Evropský parlament,

–  s ohledem na předchozí usnesení o Íránu, včetně usnesení ze dne 8. září 2010 o situaci v oblasti lidských práv v Íránu, zejména s ohledem na případy Sakíne Muhammadí Aštíáníové a Zahry Bahrámíové(1), a usnesení ze dne 10. února 2010 o situaci v Íránu(2) a ze dne 22. října 2009 o Íránu(3),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2010 o Světovém dni proti trestu smrti(4),

–  s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu o odstranění všech forem rasové diskriminace a Úmluvu o právech dítěte, jichž je Írán smluvní stranou,

–  s ohledem na společné prohlášení ze dne 8. února 2010, v němž Evropská unie (EU) a Spojené státy americké (USA) vyzývají íránskou vládu, aby splnila své povinnosti týkající se dodržování lidských práv,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové (dále jen vysoké představitelky) ze dne 24. září 2010 o „neslýchaných a nepřijatelných“ poznámkách, které učinil íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád ve Valném shromáždění OSN,

–  s ohledem na prohlášení EU o nešíření zbraní hromadného ničení přijaté během zasedání Evropské rady v Soluni konaného ve dnech 19. a 20. června 2003 a na strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení ze dne 10. prosince 2003,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky ze dne 23. září 2010 odsuzující výbuch bomby v íránském městě Mahabád,

–  s ohledem na zprávu o provádění evropské bezpečnostní strategie (EBS) nazvanou „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ schválenou Evropskou radou dne 12. prosince 2008,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 22. září 2010, které učinila jménem zemí E3+3, o urychleném diplomatickém řešení otázky íránského jaderného programu,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 12. srpna 2010, které učinila jménem Evropské unie, k odsouzení 7 vůdčích představitelů Bahá'í víry,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky ze dne 16 července 2010 odsuzující útoky v Íránu,

–  s ohledem na závěry zasedání Rady ze dne 22. března 2010 o svobodném přístupu k informacím v Íránu,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 6. července 2010 o hrozících propravách v Íránu,

–  s ohledem na prohlášení vysoké představitelky ze dne 12. června 2010, které učinila jménem Evropské unie, o „výrazném zhoršení situace v oblasti lidských práv v Íránu od prezidentských voleb v červnu 2009“,

–  s ohledem na údaje íránského statistického úřadu týkajících se zvýšení míry nezaměstnanosti, která na jaře roku 2010 dosáhla 14,6 %, přičemž počet nezaměstnaných se odhaduje na 3,5 milionu,

–  vzhledem k tomu, že Írán je smluvní stranou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, a že se ratifikací této smlouvy oficiálně zřekl držení jaderných zbraní a je právně vázán poskytovat informace o veškeré jaderné činnosti, včetně jaderného materiálu, a zajistit, aby tyto činnosti podléhaly bezpečnostním zárukám agentury MAAE,

–  s ohledem na prohlášení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ze dne 27. září 2005, že Írán nedodržuje své závazky přijaté v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT),

–  s ohledem na skutečnost, že zastavení obohacování uranu a další požadavky byly postupně potvrzeny v šesti rezolucích Rady bezpečnosti OSN (1696, 1737, 1747, 1803, 1835 a 1929) jako nezbytné podmínky toho, aby mohla být obnovena práva, která pro Írán vyplývají ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní,

–  s ohledem na prohlášení ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii Jukiji Amana začleněné do čtvrtletní zprávy pro správní radu ze dne 18. února 2010, v němž uvádí, že „Írán neplní požadavky uvedené v příslušných rezolucích správní rady a Rady bezpečnosti“,

–  s ohledem na návrh Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) týkající se dohody o poskytování jaderného paliva do výzkumného reaktoru v Teheránu výměnou za slabě obohacený uran z íránských zásob a s ohledem na překlenovací návrh pod záštitou vlád Turecka a Brazílie ve snaze vybudovat důvěru a usnadnit jednání mezi Íránem a skupinou E3+3, jakož i mezi Íránem a tzv. vídeňskou skupinou,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1929(2010), jež zavádí nová restriktivní opatření proti Íránu a čtvrtou řadu sankcí pro Írán s ohledem na jeho jaderný program,

–  s ohledem na závěry, které přijala Rada s ohledem na Írán dne 26. července 2010, a s ohledem na řadu restriktivních opatření přijatých Radou, které mají být uvaleny na Írán v oblasti obchodu, finančních služeb, energie a dopravy a s ohledem na nařízení, kterým se rozšiřuje seznam osob, jimž má být zmražen majetek,

–  s ohledem na další sankce uvalené na Írán, které oznámily Spojené státy americké, Japonsko, Kanada a Austrálie,

–  s ohledem na dlouhodobý závazek Evropské unie usilovat o diplomatické řešení otázky jaderného programu Íránu,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci (A7-0037/2011),

A.  vzhledem k tomu, že Islámská íránská republika (dále jen Írán) čelí řadě problémů v oblasti správy věcí veřejných, od mocenských bojů mezi konkurenčními frakcemi vládnoucích elitních struktur v zemi až po ochromující sociální a hospodářské problémy, nedostatečné zajištění bezpečnosti na regionální úrovni a rostoucí nespokojenost obyvatel v zemi, z nichž mnohé způsobil samotný íránský režim,

B.  vzhledem k tomu, že politický vývoj v Íránu po sporných prezidentských volbách v červnu 2009, které byly obecně považovány za zmanipulované, ukázal, že v této zemi, jejíž hybnou silou je energická a aktivní společnost, existuje velký potenciál pro demokratickou změnu vedenou lidem, konstatuje, že reformní síly jsou obvykle spojovány s tzv. Zeleným hnutím, které se zformovalo během hromadných protestů proti znovuzvolení prezidenta Ahmadínežáda,

C.  vzhledem k tomu, že íránské bezpečnostní síly – revoluční gardy, milice Basídž a policie – reagovaly tvrdým svévolným zákrokem, při němž byly neodůvodněně zatčeny tisíce pokojných demonstrantů a disidentů, včetně studentů a členů akademické obce, obhájců ženských práv, odborářů, právníků, novinářů, autorů internetových blogů, duchovních a předních zastánců lidských práv, s jasným cílem zastrašit kritiky a potlačit opozici; vzhledem k tomu, že justice připravila hromadné zinscenované procesy se stovkami prominentních reformátorů a aktivistů, které vedly k tomu, že někteří z nich byli odsouzeni na dlouhé roky vězení či dokonce k trestu smrti,

D.   vzhledem k tomu, že od zvolení prezidenta Ahmadínežáda v roce 2005 využívají íránské Revoluční gardy finanční prostředky nashromážděné od osmdesátých let ke koupi státních podniků a společností privatizovaných přes teheránskou burzu,

E.  vzhledem k tomu, že základní práva Íránců – právo na život, na svobodu projevu a sdružování a právo nebýt svévolně zatýkán, zadržován a mučen či jakkoliv diskriminován– jsou i nadále beztrestně porušována,

F.  vzhledem k tomu, že Írán patří mezi země s největším rozšířením internetu na Středním východě, díky čemuž má třetí největší blogovou sféru na světě po Spojených státech a Číně; vzhledem k tomu, že není náhoda, že telekomunikace a internet jsou od voleb v červnu 2009 běžně přerušovány,

G.  vzhledem k tomu, že Írán stále zachovává trest smrti a je jednou ze tří zemí světa, v nichž je vykonána většina poprav; vzhledem k tomu, že Írán drží rekord v nejvyšším počtu popravených mladistvých pachatelů; vzhledem k tomu, že v Íránu se stále uplatňuje trest smrti ukamenováním, což je v rozporu s Druhým opčním protokolem k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech,

H.  vzhledem k tomu, že řada Íránců byla popravena z politických důvodů, bezpočet zůstává ve vězení a stovky byly přinuceny uprchnout ze země ze strachu o své životy nebo před časově neomezeným vězněním, výslechy a mučením,

I.  vzhledem k tomu, že íránské organizace zabývající se lidskými právy v Íránu (např. Islámská komise pro lidská práva a Komise pro článek 90) jsou spojenci vlády a jsou do značné míry zanedbatelné,

J.  vzhledem k tomu, že v rámci íránského jaderného program docházelo v minulosti k zatajování, která časem narušila důvěryhodnost tvrzení Íránu, že program je určen výhradně k mírovým účelům,

K.  vzhledem k tomu, že Írán musí ještě splnit své závazky podle všech příslušných rezolucí RB OSN, z nichž poslední je rezoluce č. 1929 (2010), a všechny požadavky Rady guvernérů MAAE, jež stanovují úplný a bezpodmínečný přístupu agentury ke všem místům, zařízením, osobám a dokumentům, které by umožnily řádnou inspekci íránských jaderných záměrů a umožnily by MAAE plnit její funkci dozorce v oblasti jaderné energie,

L.  vzhledem k tomu, že některé politiky íránské vlády představují hrozbu pro stabilitu a mír v regionu; vzhledem k tomu, že Izrael a zvláště země Perského zálivu se cítí ohroženy agresivní a cílenou rétorikou Íránu, jeho současným jaderným programem a jeho podporou Hizballáhu a Hamásu; vzhledem k tomu, že Írán by nicméně mohl mít stabilizační potenciál ve prospěch celého regionu za předpokladu, že normalizuje své mezinárodní vztahy, především se sousedními státy, že definitivně uklidní obavy týkající se skutečných cílů svého jaderného programu a zaručí dodržování lidských práv a demokracie,

M.  vzhledem k tomu, že Írán poskytl ve své zemi útočiště dvěma generacím afghánských uprchlíků, jež využívaly základní zdravotní a vzdělávací služby; vzhledem k tomu, že v roce 2010 sídlil v Íránu více než jeden milion registrovaných Afghánců; vzhledem k tomu, že v této oblasti obdržel Írán pouze omezenou mezinárodní podporu,

N.  vzhledem k tomu, že Írán patří ke třem zemím s největšími prokázanými zásobami ropy a zemního plynu na světě,

O.  vzhledem k tomu, že se významným způsobem prohlubují vztahy mezi Íránem a Tureckem; vzhledem k tomu, že Írán využívá svých státních i nestátních spojenců Sýrie, Hizballáhu a Hamásu a také Muslimského bratrství k destabilizaci regionu,

P.  vzhledem k tomu, že v článku IV Smlouvy o nešíření jaderných zbraní je uvedeno nezadatelné právo všech smluvních stran této smlouvy bez rozdílu na provádění výzkumu, výrobu a využívání jaderné energie k mírovým civilním účelům, a to v souladu s článkem I a II Smlouvy,

Vnitřní situace

1.  se znepokojením bere na vědomí vnitřní politickou situaci, zejména pokud jde o demokracii; bere na vědomí také úsilí íránského lidu o demokratické změny a hluboce lituje, že íránská vláda a parlament evidentně nejsou schopny reagovat na oprávněné požadavky íránských občanů, především mladší generace; zdůrazňuje, že nespokojenost veřejnosti s íránskou vládou, která je důsledkem vážné sociálně-hospodářské situace a neexistence svobody a základního respektování lidské důstojnosti v Íránu, představují pro pokračování režimu hlavní nebezpečí;

2.  zdůrazňuje, že demokratické změny nelze vnutit zvenčí či dokonce vojenskými prostředky, ale musí být dosaženy mírovým demokratickým procesem; obdivuje odvahu desítek tisíc Íránců, kteří i nadále riskují profesní dráhu a nasazují životy ve snaze domoci se v Íránské islámské republice větší svobody a demokratičtějších práv;

3.  poukazuje na skutečnost, že přestože byl prezident Ahmadínežád zvolen v roce 2005 na základě příslibu sociální spravedlnosti a na základě hospodářské populistické propagandy, vnitrostátní problémy Íránu se i nadále zhoršují, a to i přes rostoucí ceny nafty; lituje proto skutečnosti, že prezident Ahmadínežád se rozhodl podpořit své politické postavení tím, že bude prosazovat radikální mezinárodní agendu, přičemž očekává, že jednoznačně protizápadní a protiizraelský postoj posílí vedoucí postavení Íránu v muslimském světě;

4.  konstatuje, že předchozí masová hnutí v Íránu vycházela z podvojné snahy o dosažení blahobytu a svobody a že tyto sliby revoluce z roku 1979 nebyly dodnes splněny; poukazuje na to, že hospodářské problémy, jako jsou např. inflace, korupce, vysoká nezaměstnanost, nedostatek energie, neúčinný státní sektor a plýtvání veřejnými prostředky, se v posledních letech prudce prohloubily;

5.  konstatuje, že reformní hnutí se skládá z celého spektra intelektuálních trendů a politických programů, od přání postupně modernizovat íránské vládní orgány, až po zásadní přeměnu režimu;

6.  vyjadřuje solidaritu s miliony Íránců, kteří se po prezidentských volbách konaných v červnu 2009 vydali do ulic v naději, že v Íránu dojde k politické změně;

7.  důrazně odsuzuje protiprávní zadržení vůdců iránské opozice Mira Hosseina Mousaviho a Mehdiho Karroubiho společně s jejich manželkami iránskými bezpečnostními službami a vyzývá k jejich okamžitému a bezpodmínečnému propuštění; poukazuje na skutečnost, že toto zadržení porušuje iránské právo; odsuzuje přístup iránských úřadů k opozici, jež vykonává své legitimní právo k protestu a prohlašuje solidaritu Parlamentu s íránským lidem a jeho úsilím o demokracii; odsuzuje pokrytectví íránské vlády, která používá nepřiměřenou sílu, zastrašování a svévolná zadržování proti pokojným demonstrantům, kteří vyjádřují solidaritu s egyptským lidem dne 14. února 2011, zatímco prohlašuje podporu svobody v Egyptě;

8.  důrazně odmítá odsouzení demonstrantů a politických odpůrců ze strany režimu po volbách v roce 2009 jako „nepřátel Alláha“ (tzv. muharib), kteří by na základě islámského pojetí měli být co nejpřísněji potrestáni; dochází k závěru, že za vlády Šáha byla kritika režimu považována za zločin, přičemž za současného režimu je považována za rovnocennou hříchu proti Islámu;

9.  upozorňuje na skutečnost, že sbory islámských revolučních gard postupně získávají čím dál prominentnější úlohu v íránské společnosti, armádě, politických a hospodářských záležitostech, což vyvolává obavy z další militarizace státu; vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že tyto tendence mohou vést ke stupňování násilí a represe uplatňovaných proti politickým odpůrcům;

10.  je vážně znepokojen významnou úlohou, již v íránské společnost hraje Studentská basídžská organizace (Student Basij Organization, SBO) podléhající ústřední kontrole sborů islámských revolučních gard při kontrole a potírání studentského disentu, a poukazuje na to, že íránské studentské hnutí je jedním z předních aktérů v boji za demokracii, svobodu a spravedlnost;

Lidská práva

11.  naléhavě žádá Írán, aby v zemi odstranil všechny formy diskriminace; je znepokojen diskriminací a politickou a sociální represí dopadající na ženy zejména v Íránu; vyzývá íránské úřady, aby ukončily diskriminaci lidí na základě jejich sexuálního zaměření; odsuzuje nelidské a středověké praktiky spočívající v odsuzování k trestu smrti za údajné trestné činy týkající se výběru partnerů či sexuálního chování;

12.   je šokován skutečností, že podle výročních zpráv o trestu smrti v Íránu byl počet poprav v roce 2009 nejvyšší za posledních 10 let, díky čemuž se Írán stal zemí s největším počtem poprav na jednoho obyvatele na světě; vyzývá Írán, aby zveřejnil oficiální statistiku týkající se uplatňování trestu smrti; vyzývá Írán, aby zcela zrušil trest smrti za trestné činy spáchané před dosažením 18 let věku pachatele a aby upravil své právní předpisy, které jsou v rozporu s mezinárodními dohodami v oblasti lidských práv, jež Írán ratifikoval, včetně Úmluvy o právech dítěte a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vyzývá íránské orgány, aby v souladu s rezolucemi č. 62/149 a 63/138 Organizace spojených národů uvalily moratorium na výkon trestu smrti v očekávání jeho zrušení; zdůrazňuje skutečnost, že orgány EU musí v tomto ohledu na Írán uplatňovat trvalý nátlak;

13.  rozhodně odsuzuje popravu nizozemsko-íránské občanky Zahry Bahrámíové v Teheránu dne 29. ledna 2011; je rozčarován tím, že íránské orgány odepřely konzulární přístup k paní Bahrámíové a nezajistily transparentní a spravedlivý soudní proces;

14.  bere na vědomí tvrzení íránských úřadů, že bojují proti rasové diskriminaci, avšak zdůrazňuje, že íránské etnické menšiny si stěžují na nedostatečný hospodářský rozvoj oblastí, v nichž tvoří většinu obyvatelstva; odsuzuje četné teroristické útoky spáchané v Sístánu a Balúčistánu hnutím Džundalláh od jeho založení v roce 2003; současně požaduje konkrétní důkazy prokazující oficiální íránské tvrzení, že Džundalláh je podporován tajnými službami USA a Velké Británie;

15.  vyjadřuje hluboké rozhořčení nad skutečností, že Írán patří spolu s Afghánistánem, Somálskem, Saudskou Arábií, Súdánem a Nigérií k nepočetné skupině zemí, které nadále vykonávají trest smrti ukamenováním; vyzývá íránský parlament, aby přijal právní předpis, který by zakázal tento krutý a nelidský trest;

16.  důrazně vyzývá íránské orgány, aby v zákonech i v praxi zrušily veškeré formy mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestů a aby prosazovaly řádná soudní řízení a ukončily beztrestnost za porušování lidských práv; vyzývá obzvláště íránský parlament a justici, aby zrušily kruté a nelidské tresty, jako je např. amputace končetin, ukamenování a bičování, které odporují mezinárodním závazkům Íránu; jednoznačně odsuzuje koncepci prosazovanou íránskými soudními orgány, podle níž jsou takové tresty kulturně opodstatněné;

17.  znovu poukazuje na všeobecně rozšířené – a oprávněné – heslo „Kam se poděl můj hlas“ íránských demonstrantů, kteří protestovali dne 13. června 2009 kvůli svému přesvědčení, že během voleb, jež proběhly předchozí den, došlo k podvodům, což zůstane i nadále poskvrnou druhého volebního období prezidenta Ahmadínežáda;

18.  je zděšen skutečností, že střelba do davu protestujících v noci 15. června 2009 a později byla bezpečnostními službami považována za přípustnou, jak je vidět z videozáznamu; rok po lidovém povstání v Íránu je hluboce znepokojen sílící represí, včetně zpráv o svévolném zatýkání, mučení, špatném zacházení a popravách politických disidentů; odsuzuje snahy íránské vlády umlčet veškerou politickou opozici a její pokusy vyhnout se jakémukoli mezinárodnímu přezkumu porušování práv, k němuž došlo v průběhu nepokojů po volbách; naléhavě žádá orgány EU, aby íránským orgánům předložily podrobný seznam všech zjištěných incidentů/násilných činů proti íránským občanům, k nimž došlo po volbách, a požaduje, aby proběhlo nezávislé mezinárodní vyšetřování, jehož závěry budou zveřejněny;

19.  vyzývá íránské orgány, aby okamžitě propustily všechny osoby zadržené za to, že pokojně uplatňovaly své právo na svobodný projev, sdružování a shromažďování, a aby vyšetřily a stíhaly vládní úředníky a příslušníky bezpečnostních sil, kteří nesou odpovědnost za zabíjení, týrání a mučení rodinných příslušníků stoupenců opozice, demonstrantů a zadržených;

20.  trvá na tom, že ve veškerých budoucích jednáních s Íránem by měla vysoká představitelka učinit ze situace v oblasti lidských práv v této zemi hlavní prioritu; vyzývá Komisi, aby uplatňovala veškeré nástroje, jimiž disponuje, s cílem bránit a podporovat lidská práva v Íránu; naléhavě ji vyzývá, aby především vypracovala dodatečná opatření v rámci evropského nástroje pro demokracii a lidská práva s cílem aktivně chránit ochránce lidských práv; zdůrazňuje, že je obzvláště důležité usnadnit poskytování ochrany ochráncům lidských práv a zpřístupnit jim organizační zdroje a komunikační platformy; vybízí členské státy, aby podporovaly evropský program měst poskytujících útočiště a programy usilující o vypracování opatření proti technologiím určeným k zachycení mediálního obsahu;

21.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že íránští ženatí muži mohou tvrdit, že jejich cizoložný poměr je vlastně zákonným dočasným manželstvím, zatímco vdané ženy obviněné z cizoložství tuto možnost nemají; rovněž hluboce lituje skutečnosti, že podle článku 105 trestního zákoníku Islámské republiky může soudce odsoudit osobu obviněnou z cizoložství k ukamenování pouze na základě svých „poznatků“ a rovněž skutečnosti, že Írán se snaží omezit povědomí mezinárodní veřejnosti o své brutalitě tím, že rozsudky trestu smrti ukamenováním nevyhlašuje veřejně;

22.  odsuzuje systematické zastrašování odborářských aktivistů, jehož se dopouštějí íránské orgány v rozporu s tím, k čemuž se Írán zavázal během procesu všeobecného pravidelného přezkumu, tedy dodržovat sociální a hospodářská práva svých občanů a jejich práva na svobodu projevu; naléhavě žádá íránské orgány, aby propustily všechny zatčené odborářské aktivisty a respektovaly právo aktivistů odborových svazů a učitelů účastnit se oslav Svátku práce (1. května) a Národního dne učitelů (2. května); žádá íránskou vládu, aby respektovala základní práva pracovníků, jak jsou stanovena podle mezinárodních pracovních norem;

23.  odsuzuje kampaň spočívající v propouštění předních univerzitních profesorů z politických důvodů, což představuje nepřijatelný útok na jejich lidská práva a akademickou svobodu; je přesvědčen, že tyto postupy ještě více zpolitizují a poškodí pověst íránských univerzit, které byly dlouhou dobu zdrojem národní hrdosti a které obdivovali učenci z celého světa; žádá íránské orgány, aby okamžitě přijaly opatření k obnovení akademické svobody v zemi;

24.  lituje skutečnosti, že členové náboženských menšin jsou v rozporu s ústavou vystavováni diskriminaci v oblastech, jako jsou bydlení, vzdělávání a řádné zaměstnání, což vede k tomu, že mladí lidé z těchto menšin volí emigraci; odsuzuje zejména systematické pronásledování společenství Bahá'í víry, vlnu zatýkání křesťanů v roce 2009 a zastrašování náboženských disidentů, konvertitů, súfistů a sunnitských muslimů; znovu opakuje svou výzvu k propuštění 7 vůdčích představitelů Bahá'í víry a vyzývá íránský parlament, aby změnil íránské právní předpisy tak, aby bylo zajištěno, že všichni příslušníci různých přesvědčení, ať je ústava uznává, či ne, mohou v Íránu vyznávat svou víru, aniž by za to byli pronásledováni, a aby jim zaručil stejná práva podle zákona i v praxi;

25.  konstatuje, že se postavení íránských nevládních organizací od protestů, které následovaly po kontroverzních prezidentských volbách dne 12. června 2009, výrazně zhoršilo; jednoznačně kritizuje skutečnost, že íránské orgány systematicky zneužívají všech mezinárodních kontaktů a finanční pomoci pro nevládní organizace v Íránu a pokoušejí se tak tyto organizace a jejich práci diskreditovat;

26.  je vážně znepokojen četnými popravami mladistvých a veřejným ukamenováním žen, k nimž každoročně dochází navzdory tomu, že je Írán mezinárodním společenstvím vyzýván k dodržování norem v oblasti lidských práv;

27.  vyzývá k tomu, aby byl znovu zřízen mandát OSN pro zvláštního zpravodaje k prošetření případů porušování lidských práv a hodlá zajistit, aby byly osoby, které se v Íránu dopouštějí jejich porušování, pohnány k odpovědnosti; naléhavě žádá íránské orgány, aby pozitivně reagovaly na dlouho opakované žádosti několika zvláštních zpravodajů OSN (např. pro oblasti mimosoudních a svévolných poprav a poprav bez vynesení řádného rozsudku; mučení; svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení; nezávislosti soudců a právních zástupců) o oficiální návštěvu Íránu;

28.  vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že situace íránských advokátů po prezidentských volbách konaných v červnu 2009 se v rozporu se zásadami OSN pro roli advokátů výrazně zhoršila, neboť íránské orgány využívají tyranské metody (např. zatýkání, vyškrtnutí ze seznamu advokátů, porušování svobody projevu, neoprávněná šetření v souvislosti s údajnými daňovými úniky a další formy finančního nátlaku), aby zabránily advokátům vykonávat svobodně jejich povolání;

29.  vyjadřuje politování nad skutečností, že se zhoršuje situace zastánců lidských práv, zejména advokátů lidských práv a zastánců práv žen; je hluboce znepokojen skutečností, že zastánci lidských práv čelí nejrůznějším útokům a jsou vystavováni nespravedlivým procesům a že je jim bráněno v uplatňování práv, která jim zajišťuje ústava; vyzývá k okamžitému propuštění všech dosud vězněných zastánců lidských práv a vězňů svědomí;

30.  vyzývá Íránskou islámskou republiku, aby podepsala, ratifikovala a uplatnila Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW);

31.  vyjadřuje svou podporu kampani „Milion podpisů žádajících provedení změn v diskriminačních zákonech“, jejímž cílem je shromáždit jeden milion podpisů na podporu změn zákonů diskriminujících ženy v Íránu; naléhavě žádá íránské orgány, aby zastavily pronásledování osob účastnících se této kampaně, a to i za strany soudních orgánů;

32.  naléhavě žádá íránskou vládu, aby zlepšila situaci v oblasti práv žen a uznala klíčovou úlohu žen ve společnosti, a aby dostála závazkům Íránu v rámci Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, připomíná svou výzvu íránskému parlamentu, aby přijal právní předpis, který by zakázal krutý a nelidský trest smrti ukamenováním; vyzývá vysokou představitelku, aby právům íránských žen věnovala zvláštní pozornost a aby s íránskými orgány jednala o případech Sakíne Muhammadí Aštíáníové a Zahry Bahrámíové;

33.  zdůrazňuje, že představitelé orgánů EU by měli rozvíjet kontakty s nejrůznějšími představiteli íránských politických a společenských organizací včetně předních íránských zastánců lidských práv; vyzývá Komisi a členské státy, aby více podporovaly místní činnosti a mezilidské vztahy;

34.  odsuzuje snahy íránských orgánů o potlačení nezávislých sdělovacích prostředků a cenzuru videomateriálu a fotomateriálu s cílem omezit tok informací, sdělení a přístup k nim; je krajně znepokojen skutečností, že svévolný výkon spravedlnosti v Íránu vede k silné (auto)cenzuře sdělovacích prostředků; naléhavě žádá oficiální představitele EU a členských států, aby připomněli Íránu jeho mezinárodní povinnost zajistit svobodu sdělovacích prostředků; vyzývá oficiální představitele EU a členských států, aby při setkáních s Íránem trvali na obnovení mnoha deníků, jejichž vydávání bylo v násilně zastaveno, a také na propuštění politických vězňů, přičemž v obou případech by předložili konkrétní seznam; odsuzuje vyhošťování zahraničních korespondentů, kterého se dopouští íránská vláda, což se týká i zpravodajů významných evropských deníků; vítá zahájení vysílání stanice Euronews v perském jazyce;

35.  je znepokojen potlačováním kulturního, hudebního a uměleckého projevu pomocí cenzury a zákazů a také útiskem umělců, hudebníků, filmových režisérů, spisovatelů a básníků;

36.  vyzývá k ukončení beztrestnosti v Íránu prostřednictvím nezávislého přezkoumání zákonnosti v této zemi či předáním dotyčných případů prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN institucím, které působí podle mezinárodního práva, jako je například Mezinárodní trestní soud;

37.  vítá kroky, které učinilo několik členských států tím, že poskytly útočiště íránským zastáncům lidských práv, disidentům, novinářům, studentům, ženám, dětem a umělcům, kteří jsou pronásledováni kvůli svému náboženskému přesvědčení, názorům, sexuální orientaci či jiným aspektům uplatňování svých lidských práv;

Jaderná otázka

38.  aniž by bylo dotčeno právo Íránu na rozvoj jaderné energie k mírovým účelům v rámci pravidel režimu nešíření jaderných zbraní, opakovaně upozorňuje na to, že riziko šíření jaderných zbraní v souvislosti s íránským jaderným programem je pro Evropskou unii a mezinárodní společenství stále zdrojem vážného znepokojení, jak je jednoznačně uvedeno v mnoha rezolucích Rady bezpečnosti OSN;

39.  vyzývá íránské orgány, aby plnily povinnosti, které pro Írán vyplývají ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní; důrazně vyzývá Teherán, aby ratifikoval a začal provádět dodatkový protokol Dohody o bezpečnostních zárukách; odsuzuje skutečnost, že Írán neustále odmítá plně spolupracovat s MAAE a brání jí v její činnosti, znemožňuje plný a bezpodmínečný přístup ke klíčovým zařízením a protestuje proti jmenování inspektorů;

40.  dále zdůrazňuje skutečnost, že v souladu s ústřední zásadou Smlouvy o nešíření jaderných zbraní má Írán právo obohacovat uran k mírovým cílům a za tímto účelem obdržet technickou pomoc;

41.  podporuje dvousměrný přístup Rady, jehož cílem je nalézt pomocí jednání nenásilné východisko ze situace, kdy řešení jaderné otázky uvízlo na mrtvém bodě, schvaluje její nový společný postoj ze dne 26. července 2010, který zavádí nová a rozsáhlá cílená autonomní opatření vztahující se na Írán; vyjadřuje politování nad tím, že Írán nebyl připraven přijmout nabídku předloženou během posledního kola jednání s Íránem P5+1 konaného v Istanbulu a nad následným krachem těchto jednání; je však i nadále přesvědčen, že by EU měla vůči Íránu vyvinout širší strategii, která by přesahovala jadernou otázku a zabývala se také situací lidských práv v Íránu a jeho regionální úlohou;

42.  připomíná, že otázka íránského jaderného programu staví proti sobě Írán a celou Organizaci spojených národů, a nikoli Írán a „Západ“;

43.  konstatuje, že další sankce jsou logickým důsledkem neochoty Íránu plně spolupracovat s MAAE; vyzývá vysokou představitelku a členské státy EU, aby posoudily všechny mechanismy pro prosazení provádění společného postoje EU – zejména pokud jde o vývozní povolení, celní a hraniční kontroly, nákladní leteckou dopravu a lodní přepravu – aby se Íránu zabránilo obcházet sankční režim a aby bylo možné realisticky zhodnotit, zda sankce vedou k očekávaným výsledkům; připomíná svůj postoj, že tato opatření by neměla negativně zasáhnout běžné obyvatele; v této souvislosti vítá rozhodnutí USA uvalit cílené sankce na íránské úředníky, u kterých se předpokládá odpovědnost nebo spoluodpovědnost za závažné porušování lidských práv v Íránu v období počínajícím problematickými prezidentskými volbami v červnu 2009; vyzývá Radu, aby přijala obdobná opatření;

44.  je přesvědčen, že do obnoveného úsilí o odstranění hrozby jaderných zbraní se musí zapojit celý svět; vítá výzvu prezidenta Obamy k jadernému odzbrojení a žádá vysokou představitelku, aby jak při jednáních se členskými státy, tak při jednáních s vládami zemí na Blízkém východě a v Asii prosazovala tuto otázku jako jednu ze svých priorit;

45.  vyzývá Komisi, Radu a členské státy EU, aby posoudily obchodní vztahy s Íránem nad rámec sankcí s cílem omezit porušování lidských práv, k němuž dochází v důsledku dovozu technologií splňujících evropské normy do Íránu, včetně mobilních telefonů, komunikačních sítí, technologií (dvojího užití), technologií pro sledování a počítačových programů pro prohledávání internetu, internetovou cenzuru a vyhledávání údajů (data mining), včetně osobních údajů; žádá Komisi, aby předložila návrh nařízení o novém systému licencí v případě, že z tohoto přezkumu vyplyne, že je třeba přijmout legislativní opatření;

46.  vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly okamžitá opatření zakazující společnostem EU vyvážet do Íránu technologie na sledování (zejména monitorovací centra);

47.  vyzývá Evropskou radu, aby rozšířila seznam íránských občanů s vazbami na íránské jaderné a balistické programy a související dodavatelské sítě; vyzývá příslušné orgány, aby co nejdříve přistoupily ke zmrazení jejich účtů a zabránily jim ve vstupu na území EU a ve využívání jurisdikcí EU k vykonávaní veškerých činností spojených s těmito programy;

48.  vyzývá vysokou představitelku, aby íránskou jadernou otázku a lidská prává Íránců řešila přednostně a vyzývá Írán, aby se účastnil smysluplných jednání s cílem zajistit komplexní a dlouhodobé urovnání jaderné otázky;

Vnější vztahy

49.  co nejrozhodněji odsuzuje přání íránského prezidenta Ahmadínežáda „srovnat Izrael se zemí“ a jeho antisemitskou rétoriku, zejména jeho popírání holocaustu a jeho základní cíl, kterým je připravit izraelský stát o jeho legitimitu, znovu potvrzuje svou plnou podporu existenci Izraele a řešení palestinské otázky předpokládajícímu vytvoření dvou států;

50.  žádá Radu a Komisi, aby pozorně sledovaly situaci v Perském zálivu a aby vynaložily maximální úsilí o podporu míru a stability v tomto regionu;

51.  je si vědom úlohy Turecka jako vlivného regionálního aktéra a chválí jeho snahy, kdy se společně s Brazílií snaží dosáhnout vyjednání dohody o íránské jaderné otázce; s politováním však konstatuje, že ustanovení třístranné dohody ze dne 17. května 2010 odpovídají požadavkům MAAE jen částečně; vyzývá turecké orgány, aby se řídily postojem, který v otázce íránské jaderné hrozby zaujaly orgány EU; vybízí Turecko, aby do svého dialogu s Íránem začlenilo situaci v oblasti lidských práv;

52.  zdůrazňuje skutečnost, že Rusko je jedním z hlavních dodavatelů moderních zbraní a obohaceného uranu do Íránu; vítá letošní rozhodnutí Ruské federace pozastavit prodej raket S-300 Iránu a její podporu pro sankce OSN vůči Íránu za jeho jaderný program; žádá naléhavě Rusko, aby zastavilo veškeré šíření jaderných zbraní a vývoz uranu do Iránu, aby mohla být zajištěna efektivnost sankcí proti Íránu a plnění požadavků NPT;

53.  vybízí vysokou představitelku, aby posílila transatlantickou koordinaci a vzájemné doplňování, pokud jde o Írán, a aby své kroky ve vztahu k Íránu konzultovala se stálými členy Rady bezpečnosti OSN a všemi relevantními globálními i regionálními partnery, kteří obavy spojené s Íránem sdílejí;

54.  bere na vědomí společný zájem EU a Íránu o zabezpečení míru a stability v Afghánistánu; vítá konstruktivní úlohu Íránu při modernizaci infrastruktury a obnově hospodářství v Afghánistánu a také i při úsilí o zabránění pašování drog z Afghánistánu; zdůrazňuje však, že udržitelný mír a stabilita v Afghánistánu si vyžádá, aby se všichni jeho sousedi zdrželi politických zásahů do fungování této země;

55.  vyzývá vysokou představitelku, aby otevřela delegaci EU v Teheránu, neboť evropský útvar pro vnější činnost převzal nyní od rotujícího předsednictví odpovědnost za zastupování Evropské unie v třetích zemích;

56.  vyzývá Komisi a Radu, aby vybízely Írán k tomu, aby z hlediska budoucího vývoje v Afghánistánu hrál konstruktivní úlohu, a zdůrazňuje společné cíle EU a Íránu, pokud jde o stabilitu v Afghánistánu a o účinná opatření v boji proti produkci opia a obchodování s drogami;

o
o   o

57.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států EU a vládě a parlamentu Islámské íránské republiky.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2010)0310. (2) Úř. věst. C 341 E, 16.12.2010, s. 9. (3) Úř. věst. C 265 E, 30.9.2010, s. 26. (4) Přijaté texty, P7_TA(2010)0351.