Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 3 Smlouvy o Evropské Unii,

–  s ohledem na články 9, 49 a 56 Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu(1),

–  s ohledem na informativní poznámku Komise ze dne 18. května 2010 pro Radu pro konkurenceschopnost o stavu provádění směrnice o službách,

–  s ohledem na sdělení Komise nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ (KOM(2010)0608),

–  s ohledem na zprávu určenou předsedovi Evropské komise nazvanou „Nová strategie pro jednotný trh“,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. května 2010 o vytvoření jednotného trhu pro spotřebitele a občany(2),

–  s ohledem na článek 48 a čl. 119 odst. 2 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0012/2011),

A.  vzhledem k tomu, že cílem směrnice o službách je dotvoření vnitřního trhu se službami, přičemž by měla být zaručena vysoká úroveň kvality a sociální soudržnosti,

B.  vzhledem k tomu, že směrnice o službách představuje nástroj pro růst Evropské unie a že jeho zavedení by mělo být součástí strategie Evropa 2020 a Aktu o jednotném trhu,

C.  vzhledem k tomu, že svoboda poskytovat služby je zakotvena ve smlouvách,

D.  vzhledem k tomu, že provedení směrnice o službách je pro členské státy a orgány veřejné správy a místní samosprávy velkou výzvou, neboť obsahuje ustanovení o právu usazování a svobodném poskytování služeb a vyžaduje zřízení jednotných kontaktních míst, která budou zajišťovat podporu poskytovatelům služeb, zejména malým a středním podnikům,

E.  vzhledem k tomu, že vliv směrnice na hospodářství, podniky a občany bude možné posoudit teprve poté, co bude směrnice plně a řádně provedena v právních předpisech všech členských států EU,

F.  vzhledem k tomu, že kvalita uplatňování směrnice členskými státy je stejně významná jako dodržování lhůt stanovených pro její provedení,

G.  vzhledem k tomu, že směrnice o službách významně usnadňuje samostatně výdělečně činným osobám a zejména malým a středním podnikům provozování činnosti, rozvoj nových oblastí podnikání a také přijímání nových zaměstnanců v jiných členských státech,

H.  vzhledem k tomu, že činnosti, na něž se vztahuje směrnice o službách, představují 40 % HDP EU a pracovních míst, a jsou tudíž rozhodujícím odvětvím, pokud jde o hospodářský růst a boj proti nezaměstnanosti; vzhledem k tomu, že cílem směrnice o službách je uvolnit obrovský hospodářský potenciál a potenciál pro vytváření pracovních míst, jenž nabízí evropský vnitřní trh se službami, který se odhaduje na 0,6–1,5 % HDP EU; vzhledem k tomu, že směrnice o službách rovněž usiluje o dosažení cílů uvedených v článku 3 Smlouvy o fungování EU,

I.  vzhledem k tomu, že dynamičtější odvětví služeb, v němž nalezne uplatnění velký počet pracovníků, by mohlo přispět k udržení hospodářského růstu,

1.  připomíná nebývalou veřejnou a politickou diskuzi o směrnici o službách a klíčovou úlohu Evropského parlamentu v těchto jednáních; domnívá se tudíž, že by měl Parlament zajistit účinné sledování uplatňování směrnice členskými státy; vyzývá Komisi, aby Parlament pravidelně informovala o stavu provádění směrnice ve vnitrostátních právních předpisech;

2.  zdůrazňuje, že směrnice o službách představuje zásadní krok směrem ke skutečnému jednotnému trhu se službami, v rámci něhož by mohly podniky, především malé a střední, poskytovat občanům lepší služby za konkurenční ceny v rámci celého vnitřního trhu; domnívá se však, že poté, co dojde k plnému provedení této směrnice ve vnitrostátních právních předpisech, je nanejvýš důležité, aby bylo vypracováno komplexní posouzení jejího dopadu;

3.  vítá skutečnost, že uplatňování směrnice o službách vyvolává nebývale rychlou modernizaci ve všech členských státech, která vede ke vzniku nových metod práce a hodnocení; zdůrazňuje klíčový význam sociálních partnerů a profesních organizací v procesu provádění směrnice; vyzývá Komisi, aby profesní organizace do fáze vzájemného hodnocení plně zapojila;

4.  konstatuje, že většina členských států upřednostňuje provádění pomocí „horizontálních právních předpisů“; nicméně poznamenává, že způsob provádění závisí na konkrétních rysech vnitřní organizace členských států; vyzývá proto dotyčné členské státy, aby zajistily větší transparentnost, zejména lepším zapojením vnitrostátních parlamentů do zpracování srovnávacích tabulek;

5.  připomíná, že většina členských států by neměla pojmout uplatňování směrnice o službách pouze z procesního hlediska, kdy mechanicky a horizontálně zruší související pravidla a zvláštní ustanovení, ale naopak jako příležitost aktualizovat a zjednodušit právní předpisy a zásadním způsobem restrukturalizovat ekonomiku služeb s přihlédnutím k cílům zachování veřejného zájmu, jak je uvedeno v samotné směrnici;

6.  domnívá se, že má-li směrnice o službách poskytovatelům služeb skutečně prospět, je nutné zajistit ve všech členských státech její plné a včasné uplatňování, a to jak po právní, tak po provozní stránce;

7.  vyzývá Komisi, aby ve všech členských státech pozorně sledovala uplatňování této směrnice a aby o něm pravidelně předkládala zprávy; domnívá se, že tyto zprávy by měly zohledňovat skutečné střednědobé a dlouhodobé dopady směrnice na zaměstnanost v EU;

8.  věří, že směrnice o službách se skutečně pozitivně promítne do vytváření udržitelných a kvalitních pracovních míst s důstojnými podmínkami a do zvyšování kvality a bezpečnosti nabízených služeb;

9.  uznává potenciál směrnice o službách pro další integraci hospodářství EU a směřování k jednotnému trhu, neboť tato směrnice podporuje hospodářskou prosperitu a konkurenceschopnost a přispívá k zaměstnanosti a vytváření nových pracovních míst, protože služby tvoří významný podíl HDP a zaměstnanosti v EU; zastává názor, že řádné a urychlené uplatňování směrnice ve všech členských státech je důležitou podmínkou pro dosažení cílů politiky soudržnosti a regionální politiky a že může posílit vzájemně prospěšný vztah mezi vnitřním trhem a politikou soudržnosti, přispět k dosažení cílů strategie EU 2020 a zároveň odstranit stávající „zpomalení“ jednotného trhu v odvětví služeb;

10.  věří, že cílů směrnice o službách bude možné postupně dosahovat již v blízké budoucnosti, což může být přínosem pro EU jako celek i pro její regiony, a uplatňování směrnice tak přispěje ke skutečné hospodářské, sociální a územní soudržnosti;

11.  žádá Komisi, aby účinně sledovala a již od počátku vyhodnocovala dopad směrnice na regiony a aby zajistila efektivní koordinaci všech politik souvisejících s uplatňováním této směrnice; vyzývá Komisi, aby podpořila informační kampaň zaměřenou na orgány místní a regionální samosprávy týkající se uplatňování této směrnice, a podpořila tak dosažení jejích cílů;

12.  očekává, že směrnice o službách může ve skutečnosti vést ke snížení administrativní zátěže a k omezení případů právní nejistoty, především pro malé a střední podniky, které v oblasti poskytování služeb převládají; domnívá se, že snížení administrativní zátěže rovněž umožní rozvoj dalších služeb ve venkovských, v odlehlých nebo v periferních oblastech;

13.  podporuje provádění vnitrostátních strategií na podporu inovativních malých a středních podniků, které jsou nejvíce postiženy dopady hospodářské a finanční krize;

Postup hodnocení

14.  domnívá se, že postup ověřování právních předpisů jednotlivých členských států upravujících svobodu usazování a svobodné poskytování služeb představuje základ této směrnice; konstatuje, že tento postup musí v zájmu usnadnění přeshraničního poskytování služeb umožnit modernizaci systémů udělování povolení a požadavků v oblasti svobody usazování a svobodného poskytování služeb;

15.  je přesvědčen, že vzájemné hodnocení výrazně zlepší kvalitu a účinnost právních předpisů upravujících vnitřní trh, neboť systematické hodnocení provádění a s ním spojená kontrola vyžadují, aby vnitrostátní orgány věnovaly pozornost požadavkům EU a jejich uskutečňování na vnitrostátní úrovni;

16.  vyzývá Komisi a členské státy, aby na základě postupu vzájemného hodnocení stanoveného ve směrnici o službách, které je v současné době zaváděno na vnitrostátní úrovni, spolupracovaly na dalším rozvoji jednotného trhu se službami;

17.  připomíná, že si členské státy mohou zachovat pouze takové systémy udělování povolení a takové požadavky, u nichž je zřejmé, že jsou nezbytné a přiměřené a že nediskriminují; zdůrazňuje, že si členské státy v tomto kontextu zachovaly určité systémy udělování povolení, avšak zvýšily jejich dostupnost a transparentnost pro poskytovatele služeb; vyjadřuje politování nad tím, že některé členské státy nebyly ambicióznější a nevyužily všech možností, které směrnice o službách nabízí z hlediska administrativního a regulačního zjednodušení;

18.  upozorňuje na obtíže při uznávání odborných kvalifikací, zejména pokud jde o lékařské obory; připomíná, že směrnice o službách se nevztahuje na ustanovení, která jsou již obsažena v odvětvových směrnicích; vyzývá Komisi, aby tuto situaci objasnila v rámci revize směrnice o odborných kvalifikacích;

19.  upozorňuje na specifičnost ustanovení o právu usazování a ustanovení, která se týkají dočasného poskytování služeb v jiném členském státě; vyzývá Komisi, aby jejich specifickou povahu plně zohlednila ve svém hodnocení;

20.  vyzývá Komisi a členské státy, aby upustily od neoprávněné diskriminace spotřebitelů na základě jejich státní příslušnosti nebo místa pobytu a zajistily účinné uplatňování čl. 20 odst. 2 směrnice o službách a řádné prosazování vnitrostátních ustanovení, jimiž se toto pravidlo namířené proti diskriminaci provádí v právních řádech členských států, ze strany vnitrostátních orgánů a soudů; připomíná, že účelem čl. 20 odst. 2 není předcházet rozdílům v zacházení v rámci obecných podmínek na základě objektivních úvah, jako je vzdálenost nebo vyšší náklady způsobené poskytováním služeb zákazníkům v jiných členských státech;

21.  zdůrazňuje, že postup ověřování v rámci směrnice představuje významnou pracovní zátěž pro správní orgány jednotlivých členských států, což musí být zohledněno při hodnocení provádění směrnice ve vnitrostátních předpisech;

22.  bere na vědomí úsilí členských států o zahájení postupu vzájemného hodnocení; domnívá se, že postup hodnocení je důležitým nástrojem, který umožňuje posoudit pokrok dosažený při uplatňování směrnice v členských státech; domnívá se, že současný stav zavádění postupu hodnocení ještě neumožňuje posoudit jeho účinnost; zdůrazňuje, že tento postup musí ověřit, zda platné předpisy v jednotlivých členských státech vyhovují požadavkům vnitřního trhu a nevytváří nové překážky; přeje si, aby Komise důkladně prověřila možnosti této nové metody v rámci Aktu o jednotném trhu;

23.  vyjadřuje politování nad skutečností, že se na postupu vzájemného hodnocení více nepodílejí Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty;

24.  vyzývá Komisi, aby označila problémové profese a problémová odvětví v oblasti přeshraničního poskytování služeb a aby důkladně posoudila platné právní předpisy a příčiny těchto problémů;

Jednotná kontaktní místa

25.  domnívá se, že zřízení jednotných kontaktních míst představuje základ pro účinné uplatňování směrnice; uznává, že jejich zřízení vyžaduje výrazné úsilí ze strany členských států, pokud jde o finanční, technickou a organizační stránku; upozorňuje, že je nezbytné zapojit do něj sociální partnery a sdružení podnikatelů;

26.  vyzývá členské státy, aby z jednotných kontaktních míst vytvořily ucelené portály elektronické správy, jež budou sloužit poskytovatelům služeb, kteří chtějí zahájit činnost či poskytovat přeshraniční služby; vyzývá členské státy, aby i nadále zlepšovaly přístupnost jednotných kontaktních míst, a to včetně možnosti splnit formální náležitosti a postupy prostřednictvím jednotných kontaktních míst na dálku, elektronickou cestou, a aby rovněž zlepšovaly kvalitu a přiměřenost informací a postupů zpřístupněných svým uživatelům, zejména malým a středním podnikům, včetně informací a provedení postupů v rámci pracovního a daňového práva platného v členských státech, jež se vztahuje na tyto poskytovatele, jako jsou postupy vztahující se k registraci plátců DPH do systému sociálního zabezpečení; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že veškeré informace poskytované jednotnými kontaktními místy budou dostupné také v jiných jazycích než v jazycích daného členského státu, zejména v jazycích sousedních zemí;

27.  vyzývá členské státy, aby zlepšily dostupnost elektronických postupů, včetně překladů všech příslušných formulářů; vyzývá členské státy, aby uživatelům jednotných kontaktních míst nabídly nástroje pro vyhledávání, které by jim umožnily ověřit aktuální stav probíhajících postupů;

28.  je si vědom problémů, které byly zaznamenány v průběhu fungování jednotných kontaktních míst a které se týkají prokazování totožnosti, používání elektronických podpisů, předávání originálů dokumentů či ověřených kopií, zejména v přeshraničním kontextu; žádá Komisi, aby navrhla opatření na řešení těchto problémů a umožnila tak malým a středním podnikům požívat výhod jednotného trhu a vyhnout se právní a technické nejistotě;

29.  zdůrazňuje, že v zájmu vytvoření podmínek příznivých pro uživatele je obzvláště důležité vyjasnit, které požadavky platí pro zahájení trvalé činnosti a které pro dočasné poskytování přeshraničních služeb;

30.  vyjadřuje politování nad tím, že poradenství poskytované jednotnými kontaktními místy dosud neoslovuje případné poskytovatele služeb a že informace o tom, jak kontaktovat jednotná kontaktní místa, nejsou všeobecně známé; vyzývá Komisi, aby v návrhu rozpočtu na rok 2012 vyčlenila dostatečné finanční prostředky na zahájení rozsáhlé celoevropské kampaně propagující jednotná kontaktní místa a informující o možnostech, které by měly poskytovatelům služeb nabízet; vyzývá Komisi a členské státy, aby ve spolupráci se všemi zainteresovanými stranami urychleně zahájily dobře cílené reklamní, informační a vzdělávací kampaně; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily viditelnost a rozpoznatelnost domény eu-go a aby na tyto stránky umístily případové studie podniků využívajících jednotná kontaktní místa a výhody, které jim z toho vznikly;

31.  domnívá se, že dialog a výměna osvědčených postupů mezi členskými státy jsou velmi významné pro zlepšování a rozvíjení kontaktních míst; zdůrazňuje, že ve státech, kde jednotná kontaktní místa buď ještě neexistují nebo řádně nefungují, je třeba neprodleně jednat; naléhavě vyzývá většinu členských států, aby zdvojnásobily úsilí o to, aby veškeré nezbytné postupy a formality mohly být prováděny prostřednictvím jednotných kontaktních míst;

32.  vyzývá členské státy, aby zajistily, že na vnitrostátních webových stránkách jednotných kontaktních míst budou dostupné údaje o nových informačních povinnostech, které musí splnit poskytovatelé služeb v zájmu spotřebitelů;

33.  vyzývá členské státy, aby Komisi pravidelně poskytovaly srovnatelné statistické údaje nezbytné pro hodnocení činnosti jednotných kontaktních míst a jejich vlivu na vnitrostátní a evropské úrovni, zejména pokud jde o přeshraniční poskytování služeb; vyzývá Komisi, aby stanovila jasná kritéria pro hodnocení jednotných kontaktních míst; domnívá se, že tato kritéria by měla vycházet jak z kvantitativních, tak kvalitativních ukazatelů;

34.  poznamenává, že některé členské státy musí vyřešit řadu právních a technických problémů, aby umožnily přeshraniční využívání jednotných kontaktních míst; vyzývá tyto členské státy, aby přijaly nezbytná opatření a zvláštní pozornost věnovaly uznávání elektronických podpisů; vyzývá Komisi, aby pokračovala ve stávajícím úsilí o zlepšení interoperability a vzájemného uznávání elektronických postupů a aby přijala nezbytná podpůrná opatření na zjednodušení přeshraničního využívání jednotných kontaktních míst; doporučuje, aby Komise vytvořila ve všech úředních jazycích EU přímé elektronické propojení, které by poskytovatelům služeb umožňovalo přístup k jednotným kontaktním místům členských států;

35.  vyzývá členské státy a Komisi, aby zvýšily úsilí a zajistily plnou elektronickou interoperabilitu jednotných kontaktních míst; zdůrazňuje spojitost s návrhem 22 Aktu o jednotném trhu týkajícím se elektronických podpisů, elektronického přihlášení a elektronické identifikace;

36.  připomíná, že členské státy jsou povinny provést posouzení rizik a zajistit tak, aby podniky při provádění potřebných postupů elektronickou cestou nenarážely na zbytečné překážky; vyzývá Komisi, aby přezkoumala možnost, zda by mohly podniky využívat své vlastní vnitrostátní elektronické průkazy totožnosti / prostředky ověřování pravosti, pokud využívají jednotná kontaktní místa v jiných členských státech;

37.  domnívá se, že vzhledem ke složitým právním předpisům musí mít každý občan možnost konzultace s příslušnými orgány a získat tak přesné odpovědi na své otázky; je toho názoru, že v oblasti pracovního práva a práva týkajícího se sociálního zabezpečení by měl být definován pojem „předběžná správní rozhodnutí“ s cílem odstranit právní nejistotu; dále se domnívá, že v zájmu zajištění transparentnosti by měla být přijatá rozhodnutí zveřejňována;

Správní spolupráce

38.  upozorňuje na význam ustanovení týkajících se správní spolupráce a vzájemné pomoci; domnívá se, že provádění těchto ustanovení je nezbytné k zajištění účinné kontroly poskytovatelů služeb, vysoké úrovně kvality a bezpečnosti služeb v rámci Evropské unie;

39.  vítá rostoucí počet vnitrostátních orgánů odpovědných za kontrolu služeb zapsaných do informačního systému o vnitřním trhu IMI, který umožňuje přímou, rychlou a účinnou výměnu informací; domnívá se, že systém IMI může být využit i pro jiné příslušné směrnice;

40.  domnívá se, že informační systém pro vnitřní trh a jednotná kontaktní místa mohou tím, že vyžadují značné nasazení při administrativní spolupráci všech zúčastněných orgánů, vytvořit podmínky pro další interoperabilitu a propojení na celostátní, regionální a místní úrovni v celé EU; dále se domnívá, že při stanovování pravidel a postupů, které mají zajistit jejich fungování, je nutná jistá míra flexibility v souladu s regionálními rozdíly v EU, a že veškerá opatření by proto měla být přijímána ve vzájemné spolupráci a na základě skutečné diskuse na místní a regionální úrovni;

41.  domnívá se, že spolupráce mezi orgány veřejné správy členských států EU v rámci evropské sítě a zavedení vzájemné výměny informací o spolehlivosti poskytovatelů služeb je užitečné z hlediska odstranění dodatečných kontrol u přeshraničních činností;

42.  zdůrazňuje potřebu vytvořit výukové programy pro úředníky státních a regionálních správních orgánů, kteří jsou odpovědni za prověřování služeb; je si vědom úsilí, které členské státy již za tímto účelem vyvinuly, a vyzývá členské státy, aby dále sjednotily vnitrostátní sítě IMI tak, že budou neustále sledovat jejich praktické fungování a zajišťovat vhodnou odbornou přípravu; připomíná, že udržitelný úspěch systému IMI závisí na dostatečných investicích na úrovni Společenství; proto vyzývá Komisi, aby za tímto účelem zavedla víceletý program a aby zajistila veškeré prostředky, které jsou nezbytné pro jeho řádné uskutečňování;

43.  je toho názoru, že administrativní postupy musí být efektivnější; domnívá se, že by v této souvislosti bylo prospěšné, aby spolu jednotná kontaktní místa úzce spolupracovala a vyměňovala si zkušenosti v oblasti přeshraničních služeb v různých regionech Evropy;

Oblast působnosti

44.  připomíná, že z působnosti směrnice je vyňato několik oblastí, včetně služeb obecného zájmu nehospodářské povahy, zdravotnických služeb a většiny sociálních služeb; konstatuje, že směrnice se nevztahuje na oblast pracovního práva ani že nezasahuje do právních předpisů upravujících sociální zabezpečení členských států;

45.  bere na vědomí, že v některých členských státech probíhají diskuse o službách, které jsou z oblasti působení směrnice vyloučeny; bere na vědomí, že co se týče oblasti působnosti, nezaznamenala většina členských států při uplatňování směrnice o službách závažné problémy; zdůrazňuje že tyto služby byly vyloučeny kvůli své specifičnosti a proto, že v některých případech mohou vyžadovat odvětvový právní rámec Společenství; konstatuje, že sdělení Komise nazvané „Na cestě k Aktu o jednotném trhu“ obsahuje závazek, že v roce 2011 bude navržen soubor opatření týkající se služeb obecného zájmu;

46.  žádá, aby se řádně a důkladně sledovalo, zda jsou uplatňována omezení stanovená směrnicí v souvislosti se službami obecného hospodářského zájmu, přičemž je nutné respektovat rozdělení pravomocí mezi Komisí a členskými státy; poukazuje na to, že touto směrnicí není dotčeno právo členských států stanovit v souladu s právními předpisy EU, které služby se považují za služby obecného hospodářského zájmu, jak by tyto služby měly být s ohledem na předpisy o státní podpoře organizovány a financovány a jaké konkrétní povinnosti by se na ně měly vztahovat;

47.  žádá, aby při uplatňování směrnice o službách byl ve větší míře zohledňován základní princip místní samosprávy a aby se co nejvíce omezila administrativní zátěž a odstranily překážky omezující rozhodování na místní úrovni, pokud jde o služby všeobecného hospodářského zájmu;

48.  domnívá se, že doplňková opatření nezbytná k dotvoření vnitřního trhu služeb musí být zcela zahrnuta do probíhající diskuse o Aktu o jednotném trhu;

o
o   o

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36. (2) Přijaté texty, P7_TA(2010)0186.