Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2010/2102(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0027/2011

Předložené texty :

A7-0027/2011

Rozpravy :

PV 07/03/2011 - 25
CRE 07/03/2011 - 25

Hlasování :

PV 08/03/2011 - 9.8
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0082

Přijaté texty
PDF 436kWORD 121k
Úterý, 8. března 2011 - Štrasburk
Spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti
P7_TA(2011)0082A7-0027/2011

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 8. března 2011 o daních a rozvoji – Spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti (2010/2102(INI))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 10. února 2010 o podpoře řádné správy v daňové oblasti(1),

–  s ohledem na sdělení Komise o daních a rozvoji – Spolupráce s rozvojovými zeměmi na podpoře řádné správy v daňové oblasti (KOM(2010)0163),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. března 2010 o dopadech světové finanční a hospodářské krize na rozvojové země a rozvojovou spolupráci(2) a s ohledem na deklaraci z Monterrey (2002), konferenci o financování rozvoje v Dohá (2008), Pařížskou deklaraci (2005) a na akční program z Akkry (2008), v nichž byly únik kapitálu a nezákonné finanční toky jednoznačně označeny za největší překážku v mobilizaci domácích příjmů určených pro rozvoj,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2010 o pokroku směřujícím k dosažení rozvojových cílů tisíciletí: přezkum v polovině období při přípravě schůzky OSN na vysoké úrovni v září 2010(3),

–  s ohledem na summit zemí G20, který se konal v Soulu ve dnech 11.−12. listopadu 2010, a na iniciativu zaměřenou na posílení mezinárodní spolupráce s rozvojovými zeměmi v boji proti vyhýbání se daňové povinnosti a daňovým únikům, kterou zahájilo německé ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, označovanou jako „International Tax Compact“ (ITC),

–  s ohledem na závěry mezinárodní konference o daních, která se konala v Pretorii dne 29. srpna 2008,

–  s ohledem na závěry summitu skupiny G20, který se konal v Londýně ve dnech 2.–3. dubna 2009,

–  s ohledem na prohlášení vedoucích představitelů učiněné v návaznosti na summit skupiny G20, který se konal ve dnech 24. a 25. září 2009 v Pittsburghu, a na své usnesení k němu ze dne 8. října 2009(4),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2009 o summitu skupiny G20, který se konal v Londýně dne 2. dubna 2009(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2007 o návrhu nařízení Komise, kterým se mění nařízení (ES) č. 1725/2003, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o mezinárodní standard účetního výkaznictví (IFRS) 8 týkající se poskytování informací o provozních segmentech(6),

–  s ohledem na zprávu norské vládní komise „Daňové ráje a rozvoj“ z června 2009,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj a stanoviska Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro mezinárodní obchod  (A7-0027/2011),

A.  vzhledem k tomu, že posílení daňového systému je jedním z hlavních úkolů rozvojových zemí při jejich úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí (RCT),

B.  vzhledem k tomu, že zdanění může být spolehlivým a udržitelným zdrojem financování rozvoje, pokud se zavede progresivní daňový systém, účinná a výkonná správa daní pro jejich řádný výběr, transparentní a odpovědné využívání veřejných příjmů,

C.  vzhledem k tomu, že rozvojové země čelí v souvislosti se získáváním daňových příjmů závažným problémům v důsledku nedostatečných lidských a finančních zdrojů, pokud jde o výběr daní, slabé administrativní kapacity, korupce, nedostatku legitimity politického systému, nerovnoměrného rozdělování příjmů a špatné správy daní,

D.  vzhledem k tomu, že hlavní formy nezákonných finančních toků a úniku kapitálu zahrnují stanovování nesprávných cen při převodech, transakce spočívající v prodeji nevyužitých aktiv, přičemž se prodejce současně zaváže, že tato či podobná aktiva za přibližně stejnou cenu později koupí zpět (tzv.round-tripping), dvojitá započítávání poplatků (tzv. double-dipping), pohyby velkých objemů hotovosti a nejasná a znevýhodňující pravidla investování a pašování,

E.  vzhledem k tomu, že offshore centra a daňové ráje umožňují každoročně nezákonný únik kapitálu ve výši 1 bilionu USD; vzhledem k tomu, že tento nezákonný odliv finančních prostředků představuje přibližně desetinásobek částky finanční pomoci poskytované rozvojovým zemím ke zmírnění chudoby a na hospodářský rozvoj,

F.  vzhledem k tomu, že daňové ráje, které nabízejí pravidla utajení a fiktivní bydliště spolu s režimy nulového zdanění s cílem přilákat kapitál a příjmy, jež by měly být zdaněny v jiných zemích, vytvářejí škodlivou soutěž v daňové oblasti,

G.  vzhledem k tomu, že v daňová soutěž způsobila přenesení daňové zátěže na pracující a na domácnosti s nízkými příjmy a vynutila si škodlivé snížení výdajů na veřejné služby v chudých zemích,

H.  vzhledem k tomu, že daňové podvody vedou v rozvojových zemích každoročně ke ztrátám daňových příjmů, které odpovídají desetinásobku částky rozvojové pomoci poskytnuté z rozvinutých zemí,

I.  vzhledem k tomu, že možnost podpory mobilizace domácích zdrojů je dále oslabena v důsledku celosvětového kontextu liberalizace mezinárodních trhů, kdy jsou příjmy z cel nahrazovány jinými domácími zdroji; vzhledem k tomu, že výzkumy MMF ukazují, že zatímco bohatým zemím se podařilo nahradit propad obchodních daní jako hlavního zdroje příjmu z jiných zdrojů, zejména DPH, nejchudším zemím se podařilo v nejlepším případě takto nahradit 30 % ztracených obchodních daní(7),

J.  vzhledem k tomu, že podle zjištění průzkumu Mezinárodního obchodního centra (ITC) je nutná další koordinace dárců v oblasti daní a rozvoje,

K.  vzhledem k tomu, že využívání domácích zdrojů brání existence rozsáhlého neformálního sektoru v ekonomice,

L.  vzhledem k tomu, že řadě rozvojových zemí se nedaří těžit z komoditního boomu, neboť nedostávají přiměřený a spravedlivý podíl na příjmu z těžby nerostných surovin,

M.  vzhledem k tomu, že mnoho rozvojových zemí nedosahují ani minimálního zdanění, které je nezbytné pro financování veřejných služeb a mezinárodních závazků, jako je snižování chudoby,

N.  vzhledem k tomu, že daně jsou zdrojem příjmů, který je potenciálně stabilnější a udržitelnější než přijímaná pomoc a podporuje lépe odpovědnost v příslušných zemích,

O.  vzhledem k tomu, že podávání zpráv na konsolidovaném základě často ztěžuje identifikaci společností, které mají být zdaněny, a stanovení správné sazby daně s ohledem na jejich složité podnikové struktury a rozdělování hospodářské činnosti mezi nimi,

P.  vzhledem k tomu, že takzvané „supí fondy“, často sídlící v daňových rájích, stále více skupují dluhy rozvojových zemí s velkou slevou a poté se prostřednictvím žaloby domáhají splacení původní částky dluhu (často i s úroky a penálem z prodlení) a tím podstatně snižují možnosti rozvojových zem nakládat se svými dodatečnými daňovými příjmy,

Q.  vzhledem k tomu, že neexistují právní předpisy upravující zisk, které může „supí fond“ získat ze soudního sporu s rozvojovou zemí ve věci vymožení dluhu a že neexistují žádné regulační struktury, které by zveřejňovaly, kdo jsou tyto „supí fondy“ a kolik zaplatily za tento dluh, který byl kdysi považován za bezcenný,

R.  vzhledem k tomu, že v řadě rozvojových zemí existují četné sazby pro daně z příjmu podniků založené nejen na příjmu a dividendách, ale i na odvětví podnikání, což znamená, že odvětvové přidělování zdrojů je narušeno rozdíly v daňových sazbách,

S.  vzhledem k tomu, že splnění daňových povinností je možné definovat jako snahu zaplatit daň na správném místě, ve správné době, přičemž „správný“ znamená, že ekonomická podstata prováděných transakcí odpovídá místu a formě, v nichž jsou uváděny pro daňové účely,

Význam zdanění pro dosahování rozvojových cílů tisíciletí

1.  souhlasí s Komisí v tom, že účinné a spravedlivé daňové systémy mají pro snižování chudoby, řádnou správu a budování státu zásadní význam;

2.  vítá iniciativu Komise zaměřenou na posílení kapacit řádné daňové správy pro rozvoj a považuje za nezbytné, aby byl zaveden regulační rámec určený k podpoře mezinárodní daňové spolupráce, transparentnosti, rozvoje veřejného a soukromého sektoru a hospodářského růstu;

3.  zdůrazňuje, že poměr daň / HDP se v rozvojových zemích pohybuje v rozmezí 10 až 20 % oproti 25 až 40 % v rozvinutých zemích; vyjadřuje politování nad tím, že až dosud dárci málo podporovali poskytování daňové asistence; v této souvislosti vítá návrh Komise poskytovat větší podporu na pomoc rozvojovým zemím v oblasti daňových reforem a na posílení daňové správy, pokud jde o Evropský rozvojový fond (ERF) pro africké, karibské a tichomořské (AKT) státy, nástroj pro rozvojovou spolupráci a evropský nástroj sousedství a partnerství, a rovněž podporu vnitrostátním kontrolním orgánům, parlamentům a nestátním subjektům;

4.  konstatuje, že by bylo třeba klást větší důraz na snahy o budování kapacit spolu s rozvojovými zeměmi, s cílem pomoci jim efektivně využívat výměny informací a účinně bojovat s daňovými úniky prostřednictvím vlastních vnitrostátních daňových předpisů;

Obtíže, s nimiž se v souvislosti s výběrem daní potýkají rozvojové země

5.  se znepokojením konstatuje, že daňový systém je v mnoha chudých zemích nadále charakterizován extrémně úzkými daňovými základnami, osvobozením od daně pro elity, daňovými prázdninami pro podniky přinášejícími důrazné pobídky pro vyhýbání se daním, protože zdaňované podniky mohou vstupovat do ekonomických vazeb s podniky osvobozenými od daně s cílem přesunout své zisky, obrovskými příjmy z přírodních zdrojů, které nejsou vyčísleny, a vysokými nezákonnými kapitálovými toky souvisejícími s masivními daňovými úniky;

6.  zdůrazňuje, že příjmy z daní by neměly být považovány za alternativu k zahraniční pomoci, ale spíše za základní prvek příjmů veřejných rozpočtů umožňujících rozvoj těchto zemí;

7.  konstatuje, že účinné, progresivní a spravedlivé daňové systémy jsou pro rozvoj klíčové, protože pomáhají financovat poskytování veřejných statků, budovat stát a řádnou správu, dále konstatuje, že cílem chudých zemí musí být nahrazení závislosti na zahraniční pomoci daňovou soběstačností a že daňové úniky a vyhýbání se placení daní však mají na tyto rozvojové cíle negativní dopad;

8.  vyjadřuje politování nad skutečností, že daňové ráje oslabují demokratické řízení, činí hospodářskou trestnou činnost více ziskovou, podněcují snahy o dobývání renty a zvyšují nerovnoměrné rozdělování daňových příjmů; vyzývá EU, aby se boj s daňovými ráji a korupcí stal hlavní prioritou v programu mezinárodních financí a rozvojových institucí;

9.  poukazuje na to, že daňové úniky představují značnou finanční ztrátu pro rozvojové země a že opatření určená k boji proti daňovým rájům a únikům jsou pro EU jednou z priorit, pokud jde o účinnou pomoc k tomu, aby tyto země měly k dispozici své příjmy z daní; připomíná, že je v tomto ohledu třeba přijmout veškerá nezbytná opatření na evropské a vnitrostátní úrovni, a to v souladu se závazky, které přijala zejména skupina G 20;

10.  připomíná, že ačkoli se pozitivní účinky dohod EPA projeví teprve ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, snížení celních sazeb vede k okamžitým ztrátám příjmů;

11.  zdůrazňuje, že by mělo být věnováno více pozornosti obtížím, s nimiž se střetávají rozvojové země při získávání domácích příjmů v globalizovaném kontextu, kdy jsou poskytovány četné výjimky velkým domácím a zahraničním podnikům za účelem přilákání investic; vyzývá proto EU k tomu, aby rozvojovým zemím pomohla vybudovat daňové systémy, které jim umožní těžit z procesu globalizace;

12.  zdůrazňuje, že nejchudším zemím se nedaří kompenzovat propad svých obchodních daní, který je důsledkem současného celosvětového uvolnění obchodů, jinými typy domácích zdrojů a že v nejlepším případě se jim podařilo nahradit jen 30 % ze svých obchodních daní, o které přišly;

13.  zdůrazňuje, že daňové ráje zvyšováním hospodářské soutěže v oblasti volného kapitálu poškozují suverenitu rozvojových zemí, pokud jde o zdanění příjmu z kapitálu jako prostředku k rozšíření daňové základny, přičemž tyto země již nyní mají daňovou základnu užší než bohaté země;

14.  připomíná, že asymetričnost informací vyplývající z pravidel utajení platných v daňových rájích snižuje účinnost mezinárodních finančních trhů, protože vedla k větším rizikovým prémiím a tím zvýšila ceny půjček jak pro bohaté, tak pro chudé země;

15.  je si vědom skutečnosti, že kvalitativní a kvantitativní zlepšení mobilizace vnitrostátních finančních zdrojů rozvojových zemí přinese z dlouhodobého hlediska kladné výsledky; vyzývá Evropskou unii, aby zachovala svou nabídku pomoci ve všech jejích formách, dokud budou rozvojové země považovat tuto pomoc za nezbytnou pro financování svého rozvoje;

Podpora účelných, účinných, spravedlivých a udržitelných daňových systémů

16.  znovu opakuje, že řádná správa a kvalita institucí představují nejvýznamnější nástroj hospodářské prosperity; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby pomohla daňovým orgánů, soudům a agenturám pro boj proti korupci v rozvojových zemích v jejich úsilí vybudovat progresivní a udržitelný daňový systém, který případně přinese „dividendu řádné správy“ prostřednictvím větší legitimity a odpovědnosti, a aby účinně začlenila zásady řádné správy v daňové oblasti do plánování, provádění a kontroly strategických dokumentů týkajících se příslušných zemí a regionů; naléhavě vyzývá členské státy, aby naplňovaly svůj závazek v oblasti provázanosti pomoci a daní a aby bojovaly proti korupci ze strany společností spadajících do jejich jurisdikce, avšak působících v rozvojových zemí; doporučuje, aby Komise začlenila vnitrostátní parlamenty rozvojových zemí do rozpočtového procesu a posílila tak harmonické vztahy a podpořila větší transparentnost tohoto procesu;

17.  připomíná, že řádná správa v daňové oblasti nemůže být přenesena z jiných zemí nebo vnucována zvnějšku a že rozhodování o daňové politice je v působnosti jednotlivých států; v této souvislosti vyzývá Komisi a vlády členských států, aby spolupracovaly s každým státem, který by se rozhodl konsistentním a spravedlivým způsobem zvýšit daňové zatížení zahraničních podniků, které působí na jeho území, zejména v oblasti těžby surovin, které jsou významným bohatstvím rozvojových zemí, a aby takovému zvýšení daní nebránily;

18.  vyzývá Komisi, aby zařadila doložku o daňové správě, včetně monitorování jejího provádění, do příslušných dohod, které EU uzavírá se třetími zeměmi;

19.  připomíná, že snížení celních příjmů, k němuž dochází zejména v důsledku dohod o hospodářském partnerství s Evropskou unií, negativně ovlivňuje bezprostředně dostupné finanční prostředky rozvojových zemí; v tomto kontextu a v zájmu kompenzace těchto ztrát vyzývá Komisi, aby v rámci případné pomoci rozvojovým zemím při zlepšování jejich vnitrostátních daňových systémů prosazovala jako prioritu uplatňování přímých progresivních daní, spíše než nepřímých; platí to zejména pro daně spotřební, které mají díky své povaze mnohem větší dopad na obyvatele s nízkými příjmy;

20.  vyzývá k systematickému provádění podpůrných opatření pro daňové reformy v rámci dohod o hospodářském partnerství (EPA), a to zejména v podobě hmotné pomoci (informační systémy) a organizační pomoci (vzdělávání v právní a daňové oblasti pro zaměstnance daňové správy), pokud o něj požádá kterákoli z rozvojových zemí; zdůrazňuje, že je nezbytné věnovat zvláštní úsilí africkým zemím, jimž se ne vždy dostává dlouhodobé pomoci v oblasti daní;

21.  znovu potvrzuje nutnost zvýšit úroveň soudržnosti mezi rozvojovou a obchodní politikou Evropské unie; připomíná, že ačkoli krize patrně zvýšila cenové fluktuace komodit a způsobila pokles toků kapitálu do rozvojových zemí, zůstává Evropská unie, včetně jejích členských států, největším dárcem rozvojové pomoci, neboť v roce 2009 poskytla 56 % celkové světové pomoci, a to v celkové hodnotě 49 miliard EUR; zdůrazňuje, že v této souvislosti by mělo být pro rozvojové země prioritou zavedení účinného systému vybírání daní s cílem snížit jejich závislost na zahraniční pomoci a na ostatních nepředvídatelných vnějších peněžních tocích;

22.  požaduje, aby byl posílen soulad mezi finanční podporou ze strany EU a poskytováním přístupu na trhy EU pro určité země na straně jedné a úrovní jejich spolupráce s ohledem na zásady řádné správy v daňové oblasti na straně druhé;

23.  vítá regionální iniciativu týkající se spolupráce v daňové oblasti, která by měla rozvojovým zemím umožnit diskusi o úloze daní při budování státu, rozvoj kapacit a sdílení osvědčených postupů daňových úřadů;

24.  připomíná, že hlavním úkolem chudých zemí je rozšířit daňovou základnu; upozorňuje na to, že kromě jiných faktorů vedlo snížení obchodních daní k zavedení spotřebních daní (DPH či energetické daně); domnívá se, že ačkoli DPH může umožnit rozšíření daňové základny v ekonomikách s rozsáhlými neoficiálními sektory, nerozlišující povaha DPH nejvíce poškozuje chudé lidi; domnívá se, že rozvojová pomoc by měla upřednostnit iniciativy určené ke zlepšení účinnosti a transparentnosti daňových systémů, např. hledáním způsobů, jak by mohly rozvojové země rozšířit svoji daňovou základnu / tok daňových příjmů prostřednictvím přímého a nepřímého zdanění;

25.  připomíná, že cílem rozšiřování obchodu s rozvojovými zeměmi musí být podpora udržitelného hospodářského růstu a rozvoje těchto zemí; konstatuje, že zrušení cel nevyhnutelně povede k následné ztrátě celních příjmů, a proto musí podléhat přísné kontrole, musí být postupné a musí být úzce provázáno  prováděním daňových reforem, které využívají alternativní typy kompenzačních příjmů (DPH, daň z nemovitosti, daň z příjmu);

26.  konstatuje se znepokojením, že v období let 1991 až 2004 odtekly z Afrického kontinentu miliardy dolarů ročně; zejména zdůrazňuje, že tyto tento odliv je odhadován na 7,6 % ročního HDP tohoto regionu, což činí z Afričanů čisté věřitele dárcovských zemí; domnívá se , že oficiální rozvojová pomoc a odpuštění dluhu poskytované rozvinutými zeměmi bude efektivní pouze pokud v případě, že budou přijata konkrétní opatření jak skupinou G20, tak OECD a EU, které zajistí, že potenciální daňová základna rozvojových zemí nebude ohrožována daňovými úniky; v této souvislosti vybízí OSN a OECD k úzké spolupráci s Africkým fórum pro daňovou správu, aby pokračovaly ve své činnosti v této oblasti;

27.  zdůrazňuje, že odpovídající opatření zaměřená na výběr alternativních zdrojů příjmu by měl podporovat a nikoli brzdit inovace, podnikavost a vytváření MSP, posilovat vlastnictví a místní rozvoj;

28.  zdůrazňuje, že administrativní náklady zejména daňových systémů s různými sazbami DPH mohou být pro rozvojové země, jejichž daňové orgány nemají k dispozici dostatečné finanční a lidské zdroje, příliš vysoké, a proto je třeba je pečlivě prozkoumat; domnívá se, že v takových případech by měla být spotřební daň velmi selektivní, úzce cílená na několik druhů zboží, a zejména zohledňovat důvody, že spotřeba tohoto zboží je spojena s negativními externalitami pro společnost a že poptávka po něm je obvykle nepružná (tabák, alkohol atd.); v případě omezení vyzývá také k identifikaci a zdanění společností, které mohou přinést vyšší daňové příjmy (například společnosti působící v oblasti těžby surovin);

29.  zdůrazňuje, že důležitým požadavkem na zvýšení přímého zdanění by mělo být zapojení neformálního odvětví do formální ekonomiky a zlepšení podnikatelského prostředí;

30.  zdůrazňuje, že v globálním měřítku daňové soutěže získávají rozvojové země větší část svých daňových příjmů z kapitálu a mají malou možnost výběru alternativních daní; konstatuje, že propad daňových příjmů způsobený touto hospodářskou soutěží by měl být řešen rozšířením daňové základny nebo ustoupením zcela od této soutěže, pokud je to výhodné a pokud jsou v procesu soutěže o přímé zahraniční investice ohroženy další faktory jako řádná správa, právní jistota a předcházení znárodňování; zdůrazňuje, že země s nízkým příjmem potřebují kapacity na účinné jednání s nadnárodními společnostmi s cílem zajistit přiměřený podíl zisků společností, a připomíná, že by měly mít přiměřený politický prostor k prosazení kapitálových regulací, protože právo na výběr a přerozdělení daňových příjmů je klíčovým kritériem suverenity a legitimity států, a tedy základním předpokladem řádné správy;

31.  zdůrazňuje, že francouzská vláda zadala výzkum na téma politických pobídek zdanění, ale že je třeba v tomto směru vykonat více; žádá proto Komisi, aby prostudovala, jaké různé přístupy k předávání pomoci, tj. granty oproti půjčkám, by mohly pomoci neutralizovat možné negativní dopady pomoci na výběr příjmů, a zda rozpočtová podpora a případná zlepšení transparentnosti a účinnosti správy veřejných výdajů přispívají v dlouhodobé perspektivě ke zvýšení ochoty občanů platit daně;

32.  konstatuje, že se věnovala příliš malá pozornost tomu, jakým způsobem mohou vlády využívat daňové politiky ke snižování nerovnosti v příjmech a životní úrovni tím, že minimalizující stávající rozdíly mezi pohlavími v daňových povinnostech;

33.  s ohledem na daňové systémy rozvojových zemí vyzývá k zaměření pozornosti na zásadu neutrality, rovnosti a jednoduchosti, čehož by se mělo dosáhnout pomocí:

   a) daně, která při svém zvýšení nezasáhne větší podíl příjmu chudých obyvatel, ale větší podíl příjmu nebo bohatství daňových poplatníků;
   b) daně, která nediskriminuje na základě pohlavní, sexuální orientace, typu domácnosti, občanství nebo osobního stavu;
   c) jasného, jednoduchého a transparentního daňového systému, který vyloučí různé způsoby nežádoucího výkladu daňového práva s cílem dosáhnout masivního snížení daní na úkor sociálních výdajů;
   d) stejného postupu pro daňové účely u skutečných zisků a ztrát z jakéhokoli zdroje příjmů, což znamená, že zisky podléhají zdanění a ztráty jsou odpočitatelné;
   e) míry zdanění, která podstatně souvisí s různými stádii hospodářského rozvoje;
   f) sjednocením různých sazeb daně z příjmu právnických osob tím, že se vypočítají sazby pro daně z příjmu na základě objemu podnikatelských činností spíše než na odvětví podnikání;

34.  podporuje názor, že je nutné, aby OECD vypracovala nové pokyny pro stanovování cen převodů, což je nejlepší prostředek, jak zabránit některým nadnárodním společnostem v převádění svých zisků do zemí s výhodnějším zdaněním, a zajistit, aby tyto společnosti odváděly své daně v zemích – včetně rozvojových –, ve kterých své zisky skutečně vytvořily;

35.  domnívá se, že je nezbytný daňový systém s nízkými sazbami pro skupiny s nízkými a středně vysokými příjmy spočívající na širší daňové základně a vylučující jakékoli diskreční osvobození od daně a daňové preference, včetně u těžebního průmyslu; zdůrazňuje potřebu veřejných investic do projektů, které mají pozitivní místní dopad v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí a nevytvářejí žádné příležitosti pro vznik jakékoli formy daňového dumpingu;

Úsilí o transparentní, spolupracující a spravedlivé mezinárodní daňové prostředí
Stanovování nepřiměřených cen v obchodních vztazích

36.  zdůrazňuje, že stanovování nepřiměřených cen v obchodních vztazích je jednou z nejmarkantnějších hybných pák nezákonného odlivu finančních prostředků; vyzývá Komisi, aby přispěla ke zvýšení odborných znalostí veřejnosti ohledně těchto otázek v rozvojových zemích a aby vypracovala konkrétní návrhy s cílem zajistit, aby skupina G20, OECD, OSN a WTO zvážily zavedení širšího souboru ukazatelů a metod k řešení problému stanovování nepřiměřených cen v obchodním vztazích, mezi něž patří americké „metody měření srovnatelného zisku“, které se osvědčují při odhalování stanovování nesprávných cen transakcí;

37.  vyzývá k přijetí opatření proti nezákonným manipulacím, pokud jde o poplatky za převod, a požaduje přezkum všeobecných daňových pravidel nad rámec metod měření srovnatelného zisku v případě, kdy existují jiné slibnější alternativy, které se účinněji zabývají problémem stanovování nepřiměřených cen; zdůrazňuje, že EU, skupina G20 a WTO by měly obecně zaměřit své úsilí na přístupy, které vycházejí ze zásady „nezávislých tržních cen“, podle které se daňově související transakce musí řídit stejnými podmínkami jako transakce uskutečňované mezi nezávislými společnostmi;

38.  vyzývá EU, aby v rámci skupiny G20 a OECD hájila zásadu automatické výměny informací o daňových otázkách v souladu se směrnicí EU o zdanění příjmů z úspor, což představuje způsob omezení nezákonných finančních toků v netransparentních jurisdikcích;

39.  žádá, aby byla zavedena daň z finančních operací; příjem z této daně by zlepšil fungování trhu, neboť by byly omezeny spekulace, a přispíval by k financování globálních veřejných statků, jako je rozvoj a boj proti změně klimatu, a ke snížení schodků veřejných financí; vyzývá Komisi, aby co nejdříve vypracovala studii proveditelnosti při zohlednění nutnosti zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni a aby ve vhodných případech předložila konkrétní legislativní návrhy;

40.  navrhuje zařazení zvláštního ustanovení týkajícího se řádné správy v daňové oblasti do revize Dohody z Cotonou;

41.  vyzývá členské státy EU, aby v rámci svých programů bilaterální pomoci přijaly podobná opatření;

Těžební průmysl

42.  vyzývá k rozvoji iniciativ zaměřených na podporu větší transparentnosti příjmů z přírodních zdrojů, mimo jiné prostřednictvím úmluvy OECD o boji proti podplácení a iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu; vítá přijetí konžského zákona o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů a pozměňovací návrhy na zvýšení transparentnosti k zákonu o reformě finanční legislativy a žádá Komisi, aby v této souvislosti navrhla legislativní iniciativu, aniž by byla snížena odpovědnost vlád v rozvojových zemích a aniž by tak pro společnosti vznikla nepřiměřená byrokratická zátěž, jak již bylo zúčastněnými stranami v rozvojovém světě kritizováno, a která by mohla působit kontraproduktivně;

43.  zdůrazňuje, že využívání přírodních zdrojů by mělo být sledováno s cílem pomoci zemím plnit jejich širší sociální a ekonomické cíle, což pro vlády rozvojových zemí znamená stanovit si vizi, a pokud si to přejí, učinit tak společně s mezinárodními subjekty a odborníky, o tom, jaký význam má odvětví přírodních zdrojů pro hospodářskou budoucnost země; domnívá se, že pro některé země může nejlepší způsob využití bohatství zdrojů znamenat ponechat je v zemi pro budoucí potřebu, zatímco pro jiné to může znamenat je rychle vytěžit a použít jako přechodný zdroj domácích příjmů s cílem vytvářet příjmy pro udržení investic nezbytných pro růst a uspokojování naléhavých lidských potřeb;

44.  zdůrazňuje, že rozvojové země by při jednání o nových iniciativách v odvětví těžby zdrojů a jejich přijímání měly být rovnocennými partnery; zdůrazňuje, že nové dohody v této oblasti by měly mít podobu obecných mezinárodních norem s cílem zabránit vytváření dalšího nejednotného souboru nařízení, jež by z hlediska vlád, daňové správy a mezinárodních společností byly kontraproduktivní;

45.  zdůrazňuje, že návrhy Komise a nevládních iniciativ na zvýšení transparentnosti pro odvětví těžebního průmyslu, např. „charta o přírodních zdrojích“, zásada „Equator principles“ a pokyny pro investory a společnosti, pokud jde o zásadní zdroje, ve svém důsledku podporují podnikání; poskytují právní jistotu, udržitelná dlouhodobá partnerství a představují ochranu proti renacionalizaci, opětovnému zahájení jednání nebo vyloučení; konstatuje, že rovněž existují problémy, které je nutno řešit, např. skutečnost, že podniky by mohly mít povinnost zveřejňovat komerčně citlivé informace, což je znevýhodní v hospodářské soutěži, nebo skutečnost, že některé dohody s vládami jsou založeny na informacích, jež jsou uchovávány v tajnosti;

46.  konstatuje, že příjmy z přírodních zdrojů by měly být vždy považovány za přechodné prostředky, které zvyšují domácí příjmy; upozorňuje na to, že úspěšné zdanění zdrojů často zvyšuje přímé daně, jako např. daně z příjmu právnických osob a příjmy nepodléhající zdanění, např. licenční poplatky;

47.  upozorňuje na to, že mnoho tzv. rentiérských zemí, které využívají vysoké příjmy plynoucí z přírodních zdrojů, zejména z ropy a nerostných surovin, je málo motivovaných k tomu, aby se chovaly odpovědně, reagovaly na potřeby nebo byly efektivní; opakuje, že silné institucionální a demokratické kontrolní mechanismy jsou pro boj proti hospodářské trestné činnosti zásadní; zejména vyzývá Komisi, aby zvýšila svou rozvojovou pomoc s přípravou smluv uzavíraných mezi nadnárodními společnostmi a rozvojovými zeměmi, pokud jde o otázky využívání přírodních zdrojů;

48.  žádá Komisi a Radu, aby se více zapojily do iniciativy v oblasti transparentnosti těžebního průmyslu, a to prostřednictvím poskytnutí finančních prostředků a účasti v jejím řídícím orgánu;

49.  připomíná, že kvalita finančního výkaznictví je pro účinný boj proti daňovým únikům zásadní; domnívá se, že předkládání zpráv za jednotlivé země je pro odvětví těžebního průmyslu nanejvýš důležité, připomíná však, že by to bylo užitečné také v případě investorů ve všech odvětvích, což by všeobecně přispělo k řádné správě; žádá proto Komisi, aby podporovala začlenění požadavku do mezinárodního standardu účetního výkaznictví Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB), aby nadnárodní korporace podávaly zprávy o svých příjmech a placených daních podle jednotlivých zemí; připomíná, že tento požadavek je v souladu s potřebou zlepšit sociální odpovědnost nadnárodních společností; vyzývá Komisi, aby předkládání zpráv za jednotlivé země zahrnula do své reformy směrnice o účetnictví;

50.  vyzývá k zavedení povinnosti, aby přeshraniční podniky předkládaly zprávy odděleně za jednotlivé země, a to včetně zisků před zdaněním a po něm, s cílem posilovat transparentnost a přístup daňové správy k příslušným údajům; domnívá se, že má-li se zajistit, aby byly všechny podniky a odvětví jednotně pokryty, je třeba, aby EU tuto zásadu zavedla v rámci nadcházejících revizí směrnice o transparentnosti a směrnic EU o účetnictví, přičemž by Komise měla na mezinárodní úrovni vyvinout tlak na to, aby IASB okamžitě vytvořila odpovídající komplexní standardy; opětovně vyzývá Komisi, aby v průběhu příštích šesti měsíců podala Parlamentu zprávu o výsledku svých veřejných konzultací a o svých diskusích s IASB;

51.  zdůrazňuje význam předkládání zpráv za jednotlivé země a požaduje zintenzivnění jednání v tomto směru:

   a) vlády a mezinárodní seskupení (včetně skupiny G20 a Organizace spojených národů) by měly podporovat mezinárodní standard účetního výkaznictví jednotlivých zemí a formálně požádat Radu pro mezinárodní účetní standardy o jeho přijetí;
   b) OECD by měla nadále pracovat na své studii proveditelnosti týkající se předkládání zpráv za jednotlivé země a podávat o tom skupině G20 a OSN v průběhu roku 2011 zprávy;
   c) Rada pro mezinárodní účetní standardy by měla přijmout nový standard, který by zahrnul předkládání zpráv za jednotlivé země;
   d) občanská společnost a média by v budoucnu měly využívat údaje zveřejňované v rámci předkládání zpráv za jednotlivé země k tomu, aby vlády a nadnárodní společnosti volaly k odpovědnosti;

Zlepšování koordinace dárců

52.  bere na vědomí zjištění průzkumu Mezinárodního obchodního centra (ITC), podle něhož je nutná další koordinace dárců v oblasti daní a rozvoje; nabádá Komisi, aby v tomto ohledu přijala iniciativy a zintenzívnila svou podporu mnohostranných a regionálních iniciativ, jako je např. Africké fórum pro daňovou správu a Meziamerické ústředí daňových správ;

Zlepšení mezinárodní struktury pro boj s daňovými ráji

53.  zdůrazňuje, že obvyklé oficiální rozvojové pomoci (ODA) se nepodaří vymýtit celosvětovou chudobu, pokud nebudou v rámci skupiny G20, OECD a EU přijata ambiciózní opatření, jejichž cílem jsou zásahy proti daňovým rájům a škodlivým daňovým systémům;

54.  konstatuje, že v návaznosti na summit skupiny G20 ze dne 2. dubna 2009 se extrateritoriální finanční střediska zavázala dodržovat normy OECD týkající se transparentnosti a výměny informací; konstatuje však, že nadále existují škodlivé systémy daňových rájů; znovu vyzývá k tomu, aby byl pro potírání daňových rájů překročen rámec OECD, vzhledem k tomu, že se vyznačují různými nedostatky; v tomto ohledu opakuje své znepokojení nad skutečností, že mezinárodní standardy OECD vyžadují výměnu informací poskytovaných na základě žádosti, že však neprobíhá žádná automatická výměna informací, jak stanoví směrnice o zdanění příjmů z úspor; kritizuje též skutečnost, že OECD dovoluje vládám, aby se vyhnuly uvedení na její černé listině pouze na základě toho, že slíbí, že budou postupovat v souladu se zásadami výměny informací, ale aniž by zajistily, že budou tyto zásady skutečně uvedeny do praxe; domnívá se také, že požadavek týkající se uzavření dohod s dalšími dvanácti státy, aby mohly být vyňaty z černé listiny, není objektivně podložený, protože se nezakládá na žádných kvalitativních ukazatelích pro vypracování objektivního hodnocení toho, nakolik jsou dodržovány postupy řádné správy;

55.  zdůrazňuje, že každoročně v důsledku daňových rájů a nezákonných finančních toků v rozvojových zemích dojde ke ztrátě až 800 miliard EUR; konstatuje, že větší transparentnost v souvislosti s finančním procesem by mohla být rozhodujícím krokem ke zmírnění chudoby a podstatnému vytváření bohatství;

56.  domnívá se, že automatická výměna informací by měla probíhat za všech okolností; v této souvislosti vítá návrh Komise o správní spolupráci v oblasti daní s cílem rozšířit spolupráci mezi členskými státy na veškeré druhy daní, zrušit bankovní tajemství a zavést automatickou výměnu informací jako obecné pravidlo;

57.  vítá skutečnost, že některé členské státy jsou signatáři Úmluvy Rady Evropy a OECD o vzájemné administrativní pomoci v daňových věcech, a naléhavě žádá 17 členských států, které tak dosud neučinily, aby tuto Úmluvu rovněž podepsaly;

58.  vyzývá EU, aby zvýšila své úsilí a přijala konkrétní opatření, např. sankce, zaměřená proti daňovým únikům a nezákonnému odlivu kapitálu; žádá Radu, aby v úzké spolupráci s Odborným výborem OSN pro mezinárodní spolupráci v daňových záležitostech posoudila možnost zavedení multilaterálního mechanismu automatické výměny daňových informací;

59.  vyzývá Komisi, aby přijala přísnější kritéria pro odhalování daňových rájů a vyvíjela úsilí s cílem dosáhnout uzavření mezinárodně závazné multilaterální dohody o automatické výměně daňových informací, a to i v případě svěřeneckých fondů a nadací, z níž by vyplývala protiopatření v případě neplnění příslušných povinností; vyzývá Komisi, aby podporovala rozvojové země v jejich boji proti nezákonnému odlivu a úniku kapitálu, což jsou jevy považované za hlavní překážku mobilizace domácích příjmů pro rozvoj; upozorňuje Komisi zejména na postoj Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2009 o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb(8) a na doporučená opatření pro boj proti daňovým rájům;

60.  vyjadřuje obavy v souvislosti s politováníhodnými účinky daňových dohod na rozdělování daňových příjmů; konstatuje, že metoda, za pomoci které se určuje, kdo má právo zdaňovat, na základě údaje o bydlišti místo země původu, činí z daňových rájů výhodnější sídla; má za to, že daňové dohody by měly být přezkoumány, aby se zjistilo, zda jsou spravedlivé, z čehož vyplývá možnost udělení primárního práva na zdanění v zemi původu, kde probíhá skutečná činnost;

61.  lituje skutečnosti, že skupina G20 dosud nenavrhla jasný časový rozvrh a konkrétní mechanismus sankcí pro to, aby učinila boj proti daňovým rájům účinným; vyzývá k přijetí mezinárodní úmluvy, jejímž cílem bude odstranit škodlivé daňové systémy a která bude obsahovat sankce pro nespolupracující jurisdikce a pro finanční instituce, jež pracují s daňovými ráji; vyzývá EU, aby přijala opatření podobná americkému zákonu o zabránění zneužívání daňových rájů (Stop Tax Havens Abuse Act) a aby posoudila možnost odebrání bankovní licence finančním institucím, které s daňovými ráji pracují;

62.  domnívá se, že i EU by měla důsledně uplatňovat normy v oblasti pečlivého dohledu, zdanění a praní špinavých peněz, a to jak na úrovni EU, tak i na mezinárodní úrovni;

63.  požaduje mezinárodní zveřejňování údajů o strukturách „supích fondů“ s cílem identifikovat je a omezit jejich činnost;

64.  vyzývá k tomu, aby byl v rámci dohod o hospodářském partnerství vytvořen mechanismus nezávislé kontroly pro hodnocení čistého fiskálního dopadu zrušení cel a současně pokroku, jehož bylo v oblasti daňových reforem v jednotlivých zemích dosaženo; vyzývá k zavedení ustanovení, jehož cílem bude povinná celková revize každé dohody o hospodářském partnerství do tří až pěti let a které umožní změnu ustanovení dané dohody, jež přispěje k odstraňování chudoby, k udržitelnému rozvoji a regionální integraci; dále vyzývá k povinnému hodnocení pokroku jednotlivých zemí při provádění daňových reforem nebo účinného výběru daní v souladu s nejnovějšími verzemi vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku;

65.  zdůrazňuje, že pokud daňová správa v rozvojových zemích není součástí příslušného ministerstva financí, musí jednotlivé systémy spolupracovat, zejména pokud jde o daňovou a rozpočtovou politiku, a to takovým způsobem, aby nebyla podporována rivalita a žárlivost, ale byly posíleny dobré vztahy a řádná správa v daňové oblasti;

66.  žádá zavedení nebo (v případě, že jsou již zavedeny) zdokonalování takzvaných (polo)nezávislých správců daně (autonomous revenue authorities – ARA) prostřednictvím vhodného systému kontrol a vyvážených pravomocí, aby bylo možné zabránit tomu, že daňové úřady jsou zneužívány;

67.  v tomto směru zdůrazňuje, že vysoké postavení a správní samostatnost nezávislých správců daně by měla být vyvážena pluralitním mechanismem řízení, který zajistí, že;

   a) nezávislý správce daně má zajištěný rozpočet, který nelze prostřednictvím vlády změnit;
   b) jeho postavení, odpovědnost a pravomoci jsou zakotveny v právních předpisech a lze je prostřednictvím policie a soudů chránit;
   c) jmenování členů dozorčího orgánu (jenž bude zřízen) proběhne za pomoci různých veřejných činitelů (různých ministerstev, podniků a seskupení právníků);
   d) jmenování členů dozorčího orgánu je na dlouhou a pevně stanovenou dobu;
   e) a že řídící a provozní zaměstnanci se zodpovídají pouze dozorčímu orgánu;

68.  domnívá se, že rozvoj účinného daňového systému v rozvojových zemích se musí stát oporou jejich veřejných financí; domnívá se, že nová investiční politika EU v rozvojových zemích by měla přispět k vytvoření prostředí, které bude vhodnější pro soukromé zahraniční a domácí investice, a vytvořit podmínky pro účinnější mezinárodní pomoc; připomíná, že investiční politika EU se musí zaměřovat na rozvoj MSP, mj. prostřednictvím poskytování mikroúvěrů, a musí podporovat inovace, efektivnost veřejných služeb, partnerství veřejného a soukromého sektoru a předávání znalostí s cílem podporovat růst;

o
o   o

69.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 29.
(2) Úř. věst. C 4 E, 7.1.2011, s. 34.
(3) Přijaté texty, P7_TA(2010)0210.
(4) Úř. věst. C 230 E, 26.8.2010, s. 1.
(5) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 94.
(6) Úř. věst. C 282E, 6.11.2008, s. 323.
(7) Viz např. studie vypracovaná T. Baunsgaardem a M. Keenem (2005), kterou MMF citovala ve své zprávě z 15. února 2005 o řešení důsledků obchodní reformy pro příjmy (Dealing with the Revenue Consequences of Trade Reform), v níž MMF dochází k závěru, že „mnoho zemí s nízkými a středními příjmy má problémy při nahrazování příjmů z obchodních cel“.
(8) Úř. věst. C 184 E, 8.7.2010, s. 488.

Právní upozornění - Ochrana soukromí