanou hodnotu;

79.  vítá doporučení Světového svazu ochrany přírody (IUCN), aby bylo 0,3% HDP vynaloženo na opatření pro zachování biologické rozmanitosti;

80.  se znepokojením konstatuje, že počet projektů financovaných v rámci projektu LIFE+ je každoročně nižší než orientační vyčlenění finančních prostředků v různých členských státech; vyzývá Komisi, aby zhodnotila důvody tohoto nedostatečného provádění a v případě potřeby navrhla změny pravidel tohoto programu, zejména pokud jde o výši spolufinancování;

81.  je přesvědčen, že veřejné výdaje nebudou k dosažení hlavního cíle EU postačovat, a podtrhuje význam environmentální odpovědnosti podniků, která by také měla biologickou rozmanitost zohlednit; vyzývá Komisi, aby hledala prostředky, jak zavést politiky, které by podporovaly pozitivní investice do zachování biologické rozmanitosti a odrazovaly investice s negativním dopadem na biologickou rozmanitost, a to jak ve veřejné, tak soukromé sféře; vítá v tomto ohledu vytvoření platformy Komise Podnikání a biologická rozmanitost, která by měla do programu zachování biologické rozmanitosti zapojit soukromý sektor;

82.  doporučuje, aby byla zavedena větší pružnost pravidel pro přístup k finančním prostředkům pro projekty na podporu biologické rozmanitosti a aby byly všechny hospodářské subjekty povzbuzeny k jejich využívání;

83.  zdůrazňuje, že je nutné, aby vnější náklady, rizika a dopady, jako je zachování kulturní krajiny, škody na biologické rozmanitosti či náklady vynaložené na podporu biologické rozmanitosti, byly zahrnuty do konečné ceny výrobků na trhu; upozorňuje na to, že z dlouhodobého hlediska to je i v zájmu podniků, má-li jim zůstat i nadále zachován přístup k přírodním zdrojům; naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby zveřejnila ohlášené sdělení o budoucím financování programu Natura 2000, jakmile to bude možné, ale v každém případě během roku 2010, aby tento aspekt mohl být přezkoumán spolu s novou strategií pro biologickou rozmanitost do roku 2020;

Údaje a znalostní základna

84.  vyzdvihuje význam integrovaného environmentálního účetnictví, které umožní vyhodnotit souvislost mezi životním prostředím a ekonomikou na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni s cílem posoudit dopad vzorců výroby a spotřeby na přírodní zdroje, a vyzývá členské státy, aby Eurostatu a Evropské agentuře pro životní prostředí pravidelně poskytovaly nezbytné údaje;

85.  poukazuje na to, že výzkum a vývoj mají klíčovou úlohu pro odstranění stávajících mezer ve znalostech a pro zajištění pravidelného sledování trendů v oblasti biologické rozmanitosti i při vývoji politických nástrojů s cílem ztrátu biologické rozmanitosti zastavit;

86.  vítá souhrnnou zprávu Komise za období 2001–2006 vyhodnocující stav zachování chráněných stanovišť a druhů v EU a pokroky členských států při provádění právních předpisů o oblastech Natura 2000, ale vyjadřuje politování nad vysokým počtem vyjádření „stav neznámý“; vyzývá členské státy, aby zlepšily své podávání zpráv a Evropskou agenturu pro životní prostředí a Komisi, aby ve svých budoucích zprávách zajistily lepší spolehlivost a srovnatelnost údajů;

87.  vyzdvihuje nutnost vytvořit jasný základ, který Komisi umožní měřit pokroky při plnění dílčích cílů; vítá v tomto ohledu činnost Evropské agentury pro životní prostředí, pokud jde o s informační systém pro biologickou rozmanitost (BISE) a podklady pro biologickou rozmanitost, které poskytnou užitečné nástroje pro zlepšení a doladění politického rozhodování v oblasti biologické rozmanitosti, a zejména strategických plánů vypracovávaných Komisí; zdůrazňuje, že by měly být využívány stávající údaje, a nikoli shromažďovány údaje nové;

88.  vzhledem k současné nedostatečné informovanosti široké veřejnosti ohledně významu biologické rozmanitosti vítá informační kampaň, kterou Komise uspořádala, a vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí v oblasti osvěty a výměny osvědčených postupů;

Mezinárodní hlediska

89.  vyjadřuje své znepokojení nad tím, že nedošlo k naplnění cíle zastavit do roku 2010 ztrátu biologické rozmanitosti, jak bylo stanoveno na světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002, a ani k pokusu se tomuto cíli přiblížit; rovněž je znepokojen dopady pokračujících ztrát biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů na rozvojové cíle tisíciletí a na cíl snížit do roku 2015 chudobu a hlad a zlepšit zdravotní a životní podmínky lidí a vyzývá Komisi a členské státy, aby podpořily zařazení kritéria biologické rozmanitosti do všech globálních procesů, jako jsou rozvojové cíle tisíciletí;

90.  vítá konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, která se uskuteční v říjnu 2010 v Nagoji, a naléhavě žádá EU, aby na tuto konferenci vyslala dobře připravenou a koordinovanou širokou delegaci; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby EU zaujala již dopředu pevný a ucelený postoj; je však znepokojen skutečností, že se konference zúčastní pouze ministři pro životní prostředí, protože dosažení pokroku ve věci biologické rozmanitosti vyžaduje mezioborový přístup;

91.  naléhavě vyzývá Komisi, aby podporovala vytvoření mezivládní platformy pro politiky v oblasti biologické rozmanitosti a vědy o ekosystémových službách, pod dohledem programu OSN pro životní prostředí, a aby pomohla takovou platformu vytvořit;

92.  podporuje myšlenku projednávanou na zasedání za francouzského předsednictví v červenci 2008 ohledně rozvíjení sítě obdobné síti Natura 2000 v zámořských oblastech a územích EU a v nejvzdálenějších regionech, v nichž se nacházejí některá místa, jež jsou z hlediska biologické rozmanitosti nejbohatší na naší planetě, a zdůrazňuje, že je třeba tento rozvoj podporovat prostřednictvím politických nástrojů EU, jako je její rozvojová politika;

93.  zdůrazňuje, že odlesňování odpovídá za větší množství emisí CO2 než celé odvětví dopravy a že zachování lesů je jedním z klíčových prvků globálního zachování biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

94.  vyzývá Komisi a členské státy, aby účinně začlenily environmentální prvek do svých vztahů se třetími zeměmi spolu s dodržováním sociálních práv a záruk týkajících se ochrany a účasti místních komunit a domorodého obyvatelstva v rozhodovacích postupech, se zvláštním ohledem na využívání půdy a ochranu lesa, a aby rozvíjely koncepci „zelené diplomacie“; vyzývá členské státy a Evropskou komisi k zajištění toho, aby „dvanáctibodový akční plán EU na podporu rozvojových cílů tisíciletí“ uznával nutnost začleňování environemenální udržitelnosti do všech aspektů její rozvojové spolupráce a vnější činnosti a poskytoval adresnou finanční podporu biologické rozmanitosti a ekosystémovým službám;

95.  zdůrazňuje, že je třeba inovativních finančních systémů na podporu uznávání ekonomické hodnoty biologické rozmanitosti; vybízí členské státy a Komisi, aby se angažovaly v globální diskusi o potřebě inovativních systémů pro platby ekosystémových služeb a o možných podobách těchto systémů;

96.  trvá na tom, že klíčovým prvkem v mezinárodních obchodních dohodách je otázka trvalé udržitelnosti obchodovaných výrobků; zdůrazňuje v tomto ohledu potřebu začlenit neobchodní záležitosti včetně otázky výrobních postupů a úcty k biologické rozmanitosti do všech budoucích dohod o volném obchodu;

97.  vyjadřuje velké politování nad neuspokojivými výsledky konference CITES, kde nebyly uskutečněny hlavní prvky mandátu EU, jako je například ochrana mořských druhů, na které se soustřeďuje obchodní zájem;

98.  naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby za účelem zrychlení a vyšší účinnosti zlepšily své vnitřní rozhodovací postupy a aby diplomatickému úsilí vůči třetím zemím věnovaly více sil a času a aby posílily kapacity a vzájemnou součinnost mezi jednotlivými úmluvami; vzhledem k tomu, že mnoho chráněných oblastí Natura 2000 je přímo či nepřímo zasaženo znečištěním a že škody na životním prostředí jsou způsobovány i mimoevropskými činiteli, je třeba zdůraznit, že je nutné zahrnout evropské environmentální normy do našich dohod o partnerství uzavíraných se sousedními zeměmi;

o
o   o

99.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/105/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 368).
(2) Úř. věst. C 262, 18.9.2001, s. 132.
(3) Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/105/ES.
(4) Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 117.


Sdělení Komise: Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem
PDF 263kWORD 97k
Usnesení Evropského parlamentu o sdělení Komise ze dne 21. září 2010: Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem (2009/2151(INI))
P7_TA(2010)0326A7-0227/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. února 2009 nazvané „Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem“(1), s ohledem na příslušné posouzení dopadů(2) a s ohledem na pracovní dokument Komise ze dne 14. prosince 2007 o zdokonalování systémů rychlého varování v Evropě(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 2009 o lesních požárech v létě 2009(4), na své usnesení ze dne 4. září 2007 o přírodních katastrofách(5), na své usnesení ze dne 7. září 2006 o lesních požárech a povodních(6), na své usnesení ze dne 5. září 2002 o povodních v Evropě(7), na své usnesení ze dne 14. dubna 2005 o suchu v Portugalsku(8), na své usnesení ze dne 12. května 2005 o suchu ve Španělsku(9), na své usnesení ze dne 8. září 2005 o přírodních katastrofách (požárech a povodních) v Evropě(10), na svá usnesení ze dne 18. května 2006 o přírodních katastrofách (lesních požárech, suchu a povodních) – aspektech týkajících se zemědělství(11), aspektech týkajících se regionálního rozvoje(12) a aspektech týkajících se životního prostředí(13), na své usnesení ze dne 11. března 2010 o velké přírodní katastrofě v autonomní oblasti Madeira a dopadech bouře Xynthia v Evropě(14) a na svůj postoj ze dne 18. května 2006 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Fond solidarity Evropské unie(15),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 16. června 2008 o posilování kapacity reakce Unie na katastrofy(16) a s ohledem na body 12 až 15 závěrů předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 15.–16. června 2006 týkající se kapacity reakce Evropské unie na mimořádné situace, krize a katastrofy(17),

–  s ohledem na rozhodnutí 2007/162/ES, Euratom ze dne 5. března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu(18),

–  s ohledem na směrnici 96/82/ES Rady ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek(19) (směrnice Seveso II),

–  s ohledem na směrnici 2007/60/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik(20) (povodňová směrnice),

–  s ohledem na směrnici 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí(21) (směrnice EIA),

–  s ohledem na rámec činnosti 2005–2015: Budování odolnosti národů a společenství vůči katastrofám, přijatý dne 22. ledna 2005 v Kobe, Hyogo(22),

–  s ohledem na a Úmluvu o biologické rozmanitosti přijatou dne 5. června 1992 v Riu de Janeiru,

–  s ohledem na článek 196 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanoviska Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A7-0227/2010),

A.  vzhledem k tomu, že by prevence měla představovat stále důležitější fázi řízení katastrof a její společenský význam by měl vzrůstat,

B.  vzhledem k tomu, že přírodní katastrofy ohrožují ekosystémy a biologickou rozmanitost, ovlivňují udržitelný rozvoj a narušují sociální soudržnost,

C.  vzhledem k tomu, že faktory, jako je mimo jiné např. intenzivní využívání půdy, neřízený růst průmyslu a měst, opouštění venkova, desertifikace a rostoucí výskyt extrémních meteorologických jevů vedou k tomu, že jsou členské státy, a zejména konvergenční regiony, zranitelnější jak při přírodních katastrofách, tak i při katastrofách způsobených člověkem,

D.  vzhledem k tomu, že změna klimatu způsobuje stále častější přírodní katastrofy (záplavy, extrémní sucha a požáry), které vedou ke ztrátám na lidských životech a závažným ekologickým, hospodářským a sociálním škodám,

E.  vzhledem k tomu, že katastrofy mají obvykle více příčin a  nelze je vždy připsat výlučně extrémním meteorologickým jevům, často se však pravděpodobnost jejich výskytu zvyšuje v důsledku bezohledného chování člověka k prostředí, které jej obklopuje,

F.  vzhledem k tomu, že katastrofy mohou být způsobeny technologickými a průmyslovými nehodami, které mohou vést k úniku nebezpečných chemických, biologických, radiologických a jaderných (CBRN) látek se zásadními dopady na zdraví, úrodu, infrastrukturu či hospodářská zvířata,

G.  vzhledem k tomu, že by se škodám způsobeným přírodními i člověkem způsobenými katastrofami dalo často do značné míry předejít; dále vzhledem k tomu, že politiky EU musí zajistit jednotné pobídky tak, aby vnitrostátní, regionální a místní úřady vypracovaly, financovaly a prováděly účinnější politiky prevence a zachování,

H.  vzhledem k tomu, že komplexní, proaktivní, inteligentní a efektivní přístup k prevenci katastrof by měl zahrnovat spolupráci na různých úrovních mezi místními, regionálními a vnitrostátními orgány a měl by také zapojovat další subjekty, jež mají vztah k půdě, a mají o ní tudíž i znalosti,

I.  vzhledem k tomu, že platná opatření pro prevenci katastrof se ukázala jako nedostatečná a předešlé návrhy Evropského parlamentu dosud nebyly v plné míře realizovány, což brání provedení konsolidované strategie EU v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem,

J.  vzhledem k tomu, že přetrvávající sucho a požáry rovněž urychlují proces desertifikace, zejména v jižní Evropě, a to zejména pokud jde o lesní oblasti ve Středomoří a rozlehlé lesní plochy tvořené nepůvodními monokulturami, jež jsou vysoce zranitelné vůči požárům, a tak ohrožují životy lidí a kvalitu života dotčeného obyvatelstva,

K.  vzhledem k tomu, že vyvážené využívání půdy, hospodářský a sociální rozvoj v souladu s přírodou, ohled k energii, přírodním zdrojům a životnímu prostředí, úsilí o soudržnost v EU, boj proti vylidňování venkova, desertifikaci a erozi půdy a zachování ekologicky udržitelné zemědělské činnosti představují některé ze základních prvků v oblasti prevence katastrof,

L.  vzhledem k tomu, že lesy mají zásadní význam pro zachování životního prostředí, neboť vytvářejí rovnováhu v uhlíkovém cyklu i koloběhu vody,

1.  konstatuje, že přírodní katastrofy a katastrofy způsobené člověkem mohou mít velmi vážné důsledky pro hospodářský a sociální rozvoj regionů a členských států; zdůrazňuje, že hlavním cílem prevence katastrof je ochrana lidského života a zajištění bezpečnosti a fyzické nedotčenosti osob, ochrana základních lidských práv, životního prostředí, ekonomické a sociální infrastruktury, včetně základních služeb, obydlí, komunikací, dopravy, a kulturního dědictví;

2.  zdůrazňuje, že proaktivní přístup je efektivnější a méně nákladný než pouhé reagování na katastrofy; zastává názor, že znalost místního zeměpisného, hospodářského a sociálního kontextu má pro prevenci přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem zásadní význam;

3.  vítá závazek přijatý Komisí spočívající v zajištění důslednějšího zohlednění otázek, které souvisí s prevencí katastrof v politikách a programech EU, a zdůrazňuje, že k prevenci katastrof je třeba přistupovat komplexně; připomíná, že musí být zohledněny všechny druhy přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem a že mezi ně mimo jiné patří(23) povodně, bouře, sucho, tsunami, zemětřesení, lesní požáry, extrémní výkyvy teplot, sopečné erupce, laviny, sesuvy půdy, technologické a průmyslové havárie, eroze půdy, kontaminace půdního podkladu a podzemních vod a znečištění moří, jezer a řek;

4.  vyzývá Komisi, aby při prevenci katastrof způsobených člověkem podporovala výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy, a vyzývá členské státy, aby dbaly na proškolení regionálních orgánů v oblasti zvládání katastrof;

5.  domnívá se, že s ohledem na rozsah nebo přeshraniční povahu, kterých mohou katastrofy nabýt, je vhodné a nezbytné posílit na regionální úrovni i na úrovni EU spolupráci, která bude založena na komplementaritě činností, šíření osvědčených postupů a principu solidarity mezi členskými státy;

6.  bere v úvahu návrh na vytvoření sítě zástupců příslušných vnitrostátních institucí všech členských států; zdůrazňuje, že by tato síť měla fungovat v rámci spolupráce mezi vnitrostátními, regionálními a místními orgány a že by mezi její povinnosti mělo patřit řízení katastrof, územní plánování a mapování a řízení rizik; podtrhuje význam této sítě při výměně zkušeností a preventivních opatření a při stanovení společné metodiky a minimálních požadavků pro mapování nebezpečí a rizik na úrovni EU; žádá, aby byli do této sítě začleněni zástupci zemědělství a aby bylo rovněž zváženo, zda budou vyslechnuti představitelé UNEP, sociálních a nevládních organizací působících v této oblasti a dalších subjektů, jež mají vztah k půdě, a mají o ní tudíž znalosti;

7.  považuje za zásadní spolupráci při šíření informací a zkušeností a technických a vědeckých aplikací a také koordinaci strategií rozvoje zásahových kapacit;

8.  vyzývá regiony, aby při rozvíjení spolupráce jasněji zaměřené na prevenci katastrof vycházely z již existujících sítí územní a přeshraniční koordinace; je přesvědčen, že struktury přeshraniční spolupráce, jako jsou makroregiony, se díky účelně zaměřené spolupráci mohou stát účinnou platformou pro spolupráci v oblasti prevence katastrof; zasazuje se o využití cenných zkušeností získaných v této oblasti prostřednictvím projektů prováděných v minulosti v rámci iniciativy Společenství INTERREG;

9.  je toho názoru, že koordinovaná činnost a strategie mezi členskými státy a jednotlivými sektory a subjekty zapojenými do cyklu řízení katastrof může vést k opravdovému pokroku v oblasti prevence katastrof; upozorňuje na úlohu, kterou v těchto strategiích může hrát práce dobrovolníků, a vyzývá členské státy, aby za tímto účelem podporovaly spolupráci na vnitrostátní, regionální a místní úrovni; navrhuje, aby byla v rámci Evropského roku dobrovolnické činnosti 2011 posouzena možnost zajistit spolupráci dobrovolnické činnosti na úrovni členských států za účelem prevence katastrof;

10.  vyzývá ke spolupráci mezi členskými státy, sousedními zeměmi EU a rozvojovými zeměmi na přeshraničních projektech výměny osvědčených postupů a šíření praktických znalostí s pomocí programů politiky sousedství a rozvojových programů EU;

11.  zdůrazňuje, že při poskytování pomoci musí být dodržována zásada nediskriminace; konstatuje, že poskytování pomoci by mělo vycházet z konkrétních potřeb a nesmí při něm docházet k diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženského vyznání, politického nebo jiného názoru, národního nebo sociálního původu, majetku, narození nebo jiného postavení příjemců pomoci;

12.  poukazuje na to, že problémy životního prostředí, způsobené a zostřené změnou klimatu, jsou v současné době příčinou nárůstu nucené migrace, a chce proto zdůraznit, že souvislost mezi počtem žadatelů o azyl a oblastmi, v nichž se zhoršil stav životního prostředí, stále roste; požaduje lepší ochranu a pohotovější přesídlování „uprchlíků před změnou klimatu“;

13.  zdůrazňuje, že hlavní dopad přírodních katastrof nesou regiony a místní komunity, že obecně nemají dostatek materiálních a lidských zdrojů ani know-how a finančních zdrojů na to, aby se s takovými katastrofami při čistě vnitrostátním nebo regionálním přístupu vypořádaly, a že tyto katastrofy vyžadují efektivní odezvu založenou na solidaritě na evropské úrovni;

14.  zdůrazňuje, že je důležité vyrovnávat nerovnosti mezi regiony a členskými státy, co se týče jejich schopnosti chránit vlastní obyvatelstvo a majetek, včetně kulturního dědictví, tím, že bude podpořeno jejich úsilí o zlepšení prevence, především v regionech a členských státech, které jsou ve velké míře ohroženy katastrofami; naléhavě žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost nejizolovanějším, nejméně obydleným, horským a hraničním regionům Evropy a hospodářsky nejvíce znevýhodněným evropským regionům;

15.  podtrhuje, že je nutno vzít na vědomí a řádně zohlednit přírodní charakteristiky a omezení izolovaných regionů, horských regionů, regionů s nízkou hustotou obyvatelstva a regionů postižených vylidňováním, odlehlých a nejvzdálenějších regionů, ostrovů, přirozeně znevýhodněných regionů a regionů, které čelí většímu množství rizik najednou; upozorňuje na dodatečné potíže, s nimiž se tyto regiony potýkají při řešení následků katastrof; žádá, aby byla těmto regionům prostřednictvím různých dostupných finančních nástrojů věnována zvláštní pozornost, a vyzývá k větší flexibilitě podmínek pro uvolňování prostředků Fondu solidarity pro tyto oblasti;

16.  zdůrazňuje, že je třeba revidovat nařízení o Fondu solidarity přizpůsobením kritérií způsobilosti charakteristikám každého regionu a příslušné katastrofy, včetně postupně se vyvíjejících katastrof, jako jsou sucha, a věnovat přitom zvláštní pozornost výrobním odvětvím, nejzranitelnějším oblastem a postiženému obyvatelstvu a umožnit pružnější a včasnější uvolňování prostředků; domnívá se, že opatření, na něž se podpora vztahuje, uvedená v článku 4 Fondu solidarity Evropské unie (FSEU), jsou příliš omezující; domnívá se, že při stanovování prahových hodnot způsobilosti je zásadní zohlednit regionální rozměr, jelikož v opačném případě může v důsledku nesplnění limitu, jenž je určen pro celý členský stát, dojít k vyloučení oblastí, které se potýkají se závažnými katastrofami;

17.  zdůrazňuje, že je nezbytné vytvořit vhodný finanční rámec pro prevenci katastrof, který bude pro prevenci katastrof a řešení jejich následků disponovat s přiměřenými finančními zdroji a který posílí a propojí stávající nástroje, jako je politika soudržnosti, politika rozvoje venkova, regionální politika, Fond solidarity, Sedmý rámcový program a programy Life+; v této souvislosti žádá, aby byla prevence zohledněna ve finančním výhledu na období 2014–2020; vyzývá Evropskou komisi, aby posoudila možnost navržení systematičtějšího slučování dostupných zdrojů tak, aby byla zvýšena účinnost mechanismů prevence v celé EU;

18.  naléhavě žádá Komisi, aby zajistila, že současný tlak na rozpočet pramenící z krize nepovede k omezování zdrojů vyčleněných na stávající politiky pro prevenci katastrof, a aby v rámci současného přezkumu rozpočtu pečlivě zvážila veškeré nedostatky na poli prevence a zjistila, zda pro každý druh katastrofy existují dostupné nástroje;

19.  poukazuje na to, že nezbytným nástrojem pro prevenci přírodních katastrof je politika soudržnosti; domnívá se, že musí být možné, aby jednotlivé fondy a nástroje působily pružně a koordinovaně s cílem zlepšit fungování a efektivitu této politiky; zdůrazňuje, že prevence rizik musí být skloubena s ostatními politikami uplatňovanými v oblasti prevence, aby se předešlo tříštění opatření a zvýšila se jejich efektivita a přínos;

20.  znovu zdůrazňuje, že je třeba ověřovat, zda byly finanční prostředky EU použity řádným způsobem, a v případě jejich zneužití požadovat jejich vrácení;

21.  zdůrazňuje, že odpovědnost za prevenci katastrof mají především členské státy a že by v této oblasti měla být nadále zohledňována zásada subsidiarity;

22.  vyzývá členské státy, neboť ony jsou odpovědné za hospodaření s půdou, aby zavedly kritéria a přijaly právní předpisy s cílem předcházet katastrofám v oblastech, jimž hrozí záplavy, sesuvy půdy a další geologická rizika, a aby při tom vzaly v úvahu problémy vzniklé nevybíravým odlesňováním a předcházely výstavbě v těchto oblastech;

23.  vyzývá členské státy, aby posoudily možnost, jak prevenci katastrof lépe zahrnout do vnitrostátního operačního plánování financování ze strany EU a rovněž do vnitrostátních, regionálních a místních operačních programů; domnívá se, že všechny veřejné subjekty podílející se na ochraně životního prostředí by do tohoto procesu měly být zapojeny a měly by se ho účinně účastnit; vyzývá Komisi, aby podporovala potřebné změny v operačních programech, které v této oblasti stanovily členské státy; žádá Komisi, aby si s cílem umožnit výměnu zkušeností od členských států vyžádala podrobnosti operačních programů, které byly zavedeny pro boj s přírodními katastrofami a s katastrofami způsobenými člověkem;

24.  domnívá se, že předmětem podpory, kterou EU poskytuje členským státům, by mimo jiné měla být především následující preventivní opatření:

   a) vypracování a revize právních předpisů týkajících se bezpečnosti výstavby a využívání půdy;
   b) náprava situací, které zahrnují rizika: renaturalizace koryt řek, obnova a ochrana povodí, mokřadů a s nimi spojených ekosystémů, sledování eroze a sedimentace ve vodních tocích, zvyšování průtokové kapacity mostů a vodních cest, čištění a reorganizace lesů, zalesňování a ochrana pobřeží;
   c) ochrana a renovace obydlených oblastí, zejména městských, které jsou zvláště citlivé vůči určitým typům katastrof, a to s účastí obyvatel;
   d) údržba a kontrola bezpečnosti stávajících hlavních infrastruktur s důrazem na přehrady, potrubí pro pohonné hmoty, silniční a železniční mosty a zařízení pro zajištění dodávek energie, zásobování vodou a hygienická, komunikační a telekomunikační zařízení;
   e) udržení zemědělské činnosti v oblastech, které jsou postiženy vylidňováním a jež jsou ohroženy přírodními katastrofami, a přispění k reintegraci lidské činnosti prostřednictvím vytvoření infrastruktur, aby ti, kdo v těchto oblastech žijí, mohli na tomto území zůstat;

25.  vyzývá Komisi, aby podporovala členské státy v propagaci informačních kampaní zaměřených na prevenci a v zavádění osvědčených postupů, aby byly prostřednictvím kanálů, jež jsou snadno dostupné všem občanům, poskytovány široké veřejnosti relevantní aktualizované informace a odborná příprava týkající se zjištěných rizik a postupů pro případ, kdy bude třeba čelit přírodním nebo člověkem způsobeným katastrofám; naléhavě žádá, aby byla v rámci programů odborné přípravy obyvatelstva věnována zvláštní pozornost mladým lidem již od školního věku a obyvatelům venkovských oblastí; v souvislosti s informačními kampaněmi pro veřejnost rovněž vyzdvihuje úlohu jednotného evropského čísla pro tísňové volání 112 a zdůrazňuje, že je třeba, aby vstoupilo do širšího povědomí;

26.  připomíná, že přírodní katastrofy související s vodou se projevují nejen ve formě povodní (které jsou často důsledkem nevhodného plánování), námrazy, krupobití a kontaminace povodí, ale pramení rovněž z jejího nedostatku, což může přivodit významné změny, jako je desertifikace rozsáhlých oblastí jižní a jihovýchodní Evropy;

27.  zdůrazňuje, že dlouho přetrvávající sucha v posledních letech přispěla k nárůstu počtu lesních požárů v Evropě a zároveň v mnoha regionech zintenzivnila desertifikaci;

28.  vzhledem ke vzájemné provázanosti sucha, lesních požárů a desertifikace vyzývá Komisi, aby předložila návrh směrnice podobné směrnici o záplavách a aby prosazovala přijetí politiky EU v oblasti nedostatku vody, sucha a přizpůsobování se změně klimatu;

29.  znovu opakuje svou výzvu Komisi, aby podpořila zahájení činnosti Evropské observatoře pro sledování sucha a desertifikace jako centra pro získávání znalostí o suchu a desertifikaci a oslabení a monitorování jejich účinků s cílem podpořit spolehlivé strategické rozhodování a zlepšit koordinaci mezi členskými státy; domnívá se, že by měla být zohledněna vzájemná provázanost sucha, lesních požárů, desertifikace a přizpůsobování se změně klimatu a že by v rámci politiky pro prevenci a řízení rizika sucha měly být přijaty seriózní cíle založené na solidaritě;

30.  vzhledem k tomu, že lesy jsou důležité pro produkci dřeva, pro zachování biologické rozmanitosti, pro předcházení záplavám, lavinám a erozi, pro správu podzemních vodních zdrojů a pro zachycování uhlíku, měly by být skutečností, že jsou lesy ohroženy požáry, znepokojeny všechny členské státy; vyzývá proto Komisi, aby společně s členskými státy předložila a provedla legislativní návrhy a iniciativy týkající se ochrany lesa a prevence požárů; domnívá se, že je nutno podporovat projekty zalesnění a znovuzalesnění, přičemž přednost má být dána původním druhům a vícedruhovým lesům, což přispívá k biologické rozmanitosti a větší odolnosti vůči požárům, bouřkám a škůdcům, a že je třeba podporovat také trvalý sběr a využívání zbytkové lesní biomasy, která je obnovitelným zdrojem energie; domnívá se, že v rámci skutečné spolupráce v této oblasti by mělo probíhat pravidelné shromažďování údajů, příprava map rizik, příprava plánů řízení rizika požárů, identifikace potřebných a dostupných zdrojů ve 27 členských státech a koordinace na různých úrovních;

31.  vzhledem k tomu, že zakládání požárů a zvyšování jejich četnosti jsou již svou podstatou přečinem proti životnímu prostředí, vyzývá Komisi, aby posoudila a navrhla Radě a Evropskému parlamentu způsoby provedení donucovacích opatření, která budou odrazovat od nedbalosti a úmyslného zakládání požárů;

32.  zdůrazňuje, že je důležité posuzovat prevenci z širšího hlediska a začlenit ji do odvětvových politik důležitých pro podporu vyváženého využívání půdy a soudržného hospodářského a sociálního rozvoje, který je v rovnováze s přírodou;

33.  uznává, že některé odvětvové politiky vedou k tomu, že určité oblasti jsou více vystaveny riziku, neboť podporují vylidňování venkova a nadměrnou koncentraci obyvatel v městských oblastech;

34.  domnívá se, že zemědělská i dřevařská produkce je citlivá vůči klimatickým jevům, jako jsou sucha, mráz, led, krupobití, lesní požáry, bouře, záplavy a přívalové deště, vůči zdravotním rizikům, jako jsou napadení škůdci, onemocnění zvířat, epidemie a nákazy zvířat, vůči škodám způsobeným volně žijícími zvířaty a vůči důsledkům lidské činnosti, jako je změna klimatu, znečištění, kyselý déšť a nechtěný i úmyslný genetický přenos, vůči sesuvům půdy v souvislosti s problematikou územního plánování a výstavby měst, vůči technologickým rizikům a rizikům spojeným s dopravou, vůči desertifikaci horských oblastí a lesním požárům především v důsledku nedostatečného udržování lesů a trestné činnosti i vůči znečišťování řek v důsledku chemického odpadu z továren, úniku živin a nedbalosti návštěvníků lesů;

35.  žádá Komisi a členské státy, aby se zasadily o uplatňování správných zemědělských postupů, které již v některých členských státech vedly ke snížení prosakování dusíkatých hnojiv o polovinu, aniž by zároveň došlo k poklesu zemědělských výnosů;

36.  zasazuje se o environmentálně a sociálně vyváženou zemědělskou politiku, která zohlední potřebu podporovat a stimulovat udržitelnou zemědělskou výrobu a rozvoj venkova v různých zemích a oblastech a jež je stěžejní součástí účinné prevence přírodních katastrof; podporuje účinné posilování pobídek pro vytváření pracovních míst v agroenvironmentální a zemědělské venkovské oblasti, což povede k usazování obyvatel ve venkovských oblastech, jakožto klíčového faktoru pro zachování ekosystémů, čelení stávajícímu trendu vylidňování a chudnutí těchto oblastí a zmírnění tlaku na městské oblasti; dále zdůrazňuje úlohu zemědělců jakožto opatrovníků venkova a vyjadřuje politování nad tím, že sdělení Komise neobsahuje dostatek klíčových prvků, pokud jde o zemědělství;

37.  podporuje vytvoření evropského systému veřejného zemědělského pojištění; vyzývá Komisi, aby předložila návrh evropského systému veřejného pojištění, aby se tak lépe zvládala rizika a nestabilita příjmů zemědělců související s přírodními katastrofami a katastrofami způsobenými člověkem; zdůrazňuje, že tento systém musí být ambicióznější než stávající model, jelikož je třeba vyhnout se velkému počtu různých systémů pojištění v EU, které způsobují obrovský nepoměr mezi příjmy zemědělců; považuje za nezbytné, aby systém minimální částky odškodnění pro případ přírodních nebo člověkem způsobených katastrof byl rovněž dostupný pro zemědělce ve všech členských státech;

38.  vyzývá Komisi a členské státy, aby do výpočtu agroenvironmentálních poplatků začlenily dodatečné náklady, které zemědělcům vznikly přijetím opatření pro prevenci požárů (jako je např. čištění protipožárních pásů, odstraňování mrtvých stromů, úprava půdy u hranic pozemků atd.) a přijetím odvodňovacích opatření (čištění odvodňovacích příkopů a kanálů);

39.  vzhledem k častějšímu výskytu a větší závažnosti extrémních meteorologických jevů v různých zeměpisných oblastech zdůrazňuje, že je důležité prozkoumat adaptační opatření na venkově i ve městech; domnívá se, že předvídatelné negativní dopady změny klimatu budou dalším omezením zemědělské činnosti, zajišťování potravin a potravinové soběstačnosti, a zdůrazňuje, že je při přizpůsobování se změně klimatu a zmírňování jejích negativních důsledků třeba na tuto skutečnost reagovat a čelit i dalším výzvám;

40.  podtrhuje význam veřejného výzkumu a vývoje v oblasti prevence a zvládání katastrof a vyzývá ke zvýšení koordinace a spolupráce mezi institucemi výzkumu a vývoje členských států, a to zejména mezi institucemi těch států, které čelí podobným rizikům; vyzývá ke zdokonalení systémů včasného varování v členských státech a k zavedení a posílení již existujících propojení mezi různými systémy včasného varování; doporučuje Komisi, aby náležitě zvážila tato nutná opatření a jejich patřičné financování;

41.  zdůrazňuje, že je třeba připravit zdravotnictví členských států z hlediska struktury lidských zdrojů, osvědčených postupů a informovanosti o rizicích takovým způsobem, aby se byla schopna vypořádat se situacemi při katastrofách;

42.  zdůrazňuje, že je důležité mít k dispozici komplexní soubor údajů a informací o rizicích a důsledcích katastrof a sdílet je na úrovni EU s cílem provádět srovnávací studie a zjistit pravděpodobný přeshraniční dopad těchto katastrof, což členským státům umožní shromáždit informace o civilním potenciálu a zdravotnických prostředcích jednotlivých států, a rovněž zdůrazňuje, že je třeba využívat a rozvíjet již existující struktury, jako je monitorovací a informační středisko (MIC), nikoli vytvářet struktury nové;

43.  lituje skutečnosti, že Komise dosud nevypracovala studii o metodách mapování nebezpečí a rizik v členských státech, jak je stanoveno v jejím sdělení ze dne 23. února 2009 s názvem „Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem“; vyzývá Komisi, aby tomuto závazku během první poloviny roku 2010 skutečně dostála;

44.  domnívá se, že je třeba stanovit na úrovni EU společnou metodiku a minimální požadavky pro mapování nebezpečí a rizik;

45.  zdůrazňuje, že je důležité vypracovat normy pro analýzu a vyjádření sociálního a hospodářského dopadu katastrof na komunity;

46.  doporučuje, aby se při revizi směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí přikročilo ke komplexnějšímu zahrnutí otázek týkajících se prevence katastrof, zejména pokud jde o posuzování a ohlašování rizik a informování o nich;

47.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám členských států.

(1) KOM(2009)0082.
(2) SEK(2009)0202.
(3) SEK(2007)1721.
(4) Úř. věst. C 224 E, 19.8.2010, s.1.
(5) Úř. věst. C 187 E, 24.7.2008, s.55.
(6) Úř. věst. C 305 E, 14.12.2006, s. 240.
(7) Úř. věst. C 272 E, 13.11.2003, s. 471.
(8) Úř. věst. C 33 E, 9.2.2006, s. 599.
(9) Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 414.
(10) Úř. věst. C 193 E., 17.8.2006, s. 322.
(11) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 363.
(12) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 369.
(13) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 375.
(14) Přijaté texty, P7_TA(2010)0065.
(15) Úř. věst. C 297 E, 7.12.2006, s. 331.
(16) 10128/08.
(17) 10633/1/06.
(18) Úř. věst. L 71, 10.3.2007, s. 9.
(19) Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13.
(20) Úř. věst. L 288, 6.11.2007, s. 27.
(21) Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40.
(22) A/CONF.206/6.
(23) Následuje neúplný seznam přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem, lze do něj proto doplnit i další druhy přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem, které nejsou v této zprávě uvedeny.


Snižování chudoby a vytváření pracovních míst v rozvojových zemích: cesta vpřed
PDF 408kWORD 110k
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o snižování chudoby a vytváření pracovních míst v rozvojových zemích: cesta vpřed (2009/2171(INI))
P7_TA(2010)0327A7-0192/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na Deklaraci tisíciletí Organizace spojených národů (OSN) ze dne 8. září 2000, v níž jsou uvedeny rozvojové cíle tisíciletí jako kritéria pro odstranění chudoby kolektivně stanovená mezinárodním společenstvím,

–  s ohledem na závazky přijaté zeměmi skupiny G8 v roce 2005 na summitu v Gleneagles, které se týkaly objemu pomoci, pomoci subsaharské Africe a kvality pomoci,

–  s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci přijatou dne 2. března 2005 a na závěry fóra na vysoké úrovni, které se konalo v Akkře ve dnech 2. až 4. září 2008 a týkalo se kroků učiněných v návaznosti na tuto deklaraci,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Pomoc EU: poskytovat více pomoci rychleji a lépe“ (KOM(2006)0087),

–  s ohledem na zprávu OSN „Přehodnocení chudoby – zpráva o světové sociální situaci 2010“,

–  s ohledem na výroční zprávy generálního tajemníka OSN o provádění Deklarace tisíciletí OSN,

–  s ohledem na společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě, Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsensus“(1), podepsané dne 20. prosince 2005,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci(2) (dále jen „nástroj pro rozvojovou spolupráci“ (DCI)),

–  s ohledem na Abujskou deklaraci o HIV/AIDS, tuberkulóze a dalších souvisejících infekčních onemocněních přijatou dne 27. dubna 2001 africkými hlavami států a předsedy vlád,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě(3),

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 21. června 2007 „Podpora zaměstnanosti prostřednictvím rozvojové spolupráce EU“,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Úloha Evropské unie při podpoře lidských práv a demokratizace ve třetích zemích“ (KOM(2001)0252),

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Školství a vzdělávání v kontextu snižování chudoby v rozvojových zemích“ (KOM(2002)0116),

–  s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU ze dne 3. prosince 2009 o globálním řízení a reformě mezinárodních institucí,

–  s ohledem na Agendu důstojné práce Mezinárodní organizace práce (MOP) a na Světovou dohodu o pracovních místech MOP, které byly přijaty na základě globálního konsenzu dne 19. června 2009 na mezinárodní konferenci práce,

–  s ohledem na zprávu MOP nazvanou „Svět práce v roce 2009: Globální krize zaměstnanosti a problémy širšího rozsahu“ zveřejněnou v prosinci 2009,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o smlouvách o rozvojových cílech tisíciletí(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. dubna 2006 o účinnosti pomoci a korupci v rozvojových zemích(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 23. května 2007 o podpoře slušné práce pro všechny(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2009 o přístupu k rozvojové pomoci ES zaměřené na zdravotnické služby v subsaharské Africe(7),

–  s ohledem na současnou reformu společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0192/2010),

A.  vzhledem k tomu, že silný a udržitelný hospodářský růst v rámci stabilního prostředí příznivého pro podnikání napomáhá vytvářet bohatství a pracovní příležitosti, a je tedy nejspolehlivějším a nejvhodnějším východiskem z chudoby,

B.  vzhledem k tomu, že pro rozvoj podnikání je zásadní bezpečné právní prostředí nedotčené korupcí,

C.  vzhledem k tomu, že země EU-15 se zavázaly, že do roku 2015 vydají 0,7 % svého HND na oficiální rozvojovou pomoc; vzhledem k tomu, že stávající úrovně oficiální rozvojové pomoci se pohybují na hodnotě okolo 0,4 %,

D.  vzhledem k tomu, že snižování chudoby a soudržnost politik pro rozvoj je nyní povinností vyplývající ze Smlouvy o EU,

E.  vzhledem k tomu, že je třeba podpořit rozvojové země v jejich snaze vytvořit co největší přidanou hodnotu doma ve svých zemích, což vyžaduje strategii průmyslového rozvoje, která musí nicméně dodržovat pravidla udržitelného rozvoje, a zejména ochrany životního prostředí,

F.  vzhledem k tomu, že dárci EU a vlády rozvojových zemí neplní výdajové referenční hodnoty v oblasti zdravotnictví a vzdělávání,

G.  vzhledem k tomu, že rozvojový svět čelí naléhavému nedostatku kvalifikovaného zdravotnického personálu; vzhledem k tomu, že nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu v rozvinutých zemích představuje jeden z faktorů, které zhoršují křehký zdravotnický systém v rozvojových zemích, a vzhledem k tomu, že mnoho kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví a jiných odvětvích se z mnoha důvodů nevrátí domů, aby pomáhali vlastním komunitám,

H.  vzhledem k tomu, že nedávná krize cen potravin zdůraznila přetrvávající důležitost zemědělství a zajišťování potravin pro chudé země,

I.  vzhledem k tomu, že 90 % občanů EU souhlasí s rozvojovou spoluprací, ačkoli existuje nebezpečí, že hospodářský pokles tuto podporu oslabí,

J.  vzhledem k tomu, že země skupiny G20 slíbily, že podniknou opatření proti daňovým rájům,

K.  vzhledem k tomu, že daňové úniky a nezákonné úniky kapitálu z rozvojových zemí představují několikanásobek hodnoty rozvojové pomoci,

L.  vzhledem k tomu, že remitence představují pro rozvojové země větší příliv kapitálu než oficiální rozvojová pomoc,

M.  vzhledem k tomu, že 2,7 miliardy lidí v současnosti nemají přístup k úvěrům,

N.  vzhledem k tomu, že pro snížení chudoby není nezbytné pouze podporovat zaměstnanost, ale také vytvářet kvalitní pracovní místa,

O.  vzhledem k tomu, že nejchudší země jsou velice málo zastoupené v mezinárodních institucích a na světových fórech,

P.  vzhledem k tomu, že systémy sociální ochrany se osvědčily jako výkonné nástroje pro snížení chudoby a zlepšení sociální soudržnosti a že většina obyvatel světa nemá vhodné sociální zabezpečení,

Výzvy pro rozvojové země
Ohledně hospodářství

1.  naléhavě žádá vlády rozvojových zemí, aby diverzifikovaly svá hospodářství pomocí rozvoje zpracovatelského průmyslu a aby se vyhnuly přílišnému zatěžování podniků – zejména malých a středních podniků, které jsou hnací silou zaměstnanosti a růstu – nadměrnou byrokracií;

2.  vyzývá všechny rozvojové země, aby podepsaly Agendu důstojné práce MOP a iniciativu OSN o minimální úrovni sociální ochrany, aby zajistily přijatelné pracovní standardy, vysokou úroveň komplexního sociálního zabezpečení, které se bude vztahovat i na nejchudší osoby na okraji společnosti, a skutečný sociální dialog, a zejména využívání projektů s vysokým podílem lidské práce;

3.  zdůrazňuje, že je důležité podepsat a provést různé úmluvy MOP o mezinárodních pracovních standardech, a doporučuje využít ustanovení usnesení MOP „Zotavení z krize: globální pakt o pracovních místech“;

4.  vyzývá k uplatňování práva na zákaz nucené práce, a zejména zákaz práce dětí, a to bez výjimky, neboť bez vzdělání jsou děti odsouzeny k životu v chudobě;

5.  požaduje, aby byla zvláštní pozornost věnována boji proti dětské práci, aby byla místo ní vytvářena pracovní místa pro dospělé a aby bylo dětem umožněno přiměřené vzdělání;

6.  naléhavě žádá vlády, aby upřednostnily opatření pomáhající naplnění základních sociálních potřeb, podporovaly ochranu dětí a zranitelných žen, které jsou velmi vážně postiženy krizí, jakož i rizikové mládeže, nekvalifikovaných, migrujících a málo placených dělníků, zemědělských dělníků a osob se změněnou pracovní schopností;

7.  připomíná, že malé podniky a mikropodniky, zejména v odvětví zemědělství, potřebují přiměřené financování, aby zachovaly stávající pracovní místa a aby vytvořily pracovní místa nová; vybízí rozvojové země, aby podporovaly úspory a přístup k úvěrům prostřednictvím zprostředkovatelů mikroúvěrů, mikropojištění a inovativních úvěrů, jako jsou venkovské pošty nebo mobilní bankovnictví;

8.  vyzývá EU, aby uznala příspěvek sociálního hospodářství (např. družstev) k vytváření pracovních míst a podporu důstojné práce v rozvojových zemích a aby zařadila sociální hospodářství do rozvojových programů a strategií spolupráce EU;

9.  vyzývá rozvojové země, aby rozšířily vlastnictví půdy mezi chudými a lidmi zbavenými majetku, a to například tím, že poskytnou osobám nezákonně obývajícím budovy v chudinských čtvrtích vlastnické tituly k půdě, na které žijí;

10.  podporuje rozvojové země, aby co nejvíce diverzifikovaly svá hospodářství a nebyly závislé pouze na velmi omezeném počtu výrobků, především zemědělských výrobků určených na vývoz;

11.  upomíná rozvojové země, aby dodržovaly místní tradice společného využívání půdy k zemědělství, a pomohly tak a ochránily existující drobné zemědělství;

12.  vyzývá rozvojové země, aby při formulaci svých strategických dokumentů a národních indikativních programů pokládaly za prioritu rozvoj zemědělského sektoru a zajišťování potravin;

13.  připomíná, že správa věcí veřejných je obsažena v myšlence „spravedlivého státu“ – státu, který zajišťuje demokracii a práva občanů; spravedlivý stát je takový, který na jedné straně plní své svrchované funkce, jako je přístup k justici, zdravotnictví, školství a správě, a zároveň podporuje a chrání práva jednotlivce i jeho základní svobody;

Ohledně občanství a správy věcí veřejných

14.  vyzývá všechny rozvojové země, aby urychleně podepsaly Úmluvu OSN proti korupci a účinně uplatňovaly její ustanovení; rovněž naléhavě žádá členské státy EU a společnosti z EU, aby dodržovaly tuto úmluvu OSN;

15.  je přesvědčen, že by členské státy EU měly jít rozvojovým zemím příkladem, pokud jde o rozpočtovou disciplínu, výběr daní a řádnou správu věcí veřejných;

16.  domnívá se, že protikorupční činnost by se měla zaměřit rovněž na soukromý sektor a měla by být posílena mezinárodní spolupráce, a to například prostřednictvím výměny informací a prostřednictvím programů na vymáhání majetku;

17.  naléhavě žádá všechny rozvojové země, aby podporovaly nezávislé parlamenty schopné účinně se podílet na prohlubování demokracie svobodným výkonem svých legislativních, rozpočtových a kontrolních úkolů; rovněž poukazuje na enormní význam nezávislých a plně vyspělých justičních institucí;

18.  vybízí vlády rozvojových zemí, aby maximalizovaly zapojení organizací občanské společnosti do vytváření a monitorování veřejné politiky;

19.  zdůrazňuje, že sociální partneři hrají v hospodářském rozvoji významnou úlohu a mohou posílit sociální soudržnost, a tudíž by mělo být podporováno zakládání a posilování příslušných zastupitelských organizací;

20.  vyzývá k uplatňování svobody sdružování v odborech a práva na kolektivní vyjednávání, a to bez výjimky, s cílem posílit, zlepšit a chránit důstojné pracovní podmínky;

21.  vyzývá všechny státy, které zavedly právní předpisy omezující svobodu organizací občanské společnosti, aby takové předpisy zrušily;

22.  vyzývá k uplatňování práva na nediskriminaci, tj. práva na práci a rovné zacházení bez ohledu na pohlaví, etnický původ, věk, zdravotní postižení či sexuální orientaci, jakožto hlavní zásady v boji proti chudobě;

23.  požaduje výrazné posílení právního a sociálního postavení žen s cílem zabránit diskriminaci a využít potenciál žen pro rozvoj hospodářství a společnosti;

24.  podporuje rozvojové země v jejich úsilí o posílení a prohloubení regionální integrace prostřednictvím zón volného obchodu, regionálních hospodářských společenství, regionálních rozvojových bank atd.;

Společné výzvy

25.  znovu opakuje svou výzvu, aby v národních rozpočtech rozvojových zemí a v rozvojové pomoci EU bylo alespoň 20 % výdajů vyčleněno na zdravotnictví a základní vzdělávání;

26.  požaduje přehodnocení privatizačních politik, zejména pokud jde o oblasti, jako je voda, hygiena a služby obecného zájmu, a přezkum společenské úlohy států v rozvoji řádné správy věcí veřejných, včetně úlohy státních podniků jakožto zaměstnavatelů a poskytovatelů sociálních služeb;

27.  upozorňuje na zásadní úlohu systémů sociální ochrany zmíněnou v Globálním paktu o pracovních místech, který přijala MOP, a v iniciativě OSN o minimální úrovni sociální ochrany; vyzývá proto k většímu důrazu na systémy sociální ochrany, které by bránily prohlubování chudoby a řešily těžkou sociální situaci a zároveň by pomohly stabilizovat hospodářství a udržet a podporovat zaměstnatelnost;

28.  požaduje plný přístup ke vzdělání zdarma pro všechny, tj. k základnímu, vyššímu i odbornému vzdělání, aby se místní obyvatelé mohli stát kvalifikovanými pracovníky;

29.  trvá na tom, aby dárcovské i rozvojové země musely splnit své závazky ohledně dosažení rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015;

30.  podporuje opatření, jako jsou dotace na platy, možnosti zaměstnání a vzdělávání, která povzbuzují místní vědecké a jiné kvalifikované pracovníky, aby zůstali ve svých komunitách a vykonávali tam praxi, a která posilují zdravotní systémy přístupné všem;

31.  podporuje vytváření nových pracovních míst v rozvojových zemích;

32.  podporuje opatření, která investují do veřejných služeb a posilují je, za účelem vytváření pracovních míst a zlepšování státních kapacit, zařízení a sociální soudržnosti, jak je uvedeno ve zprávě OSN „Přehodnocení chudoby“;

33.  vyzývá k tomu, aby byl kladen větší důraz na praktickou zdravotní péči a zvýšení povědomí obyvatel o přínosu léčebných postupů, tj. distribuce analyzátorů krve a vyškolení místních obyvatel ohledně jejich používání;

34.  zdůrazňuje, že ve všech rozvojových strategiích je nutné klást důraz na rozvoj lidských zdrojů, který je rozhodující pro vytváření pracovních míst; vyzývá EU a rozvojové země, aby provedly analýzu potřeb v oblasti zaměstnanosti a pracovního trhu, připravily prognózy a předjímaly hlavní výzvy související s přizpůsobením odborného vzdělávání zaměstnání;

35.  domnívá se, že by všechny rozvojové strategie měly věnovat zvláštní pozornost nejvíce zranitelným skupinám na okraji společnosti, zejména ženám, dětem, starším osobám a osobám se zdravotním postižením;

36.  domnívá se, že je zcela nezbytné pokrýt základní potřeby, a za obzvlášť prioritní kroky považuje opatření k zajištění potravin a přístupu k pitné vodě;

37.  zdůrazňuje problém dětské práce a uznává, že je jednou z největších překážek dokončení základního vzdělání a snížení chudoby a brání zdravé výchově a potřebnému vzdělávání těchto dětí; vyzývá proto k podpoře mezirezortní spolupráce a koordinace politik na podporu vzdělání a boje proti dětské práci prostřednictvím posílení stávajících mechanismů včetně mezinárodní pracovní skupiny pro dětskou práci a vzdělání; a konečně vyzývá mezinárodní společenství, všechny dotčené státy a EU, aby se zavázaly, že učiní vše, co je v jejich silách, k vymýcení dětské práce jako velmi naléhavému a specifickému úkolu;

38.  poukazuje na význam rovnosti žen a mužů pro hospodářský úspěch států, a vyzývá proto k většímu úsilí o zajištění rovnosti žen a mužů také v oblasti hospodářství;

39.  trvá na tom, aby dárci a partnerské země zajistili, aby se zemědělství, zejména pak drobní zemědělci a malé a střední ekologické zemědělské podniky, stalo jednou z priorit rozvojového programu;

40.  zdůrazňuje, že malé zemědělské podniky, které se zaměřují na decentralizované, ekologické a udržitelné způsoby produkce, umožňují vytváření pracovních míst a udržitelný rozvoj, protože v přepočtu na hektar zaměstnávají více osob než velké zemědělské podniky, přičemž zemědělci a zaměstnanci vydají v poměru více peněz na nezemědělské produkty vyrobené na venkově, jež mají vysoký podíl lidské práce;

41.  požaduje účinnější podporu vytváření pracovních míst a zvyšování zaměstnanosti prostřednictvím koordinace politiky zaměstnanosti a makroekonomických politik, přičemž tyto makroekonomické politiky by se neměly omezovat pouze na kontrolu inflace a obchodních a rozpočtových schodků, ale měly by se zaměřit také na stabilitu reálných výstupů, příjmů a zaměstnanosti;

42.  podporuje investování do ekologických pracovních míst a do ekologického průmyslu, například zaváděním systémů využívajících obnovitelnou energii a energetickou účinnost v chudých zemích, včetně systémů využívajících sluneční energii ve prospěch místních komunit, což je způsob zabezpečení udržitelných zdrojů energie a zároveň způsob vytváření pracovních míst a ochrany životního prostředí;

43.  požaduje zvýšení rovných příležitostí a přístupu k rozvoji kvalifikace, ke kvalitnímu vzdělávání a odborné přípravě; požaduje zlepšení dostupnosti úvěrů (včetně mikrofinancování), aby se podpořilo vytváření pracovních míst;

44.  s potěšením vítá posílenou spolupráci mezi Parlamentem a jeho regionálními protějšky z rozvojových zemí;

45.  zdůrazňuje, jak je důležité podporovat alternativní ukazatele HDP pro zjišťování míry sociálního pokroku v rozvojových zemích, zejména pokud jde o návrhy Komise pro měření hospodářského výkonu a sociálního pokroku, které předsedal Joseph Stiglitz;

46.  požaduje, aby byla opatření na řešení světové hospodářské krize vypracována pro jednotlivé země a regiony a aby zahrnovala opatření uvedená v politickém nástroji Mezinárodní organizace práce (MOP) „Globální pakt o pracovních místech“ s cílem umožnit investice do odvětví s velkým počtem pracovních míst a šetrných k životnímu prostředí a do systémů sociální ochrany;

Výzvy pro dárce
Ohledně pomoci

47.  naléhavě žádá všechny bohaté země, zejména státy EU, aby dodržely své sliby ohledně výdajů, pokud jde o pomoc, tj.alespoň 0,7 % HND do roku 2015;

48.  vyzývá k tomu, aby členské státy přijaly společnou definici chudoby, aby bylo možné určit příslušný operační prostor a oprávněné příjemce rozvojové pomoci EU;

49.  domnívá se, že soudržnost politik může přinést plodné výsledky při vytváření pracovních míst v rozvojových zemích; vyzývá proto ke změně vnějších politik EU, neboť ty mají přímý dopad na hospodářství rozvojových zemí a měly by být koncipovány tak, aby podporovaly udržitelné potřeby rozvojových zemí s cílem vymýtit chudobu, zaručit důstojný příjem a živobytí a uspokojit základní lidská práva, včetně sociálních a ekonomických práv a ochrany životního prostředí;

50.  požaduje další podstatné finanční prostředky na boj proti důsledkům změny klimatu a světové ekonomické krize v rozvojových zemích;

51.  požaduje, aby základní vzdělávání a veřejné zdraví byly základem rozvojových politik, a zdůrazňuje, že současná situace nemůže ospravedlnit žádné snižování výdajů jednotlivých států a mezinárodní pomoci v těchto odvětvích;

52.  vyzývá EU, aby dodržela své závazky v rámci podpory na rozvoj obchodu;

53.  zdůrazňuje, že EU musí přehodnotit své dotační politiky, především v zemědělském odvětví a v souladu s potřebami malých a středních zemědělců v EU, s cílem usnadnit podmínky spravedlivého obchodu v případě rozvojových zemí;

54.  znovu žádá všechny dárce, aby důrazněji dodržovali program zaměřený na účinnost pomoci zejména tehdy, pokud jde o koordinaci dárcovství a odpovědnost;

55.  trvá na tom, aby Komise zajistila sjednocení vnějšího rozměru současné reformy společných rybářských politik s rozvojovou politikou EU, neboť tyto politiky přímo souvisejí s obživou obyvatel rozvojových zemí;

56.  zdůrazňuje, že odvětví rybolovu je v mnoha zemích klíčové pro zaměstnanost a zajištění potravin, a proto by všechny rozvojové země měly mít nárok na podporu EU pro toto odvětví, aby rozvíjely vlastní udržitelný rybolovný průmysl, výzkum, kontrolu a vymáhání předpisů v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, nezávisle na jakékoliv dohodě s Evropskou unií o rybolovu;

57.  zdůrazňuje, že cílem odvětvové podpory EU pro odvětví rybolovu ve třetích zemích je rozvoj přístavů v těchto zemích a jejich infrastruktury za účelem usnadnění vykládky a zpracování ryb s cílem vytvořit zde nová pracovní místa; vyzývá Komisi, aby monitorovala a kontrolovala dosahování tohoto cíle a aby poskytla finanční a technickou podporu pro zlepšení schopnosti třetích zemí kontrolovat rybářské aktivity ve svých vodách a zadržovat plavidla, u nichž se zjistí, že porušují pravidla;

58. trvá na tom, aby EU zjednodušila svůj systém poskytování pomoci a související postupy;

59.  vyzývá k větší koordinaci rozvojové politiky mezi Komisí a členskými státy EU, aby se zabránilo negativnímu vlivu různých politických opatření na dosažení rozvojových cílů tisíciletí;

60.  očekává, že vzhledem k tomu, že soudržnost politik pro rozvoj je nyní požadavkem, který vyplývá ze Smlouvy, politiky EU v oblastech, jako je zemědělství, obchod, migrace a rybolov, nebudou žádným způsobem oslabovat úsilí vynaložené na rozvoj; má v úmyslu podrobně sledovat, jak EU tuto povinnost plní;

61.  vyzývá dárce, aby uváženě investovali do rozvojového vzdělávání určeného pro jejich občany;

62.  vyzývá dárcovské země, aby využily tuto krizi a podrobně prozkoumaly stávající možnosti, pokud jde o inovační a doplňkové zdroje financování rozvoje, a aby nalezly nové možnosti, které by umožnily rozvojovým zemím diverzifikovat vlastní zdroje příjmů a realizovat účinné, konkrétní a funkční programy výdajů;

63.  žádá Komisi a členské státy EU, aby podporovaly udržitelné podniky s vytvářením důstojných pracovních míst jakožto specifické odvětví rozvojové spolupráce v souladu s Evropským konsensem o rozvoji z roku 2005 a aby prosazovaly jeho začlenění do tradičnějších odvětví rozvojové spolupráce, jako je infrastruktura, rozvoj venkova, správa věcí veřejných a pomoc v oblasti obchodu;

Ohledně nových zdrojů financování

64.  naléhavě žádá země skupiny G20, aby prosadily záruky na potlačení daňových rájů, posílily dohled nad finančními trhy a přistoupily k výměně informací v daňových záležitostech; země skupiny G20 by navíc měly nařídit Mezinárodní radě pro účetní standardy, aby přijala nový standard, který zahrne předkládání zpráv pro jednotlivé země;

65.  vyzývá země skupiny G20 a státy EU, aby přijaly opatření, která zlevní a zjednoduší remitence;

66.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily veřejnou finanční podporu pro malé podniky, mikropodniky a zemědělce v rozvojových zemích, včetně neformálního sektoru, jak to požaduje Globální pakt o pracovních místech přijatý Mezinárodní organizací práce s cílem bojovat proti chudobě a nezaměstnanosti;

Ohledně budování kapacit a globálního řízení

67.  naléhavě žádá EU, aby svou pomoc zaměřila na podporu budování kapacit v oblastech, které budou přímo napomáhat hospodářským systémům partnerských zemí a vytvářet pracovní místa, tj. rozvíjení jejich výrobních kapacit, vytváření účinných daňových systémů, boj proti korupci, posilování institucí a občanské společnosti, usnadňování přístupu k mikroúvěrům a dalším zdrojům finančních prostředků atd.;

68.  požaduje, aby se všechny rozvojové politiky EU s dopadem na vytváření pracovních míst a snižování chudoby zaměřily na opatření, která zavazují vlády, občanskou společnost, podniky, nadace a místní komunity k dosažení rozvojových cílů tisíciletí OSN do roku 2015;

69.  vyzývá EU, aby svou pomoc zacílila také na budování systémů sociální ochrany v rozvojových zemích, což je významný a účinný prostředek snižování chudoby;

70.  požaduje, aby přednost dostalo vzdělávání, následná pomoc lidem, kteří opustili školský systém, odborná příprava, technické vzdělání, získávání dovedností, celoživotní učení, přístup k finančním prostředkům, pořádání kvalitních školení, která zlepší vyhlídky jejich absolventů, zdraví a bezpečnost a podpora programů podnikatelské iniciativy na vytvoření udržitelné pracovní síly určená především pro malé podniky a mikropodniky, se zaměřením zejména na mladé lidi, starší lidi, zdravotně postižené a vysídlené osoby, ženy a jakékoli další marginalizované skupiny;

71.  domnívá se, že by EU měla při sestavování obchodních dohod s rozvojovými zeměmi zohledňovat kritéria lidských práv a správy věcí veřejných a neměla by váhat s uplatněním sankcí, pokud státy nedodržují své závazky v oblasti správy věcí veřejných; připomíná, že kritéria podmíněnosti platí i pro Evropský rozvojový fond a finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci;

72.  žádá EU, aby přísně dbala na dodržování podmíněnosti stanovené v dohodě z Cotonou;

73.  zdůrazňuje, že Evropský rozvojový fond i finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci musí dodržovat stejná kritéria podmíněnosti;

74.  vyzývá Komisi, aby podporovala vhodné metody a harmonogramy pro monitorování výrobních řetězců v evropských podnicích působících v zahraničí za účelem prověření, že se zde nezneužívá dětské práce a že se dodržují pracovní normy stanovené v úmluvách MOP, a aby podporovala přístup ke vzdělání, který je klíčovým faktorem boje proti chudobě;

75.  naléhavě žádá, aby se vytvořila spolehlivá síť pro úzké vztahy mezi hlavními vládními a nevládními institucemi a organizacemi, které se zabývají snižováním chudoby ve všech rozvojových zemích, aby mohly sdílet názory a zkušenosti při formulování, provádění a monitorování pomoci EU;

76.  podporuje vytváření databází na vnitrostátních úrovních i na úrovni EU s cílem shromáždit a porovnat základní data týkající se chudoby v rozvojových zemích v rámci usnadnění a zvýšení úsilí ke snížení chudoby;

77.  podtrhuje nutnost posílit existující koordinaci mezi mezinárodními a regionálními organizacemi jako další snahu o poskytnutí technické podpory pro uplatňování a monitorování akčního plánu EU na zmírnění chudoby;

78.  poukazuje na nutnost vytváření „poradních skupin“ k určitým otázkám jako konkrétního kroku a spolehlivého způsobu poskytování technické podpory s cílem splnit cíle akčního plánu EU na zmírnění chudoby v rozvojových zemích;

79.  připouští využití rozpočtové podpory pouze tehdy, pokud existují naprosto jasné záruky, že finanční prostředky budou využity pro zamýšlený cíl a splní svůj původní účel, a pokud příjemci splňují kritéria lidských práv a demokratické správy věcí veřejných; s potěšením vítá efektivnější hodnocení a audit rozpočtové podpory, aby bylo možné provést analýzu toho, zda bylo dosaženo zamýšleného cíle a zda vlády přijímajících zemí plní výše uvedená kritéria; vyzývá Komisi, aby pod dohledem Evropského parlamentu a za využití IT vytvořila srovnávací tabulku k vyhodnocení účinnosti pomoci Společenství ke snížení chudoby, zlepšení vzdělání a vytváření pracovních míst, přičemž tato srovnávací tabulka bude založena na stupni dodržování očekávaných finančních ukazatelů a cílů;

80.  vyzývá Komisi, aby Evropskému parlamentu předložila ucelený a přesvědčivý návrh ohledně povolební politiky EU, která bude respektovat svobodnou volbu obyvatel dané země, a obává se, že stávající neexistence ucelené povolební politiky narušuje důvěryhodnost volebních pozorovatelských misí EU;

81.  podporuje demokratičtější zastoupení rozvojových zemí ve světových institucích;

82.  vyzývá mezinárodní finanční instituce, aby přezkoumaly svou úvěrovou politiku, a podpořily tak demokraticky zvolený udržitelný hospodářský rozvoj rozvojových zemí;

83.  vyzývá EU a G-20, aby podnikla konkrétní kroky na vymýcení případů zneužívání daňových rájů, daňových úniků a nedovolených finančních úniků z rozvojových zemí a aby podpořila investování těchto zdrojů v rozvojových zemích;

84.  vyzývá k přijetí nové závazné globální finanční dohody, která přinutí nadnárodní společnosti, aby automaticky zveřejňovaly, jakých zisků dosáhly a jaké daně zaplatily v jednotlivých zemích;

85.  vyzývá EU, aby podpořila iniciativu OSN o minimální úrovni sociální ochrany za účelem rozšíření nebo uplatnění udržitelných systémů sociální ochrany v rozvojových zemích tím, že zajistí větší soudržnost politik vnějších vztahů a rozpracuje sdělení o sociální ochraně v rozvojové spolupráci, jak je navrhováno v závěrech Rady o podpoře zaměstnanosti prostřednictvím rozvojové spolupráce EU;

Ohledně vzdělání

86.  souhlasí s Komisí, že mít zaměstnání je nejlepším způsobem, jak uniknout chudobě a sociálnímu vyloučení; domnívá se, že překonání propasti ve vzdělání, která existuje v rozvojových zemích, je jednou z nejúčinnějších strategií pro prolomení začarovaného kruhu chudoby a nezaměstnanosti;

87.  vítá urychlenou iniciativu „Vzdělání pro všechny“ a rámcovou podporu Komise pro tuto iniciativu; vyzývá Komisi, aby vysvětlila, jaké prostředky v současnosti poskytuje zemím, na které se tato iniciativa vztahuje, a za jakým účelem, především v následujících oblastech:

   péče a vzdělávání v raném dětství,
   bezplatné a povinné základní vzdělání pro všechny děti,
   vzdělání a osvojení životních dovedností pro mladé lidi i dospělé,
   gramotnost dospělých,
   rovnost žen a mužů,
   kvalita vzdělání;

88.  naléhavě žádá EU, aby zavedla podpůrné programy pro rodiče v různých oblastech, kde chudoba vede k nedostatku znalostí týkajících se výchovy dětí, aby se tak zajistilo, že děti v rozvojových zemích získají skutečné šance;

89.  upozorňuje, že kvalita duševní a fyzické kondice není jen otázkou vzdělání, odborné přípravy a nových informačních technologií, ale také otázkou přístupu k vodě, potravinám a lékům, takže by EU měla věnovat větší pozornost vytváření komplexních projektů podpory zahrnujících bezplatné školní potřeby, bezplatné stravování, bezplatné školní autobusy a bezplatné prohlídky; považuje za zcela nezbytné požadovat jasnou provázanost mezi projekty financovanými z EU, které jsou zaměřené na školy, a potravinovými a zdravotními programy v rozvojových zemích;

90.  vyzývá EU, aby své úsilí soustředila na zjištění toho, v jakých odvětvích mají rozvojové země konkurenční výhodu, přičemž vytváření učňovských oborů při zaměstnání v těchto odvětvích bude jednou z hlavních priorit rozvojové pomoci EU;

91.  vyzývá EU, aby studentům z rozvojového světa nabízela více příležitostí ke vzdělávání, ale také je pobízela, aby se po studiích vrátili domů a pomáhali vlastním komunitám;

Přístup na trh

92.  poukazuje na to, že rozvojovým zemím se tvrdí, že jejich výrobky musí být konkurenceschopné na otevřeném trhu, ačkoliv se tento princip vůči rozvinutému světu často neuplatňuje;

93.  vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly soudržný přístup, který bude dodržovat zásady volného trhu a zajistí reciprocitu v oblasti obchodu;

94.  zdůrazňuje, že mnoho rozvojových zemí, zejména v oblasti zemědělství, se vyznačuje samozásobitelskou ekonomikou, která je často jediným zdrojem příjmu a živobytí;

o
o   o

95.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států a MOP.

(1) Úř. věst. C 46, 24.2.2006, s. 1.
(2) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41.
(3) Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1.
(4) Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 15.
(5) Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 316.
(6) Úř. věst. C 102 E, 24.4.2008, s. 321.
(7) Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 162.

Právní upozornění - Ochrana soukromí