Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí opatření Evropské unie pro označení „evropské dědictví“ (KOM(2010)0076 – C7-0071/2010 – 2010/0044(COD))

P7_TA(2010)0486 A7-0311/2010

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2010)0076),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 167 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0071/2010),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na odůvodněné stanovisko předložené francouzským Senátem v rámci protokolu (č. 2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality uvádějící, že dotyčný návrh legislativního aktu není v souladu se zásadou subsidiarity,

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 9. června 2010(1),

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0311/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského Parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. prosince 2010 k přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. .../2011/EU kterým se zavádí opatření Evropské unie pro označení „evropské dědictví“

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 167 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

poté, co postoupily návrh vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Cílem Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU) je stále užší svazek evropských národů a zejména článek 167 Smlouvy o fungování EU ukládá Evropské unii, aby přispívala k rozkvětu kultur členských států a přitom respektovala jejich národní a regionální různorodost a zároveň zdůrazňovala společné kulturní dědictví. Čl. 167 odst. 2 Smlouvy o fungování EU dále stanoví, že Unie v souladu se zásadou proporcionality přispívá ke zlepšování znalosti a šíření kultury a dějin evropských národů.

(2)  Lepší pochopení a oceňování významu společného, a přesto rozmanitého dědictví, zejména mezi mládeží, přispěje k posílení pocitu sounáležitosti s Evropskou unií a k upevnění mezikulturního dialogu. Proto je důležité podporovat lepší přístup ke kulturnímu dědictví a zdůrazňovat jeho evropský rozměr.

(3)  Smlouva o fungování EU rovněž zavádí občanství Unie, které doplňuje státní občanství příslušných členských států a které je důležitým prvkem ochrany a posílení procesu evropské integrace. Aby občané mohli evropskou integraci plně podporovat, je třeba klást větší důraz na jejich společné hodnoty, dějiny a kulturu jako na klíčové prvky jejich členství ve společnosti založené na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv, na kulturní a jazykové rozmanitosti, toleranci a solidaritě.

(4)  V dubnu roku 2006 zahájilo v Granadě několik členských států společně se Švýcarskem mezivládní projekt označení „evropské dědictví“.

(5)  Rada Evropské unie přijala dne 20. listopadu 2008(4) závěry s cílem změnit mezivládní projekt označení „evropské dědictví“ na opatření Evropské unie a vyzvala Komisi, aby jí předložila odpovídající návrh na zavedení označení „evropské dědictví“ Evropské unie, v němž budou upřesněny praktické postupy realizace tohoto projektu.

(6)  Veřejná konzultace a posouzení dopadů provedené Komisí potvrdily, že mezivládní projekt označení „evropské dědictví“ je cenná iniciativa, ale že je zapotřebí tento projekt dále rozvinout, aby byl plně využit jeho potenciál, a potvrdily, že zapojení Evropské unie může označení „evropské dědictví“ jednoznačně přinést přidanou hodnotu a kvalitativní posun vpřed.

(7)  Označení „evropské dědictví“ by mělo zúročit zkušenosti doposud získané v rámci mezivládního projektu.

(8)  Projekt označení „evropské dědictví“ by měl usilovat o doplňování, avšak ne zdvojování iniciativ, jako je seznam světového dědictví UNESCO, reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO a „evropské kulturní trasy“ Rady Evropy. Přidaná hodnota nového označení „evropské dědictví“ by měla být založena na přínosu vybraných pamětihodností pro evropské dějiny a kulturu i pro vznik Unie, na jasném vzdělávacím rozměru, který osloví občany, a zejména mládež, a na budování sítí mezi pamětihodnostmi, které umožní výměnu zkušeností a osvědčených postupů. Iniciativa by měla být zaměřena hlavně na propagaci pamětihodností a přístup k nim, čímž by přispěla ke sdílení historického a kulturního dědictví v rámci Unie, a na kvalitu poskytovaných vysvětlení a navrhovaných činností, nikoli na ochranu pamětihodností, která by měla být zaručena stávajícími režimy ochrany.

(9)  Kromě posilování pocitu sounáležitosti občanů EU s Unií a podněcování mezikulturního dialogu by opatření Unie pro označení „evropské dědictví“ také mohlo přispívat ke zvyšování hodnoty a profilu kulturního dědictví, k posílení úlohy kulturního dědictví v hospodářském a udržitelném rozvoji regionů, zejména prostřednictvím cestovního ruchu zaměřeného na kulturu, k posilování synergií mezi kulturním dědictvím a soudobou tvorbou a tvořivostí, k usnadnění sdílení zkušeností a osvědčených postupů po celé Evropě a obecněji k podpoře demokratických hodnot a lidských práv, na kterých je založen proces evropské integrace.

(10)  Tyto cíle jsou plně v souladu s cíli evropského programu pro kulturu, mezi něž patří i podpora kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu a podpora kultury jako katalyzátoru tvořivosti(5).

(11)  Je velmi důležité, aby nové označení „evropské dědictví“ bylo udělováno na základě společných, jasných a transparentních kritérií a postupů.

(12)   Členské státy by měly mít možnost předběžně vybrat pamětihodnosti, kterým již bylo označení „evropské dědictví“ uděleno v rámci mezivládního projektu označení „evropské dědictví“. Tyto pamětihodnosti budou posouzeny na základě nových kritérií a postupů.

(13)  Budoucí hodnocení označení „evropské dědictví“ by mohla přezkoumat rozšíření této iniciativy na třetí země, které se účastní programu Kultura.

(14)  Správní opatření pro označení „evropské dědictví“ by měla být jednoduchá a flexibilní, v souladu se zásadou subsidiarity.

(15)  Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nelze v uspokojivé míře dosáhnout na úrovni členských států, a lze jich tedy zejména z důvodu potřeby nových společných, jasných a transparentních kritérií a postupů pro označení „evropské dědictví“, jakož i silnější koordinace mezi členskými státy, lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v témže článku toto rozhodnutí nepřekračuje míru nezbytnou k dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Předmět

Toto rozhodnutí zavádí opatření Evropské unie nazvané Označení „evropské dědictví“.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se výrazem „pamětihodnosti“ rozumějí památky, přírodní, podmořské, průmyslové nebo městské pamětihodnosti, archeologická naleziště, kulturní krajiny, památná místa, kulturní statky a objekty a nehmotné dědictví, které se váže k určitému místu, včetně současného dědictví.

Článek 3

Cíle

1.  Obecným cílem opatření je přispívat k:

2.  Za tímto účelem jsou dílčí cíle opatření následující:

–  zdůraznit symbolickou hodnotu a zviditelnit profil pamětihodností, které hrály významnou roli v dějinách a kultuře Evropy nebo při budování Unie,

3.  Pamětihodnosti samy budou usilovat o tyto konkrétní cíle:

Článek 4

Účast na opatření

Opatření se mohou účastnit členské státy Unie. Tato účast je dobrovolná.

Článek 5

Komplementarita s dalšími iniciativami

Komise a členské státy zajistí, aby opatření Označení „evropské dědictví“ doplňovalo, avšak nezdvojovalo další iniciativy v oblasti kulturního dědictví, jako je seznam světového dědictví UNESCO, reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO a „evropské kulturní trasy“ Rady Evropy.

Článek 6

Přístup k opatření

Označení „evropské dědictví“ mohou získat pamětihodnosti, jak jsou vymezeny v článku 2.

Článek 7

Kritéria

Udělení označení „evropské dědictví“ vychází z následujících kritérií:

(1)  Kandidátské pamětihodnosti označení „evropské dědictví“ musí mít symbolickou hodnotu pro Evropu a musí platit, že v minulosti hrály významnou úlohu v dějinách a kultuře Evropy nebo při budování Unie. Musí proto prokázat:

(2)  Kandidátské pamětihodnosti označení „evropské dědictví“ musí předložit projekt, jehož provádění se zahájí nejpozději do konce roku udělení označení a který zahrnuje všechny následující prvky:

▌ Pořádání uměleckých a kulturních aktivit (například různých akcí, festivalů, pobytových programů atd. ), které podporují mobilitu evropských kulturních zprostředkovatelů, umělců a sbírek, podněcují mezikulturní dialog a povzbuzují vazby mezi kulturním dědictvím a soudobou tvorbou a tvořivostí je vítáno, kdykoli to umožní konkrétní povaha pamětihodnosti.

(3)  Kandidátské pamětihodnosti předloží plán řízení, v němž se zaváží ke všem následujícím prvkům:

Článek 8

Evropská komise nezávislých odborníků

1.  Zřizuje se evropská komise nezávislých odborníků (dále jen „komise odborníků“), která bude provádět výběr a monitorování na evropské úrovni. Komise odborníků zajistí jednotné uplatňování zmíněných kritérií ve všech členských státech účastnících se opatření.

2.  Komise odborníků má 13 členů. Čtyři z těchto členů jmenuje Evropský parlament, čtyři Rada a čtyři Komise a jednoho Výbor regionů, v souladu se svými příslušnými postupy. Komise odborníků určí svého předsedu.

3.  Členové komise odborníků musí být nezávislí odborníci. Tito odborníci musí mít značné zkušenosti a odborné znalosti v oblastech ▌ souvisejících s cíli označení „evropské dědictví“. Orgány, které odborníky nominují, musí v co největší míře zajistit, aby se jejich odbornosti vzájemně doplňovaly a aby bylo z geografického hlediska jejich zastoupení vyvážené.

4.  Členové komise odborníků jsou jmenováni na tři roky. Odchylně od tohoto ustanovení budou v prvním roce platnosti tohoto rozhodnutí Komisí jmenováni čtyři odborníci na jeden rok, Evropským parlamentem čtyři odborníci a Výborem regionů jeden odborník na dva roky a Radou čtyři odborníci na tři roky.

5.  Členové komise odborníků informují o střetu zájmů nebo potenciálním střetu zájmů ve vztahu k určité pamětihodnosti. Pokud člen o střetu zájmů informuje, nebo pokud vyjde takovýto střet zájmů najevo, nezúčastní se tento člen hodnocení uvedené pamětihodnosti ani žádných jiných pamětihodností ve stejném členském státě.

6.  Všechny zprávy, doporučení a oznámení komise odborníků se budou zveřejňovat.

Článek 9

Formulář žádosti

▌Komise vypracuje společný formulář žádosti vycházející z kritérií výběru uvedených v článku 7 a všechny kandidátské pamětihodnosti jej budou používat. Při výběru budou brány v úvahu pouze žádosti předložené na tomto oficiálním formuláři žádosti.

Článek 10

Předběžný výběr na vnitrostátní úrovni

1.  Za předběžný výběr pamětihodností za účelem udělení označení „evropské dědictví“ zodpovídají členské státy v úzké spolupráci s místními a regionálními orgány.

2.  Každý členský stát dostane možnost provést předběžný výběr nejvýše dvou pamětihodností za dva roky v souladu s časovým rozvrhem v příloze. ▌

3.  Každý členský stát stanoví své vlastní postupy a svůj vlastní časový rozvrh pro předběžný výběr pamětihodností v souladu se zásadou subsidiarity a zajistí, aby správní opatření zůstala co nejjednodušší a nejflexibilnější. O výsledcích předběžného výběru však uvědomí Komisi nejpozději dne 1. března roku konání předběžného výběru.

4.  Předběžný výběr ▌ bude probíhat v souladu s kritérii stanovenými v článku 7 a použije se při něm formulář žádosti zmíněný v článku 9.

5.   Komise zveřejní úplný seznam předběžně vybraných pamětihodností a informuje o tom Evropský parlament, Radu a Výbor regionů.

Článek 11

Konečný výběr na úrovni Unie

1.  Za konečný výběr pamětihodností za účelem udělení označení „evropské dědictví“ zodpovídá Komise a bude jej provádět komise odborníků.

2.  Komise odborníků vyhodnotí žádosti předběžně vybraných pamětihodností a vybere nejvýše jednu pamětihodnost z každého členského státu. V případě potřeby si může vyžádat další informace a také může zorganizovat návštěvy příslušných pamětihodností.

3.  Konečný výběr ▌ bude probíhat v souladu s kritérii stanovenými v článku 7 a použije se při něm formulář žádosti zmíněný v článku 9.

4.  Komise odborníků vydá zprávu o předběžně vybraných pamětihodnostech nejpozději dne 15. prosince roku konání předběžného výběru. Tato zpráva bude obsahovat doporučení pro udělení označení „evropské dědictví“ a odůvodnění pro pamětihodnosti, které nebyly zahrnuty do konečného seznamu.

5.  Kandidátské pamětihodnosti, které nebyly zahrnuty do konečného seznamu, se mohou podáním nové žádosti znovu přihlásit do předběžného výběru na vnitrostátní úrovni v dalších letech.

Článek 12

Nadnárodní pamětihodnosti

1.  Pro účely tohoto rozhodnutí se za „nadnárodní pamětihodnost“ považuje:

2.  Žádosti pro nadnárodní pamětihodnosti se budou řídit stejným postupem jako žádosti pro jiné pamětihodnosti. Budou předběžně vybrány všemi dotčenými členskými státy v rámci jejich limitu nejvýše dvou pamětihodností, jak je stanoven v článku 10. Nadnárodní pamětihodnosti určí jednu ze zúčastněných pamětihodností jako koordinátora, který bude pro Komisi představovat jediné kontaktním místo. Koordinátor včas poskytne informace o nadnárodních kandidaturách ve všech členských státech, aby byla zajištěna účast příslušných pamětihodností na území celé Unie. Všechny pamětihodnosti náležející k nadnárodní pamětihodnosti musí splňovat kritéria stanovená v článku 7 a vyplnit formulář žádosti uvedený v článku 9.

Zvláštní pozornost se věnuje nadnárodním pamětihodnostem, které vytváří základ přeshraničního evropského dědictví tím, že mají hmotný i nehmotný symbolický význam.

3.  Pokud určitá nadnárodní pamětihodnost splní všechna kritéria stanovená v článku 7, bude této pamětihodnosti při konečném výběru dána přednost.

4.   Pokud jedna z pamětihodností náležejících k nadnárodní pamětihodnosti přestane splňovat kritéria stanovená v článku 7 nebo dodržovat závazky přijaté v žádosti, použije se postup podle článku 15.

Článek 13

Určení

1.  Komise oficiálně určí pamětihodnosti, kterým se uděluje označení „evropské dědictví“, v průběhu roku následujícího po konání výběrového řízení, a to s náležitým ohledem na doporučení komise odborníků. Komise uvědomí o přijatých rozhodnutích Evropský parlament, Radu a Výbor regionů.

2.  Označení „evropské dědictví“ bude pamětihodnostem uděleno natrvalo za podmínek stanovených v článcích 14 a 15 a v závislosti na tom, zda opatření bude pokračovat.

3.   Udělení označení „evropské dědictví s sebou “ nenese závazky v oblasti městského rozvoje nebo povinnosti s ohledem na právní předpisy, krajinné úpravy, mobilitu nebo architektonické aspekty. Jediné příslušné právo je místní právo.

Článek 14

Monitorování

1.  Každá pamětihodnost, které bylo uděleno označení „evropské dědictví“, bude pravidelně monitorována, aby se zaručilo, že nadále splňuje kritéria stanovená v článku 7 a dodržuje všechny závazky, které přijala ve své žádosti.

2.  Za monitorování všech pamětihodností ležících na území určitého členského státu zodpovídá příslušný členský stát. Tento členský stát shromažďuje všechny potřebné informace a jednou za čtyři roky vypracuje podrobnou zprávu, v souladu s časovým rozvrhem v příloze.

3.  Tato zpráva bude zaslána Komisi a předložena k přezkoumání komisi odborníků nejpozději dne 1. března roku, kdy probíhá monitorování.

4.  Nejpozději dne 15. prosince roku, kdy probíhá monitorování, vydá komise odborníků zprávu o stavu pamětihodností označených jako evropské dědictví v příslušném členském státě, která bude v případě potřeby obsahovat doporučení, k nimž je nutno přihlédnout v dalším období monitorování.

5.  Komise stanoví po konzultaci s komisí odborníků společné ukazatele pro členské státy ▌, aby zajistila jednotný přístup k monitorování.

Článek 15

Odebrání označení

1.  Pokud komise odborníků zaznamená, že určitá pamětihodnost již neplní kritéria stanovená v článku 7 nebo že již nedodržuje všechny závazky, které přijala ve své žádosti, zahájí dialog s dotčeným členským státem prostřednictvím Komise, s cílem pomoci provést u dané pamětihodnosti nezbytné změny.

2.  Pokud po uplynutí lhůty 18 měsíců od zahájení dialogu nebyly u pamětihodnosti nezbytné změny provedeny, oznámí to komise odborníků Komisi. Toto oznámení musí doprovázet odůvodnění, jakož i doporučení, jak situaci zlepšit.

3.  Pokud nebyla doporučení provedena ani po uplynutí nové lhůty 18 měsíců, komise odborníků doporučí odebrat dotyčné pamětihodnosti označení „evropské dědictví“.

4.  Komise přijme konečné rozhodnutí o odebrání označení „evropské dědictví“ s náležitým ohledem na doporučení komise odborníků. Komise o svém rozhodnutí uvědomí Evropský parlament, Radu a Výbor regionů.

5.  Oznámení a doporučení komise odborníků se zveřejňují.

6.   Pamětihodnosti se mohou označení „evropské dědictví“ kdykoli vzdát. V takovém případě uvědomí dotčený členský stát, který tuto skutečnost sdělí Komisi. Komise přijme konečné rozhodnutí o odebrání označení „evropské dědictví“ a informuje o tom Evropský parlament, Radu a Výbor regionů.

Článek 16

Praktická opatření

1.  Komise provádí opatření Unie pro označení „evropské dědictví“. Zejména:

2.  Komise zodpovídá za informování o označení „evropské dědictví“ a jeho zviditelnění na úrovni Unie, zejména prostřednictvím vytvoření a správy zvláštních internetových stránek a používáním nového loga, zvyšováním profilu a přitažlivosti pamětihodnosti v celoevropském měřítku, například prostřednictvím využívání možností, které nabízejí nové technologie, moderní a digitální a interaktivní prostředky, a prostřednictvím usilování o synergie s ostatními evropskými iniciativami. Všechna doporučení a oznámení komise odborníků podle čl. 8 odst. 6, čl. 10 odst. 5 a čl. 15 odst. 5 budou zveřejněna na výše uvedených internetových stránkách.

3.  Komise podporuje činnosti zaměřené na vytváření sítí pamětihodností označených jako evropské dědictví.

4.  Činnosti podle odstavců 2 a 3, jakož i náklady na komisi odborníků budou financovány prostřednictvím finančního rámce stanoveného v článku 18.

Článek 17

Hodnocení

1.  Komise zajistí externí a nezávislé hodnocení opatření pro označení „evropské dědictví“. Toto hodnocení proběhne jednou za šest let v souladu s časovým rozvrhem stanoveným v příloze a přezkoumá všechny aspekty včetně účinnosti procesů souvisejících s prováděním opatření, počtu pamětihodností, zeměpisné oblasti působnosti a  účinků opatření a toho, jak by bylo možné je zlepšít, a zda by mělo opatření Označení „evropské dědictví“ pokračovat.

2.  Komise předloží zprávu o tomto hodnocení Evropskému parlamentu a Radě do šesti měsíců od jeho dokončení, případně k ní přiloží příslušné návrhy.

▌

Článek 18

Finanční ustanovení

1.  Finanční krytí pro provádění opatření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 je stanoveno na 1 350 000 EUR.

2.  Roční prostředky schvaluje rozpočtový orgán v souladu s limity víceletého finančního rámce.

Článek 19

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA

ČASOVÝ ROZVRH

Časový rozvrh pro Označení „evropské dědictví“

(1) Úř.věst. C 267, 1.10.2010, s. 52. (2) Úř. věst. C 267, 1.10.2010, s. 52. (3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010. (4) Úř. věst. C 319, 13.12.2008, s. 11. (5) KOM(2007)0242.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací, kterou se stanoví podmínky pro účast Švýcarské konfederace na programu „Mládež v akci“ a na akčním programu v oblasti celoživotního učení (2007–2013) (12818/2010 – C7-0277/2010 – 2010/0231(NLE))

P7_TA(2010)0487 A7-0334/2010

(Souhlas)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (12818/2010),

–  s ohledem na návrh rozhodnutí mezi Evropskou unií a Švýcarskou konfederací, kterou se stanoví podmínky pro účast Švýcarské konfederace na programu „Mládež v akci“ a na akčním programu v oblasti celoživotního učení (2007–2013) (13104/2009),

–  s ohledem na žádost o souhlas, kterou předložila Rada v souladu s čl. 165 odst. 4 a čl. 166 odst. 4 a čl. 218 odst. 6 druhým pododstavcem písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie (C7-0277/2010),

–  s ohledem na článek 81 a čl. 90 odst. 8 jednacího řádu,

–  s ohledem na doporučení Výboru pro kulturu a vzdělávání (A7-0334/2010),

1.  uděluje souhlas s uzavřením dohody;

2.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a Švýcarské konfederace.

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (KOM(2010)0083 – C7-0073/2010 – 2010/0051(COD))

P7_TA(2010)0488 A7-0355/2010

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2010)0083),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 2 a čl. 291 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nimiž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C7-0073/2010),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na to, že se zástupce Rady dopisem ze dne 1. prosince 2010 zavázal schválit postoj Evropského parlamentu v souladu s čl. 294 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Rozpočtového výboru, Výboru pro rozvoj, Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, Výboru pro zahraniční obchod, Výboru pro dopravu a cestovní ruch, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, Výboru pro rybolov, Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0355/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  schvaluje společné prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

3.  bere na vědomí prohlášení Komise, které je přílohou tohoto usnesení;

4.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

5.  pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. prosince 2010 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. .../2010, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) č. 182/2011.)

PŘÍLOHA

PROHLÁŠENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU, RADY A KOMISE

V čl. 5 odst. 2 tohoto nařízení se stanoví, že Komise přijme návrh prováděcího aktu, pokud výbor vydá kladné stanovisko. Toto ustanovení nevylučuje, že Komise může, jak je tomu v současnosti, ve velmi výjimečných případech zohlednit nové okolnosti, které se objevily po hlasování, a rozhodnout o nepřijetí návrhu prováděcího aktu, poté, co o této skutečnosti řádně informuje výbor a normotvůrce.

PROHLÁŠENÍ KOMISE

Komise přistoupí k přezkumu všech platných legislativních aktů, které nebyly před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost upraveny v souladu s regulativním postupem s kontrolou, aby mohla posoudit, zda musí být tyto nástroje upraveny v souladu s režimem aktů v přenesené pravomoci zavedeným článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Komise co nejdříve předloží vhodné návrhy, a to nejpozději ve lhůtách uvedených v orientačním kalendáři, který je přiložen k tomuto prohlášení.

V průběhu uvedeného slaďování bude Komise pravidelně informovat Evropský parlament o návrzích prováděcích opatření souvisejících s těmito nástroji, které by se měly v budoucnu stát akty v přenesené pravomoci.

Pokud jde o platné legislativní akty, které v současnosti odkazují na regulativní postup s kontrolou, Komise provede přezkum ustanovení spojených s tímto postupem u každého nástroje, který má v úmyslu pozměnit, aby je mohla ve vhodnou dobu upravit podle kritérií stanovených ve Smlouvě. Evropský parlament a Rada budou mít navíc právo upozornit na základní akty, jejichž úprava je podle jejich názoru prioritní.

Komise zhodnotí výsledky tohoto procesu do konce roku 2012, aby posoudila kolik legislativních aktů odkazujících na regulativní postup s kontrolou je stále v platnosti. Komise poté připraví vhodné legislativní iniciativy za účelem dokončení úprav. Celkovým cílem Komise je, aby byla všechna ustanovení odkazující na regulativní postup s kontrolou do konce sedmého volebního období Parlamentu vyškrtnuta ze všech legislativních nástrojů.

Komise poznamenává, že v nedávné době zahájila studii, jež poskytne ucelený a objektivní přezkum všech aspektů politiky a praxe EU v oblasti ochrany trhu. Studie mimo jiné posoudí metody a fungování stávajícího nástroje na ochranu trhu, jeho využití a účinnost při dosahování cílů Komise v oblasti obchodní politiky, posoudí účinnost stávajících a budoucích politických rozhodnutí Evropské unie (pokud jde například o test unijních zájmů, pravidlo nižšího cla, systém výběru cla) ve srovnání s politickými rozhodnutími přijatými určitými obchodními partnery a prozkoumá základní antidumpingové a antisubvenční právní předpisy na základě správní praxe orgánů EU, rozsudků Soudního dvora Evropské unie a doporučení a rozhodnutí Orgánu pro řešení sporů při Světové obchodní organizaci.

Na základě výsledků studie a vývoje jednání v rámci rozvojového programu z Dohá má Komise v úmyslu prozkoumat, zda dále aktualizovat a modernizovat nástroje EU na ochranu trhu a jakým způsobem tak učinit.

Komise rovněž připomíná nedávné iniciativy, které přijala za účelem zlepšení průhlednosti provádění nástrojů na ochranu trhu (jako například jmenování úředníka pro slyšení), a spolupráci s členskými státy při objasňování klíčových prvků praktik ochrany trhu. Komise této práci přikládá velkou důležitost a bude se v rámci konzultací s členskými státy snažit o vymezení dalších iniciativ, které by v tomto ohledu mohly být přijaty.

Podle pravidel postupu projednávání ve výborech založených na rozhodnutí Rady 1999/468/ES musí Komise v případě záporného stanoviska regulativního výboru SZP předložit dotčený návrh opatření Radě, která může během jednoho měsíce přijmout rozdílné rozhodnutí. Komise nicméně není zproštěna možnosti jednat, může buď dané opatření zavést nebo odložit jeho použitelnost. Komise tedy může opatření přijmout, pokud se po zralé úvaze domnívá, že pozastavení jeho použitelnosti by mělo například nevratné negativní dopady na trh. Přijme-li později Rada opačné rozhodnutí, opatření provedené Komisí se pochopitelně stává zbytečným. Stávající pravidla tak Komisi poskytují nástroj, který umožňuje ochranu společného zájmu celé Unie přijetím opatření alespoň na prozatímní bázi.

Článek 7 tohoto nařízení sleduje cíl zachovat tento přístup v rámci nových ustanovení o postupu projednávání ve výborech, ale omezit jej na výjimečné situace a na základě jasně vymezených a restriktivních kritérií. Komise by mohla návrhy opatření přijmout i přes záporné stanovisko přezkumného výboru, pokud by „jejich urychlené nepřijetí vedlo k významnému narušení trhů (…) nebo finančních zájmů Unie“. Toto ustanovení se týká situací, ve kterých není možné čekat, až výbor opět odhlasuje tentýž či jiný návrh opatření, neboť mezitím by došlo k výraznému narušení trhu, například z důvodu spekulativního chování subjektů. Členským státům a Komisi by toto ustanovení – v zájmu zajištění schopnosti Unie jednat – poskytlo příležitost k další podložené debatě o návrhu opatření, aniž by záležitosti zůstaly nedořešeny a otevřeny spekulacím s negativními důsledky pro trhy a rozpočet.

Takové situace mohou nastat zejména v kontextu každodenního řízení SZP (například stanovení vývozních náhrad, správa licencí, zvláštní ochranná doložka), kdy musejí být rozhodnutí často přijímána rychle a mohou mít důležité hospodářské důsledky pro trhy, a tedy i chovatele a subjekty, ale také pro rozpočet Unie.

V případech, kdy Evropský parlament nebo Rada Komisi oznámí, že návrh prováděcího aktu podle jejich názoru překračuje prováděcí pravomoci uvedené v základním aktu, Komise návrh prováděcího aktu oka- mžitě přezkoumá, přičemž zohlední postoj, který zaujaly Evropský parlament nebo Rada.

Komise bude jednat způsobem, jenž patřičně zohlední naléhavost věci.

Před tím, než se Komise rozhodne, zda by měl být návrh prováděcího aktu přijat, pozměněn či stažen, bude Evropský parlament nebo Radu informovat o opatřeních, která zamýšlí přijmout a o důvodech, jež ji k tomu vedly.

Dodatek

PŘÍLOHA prohlášení I Komise

(1) Rozsah změn závisí na výsledku schůzky s členskými státy plánované na prosince 2010. Toto nařízení bylo přijato postupem spolurozhodování. (2) Součást balíčku obsahujícího mj. návrh právní úpravy EU o zdraví zvířat a návrh na přezkum nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách (3) Tento akt spadá do společné pravomoci GŘ SANCO/GŘ AGRI. (4) Přezkum právní úpravy EU o životních podmínkách zvířat (přesný harmonogram dosud nebyl stanoven) – Související usnesení EP ze dne 5. května 2010 o hodnocení a posouzení akčního plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek zvířat 2006–2010 (2009/2202(INI)), v němž Parlament vyzval Komisi, aby tyto akty přepracovala na obecný horizontální nástroj. (5) Součást probíhajícího přezkumu fytosanitární legislativy EU (6) Týká se probíhajícího přezkumu fytosanitární legislativy EU - dosud nebylo rozhodnuto, zda se přezkum omezí na harmonizaci. (7) Kvůli složitosti tématu z politického hlediska nemohlo být datum upřesněno. (8) Nařízení bylo omylem na originálním seznamu, neboť původně spadalo pod spolurozhodování před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Bylo uvedeno v harmonizaci PRAC. (9) * Bude zrušeno nařízením (ES) č. 1224/2009, žádné zvláštní úpravy nejsou zapotřebí. (10) Pracuje se na právním stanovisku, zda se tato nařízení týkají článku 290 nebo 291 SFEU. (11) Pracuje se na posouzení, zda jsou splnění podmínky článku 290 SFEU. (12) Rozhodnutí Rady o uzavření Kjótského protokolu jménem Společenství; nebude přezkoumáno ani jinak novelizováno. Mělo být přijato pouze jednou prováděcí rozhodnutí - rozhodnutí 2006/944/ES uvedené na následujícím řádku.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti (2010/2202(INI))

P7_TA(2010)0489 A7-0339/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na jedenáctou výroční zprávu EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě, která se zabývá obdobím od července 2008 do prosince 2009,

–  s ohledem na články 6 a 21 Lisabonské smlouvy,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a veškeré příslušné mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv,

–  s ohledem na Chartu OSN,

–  s ohledem na veškeré úmluvy OSN o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám(1),

–  s ohledem na regionální nástroje v oblasti lidských práv, zejména na Africkou chartu lidských práv a práv národů, opční protokol o právech žen v Africe, Americkou úmluvu o lidských právech a Arabskou chartu lidských práv, Mezivládní komisi organizace ASEAN pro lidská práva;

–  s ohledem na vstup Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (ICC) v platnost dne 1. července 2002 a na usnesení Parlamentu vztahující se k ICC(2),

–  s ohledem na společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu a na akční plán Rady navazující na tento společný postoj; s ohledem na zásadní úlohu ICC při předcházení závažným trestným činům v oblasti jeho působnosti,

–  s ohledem na závazek Evropské unie k podpoře účinného fungování ICC,

–  s ohledem na skutečnost, že je povinností každého státu vykonávat trestní pravomoc nad osobami odpovědnými za mezinárodní zločiny,

–  s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech a probíhající jednání o přistoupení EU k této úmluvě,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na dohodu o partnerství AKT (skupiny zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří) – EU a její revizi(3),

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení nástroje pro financování podpory demokracie a lidských práv ve světě(4) (Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, EIDHR),

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o lidských právech ve světě,

–  s ohledem na svá usnesení přijatá ve dnech 14. ledna 2009(5) o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU, a 25. února 2010(6) na třináctém zasedání Rady OSN pro lidská práva,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 1. února 2007(7) a ze dne 26. dubna 2007(8) o iniciativě na podporu všeobecného moratoria k trestu smrti a na rezoluci č. 62/149 přijatou dne 18. prosince 2007 Valným shromážděním OSN o celosvětovém moratoriu na výkon trestu smrti, jakož i na své usnesení ze dne 7. října 2010 o Světovém dni boje proti trestu smrti,

–  s ohledem na protokol č.13 k evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností,

–  s ohledem na Deklaraci OSN o zastáncích lidských práv, činnosti zvláštních zástupců generálního tajemníka OSN pro situaci zastánců lidských práv, obecné zásady EU týkající se zastánců lidských práv a na usnesení Parlamentu ze dne 17. června 2010 o zastáncích lidských práv(9),

–  s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založený na náboženství a víře,

–  s ohledem na obecné zásady Evropské unie týkající se podpory dodržování mezinárodního humanitárního práva(10), trestu smrti, mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu a obecné zásady týkající se ochránců lidských práv a také dialogu se třetími zeměmi, lidských práv, prosazování a ochrany práv dítěte a násilí proti ženám a dívkám a boje proti všem formám diskriminace žen,

–  s ohledem na soubor nástrojů Rady Evropské unie na podporu a ochranu všech lidských práv lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT)(11),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 22. října 2009 o budování demokracie v rámci vnějších vztahů EU(12),

–  s ohledem na všechna usnesení, která přijal v případech porušování lidských práv, demokracie a právního státu,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 21. ledna 2010 o porušování lidských práv v Číně, a zejména o případu Liou Siao-po(13),

–  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0339/2010),

A.  vzhledem k tomu, že Všeobecná deklarace lidských práv je i nadále světovým referenčním dokumentem, v jehož rámci jsou v centru pozornosti všechny lidské bytosti,

B.  vzhledem k tomu, že jedenáctá výroční zpráva Evropské unie o lidských právech (2008/2009) poskytuje všeobecný přehled o činnosti EU, pokud jde o situaci v oblasti lidských práv a demokracii ve světě,

C.  vzhledem k tomu, že cílem tohoto usnesení je prověřit, zhodnotit a ve zvláštních případech podrobit konstruktivní kritice činnost EU v oblasti lidských práv a demokracie,

D.  vzhledem k tomu, že situace v oblasti lidských práv v rámci EU má přímý vliv na důvěryhodnost EU a její schopnost provádět účinnou zahraniční politiku v této oblasti,

E.  vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně svobody náboženského vyznání či přesvědčení a práv příslušníků menšin,

F.  vzhledem k tomu, že spravedlnost, demokracie a právní stát jsou jakožto záruka základních svobod a lidských práv pilíři trvale udržitelného míru, a vzhledem ke skutečnosti, že trvale udržitelného míru nemůže být dosaženo ochranou osob odpovědných za systematické zneužívání lidských práv a porušování mezinárodního trestního práva,

G.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva posílila pravomoci EU v oblasti zahraniční politiky způsobem, jenž posílí její hodnoty a cíle; vzhledem k tomu, že hlavní novinky vztahující se k vnější činnosti EU, jako je vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředseda Komise a Evropská služba pro vnější činnost, by měly vést k dalšímu upevnění vnější činnosti EU v oblasti lidských práv a poskytnout více možností začlenit otázky lidských práv do všech příslušných oblastí politik,

H.  vzhledem k tomu, že Smlouva poskytuje EU jednotnou právní subjektivitu, která umožní její přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech a umožní Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku ověřit, zda jsou právní akty EU v souladu s Úmluvou,

I.  vzhledem k tomu, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se stala Listina základních práv Evropské unie právně závaznou, čímž posiluje ochranu lidských práv v Evropě,

J.  vzhledem k tomu, že EU významně podporuje Mezinárodní trestní soud a že propaguje všeobecnou platnost Římského statutu a hájí jeho celistvost s cílem chránit a rozšířit nezávislost Mezinárodního trestního soudu,

K.  vzhledem k tomu, že společný postoj Rady ze dne 16. června 2003 a akční plán z roku 2004 potřebují upravit s ohledem na vývoj mezinárodního trestního práva od roku 2004; vzhledem k tomu, že je nutné prohloubit a zlepšit účinnou pomoc a spolupráci EU, protože počet zatykačů a soudních řízení u ICC se zvyšuje,

L.  vzhledem k tomu, že úsilí v boji proti terorismu ve světě si žádá sladění bezpečnosti s dodržováním lidských práv,

M.  vzhledem k tomu, že celosvětová hospodářská a finanční krize měla negativní dopad na práva v oblasti hospodářství a sociální a kulturní oblasti; vzhledem k tomu, že nejvíce byla krizí dotčena práva nejchudších lidí; vzhledem k tomu, že kvůli zvyšujícím se a kolísavým cenám a spekulacím s komoditami bojují miliony lidí v mnoha zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky o zajištění svých základních potřeb; vzhledem k tomu, že miliony lidí čelí nejistotě a nedůstojnému životu a že v některých zemích se protesty setkaly s reakcí v podobě jejich potlačování a násilí,

N.  vzhledem k tomu, že práva v oblasti hospodářství a sociální a kulturní oblasti je nutné postavit na roveň práv občanských a politických; vzhledem k tomu, že doložky o lidských právech obsažené v dohodách mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU, musejí být dodržovány a prováděny,

O.  vzhledem k tomu, že změna klimatu má trvalý a dlouhodobý dopad na oblast lidských práv; vzhledem k tomu, že negativním následkům jsou zvláště nejvíce vystaveny ohrožené skupiny v rozvojovém světě i v nejsevernějších oblastech Evropy, jako je domorodé obyvatelstvo, ale mohly by mít mnohem širší dopad,

P.  vzhledem k tomu, že boj proti beztrestnosti má klíčový význam, neboť je zaměřen na prevenci a trestání nejtěžších zločinů a jejich pachatelů; vzhledem k tomu, že beztrestnost je průřezovou problematikou, která se týká široké škály lidskoprávních otázek, jako je mučení, trest smrti, násilí proti ženám, pronásledování zastánců lidských práv či boj proti terorismu,

Q.   vzhledem k tomu, že podle OSN dosud nebyl vyřešen starý lidskoprávní problém dekolonizace, který se v bezprostředním sousedství EU týká zejména Západní Sahary,

R.  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2010 o situaci v Západní Sahaře(14),

S.  vzhledem k tomu, že pro existenci evropských institucí má klíčový význam provádění a prosazování základních zásad stanovených v Evropské úmluvě o lidských právech,

T.  vzhledem k tomu, že se ve světě objevují nové formy porušování lidských práv, zejména v oblasti nových informačních technologií, k nimž patří zneužívání internetu a cenzura na internetu a porušování práva na soukromí prostřednictvím využívání osobních údajů,

U.  vzhledem k tomu, že svoboda náboženského vyznání je stále více ohrožována, zejména ze strany autoritářských vlád, jež se zaměřují na náboženské menšiny, nebo ze strany vlád, které nejsou schopny předcházet útokům, obtěžování či jinému nepřátelskému jednání vůči některým jednotlivcům či náboženským skupinám,

V.  vzhledem k tomu, že lidská práva jsou porušována v zemích, které uznaly pravomoci vycházející z mezinárodních nástrojů upravujících lidská práva, i v zemích, které neuznávají historicky nabytá práva,

1.  znovu zdůrazňuje své pevné odhodlání a připomíná své dlouhodobé úsilí v oblasti ochrany lidských práv a demokracie založené na vytvoření silné a účinné politiky EU v oblasti lidských práv, která zaručí větší soudržnost a jednotnost všech oblastí politiky, a na bilaterálních vztazích se třetími zeměmi a aktivní účasti na mezinárodních fórech a také na podpoře mezinárodních a místních organizací občanské společnosti;

2.  domnívá se, že vstup Lisabonské smlouvy v platnost přestavuje historickou příležitost k odstranění přetrvávajících nedostatků politiky EU v oblasti lidských práv a demokracie; vyzývá v tomto ohledu k plnému souladu Evropské služby pro vnější činnost s účelem a duchem Lisabonské smlouvy, jejímž cílem je zajistit, aby jádrem vnější politiky EU v různých oblastech bylo dodržování a podpora lidských práv, jak je stanoveno v článcích 2, 3 a 21 SEU;

3.  připomíná, že v souladu s hlavou V kapitoly 1 Smlouvy o EU musí být činnosti na mezinárodní scéně založeny na zásadách demokracie, právního státu, všeobecné platnosti, nezcizitelnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod; zdůrazňuje, že tyto zásady představují základní společnou základnu pro vztahy EU se  zeměmi, které nejsou členy EU;

4.  domnívá se proto, že rozhodnutí, kam ve struktuře Evropské služby pro vnější činnost zařadit lidská práva, má velký význam; požaduje tudíž vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii, jehož úkolem by bylo vypracovat jasně definovanou strategii EU v oblasti lidských práv a demokracie a zajišťovat celkovou koordinaci s mnohostrannými fóry; se zdůrazněním skutečnosti, že odborné znalosti v oblasti lidských práv a demokracie musí být jako klíčová odpovědnost zakotvena do každé zeměpisné či politické sekce Evropské služby pro vnější činnost, je pevně přesvědčen, že tento přístup zabrání tomu, aby lidská práva byla izolována, a je jediným způsobem, jak zajistit plné dodržování ustanovení Lisabonské smlouvy;

5.  bere na vědomí závazek vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise budovat aktivní úlohu EU na světové scéně s cílem zlepšit situaci v oblasti lidských práv a demokracie v celosvětovém měřítku; naléhavě v tomto ohledu žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistila vytvoření pracovní skupiny COHOM se sídlem v Bruselu s cílem zaručit účinné zapojení a včasný přístup k jiným orgánům a politikám EU; ve stejném duchu žádá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zvážila význam povinného školení zaměstnanců EU v oblasti lidských práv, včetně vedoucích delegací a ředitelů Evropské služby pro vnější činnost;

6.  vyzývá k vytvoření zvláštního zástupce pro lidská práva; zdůrazňuje, že jmenování zvláštních zástupců EU pro lidská práva, zejména pro zastánce lidských práv, mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost, stejně jako pro práva žen a dětí, by mohlo napomoci dosažení větší soudržnosti a viditelnosti vnější činnosti EU v této oblasti; zdůrazňuje, že by tito zvláštní zástupci EU měli být pověřenými osobami na úrovni expertů s prokázanými odbornými znalostmi v oblasti lidských práv;

7.  má za to, že je velmi zapotřebí koherentnějšího rámce, aby byla podpora EU pro budování demokracie na celém světě účinnější; má za to, že vzhledem k tomu, že demokratická společnost, právní stát a záruky základních svobod jsou základem dodržování lidských práv, důsledná zahraniční politika EU se musí v prvé řadě soustřeďovat na podporu demokracie a lidských práv, což je nutné začlenit do všech dohod o spolupráci a strategickém partnerství mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU; domnívá se, že nová institucionální struktura EU a zejména Evropské služby pro vnější činnost nabízí příležitost zvýšit soulad a efektivitu EU v této oblasti;

8.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby plnila své závazky týkající se začlenění otázky lidských práv do rámce vnější činnosti EU, tak aby byly tyto otázky zohledněny ve struktuře Evropské služby pro vnější činnost, které by byly poskytnuty potřebné zdroje, tak aby tato nová služba mohla zajistit zohlednění lidskoprávních otázek ve všech oblastech vnější akce, včetně SBOP, rozvoje a obchodu;

9.  domnívá se, že postavení zvláštních zástupců EU by mělo být dále rozvíjeno, a nikoli postupně omezováno, a to zejména v zemích a regionech, v nichž EU nemá diplomatické zastoupení; s ohledem na důležitost otázek lidských práv v konfliktních a post-konfliktních oblastech považuje za nezbytné, aby všichni zvláštní zástupci EU měli mandát, který by pokrýval občanská a politická práva, hospodářská a kulturní práva, práva žen a dětí, mezinárodní humanitární právo a mezinárodní spravedlnost a který by hovořil konkrétně o podpoře a zajištění dodržování lidských práv, demokracie a právního státu; zdůrazňuje, že zvláštní zástupci EU jsou ústředními body pro interní řízení, odborné znalosti a zastání a logickými partnery pro třetí země a další subjekty mimo EU; vítá jmenování alespoň jedné osoby v každé delegaci EU, která je kontaktní osobou vedoucí koordinaci, začleňování a sledování politiky v oblasti lidských práv;

10.  vítá ochotu představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise provést zásadní přezkum efektivity všech nástrojů EU v této oblasti, od dialogů o lidských právech a pokynů EU, přes Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) až po bilaterální pomoc EU a činnost v oblasti multilaterálního fóra, a zahájit konzultační proces o vývoji nových strategií v oblasti lidských práv, které by vypracovávaly jednotlivé země a které by pokrývaly všechna lidská práva zakotvená v mezinárodních úmluvách a úmluvách OSN, jež rovněž zahrnují práva hospodářská, sociální a kulturní; zdůrazňuje odhodlání EP plně se účastnit tohoto konzultačního procesu a také význam zajištění této účasti; zdůrazňuje potřebu zapojit do něj organizace občanské společnosti;

11.  sdílí názor, že takové strategie jednotlivých zemí v oblasti lidských práv, které Parlament opakovaně požadoval, mohou podstatně posílit jednotnost a účinnost vnější činnosti EU, pokud se stanou referenčním dokumentem, jenž stanoví specifické priority a cíle pro jednotlivé země, které budou začleněny do všech relevantních vnějších politik a nástrojů EU;

12.  v souvislosti s tímto přezkumem trvá zejména na důležitosti provedení důkladného posouzení lidskoprávních aspektů Evropské politiky sousedství, jež by se mělo zabývat zejména soudržností a účinností stávajících mechanismů, jako jsou akční plány, zprávy o pokroku, dialogy o lidských právech a postup rozhodování o prohloubení vztahů se zeměmi, které nejsou členy EU;

13.  považuje revidovanou rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí za zásadní zlom pro spolupráci Parlamentu s Komisí, lituje však, že Rada není součástí této dohody; zdůrazňuje nezbytnost zvýšit transparentnost a usnadnit neomezený přístup k dokumentům mezi všemi orgány EU s cílem vyvinout účinnější interinstitucionální spolupráci a soudržnost;

14.  připomíná, že rozvoj soudržné zahraniční politiky EU je zásadní, pokud má Unie hrát významnou a konstruktivní úlohu při podpoře lidských práv po celém světě; vyzývá členské státy, aby při sledování tohoto cíle ukázaly neochvějné odhodlání a politickou vůli;

15.  zdůrazňuje, že je třeba více se zaměřit na zlepšování schopnosti Evropské unie rychle reagovat na porušování lidských práv ze strany zemí, které nejsou členy EU, zejména pokud jde o poskytování podpory zastáncům lidských práv, kteří se ocitnou v nebezpečí, a na porušování lidských práv ze strany společností se sídlem v EU působících v zemích mimo EU, a to vypracováním strategických akčních programů;

16.  uznává, že nevládní organizace jsou zásadní pro rozvoj a úspěch demokratických společností, podporu vzájemného porozumění a tolerance i pro nastolení a udržení proveditelných politických priorit a společných řešení problémů demokratického rozvoje;

Výroční zpráva o lidských právech ve světě

17.  zdůrazňuje důležitost výroční zprávy EU o lidských právech, která analyzuje a vyhodnocuje politiku EU v oblasti lidských práv, zejména s ohledem na zviditelňování otázky lidských práv obecně; zdůrazňuje právo Evropského parlamentu dohlížet na opatření, která v oblasti lidských práv přijaly Komise a Rada; požaduje plné zapojení Evropského parlamentu při sestavování návrhů budoucích výročních zpráv, především částí, jež se týkají vlastní činnosti Parlamentu v oblasti lidských práv, a to při zohlednění postupu některých minulých předsednictví;

18.  vítá výroční zprávu EU, kterou Parlamentu představila představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyně Komise, a také novou dobu pro předkládání zpráv založenou na kalendářním roce, která poskytne Parlamentu příležitost věnovat prosincové plenární zasedání, kde bude udělena každoroční Sacharovova cena za svobodu myšlení a kde proběhne diskuze o výroční zprávě o lidských právech ve světě a politice EU v této oblasti, situaci v oblasti lidských práv;

19.  žádá Evropský parlament, Radu a Komisi, aby na šíření výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii vynaložily větší úsilí a zajistily, aby byla zpřístupněna co nejširšímu počtu čtenářů, zejména těch, kteří jsou zapojeni do prosazování lidských práv a demokracie po celém světě; vyzývá rovněž k veřejným informačním kampaním s cílem zlepšit profil EU v této oblasti; uznává, že současné vydání se zlepšilo, co se týče jasnější prezentace;

20.  znovu opakuje svůj požadavek, aby Rada, Komise a delegace a velvyslanectví EU poskytovaly pro účely hodnocení politik více kvalitnějších informací na místě a aby byly předloženy návrhy prvků a pokynů pro zlepšení obecného přístupu, omezení případných rozporů a přizpůsobení politických priorit podle jednotlivých zemí v zájmu přijetí strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země, jak je stanoveno v programu Evropské služby pro vnější činnost; domnívá se, že otázka transparentnosti musí stát v popředí opatření EU a že přístup k agendám a dokumentům musí být rozšířen tam, kde jsou lidská práva předmětem samostatné diskuse se zeměmi, které nejsou členy EU;

21.  znovu opakuje svou žádost o pravidelné hodnocení uplatňování politik, nástrojů, iniciativ a dialogů Evropské unie v oblasti lidských práv ve třetích zemích a jejich výsledků a žádá, aby výsledky byly v plném rozsahu sděleny Parlamentu; vyzývá Radu a Komisi, aby vypracovaly konkrétní měřitelné ukazatele a parametry pro hodnocení účinnosti uvedených politik;

Působení EU v oblasti lidských práv na mezinárodních fórech

22.  zdůrazňuje, že budoucí přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech je příležitostí prokázat své odhodlání chránit lidská práva v EU i mimo ni; vyzývá členské státy EU, aby přistoupení k této úmluvě podpořily a aby zajistily zájem občanů EU o tuto otázku;

23.  naléhá na Komisi a Radu, aby v rámci Unie i mimo ni široce podporovaly Evropskou úmluvu o lidských právech, a to mimo jiné s cílem vzdělávat veřejnost v otázce existence soudní pravomoci Evropského soudu pro lidská práva, již lze uplatnit pro řešení a nápravu porušování práv, jímž může být postižen členský stát Rady Evropy nebo jeho občané;

24.  naléhá na vysokou představitelku, aby zajistila dobře fungující zapojení Evropské služby pro vnější činnost do dalších mezinárodních orgánů a regionálních organizací a do jejich práce v oblasti prosazování lidských práv a aby zajistila spolupráci s nimi; vyzývá vysokou představitelku, aby zajistila plné a systematické začlenění doporučení, problémů a priorit vyjádřených v rámci systému OSN, Rady Evropy, OBSE a dalších mezinárodních institucí do všech oblastí politiky EU, a zejména do oblasti lidských práv;

25.  s politováním konstatuje pomalý postup přezkoumávání případů ze strany Evropského soudu pro lidská práva, který trvá až sedm let; připomíná, že na projednání u soudu čeká asi 100 000 případů; zdůrazňuje, že soud musí být institucí, jež jde příkladem v oblasti ochrany práva na spravedlnost a spravedlivý proces; naléhá na orgány EU a její členské státy, aby vynaložily veškeré úsilí pro pomoc soudu; vítá skutečnost, že Rusko, které bylo ze 47 členských států Rady Evropy poslední zemí, která odmítala ratifikovat Protokol č. 14 k Evropské úmluvě o lidských právech, tak učinilo; tento protokol může vstoupit v platnost až po ratifikaci všemi členy Rady Evropy a týká se účinného fungování soudu, neboť zjednodušuje postupy soudu a jeho cílem je pomoci čelit problému nahromadění případů;

26.  požaduje užší spolupráci mezi Radou Evropy a Evropskou unií v oblasti prosazování lidských práv a zajišťování jejich dodržování, což se týká práv hospodářských a sociálních a práv příslušníků menšin, prosazování práv lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů a zastánců práv těchto osob a zajišťování toho, aby oběti diskriminace byly obeznámeny s účinnými zákonnými opravnými prostředky u vnitrostátních orgánů a aby měly k těmto prostředkům přístup s cílem bojovat proti diskriminaci, a v oblasti ochrany regionálních a menšinových jazyků při využití právních nástrojů nediskriminace a stávajících orgánů v oblasti sociálních práv, s cílem prosazovat rozmanitost a toleranci;

27.  vyzývá členské státy EU, aby podepsaly a ratifikovaly veškeré klíčové úmluvy OSN a Rady Evropy o lidských právech a opční protokoly k těmto úmluvám, a zejména Mezinárodní úmluvu o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin z roku 1990, Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před násilným zmizením, Deklaraci OSN o právech původního obyvatelstva ze dne 13. září 2007, Deklaraci MOP o zásadách a základních právech při práci z roku 1998, Rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, Evropskou chartu regionálních či menšinových jazyků, opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, opční protokoly k Úmluvě o právech dítěte a Úmluvu OSN o právech zdravotně postižených osob; trvá na tom, že opční protokol k úmluvě by měl být chápán jako její nedílná součást, a žádá, aby se současně s přistoupením k úmluvě přistoupilo i k protokolu(15);

28.  zdůrazňuje skutečnost, že definice lidských práv přijaté mezinárodním společenstvím od konce druhé světové války se ukázaly jako dostatečně pružné pro to, aby obsáhly nové skutečnosti v rámci pokroku lidstva, avšak zdůrazňuje potřebu kodifikace nových práv v reakci na nové hrozby pro svobodu, jako jsou např. hrozby v oblasti svobody vědeckého bádání, svědomí a vědění, generové identity či sexuální orientace a všech práv týkajících se digitální oblasti, počínaje univerzálním přístupem k internetu;

29.  zdůrazňuje význam posílení racionalizace a pokud možno koordinace mezinárodních orgánů se soudní pravomocí v oblasti lidských práv a v oblasti jejich postupů s cílem poskytovat stále lepší záruky týkající se účinného prosazování a obrany základních práv obsažených v souvisejících mezinárodních nástrojích;

30.  zdůrazňuje nutnost věnovat se pečlivěji různým kontrolním mechanismům Rady Evropy a OSN a úžeji spolupracovat s jejich různými smluvními subjekty ve snaze lépe pracovat s jejich závěry a využít jejich odborných znalostí v této oblasti;

31.  vítá úsilí, které EU vynaložila v rámci Třetího výboru Valného shromáždění OSN (zabývajícího se sociálními, humanitárními a kulturními otázkami), pokud jde o velké množství rezolucí, zejména v případě výzvy k moratoriu na uplatňování trestu smrti, kterou podpořilo více zemí, práv dítěte, náboženské nesnášenlivosti a situace v oblasti lidských práv v Barmě/Myanmaru a Korejské lidově demokratické republice;

32.  vítá otevření první evropské regionální kanceláře vysokého komisaře OSN pro lidská práva v Bruselu v říjnu 2009; navrhuje vytvořit účinnou spolupráci s vysokým komisařem ve snaze lépe prosazovat lidská práva a navázat na vyjádření a provádění norem a politik v oblasti lidských práv v EU a v ostatních zemích Evropy;

33.  vyzývá Radu a Komisi, aby určily strategii vzhledem k zemím, které odmítají plně spolupracovat s mechanismy OSN, aby umožnily nezávislým odborníkům OSN a zvláštním zpravodajům neomezený přístup na své území a přestaly jim bránit v práci;

34.  lituje oslabování politiky a přístupu EU vůči barmské juntě a zdůrazňuje, že stávající postoj nepomáhá v boji proti tragické politické, sociální a humanitární situaci, v níž je barmské obyvatelstvo nuceno žít od počátku vojenské vlády, a může se jevit jako určité usmíření s diktátorským režimem;

35.  vítá podporu Evropské unie iniciativám OSN a jiných mezinárodních fór na podporu dekriminalizace homosexuality; vyzývá Evropskou unii, aby ve spolupráci s podobně smýšlejícími státy na všech mezinárodních fórech vytrvale podporovala iniciativy odsuzující porušování lidských práv, pokud jde o sexuální orientaci a pohlavní identitu; zdůrazňuje, že politika většiny zemí světa včetně Unie vůči lesbičkám, homosexuálům, bisexuálům, transsexuálům a osobám se změněným pohlavím je diskriminační a porušuje lidská práva; žádá v důsledku toho členské státy a Unii, aby tuto situaci napravily a aby těmto osobám zaručily rovný přístup ke zdravotní péči, včetně přístupu k operacím; žádá Unii a její členské státy, aby zvláštní pozornost věnovaly státním příslušníkům třetích zemí, jež jsou oběťmi diskriminace založené na sexuální orientaci a pohlaví, a to zejména prostřednictvím přistěhovalecké politiky;

36.  žádá Komisi a Radu, aby prosadily oficiální, právní legitimizaci pojmu „klimatický uprchlík“ (lidé nucení opustit svůj domov a hledat útočiště v zahraničí v důsledku změny klimatu), který dosud není uznáván mezinárodním právem ani žádnou právně závaznou mezinárodní dohodou;

37.  žádá o posílenou spolupráci mezi OSN, Stálým fórem pro otázky původních obyvatel a Evropskou unií v oblasti ochrany práv domorodého obyvatelstva, neboť domorodé obyvatelstvo je jednou z nejzranitelnějších skupin na celém světě;

Rada OSN pro lidská práva (UNHRC)

38.  oceňuje práci, kterou odvádí Rada OSN pro lidská práva v rámci celkové struktury OSN, a její potenciál, pokud jde o rozvoj rámce, který je významný pro uskutečňování multilaterálních snah Evropské unie v oblasti lidských práv; upozorňuje, že tento nový orgán musí pokračovat v úsilí o fungování podle nejvyšších standardů a co nejúčinnějším způsobem, aby si získal více důvěryhodnosti;

39.  zdůrazňuje, že aktivní účast organizací občanské společnosti má zásadní význam pro zajištění účinného fungování UNHRC;

40.  velmi vítá skutečnost, že současná vláda USA se chce více zapojit do činnosti OSN a že obsadila jedno z míst v Radě OSN pro lidská práva (UNHRC) na období 2009 až 2012; uznává, že členství USA zvyšuje důvěryhodnost a kapacitu UNHRC; vyzývá EU, aby prohloubila spolupráci s USA, a to zejména v oblasti výměny zkušeností o dialogu o lidských právech;

41.  připomíná, že v Radě OSN pro lidská práva UNHRC bude v roce 2011 provedeno zevrubné přehodnocení jejích postupů, a vyzývá proto EU, aby se na toto přehodnocení připravila a aktivně se ho zúčastnila;

42.  zdůrazňuje významnou úlohu všeobecného pravidelného přehodnocování a vyzývá Radu a Komisi, a zejména ESVČ, aby pečlivě sledovaly a kontrolovaly jeho uskutečňování a aby v rámci přezkumu UNHRC zefektivnily všeobecné pravidelné přehodnocování a zvýšily váhu přikládanou stanovisku nezávislých odborníků;

43.  výrazně podporuje snahy EU zabránit jakékoli zaujatosti a manipulaci v rámci všeobecného pravidelného přehodnocování činnosti v oblasti lidských práv; v tomto smyslu velmi lituje výsledku plenárního zasedání v únoru 2009, které velmi utrpělo procedurálními překážkami a snahami manipulovat postup během procesu přehodnocování;

44.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby pravidelně navštěvovala Radu OSN pro lidská práva a osobně zaručila, aby byly mezi touto radou a Evropskou službou pro vnější činnost vytvořeny na všech úrovních co nejužší vztahy; vyzývá, aby budoucí oddělení lidských práv v rámci Evropské služby pro vnější činnost navázalo úzké pracovní vztahy s Radou OSN pro lidská práva; vyzývá ke koordinovanému dialogu se zeměmi, které nejsou členy EU, o postojích, jež byly zaujaty v Radě OSN pro lidská práva, a to nejen v Ženevě a v rámci zvláštních rozhovorů o lidských právech, ale také v rámci všech dvoustranných rozhovorů EU s těmito zeměmi o politické, obchodní a rozvojové spolupráci;

45.  připomíná, že členské státy EU mají v UNHRC menšinové zastoupení; vyzývá orgány EU a její členské státy, aby se společně snažily rozvíjet vhodná partnerství se zeměmi a nestátními subjekty, které pokračují v boji za všeobecná a nedělitelná lidská práva;

46.  vyzývá vysokou představitelku a ministry zahraniční EU, aby před každým zasedáním Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN přijali závěry Rady pro zahraniční věci (FAC), v nichž by se stanovily priority a strategie EU;

47.  žádá Radu, Komisi a Evropskou službou pro vnější činnost, aby prohloubily svou spolupráci s demokratickými a v demokratizačním procesu se nacházejícími vládami ostatních regionálních skupin v rámci Rady OSN pro lidská práva s cílem zajistit iniciativám zaměřeným na dodržování principů obsažených ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN větší šanci na úspěch; za tímto účelem vyzývá Komisi a členské státy, aby účinněji koordinovaly své činnosti, a žádá Komisi, aby předložila výroční zprávu o postupech hlasování v OSN v oblasti lidských práv, která by analyzovala, jak byly tyto postupy ovlivněny politikami EU a jejích členských států a politikami ostatních bloků; znovu opakuje, že delegace EU a členské státy EU by v Ženevě měly více akcentovat přesah zemí, které nejsou členy EU, v dřívější fázi diskusí a že by se měly vyvarovat nadměrného zdůrazňování vnitřních diskusí určených k dosažení jednoty EU za cenu přístupu „nejmenšího společného jmenovatele“;

48.  potvrzuje zásadní důležitost zvláštních postupů a mandátů pro jednotlivé země v rámci Rady OSN pro lidská práva; vítá nově zřízené tematické mandáty v oblasti kulturních práv a vítá rozšíření tématických mandátů o právo na potravu, svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a uprchlíky ve vlastní zemi; vítá dále rozšíření mandátů zemí na Burundi, Haiti, Kambodžu, Somálsko, Korejskou lidově demokratickou republiku, Myanmar a Súdán; lituje, že nebyly prodlouženy mandáty pro Libérii a Demokratickou republiku Kongo;

49.  velmi vítá rozhodnutí UNHRC z roku 2008 o rozšíření mandátu zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro otázky obchodu a lidských práv a závěry Rady přijaté v prosinci 2009 v rámci švédského předsednictví, jež pozitivně hodnotí práci zvláštního zástupce; žádá členské státy EU, aby pokračovaly v práci na praktickém uplatňování závěrečných doporučení mandátu a rámce pro „ochranu, respekt a nápravu“, který má být v UNHRC předložen v roce 2011;

50.  vítá zvláštní zasedání Rady OSN pro lidská práva týkající se situace lidských práv na východě Demokratické republiky Kongo, dopadu světové hospodářské a finanční krize na univerzální dodržování a účinné uplatňování lidských práv, situace v oblasti lidských práv na Srí Lance a situace v oblasti lidských práv na okupovaných palestinských územích a ve východním Jeruzalémě; lituje, že na dvanáctém zasedání Rady OSN pro lidská práva konaném dne 16. října 2009 členské státy EU nevystoupily s jednotným postojem k hlasování o Goldstoneově zprávě, když čtyři členské státy hlasovaly proti, dva se zdržely a dva nebyly při hlasování přítomny; vyzývá členské státy a všechny relevantní instituce EU, aby v Radě pro lidská práva a dalších orgánech OSN dosáhly užší koordinace; zdůrazňuje, že dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv a mezinárodního humanitárního práva oběma stranami a za všech okolností je klíčových předpokladem pro dosažení spravedlivého a trvalého míru na Blízkém východě; naléhavě proto žádá všechny strany, aby respektovaly rezoluce Valného shromáždění OSN přijaté dne 5. listopadu 2009 a 26. února 2010 tím, že uskuteční šetření, která budou odpovídat mezinárodním standardům; vyzývá představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistila, aby osoby, jež se dopustily porušení mezinárodního práva, byly za své činy v souladu s povinností EU v rámci Ženevské úmluvy a prioritou EU bojovat proti beztrestnosti potrestány;

51.  podporuje nezávislost Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR); lituje, že během desátého pravidelného zasedání v březnu 2009 byla navzdory opozici EU přijata rezoluce zaměřená na omezení nezávislosti Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR). vyzývá orgány EU, aby poskytly další finanční podporu systému zvláštních postupů Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva jako celku, aby tak byl zajištěn dostatek finančních zdrojů pro náležitý výkon funkcí ze strany všech zmocněnců pro zvláštní postupy;

Spolupráce EU s Mezinárodním trestním soudem

52.  opakovaně zdůrazňuje svou silnou podporu Mezinárodního trestního soudu a jeho prvořadého cíle bojovat proti beztrestnosti genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti; vítá skutečnost, že poté, co Římský statut ratifikovala v březnu, srpnu a říjnu 2010 Bangladéš, Seychely, Svatá Lucie a Moldavsko, dosáhl celkový počet smluvních stran 114 zemí; zdůrazňuje, že Římský statut Mezinárodního trestního soudu byl ratifikován všemi členskými státy EU jakožto podstatný prvek demokratických zásad a hodnot Unie, a vyzývá proto členské státy, aby plně respektovaly tento statut jakožto součást acquis EU; zdůrazňuje význam zásady univerzálnosti a vyzývá ESVČ, členské státy EU a Komisi, aby pokračovaly ve svém úsilí zaměřeném na podporu všeobecné ratifikace Římského statutu a dohody o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu a vnitrostátních prováděcích právních předpisů a aby přezkoumaly společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu a akční plán z roku 2004, který na tento společný postoj navazuje; požaduje, aby bylo toto úsilí rozšířeno na Dohodu o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu, která je důležitým prováděcím nástrojem soudu; dále vyzývá členské státy EU, aby ve světle stávajícího vývoje, problémů a potřeb soudu revidovaly a aktualizovaly společný postoj a akční plán týkající se Mezinárodního trestního soudu s cílem posílit účinnou pomoc poskytovanou EU a Mezinárodním trestním soudem, neboť tento soud vydává stále větší počet zatýkacích rozkazů a pořádá stále větší počet soudních řízení, a aby zahájily diskusi o možném přijetí pokynů EU týkajících se mezinárodní spravedlnosti / Mezinárodního trestního soudu;

53.  důrazně nabádá ESVČ, Komisi a členské státy EU, aby podpořily provedení rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu a spolupráci se soudem během jednání o rozšíření a v rámci procesů přistoupení, jakož i na všech summitech EU a při dialogu se zeměmi, které nejsou členy EU, včetně Spojených států, Číny, Ruska, Africké unie a Izraele; naléhá zejména na Radu a Komisi, aby zajistily, že spravedlnost bude nedílnou součástí všech mírových jednání; vyzývá ESVČ, aby soustavně usilovala o začlenění doložky o Mezinárodním trestním soudu do souvisejících dohod se zeměmi, které nejsou členy EU; vyzývá vysokou představitelku, aby zajistila začlenění problematiky Mezinárodního trestního soudu mezi priority v rámci zahraniční politiky EU a případně do mandátu zvláštních zástupců EU a dále aby zajistila, aby zaměstnanci Evropské služby pro vnější činnost byli ohledně Mezinárodního trestního soudu pravidelně školeni, a to jak v ústředí, tak v delegacích EU; vyzývá vysokou představitelku, aby jmenovala zvláštního zmocněnce pro mezinárodní spravedlnost s mandátem k prosazování, začleňování a zastupování závazků EU v oblasti boje proti beztrestnosti a Mezinárodního trestního soudu v rámci zahraniční politiky EU;

54.  vítá skutečnost, že Belgie vykonala zatýkací rozkaz, který vydal třetí předsoudní senát Mezinárodního trestního soudu, vůči Jeanu Pierrovi Bembovi dne 3. července 2008; s velkým znepokojením však konstatuje, že osm zatýkacích rozkazů vydaných Mezinárodním trestním soudem, včetně zatýkacích rozkazů na čtyři hlavní vůdce Armády božího odporu v Ugandě, Boscu Ntagandu v Demokratické republice Kongo a Ahmada Haruna, Aliho Kushayba a súdánského prezidenta Omara Hassana Ahmada al-Bashira dosud nebyly vykonány; lituje, že Súdán stále odmítá zatknout a předat podezřelé osoby Mezinárodnímu trestnímu soudu, čímž soustavně nerespektuje své závazky na základě Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1593 (2005); připomíná, že dne 26. května 2010 první předsoudní senát Mezinárodního trestního soudu informoval Radu bezpečnosti OSN o nedostatečné spolupráci Súdánské republiky v případu vedeném proti Ahmadu Harunovi a Alimu Kushaybovi; vyjadřuje velké znepokojení nad skutečností, že dva smluvní státy Římského statutu, Čad a Keňa, nedávno pozvaly a přijaly prezidenta Omara al-Bashira na svém území, ačkoli jsou podle Římského statutu povinny jej zatknout, a že neprovedly příslušný zatýkací rozkaz; vyzývá k pokračování pátrání po obžalovaných na útěku a zdůrazňuje úlohu, kterou by EU a Mezinárodní trestní soud mohly hrát při zajištění vyšetřování případných válečných zločinů na Srí Lance v Demokratické republice Kongo;

55.  vítá zapojení USA do obnoveného závazku vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu, který je dokreslován v neposlední řadě účastí této země jakožto pozorovatele na osmém zasedání shromáždění smluvních států v Haagu v listopadu 2009 a na první konferenci o přezkumu Římského statutu v červnu 2010; s uspokojením konstatuje, že v průběhu konference o přezkumu byla ze strany vlády USA o Mezinárodním trestním soudu učiněna první nadějná prohlášení a že zazněly sliby týkající se spolupráce se soudem; vyzývá USA, aby obnovily svůj podpis a aby se více zapojily do činnosti Mezinárodního trestního soudu, a to zejména prostřednictvím plné spolupráce v situacích, které jsou předmětem šetření tohoto soudu nebo předběžné analýzy, a prostřednictvím doplnění komplexní politiky vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu;

56.  vybízí příští Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, aby diskutovalo v rámci mezinárodní rozvojové spolupráce a relevantního politického dialogu o boji proti beztrestnosti, k čemuž vyzvalo několik rezolucí a čl. 11 bodu 6 revidované Dohody z Cotonou, s cílem začlenit boj proti beztrestnosti a posilování právního státu do stávajících programů a akcí rozvojové spolupráce; vyzývá EU její členské státy, aby pokračovaly v dialogu s Africkou unií v těchto záležitostech a aby podporovaly africké smluvní státy v pokračujícím dodržování jejich závazků vyplývajících z Římského statutu; vyjadřuje podporu žádosti soudu o otevření kontaktního úřadu u Africké unie v Addis Abebě;

57.  připomíná, že spolupráce mezi smluvními státy a soudem podle článku 86 Římského statutu je nadále zásadní pro účinnost a úspěch mezinárodního systému trestního soudnictví, zejména pokud jde o schopnost vymáhání práva a účinnou a nezávislou činnost soudu; dále uznává dohodu mezi Mezinárodním trestním soudem a EU o spolupráci a pomoci a na jejím základě vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby poskytly tomuto soudu v projednávaných věcech veškerou nezbytnou podporu, včetně podpory na místě, a to zejména při uplatňování vydaných zatýkacích rozkazů; naléhá na všechny členské státy EU, aby, pokud tak dosud neučinily, přijaly vnitrostátní právní předpisy o spolupráci v souladu s částí IX Římského statutu a aby uzavřely ad hoc dohody se soudem o vynucování rozhodnutí soudu a o ochraně a přemisťování obětí a svědků; žádá členské státy EU, aby zařadily spolupráci jakožto stálý bod na program shromáždění smluvních států Mezinárodního trestního soudu s cílem zajistit sdílení osvědčených postupů, diskusi o případech chybějící spolupráce a přijetí vhodných opatření ze strany tohoto shromáždění;

58.  zdůrazňuje potřebu posílit mezinárodní systém trestního soudnictví obecně a v tomto ohledu se znepokojením konstatuje, že Ratko Mladić ani Goran Hadžić nebyli předáni Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii; v této souvislosti vyzývá srbské orgány, aby zajistily plnou spolupráci s ICTY, která by měla vést k zatčení a předání všech zbývajících obžalovaných, aby se tak otevřela cesta k ratifikaci dohody o stabilizaci a přidružení; konstatuje, že je potřeba pokračovat v podpoře zvláštního soudu pro Sierru Leone, včetně podpory finanční, aby byl schopen dokončit probíhající soudní řízení, a to včetně odvolacích řízení; konstatuje rovněž, že došlo k pokroku v mnohostranné spolupráci při poskytování odborných znalostí a podpory, kde zjišťování, shromažďování a uchovávání informací mohou pomoci větší škále mezinárodních a nadnárodních možností průchodu spravedlnosti, zejména prostřednictvím mechanismu rychlé reakce v oblasti spravedlnosti, jehož se účastní více než polovina členských států EU, a vybízí k pokračování a posílení podpory pro tento mechanismus;

Obecné zásady EU týkající se lidských práv
Trest smrti

59.  připomíná rezoluci vyzývající k zavedení všeobecného moratoria na výkon trestu smrti (rezoluce 63/168), která byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 18. prosince 2008; zdůrazňuje, že rezoluci dosud v hlasování podpořilo 106 zemí, což potvrzuje, že dochází k postupnému sjednocování celosvětového názoru proti trestu smrti;

60.  vítá rozhodnutí týkající se zrušení trestu smrti v roce 2009 v Burundi a Togu a americkém státě Nové Mexiko; naléhavě žádá USA, aby zrušilo trest smrti, a vyjadřuje politování nad skutečností, že trest smrti je stále uplatňován ve 35 z 50 států USA;

61.  vyzývá Radu a Komisi, aby podpořily zbývající země, které ještě nepodepsaly, neratifikovaly nebo nezavedly Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech nebo podobný regionální nástroj, aby tak učinily;

62.  vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby k výrobě a prodeji thiopentalu sodného měly společnosti se sídlem v EU povolení, pouze jde-li o léčebné účely, a aby k získání každého povolení k výrobě tohoto léku bylo nutné splnění takových požadavků na jeho označení, aby na jeho obalu bylo uvedeno, že v souladu s vnitrostátními evropskými právními předpisy zakazujícími trest smrti, mučení či jiné kruté a nelidské či ponižující zacházení nebo trestání nesmí být přípravek používán k podávání smrtících injekcí;

63.  opakuje, že EU za žádných okolností nesouhlasí s trestem smrti, včetně mimosoudních poprav; připomíná, že EU je hlavním poskytovatelem finančních prostředků organizacím občanské společnosti, jež bojují proti trestu smrti; žádá, aby Komise i nadále upřednostňovala boj proti tomuto krutému a nelidskému trestu, který by měl zůstat tematickou prioritou v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a zeměpisných nástrojů; domnívá se, že doživotí bez možnosti propuštění není přijatelnou alternativou trestu smrti;

64.  naléhavě žádá země, které dosud uplatňují trest smrti ukamenováním, aby tento nelidský postup vyřadily ze svého seznamu zákonných trestů; naléhavě žádá íránské vůdce, aby přijali zákon, který by jednoznačně zakazoval kamenování jako zákonný trest, jenž je nejbarbarštější formou trestu smrti; odsuzuje skutečnost, že mnoho zemí nadále odsuzuje k trestu smrti a popravuje mladistvé pachatele; odsuzuje skutečnost, že íránský režim stále využívá trest smrti, a zaujímá tak po Číně druhé místo mezi zeměmi s nejvyšším počtem poprav; důrazně odsuzuje zvýšený počet poprav po pokojných demonstracích po prezidentských volbách v Íránu v červnu 2009; je znepokojen tím, že se v Číně stále vykonává nejvíce poprav na celém světě, a vyzývá Čínu ke zveřejnění údajů o počtu poprav, aby bylo možné provést transparentní analýzu a nastolit diskusi o trestu smrti; vítá pozitivní akci běloruských úřadů, jež vytvořily pracovní skupinu, jejímž úkolem je vypracovat návrhy na zavedení moratoria na trest smrti; je stále znepokojen tím, že v Bělorusku neustále dochází k popravám, a tato země je tak jedinou zemí Evropy, jež i nadále uplatňuje trest smrti, přičemž rodinám popravených osob nejsou poskytovány informace o datu popravy a ani o místu pohřbení těla;

65.  bere na vědomí, že na světě existuje 32 právních systémů, jež umožňují uplatňovat trest smrti za trestnou činnost související s drogami; poznamenává, že Úřad OSN pro drogy a kriminalitu, Evropská komise a jednotlivé evropské vlády jsou aktivně zapojeny do financováním příp. do poskytování technické pomoci, legislativní podpory a finanční pomoci, která má za cíl posílit ve státech, které i nadále ukládají trest smrti za trestnou činnost související s drogami, boj proti drogám; je znepokojen tím, že taková pomoc by mohla vést ke zvýšenému počtu vykonaných trestů smrti a poprav; vyzývá Komisi, aby vypracovala obecné zásady, kterými se bude řídit mezinárodní financování boje proti trestné činnosti související s drogami na regionální i státní úrovni s cílem zajistit, že tyto programy nebudou mít za následek porušování lidských práv, včetně uplatňování trestu smrti; zdůrazňuje, že základní podmínkou pro poskytování finanční pomoci, technickou pomoci, budování kapacit a poskytování další podpory v boji proti trestné činnosti související s drogami by mělo být zrušení trestu smrti za trestnou činnost související s drogami;

66.  vyjadřuje znepokojení nad skutečnosti, že popravy jsou stále vykonávány v Bělorusku, které je tak jedinou zemí v Evropě, jež uplatňuje trest smrti; podporuje orgány ve vytvoření pracovní skupiny pro vypracování návrhu týkajícího se uložení moratoria na trest smrti;

67.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zákonem proti homosexualitě z roku 2009, který je v současnosti projednáván v ugandském parlamentu a který trestá podporu lesbických žen, gayů či bisexuálů pokutami a vězením a dobrovolné homosexuální akty pokutami, vězením a trestem smrti; vyzývá ugandský parlament, aby tuto a jakoukoli podobnou právní úpravu zamítl; odsuzuje kriminalizaci homosexuality kdekoli na světě;

Práva lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů

68.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 docházelo na celém světě k četným případům porušování lidských práv, jejichž oběťmi byli lesbické ženy, gayové, bisexuálové a transsexuálové, vítá, že pracovní skupina pro lidská práva Rady Evropské unie přijala soubor nástrojů na podporu a ochranu dodržování všech lidských práv ve vztahu k příslušníkům těchto skupin; vyzývá delegace EU a Evropskou službu pro vnější činnost, aby se pokyny obsaženými v uvedeném dokumentu důsledně řídily;

Násilí na ženách

69.  konstatuje, že prioritou programu tří předsednictví – Francie, České republiky a Švédska (od července 2008 do prosince 2009) byla problematika násilí páchaného na ženách a dívkách, a žádá, aby zásady a politiky jak v EU, tak mimo ni byly sladěné, a to včetně podpory zákazu mrzačení ženských pohlavních orgánů stejně jako porušování lidských práv; bere na vědomí, že před nedávnem byl přijat nový soubor obecných zásad v této oblasti, a očekává, že Komise Parlamentu předloží výsledky jeho uplatňování;

70.  bere na vědomí novou strategii Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů, jež se zvlášť věnuje problematice mrzačení ženských pohlavních orgánů; znovu zdůrazňuje potřebu soudržnosti vnitřních a vnějších politik EU v této specifické otázce; naléhá na Evropskou komisi a členské státy EU, aby otázku mrzačení ženských pohlavních orgánů řešily v rámci politického dialogu s partnerskými zeměmi a subjekty, jež jsou relevantní pro řešení této citlivé otázky ve vnitrostátním rámci, a aby při tom využívaly participativní přístup a zapojily dotčená společenství; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby zapojily veškeré politické a institucionální prostředky ve snaze podporovat iniciativy, jejichž cílem je co nejdřívější přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN požadující celosvětové moratorium na mrzačení ženských pohlavních orgánů;

71.  domnívá se, že násilí páchané na ženách může mít též psychologickou podobu; konstatuje, že v pracovní oblasti ženy dosahují nerovných příjmů ve srovnání s muži a častěji vykonávají nejistou práci či práci na částečný úvazek; zdůrazňuje proto, že úloha Komise a členských států v této oblasti, a to jak uvnitř Evropské unie, tak mimo ni, se v rámci boje proti násilí páchanému na ženách ve všech jeho podobách: fyzické, psychologické, sociální a ekonomické nemůže omezit na boj proti násilí a že je potřeba se přednostně zaměřit na vzdělávání chlapců a dívek nezaložené na příslušnosti k pohlaví, a to od co nejmladšího věku, a také na boj proti genderovým stereotypům;

72.  zdůrazňuje význam komplexního provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1325, 1820, 888 a 1889, jež vyzývají k účasti žen ve všech fázích a na všech úrovních řešení konfliktů a ochrany žen a dívek před sexuálním násilím a diskriminací; opakovaně zdůrazňuje, že práva žen zahrnují reprodukční práva, a vyzývá Radu, aby zintenzivnila svou činnost v této oblasti; vyzývá členské státy, které dosud nemají národní akční plán pro provedení rezoluce Rady bezpečnost OSN č. 1325, aby takový plán urychleně přijaly; důrazně odsuzuje znásilnění využívané jako válečný nástroj a opakující se hromadné znásilňování, k němuž dochází v Demokratické republice Kongo; požaduje jednoznačné prohlášení o neschopnosti mírových sil MONUSCO ukončit hromadné znásilňování; naléhá na vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby prostřednictvím EUSEC a EUPOL v Demokratické republice Kongo provedla šetření a předložila EP zprávu o všech konžských a mezinárodních společnostech či subjektech zapojených do těžebního průmyslu v Demokratické republice Kongo, které poskytují finanční prostředky ozbrojeným skupinám a bezpečnostnímu personálu zapojenému do těchto hromadných znásilňování a dalších systematických zločinů páchaných na civilistech;

73.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby v oblasti vnější činnosti zvýšila počet zaměstnanců zabývajících se otázkou rovnosti mezi ženami a muži a aby vybudovala příslušné struktury; uznává pokrok, kterého bylo dosaženo v SBOP, a to jak v souvislosti s misemi, tak se vzděláváním zaměstnanců;

74.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad zakořeněnou diskriminací na základě pohlaví a domácím násilím v některých zemích a zdůrazňuje, že obzvláště zranitelnou skupinou jsou ženy žijící ve venkovských oblastech; vyjadřuje rovněž značné znepokojení nad případy sexuálního násilí a velkou četností případů znásilnění žen a dívek v Jihoafrické republice, přičemž vyšetřování těchto případů často není řádně provedeno, brání mu genderově zaujatý přístup a oběti čelí četným překážkám v přístupu ke zdravotní péči a průtahům při poskytování léčby; zásadně odsuzuje násilí proti ženám a dívkám, které je chronickým problémem v Guatemale a Mexiku;

75.  je hluboce znepokojen situací žen a dívek v Íránu, Demokratické republice Kongo a v Afghánistánu; odsuzuje brutální porušování práv žen v Demokratické republice Kongo, naléhá na mezinárodní společenství, aby výrazně navýšilo finanční prostředky vyčleněné pro úsilí na ochranu žen před znásilněním, a zdůrazňuje, že je nutné věnovat naléhavou a významnou mezinárodní pozornost situaci žen a dívek v Demokratické republice Kongo; odsuzuje šíitský zákon o osobním statusu, který byl přijat v březnu 2009 a který závažným způsobem porušuje práva afghánských žen a odporuje afghánské ústavě a mezinárodním normám v oblasti lidských práv; vítá změny v zákoně o „osobních záležitostech osob podléhajících šíitskému právu“, je však i nadále hluboce znepokojen některými články tohoto zákona, které jsou v rozporu se závazky Islámské republiky Afghánistánu podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy o právech dítěte; naléhavě žádá afghánské orgány, aby okamžitě zakročily a zlepšily situaci v oblasti práv žen v zemi;

76.  trvá na tom, aby se všechna jednání o lidských právech výslovně zaměřila na otázku práv žen, konkrétně na boj a odstranění všech forem diskriminace a násilí páchaného na ženách a dívkách, což se týká především potratů volených podle pohlaví dítěte, veškerých nepřípustných tradičních zvyklostí a praktik, jako je například mrzačení ženských pohlavních orgánů a předčasné nebo vynucené sňatky, všechny formy obchodování s lidmi, domácího násilí a vraždění žen, vykořisťování na pracovišti a hospodářského vykořisťování, a rovněž trvá na tom, aby byly odmítnuty jakékoli pokusy státu odvolávat se na zvyklosti, tradice nebo náboženské aspekty k tomu, aby se vyhnuly své povinnosti takovou brutalitu vymýtit; zdůrazňuje, že úsilí o odstranění všech forem mrzačení ženských pohlavních orgánů by mělo být posíleno jak na místní úrovni, tak v rámci procesu utváření politik, aby byla zdůrazněna skutečnost, že takovéto mrzačení je jak otázkou rovnosti žen a mužů, tak i porušováním lidských práv ve věci tělesné integrity; upozorňuje na situaci mladých žen mezi přistěhovalci, které musí vzhledem k zásadám některých společenství, náboženství či rodinné cti čelit špatnému zacházení, vraždám ze cti či mrzačení pohlavních orgánů a jimž je upírána jejich svoboda;

77.  připomíná rozvojové cíle tisíciletí a zdůrazňuje, že přístup ke vzdělání a zdravotní péči jsou základní lidská práva; je přesvědčen, že zdravotní programy, včetně programů týkajících se sexuálního zdraví, podpory rovnosti pohlaví a posílení pravomocí žen a práv dětí, by měly v rozvojové politice a v politice v oblasti lidských práv EU stát na předním místě, zejména tam, kde přetrvává násilí založené na pohlaví a kde jsou ženy a děti vystaveny nebezpečí HIV/AIDS, či tam, kde je jim bráněno v přístupu k informacím, prevenci nebo k léčbě; vyzývá Komisi, aby základní práva pracovníků a agendu důstojné práce zahrnula do své rozvojové politiky, zejména do programů obchodní pomoci;

78.  vítá rezoluci Rady pro lidská práva OSN ze dne 16. června 2009 o mateřské úmrtnosti a nemocnosti, kterým lze předcházet, a o lidských právech, jež požaduje okamžité kroky v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí, které zabrání zbytečným úmrtím žen v těhotenství a při porodu; konstatuje, že členské státy EU tuto rezoluci podpořily, a vyzývá je, aby účinně prosazovaly ochranu lidských práv žen a dívek, zejména jejich právo na život, důstojnost, vzdělání, svobodu při vyhledávání, získávání a poskytování informací, právo využívat výsledků vědeckého pokroku, právo nebýt diskriminovány a právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň fyzického a psychického zdraví, včetně zdraví sexuálního a reprodukčního;

79.  vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby propagovaly zejména ratifikaci a uplatňování Protokolu Africké unie o právech žen v Africe ze strany členských států Africké unie;

Mučení a další kruté, nelidské a ponižující zacházení

80.  vyzývá k tomu, aby poškozování zdraví pacientů a dalších osob, zejména těch, které nejsou schopny se bránit, bylo klasifikováno jako kruté, nelidské a ponižující zacházení, zároveň si však uvědomuje, že určité úkony je obtížné prokázat a požaduje proto maximální ostražitost;

81.  vyzývá k uznání, že menšiny, jako jsou domorodé skupiny a osoby diskriminované z důvodu jejich společenského postavení, jsou nadměrně zranitelné a často podrobené mučení;

82.  vyzývá všechny státy, které tak ještě neučinily, aby se staly smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a jejího opčního protokolu (OPCAT); naléhavě je také žádá o stažení všech výhrad, které v souvislosti s těmito nástroji vznesly; vybízí státy, jež podepsaly OPCAT, aby lépe a rychleji provedly národní preventivní mechanismus;

83.  vybízí státy celého světa, aby přijaly a účinně provedly Zásady pro účinné vyšetřování a dokumentaci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, obecně známé jako Istanbulský protokol; považuje tento protokol za zásadní nástroj pro shromažďování důkazů a zabránění beztrestnosti; je přesvědčen, že beztrestnost pachatelů mučení je nadále významnou překážkou účinné prevence mučení, neboť nepřímo povzbuzuje pachatele k tomu, aby pokračovali v jejich pachatelů odporných praktikách;

84.  zdůrazňuje význam efektivního uplatňování obecných zásad EU týkajících se mučení či jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání; vyzývá Radu a Komisi, aby předložily výsledky uplatňování těchto obecných zásad a věnovaly zvláštní pozornost výsledkům dosaženým v oblasti rehabilitace obětí mučení v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

85.  vyzývá členské státy, aby se zabývaly požadavky vznesenými v usnesení Parlamentu ze dne 17. června 2010 o obchodování s některým zbožím, které by mohlo být použito pro trest smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání(16); vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila revizi několika ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1236/2005 ze dne 27. června 2005;

86.  je obzvláště znepokojen velkou vlnou korupce, kriminality, politického pronásledování, beztrestnosti, mučení a věznění členů opozice ve Venezuele, a to v důsledku „politizace“ policejních sil, chybějících politik a neschopnosti vlády čelit těmto závažným hrozbám pro lidská práva;

87.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad opětovným výskytem porušování lidských práv ve světě na základě sexuální orientace a odsuzuje jakékoli akty násilí proti těmto osobám; všímá si toho, že po celém světě přibývá vražd transsexuálů; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že homosexualita je v mnoha zemích stále považována za trestný čin, za nějž hrozí vězení, a v některých případech dokonce smrt; vítá v tomto ohledu rozhodnutí Nejvyššího soudu v Dillí ze dne 2. července 2009, které dekriminalizovalo homosexualitu v Indii, a vyzývá další země, aby tento případ následovaly;

Práva dětí

88.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že podle odhadů je přibližně 215 milionů dětí zneužíváno k dětské práci, přičemž tři čtvrtiny z nich vykonávají nejhorší formy dětské práce (údaje Mezinárodní organizace práce z roku 2009); vítá závěry Rady EU ze dne 14. června 2010 o dětské práci a související studii Komise (SEK(2010)0037), jež vyzývá ke komplexnímu přístupu politiky EU zaměřenému na rozvoj a vymýcení chudoby; vyzývá Komisi, aby zajistila účinné sledování pokroku v této oblasti a aby společně s členskými státy EU podporovala prosazování této problematiky v dialogu se třetími zeměmi;

89.  připomíná úspěšné 11. fórum EU a nevládních organizací o lidských právech věnované otázce boje proti násilí páchanému na dětech (Stockholm, červenec 2009) a výzvy, které zde zazněly, totiž že je třeba nadále vyvíjet legislativní činnost, která povede k zákazu všech forem tělesných trestů ve všech prostředích, včetně domova, stanovit osvědčené postupy a zkušenosti získané v boji proti násilí páchanému na dětech v obdobích konfliktu i po něm a zlepšit provázanost vnější činnosti EU s vnitřními politikami EU / členských států v oblasti práv dítěte;

90.  vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že miliony dětí jsou stále oběťmi znásilnění, domácího násilí a fyzického, citového a sexuálního zneužívání, včetně sexuálního a hospodářského vykořisťování; zdůrazňuje, že veškerá práva uznaná Úmluvou o právech dítěte a jejími opčními protokoly mají stejnou důležitost, a vyzývá k úplné ratifikaci a provedení těchto povinností a rovněž k tomu, aby se věnovala zvláštní pozornost novým formám sexuálního vykořisťování dětí pro komerční účely;

91.  je hluboce znepokojen tím, že ve východní Evropě a ve střední Asii se i nadále rychle zvyšuje počet osob nakažených virem HIV, a to mužů, žen i dětí; se znepokojením konstatuje, že přístup k antiretrovirální léčbě v těchto oblastech patří k nejomezenějším na světě; se znepokojením konstatuje, že stigmatizace a diskriminace dětí postižených virem HIV, které jsou v rozporu se základními právy a důstojností člověka, brzdí další pokrok v oblasti prevence, péče a podpory; vyzývá Komisi, aby zvážila politické reformy, změny programu a přerozdělení prostředků s cílem chránit práva a důstojnost dětí a mladých lidí, kteří jsou zranitelní nebo ohrožení a žijí s virem HIV nebo jím jsou postiženi;

92.  naléhavě žádá, aby EU přijala doplňková opatření zacílená na vymýcení dětské práce, a vyzývá EU k tomu, aby nástroje, které má k dispozici, efektivněji uplatňovala tím, že je začlení do dialogů a konzultací o lidských právech; vyzývá EU, aby efektivně uplatňovala obecné pokyny EU o právech dítěte a prověřila, zda by bylo možné přijmout obecné pokyny týkající se boje proti dětské práci; uznává, že také obchodní politika EU může sehrát v boji proti dětské práci podpůrnou úlohu, zejména prostřednictvím pobídek v rámci systému všeobecných celních preferencí plus (GSP+); doufá, že v budoucnu bude tento nástroj lépe hodnocen a že bude předmětem každoročního hodnocení, o němž bude Evropský parlament vyrozuměn při každoroční diskusi o lidských právech;

93.  konstatuje, že v roce 2009 uplynulo 20 let od přijetí Úmluvy o právech dítěte; s uspokojením bere na vědomí, že k úmluvě do současné doby přistoupily téměř všechny země, a naléhavě žádá ty, které tak dosud neučinily, aby k úmluvě neprodleně přistoupily; je i nadále hluboce znepokojen tím, že uplatňování udělených práv v plném rozsahu je stále ještě často znemožňováno; vyzývá k tomu, aby byla větší pozornost věnována potřebám dítěte, pokud jde o zvláštní ochranu a péči, včetně vhodné právní ochrany, a to před narozením i po něm, jak stanoví Úmluva o právech dítěte i Deklarace práv dítěte vítá jmenování zvláštního zástupce generálního tajemníka pro otázky násilí páchaného na dětech a zdůrazňuje význam této funkce;

94.  vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně dětí, které jsou zapojeny do ozbrojených konfliktů či jsou těmito konflikty jinak zasaženy, nebo které jsou dokonce nuceny k aktivní účasti na nich; naléhavě žádá Komisi a Radu, aby zlepšily uplatňování obecných zásad EU týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů; vítá rezoluci Rady bezpečnosti OSN č.1882 (2009), která zvyšuje úroveň ochrany dětí zapojených do ozbrojeného konfliktu či dětí takovým konfliktem jinak zasažených;

95.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad využíváním dětí jako vojáků; vyzývá k přijetí okamžitých kroků ze strany EU a OSN pro jejich odzbrojení, rehabilitaci a opětovné začlenění;

Zastánci lidských práv

96.  vítá opatření přijatá za účelem provedení přezkumu a aktualizace obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv, tak jak byly přezkoumány v roce 2008; bere na vědomí, že bylo vypracováno více než 60 místních prováděcích strategií a že byli jmenováni příslušní styční úředníci; nadále však vyjadřuje své obavy nad tím, že se delegacím EU nepodařilo tyto zásady provést, vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost, aby vypracovala prováděcí plán, který bude obsahovat jasné ukazatele a lhůty, s cílem pokračovat v pokroku směrem k účinnému provedení obecných zásad a požaduje seznam místních strategií, které jsou k dispozici; žádá ESVČ, Radu, Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření pro zvýšení povědomí o obecných zásadách mezi zastánci lidských práv a diplomaty EU, kteří pracují ve třetích zemích; žádá mise EU, aby udržovaly pravidelný kontakt se zastánci lidských práv před tím, než přijmou opatření jejich jménem, a aby jim poskytovaly zpětnou vazbu; zdůrazňuje, že během procesu navrhování místních prováděcích strategií, by měla být konzultována široká škála zastánců lidských práv, kteří pracují ve městech a na venkově v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv či v oblasti práv občanských a politických připomíná, že místní prováděcí strategie by měly zahrnovat konkrétní plán opatření, které je třeba přijmout pro zlepšení ochrany zastánců lidských práv, a že dopad těchto strategií by měl být po přiměřeném období zhodnocen; žádá v tomto ohledu vyhodnocení poskytování pomoci a opatření přijatých organizacemi občanské společnosti na podporu zastánců lidských práv v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR);

97.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby se přednostně věnovala účinnějšímu uplatňování stávajících nástrojů a mechanismů pro soudržnou a soustavnou ochranu zastánců lidských práv v rámci Evropské unie, a dále vyzývá vysokou představitelku Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a všechny komisaře s odpovědností v oblasti vnějších vztahů, aby se součástí jejich oficiálních cest do třetích zemí stala setkání se zastánci lidských práv, a zdůrazňuje, že by podpora zastánců lidských práv měla být povinnou součástí mandátu zvláštních zástupců EU; zdůrazňuje, že jak vysoká představitelka, tak zvláštní zástupci se budou zodpovídat Evropskému parlamentu ze svých opatření v této oblasti;

98.  naléhavě žádá Radu, Komisi a členské státy, aby provedly opatření navržená v usnesení Parlamentu o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv, které bylo přijato v červnu 2010, přičemž klade důraz na opatření, jejichž cílem je poskytnout zastáncům lidských práv v ohrožení rychlou pomoc, jako jsou mimořádná víza a či poskytnutí útočiště, a opatření zahrnující veřejnou podporu a viditelné uznání práce zastánců lidských práv,  ohledem na rovné postavení žen a mužů při provádění obecných zásad ve prospěch žen mezi zastánci lidských práv a jiných obzvláště zranitelných skupin, jako jsou zastánci hospodářských, sociálních a kulturních práv a zastánci, kteří se zabývají právy menšin a domorodého obyvatelstva; žádá vysokou představitelku EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby usilovala o provedení programu tzv. azylových měst (Shelter City), který pro zastánce lidských práv zajišťuje útočiště v evropských městech;

99.  žádá, aby orgány EU v souvislosti s uplatňováním Lisabonské smlouvy a vytvořením Evropské služby pro vnější činnost vytvořily mechanismus interinstitucionální spolupráce v záležitostech týkajících se zastánců lidských práv; je si vědom skutečnosti, že zřízení kontaktních míst pro zastánce lidských práv a vypracování jasných obecných zásad pro zastánce lidských práv ve všech orgánech a institucích EU a pro rozvoj užší spolupráce s osobami odpovědnými za lidská práva a demokracii v misích a delegacích EU by vytvoření takového mechanismu usnadnilo, přičemž tato kontaktní místa by úzce spolupracovala ; vyzývá ESVČ, aby vytvořila statistickou databázi případů, kdy delegace EU poskytly podporu zastáncům lidských práv, s cílem vyhodnocovat účinnost obecných zásad a podávat EP zprávy o výsledcích takovýchto hodnocení;

100.  uznává závěry, k nimž dospěly mnohé zprávy o lidských právech, totiž že zatímco zastánci lidských práv neocenitelným způsobem přispívají k ochraně a podpoře lidských práv za cenu ohrožení své vlastní osobní bezpečnosti, jsou vystaveni zhoršujícím se útokům v různých podobách, např. útokům na svobodu svědomí a náboženského vyznání, svobodu projevu či sdružování, útokům na dané osoby a vraždám, svévolnému zatýkání, nespravedlivým soudním procesům a zavírání kanceláří organizací občanské společnosti; žádá delegace Unie, aby se aktivněji zapojily do prevence takovýchto útoků, a to ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti dotčených zemí, a aby při tom dbaly na to, aby personál a aktivisty těchto organizací nevystavovaly nebezpečí;

101.  je i nadále ostražitý vůči vládám států mimo EU, které přijímají kontroverzní zákony o nevládních organizacích, pomocí nichž se pokoušejí umlčet hnutí v oblasti lidských práv, jako je například tzv. prohlášení o nevládních a charitativních organizacích přijaté v lednu 2009 etiopským parlamente, které prakticky zakazuje jakoukoli činnost v oblasti ochrany lidských práv;

102.  odsuzuje skutečnost, že útoky a anonymní hrozby vůči zastáncům lidských práv jsou v některých zemích běžným jevem, přičemž novináři, a zejména ti, kteří se zaměřují na korupci a obchod s drogami, čelí z důvodu své práce výhrůžkám a útokům;

103.  vyjadřuje hluboké politování nad zavražděním Stanislava Markelova, Anastázie Baburové, Natálie Estěmirovové v Rusku a Andrého Rwisereky a Jeana Leonarda Rugambageho ve Rwandě a dalších osob, nad svévolným zadržováním Roxany Saberiové a Abdolfattaha Soltaniho v Íránu, nad pokračujícím vězněním držitele Sacharovovy ceny za rok 2008 Chu Ťiaa v Číně, jemuž je odpírán náležitý přístup ke zdravotní péči, přičemž všechny tyto případy se odehrály během období, kterému se zpráva věnuje; naléhavě žádá čínské orgány, aby neprodleně vyjasnily situaci okolo předního právníka v oblasti lidských práv Kaa Č´-šenga, který zmizel dne 4. února 2009, a aby ve věci jeho zmizení zahájily zcela nezávislé a transparentní vyšetřování;

104.  odsuzuje věznění a pronásledování západosaharských zastánců lidských práv na území Západní Sahary kontrolovaném Marokem a naléhavě žádá OSN, aby začlenila sledování situace v oblasti lidských práv do mandátu mise OSN v Západní Sahaře (MINURSO);

105.  bere na vědomí propuštění místních zastánců lidských práv na Kubě; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že kubánská vláda odmítá uznat monitorování lidských práv za legitimní činnost a odpírá právní status místním skupinám pro lidská práva; se znepokojením konstatuje, že zadržování místních zastánců lidských práv na Kubě rovněž představuje vážné porušení lidských práv; žádá kubánskou vládu, aby politické vězně neposílala do exilu a umožnila jim vycestovat z Kuby a vrátit se, aniž by jim hrozilo zatčení;

106.  vítá rozhodnutí nominačního výboru pro Nobelovu cenu udělit Nobelovu cenu míru za rok 2010 Liou Siao-poovi za jeho dlouhodobý a nenásilný boj za základní lidská práva a svobody v Číně; naléhavě vyzývá pekingskou vládu, aby neprodleně a bezpodmínečně propustila Liou Siao-poa z vězení a aby zrušila omezení pro jeho ženu Liou Sia;

107.  je hluboce znepokojen skutečností, že Írán v roce 2008 a 2009 pokračoval v utlačování nezávislých ochránců lidských práv a členů občanské společnosti a i nadále docházelo k vážnému porušování lidských práv, a to dokonce v rostoucí míře; odsuzuje svévolné zatýkání, mučení a věznění ochránců lidských práv za jejich práci na základě obvinění z „činností v rozporu s národní bezpečností'; lituje současné vládní politiky zaměřené proti učitelům a akademickým pracovníkům, která studentům znemožňuje přístup k vysokoškolskému vzdělání, a odsuzuje pronásledování a věznění studentských aktivistů; vyjadřuje politování nad nepokoji, jež propukly v důsledku prezidentských voleb konaných dne 12. června 2009, a násilí, které použily íránské úřady a které vedlo ke svévolnému zatčení nejméně 400 osob, údajnému zabití nejméně 40 osob, hromadným procesům s lidmi obviněnými z trestných činů proti národní bezpečnosti, špatnému zacházení a mučení a vynesení rozsudků smrti;

Doložky o lidských právech

108.  zdůrazňuje význam a nezbytnost doložek o lidských právech a účinných mechanismů řešení sporů v obchodních dohodách, včetně dohod v odvětví rybolovu, uzavíraných mezi EU a třetími zeměmi; znovu však žádá, aby tyto doložky byly doprovázeny vynucovacím mechanismem s cílem zajistit jejich provádění v praxi; zdůrazňuje význam pečlivého sledování stavu lidských práv ve třetích zemích, které navazují obchodní vztahy s EU; zdůrazňuje, že takové sledování a hodnocení by mělo zahrnovat formální konzultace s občanskou společností ohledně dopadu těchto dohod; vyzývá, aby byl v rámci individuálních obchodních dohod vytvořen jasně formulovaný soubor lidskoprávních kritérií, aby se zajistil jednoznačný standard a chápání toho, v jakých situací a při jakých krocích lze tyto doložky o lidských právech uplatnit;

109.  znovu zdůrazňuje zásadu nedělitelnosti lidských práv a odsuzuje pokusy označovat jakákoli práva či druhy diskriminace za méně důležité než jiné; vyzývá Komisi a Radu, aby respektovaly zásadu nedělitelnosti při jednání o doložkách o lidských právech se třetími zeměmi;

110.  zdůrazňuje, že by EU měla, ve snaze dodržet své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, do dohod, které uzavírá, soustavně zahrnovat doložky o demokracii, právním státu a lidských právech, jakož i sociálních a environmentálních normách, a to při zohlednění povahy těchto dohod a konkrétní situace každé partnerské země; je toho názoru, že by tyto doložky měly Komisi umožnit alespoň dočasně pozastavit obchodní výhody, jež vyplývají z dohod o volném obchodu, v případě, že je dostatečně prokázáno porušování lidských práv, včetně práva pracovního, a to buď z vlastní iniciativy, nebo na žádost členského státu nebo Evropského parlamentu; domnívá se, že by EU měla ve všech případech jasně informovat o přiměřených sankcích, které by mohly být uplatněny vůči třetím zemím, jež se dopouštějí závažného porušování lidských práv, a tyto sankce také uplatňovat; opětovně připomíná svůj požadavek vůči Komisi a Radě, a zejména vůči vysoké představitelce pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, aby zajistily účinnost doložky o lidských právech v platných mezinárodních dohodách a aby následně zavedly mechanismus účinného uplatňování této doložky v duchu článků 8, 9 a 96 dohody z Cotonou;

111.  vítá uplatnění studií o vlivech na udržitelný rozvoj, avšak domnívá se, že by tyto studie měly být prováděny také v okamžiku, kdy je dohoda uzavřena, a nikoli pouze ex ante, aby tak bylo zajištěno průběžné hodnocení;

112.  všímá si fungování systému všeobecného systému preferencí plus (GSP+); domnívá se, že tento systém, který odměňuje země značnými obchodními výhodami, pokud dodržují mezinárodní úmluvy o lidských a pracovních právech , musí být důsledněji a transparentněji sledován, a to prostřednictvím provádění podrobných hodnocení dopadů na lidská práva , konsistentních a spravedlivých referenčních systémů a otevřených konzultací v případě, že je preference udělována, a že obchodní preference musí udělovány pouze zemím, které ratifikovaly a účinně provedly klíčové mezinárodní úmluvy o udržitelnému rozvoji, lidských právech, zejména pak o práci děti, a řádné správě věcí veřejných; vyzývá k důkladnějšímu sledování uplatňování společně s občanskou společností, odbory a společenstvími, přičemž je třeba vzít v potaz úspěchy a rovněž překážky v rozvoji lidských práv, včetně sociálních, hospodářských, kulturních a environmentálních práv; zdůrazňuje význam bedlivého sledování provádění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Pákistánem, který je pozván k účasti na systému GSP+;

113.  naléhá na Komisi, aby předložila návrh nařízení zakazujícího dovoz zboží vyrobeného za použití nucené práce, zejména práce dětské, tzn. za porušení základní norem v oblasti lidských práv, do EU; zdůrazňuje, že takové nařízení by muselo EU umožnit vyšetřování konkrétních stížností;

114.  vítá začlenění doložky o lidských právech do dohody o partnerství mezi EU a Indonésií a do dohody o stabilizaci a přidružení s Albánií, která vstoupila v platnost během období, jemuž se zpráva věnuje, čímž počet zemí akceptujících začlenění této doložky do dohod s EU stoupl na více než 120;

115.  vyjadřuje politování následnými kroky, pokud jde o doložky o lidských právech začleněné do dohody z Cotonou, a naléhá na vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, Komisi, Radu a členské státy, aby tyto doložky plně využívaly ve snaze extenzivně přistupovat k problémům v oblasti lidských práv a prosazovat lidská práva ve dvoustranných a regionálních dialozích s partnerskými zeměmi AKT;

Propagace demokracie a právního státu v rámci vnějších vztahů

116.  vítá závěry Rady týkající se podpory demokracie v rámci vnějších vztahů EU(17) a přijetí akčního programu EU na podporu demokracie v rámci vnějších vztahů EU jako prostředků ke zlepšení soudržnosti a účinnosti podpory demokracie, kterou EU poskytuje;

117.  naléhavě vyzývá Komisi, aby konečně a bezodkladně zahájila potřebné iniciativy a přijala finanční závazky v reakci na zprávu o lidských právech za rok 2007, v níž Parlament konstatoval, že považuje „nenásilí za nejvhodnější nástroj k zajištění toho, aby byla požívána, podporována, prosazována a respektována základní lidská právy“ a že se domnívá, že „prosazování nenásilí by mělo být prioritním cílem v politice Evropské unie v oblasti lidských práv a demokracie“;

118.  vyzývá Komisi, aby program na podporu demokracie ve větší míře začleňovala do ročních akčních programů svých vnějších nástrojů, zejména EIDHR, a do strategických dokumentů pro jednotlivé regiony i země, a přitom vždy zohledňovala konkrétní situaci dané země i regionální strategii EU;

119.  všímá si zprávy organizace Amnesty International 2010, jež poukazuje na probíhající druhý soudní proces vedený proti bývalému řediteli ropné společnosti Jukos Michailu Chodorkovskému a jeho společníkovi Platonu Lebeděvovi jako na ukázkový příklad nespravedlivých procesů v Rusku; vyzývá Ruskou federaci, aby při stíhání těchto a všech ostatních obžalovaných zajistila v rámci soudního systému země dodržování základních norem řádného procesu a lidských práv;

120.  naléhavě vyzývá ruské soudní orgány, aby pokročily ve vyšetřování smrti ruského právníka Sergeje Magnitského, který zemřel 16. listopadu 2009; vyjadřuje znepokojení nad tím, že tento případ je pouze význačným příkladem závažných nedostatků soudního systému této země; vyjadřuje politování nad tím, že zatímco obhájci lidských práv často čelí drsnému zacházení a při soudním projednávání jejich případů je ignorován trestní zákoník Ruské federace (např. paragraf 72 v případu vedoucího střediska pro lidská práva Memorial Olega Orlova, který byl obviněn z pomluvy), původcům tohoto agresivního chování vůči obhájcům lidských práv, nezávislým novinářům a právníkům, které někdy skončí i zabitím, je příliš často zajištěna beztrestnost; vyzývá Radu, aby v případě, že příslušné ruské orgány nevykročí pozitivním směrem a nezačnou spolupracovat a vyšetřovat případ Sergeje Magnitského, trvala na tom, aby ruské orgány postavily odpovědné osoby před soud, a zvážila uvalení zákazu vstupu do EU pro ruské úředníky zapojené do tohoto případu, a vybízí úřady EU činné v trestním řízení, aby spolupracovaly s cílem obstavit bankovní účty a další majetek těchto ruských úředníků ve všech členských státech EU;

121.  yzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise k zajištění toho, aby se lidská práva a budování demokracie vinuly jako červená niť všemi oblastmi vnější politiky; na druhou stranu se znepokojením konstatuje, že navzdory tomu, co je uvedeno v závěrech Rady z listopadu 2009 o podpoře demokracie v rámci vnějších vztahů EU a o akčním programu EU na podporu demokracie, nevzala Rada oficiálně na vědomí žádnou zprávu navazující na tyto závěry;

Mezinárodní humanitární právo

122.  vítá závěry Rady o podpoře dodržování mezinárodního humanitárního práva přijaté v prosinci 2009, tedy v roce, kdy jsme oslavili 60. výročí přijetí Ženevských úmluv;

123.  bere na vědomí, že v roce 2009 byly přijaty aktualizované obecné zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva; vyzývá Radu, aby uplatňování obecných zásad na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva účinněji začlenila do ostatních obecných zásad EU v oblasti lidských práv a aby lépe zohledňovala mezinárodní humanitární právo ve vnější činnosti EU;

124.  vítá zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací mise pro konflikt v Gruzii (IIFFMCG – CEIIG) (zpráva Heidi Tagliaviniové) vydanou dne 30. září 2009 a podporuje její hlavní postřehy a závěry ve světle mezinárodního humanitárního práva a práva týkajícího se lidských práv, zejména potřebu vyvodit odpovědnost a zajistit nápravu v souvislosti s veškerým protiprávním jednáním, k němuž došlo v srpnu 2008, a očekává, že rozsáhlé podkladové informace, které zpráva poskytuje, mohou být použity pro právní řízení na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, aby se tak konečně vyvodila odpovědnost za zločiny spáchané během konfliktu mezi Ruskem a Gruzií v srpnu 2008;

125.  vyjadřuje hluboké politování, že během ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Gruzií, k němuž došlo v srpnu 2008 v Jižní Osetii a Abcházii, mělo porušování mezinárodního humanitárního práva za následek stovky usmrcených a zraněných a vysídlení desetitisíců osob; připomíná, že Rusko do dnešního dne splnilo pouze první bod ze šestibodové dohody o příměří s Gruzií; vyjadřuje politování nad záměrným ničením vesnic etnických Gruzínců v Jižní Osetii a Abcházii během konfliktu i po jeho skončení; zdůrazňuje, že toto porušování mezinárodního práva nebylo dodnes potrestáno;

Svoboda náboženského vyznání nebo přesvědčení

126.  zdůrazňuje, že svoboda náboženského vyznání a přesvědčení představuje v rámci všech lidských práv podstatné a základní právo, které musí být respektováno, a že dodržování podmínek souvisejících s dodržováním lidských práv, které jsou stanoveny ve dvoustranných dohodách s třetími zeměmi, je nutné výrazněji a účinněji vynucovat;

127.  vítá závěry Rady o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení, které byly přijaty v listopadu 2009; uznává význam svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení pro identitu věřících i nevěřících, neboť přesvědčení, ať už v jakékoli formě, je klíčovou složkou pocitu osobní a sociální sounáležitosti; vyzývá Radu a Komisi, aby přijaly a provedly praktická opatření pro boj proti náboženské nesnášenlivosti a diskriminaci a na podporu svobody náboženského vyznání a přesvědčení na celém světě, tak jak je Rada uvedla ve výše uvedených závěrech; vyzývá Radu a Komisi, aby do tohoto procesu zapojily EP, organizace občanské společnosti a další příslušné subjekty;

128.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby začlenila svobodu náboženského vyznání do politiky EU v oblasti lidských práv a aby byl ve výroční zprávě EU o lidských právech důkladně posouzen stav svobody náboženského vyznání či přesvědčení;

129.  vyzývá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby navýšila stavy personálu, který se v rámci vnější činnosti zabývá otázkami svobody náboženského vyznání a vybudovala příslušné struktury, zejména v souvislosti s vytvořením Evropské služby pro vnější činnost; podporuje stanovení otázky respektování svobody náboženského vyznání ve světě jako jedné z priorit Evropské služby pro vnější činnost, a to vzhledem k závažnému porušování této svobody ve světě a ke zjevné potřebě podpory pronásledovaných náboženských menšin v mnoha oblastech světa;

130.  vyzývá Radu a Komisi, aby v otázkách prevence a řešení konfliktů a usmíření zohlednily aspekt náboženského vyznání a dialogu s náboženskými představiteli a subjekty zapojenými do dialogu mezi náboženstvími;

131.  je i nadále hluboce znepokojen tím, že po celém světě stále existuje diskriminace na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení a že osobám, které přísluší ke konkrétním náboženským společenstvím, včetně náboženských menšin, jsou i nadále v mnoha zemích, mezi něž patří například Severní Korea, Írán, Saúdská Arábie, Somálsko, Maledivy, Afghánistán, Jemen, Mauritánie, Laos, Uzbekistán, Eritrea, Irák, Pákistán a Egypt, odpírána jejich lidská práva; odsuzuje skutečnost, že čínské úřady pronásledují osoby vyznávající náboženství, která nepatří mezi úředně povolené směry, jako jsou křesťané, muslimové, buddhisté a stoupenci hnutí Falun Gong; naléhavě žádá Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jak slíbila; naléhavě žádá čínské úřady, aby upustily od represivní politiky uplatňované v Tibetu, která by v konečném důsledku mohla vést k zániku tibetského náboženství a kultury; odsuzuje íránské orgány za pronásledování příslušníků náboženských menšin, včetně křesťanů, baháistů a muslimů, kteří konvertovali k jinému náboženství či se náboženství vzdali; naléhá na íránské orgány, aby chránily náboženské menšiny v souladu se svými závazky podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; naléhavě žádá orgány Ruské federace, aby uvalily moratorium na uplatňování zákona o boji proti extremistickým aktivitám z roku 2002, který je ve velké míře zneužíván k pronásledování nenásilných menšinových náboženských skupin; vyjadřuje obavu nad situací křesťanské menšiny Montagnardů žijící v oblasti centrální vrchoviny ve Vietnamu; připomíná vietnamským orgánům, že práva menšin zahrnují svobodu praktikovat náboženství bez omezení, svobodu sdružování a projevu, právo na pokojné shromažďování, rovné právo na vlastnictví a užívání půdy a právo na plnou a účinnou účast na rozhodování ve věcech, které se jich týkají, a to i pokud jde o hospodářské rozvojové projekty a otázky přesídlování;

132.  naléhavě žádá EU, aby vytvořila soubor nástrojů na podporu práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení ve své vnější politice, považovala svobodu náboženského vyznání či přesvědčení za základní svobodu, aby do tohoto souboru začlenila seznam svobod, jež náleží k právu na náboženské vyznání nebo přesvědčení, s cílem posoudit, zda jsou tyto svobody respektovány, a mechanismy umožňující zjistit porušování svobody náboženského vyznání, s cílem posílit podporu svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení v rámci činnosti státních úředníků, zejména pak v Evropské službě pro vnější činnost, a aby do přípravy tohoto souboru nástrojů rovněž zapojila organizace občanské společnosti;

133.  vítá vytrvalý zásadový postoj EU vůči rezolucím Valného shromáždění OSN (a UNHRC) o boji proti hanobení náboženství; vítá rezoluci o odstranění všech forem netolerance a diskriminace založené na víře a náboženském vyznání, kterou předložila EU; vybízí EU, aby pokračovala v úsilí o vyvážený přístup vůči svobodě projevu na jedné straně a zákazu podněcování k náboženské nenávisti na straně druhé; vybízí EU, aby usilovala o konstruktivní dialog s Organizací islámské konference a dalšími zastánci zásady hanobení náboženství;

134.  zdůrazňuje, že mezinárodní právo v oblasti ochrany lidských práv uznává svobodu náboženského vyznání či přesvědčení bez ohledu na stav registrace, takže registrace by neměla být povinnou podmínkou pro praktikování náboženství; dále s obavami zdůrazňuje, že v Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Vietnamu se náboženské skupiny musí registrovat u státu a musí působit pod hlavičkou státem kontrolovaných správních rad, které zasahují do jejich náboženské autonomie a omezují jejich činnost;

135.  vyzývá Rusko, aby uvalilo moratorium na uplatňování zákona o boji proti extremistickým aktivitám z roku 2002, neboť tento zákon je používán a zneužíván k omezování náboženské svobody a k represím vůči nenásilným náboženským skupinám a pokusům o jejich zákaz; dále s velkými obavami konstatuje, že je 265 náboženských a nábožensky orientovaných organizací uvedeno na černé listině tzv. extremistických organizací;

136.  dále naléhavě žádá následující země, aby zastavily omezování svobody sdružování a shromažďování náboženských skupin a respektovaly svobodu náboženského vyznání a přesvědčení: Saúdskou Arábii, Egypt, Eritreu, Írán, Somálsko, Jemen, Bělorusko, Severní Koreu a Laos;

137.  upozorňuje na stále existující překážky v některých částech světa, jako je například Saúdská Arábie, Indonésie, Pákistán, Irák, Somálsko nebo Súdán, pro nerušené praktikování víry, a to jak na individuální, tak na kolektivní úrovni, jakož i na stále větší míru netolerance vůči náboženským menšinám v zemích se zakořeněnou demokratickou tradicí, jako je Indie, a vyzývá Komisi, aby tyto otázky prosazovala v rámci příslušných politických dialogů;

138.  zásadně odsuzuje jakoukoli kriminalizaci či trestání „odpadlictví“ v souvislosti s případy konverze od jednoho náboženství k jinému nebo od jedné náboženské denominace (podskupiny) k jiné, což je stále praxe ve většině zemí Blízkého východu a severní Afriky; vyzývá orgány EU, aby na tyto země vyvinuly tlak, aby od těchto praktik ustoupily, zejména pokud je pro tyto případy stanoven trest smrti; vyjadřuje hluboké znepokojení nad praktikami nucené konverze, jež stále existují v zemích, jako je Saúdská Arábie nebo Egypt, a žádá, aby orgány EU přijaly jednoznačný závazek, pokud jde o boj proti takovému porušování lidských práv;

139.  připomíná, že v řadě zemí světa je stále běžnou praxí zákaz, zabavení a zničení míst bohoslužeb a náboženských publikací a zákaz vzdělávání duchovních; naléhá na orgány EU, aby v rámci svých kontaktů s příslušnými vládami na tato porušení reagovaly a vybízely t země, kde jsou právní předpisy o rouhání využívány jako nástroj k pronásledování členů náboženských menšin, k tomu, aby takové právní předpisy změnily či zrušily;

140.  zdůrazňuje, že svoboda svědomí je základní hodnotou EU, která zahrnuje svobodu vyznávat či nevyznávat nějaké náboženství, stejně jako svobodu praktikovat náboženské vyznání podle své volby;

Svoboda projevu

141.  je znepokojen tím, že svoboda projevu se stala cílem útoků v různých nových podobách, zejména za využití moderních technologií, jako je internet; připomíná, že svoboda projevu zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky prostřednictvím kteréhokoli média;

142.  uznává, že nové technologie nabízejí nebývalé možnosti k účasti na veřejném životě, vyjadřování názorů, získávání přístupu k informacím o lidských právech a k informování zbytku světa o případech porušování lidských práv; je znepokojen skutečností, že státy používají stále dokonalejší techniky, jako jsou například duální technologie, k cenzuře informací a ke sledování činností na internetu a že v řadě zemí se vyskytly případy obtěžování, pronásledování, či dokonce zadržování a věznění osob využívajících internet k uplatňování svého práva na svobodu názoru a projevu;

143.  vybízí vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby se postavila do čela při přijetí postoje a vypracování konkrétních politik, díky nimž bude EU působit jako celosvětový hráč, pokud jde o svobodu internetu, a aby se přitom zabývala jak způsoby řešení hrozeb pro lidská práva vyplývajících z využití nových technologií, tak rozšiřováním příležitostí k ochraně a podpoře lidských práv prostřednictvím nových technologií;

144.  naléhavě žádá země, které omezují přístup na internet, aby toto omezování volného toku informací ukončily; konstatuje, že podle organizace Reportéři bez hranic patří na seznam „nepřátel internetu“ tyto státy provádějící rozsáhlou cenzuru internetu: Bělorusko, Čína, Kuba, Egypt, Írán, Myanmar/Barma, Severní Korea, Saudská Arábie, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam;

145.  naléhavě vyzývá Komisi, aby sestavila seznam jednotlivců, kteří nesou odpovědnost za vážné porušování lidských práv, například za mučení, cenzury, znásilňování a popravy bez soudního řízení, k nimž došlo v Íránu, především po volbách v roce 2009, a aby zvážila těmto osobám uložení postihů ve formě zmražení majetku a zákazu cestování;

146.  podporuje právo na svobodu projevu a pokojné shromažďování v Rusku, jak je formálně, nikoli však ve skutečnosti zaručuje článek 31 ruské ústavy; vyjadřuje solidaritu s organizátory a účastníky Strategie-31, řady občanských protestů na podporu tohoto práva, která byla zahájena dne 31. července 2009 a od té doby se koná vždy 31. dne každého měsíce o 31 dnech na Vítězném náměstí v Moskvě; lituje toho, že s vyjímkou demonstrace dne 31. října 2010, úřady dosud nepovolily ani jednu z demonstrací Strategie-31, přičemž se jako důvod uvádí to, že se ve stejný čas na Vítězném náměstí mají konat jiné aktivity; je hluboce znepokojen skutečností, že dne 31. prosince 2009 zadržela ruská policie kromě desítek dalších pokojných protestantů předsedkyni Moskevské helsinské skupiny Ludmilu Alexejevovou, která byla jen o několik týdnů dříve vyznamenána Sacharovovou cenou Evropského parlamentu; podporuje výzvu zplnomocněnce pro lidská práva Ruska Vladimíra Lukina k zahájení vyšetřování tvrdých policejních opatření v souvislosti s protesty konanými dne 31. května 2010;

147.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedostatečnou svobodou projevu ve Venezuele a na Kubě, nad kontrolou sdělovacích prostředků, omezeným a kontrolovaným užíváním internetu a pokusy umlčet jiné názory;

Lidská práva a boj proti terorismu

148.  odsuzuje terorismus ve všech jeho formách; připomíná, že terorismus způsobil na celém světě úmrtí tisíců nevinných civilistů a zničil životy mnoha rodin; je toho názoru, že v případě teroristických útoků je nezbytné hovořit na prvním místě o právech obětí, a nikoli pachatelů; zdůrazňuje potřebu zajistit, aby byli teroristé postaveni před soud;

149.  konstatuje, že opatření pro boj proti terorismu vedla v řadě zemí po celém světě k porušování základních lidských práv, neboť byla uplatňována opatření nepřiměřeného dohledu, docházelo k případům nelegálního zadržování osob a mučení za účelem získání informací od osob podezřelých z terorismu; vyjadřuje obavu, že některé země využívají boj proti terorismu jako záminku k potlačování etnických menšin a místních zastánců lidských práv a naléhavě vyzývá k tomu, aby se boj proti terorismu nestal argumentem pro omezení či zákaz zákonných a legitimních činností zastánců lidských práv; odsuzuje toto porušování lidských práv, zdůrazňuje postoj EU, že boj proti terorismu musí být veden za plného dodržování základních práv a právního státu, a je přesvědčen, že v boji proti terorismu by neměly utrpět občanské svobody;

150.  vyzývá Komisi a Radu, aby využily dvoustranného dialogu se třetími zeměmi o politických otázkách a lidských právech k připomenutí skutečnosti, že lidská práva musí být v rámci boje proti terorismu respektována a že protiteroristická opatření nesmí být v žádném případě využívána jako nástroj proti zastáncům lidských práv či politickým oponentům; žádá zejména vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby veřejně odsoudila porušování lidských práv jako součást protiteroristických opatření a operací;

151.  vyzývá k větší koordinaci a interakci pracovními skupinami COTER a COHOM v této otázce s cílem odsoudit případy zneužití protiteroristických opatření proti zastáncům lidských práv tím, že budou soustavně iniciovat postupy podle obecných zásad EU týkajících se zastánců lidských práv, a přijmout stejný přístup v případech mučení a špatného zacházení v souvislosti s bojem proti terorismu na základě obecných zásad EU týkajících se mučení;

152.  připomíná rozhodnutí prezidenta USA Baracka Obamy z ledna 2009 uzavřít vazební věznici v zátoce Guantánamo; vyjadřuje politování nad tím, že toto rozhodnutí dosud nemohlo být plně realizováno; připomíná své usnesení ze dne 13. června 2006 o situaci vězňů na základně Guantánamo, v němž trvá na požadavku, aby bylo s každým vězněm nakládáno v souladu s mezinárodním humanitárním právem a aby byl v případě obvinění každý vězeň bez prodlev souzen v rámci spravedlivého a veřejného procesu; připomíná společné prohlášení EU-USA ze dne 15. června 2009 o uzavření vazebního věznice v zátoce Guantánamo a o budoucí spolupráci v boji proti terorismu, v němž bylo uvítáno rozhodnutí USA zrušit tajná vazební zařízení; žádá vládu USA, aby v plném rozsahu dostála svým závazkům; vyzývá členské státy EU, aby se dohodly na koordinovaném akčním plánu s cílem pomoci USA s uzavřením vazebních zařízení na Guantánamu tím, že udělí status uprchlíka bývalým vězňům, kteří nebyli obviněni z trestné činnosti a kteří nemohou být navráceni do vlasti či přesídleni v rámci USA; vítá konstruktivní zapojení několika členských států EU, které nabídly pomoc s přijetím určitých bývalých vězňů z Guantánama a s hledáním ubytování pro některé osoby způsobilé k propuštění z této vazební věznice; konstatuje však, že ochotu přijmout vězně dosud projevily pouze následující členské státy EU: Německo, Irsko, Slovensko, Dánsko, Spojené království, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Francie, Maďarsko a Itálie; vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že USA i nadále zadržují vězně bez procesu, například na letecké základně Bagrám v Afghánistánu;

153.  připomíná svolání prvního summitu o romské otázce v průběhu francouzského předsednictví dne 16. září 2008 a druhý takovýto summit konaný za španělského předsednictví ve dnech 9. a 10. dubna 2010; s nejhlubším znepokojením konstatuje nucené vyhoštění romských komunit v Evropě a nárůst xenofobie a nenávistné rétoriky ve vztahu k menšinovým a migrujícím komunitám; opakovaně připomíná výzvu Evropského parlamentu, že členské státy musí beze zbytku ctít své závazky podle práva EU, a v případech, kdy členské státy tyto závazky porušují, vyzývá Evropskou komisi, aby formálně a energicky vedla řízení pro porušení povinnosti;

154.  konstatuje, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se postup spolurozhodování vztahuje na směrnice a na další legislativu o boji proti terorismu a organizovanému zločinu, zatímco mezinárodní dohody týkající se tohoto tématu musí schvalovat Parlament; poznamenává, že v důsledku těchto změn se zvětší vliv Parlamentu na možnost dosažení vhodné rovnováhy mezi bezpečností a lidskými právy; proto se zavazuje jednat s ohledem na své nové výsady s cílem podporovat respektování a prosazování lidských práv, občanských a politických svobod a demokracie stejným způsobem v rámci veškerých vztahů EU se třetími státy či regionálními organizacemi;

155.  znovu připomíná, že každý členský stát je povinen chránit identifikovatelné potenciální oběti, jimž hrozí skutečné a bezprostřední nebezpečí teroristického útoku, a dodává, že všechny členské státy musí přijmout veškerá přiměřená opatření pro zavedení postupů předcházení teroristické činnosti a pro minimalizaci vedlejších dopadů protiteroristických opatření;

156.  připomíná rámcové rozhodnutí Rady EU z března 2001 o obětech terorismu: pomoc v nouzi, vytrvalá pomoc, vyšetřování a stíhání účinný přístup k právu a spravedlnosti, soudní správa, náhrada, ochrana soukromého a rodinného života obětí, ochrana důstojnosti a bezpečnosti obětí, informování obětí a zvláštní odborná příprava pro osoby odpovědné za pomoc obětem;

Dialogy a konzultace o lidských právech se třetími zeměmi

157.  vyjadřuje své zklamání nad nedostatečným pokrokem, kterého bylo dosaženo v četných dialozích a konzultacích o lidských právech; konstatuje skutečnost, že zapojení občanské společnosti do těchto dialogů a konzultací není soustavně zaručováno a někdy je omezováno zeměmi, které nejsou členy EU; vyjadřuje znepokojení nad tím, že i když je na případy poukázáno, neplní vlády svůj závazek podávat zprávu EU o individuálních a strukturálních otázkách vznesených v rámci dialogu;

158.  vyzývá ke skutečné účasti EP na probíhajícím hodnocení dialogů a konzultací o lidských právech; žádá neomezený přístup k výsledným dokumentům a dalším relevantním zdrojům; očekává, že na základě těchto hodnocení budou vypracovány jasné ukazatele, pomocí nichž bude možno měřit dopad dialogů, a že budou jasně formulovány návrhy založené na individuálním přístupu k jednotlivým zemím, jak zlepšit tyto výsledky a zabránit opakování neúspěchů  konzultací EU o lidských právech;

159.  vyzývá evropské orgány, aby zajistily vzájemnou transparentnost a soudržnost, pokud jde o cíle, hodnoty a přístupy v této oblasti;

160.  poukazuje na nutnost projednat závěry dialogů a konzultací o lidských právech na summitech EU s jejími partnery;

161.  je toho názoru, že dialogy a konzultace o lidských právech musí být v zásadě plánovány a musí probíhat transparentně a že cíle stanovené před zahájením dialogu musí být bezprostředně po jeho skončení vyhodnoceny; vyzývá Radu a Komisi, aby orgány třetích zemí tlačily k silnému a širokému zapojení do dialogů a konzultací na ministerské úrovni;

162.  vyzývá kandidátské země EU, aby zvýšily úroveň ochrany lidských práv na svém území s přihlédnutím k ochraně zaručené Listinou základních práv a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod;

163.  vyzývá Komisi a Radu, aby v rámci svých konzultací a dialogu o lidských právech se třetími zeměmi věnovaly velkou pozornost situaci etnických a náboženských menšin a častému porušování jejich práv;

164.  vítá užší koordinaci a spolupráci mezi USA a Evropskou unií v oblasti lidských práv;

165.  vítá skutečnost, že byly zahájeny dialogy o lidských právech se všemi státy ve střední Asii – Tádžikistánem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Turkmenistánem a Uzbekistánem – a že do listopadu 2009 proběhly druhé dialogy s jednotlivými zeměmi; kromě toho vítá konání prvního semináře EU–Uzbekistán o lidských právech za účasti občanské společnosti v říjnu 2008; vyjadřuje politování nad tím, že dialogy mezi EU a Čínou o lidských právech ani v jednom případě dosud nevedly k žádnému zlepšení, pokud jde o konkrétní porušování lidských práv v Číně; zdůrazňuje, že i přes některé kroky čínských orgánů vedoucích správným směrem (reforma v oblasti práce, přezkum rozsudků smrti nejvyšším soudem), pokračuje zhoršování situace v oblasti lidských práv, která se vyznačuje šířením sociálních nepokojů a posilováním kontroly a represí vůči zastáncům lidských práv, právníkům, autorům blogů a sociálním aktivistům a cílenými politikami, jejichž účelem je marginalizovat Tibeťany a jejich kulturní identitu; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nedostatečným pokrokem v čínsko-tibetském dialogu; je hluboce znepokojen zhoršováním stavu lidských práv ujgurské populace v Číně, odsuzuje dlouhodobý útisk ujgurského obyvatelstva ve Východním Turkestánu a vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že čínské orgány nerespektují záruky svobod, jako je svoboda projevu, právo na demonstraci, svoboda shromažďování, svoboda náboženského vyznání či svoboda osobní, jež jsou obsaženy v ústavě Čínské lidové republiky; vyjadřuje rovněž politování nad politikou přesídlování obyvatelstva, kterou provádí Čínská lidová republiky a jejímž účelem je oslabit kulturu ujgurského obyvatelstva a narušit jeho jednotu; vyjadřuje své zklamání nad tím, že konzultace o lidských právech vedené mezi EU a Ruskem dosud nepřinesly žádné podstatné výsledky; vítá skutečnost, že v roce 2009 byly zahájeny dialogy o lidských právech s Indonésií a že se konala první setkání v rámci dialogu s Gruzií a Arménií; domnívá se, že ačkoli tyto dialogy o lidských právech přinášejí vítané zaměření na otázky lidských práv ve vnějších vztazích EU, nelze připustit, aby se staly samoúčelným cílem, a musí být zaměřeny na zajištění navazujících opatření ohledně otázek vznesených a diskutovaných v těchto dialozích; vyjadřuje politování nad nedostatečnými výsledky dialogu o lidských právech s Indií a zklamání, že otázka diskriminace na základě kasty nebyla předmětem diskuse během posledního dialogu o lidských právech;

166.  vyzývá k úzké koordinaci mezi členskými státy EU, Evropskou komisí a Agenturou EU pro základní práva před každým dialogem o lidských právech mezi EU a třetími zeměmi; zdůrazňuje, že má-li být EU považována za vzor v oblasti lidských práv na světové scéně, musí být schopna řešit problém porušování lidských práv uvnitř Unie;

167.  vítá první dialog o lidských právech mezi EU a Běloruskem, který proběhl v červnu 2009, zároveň však lituje, že situace v oblasti lidských práv v této zemi je nadále zoufalá, neboť pokračuje omezování svobody sdružování, shromažďování a projevu a represe vůči zastáncům lidských práv a novinářům;

168.  vítá úsilí mexické vlády v boji proti obchodování s drogami a organizovanému zločinu a skutečnost, že byl Kongresu předložen návrh zákona, jehož cílem je reforma vojenských právních předpisů; zdůrazňuje, že strategické partnerství EU-Mexiko by mělo být považováno za příležitost k posílení lidských práv a demokracie;

169.  bere na vědomí, že parlament Korejské lidově demokratické republiky (Severní Koreje) provedl v dubnu 2009 revizi ústavy a doplnil ji mimo jiné ustanovením, že Severní Korea „dodržuje a chrání lidská práva“; naléhá na severokorejské orgány, aby podnikly konkrétní a zřetelné kroky ke zlepšení situace v oblasti lidských práv,a v této souvislosti vyzývá příslušné orgány, aby umožnily nezávislým mezinárodním odborníkům inspekci veškerých vězeňských zařízení a povolily zvláštním zpravodajům OSN návštěvu země; zdůrazňuje, že při vyhodnocování situace v oblasti lidských práv v dané zemi je třeba kromě ústavních ustanovení zohlednit především uplatňování konkrétních opatření; vyzývá rovněž severokorejské orgány, aby zrušily omezení možnosti mezinárodních pracovníků kontrolovat rozdělování pomoci a aby zajistily, aby se mezinárodní pomoc dostala k potřebným; naléhá na vedení Severní Koreje, aby se konstruktivně zapojilo do dialogů s EU týkajících se lidských práv;

170.  nadále vyjadřuje znepokojení nad tím, že dialog o lidských právech s Íránem je od roku 2004 přerušen z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany Íránu a domnívá se, že nadešel čas, aby mezinárodní společenství začalo jednat na podporu íránské občanské společnosti v tomto důležitém okamžiku v historii demokratického hnutí této země; vyzývá íránské orgány, aby tento dialog obnovily s cílem podpořit všechny zúčastněné subjekty občanské společnosti oddané demokracii a aby prostřednictvím mírových prostředků a bez použití násilí posílily existující postupy, které mohou podpořit demokratické, institucionální a konstituční reformy, zajistily životnost těchto reforem a upevnily zapojení íránských zastánců lidských práv a představitelů občanské společnosti v postupech utváření politiky a posílily úlohu, kterou hrají v obecné politické diskusi; vyzývá Radu,Komisi a členské státy, aby tyto procesy podpořily a posílily; je velmi znepokojen skutečností, že stav lidských práv v Íránu se v roce 2008 a 2009 zhoršil a dále přetrvávají omezení svobody projevu a shromažďování; v tomto ohledu je hluboce znepokojen útlakem novinářů, spisovatelů, akademických pracovníků a aktivistů angažujících se za práva žen a lidská práva; zůstává nadále znepokojen potlačováním etnických a náboženských menšin v Íránu;

171.  všímá si znepokojivého trendu k autoritářství zaznamenaného v Kambodže, který podtrhuje dlouhodobá beztrestnost v případech porušování lidských práv a zužování politického prostoru a svobody projevu osob patřících k opozičním politickým stranám a dalších politických aktivistů; vyzývá Komisi, aby přijala opatření s cílem reaktivovat Pařížskou dohodu o Kambodže z roku 1991;

Hospodářská, sociální a kulturní práva

172.  uznává, že hospodářská, sociální a kulturní práva by měla mít stejný význam jako práva občanská a politická, s ohledem na univerzalitu, nedělitelnost, vzájemnou závislost a souvislost všech lidských práv, jak bylo potvrzeno na světové konferenci o lidských právech konané ve Vídni v roce 1993; naléhavě žádá země na celém světě, aby podepsaly opční protokol k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který byl otevřen k podpisu dne 24. září 2009;

173.  zdůrazňuje, že lidská práva mimo jiné zahrnují právo na potraviny, vodu, hygienu, vzdělání, odpovídající bydlení, půdu, důstojné zaměstnání a sociální zabezpečení; tato práva by měla být jakožto spravedlivý přístup k přírodním zdrojům zaručena na základě udržitelnosti, a to rovněž pro budoucí generace; uznává, že k faktorům způsobujícím porušování těchto práv patří často chudoba a chybějící řádná správa věcí veřejných; vyzývá EU, aby vyvinula více úsilí za účelem dosažení rozvojových cílů tisíciletí, neboť je zjevné, že svět výrazně pokulhává za splněním cílů stanovených na rok 2015; v této souvislosti znovu zdůrazňuje význam provádění politik založených na lidských právech pro realizaci rozvojových cílů tisíciletí;

174.  uznává, že systém dohledu Mezinárodní organizace práce má důležitou úlohu při obraně práv v oblasti obchodu a zaměstnanosti, statistických systémů, sociální ochrany, politik zaměstnanosti a bezpečnosti a zdraví při práci;

175.  žádá Komisi a členské státy, aby dbaly na to, aby se podniky založené podle vnitrostátního práva členského státu EU či podle evropského práva nevyhýbaly povinnosti dodržovat lidská práva a hygienické a environmentální normy tím, že se usadí nebo že řídí svou činnost ve třetím státě, zejména v rozvojové zemi;

176.  žádá Komisi a členské státy, aby splnily své závazky vůči rozvojovým zemím týkající se oficiální rozvojové pomoci s cílem bojovat proti globální hospodářské a finanční krizi, a snížit tak negativní dopady krize na situaci v oblasti lidských práv na celém světě; vítá 10. zvláštní zasedání Rady OSN pro lidská práva nazvané „Dopad světové hospodářské a finanční krize na univerzální dodržování a skutečné požívání lidských práv“, které se konalo dne 20. února 2009; vyzývá členské státy EU, aby krizi navzdory pokračovaly ve své spolupráci s třetími zeměmi v oblasti lidských práv, a trvá na tom, že nedostatek zdrojů nemůže za žádných okolností ospravedlnit porušování lidských práv;

Programy Komise zaměřené na vnější pomoc a evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR)

177.  vítá skutečnost, že priority Parlamentu byly zohledněny v programových dokumentech EIDHR na rok 2008 a 2009;

178.  podporuje příspěvky EIDHR, především prostřednictvím projektů místních a mezinárodních organizací občanské společnosti (90 % příspěvků) a také prostřednictvím regionálních a mezinárodních organizací v této oblasti, jako je Rada Evropy, OBSE a Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (10 % příspěvků);

179.  konstatuje, že v letech 2008 až 2009 dosáhly prostředky na lidská práva a demokracii více než 235 milionů EUR, díky čemuž bylo možné financovat 900 projektů v přibližně 100 zemích,a že obzvláště významný počet projektů byl financován v zemích zapojených do evropské politiky sousedství, přičemž nejvyšší částka byla přidělena zemím AKT; se znepokojením si všímá nerovnováhy, která je na úkor jiných projektů demokratické pomoci, než je sledování průběhu voleb; domnívá se, že finanční prostředky EIDHR by měly být podstatně navýšeny, aby zahrnovaly přiměřené finanční prostředky pro Evropskou nadaci pro demokracii a podporovaly budování kapacit v oblasti lidských práv a prosazování demokracie v těch společnostech, kde je to nejvíce zapotřebí;

180.  zdůrazňuje, že klíčovou výhodou EIDHR je ta skutečnost, že není závislý na souhlasu hostitelské vlády, a může se proto zaměřit na citlivé politické otázky a inovativní přístupy a spolupracovat přímo s místními organizacemi občanské společnosti, které si musí zachovat svou nezávislost na orgánech veřejné správy;

181.  zdůrazňuje, že je důležité využívat EIDHR, neboť představuje možnost, jak reagovat na ohrožení lidských práv a poskytovat větší podporu zastáncům lidských práv a obětem porušování lidských práv; podporuje síť jedenácti organizací financovaných EIDHR zaměřených na ochranu zastánců lidských práv a rychlou reakci v nouzových situacích; podporuje vytváření zvláštních strategií pro uspokojování potřeb různých kategorií zastánců lidských práv, včetně těch, kteří bojují za práva lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů, a těch, kteří jsou zapojeni do vyšetřování porušování lidských práv a humanitárního práva;

182.  vyzývá Komisi, aby zajistila, že projekty a programy, které Unie podporuje, budou v souladu s jejími politickými prioritami a dohodami o partnerství a spolupráci, které uzavřela, zejména v souvislosti s jejím bilaterálním plánováním se třetími zeměmi;

183.  je si vědom stále znepokojivé situace, pokud jde o uplatňování lidských práv na africkém kontinentě, a je přesvědčen, že africké státy učinily důležité kroky směrem k prosazování právního státu na úrovni kontinentu, neboť přijaly Africkou chartu lidských práv a práv národů (známou rovněž jako Banjulská charta), a proto zvažuje možnost vytvoření ad hoc rozpočtové linie na podporu činnosti Afrického soudu pro lidská práva a práva národů;

184.  vyzývá zaměstnance Komise, aby se v Bruselu pravidelně setkávali se zástupci občanské společnosti s cílem posílit dialog s těmito partnery, kteří provádějí projekty přímo na místě;

185.  vítá distribuci finančních prostředků určených pro oblast lidských práv prostřednictvím geografických programů, provádění politiky na vnitrostátní a regionální úrovni za podpory Evropského rozvojového fondu (v zemích africké, karibské a tichomořské oblasti), finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci (v Latinské Americe, Asii a Jižní Africe) a evropského nástroje sousedství a partnerství (v sousedních oblastech) a prostřednictvím tematických nástrojů, jako jsou EIDHR, nástroj stability, finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci a finanční nástroj pro spolupráci s průmyslovými a jinými zeměmi a územími s vysokými příjmy (ICI Plus);

Pomoc při volbách a sledování průběhu voleb

186.  s uspokojením konstatuje, že EU ve stále větší míře používá pomoc při volbách a sledování průběhu voleb k prosazování demokracie ve třetích zemích, čímž zlepšuje dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu, a že kvalita a nezávislost těchto misí jsou široce uznávány;

187.  žádá vysokou představitelku / místopředsedkyni Komise, aby sledovala provádění doporučení uvedených v závěrečných zprávách volebních pozorovatelských misí EU, v případě potřeby zajistila následnou pomoc a pravidelně v této věci předkládala zprávy Evropskému parlamentu;

188.  opětovně žádá, aby byl volební proces včetně předvolební fáze a období po volbách začleněn do jednotlivých úrovní politického dialogu s dotčenými třetími zeměmi a aby byl případně doprovázen konkrétními opatřeními s cílem zajistit soulad politik EU a potvrdit zásadní úlohu lidských práv a demokracie;

189.  požaduje zvýšenou bdělost ohledně kritérií pro výběr zemí, ve kterých má být zajištěna pomoc při volbách / sledování průběhu voleb, a ohledně dodržování metod a pravidel stanovených na mezinárodní úrovni, zejména pokud jde o nezávislost a účinnost mise;

190.  vítá objem prostředků, které činily dalších 50 milionů EUR v průběhu 18 měsíců, kterých se zpráva týká;

Využívání činnosti Evropského parlamentu v oblasti lidských práv

191.  vyzývá Radu a Komisi, aby důkladně využívaly usnesení a jiné formy sdělení Parlamentu a zásadním způsobem reagovaly na vyjádřené obavy a přání, zejména pokud jde o usnesení v naléhavých případech;

192.  znovu opakuje, že je potřeba více zviditelnit Sacharovovu cenu za svobodu myšlení, kterou každoročně uděluje EP; vyjadřuje politování, že v souvislosti s udělováním této ceny nejsou prováděna žádná následná opatření, ani pokud jde o životní podmínky kandidátů a laureátů, ani pokud se týká situace v jejich zemích; vyzývá rovněž Radu a Komisi, aby tuto cenu více zviditelnily, mimo jiné aby ji zahrnuly do výroční zprávy o lidských právech; dále vyzývá Radu a Komisi, aby udržovaly kontakty s kandidáty a laureáty Sacharovovy ceny s cílem zajistit průběžný dialog a sledování situace v oblasti lidských práv v daných zemích a poskytnout ochranu osobám, které jsou vystaveny silnému pronásledování;

193.  připomíná delegacím Parlamentu, aby diskuse o lidských právech soustavně zařazovaly na pořad jednání meziparlamentních setkání, aby během svých pracovních cest navštěvovaly projekty a zařízení sloužící ke zlepšení dodržování lidských práv a aby se scházely se zastánci lidských práv a poskytovaly jim případně mezinárodní viditelnost a ochranu;

194.  vítá vytvoření sítě laureátů Sacharovovy ceny; naléhavě žádá, aby byly nalezeny okamžitě prostředky nutné k dosažení jejích cílů a k usnadnění komunikace mezi nositeli Sacharovovy ceny a Parlamentem tím, že nositelům bude přiznán zvláštní status, díky němuž se zjednoduší postupy pro jejich vstup do prostor Parlamentu;

o
o   o

195.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí, Organizaci spojených národů, Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a vládám zemí a území uvedených v tomto usnesení.

(1) Úmluva Organizace spojených národů proti mučení; Úmluva OSN o právech dítěte; Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen; Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením; Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před násilným zmizením. (2) Úř. věst. C 379, 7.12.1998, s. 265; Úř. věst. C 262, 18.9.2001, s. 262; Úř. věst. C 293 E, 28.11.2002, s. 88; Úř. věst. C 271 E, 12.11.2003, s. 576; Úř. věst. C 279 E, 19.11.2009, s. 109; Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 33; Úř. věst. C 15 E, 21.1.2010, s. 86; Úř. věst. C 87 E, 1.4.2010, s. 183; Úř. věst. C 117 E, 6.5.2010, s. 198; Úř. věst. C 212 E, 5.8.2010, s. 60; Úř. věst. C 265 E, 30.9.2010, s. 15; Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 25. (3) Úř. věst. L 317, 15.12.2000, s. 3; Úř. věst. C 303, 14.12.2007, s. 1., Úř. věst. L 209, 11.8.2005, s. 27. (4) Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 1. (5) Úř. věst. C 46E, 24.2.2010, s. 71. (6) Přijaté texty, P7_TA(2010)0036. (7) Úř. věst. C 250 E, 25.10.2007, s. 91. (8) Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 775. (9) Přijaté texty, P7_TA(2010)0226. (10) Úř. věst. C 327, 23.12.2005, s. 4. (11) Dokument Rady č. 11179/10 (12) Úř. věst. C 265 E, 30.9.2010, s. 3. (13) Úř. věst. C 305 E, 11.11.2010, s. 9. (14) Přijaté texty, P7_TA(2010)0443. (15) K prosinci 2009 ratifikovaly jak Úmluvu, tak opční protokol tyto země: Belgie, Itálie, Maďarsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie; všechny členské státy podepsaly úmluvu, ale 15 členských států ji ještě neratifikovalo: Bulharsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Řecko a Slovensko. 19 členských států podepsalo i protokol, ale 10 z nich ho ještě neratifikovalo: Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Kypr, Litva, Lucembursko, Malta, Rumunsko a Slovensko. (16) Přijaté texty, P7_TA(2010)0236. (17) Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, 17. listopadu 2009.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o nové strategii pro Afghánistán (2009/2217(INI))

P7_TA(2010)0490 A7-0333/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Afghánistánu, zejména usnesení ze dne 8. července 2008 o stabilizaci v Afghánistánu(1), ze dne 15. ledna 2009 o rozpočtové kontrole vynakládání finančních prostředků Evropské unie v Afghánistánu(2) a ze dne 24. dubna 2009 o právech žen v Afghánistánu(3),

–  s ohledem na společné politické prohlášení EU-Afghánistán, které bylo podepsáno dne 16. listopadu 2005 a které vychází ze společných priorit pro Afghánistán, jako je vybudování silných a odpovědných institucí, reforma v oblasti bezpečnosti a práva, boj proti drogám a rozvoj a obnova,

–  s ohledem na dohodu s Afghánistánem z roku 2006, v níž jsou stanoveny tři hlavní oblasti činnosti afghánské vlády na následujících 5 let: bezpečnost; správa věcí veřejných, právní stát, lidská práva; hospodářský a sociální rozvoj, a závazek odstranit výrobu narkotik,

–  s ohledem na konferenci o Afghánistánu konanou v lednu 2010 v Londýně, na níž mezinárodní společenství obnovilo své závazky vůči Afghánistánu a na níž byly položeny základy pro mezinárodní konsenzus ohledně strategie nevojenského řešení afghánské krize a bylo rovněž stanoveno, že převedení odpovědnosti v oblasti bezpečnosti na afghánské síly bude zahájeno v roce 2011 a z velké části dokončeno do roku 2014,

–  s ohledem na rezoluci č. 1890 (2009) Rady bezpečnosti OSN, na jejíž základě byl v souladu s kapitolou VII Charty OSN prodloužen mandát Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (ISAF) v Afghánistánu definovaný v rezolucích č. 1386 (2001) a č. 1510 (2003), a to na období 12 měsíců po 13. říjnu 2009, a v níž se žádá, aby členské státy OSN podílející se na misi ISAF „přijaly veškerá nezbytná opatření k plnění jejího mandátu“,

–  s ohledem na navrhovaný „svěřenecký fond pro mír a opětovné začlenění“, do kterého účastníci londýnské konference přislíbili vložit počáteční částku 140 milionů USD s cílem integrovat Tálibán a jiné povstalce,

–  s ohledem na afghánské národní poradní mírové shromáždění (Jirga), které se konalo začátkem června 2010 v Kábulu a na němž bylo vyjádřeno odhodlání dosáhnout celonárodního konsenzu v otázce smíření s nepřáteli,

–  s ohledem na kábulskou konferenci konanou dne 20. července 2010, na níž byl posouzen pokrok v provádění rozhodnutí z londýnské konference a která byla pro afghánskou vládu příležitostí prokázat, že tím, že ve spolupráci s mezinárodním společenstvím upevňuje bezpečnost, posiluje schopnosti afghánských bezpečnostních sil a zlepšuje situaci, pokud jde o správu věcí veřejných a právní stát, má tento proces pevně v rukou a nese za něj odpovědnost, stejně jako příležitostí naplánovat další postup, zejména v oblasti boje proti výrobě a pašování drog a boje proti korupci, ale i v oblasti míru a bezpečnosti, hospodářského a sociálního rozvoje, lidských práv a rovnoprávného postavení mužů a žen; s ohledem na závěry kábulské konference, v nichž se uvádí, že do konce roku 2014 má být kontrola nad vojenskými operacemi ve všech provinciích předána afghánským jednotkám,

–  s ohledem na prezidentský dekret ze dne 17. srpna 2010, který stanovil čtyřměsíční lhůtu, během níž musí být rozpuštěny všechny soukromé bezpečnostní společnosti v Afghánistánu kromě soukromých bezpečnostních firem pracujících v objektech využívaných zahraničními zastupitelskými úřady, podniky a nevládními organizacemi,

–  s ohledem na prezidentské volby, které se v Afghánistánu konaly v srpnu 2009, na kritickou závěrečnou zprávu volební pozorovatelské mise EU zveřejněnou v prosinci 2009 a na volby do parlamentu, které se konaly dne 18. září 2010,

–  s ohledem na veškeré příslušné závěry Rady, zejména na závěry Rady pro obecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 27. října 2009 a na akční plán Rady pro posílenou angažovanost EU v Afghánistánu a Pákistánu i na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 22. března 2010,

–  s ohledem na obsazení zdvojené funkce zvláštního zástupce EU / vedoucího delegace EU v Afghánistánu od 1. dubna 2010 a s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 11. srpna 2010, kterým se prodlužuje mandát zvláštního zástupce Vygaudase Usackase do 31. srpna 2011,

–  s ohledem na prohlášení Rady ze dne 18. května 2010 prodlužující policejní misi Evropské unie v Afghánistánu (EUPOL Afghánistán) o tři roky, a to od 31. května 2010 do 31. května 2013,

–  s ohledem na strategický dokument země na období 2007–2013, v němž je stanoven závazek Komise vůči Afghánistánu do roku 2013,

–  s ohledem na souhrnný rozpočet Evropské unie na rozpočtový rok 2010,

–  s ohledem na zprávu OSN za rok 2009 o lidském rozvoji, která řadí Afghánistán na 181. místo ze 182 zemí,

–  s ohledem na vlastní afghánské posouzení rizika a zranitelnosti na období 2007–2008 a na jeho odhady, že odstranění chudoby v Afghánistánu tak, aby se všichni, kteří žijí pod hranicí chudoby, dostali na její hranici, by si vyžádalo náklady ve výši asi 570 milionů USD,

–  s ohledem na zprávu Agentury pro koordinaci afghánské obnovy (ACBAR) z roku 208 nazvanou „Neuspokojivé výsledky – účinnost pomoci v Afghánistánu“, v níž se zdůrazňuje, že obrovské částky z pomoci končí jako zisky společností smluvních partnerů (až 50 % na jednu smlouvu), že při zadávání veřejných a jiných zakázek existuje jen minimální transparentnost a že jsou čerpány vysoké náklady na platy a příspěvky za práci v zahraničí,

–  s ohledem na zprávu o ochraně civilistů v ozbrojeném konfliktu, kterou v srpnu 2010 vypracovala Podpůrná mise OSN v Afghánistánu (UNAMA),

–  s ohledem na doporučení organizace Peace Dividend Trust, která prosazují politiku upřednostňující Afgánce a podporují pořizování místního afghánského zboží a služeb místo jejich dovozu, aby zisky měly především a hlavně Afghánci,

–  s ohledem na protipovstaleckou strategii NATO/ISAF pro Afghánistán a její uplatňování pod velením generála Davida Petraeuse a na přezkoumání této strategie ohlášené prezidentem Obamou na prosinec 2010,

–  s ohledem na zprávu vypracovanou Kongresem USA nazvanou „Warlord, Inc: Extortion and Corruption Along the US Supply Chain in Afghanistan“ (Výbor pro dohled a vládní reformu, Sněmovna reprezentantů Kongresu USA, červen 2010),

–  s ohledem na činnost Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), a zejména na jeho zprávu z října roku 2009 nazvanou „Závislost, trestná činnost a povstání – nadnárodní hrozba spojená s afghánským opiem“ (Addiction, Crime and Insurgency – the transnational threat of Afghanistan opium) a na jeho zprávu věnovanou celosvětové problematice drog za rok 2010,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7-0333/2010),

A.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství opakovaně vyjádřilo svou podporu příslušným rezolucím Rady bezpečnosti OSN prosazujícím bezpečnost, prosperitu a lidská práva pro všechny obyvatele Afghánistánu; vzhledem k tomu, že však mezinárodní společenství nepřímo uznalo, že za devět let války a mezinárodního zapojení se nepodařilo zlikvidovat povstání Tálibánu a přinést do země mír a stabilitu, a vzhledem k tomu, že v roce 2009 byla zavedena nová protipovstalecká politika a na její posílení bylo vysláno kolem 45 000 vojáků,

B.  vzhledem k tomu, že s koaličními mezinárodními jednotkami, které nejsou schopny porazit Tálibán a další povstalce, a s povstaleckým hnutím a hnutím Tálibán, která nejsou schopna se prosadit proti těmto vojenským jednotkám, nelze očekávat brzké a jednoznačné řešení situace v Afghánistánu,

C.  vzhledem k tomu, že v roce 2009 generál Stanley McChrystal prohlásil, že nevidí žádné výraznější známky přítomnosti skupiny al-Káidy v Afghánistánu, a vzhledem k tomu, že vysocí američtí činitelé potvrzují, že skupina al-Káida se nyní v Afghánistánu téměř nevyskytuje,

D.  vzhledem k tomu, že došlo ke zhoršení bezpečnostních a životních podmínek a všeobecný souhlas veřejnosti s přítomností koaličních vojsk, kterého se podařilo v jedné fázi dosáhnout, není už tak přesvědčivý, a vzhledem k tomu, že stále větší část obyvatelstva vnímá koalici jako okupující jednotky; vzhledem k tomu, že je třeba vytvořit nová, širší partnerství s afghánským obyvatelstvem, v jejichž rámci budou do úsilí o dosažení míru a usmíření zapojeny také nezastoupené skupiny a občanská společnost,

E.  vzhledem k tomu, že EU je jedním z hlavních dárců rozvojové a humanitární pomoci v Afghánistánu; vzhledem k tomu, že EU je spolehlivým partnerem v úsilí o rekonstrukci a stabilizaci,

F.  vzhledem k tomu, že podle dohody s Afghánistánem z roku 2006 a na kábulské konferenci souhlasili dárcové s tím, že jakmile to bude možné, budou směřovat větší podíl své pomoci, a to až 50 %, prostřednictvím hlavního rozpočtu afghánské vlády, a to buď přímo nebo prostřednictvím mechanismů svěřeneckých fondů, avšak vzhledem k tomu, že se v současné době prostřednictvím rozpočtu vlády posílá pouze 20 % rozvojové pomoci,

G.  vzhledem k tomu, že nedostatečná koordinace ohrožuje účinnost příspěvků EU na pomoc Afghánistánu,

H.  vzhledem k tomu, že v období od roku 2002 do roku 2009 směřovala na mezinárodní pomoc do Afghánistánu částka vyšší než 40 miliard USD; vzhledem k tomu, že počet dětí navštěvujících školu se za toto období zvýšil, avšak vzhledem k tomu, že podle odhadů UNICEF 59 % afghánských dětí ve věku méně než 5 let stále ještě nemá dostatek jídla a 5 milionů dětí nemůže navštěvovat školu,

I.  vzhledem k tomu, že situace žen v této zemi je i nadále velmi znepokojivá; vzhledem k tomu, že podle informací OSN je míra úmrtnosti matek v Afghánistánu druhá nejvyšší na světě, přičemž ročně zemře téměř 25 000 matek, pouze 12,6 % žen starších 15 let umí číst a psát a 57 % dívek je provdáno ve věku nižším, než je zákonných 16 let; vzhledem k tomu, že násilí páchané na ženách pokračuje a je všeobecně rozšířeným jevem; vzhledem k tomu, že je dosud platný diskriminační šíitský zákon o rodině, který kromě jiného považuje za trestný čin, když žena odmítá pohlavní styk se svým manželem, a zakazuje ženám opustit dům bez manželova souhlasu,

J.  vzhledem k tomu, že Afghánistán je signatářem několika mezinárodních úmluv na ochranu práv žen a dětí, zejména Úmluvy OSN z roku 1979 o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy OSN z roku 1989 o právech dítěte, a vzhledem k tomu, že afghánská ústava uvádí ve svém článku 22, že „občané Afghánistánu, muži i ženy, mají před zákonem rovná práva a povinnosti“; vzhledem k tomu, že afghánský zákon o rodině je v současné době revidován, aby bylo možno jej uvést v soulad s ústavou,

K.  vzhledem k tomu, že v červenci 2010 požadoval Kongres USA audit miliard dolarů vydaných na pomoc Afghánistánu a odhlasoval prozatímní snížení pomoci vládě Afghánistánu o téměř 4 miliardy USD,

L.  vzhledem k tomu, že afghánský ministr financí Omar Zakhilwal kritizoval jednak zadávací postupy NATO/ISAF za to, že nevyužívají místní afghánské hospodářství, a jednak ISAF za jednostrannou interpretaci pravidel pro daňové osvobození obsažených v dohodě mezi ISAF a afghánskou vládou, a vzhledem k tomu, že ministr obvinil zahraniční smluvní partnery ze získání velké části smluv financovaných ISAF dosahující výše až 4 miliard USD, které údajně způsobily stálý odliv peněz ze země; vzhledem k tomu, že afghánská vláda požaduje mezinárodní vyšetření této záležitosti,

M.  vzhledem k tomu, že se jasně ukázalo, že v Afghánistánu není vojenské řešení možné, a vzhledem k tomu, že USA ohlásily, že v létě roku 2011 začnou stahovat své jednotky z Afghánistánu a že některé země své jednotky buď již stáhly nebo mají v úmyslu tak učinit, zatímco jiné úmysl stáhnout své jednotky dosud nenaznačily; vzhledem k tomu, že stahování vojsk musí být postupný a koordinovaný proces v rámci politického projektu, který zajistí plynulý přechod odpovědnosti na afghánské bezpečnostní síly,

N.  vzhledem k tomu, že na kábulské konferenci bylo ujednáno, že do října roku 2011 by afghánská národní armáda měla dosáhnout síly 171 600 osob a afghánská národní policie 134 000, a to za nezbytné finanční a technické podpory ze strany mezinárodního společenství,

O.  vzhledem k tomu, že hlavním cílem mise EUPOL Afghánistán je přispět k vytvoření afghánského policejního systému v souladu s mezinárodními normami,

P.  vzhledem k tomu, že podle nedávné zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) je Afghánistán nejen největším zdrojem produkce opia na světě a hlavním dodavatelem na trhy s heroinem v EU a Ruské federaci, ale i jedním z největších světových producentů hašiše; vzhledem k tomu, že však produkce opia v Afghánistánu poklesla za poslední dva roky o 23 % a od roku 2007, kdy byla na vrcholu, o třetinu; vzhledem k tomu, že UNODC zjistil, že existuje jednoznačný vzájemný vztah mezi pěstováním opia a územími, kde je povstání pod kontrolou, a že v těch částech Afghánistánu, kde je vláda schopna více prosazovat právo, téměř dvě třetiny zemědělců prohlásily, že opium nepěstují, protože je to zakázáno; vzhledem k tomu, že na jihovýchodě, kde je dosah veřejných orgánů slabší, uvedlo zákaz jako důvod pro nepěstování opiového máku o něco méně než 40 % zemědělců,

Q.  vzhledem k tomu, že podle nedávné zprávy UNODC se v posledních letech počet afghánských občanů závislých na drogách výrazně zvýšil, což je trend, který bude mít pro budoucnost země velké sociální následky,

R.  vzhledem k tomu, že EU hraje od počátku procesu obnovy aktivní roli v podpoře úsilí vynakládaného na boj proti drogám, aniž by bylo dosaženo jakýchkoli podstatných výsledků, pokud jde o omezení mocného působení drogového odvětví na národní hospodářství, politický systém, státní orgány a společnost,

S.  vzhledem k tomu, že likvidace opiového máku v Afghánistánu byla již částečně provedena za použití chemických herbicidů, a vzhledem k tomu, že tento postup, který způsobil znečištění půdy a vod, vážně uškodil lidem a poškodil životní prostředí; vzhledem k tomu, že však nyní panuje shoda v tom, že je zapotřebí zaměřit represivní opatření na obchod s drogami a na laboratoře produkující heroin, a nikoli na zemědělce; vzhledem k tomu, že hlavní úsilí je nyní vynakládáno na zajištění alternativních způsobů obživy pro zemědělce,

T.  vzhledem k tomu, že Afghánistán má významné zásoby přírodních zdrojů, včetně bohatých zásob nerostného bohatství, jako je plyn a ropa, jejichž hodnota se odhaduje na tři biliony USD, a vzhledem k tomu, že afghánská vláda počítá s tím, že tyto zdroje urychlí hospodářský rozvoj poté, co bude v zemi nastolen mír a bezpečnost,

Nová strategie EU

1.  je si vědom řady faktorů, které brání pokroku v Afghánistánu, ale rozhodl se, že se v této zprávě zaměří na čtyři hlavní oblasti, v nichž, jak je přesvědčen, by vynaložené úsilí mohlo vést ke zlepšením: mezinárodní pomoc a koordinace; důsledky mírového procesu; účinek policejního výcviku; odstranění produkce opia pomocí alternativního rozvoje;

2.  vyjadřuje podporu nové koncepci protipovstalecké strategie, jejímž cílem je ochrana místního obyvatelstva a obnova oblastí, jejichž bezpečnost je zajištěna, a dále akčnímu plánu EU pro Afghánistán a Pákistán;

3.  je proto přesvědčen, že strategie EU pro Afghánistán bude muset mít dva výchozí body: uznání neustálého zhoršování bezpečnostních a sociálně-ekonomických ukazatelů v Afghánistánu navzdory téměř deset let trvajícímu mezinárodnímu zapojení a investicím; a nezbytnost podporovat i nadále zásadní posun v postoji mezinárodního společenství –které v minulosti, zejména před přijetím protipovstalecké strategie, příliš často formovalo plány a rozhodnutí a přitom nebralo dostatečný ohled na zapojení Afghánistánu – takovým způsobem, aby plány a rozhodnutí byly v budoucnu činěny v těsné spolupráci s Afghánci; poznamenává, že důležitým krokem tímto směrem byly konference v Londýně a Kábulu;

4.  vítá a podporuje závěry Rady z října 2009 nazvané „Posílení činnosti EU v Afghánistánu a v Pákistánu“, v nichž je naznačen jednotnější a koordinovanější přístup EU k tomuto regionu a zdůrazněn význam regionální spolupráce a civilnějšího zaměření politiky vůči Afghánistánu;

5.  zdůrazňuje, že jakékoli dlouhodobé řešení afghánské krize musí v prvé řadě zohlednit zájem afghánských občanů na jejich vnitřní bezpečnosti, civilní ochraně a hospodářském a sociálním rozvoji a mělo by zahrnovat konkrétní opatření na vymýcení chudoby, odstranění zaostalosti a diskriminace žen a na posílení dodržování lidských práv a právního státu a mělo by posílit mechanismy usmíření, zajistit ukončení produkce opia a zabývat se budováním silného státu a rovněž by mělo plně začlenit Afghánistán do mezinárodního společenství a vyhnat al-Káidu ze země;

6.  vítá závěry mezinárodní kábulské konference o Afghánistánu; zdůrazňuje, že je nutné dodržet příslib afghánské vlády týkající se zlepšení bezpečnosti, řízení a ekonomických příležitostí pro afghánské občany, ale i závazky mezinárodního společenství, že bude podporovat transformační proces a společné cíle;

7.  opakuje, že EU a její členské státy by měly podporovat Afghánistán při obnově vlastního státu se silnějšími demokratickými institucemi schopnými zajistit státní svrchovanost, bezpečnost založenou na demokraticky odpovědné armádě a policii, kompetentní a nezávislé soudnictví, jednotu státu, územní integritu, rovnost mužů a žen, svobodu médií, důraz na vzdělávání a zdravotnictví, udržitelný hospodářský rozvoj a prosperitu lidu Afghánistánu a respektování historických, náboženských, duchovních a kulturních tradic a práv všech etnických a náboženských skupin na afghánském území, přičemž bude uznávána nezbytnost zásadní změny v přístupu k ženám; žádá, aby v těch provinciích, které prokázaly řádnou správu, byly více podporovány projekty rozvoje místních orgánů;

8.  konstatuje, že 80 % obyvatelstva sídlí ve venkovských oblastech, přičemž podíl orné půdy poklesl z 0,55 ha na osobu v roce 1980 na 0,25 ha na osobu v roce 2007; zdůrazňuje skutečnost, že Afghánistán je nadále velmi zranitelný na to, aby čelil nepříznivým klimatickým podmínkám nebo rostoucím cenám potravin na světovém trhu, přičemž rozšířené a bezohledné používání pozemních min představuje významné riziko pro úspěšný rozvoj venkova; v této souvislosti považuje za prvořadé pokračovat ve finanční podpoře určené na rozvoj venkova a na místní produkci potravin a tuto podporu zvýšit, aby bylo dosaženo zajištění potravin;

9.  bere na vědomí závazek afghánské vlády, že v příštích dvanácti měsících bude postupně a fiskálně udržitelným způsobem provádět politiku správy věcí veřejných na regionální úrovni, která má posílit místní orgány a jejich institucionální kapacity, a rozvíjet právní, finanční a rozpočtový rámec na regionální úrovni;

10.  konstatuje, že větší zapojení Afghánců do procesu obnovy může brzdit slabá státní správa a kapacita veřejné správy a civilních služeb; je proto přesvědčen, že je třeba těmto důležitým oblastem věnovat větší pozornost; vítá návrh, aby Komise a členské státy vypracovaly speciální dlouhodobý stěžejní program na řešení otázky posílení veřejné správy vyvinutím plánu, který napomůže vybudování nových nebo využívání stávajících zařízení, vytváření vazeb se sítí institucí veřejné správy v EU a také dohledu nad institucemi civilních služeb v řadě velkých afghánských měst, jako jsou např. Kábul, Herat a Mazar i Sharif;

11.  připomíná, že úsilí o rozvoj se musí soustředit na zlepšení kapacity afghánských vládních struktur a že sami Afghánci musí být výrazně zapojeni jak do výběru priorit, tak do prováděcích fází, aby se posílil proces přejímání odpovědnosti na vnitrostátní úrovni i na úrovni společenství; upozorňuje proto na zásadní úlohu organizací občanské společnosti spočívající v zajištění toho, aby do procesu demokratizace a rekonstrukce byli zapojeni afghánští občané, a v ochraně před rizikem korupce;

12.  i přes zlepšení života žen od konce vlády Tálibánu v roce 2001 je i nadále velmi znepokojen celkovou situací lidských práv v Afghánistánu, a zejména zhoršením v otázce základních, politických, občanských a sociálních práv žen za posledních několik let, a vyjadřuje své znepokojení nad negativními změnami, jako např. nad skutečností, že většinu vězňů v afghánských věznicích tvoří ženy, které utekly před příbuznými, kteří je utlačovali, a nad nedávnými změnami volebního zákona, kterými byly sníženy kvóty pro obsazení parlamentních křesel ženami;

13.  je přesvědčen, že práva žen tvoří součást bezpečnostního řešení a že není možné dosáhnout stability v Afghánistánu, aniž by ženy měly plná práva v politickém, společenském a hospodářském životě; vyzývá proto afghánské orgány a představitele mezinárodního společenství, aby v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 zapojili ženy do všech fází mírových rozhovorů a do úsilí o usmíření a reintegraci; žádá, aby byla ženám, které jsou veřejně či politicky aktivní a tudíž ohroženy fundamentalisty, poskytována zvláštní ochrana; konstatuje, že součástí pokroku v mírových rozhovorech nemohou v žádném případě být ústupky v oblasti práv žen, kterých bylo dosaženo v průběhu posledních let; žádá afghánskou vládu, aby lépe chránila práva žen a uzpůsobila odpovídajícím způsobem platné právní předpisy, jako je trestní zákoník, aby se tak zamezilo diskriminujícím praktikám;

14.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy EU, aby v souladu s dlouhodobým závazkem EU napomáhat Afghánistánu v mírovém úsilí a úsilí o obnovu nadále v dvoustranných vztazích s Afghánistánem upozorňovaly na problematiku diskriminace žen a dětí i lidských práv obecně;

15.  vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby zvýšilo úroveň financování a politické a technické podpory pro politiky určené ke zlepšení situace afghánských žen a pro nevládní ženské organizace, včetně organizací hájících ženská práva;

16.  konstatuje, že i když se svoboda projevu a tisku po pádu tálibánské vlády zvýšila, v posledních letech došlo v této oblasti opět ke zhoršení; poukazuje na útoky a hrozby ozbrojených sil a Tálibánu namířené proti novinářům s cílem zabránit jim, aby informovali o oblastech, které tyto skupiny ovládají; žádá, aby byla v této oblasti přijata opatření, která novinářům umožní vykonávat svou profesi se zárukami bezpečnosti;

17.  se znepokojením konstatuje, že parlamentní volby, které se v Afghánistánu konaly dne 18. září 2010 i přes bezpečnostní podmínky v zemi pouze s přibližně 40% účastí voličů, byly opět mařeny podvody a násilím, během něhož podle NATO zahynulo 25 osob; vyslovuje politování nad tím, že mnoha Afgháncům bylo zabráněno ve výkonu jejich základního práva hlasovat ve volbách;

18.  poukazuje na nesrovnalosti, ke kterým dochází při soudních procesech v zemi a které neodpovídají mezinárodním normám soudnictví; vyjadřuje politování nad tím, že v roce 2008 bylo popraveno 16 osob odsouzených k smrti; vyzývá EU, aby v souladu s rezolucí OSN č. 62/149 z roku 2007 dala podnět ke schválení moratoria na trest smrti, na jehož základě bude trest smrti následně zrušen;

Mezinárodní pomoc – využívání a zneužívání

19.  připomíná, že kombinovaný rozpočet EU (Evropského společenství a členských států) na pomoc Afghánistánu na období 2002–2010 činil celkem kolem 8 miliard EUR;

20.  zdůrazňuje význam upevnění svobody sdělovacích prostředků a občanské společnosti v Afghánistánu pro posílení procesu demokratizace v zemi; doporučuje také závěry mise EU vyslané ke sledování voleb v roce 2009;

21.  poznamenává, že navzdory obrovským finančním dotacím ze zahraničí je situace v Afghánistánu i nadále odrazující a znemožňuje, aby se humanitární a zdravotnická pomoc dostala k nejzranitelnější části obyvatelstva, takže v důsledku chudoby umírá více Afghánců než v přímém důsledku ozbrojeného konfliktu, a že od roku 2002 vzrostla dětská úmrtnost a výrazně se snížila střední délka života při narození a míra gramotnosti a že od roku 2004 se míra obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby zvýšila o 130 %, což jsou šokující skutečnosti;

22.  zdůrazňuje význam uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí a lituje, že ačkoli bylo v některých oblastech dosaženo pokroku, Afghánistán v indexu lidského rozvoje rozvojového programu OSN (UNDP) klesl ze 173. místa v roce 2003 na 181. místo (ze 182 zemí), přičemž míra úmrtnosti dětí ve věku do 5 let a míra úmrtnosti matek stále patří k nejvyšším na světě; domnívá se, že by tyto konkrétní cíle a také přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání, zejména pro ženy, neměly být opomíjeny, avšak naléhavě žádá, aby byla věnována zvláštní pozornost lepší tvorbě příjmů a také budování fungujícího soudního systému;

23.  zdůrazňuje, že UNODC ve své studii z ledna 2010 uvádí, že obyvatelstvo nejvíce znepokojuje korupce a že příjmy získané z úplatkářství dosahují téměř čtvrtiny (23 %) HDP Afghánistánu;

24.  vyzývá Komisi, aby zajistila transparentnost finanční pomoci poskytované afghánské vládě, mezinárodním organizacím a místním nevládním organizacím a odpovědnost za její použití, aby se zajistila soudržnost pomoci a úspěch obnovy a rozvoje Afghánistánu;

25.  žádá, aby humanitární pomoc byla rozdělována způsobem, který bude z geografického hlediska více homogenní, bude vycházet z analýzy potřeb a odpovídat požadavku naléhavosti;

26.  konstatuje však omezený pokrok v infrastruktuře, telekomunikacích a základním vzdělávání, o němž dárci a afghánská vláda obvykle hovoří jako o oblastech, v nichž bylo dosaženo úspěchů;

27.  upozorňuje na obrovské částky, které stála válka v Afghánistánu v období od roku 2001 do roku 2009 a jež se odhadují na více než 300 miliard USD, což odpovídá více než dvacetinásobku afghánského HDP, a jež spolu s další předpokládanou vojenskou „vlnou“ vzrostou na více než 50 miliard USD ročně;

28.  potvrzuje převládající dojem, že za nedostatečné poskytování základních služeb občanům je zodpovědná pouze korupce afghánské vlády, ale rovněž konstatuje, že většina zdrojů pro sociálně-ekonomický rozvoj je dodávána prostřednictvím mezinárodních organizací, regionálních rozvojových bank, nevládních organizací, mezinárodních smluvních partnerů, konzultantů atd., a nikoli prostřednictvím ústřední vlády; naléhavě žádá afghánskou vládu a mezinárodní společenství, aby prováděly lepší kontrolu s cílem odstranit korupci a zajistit, aby se pomoc dostala na určená místa;

29.  domnívá se, že boj proti korupci by měl být jádrem mírového procesu v Afghánistánu, neboť úplatkářství je příčinou špatného rozdělování zdrojů, vytváří překážku pro přístup k základním veřejným službám, jako je zdravotní péče nebo vzdělání, a představuje obrovskou překážku sociálně-ekonomického rozvoje země; zdůrazňuje rovněž, že korupce podrývá důvěru ve veřejný sektor a vládu a stává se tudíž výraznou hrozbou pro stabilitu země; naléhavě proto žádá EU, aby při poskytování pomoci Afghánistánu věnovala boji proti korupci zvláštní pozornost;

30.  poukazuje na to, že podle afghánského ministra financí, a jak dosvědčily jiné nezávislé zdroje, se v období od roku 2002 do roku 2009 z finanční pomoci ve výši 40 miliard USD dostalo do afghánské vlády ve skutečnosti pouze 6 miliard USD (15 %), a že ze zbývajících 34 miliard USD, které byly poslány přes mezinárodní organizace, regionální rozvojové banky, nevládní organizace, mezinárodní smluvní partnery atd. se 70 až 80 % nikdy nedostalo k zamýšleným příjemcům, tedy k lidu Afghánistánu; bere na vědomí rozhodnutí přijaté na kábulské konferenci, v němž se stanoví, že 50 % mezinárodní pomoci by mělo být poskytnuto do roku 2012 prostřednictvím afghánského státního rozpočtu, což je v souladu s požadavky Afghánistánu;

31.  poukazuje na naléhavou nutnost vytvořit mechanismy koordinace v rámci zemí, jež jsou mezinárodními dárci, a zajistit podrobné hodnocení evropské a mezinárodní pomoci jako prostředek boje proti nedostatečné transparentnosti a omezeným mechanismům zajišťujícím odpovědnost dárců;

32.  odsuzuje skutečnost, že významná část evropské a jiné mezinárodní finanční pomoci se ztrácí v distribučním řetězci, což bylo nekompromisně odhaleno v nedávném skandálu kolem afghánské banky Kabul Bank, a upozorňuje na čtyři způsoby, jak k těmto ztrátám dochází: plýtvání, příliš vysoké náklady na zprostředkování a bezpečnost, nepřiměřené poplatky a korupce;

33.  konstatuje však, že ztráty EU jsou nižší díky tomu, že 50 % její pomoci (oproti 10 % v případě USA) je přidělována s pomocí multilaterálních svěřeneckých fondů, jejichž účinnost je velmi vysoká (kolem 80 %);

34.  vyzývá EU, aby zřídila centralizovanou databázi nákladů a účinku veškeré pomoci EU poskytované Afghánistánu a provedla jejich analýzu, protože nedostatek úplných, aktuálních a transparentních údajů oslabuje účinnost pomoci;

35.  vyzývá rovněž všechny hlavní humanitární a rozvojové subjekty činné v Afghánistánu, včetně EU a jejích členských států, USA, Podpůrné mise OSN v Afghánistánu (UNAMA), agentur OSN, hlavních neziskových organizací a Světové banky, aby drasticky omezily své provozní náklady prostřednictvím přidělování prostředků na konkrétní prováděné projekty v rámci skutečného a vyrovnaného partnerství s afghánskými orgány a zajistily, aby se pomoc skutečně dostala na určená místa; v této souvislosti zdůrazňuje, že afghánské orgány by měly mít právo rozhodovat o použití těchto finančních prostředků při současném zajištění transparentnosti a odpovědnosti;

36.  zdůrazňuje význam koordinovaného úsilí o rekonstrukci a rozvoj na regionální úrovni s cílem prosazovat přeshraniční rozvoj v regionu, kde etnické a kmenové vazby často překračují státní hranice;

37.  konstatuje, že je třeba podpořit zvýšenou účast afghánských místních a regionálních samospráv, a zdůrazňuje, že je na této úrovni pro řádné využívání finančních prostředků nutná loajalita, dodržování zásad právního státu a demokracie; poukazuje na to, že přidělování finančních prostředků na místní a regionální úrovni si žádá schválení ústřední vlády, aby se posílila její úloha a odpovědnost;

38.  vyzývá vysokou představitelku pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Radu a Komisi, aby ustanovily společný tým výzkumníků, kteří by jednou ročně vyhodnotili všechna opatření a mise EU a členských států v Afghánistánu za použití jasných kvalitativních a kvantitativních ukazatelů, především s ohledem na rozvojovou pomoc (včetně oblasti veřejného zdraví a zemědělství), řádnou správu věcí veřejných (včetně soudnictví a dodržování lidských práv) a bezpečnost (zejména výcvik afghánské policie); v této souvislosti rovněž požaduje, aby byl posouzen relativní dopad opatření EU na celkovou situaci v zemi a úroveň koordinace a spolupráce mezi subjekty EU a jinými mezinárodními misemi a opatřeními, a aby výsledky posouzení a z něj vyplývající doporučení byly zveřejněny;

39.  zdůrazňuje, že se bezpečnostní situace a geografické rozdělení podpůrných opatření navzájem podmiňují, a proto žádá, aby pomoc byla přímo směřována bezprostředně postiženému afghánskému obyvatelstvu;

40.  zdůrazňuje, že boj s korupcí musí být v Afghánistánu prioritou; uznává existenci místní korupce, avšak doufá, že jí lze čelit posílenou legitimitou, kterou afghánské státní orgány získají tím, že převezmou odpovědnost za přidělování finančních prostředků a zajišťování účinné pomoci;

41.  vyslovuje se pro takovou politiku, která bude všude tam, kde je to možné, udělovat stále větší počet zakázek v rámci Afghánistánu, a nikoli dovážet zboží a služby;

42.  zastává stanovisko, že za distribuci pomoci v zemi by měly být odpovědné nestranné humanitární subjekty a že vojsko by mělo být zapojeno pouze ve zcela výjimečných případech, aby byla neutralita, nestrannost a nezávislost humanitárních subjektů dodržena a plně v souladu s příslušnými mezinárodními normami, které jsou kodifikovány v Hlavních směrech využívání vojenských a civilních obranných prostředků v humanitárních krizích (MCDA) a prosazovány v Evropském konsensu o humanitární pomoci;

43.  poukazuje na to, že jakékoli zjištěné porušení zásad neutrality, nestrannosti a nezávislosti, k němuž dojde v činnosti těchto subjektů, vede k jejich větší zranitelnosti na místě, zejména pokud zde zůstanou dlouho po stažení vojenských jednotek;

44.  konstatuje, že, jak rozsáhle informuje tisk a zpráva Sněmovny reprezentantů Kongresu USA „Warlord, Inc.“, ozbrojené síly USA v Afghánistánu využívají pro většinu své logistiky soukromé smluvní partnery, kteří zase ochranu vojenských konvojů zadávají dále místním afghánským bezpečnostním službám, což má katastrofální následky;

45.  konstatuje, že rozhodnutí svěřit vojenský dodavatelský řetězec USA do rukou soukromých subjektů, aniž by byla stanovena spolehlivá kritéria pro zajištění odpovědnosti, transparentnosti a zákonnosti, vede k vydírání a korupci, protože nakonec z podstatné části z 2,2–3 miliard USD, které představuje odvětví vojenské logistiky v Afghánistánu, těží vojenští diktátoři, místní vůdci mafie a dokonce i velitelé Tálibánu;

46.  je konsternován skutečností, že peníze získané z poskytování ochrany a z vydírání na každé úrovni vojenského dodavatelského řetězce jsou nejvýznamnějším zdrojem financování povstání, jak v prosinci roku 2009 připustila ministryně zahraničních věcí USA Hilary Clintonová ve své výpovědi před senátním výborem pro vnější vztahy;

47.  je stejně tak konsternován skutečností, že vzhledem k tomu, že se vojenská logistika USA a NATO/ISAF řídí podobnými zásadami, nemůže být ani ve všech případech zaručena úplná vysledovatelnost finančního příspěvku EU;

48.  plně vítá nové pokyny, které vydalo v září 2010 vojenské velení NATO v Afghánistánu o uzavírání smluv – jejichž hodnota se v současnosti odhaduje na přibližně 14 miliard USD ročně – které jsou zaměřeny na omezování korupce a snižování výše finančních prostředků, jež nepřímo proudí do povstání a k Tálibánu; doufá, že tato změna orientace ve smluvní politice bude provedena rychle;

49.  vítá v této souvislosti nedávný dekret prezidenta Karzáího, v němž poskytl všem místním a zahraničním bezpečnostním firmám působícím v Afghánistánu lhůtu čtyř měsíců, aby ukončily svou činnost;

Mírový proces

50.  zdůrazňuje, že řádná správa věcí veřejných, právní stát a lidská práva jsou základními kameny stabilního a prosperujícího Afghánistánu; zdůrazňuje proto, že důvěryhodné soudnictví je základním aspektem mírového procesu a že dodržování lidských práv a zabránění rozšířené beztrestnosti by mělo být těmi aspekty všech etap mírového procesu, které jsou nezpochybnitelné; v této souvislosti vyzývá afghánskou vládu, aby přednostně vypracovala strategii reformy soudnictví;

51.  je přesvědčen, že velkou část viny za stávající patovou situaci v Afghánistánu nese počáteční špatný odhad koaličních sil, který předcházel přijetí nové protipovstalecké strategie a na jehož základě koaliční síly počítaly s rychlým vojenským vítězstvím nad Tálibánem a snadným přechodem k situaci stabilní země, v níž bude vládnout legitimní vláda silně podporovaná ze Západu;

52.  je proto přesvědčen, že byla podceněna přítomnost sil Tálibánu, schopnost Karzáího vlády zajistit správu země byla přeceňována a v důsledku toho byla přestavbě a rozvoji země věnována jen malá pozornost;

53.  obává se, že tyto chyby byly živnou půdou pro opětovné rozšíření vlivu Tálibánu na více než polovině území tohoto státu, což vedlo ke zhoršení bezpečnosti v celém regionu a zhoršení v oblasti lidských práv, zejména práv žen;

54.  poukazuje na to, že soustředění se na vojenské řešení platné v minulosti nevedlo ke kýženým výsledkům, a proto velmi podporuje přístup zaměřený více na civilní řešení;

55.  uznává, že jediným možným řešením je řešení politické, a že jeho součástí by měla být jednání – která by se měla konat pod podmínkou uzavření příměří – s Tálibánem, dalšími znepřátelenými stranami a ostatními politickými činiteli v zemi, kteří jsou ochotni se podílet na vládě národní jednoty, která bude schopna ukončit občanskou válku zuřící v této zemi již téměř třicet let, jakož i zajistit plné dodržování právního státu a základních lidských práv; domnívá se, že pro dosažení tohoto politického řešení musí být nové protipovstalecké politice poskytnut čas, aby přinesla výsledky v souladu s harmonogramem oznámeným prezidentem Obamou;

56.  je pevně přesvědčen, že třemi hlavními podmínkami EU pro takový mírový proces a zapojení skupin Tálibánu musí být závazek všech stran účastnících se jednání, že vyženou al-Káidu a jakoukoli jinou teroristickou skupinu ze země a ukončí její podporu mezinárodního terorizmu, přijmou opatření k ukončení pěstování opiového máku a nastolí politiku podpory a dodržování základních lidských práv a afghánské ústavy;

57.  je rovněž přesvědčen, že všechny ostatní otázky by měly být ponechány na vůli a možnostech samotného lidu Afghánistánu;

58.  uznává, že členové Tálibánu netvoří jediný jednotný subjekt a že existuje nejméně 33 hlavních vůdců, 820 vůdců na střední úrovni a 25 000–36 000 „pěšáků“ rozdělených do 220 komunit, z nichž někteří bojují z ideových a jiní z finančních důvodů; je proto přesvědčen, že nyní by měla být podporována jednání na místní úrovni mezi demokraticky zvolenou místní vládou a členy ozbrojené opozice, „kteří se zřeknou násilí, nemají žádné vazby na mezinárodní teroristické organizace, respektují ústavu a jsou ochotni se zapojit do budování mírového Afghánistánu“, podle odstavce 13 a 14 kábulského komuniké ze dne 20. července 2010;

59.  vítá mírový a reintegrační program afghánské vlády, jenž je otevřen všem afghánským členům ozbrojené opozice a jejich komunitám na základě výše uvedených odstavců 13 a 14 kábulského komuniké;

60.  zdůrazňuje, že strategie odzbrojení a opětovného začleňování musí v co největší míře brát v úvahu problém návratu bývalých bojovníků a uprchlíků do vesnic, z nichž pocházejí;

61.  zdůrazňuje význam zvyšování důvěryhodnosti, odpovědnosti a kompetence afghánské vlády a správy s cílem zlepšit její pověst u vlastních občanů;

62.  zdůrazňuje klíčovou úlohu Pákistánu, protože Tálibán nebude motivován k jakýmkoli seriózním jednáním, pokud pro něho zůstane pákistánská hranice otevřená; doporučuje širší mezinárodní koordinaci a zapojení také dalších sousedních zemí a vedoucích regionálních aktérů – zejména Íránu, Turecka, Číny, Indie a Ruské federace – do tohoto procesu;

63.  vyzývá Komisi, aby vyhodnotila strategické a politické důsledky nedávných zničujících záplav v Pákistánu pro Afghánistán a širší region a aby podnikla veškeré kroky nezbytné pro pomoc postiženému obyvatelstvu Pákistánu a afghánským uprchlíkům, jejichž tábory byly zaplaveny;

64.  zdůrazňuje význam dobrého vodohospodářství v Afghánistánu a sousedních zemích a vyzdvihuje výhody regionální a přeshraniční spolupráce v této oblasti, mimo jiné z hlediska budování důvěry mezi sousedy v jihozápadní Asii;

65.  bere na vědomí zapojení pákistánské zpravodajské služby, jehož účelem je zajistit, aby Pákistán uspokojivě těžil z jakýchkoli mírových ujednání;

66.  zdůrazňuje však, že mají-li být v Afghánistánu vytvořeny podmínky pro nastolení míru, bude muset dojít k politickým dohodám mezi klíčovými regionálními mocnostmi zahrnujícími Indii, Pákistán, Írán a středoasijské státy, Rusko, Čínu a Turecko a bude nutné se dohodnout na společném postoji nezasahování a podpory nezávislosti Afghánistánu; vyzývá k normalizaci vztahů mezi Afghánistánem a Pákistánem, a to zejména prostřednictvím konečného vyřešení otázky mezinárodní hranice mezi oběma zeměmi;

67.  vyzývá EU, aby i nadále podporovala mírový proces a proces usmíření v Afghánistánu, ale i úsilí Afghánců o opětovné začlenění osob, které se zřekly násilí, a umožnila Karzáího vládě dostatečnou flexibilitu při volbě partnerů pro dialog, avšak trvá na tom, že všeobecný právní a politický rámec mírového procesu bude tvořit afghánská ústava a dodržování základních lidských práv;

68.  vítá programy národních priorit, které v souladu s afghánskou národní rozvojovou strategií vypracovala afghánská vláda a které podpořila kábulská konference, a vyzývá k jejich plnému a účinnému uplatňování;

69.  nemůže ani dostatečně důrazně vyjádřit, jak moc by byla zapotřebí daleko aktivnější úloha EU v procesu obnovy a rozvoje Afghánistánu, neboť trvalý mír v této zemi i celém regionu není možný bez podstatného snížení chudoby a bez udržitelného rozvoje; je si vědom toho, že bez zajištění bezpečnosti nelze dosáhnout žádného rozvoje, stejně jako nelze dosáhnout bezpečnosti bez zajištění rozvoje;

70.  naléhá na EU a její členské státy, aby společně s USA přidělovaly více prostředků mezinárodní pomoci prostřednictvím místní správy a kábulské vlády a aby zajistily, že bezpilotní letouny, speciální jednotky a místní milice budou nasazeny proti vedoucím činitelům Talibánu podle rozkazů generála Petraeuse nulové tolerance ztrát na životech nevinného civilního obyvatelstva;

71.  vzdává hold vojákům – včetně žen v jejich řadách – všech spojeneckých sil položivším své životy při boji za svobodu, a vyjadřuje upřímnou soustrast jejich rodinám, ale i rodinám všech nevinných afghánských obětí;

72.  poukazuje na to, že vojenská přítomnost některých členských států EU a jejich spojenců v Afghánistánu je součástí operace v rámci mise NATO/ISAF a jejím cílem je boj proti hrozbě mezinárodního terorizmu a proti produkci a pašování drog;

73.  zdůrazňuje, že tato přítomnost může přispět k vytvoření bezpečnostních podmínek, které by afghánské vládě umožnily uskutečnit nedávné plány na využití potenciálně velkého nerostného bohatství a těžebního odvětví v zemi, což by jí poskytlo tolik potřebné vlastní zdroje pro státní rozpočet;

74.  zdůrazňuje dále, že zdroje potenciálně velkého nerostného bohatství a těžebního odvětví nacházející se na afghánském území patří výhradně afghánskému obyvatelstvu a že „ochrana“ těchto statků nesmí být nikdy použita jako záminka pro stálou přítomnost zahraničních vojenských jednotek na afghánské půdě;

Policie a právní stát

75.  poznamenává, že nemůže být v Afghánistánu dosaženo stability a míru, aniž by stát na vlastní odpovědnost v prvé řadě zaručil bezpečnost svých občanů;

76.  vítá, že cílem prezidenta Karzáího je dosáhnout do konce roku 2014 toho, aby vojenské operace ve všech provinciích vedly a řídily pouze afghánské národní bezpečnostní síly, a že se afghánská vláda zavázala k tomu, že bude postupně přebírat plnou zodpovědnost za bezpečnost ve své zemi;

77.  zdůrazňuje, že Afghánistán musí mít k dispozici výkonné policejní jednotky a samostatnou armádu, které budou schopny zajistit bezpečnost, jež umožní následné stažení zahraničních vojenských jednotek ze země;

78.  považuje za přínosnou myšlenku generála Petraeuse, podle níž by místní, demokraticky zvolené orgány mohly operovat pomocí místních policejních složek v zájmu udržení veřejného pořádku a ochrany místního obyvatelstva;

79.  je si však vědom, že vytvoření samostatných bezpečnostních sil je spíše dlouhodobým cílem; upozorňuje proto zejména na skutečnost, že při policejním výcviku je třeba uplatňovat koordinovanější a integrovanější přístup, stejně jako při výcviku příslušníků armády, který probíhá odděleně, a upozorňuje na finanční prostředky investované do policejního výcviku s poměrně omezeným úspěchem; vyzývá všechny zúčastněné subjekty, aby mezi sebou úzce spolupracovaly, čímž by zabránily zbytečné duplicitě a mohly plnit další úkoly na strategické a operační úrovni;

80.  zdůrazňuje nutnost rozsáhlé reformy ministerstva vnitra, bez níž snahy o reformu a vytvoření nových policejních sil mohou selhat, a v této souvislosti odkazuje na význam monitorování, podpory, poradenství a školení na úrovni ministerstva vnitra i regionů a provincií, jež jsou jedním z dalších cílů mise EUPOL;

81.  je přesvědčen, že bezesporu nejasná úloha mise EUPOL a jen omezené úspěchy, kterých zatím dosáhla, jí brání v získání zasloužené vedoucí úlohy v rámci EU; vyjadřuje politování nad skutečností, že tři roky po svém zahájení nedosahuje mise EUPOL ani ¾ své schválené kapacity; opakuje svou výzvu Radě a členským státům EU, aby v plném rozsahu dostály svým závazkům vůči této misi;

82.  vítá, že mise EUPOL Afghánistán zřídila úřad státního zástupce pro boj proti korupci za účelem vyšetřování případů vysoce postavených veřejných činitelů a jiných osob podezřelých z korupce;

83.  je znepokojen číselnými údaji mise ISAF, z nichž vyplývá, že mezi 94 000 muži sloužících u afghánské státní policie je téměř 90 % negramotných osob, 20 % uživatelů drog a více než 30 % jich je po roce pohřešováno, nemluvě o přibližně 1 000 osob, které každý rok zahynou ve službě;

84.  je přesvědčen, že hlavními důvody neefektivnosti celkové přípravy je skutečnost, že různé mise policejního výcviku nejsou dostatečně koordinovány a úkoly v oblasti výcviku jsou svěřovány soukromým poskytovatelům bezpečnostních a vojenských služeb;

85.  konstatuje, že závazky EU a jejích členských států týkající se vytvoření profesionálních afghánských policejních sil by mohly být ohroženy převahou takových postupů, jako je „zrychlené řízení“ (nedostatečné prověřování při náboru, šestitýdenní školení bez učebnic vzhledem k negramotnosti školených osob, minimální výcvik v terénu, po jehož absolvování získávají noví členové policie odznak, uniformu a zbraň a jsou posíláni na hlídky), které zavádí několik velkých amerických bezpečnostních společností; zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit ucelený a udržitelný policejní výcvik, který umožní spolupráci různých afghánských policejních jednotek; zdůrazňuje, že mise zaměřené na policejní výcvik by se neměly soustřeďovat pouze na technické aspekty, ale musí také zajistit, aby nově přijatí policisté byli gramotní a měli základní znalosti z vnitrostátního a mezinárodního práva;

86.  je znepokojen zprávami o nedostatečných finančních kontrolách těchto soukromých společností a připomíná společnou zprávu ministerstva obrany a ministerstva zahraničí USA za rok 2006, jejíž zjištění platí dodnes a v níž se uvádí, že policejní síly v Afghánistánu nejsou schopny vykonávat běžnou práci spojenou s vymáháním práva a že neexistuje žádný program účinného výcviku v terénu; uznává snahy generálního velení v souladu s protipovstaleckou politikou o získání určité míry kontroly nad soukromými ozbrojenými silami ze zahraničí operujícími beztrestně v Afghánistánu;

87.  doporučuje, aby policejní výcvik co nejdříve přestal být vykonáván soukromými smluvními partnery;

88.  vyzývá k lepší mezinárodní spolupráci a koordinaci s cílem podstatně navýšit kapacity v oblasti policejního výcviku a ke zvýšení efektivity výcvikových programů; navrhuje, aby EUPOL společně s NATO/ISAF zahájily rozsáhlý policejní výcvikový program při zapojení státních policejních jednotek, jak bylo dohodnuto s afghánskou vládou, čímž se zabrání duplicitě, plýtvání a roztříštěnosti;

89.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a členské státy EU, aby zintenzívnily policejní výcvik v Afghánistánu a podstatně navýšily počet policejních vedoucích výcviku přímo na místě, aby se tak cíl stanovený na londýnské konferenci, tj. dosažení počtu 134 000 vyškolených afghánských policistů do konce roku 2011, stal realistickým scénářem; naléhavě vyzývá vysokou představitelku pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ke změně mise EUPOL v Afghánistánu mimo jiné tím, že poskytne mandát k výcviku nižšího personálu ve všech provinciích zvýšením počtu týdnů věnovaných základnímu výcviku a zajištěním toho, aby hlídky a jiné policejní aktivity v této oblasti byly prováděny společně; naléhavě vyzývá členské státy EU, aby nejen spojily své bilaterální policejní výcvikové mise s misí EUPOL, ale aby také upustily od varování státní policie zaměstnané v EUPOL;

90.  doporučuje, aby byly v afghánské policii zvýšeny platy a aby se celé náborové řízení přezkoumalo tak, aby byli přednostně přijímáni uchazeči, kteří mají základní úroveň gramotnosti, nepatří mezi uživatele drog a jsou lépe vybaveni po stránce psychické i fyzické než stávající policejní sbor;

91.  zdůrazňuje, že policejní výcvik nebude účinný bez dobře fungujícího soudnictví, a proto vyzývá mezinárodní společenství, aby poskytlo vyšší finanční a technickou podporu na posílení soudního systému, a to také prostřednictvím zvýšení platů soudců na všech úrovních; kromě toho žádá Radu, aby ve spolupráci s OSN uskutečnila specializovanou misi na školení soudců a státních úředníků ministerstva spravedlnosti a trestně-právního systému v Afghánistánu;

92.  vítá skutečnost, že afghánská vláda se za podpory mezinárodních partnerů na konferenci v Kábulu zavázala, že v průběhu budoucích dvanácti měsíců zlepší přístup k vykonávání spravedlnosti v celé zemi prostřednictvím konkrétních opatření a že také zvýší kapacitu soudních institucí, mimo jiné na základě navržení a uplatnění komplexní strategie v oblasti lidských zdrojů;

Narkotika

93.  připomíná, že z Afghánistánu pochází 90 % světového ilegálního opia, a přesto po příchodu koaličních sil do Kábulu v roce 2001 nebyl v Afghánistánu pěstován žádný opiový mák, a to díky OSN, které se podařilo dosáhnout zákazu jeho pěstování;

94.  je toho názoru, že pro početné, finančně zajištěné ozbrojené síly by pak mělo být snadné dosáhnout toho, aby opiový mák nebyl v Afghánistánu pěstován ani nadále, a to s pomocí projektů místního zemědělského rozvoje, jež budou před Tálibánem a místními válečníky chránit jejich jednotky;

95.  poznamenává však, že produkce opia je stále klíčovým sociálním, ekonomickým a bezpečnostním problémem, a vyzývá EU, aby to považovala za strategickou prioritu v rámci své politiky vůči Afghánistánu;

96.  připomíná, že více než 90 % heroinu v Evropě pochází z Afghánistánu a že výdaje na veřejné zdraví v evropských zemích dosahují miliard dolarů; zdůrazňuje, že výzvy, které přináší drogové hospodářství v Afghánistánu, musí být řešeny nejen na vnitrostátní, ale také na mezinárodní úrovni zaměřením na všechny články drogového řetězce, což zejména vyžaduje podporu farmářům, aby omezili dodávky, jakož i drogovou prevenci a léčbu, aby se snížila poptávka, a posílení právních předpisů proti zprostředkovatelům; zejména navrhuje výrazně investovat do zavedení globální zemědělské politiky a politiky venkova, která bude moci producentům opia nabídnout spolehlivou a trvalou alternativu; naléhavě také zdůrazňuje potřebu zahrnout životní prostředí do zemědělské strategie a strategie venkova, neboť ničení životního prostředí, jehož příčinou je např. špatné hospodaření s vodními zdroji nebo ničení přirozeného lesa, je jednou z hlavních překážek rozvoje zemědělské ekonomiky;

97.  konstatuje, že v důsledku beztrestnosti pro pěstitele a pašeráky dosáhlo pěstování opiového máku během dvou let úrovní z období před rokem 2001, přičemž tento obrovský kartel ovládá několik málo mocných válečníků;

98.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad výrazným zvýšením počtu Afghánců závislých na drogách, jak vyplývá z nedávné zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu; požaduje, aby byla neprodleně přijata cílená opatření na snížení počtu osob drogově závislých a aby jim byla poskytnuta zdravotní péče; zdůrazňuje v tomto ohledu potřebu financovat programy na zřízení rehabilitačních center v zemi, zejména v těch oblastech, v nichž není přístup k lékařskému ošetření;

99.  poukazuje na to, že navzdory poklesu cen způsobenému nadměrnou produkcí dosáhl v roce 2009 obchod s narkotiky hodnoty 3,4 miliardy USD a potenciální hrubá hodnota vývozu opia představovala 26 % HDP Afghánistánu, přičemž do tohoto nezákonného obchodování s narkotiky bylo zapojeno odhadem asi 3,4 milionu Afghánců (12 % populace);

100.  upozorňuje však na zjištění nedávné zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, podle níž Tálibán získává jen 4 % ročního zisku z obchodu s narkotiky a místní farmáři 21 %, avšak 75 % tohoto obchodu obstarávají vládní úředníci, policie, místní a regionální makléři a pašeráci; dochází tedy ke stručnému závěru, že lví podíl na ziscích z obchodování s drogami mají ve skutečnosti afghánští spojenci NATO;

101.   poznamenává, že mezi lety 2001 a 2009 vynaložily USA a mezinárodní společenství na opatření související s bojem proti obchodování s narkotiky 1,61 miliardy USD, aniž by se to výrazně odrazilo na produkci a pašování, a připomíná slova zvláštního zástupce USA pro Afghánistán a Pákistán Richarda Holbrooka, který označil dosavadní úsilí USA o potírání narkotik v Afghánistánu za „nejrozhazovačnější a nejneefektivnější program, který kdy vláda přijala“;

102.   zdůrazňuje, že pokud jednou provždy neskončí závislost afghánského hospodářství na drogách a nebude nalezen životaschopný alternativní model hospodářského růstu, nebude dosaženo cílů spočívajících v obnovení bezpečnosti a stability v regionu;

103.  podtrhuje význam dosud poměrně neúspěšného úsilí vynakládaného na postupné omezování produkce opia v Afghánistánu a v této souvislosti požaduje, aby byly vytvořeny schůdné alternativy, jak si 3,4 milionů Afghánců vydělávajících na opiu mohou vydělávat na živobytí jinak, a aby byla zlepšena situace ostatního venkovského obyvatelstva v Afghánistánu;

104.   poukazuje na úspěšné snahy o postupné omezování produkce opia a její nahrazování pěstováním jiných plodin v Pákistánu, Laosu a Thajsku; bere rovněž na vědomí, že se i v Afghánistánu začínají pěstovat slibné nové plodiny, jako je šafrán, které mohou zemi přinést daleko větší zisky než opiový mák;

105.   konstatuje, že pro Afghánistán by mohl být naplánován podobný proces postupného omezování pěstování opiového máku, a to při nákladech 100 milionů EUR ročně, které by byly po dobu pěti let specificky vyčleňovány jako 10 % pomoci, kterou této zemi poskytuje EU;

106.   konstatuje, že nedávno podepsaná dohoda o obchodu a tranzitu mezi Afghánistánem a Pákistánem otevře možnosti producentům granátových jablek, která jsou nejznámějším legálním zemědělským produktem této oblasti a která jsou opakovaně zmiňována rozvojovými pracovníky ze zahraničí jako klíčová k vytvoření důstojných alternativních živností pro pěstitele opiového máku v jižním Afghánistánu;

107.   vyjadřuje uznání Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu za jeho aktivní práci na podporu afgánské vlády v boji proti ilegálním drogám a žádá o posílení UNODC a jeho programů v Afghánistánu;

108.   vyzývá k přijetí pětiletého národního plánu na eliminaci nezákonné produkce opia, v němž budou stanoveny konkrétní lhůty a kritéria a který bude realizovat úřad zřízený k tomuto účelu a disponující vlastním rozpočtem a personálem;

109.   zdůrazňuje, že tento plán by měla podpořit spolupráce mezi EU a Ruskou federací, která je hlavním odbytištěm heroinu pocházejícího z Afghánistánu a druhým největším trhem s opiáty na světě po EU;

110.   vyzývá vládu a parlament Afghánistánu, aby přijaly zvláštní právní předpisy zakazující všechny postupy vyhubování rostlin, při nichž by mohly být použity jiné než manuální či mechanické prostředky;

111.   vyzývá Radu a Komisi, aby plně začlenily navrhovanou strategii do svých stávajících strategií, a naléhavě vyzývá členské státy EU, aby tento návrh plně zohlednily ve svých vnitrostátních plánech;

112.  naléhavě vyzývá Radu a Komisi, aby plně zohlednily veškeré rozpočtové dopady návrhů obsažených v této zprávě;

o
o   o

113.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi NATO a vládám a parlamentům členských států a Islámské republiky Afghánistán.

(1) Úř. věst. C 294 E, 3.12.2009, s. 11 (2) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 87. (3) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, S. 57.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince. 2010 o zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny

P7_TA(2010)0491 B7-0733/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 121, 122, 126, 136 a 148 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále SFEU),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2010 obsahující doporučení Komisi o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru(1) (dále Ferreirova zpráva),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. července 2010 o evropském nástroji finanční stability a evropském mechanismu finanční stabilizace a o dalších opatřeních(2),

–  s ohledem na otázku Komisi ze dne 24. června 2010 o evropském nástroji finanční stability a evropském mechanismu finanční stabilizace a o dalších opatřeních(3),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 6. července 2010 o návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 479/2009, pokud jde o kvalitu statistických údajů v rámci postupu při nadměrném schodku(4),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 22. září 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro bankovnictví(5) (dále zpráva Garcii-Margalla),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně(6) (dále Feiova zpráva),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám (přezkum v polovině období)(7) (dále Berèsové zpráva),

–  s ohledem na prohlášení čelních představitelů států a vlád eurozóny ze dne 25. března 2010,

–  s ohledem na závěry mimořádného zasedání Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci (ECOFIN), které proběhlo ve dnech 9.–10. května 2010,

–  s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace(8),

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 12. května 2010 nazvané „Posílení koordinace hospodářské politiky“ (KOM(2010)0250),

–  s ohledem na dokument Evropské centrální banky (dále ECB) ze dne 10. června 2010 ke „Posílení správy ekonomických záležitostí v eurozóně“,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 30. června 2010 nazvané „Lepší koordinace hospodářské politiky pro stabilitu, růst a nová pracovní místa – Nástroje pro silnější správu ekonomických záležitostí EU“ (KOM(2010)0367),

–  s ohledem na šest legislativních návrhů Komise o správě ekonomických záležitostí EU ze dne 29. září 2010 (dále legislativní balíček pro správu ekonomických záležitostí) – KOM(2010)0522, KOM(2010)0523, KOM(2010)0524, KOM(2010)0525, KOM(2010)0526 a KOM(2010)0527),

–  s ohledem na rozhodnutí Evropské centrální banky 2010/624/EU ze dne 14. října 2010 o správě výpůjčních a úvěrových operací prováděných Unií v rámci evropského mechanismu finanční stabilizace(9),

–  s ohledem na zprávu pracovní skupiny pro správu ekonomických záležitostí ze dne 21. října 2010 o posílení správy ekonomických záležitostí v EU určenou pro Evropskou radu,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady ze dne 28. a 29. října 2010,

–  s ohledem na prohlášení Euroskupiny ze dne 28. listopadu 2010,

–  s ohledem na otázku Komisi B7-0199/2010 týkající se zavedení stálého krizového mechanismu na ochranu finanční stability eurozóny,

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že je třeba hledat komplexní a jednotné řešení krize veřejného dluhu v eurozóně, neboť nejednotný přístup se zatím neosvědčil,

B.  vzhledem k tomu, že na mimořádném zasedání Ecofinu konaném ve dnech 9.–10. května 2010 Rada a členské státy odsouhlasily dočasný mechanismus pro zachování finanční stability v celkové výši 750 miliard EUR, včetně stabilizačního fondu rychlé reakce (evropský mechanismus finanční stabilizace, dále EFSM) v celkové výši 60 miliard EUR a evropského nástroje finanční stability (dále EFSF) v celkové výši až 440 miliard EUR, který mají doplňovat fondy MMF až do výše 250 miliard EUR,

C.  vzhledem k tomu, že EFSM vychází z čl. 122 odst. 2 SFEU a mezivládní dohody mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že uvolnění prostředků podléhá přísným podmínkám v rámci společné podpory EU/MMF a pravidlům a podmínkám podobným těm, které používá MMF, přičemž tyto jsou uzpůsobeny konkrétním sociálním a hospodářským podmínkám jednotlivých zemí, v nichž jsou prostředky využívány, a upraveny podle jejich rozvojových plánů,

D.  vzhledem k tomu, že EFSF je zřízen jako zvláštní účelový nástroj, který je jednotlivými zúčastněnými členskými státy zaručen poměrně a koordinovaným způsobem podle podílů členských států na splaceném základním kapitálu ECB a podle jejich vnitrostátních, ústavou stanovených, požadavků, přičemž jeho platnost skončí po třech letech,

E.  vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení z 12. května 2010 uvedla, že krize ukázala, že je nezbytný robustní rámec pro řízení krizí, který doplní uplatňování posíleného Paktu stability a růstu a nového mechanismu makroekonomického dohledu, jehož cílem bude zabránit nepříznivému vývoji rozpočtové strategie a hospodářské soutěže,

F.  vzhledem k tomu, že ECB začlenila do své zprávy ze dne 10. června 2010 návrhy na rámec řízení krize veřejného dluhu, který má poskytnout podporu těm členským státům eurozóny, jež se potýkají s problémy omezeného přístupu k soukromým úvěrům,

G.  vhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady konané ve dnech 28.–29. října 2010 se představitelé států a vlád dohodli na tom, že je nezbytné, aby členské státy zavedly mechanismus na ochranu finanční stability eurozóny (Evropský mechanismus stability, dále EMS),

H.  vzhledem k tomu, že EMS má doplňovat nový rámec posílené správy ekonomických záležitostí, jehož cílem je účinný a důsledný hospodářský dohled a koordinace a který se zaměří na prevenci a podstatně sníží pravděpodobnost vzniku krize v budoucnosti,

I.  vzhledem k tomu, že Parlament je toho názoru, že je nezbytný trvalý krizový mechanismus na ochranu finanční stability eurozóny, a že požadoval ve Feiově zprávě vytvoření Evropského měnového fondu (dále EMF),

J.  vzhledem k tomu, že Parlament ve Ferreirově zprávě a zprávě Garcii-Margalla také stanovil, že je nezbytný mechanismus pro řešení krize v odvětví bankovnictví, který bude doplňovat pravomoci dohledu udělené novým orgánům (ESA), aby se zajistil dohled nad finančním systémem Unie,

K.  vzhledem k tomu, že na schůzi Euroskupiny konané dne 6. prosince 2010 navrhl její předseda vytvoření celoevropských dluhopisů na podporu zemí, které se potýkající s finančními problémy, avšak tato možnost nebyla projednána a některé země vyjádřily vůči tomuto návrhu námitky,

L.  vzhledem k tomu, že od 29. září 2010, kdy Komise předložila Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy týkající se správy ekonomických záležitostí, zaznamenaly trhy několik krizí, včetně krize veřejného dluhu v Irsku, kterou musí Parlament a Rada vzít v úvahu,

M.  vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné sjednotit stávající postupy koordinace hospodářské politiky a zbavit se vzájemně se překrývajících prvků, aby se zajistila srozumitelnost strategie EU pro účastníky trhu a občany, a že je třeba přejít na lépe sjednocený přístup a zavést změny v rozhodovacím procesu,

N.  vzhledem k tomu, že Evropský výbor pro systémová rizika (dále ESRB) nese odpovědnost za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem, aby bylo možné zlepšit prevenci systémových rizik, jež mohou ohrožovat finanční stabilitu v EU, a vyvarovat se tak období značných finančních problémů, přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu, a zajistit tak udržitelný přínos finančního odvětví pro hospodářský růst,

1.  vyzývá Evropskou radu, aby specifikovala co nejdříve změny ve smlouvě, které je třeba učinit za účelem vytvoření trvalého EMS;

2.  zdůrazňuje, že není možné z racionálního a praktického hlediska a s ohledem na demokratické zásady posuzovat legislativní balíček týkající se správy ekonomických záležitostí nezávisle na rozhodnutí Evropské rady vytvořit trvalý mechanismus;

3.  by rád jako spolutvůrce právních předpisů zdůraznil, že je třeba vytvořit trvalý krizový mechanismus, který bude věrohodný, stabilní, dlouhodobý a bude vycházet ze základních technických skutečností a který by měl být přijat řádným legislativním postupem a měl by být založen na metodě Společenství, aby na jedné straně zajistil větší zapojení Evropského parlamentu, a zajistil tak lepší demokratickou odpovědnost, a na druhé straně vycházel z odborných znalostí, nezávislosti a objektivity Komise; naléhavě proto žádá Evropskou radu, aby k tomuto účelu vytvořila v rámci revize SFEU odpovídající právní základ;

4.  konstatuje, že v každém případě by EMS/EMF měl být založen na solidaritě, měl by podléhat přísným podmínkám a měl by být financován mj. z inovačních finančních nástrojů a/nebo prostřednictvím příjmů z pokut udělovaných členským státům v důsledku řešení nadměrných schodků veřejných financí nebo opatření souvisejících s nepřiměřeným zadlužením nebo nadměrnou nerovnováhou, bude-li příslušné ustanovení zahrnuto do legislativního balíčku pro správu ekonomických záležitostí, o němž se v současné době jedná, a v podobě požadované v souladu s tímto ustanovením;

5.  vyzývá Komisi, aby předložila sdělení, do něhož začlení všeobecné pokyny týkající se hospodářských politik (čl. 121 odst. 2 SFEU) a pokyny týkající se politik zaměstnanosti (čl. 148 odst. 2 SFEU), které budou prodiskutovány v rámci „evropského semestru“, s cílem omezit bezvýsledné a nekonečné diskuse; naléhavě žádá Komisi, aby zajistila větší účast Evropského parlamentu ve všech fázích této diskuse, a zlepšila tak demokratický dohled a zviditelnila Parlament v očích veřejností;

6.  domnívá se, že politická reakce na specifická doporučení určená členským státům, jež byla přijata v rámci „evropského semestru“ by měla být konkrétně zohledněna při provádění legislativních návrhů týkajících se správy ekonomických záležitostí, které jsou v současné době konzultovány v Parlamentu a v Radě;

7.  konstatuje, že ESRB by měl při zjišťování systémových rizik a zajišťování řádného fungování EMS úzce spolupracovat s Komisí, Radou a Parlamentem, a to zejména pokud jde o hodnocení solventnosti příslušné země;

8.  vyzývá Komisi, aby po konzultaci s ECB předložila sdělení obsahující souhrnný popis EMS, v němž by objasnila postavení investorů, vkladatelů a účastníků trhu a jasně stanovila, že EMS bude plně v souladu s politikou a postupy IMF, pokud jde o zapojení soukromého sektoru, aby se rozptýlily obavy v souvislosti s trhem;

9.  konstatuje, že trvalý krizový mechanismus by se měl začít uplatňovat co nejdříve, aby se zajistila stabilita trhu a posílila jistota, pokud jde o dluhopisy, které byly vystaveny před zřízením trvalého krizového mechanismu;

10.  uznává, že přestože je v zájmu členských států, aby byl zřízen funkční krizový mechanismus, ne všechny členské státy budou v době zavedení tohoto mechanismu členskými státy nebo kandidátskými zeměmi eurozóny, a upozorňuje, že je třeba objasnit jejich situaci, zejména v případě těch, kteří usilují o členství v eurozóně a kteří mají státní dluh v euro; připomíná, že členové, kteří nepatří do eurozóny, mají k dispozici systém platební bilance podle článku 143 SFEU;

11.  konstatuje proto, že členské státy mimo eurozónu by neměly být zapojeny do vytváření příslušného mechanismu a členským státům, které jsou ochotné podílet se na tomto mechanismu, by měla být tato příležitost poskytnuta;

12.  vyzývá Evropskou radu, aby Komisi poskytla potřebný politický signál pro průzkum budoucího systému eurobondů, s jasným určením podmínek, za kterých by byl systém výhodný pro všechny účastnící se členské státy a pro eurozónu jako celek.

13.  zdůrazňuje, že větší míra podmíněnosti by měla sloužit k obnově udržitelného růstu a nemělo by jí být dosaženo na úkor těch nejzranitelnějších, proto by neměla vést ke snižování minimálních příjmů a prohloubení chudoby a nerovností;

14.  naléhavě vyzývá Komisi, aby urychleně předložila legislativní návrh týkající se společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB)

15.  trvá na tom, aby byla pravidla uzpůsobena tak, aby byla použitelná pro zapojení věřitelů soukromého sektoru případ od případu, přičemž musí být zcela v souladu s politikami IMF;

16.  zdůrazňuje, že při poskytování informací týkajících se vnitrostátních účtů je nezbytná vysoká úroveň transparentnosti, a to včetně všech pohybů podrozvahových účtů; konstatuje, že tyto informace musí doplňovat externí audity, spolehlivé statistické údaje a odpovědnost; vítá posílené pravomoci Eurostatu a připomíná, že Parlament již v minulosti žádal, aby Eurostat byl schopen provádět neohlášené kontroly účtů členských států jako součást posíleného fiskálního dohledu;

17.  vyzývá Komisi, aby předložila sdělení obsahující souhrnný popis doložek a podmínek týkajících se EFSM a dalších nástrojů finanční pomoci a balíčků EU, které byly poskytnuty v souvislosti s krizí;

18.  žádá Komisi, aby informovala Evropský parlament o předpokládaném dopadu (a) vytvoření mechanismu finanční stabilizace a (b) plného využití úvěrové linky na úvěrový rating;

19.  žádá Komisi, aby v rozpočtu EU v každém roce existence EFSM seřadila výdaje podle důležitosti s cílem stanovit pořadí, ne jehož základě se budou rušit položky v případě, že bude nezbytné vrátit se zpět na úroveň 60 miliard EUR;

20.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, předsedovi Euroskupiny, Komisi, ECB a parlamentům a vládám členských států.

(1) Přijaté texty P7_TA(2010)0276. (2) Přijaté texty P7_TA(2010)0277. (3) Otázka k ústnímu zodpovězení 0095/2010. (4) Přijaté texty, P7_TA(2010)0253. (5) Přijaté texty P7_TA(2010)0337. (6) Přijaté texty P7_TA(2010)0377. (7) Přijaté texty P7_TA(2010)0376. (8) Úř. věst. L 118, 12.5.2010, s.  1. (9) Úř. věst. L 275, 20.10.10, s. 10.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o situaci v Pobřeží slonoviny

P7_TA(2010)0492 RC-B7-0707/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Pobřeží slonoviny,

–  s ohledem na volební legislativu Pobřeží slonoviny, zejména zákon č. 2001-303, a na nařízení č. 2008-133, zejména článek 64 tohoto nařízení,

–  s ohledem na předběžnou zprávu volební pozorovatelské mise Evropské unie,

–  s ohledem na komuniké předsedy Africké unie, prohlášení Rady Africké unie pro mír a bezpečnost a závěrečné komuniké z mimořádného zasedání hlav států a vlád Komise Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS) o Pobřeží slonoviny, které se konalo dne 7. prosince 2010 v nigerijské Abuji,

–  s ohledem na prohlášení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU, které bylo přijato dne 3. prosince 2010 v Kinshase,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Catherine Ashtonové o volebním procesu a konkrétně na prohlášení ze dne 3. prosince 2010 o výsledcích voleb v Pobřeží slonoviny a prohlášení ze dne 1. prosince 2010 o výsledcích druhého kola prezidentských voleb v Pobřeží slonoviny,

–  s ohledem na prohlášení Younga Jina Choie, zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN v Pobřeží slonoviny, ze dne 3. prosince 2010 o potvrzení výsledků druhého kola prezidentských voleb, které se konaly dne 28. listopadu 2010,

–  s ohledem na prohlášení Rady bezpečnosti OSN ze dne 8. prosince 2010,

–  s ohledem na závěry o Pobřeží slonoviny, které přijala Rada pro zahraniční věci na svém 3058. zasedání dne 13. prosince 2010,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  s ohledem na konání prezidentských voleb v Pobřeží slonoviny a na vážnou politickou a institucionální krizi, která zachvátila zemi po druhém kole voleb dne 28. listopadu 2010; vzhledem k tomu, že volební kampaň před druhým kolem voleb byla poznamenána napětím a násilnostmi, při nichž došlo ke zraněním i k několika ztrátám na životech,

B.  vzhledem k tomu, že podle zpráv nezávislých pozorovatelů, zejména OSN a Evropské unie, proběhly volby, jejichž uspořádání stálo 400 milionů USD, obecně uspokojivě,

C.  vzhledem k tomu, že Nezávislá volební komise Pobřeží slonoviny oznámila, že vítězem voleb se stal Alassane Ouattara, avšak Ústavní rada země výsledky anulovala na základě tvrzení, že v některých oblastech došlo k podvodům, a vyhlásila vítězem Laurenta Gbagbu,

D.  vzhledem k tomu, že Ústavní rada má vůči občanům Pobřeží slonoviny povinnost nestranně uplatňovat zákony, a vzhledem k tomu, že ústava, zákon č. 2001-303 a článek 64 nařízení z roku 2008 jí uděluje pouze pravomoc zrušit prezidentské volby, nikoli však vyhlásit výsledky odlišné od výsledků oznámených Nezávislou volební komisí,

E.  vzhledem k tomu, že dvě rezoluce OSN přijaté po mírové dohodě z roku 2005 udělují odpovědnost za ověřování výsledků Organizaci spojených národů, což bylo poprvé, kdy se tak stalo v Africe,

F.  vzhledem k tomu, že zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN potvrdil, že volební proces v Pobřeží slonoviny proběhl řádně a že výsledky vydané Nezávislou volební komisí odrážejí vůli obyvatel Pobřeží slonoviny, a prohlásil, že vítězem voleb se stal A. Ouattara,

G.  vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN přivítala ohlášení předběžných výsledků Nezávislou volební komisí Pobřeží slonoviny a zopakovala, že je ochotna učinit patřičné kroky proti těm, kteří brání mírovému procesu, zejména činnosti Nezávislé volební komise, jak je uvedeno v bodě 6 rezoluce č. 1946(2010),

H.  vzhledem k tomu, že jediným zdrojem demokratické legitimity jsou všeobecné volby, jejichž výsledky potvrdila OSN,

I.  vzhledem k tomu, že během svého mimořádného summitu, který se konal dne 7. prosince 2010, Hospodářské společenství států západní Afriky (ECOWAS) vyzvalo L. Gbagbu, aby se „okamžitě vzdal moci“, a vyloučilo Pobřeží slonoviny „až do odvolání ze všech svých činností“,

J.  vzhledem k tomu, že prezident Africké unie Bingu Wa Mutharika zaujal postoj, vyjádřený v jeho oficiálním prohlášení ze dne 8. prosince 2010, že „pan Gbagbu musí respektovat vůli lidu vyjádřenou ve volbách a pokojně předat moc, aby v Africe nedošlo k dalšímu krveprolití“, a že Africká unie „se spolu s ECOWAS a s mezinárodními pozorovateli řadí k těm, kteří potvrdili, že vítězem voleb se stal Alassane Ouattara“,

K.  s ohledem na obavy hospodářských subjektů, neboť současná situace by mohla vést k pauperizaci země a tím i jejích obyvatel a celé západní Afriky, neboť Pobřeží slonoviny vytváří 40 % HPD Západoafrické hospodářské a měnové unie,

L.  vzhledem k tomu, že dosavadní prezident musí umožnit pokojné předání moci, díky němuž bude v zemi zachován mír, který je pro budoucnost Pobřeží slonoviny naprosto nezbytný, a musí tedy odstoupit, aby lidé v regionu znovu netrpěli,

1.  domnívá se, že jediným zdrojem demokratické legitimity jsou všeobecné volby, jejichž výsledky potvrdila OSN, a vyzývá proto Laurenta Gbagbu, aby odstoupil a předal moc Alassanu Ouattarovi;

2.  naléhá na všechny politické a ozbrojené síly v Pobřeží slonoviny, aby respektovaly vůli občanů, jejímž odrazem jsou výsledky voleb ze dne 28. listopadu 2010, jak je oznámila Nezávislá volební komise a potvrdil zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN;

3.  lituje, že před vyhlášením výsledků druhého kola prezidentských voleb došlo v Pobřeží slonoviny k násilným střetům, a vyjadřuje hlubokou solidaritu s oběťmi těchto násilností a s jejich rodinami; lituje také politických obstrukcí a pokusů o zastrašování členů Nezávislé volební komise, které v konečném důsledku vedly ke zpoždění při oznámení předběžných výsledků, a tím k narušení řádného průběhu demokratického volebního procesu;

4.  hluboce lituje, že se Ústavní rada Pobřeží slonoviny, jejíž všechny členy jmenoval dosavadní prezident, rozhodla změnit výsledky oznámené volební komisí, čímž porušila zákon, který má sama uplatňovat, a domnívá se, že toto rozhodnutí je v rozporu s přáním občanů Pobřeží slonoviny vyjádřeným ve volbách;

5.  zdůrazňuje význam rozhodnutí Africké unie dočasně vyloučit Pobřeží slonoviny „z účasti na všech činnostech organizace, dokud nebude skutečnou moc vykonávat demokraticky zvolený prezident Alassane Ouattara“;

6.  vítá prohlášení různých činitelů mezinárodního společenství, v nichž vyjadřují podporu volebnímu procesu v Pobřeží slonoviny a uznávají Alassana Ouattaru jako právoplatného vítěze voleb;

7.  rozhodně podporuje úsilí Africké unie a ECOWAS o to, aby nedošlo k násilí a byla uznána legitimní vláda;

8.  vyjadřuje svou plnou důvěru zvláštnímu zástupci generálního tajemníka OSN, který je odpovědný za potvrzení výsledků;

9.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad současnou patovou politickou situací, jež v zemi po volbách nastala, i nad hlášenými akty násilí, do nichž byly v některých případech zapojeny bezpečnostní síly Pobřeží slonoviny; zdůrazňuje, že je třeba pečlivě sledovat situaci v zemi a hlášené případy násilí;

10.  lituje násilností, k nimž v zemi došlo, a domnívá se, že prioritou je chránit civilní obyvatelstvo; vyzývá všechny strany v Pobřeží slonoviny, aby zamezily veškerému riziku eskalace napětí a vyhýbali se jakýmkoli konfrontacím; vyzývá proto k akcím na obnovu demokratického fungování institucí, a to výhradně v zájmu obyvatel Pobřeží slonoviny a pro zachování míru;

11.  vítá veškeré snahy o zprostředkování a vyzývá všechny politické síly v Pobřeží slonoviny, aby aktivně napomáhaly pokojnému předání moci a zabránily tak rozdělení země;

12.  ostře odsuzuje, že se pozorovatelé Evropské unie v Pobřeží slonoviny stali terčem zastrašování, které vedlo k tomu, že mise musela z bezpečnostních důvodů odejít;

13.  lituje pozastavení činnosti nevládních sdělovacích prostředí v Pobřeží slonoviny; připomíná, že pro všechny obyvatele Pobřeží slonoviny je zásadní, aby měli neomezený přístup k pluralitním a rozmanitým informacím ve sdělovacích prostředcích, a vyzývá orgány Pobřeží slonoviny, aby okamžitě obnovily rovnoprávný přístup ke státním sdělovacím prostředkům;

14.  podporuje rozhodnutí EU uvalit na Laurenta Gbagbu sankce a vítá rozhodnutí rady EU přijmout cílená opatření proti těm, kteří brání procesu míru a usmíření, a zejména proti těm, kteří brání uplatnění výsledku volebního procesu; vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Catherine Ashtonovou, aby co nejdříve představila nové iniciativy na podporu demokraticky zvolených orgánů v Pobřeží slonoviny;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Catherine Ashtonové, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, operaci OSN v Pobřeží slonoviny (UNOCI), orgánům Africké unie, Hospodářskému společenství států západní Afriky (ECOWAS), Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU a vládám členských států EU.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o chovu nosnic v EU: zákaz používání klecových systémů od roku 2012

P7_TA(2010)0493 RC-B7-0705/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na směrnici Rady 1999/74/ES, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic(1) a která od 3. srpna 1999, kdy vstoupila v platnost, zakazuje chov nosnic v klecových systémech a současně zavádí více než dvanáctileté přechodné období na to, aby chovatelé mohli své systémy odchovu vyměnit,

–  s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 589/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla, pokud jde o uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy pro vejce(2),

–  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů)(3),

–  s ohledem na sdělení Komise KOM(2007)0865 ze dne 8. ledna 2008 o různých systémech chovu nosnic, a zejména o systémech spadajících do působnosti směrnice 1999/74/ES (SEC(2007)1750),

–  s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 798/2008, ve znění nařízení (ES) č. 1291/2008, (ES) č. 411/2009, (EU) č. 215/2010, (EU) č. 241/2010, (EU) č. 254/2010, (EU) č. 332/2010, (EU) č. 925/2010 a (EU) č. 955/2010, kterým se stanoví seznam třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek, z nichž lze do Společenství dovážet a přes jeho území přepravovat drůbež a drůbeží produkty, a požadavky na vydání veterinárního osvědčení (a které nahrazuje rozhodnutí Komise 2006/696/ES ze dne 1. ledna 2009)(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o krizi v odvětví živočišné výroby EU(5),

–  s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Komise poskytla Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova na jeho schůzích konaných ve dnech 30. srpna a 29. září 2010 informace o této problematice, nebyla však schopna poskytnout členům parlamentního uspokojivé odpovědi, např. proč nebyl vypracován akční plán,

B.  vzhledem k tomu, že směrnice o dobrých životních podmínkách nosnic (1999/74/ES) zakazuje od 1. ledna 2012 chov nosnic v nezdokonalených klecových systémech, a vzhledem k tomu, že do té doby budou mít chovatelé ve starých členských státech více než 12 let, chovatelé v 10 nových členských státech osm let a chovatelé ve dvou nejnovějších členských státech 5 let na to, aby splnili ustanovení těchto právních předpisů,

C.  vzhledem k tomu, že v nedávné době se toto odvětví potýkalo se závažnými nákazami a také s krizí na trhu, částečně vzhledem k vysokým výrobním nákladům způsobeným nárůstem cen krmiva, které tvoří až 50 % celkových nákladů chovatelů, přičemž k jejich nárůstu došlo v důsledku spekulací na trhu obilnin,

D.  vzhledem k tomu, že mnoho chovatelů v Unii začalo s obměnou svých chovných systémů s cílem splnit požadavky nařízení Rady 1999/74/ES, do požadovaného termínu 1. ledna 2012 však tento proces nedokončí,

E.  vzhledem k tomu, že Komise v roce 2008 přijala sdělení o různých systémech chovu nosnic, a zejména o systémech spadajících do působnosti směrnice Rady 1999/74/ES, v němž potvrdila, že rozhodnutí o postupném ukončení klecového chovu do 1. ledna 2012 bylo odůvodněné a že změna směrnice není nutná; vzhledem k tomu, že na zasedání Rady ve složení pro zemědělství, které se konalo dne 22. února 2010, Komise potvrdila své stanovisko,

F.  vzhledem k tomu, že s vejci, která nebyla vyprodukována v souladu se směrnicí 1999/74/ES, nelze v EU zákonně obchodovat,

G.  vzhledem k tomu, že členské státy odpovídají za vytvoření přiměřených, účinných a odrazujících systémů sankcí, které by zajistily uplatňování této směrnice, zatímco Komise coby strážkyně Smluv má za úkol dohlížet na postup jejího uplatňování v celé EU a případně přijímat nezbytná opatření,

H.  vzhledem k tomu, že zprávy GŘ AGRI o současné situaci a odhady samotného odvětví pro následující léta ukazují, že značný počet členských států a 30 % producentů vajec zřejmě nedodrží lhůtu 1. ledna 2012 stanovenou pro odstranění klecových systémů,

I.  vzhledem k tomu, že směrnice 1999/74/ES neposkytuje konkrétní mechanizmy, které by členským státům umožnily zabránit, aby se na jejich území obchodovalo s vejci či výrobky z nich pocházejícími z jiného členského státu, který nepřijal nezbytná opatření bránící tomu, aby byla na trh uváděna vejce ze zemědělských podniků, jež nesplňují požadavky směrnice 1999/74/ES,

J.  vzhledem k tomu, že producenti drůbežího masa a vajec nedostávají dotace EU v rámci prvního pilíře SZP a museli v posledních letech čelit hluboké krizi na trhu včetně nedávného strmého nárůstu cen krmiva, musejí však splňovat normy EU týkající se zdraví a dobrých životních podmínek zvířat, které patří k nejpřísnějším na světě,

K.  vzhledem k tomu, že výrobní náklady producentů vajec, kteří používají zdokonalené klecové systémy, jsou o 8–13 % vyšší než náklady producentů provozujících chov v běžných klecích, přičemž se odhaduje, že rozdíl v jejich příjmech činí 3–4 %,

1.  vyzývá Komisi, aby zachovala požadavek zákazu klecového systému od 1. ledna 2012 ve smyslu směrnice o dobrých životních podmínkách nosnic (1999/74/ES) a aby důrazně odmítla jakékoliv pokusy členských států o odklad stanoveného termínu;

2.  zdůrazňuje, že jakékoli prodloužení této lhůty nebo udělení výjimek by ve své podstatě vážně zhoršilo životní podmínky nosnic , narušilo trh a znevýhodnilo producenty, kteří již investovali do neklecového chovu nebo do zdokonalených klecových systémů; domnívá se však, že je nutné za jasně stanovených podmínek nalézt řešení pro producenty, kteří již začali vyměňovat své chovné systémy za nové klece či alternativní chovné metody, kteří však tento proces do 1. ledna 2012 nestihnou dokončit;

3.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že značný počet členských států a producentů vajec má při plnění harmonogramu zpoždění a nedodrží lhůtu stanovenou na rok 2012;

4.  vítá úmysl Komise uspořádat v lednu 2011 schůzku s hlavními zúčastněnými stranami a příslušnými orgány, na níž bude posouzen současný stav uplatňování směrnice, zdůrazňuje však, že měla toto úsilí vyvinout mnohem dříve;

5.  vyzývá Komisi, aby bezodkladně objasnila, jaká je situace v členských státech, a nejpozději do 1. března 2011 obeznámila Parlament s plánovanými opatřeními na zajištění souladu se směrnicí;

6.  zdůrazňuje, že tato opatření by měla v první řadě zachovat rovné podmínky a chránit producenty, kteří budou k 1. lednu 2012 splňovat příslušné požadavky, před nespravedlivou konkurencí ze strany producentů v EU i mimo ni, kteří i po tomto datu budou nezákonně používat klecové systémy;

7.  vyzývá Komisi, aby opakovaně sledovala postup v této věci a podnikla urychlené kroky vůči členským státům, aby zajistily, že jejich producenti vajec budou do 1. ledna 2012 splňovat požadavky stanovené touto směrnicí, a aby je přiměla k vypracování vlastních akčních plánů, které by obsahovaly i odrazující sankce, s cílem ukončit do 1. ledna 2012 používání klecových systémů na svém území;

8.  je přesvědčen, že producenti vajec a členské státy, kteří vyvinuli úsilí ke splnění požadavků směrnice 1999/74/ES, by neměli být penalizováni nekalou a nezákonnou hospodářskou soutěží, zejména pokud jde o vejce a vaječné výrobky dovážené ze třetích zemí; zdůrazňuje, že vejce, která nejsou vyrobena v souladu se směrnicí 1999/74/ES, nelze legálně uvádět na trh ani nemohou být součástí vnitřního obchodu v EU; naléhá proto na Komisi, aby přijala opatření, která by zamezila narušení obchodu a která by producentům, již nesplňují stanovené požadavky, zabránila ve vývozu vajec ze své země;

9.  trvá na tom, aby Komise nepodnikala žádné kroky vůči členskému státu, který zakáže prodej a dovoz vajec, jež nebyla vyprodukována v souladu s právem EU;

10.  podotýká, že některé, nikoli všechny členské státy využívají možnost poskytování finanční podpory výrobcům, aby jim umožnily přechod na zdokonalené klece; zdůrazňuje však, že současná omezení kladená na finanční systémy některých členských států a obtíže, kterým čelí zemědělci v EU při získávání bankovních půjček za účelem financování investic do farem, činí přechod na zdokonalené klece před 1. lednem 2012 obtížnějším;

11.  naléhavě žádá všechny členské státy, aby do svých programů rozvoje venkova začlenily opatření, která by pomohla drůbežářství splnit požadavky této směrnice;

12.  zdůrazňuje, že je třeba spotřebitele informovat o tomto problému i o důsledcích nedodržování požadavků směrnice z hlediska životních podmínek nosnic a nespravedlivé hospodářské soutěže mezi zemědělci;

13.  konstatuje, že vejce by měla být považována za základní potravinu, a poukazuje na to, že neplnění požadavků směrnice 1999/74/ES může znamenat riziko jejich nedostatku a značného nárůstu cen pro spotřebitele; zdůrazňuje navíc, že tento nedostatek a nárůst cen by mohl vést ke zvýšenému dovozu vajec či výrobků z nich ze třetích zemí, které nesplňují normy EU týkající se životních podmínek nosnic;

14.  žádá Komisi, aby pomocí častějších inspekcí Potravinového a veterinárního úřadu důsledněji kontrolovala prosazování této směrnice;

15.  požaduje, aby Komise nejpozději do 31. prosince 2011 předložila seznam producentů vajec a výrobků z nich, zpracovatelů a maloobchodníků, kteří nesplňují ustanovení směrnice 1999/74/ES;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komis.

(1) Úř. věst. L 203, 3.8.1999, s. 53. (2) Úř. věst. L 163, 24.6.2008, s. 6. (3) Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1. (4) Úř. věst. L 226, 23.8.2008, s. 1. (5) Přijaté texty, P7_TA(2010)0402.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o Malajsii: bití holí

P7_TA(2010)0494 RC-B7-0708/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na naprostý zákaz mučení a krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, který platí za všech okolností a jako pevně stanovená norma mezinárodní práva se vztahuje na všechny státy,

–  s ohledem na skutečnost, že tento zákaz je v praxi stanoven v mnoha mezinárodních a regionálních lidskoprávních nástrojích a dokumentech, k nimž patří Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluva OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen „Úmluva proti mučení“),

–  s ohledem na Minimální standardní zásady OSN pro zacházení s vězni,

–  s ohledem na Úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků,

–  s ohledem na chartu organizace ASEAN o podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod, která vstoupila v platnost dne 15. prosince 2008, a na vytvoření Mezivládní komise ASEAN pro lidská práva dne 23. října 2009,

–  s ohledem na prohlášení ASEAN o ochraně a podpoře práv migrujících pracovníků ze dne 13. ledna 2007,

–  s ohledem na obecné zásady pro politiku EU vůči třetím zemím týkající se mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, které byly přijaty v roce 2001 a revidovány v roce 2008,

–  s ohledem na strategický dokument EU pro období 2007–2013 týkající se Malajsie,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že tělesné tresty ve všech podobách jsou mezinárodním právem za všech okolností zakázány,

B.  vzhledem k tomu, že malajské právo stanoví tresty bitím holí za přinejmenším 66 deliktů a že podle odhadů organizace Amnesty International je každoročně až 10 000 malajských občanů a vzrůstající počet uprchlíků a přistěhovalců v malajských vězeních podrobeno bití,

C.  vzhledem k tomu, že malajské úřady v posledních letech rozšířily seznam deliktů, za něž hrozí trest bití, jako např. nezákonný vstup do země či užívání drog,

D.  vzhledem k tomu, že Rada OSN pro lidská práva, jejímž členem je i Malajsie, přijala rezoluci č. 8/8, která uvádí, že „tělesné tresty mohou představovat mučení“ a že bití holí způsobuje silnou bolest a utrpení a působí dlouhotrvající fyzické a psychické trauma,

E.  vzhledem k tomu, že ačkoli malý počet zemí dosud uplatňuje bití holí – což je pozůstatek koloniální vlády –, Malajsie je jedinou zemí s vysokým počtem obyvatel a vysokou úrovní lidského rozvoje, která bití dosud používá,

F.  vzhledem k tomu, že zahraniční oběti bití holí často nejsou informovány o obviněních vznesených proti nim, je jim upíráno právo na tlumočníka a přístup k právnímu zástupci, což porušuje jejich právo na objektivní a nestranný proces,

G.  vzhledem k tomu, že lékaři zapojení do tohoto postupu, jejichž úlohou je pouze osvědčit, že stav vězně umožňuje, aby byl podroben bití, a vzkřísit jej, ztratí-li vědomí, porušují lékařskou etiku,

H.  vzhledem k tomu, že Malajská advokátní komora, jež sdružuje 8 000 právníků, vyzvala ke zrušení tohoto trestu a uvedla, že bití porušuje všechny mezinárodní normy v oblasti lidských práv a několik úmluv o mučení,

1.  důrazně odsuzuje bití holí a tělesné tresty a špatné zacházení s vězni ve všech podobách; je pevně přesvědčen, že Malajsie se nemůže dovolávat vlastních zákonů za účelem ospravedlnění praktik, které představují mučení a z pohledu mezinárodního práva jsou jednoznačně nezákonné;

2.  naléhavě vybízí Malajsii, aby zavedla moratorium na bití holí a všechny formy tělesného trestání, a to ve všech případech, s cílem dosáhnout jejich odstranění ze zákonů a ukončení uplatňování v praxi;

3.  vyzývá malajské úřady, aby neprodleně ukončily současnou praxi, kdy je na vězeňský personál a na lékařskou službu vyvíjen nátlak, aby se podílely na špatném zacházení s vězni, k němuž při bití holí dochází;

4.  vyzývá malajský parlament, aby ratifikoval Úmluvu OSN proti mučení a její Opční protokol a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a jeho protokoly a změnil malajské zákony tak, aby byly delikty spojené s přistěhovalectvím považovány za delikty správní povahy, a nikoli trestné činy, za něž hrozí trest odnětí svobody či tělesný trest, a aby již delikty spojené s drogami nebyly trestány bitím holí;

5.  vyzývá Malajskou komisi pro lidská práva (SUHAKAM) a Malajský výbor pro reformu práva, aby vládě předložily vhodná doporučení týkající se odstranění tělesných trestů z příslušných zákonů;

6.  vyzývá malajské úřady, aby uplatňovaly mezinárodní standardy týkající se ochrany migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl, a to i v průběhu trestních řízení vedených proti nim, s cílem zaručit jejich účinnou ochranu proti mučení a špatnému zacházení;

7.  vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Komisi a Radu, aby v rámci svých politických kontaktů s touto zemí systematicky upozorňovaly na situaci v oblasti lidských práv v Malajsii, a především na údajná porušování lidských práv a špatné zacházení s migranty a žadateli o azyl;

8.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radu a Komisi, aby i nadále usilovně přesvědčovaly všechny mezinárodní partnery Evropské unie, aby ratifikovali a uplatňovali mezinárodní úmluvy týkající se zákazu mučení a špatného zacházení; vyzývá Evropskou unii, aby považovala boj proti mučení a špatnému zacházení za úkol prvořadého významu v rámci své politiky v oblasti lidských práv a usilovala o dosažení tohoto cíle zejména prostřednictvím posíleného uplatňování obecných zásad a ostatních nástrojů EU, jako je evropský nástroj pro demokracii a lidská práva;

9.  považuje vytvoření Mezivládní komise ASEAN pro lidská práva za vítaný krok směrem ke komplexnějšímu přístupu a účinnějšímu uplatňování standardů v oblasti lidských práv v celém regionu; je přesvědčen, že tento orgán by se mohl zabývat otázkou bití holí v Malajsii, které se často týká migrantů a žadatelů o azyl pocházejících z ostatních zemí ASEAN;

10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Malajsie, vládám členských států ASEAN, zvláštnímu zpravodaji OSN pro mučení a generálnímu tajemníkovi OSN.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o Ugandě: tzv. Bahatiho zákon a diskriminace lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů

P7_TA(2010)0495 RC-B7-0709/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na práva a nástroje v oblasti mezinárodních lidských práv, včetně těch, které jsou obsaženy v úmluvách OSN o lidských právech a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a které zajišťují dodržování lidských práv a základních svobod a zakazují diskriminaci,

–  s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000 (dohoda z Cotonou) a v ní obsažené doložky o lidských právech, zejména na článek 9,

–  s ohledem na články 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a článek 19 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), které Evropskou unii a její členské státy zavazují k dodržování lidských práv a základních svobod a poskytují prostředky na úrovni EU k boji proti diskriminaci a porušování lidských práv,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 21, který zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace,

–  s ohledem na veškerou činnost EU zaměřenou na boj proti homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o homofobii, ochraně menšin a antidiskriminačních postupech,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 17. prosince 2009 o Ugandě: návrhy právních předpisů zaměřených proti homosexuálům(1),

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové k Mezinárodnímu dni boje proti homofobii (17. května 2010),

–  s ohledem na usnesení Společného parlamentního shromáždění AKT-EU ze dne 3. prosince 2009 o sociální a kulturní integraci a účasti mládeže,

–  s ohledem na čl. 122 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že návrh zákona proti homosexualitě, který předložil dne 25. září 2009 v ugandském parlamentu David Bahati jako poslanecký návrh, trestá homosexuální styky odnětím svobody v délce sedmi let až doživotí, případně trestem smrti; vzhledem k tomu, že tento návrh zákona stanovuje trest za neohlášení homosexuality dítěte nebo pacienta ve výši až tří let vězení; vzhledem k tomu, že návrh zákona se ještě projednává,

B.  vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství vesměs důrazně odsoudilo navrhovaný zákon, přičemž některé členské státy EU pohrozily odvoláním své rozvojové pomoci Ugandě, pokud tento návrh zákona bude schválen,

C.  vzhledem k tomu, že dne 9. října a 15. listopadu 2010 místní list Rolling Stone otiskl seznam jmen a osobních údajů lidí, kteří jsou údajně homosexuálové, a naváděl čtenáře k jejich napadení či dokonce pověšení; vzhledem k tomu, že ugandský Nejvyšší soud nařídil zastavit vydávání tohoto listu,

D.  vzhledem k tomu, že v Africe je homosexualita legální pouze ve 13 zemích a ve 38 zemích je trestná; vzhledem k tomu, že v Mauritánii, Súdánu a v severní Nigérii lze za homosexualitu udělit trest smrti,

1.  znovu zdůrazňuje skutečnost, že sexuální orientace je záležitost, která spadá do oblasti individuálního práva na soukromí zaručeného mezinárodním právem v oblasti lidských práv, podle něhož je nutné zajistit rovnost a nediskriminaci a zároveň zaručit svobodu projevu;

2.  připomíná ugandským orgánům jejich povinnosti vyplývající z mezinárodního práva a z dohody z Cotonou, která požaduje dodržování všeobecných lidských práv;

3.  znovu opakuje, že se hlásí ke všeobecným lidským právům, v této souvislosti konstatuje, že obrana základních práv lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů nesmí být chápána jako vnucování evropských hodnot, ale spíše jako obrana a podpora sdílených všeobecných lidských práv, jež je jedním z cílů EU ve všech jejích vnějších činnostech;

4.  odsuzuje jakýkoli pokus o podněcování k nenávisti a obhajobu násilí vůči jakékoli menšině, včetně z důvodů pohlaví či sexuální orientace; v této souvislosti odsuzuje návrhu zákona proti homosexualitě předložený v parlamentu a naléhavě žádá ugandské orgány, aby návrh zákona neschválily, ale aby provedly revizi svých právních předpisů s cílem přestat stíhat homosexualitu a dekriminalizovat okrajové skupiny, jako jsou aktivisté hájící zájmy lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů; podtrhuje, že zákon proti homosexualitě by měl mimořádně nepříznivý dopad na boj proti HIV/AIDS;

5.  znovu rozhodně odsuzuje jakoukoli snahu o zavedení trestu smrti za jakýchkoli okolností a vydávání občanů Ugandy, kteří provozují homosexuální styky v zahraničí;

6.  vítá skutečnost, že ugandský Nejvyšší soud nařídil zastavit vydávání listu Rolling Stone; nicméně je nadále znepokojen tím, že mnoho Uganďanů bylo přímo v důsledku uvedeného článku napadeno, přičemž mnoho se stále ještě obává útoků, a vyzývá orgány k jejich ochraně;

7.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, prezidentovi Ugandské republiky, předsedovi ugandského parlamentu, Východoafrickému zákonodárnému shromáždění a Komis Africké unie a jejím orgánům.

(1) Úř. věst. C 286 E, 22.10.2010, s. 25.

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o eritrejských uprchlících zadržovaných jako rukojmí na Sinaji

P7_TA(2010)0496 B7-0728/2010

Evropský parlament,

–  s ohledem na barcelonské prohlášení z listopadu 1995,

–  s ohledem na první konferenci Evropsko-středomořské sítě pro lidská práva, která se konala ve dnech 26. a 27. ledna 2006 v Káhiře,

A.  vzhledem k tomu, že egyptské bezpečnostní orgány pátrají po stovkách eritrejských uprchlíků, kteří jsou podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zadržováni jako rukojmí beduínskými pašeráky na Sinaji, neboť nezaplatili částku, kterou od nich pašeráci požadovali za to, že jim pomohou proniknout do Izraele,

B.  vzhledem k tomu, že v úterý 7. prosince 2010 UNHCR vyjádřil obavy o 250 eritrejských migrantů, kteří jsou údajně drženi jako rukojmí na Sinajské poušti,

C.  vzhledem k tomu, že podle dostupných zpráv tito obchodníci s lidmi požadují 8000 USD za propuštění každé osoby a že jsou tito lidé drženi v kontejnerech a čelí špatnému zacházení,

D.  vzhledem k tomu, že ve společné výzvě, kterou dne 1. prosince 2010 vydaly nevládní organizace, se uvádí, že na předměstí jednoho ze sinajských měst jsou již řadu měsíců zadržovány stovky nelegálních uprchlíků z Afrického rohu,

E.  vzhledem k tomu, že podle nevládních organizací tito rukojmí za své převedení do Izraele již zaplatili 2 000 USD a pašeráci s nimi zacházejí mimořádně ponižujícím a nelidským způsobem,

F.  vzhledem k tomu, že podle sdělení představitelů severosinajských úřadů po těchto Eritrejcích, kteří jsou údajně drženi v rozptýlených skupinách, aktivně pátrají bezpečnostní orgány,

1.  vyzývá egyptské orgány, aby přijaly veškerá nezbytná opatření v zájmu propuštění eritrejských rukojmí, aby se zdržely používání smrtících zbraní proti nelegálním migrantům, kteří překračují egyptské hranice, aby chránily jejich důstojnost a jejich fyzické a duševní zdraví a umožnily zadržovaným migrantům kontaktovat UNHCR a poskytly tomuto úřadu přístup k žadatelům o azyl a k uprchlíkům, které drží státní orgány ve vazbě;

2.  oceňuje soustavné úsilí egyptských orgánů ověřovat informace uváděné ve zprávách UNHCR ohledně skupiny asi 250 Eritrejců držených jako rukojmí na Sinaji obchodníky s lidmi, kteří porušují vnitrostátní právní předpisy a lidská práva;

3.  zdůrazňuje, že hranice v Sinajské poušti se stala trasou pro převádění afrických migrantů, kteří hledají práci, včetně tisíců Eritrejců, kteří každoročně prchají ze své země, přičemž mnozí z nich směřují do Izraele;

4.  připomíná, že v srpnu bylo při střetech s pašeráky, k nimž došlo v blízkosti hranic s Izraelem poté, co se afričtí migranti zadržovaní obchodníky s lidmi zmocnili zbraní svých únosců a pokusili se uprchnout, zabito sedm osob;

5.  bere na vědomí, že v listopadu začal Izrael stavět podél své hranice plot v délce 250 km, který má zastavit příliv nelegálních přistěhovalců;

6.  vítá, že Egypt proti obchodování s lidmi aktivně bojuje, zejména ustavením „Národního koordinačního výboru pro potírání a prevenci obchodování s lidmi“ v roce 2007, a vyzývá všechny země, aby pokračovaly ve svém úsilí v boji proti zločinům obchodování s lidmi na celém světě a dodržovaly příslušné vnitrostátní právní předpisy;

7.  oceňuje trvalé odhodlání Egypta plnit své závazky vyplývající z mezinárodních smluv, zejména z Úmluvy OSN o uprchlících z roku 1951;

8.  uznává, že žadatel o azyl, který se účastní jednání, jež přímo či nepřímo ohrožuje bezpečnost a nezávislost hostitelské země, by měl být považován za hrozbu pro národní bezpečnost této země, jak stanoví UNHCR;

9.  pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce, Radě a Komisi, vládám a parlamentům členských států, egyptské vládě, generálnímu tajemníkovi OSN a Radě OSN pro lidská práva.

Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o podpoře zpřísnění unijního zákazu odstraňování žraločích ploutví

P7_TA(2010)0497 P7_DCL(2010)0071

Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že odstraňování žraločích ploutví je pustošivou praktikou, při níž jsou žraločí ploutve odříznuty a tělo je vhozeno zpět do moře a která je motivována velkou poptávkou po labužnické polévce ze žraločích ploutví,

B.  vzhledem k tomu, že odstraňování žraločích ploutví přispívá k mimořádnému poklesu pomalu rostoucích populací žraloků,

C.  vzhledem k tomu, že jedné třetině evropských druhů žraloka hrozí vyhynutí,

D.  vzhledem k tomu, že unijní zákaz odstraňování žraločích ploutví patří k nejmírnějším ve světě, neboť uděluje výjimky k oddělené vykládce ploutví a těl a vykazuje mimořádný podíl ploutví k počtu těl,

E.  vzhledem k tomu, že Komise zvažuje řadu možností, jak upravit zákaz odstraňování žraločích ploutví (nařízení (ES) č. 1185/2003),

F.  vzhledem k tomu, že v roce 2006 Parlament požádal Komisi, aby odstranila právní mezery v zákazu odstraňování žraločích ploutví,

G.  vzhledem k tomu, že většina vědců a Mezinárodní unie pro zachování přírody a přírodních zdrojů doporučují, aby žraloci byli vykládáni přirozeně s ploutvemi na těle,

H.  vzhledem k tomu, že Kostarika je v rámci OSN zastáncem metody „ploutví přirozeně připojených k tělu“, která je užívána v řadě rybářských oblastí střední a severní Ameriky,

1.  vyzývá Komisi, aby u příležitosti druhého výročí akčního plánu Společenství pro žraloky, jež nastane v únoru 2011, předložila návrh zákazu odstraňování žraločích ploutví na palubě plavidel;

2.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény jeho signatářů(1) předal Komisi.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 1 k zápisu ze zasedání ze dne 16. prosince 2010 (P7_PV(2010)12-16(ANN1)).

Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 o větší podpoře sportů na nejnižší úrovni ze strany Evropské unie

P7_TA(2010)0498 P7_DCL(2010)0062

Evropský parlament,

–  ohledem na článek 165 SFEU,

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že se sport stal novou pravomocí EU,

B.  vzhledem k tomu, že sport je důležitým faktorem sociální soudržnosti a přispívá k dosažení mnoha politických cílů, jako jsou např. podpora zdraví, vzdělávání, sociální začlenění, boj proti diskriminaci, kultura, snižování kriminality a boj proti drogové závislosti,

C.  vzhledem k tomu, že převážná většina Evropanů, kteří provozují sport a rekreační fyzickou aktivitu, tak činí na nejnižší sportovní úrovni,

D.  vzhledem k tomu, že hospodářská krize a tlak na omezení vládních výdajů by mohly mít vážné důsledky pro financování sportů na nejnižší úrovni,

1.  vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly sport určený všem, a posílily tak jeho vzdělávací a integrační úlohu, se zvláštním důrazem na málo zastoupené skupiny, jako jsou ženy, senioři a zdravotně postižení;

2.  vyzývá členské státy k zajištění toho, aby sporty na nejnižší úrovni netrpěly v důsledku velkých škrtů v rozpočtu v dobách krize;

3.  vyzývá Komisi, aby v připravovaném sdělení o sportu věnovala zvláštní pozornost sportům na nejnižší úrovni a aby zajistila dostatečné finanční prostředky na program EU, který se týká sportu, po roce 2012;

4.  vyzývá Komisi, aby náležitě zohlednila výsledky studie o financování sportů na nejnižší úrovni s ohledem na možnou iniciativu EU týkající se hazardních her;

5.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů(1) předal Komisi a parlamentům členských států.

(1) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 2 k zápisu ze zasedání ze dne 16. prosince 2010 (P7_PV(2010)12-16(ANN2)).

Prohlášení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2010 ke strategii EU v oblasti bezdomovectví

P7_TA(2010)0499 P7_DCL(2010)0061

Evropský parlament,

–  s ohledem na své prohlášení ze dne 22. dubna 2008 o skoncování s bezdomovectvím na ulicích(1),

–  s ohledem na článek 123 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že bezdomovectví i nadále ovlivňuje jednotlivce ve všech členských státech a představuje nepřijatelné porušení základních lidských práv,

B.  vzhledem k tomu, že rok 2010 je Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení,

1.  vyzývá opětovně Radu, aby do konce roku 2010 přijala závazek s cílem skoncovat s bezdomovectvím na ulicích;

2.  vyzývá Evropskou komisi, aby sestavila ambiciózní strategii EU zaměřenou na bezdomovectví a pomohla členským státům vypracovat účinné vnitrostátní strategie vycházející z pokynů uvedených ve společné zprávě o sociální ochraně a sociálním začlenění, která byla přijata v březnu 2010 a která tvoří součást strategie EU 2020;

3.  vyzývá Eurostat, aby shromáždil údaje o bezdomovectví v EU;

4.  podporuje následující priority, kterými je třeba se zabývat: nikdo nesmí spát na ulici; nikdo nesmí žít v nouzových obydlích déle, než to vyžaduje „stav nouze'; nikdo nesmí žít v přechodném ubytování déle, než je nezbytné k úspěšnému přesunu do dalšího ubytování; nikdo nesmí opustit veřejné zařízení bez možnosti bydlení; žádný mladý člověk se nesmí stát bezdomovcem v důsledku přechodu na samostatné bydlení;

5.  pověřuje svého předsedu, aby toto prohlášení spolu se jmény signatářů(2) předal Radě, Komisi a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 259 E, 29.10.2009, s. 19. (2) Seznam signatářů je zveřejněn v příloze 3 k zápisu ze zasedání ze dne 16. prosince 2010 (P7_PV(2010)12-16(ANN3)).