Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2011/2570(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia dokumentu na zasedání :

Předložené texty :

RC-B7-0158/2011

Rozpravy :

PV 09/03/2011 - 15
CRE 09/03/2011 - 15

Hlasování :

PV 10/03/2011 - 9.4
CRE 10/03/2011 - 9.4
Vysvětlení hlasování
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0097

Přijaté texty
PDF 324kWORD 86k
Čtvrtek, 10. března 2011 - Štrasburk
16. zasedání Rady pro lidská práva (Ženeva, 28. února – 25. března 2011)
P7_TA(2011)0097RC-B7-0158/2011

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2011 o prioritách 16. zasedání Rady OSN pro lidská práva a o hodnocení v roce 2011

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Evropskou úmluvu o lidských právech a Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Radě OSN pro lidská práva (UNHRC), zejména na usnesení ze dne 25. února 2010 o třináctém zasedání Rady OSN pro lidská práva(1), ze dne 14. ledna 2009 o vývoji Rady OSN pro lidská práva, včetně úlohy EU(2), a na usnesení ze dne 16. března 2006 o výsledku jednání o Radě pro lidská práva a o 62. zasedání UNHRC(3), ze dne 29. ledna 2004 o vztazích mezi Evropskou unií a Organizací spojených národů(4), ze dne 9. června 2005 k reformě OSN(5), ze dne 29. září 2005 o výsledku jednání světového summitu Organizace spojených národů ve dnech 14.–16. září 2005(6) a ze dne 16. prosince 2010 o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě v roce 2009 a politice EU v této oblasti(7),

–  s ohledem na svá naléhavá usnesení o lidských právech a demokracii,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN A/RES/60/251 o zřízení Rady pro lidská práva,

–  s ohledem na předchozí řádná a mimořádná zasedání UNHRC a na předchozí kola všeobecného pravidelného přezkumu,

–  s ohledem na 16. zasedání UNHRC a na 11. běh všeobecného pravidelného přezkumu, které se mají uskutečnit ve dnech 2. až 13. května 2011,

–  s ohledem na hodnocení UNHRC, které proběhne během roku 2011,

–  s ohledem na institucionální změny po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, k nimž patří zejména vytvoření Evropské služby pro vnější činnost a funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

–  s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a články 18, 21, 27 a 47 Smlouvy o Evropské unii ve znění vyplývajícím z Lisabonské smlouvy,

–  s ohledem na čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že dodržování, prosazování, ochrana a univerzálnost lidských práv je součástí etického a právního acquis Evropské unie a jedním ze základních kamenů evropské jednoty a celistvosti(8),

B.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy by měly garantovat dodržování lidských práv ve svých vlastních politikách, aby tak posílily a zdůvěryhodnily pozici Evropské unie v UNHRC,

C.  vzhledem k tomu, že UNHRC je v systému OSN jedinečnou platformou specializovanou na všeobecná lidská práva a zvláštním fórem zaměřeným na lidská práva; vzhledem k tomu, že důležitým posláním a úkolem UNHRC je usilovat o větší podporu, ochranu a dodržování lidských práv na celém světě,

D.  vzhledem k tomu, že hodnocení UNHRC probíhá ve dvou rovinách s tím, že o stavu orgánu se diskutuje v New Yorku a o postupech v Ženevě; vzhledem k tomu, že všichni mezinárodní aktéři musí současně usilovat o odstranění dvojích standardů a vyvarování se selektivity a politizace při posuzování otázek lidských práv,

E.  vzhledem k tomu, že odvolávání se na státní svrchovanost a vnitrostátní jurisdikci již nelze používat k ochraně států před kontrolou jejich počínání v oblasti lidských práv,

F.  vzhledem k tomu, že Evropská unie by měla na půdě OSN obecně, a zejména pak v rámci UNHRC vystupovat jako globální hráč a že nový přístup, který ztělesňuje Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), by měl Unii zásadním způsobem pomoci jednat efektivněji a důrazněji, aby byla schopna jednotně, důsledně a účinně čelit celosvětovým výzvám a tyto výzvy řešit,

G.  vzhledem k tomu, že v rámci ESVČ bylo vytvořeno ředitelství pro lidská práva a demokracii,

H.  vzhledem k tomu, že delegace podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu se zúčastní 16. zasedání UNHRC v Ženevě, jak tomu bylo v případě minulých zasedání UNHRC i zasedání předchůdkyně UNHRC, Komise OSN pro lidská práva,

1.  zdůrazňuje význam 16. zasedání UNHRC a zejména procesu hodnocení UNHRC, který skýtá jedinečnou příležitost k posouzení toho, jak rada plní svůj mandát, a který radě umožní zlepšit pracovní metody tak, aby účinněji a systematicky reagovala na případy porušování lidských práv; vítá skutečnost, že UNHRC jmenovala pro proces hodnocení dva zprostředkovatele – Maroko a Lichtenštejnsko;

2.  vítá skutečnost, že na program 16. řádného zasedání byla mimo jiné zařazena zpráva o právech osob, které patří k národnostním nebo etnickým, náboženským a jazykovým menšinám, a o prosazování a ochraně lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu, jakož i četné schůzky, na nichž se bude jednat o právech dítěte;

3.  vítá skutečnost, že v tomto roce byli pro tato klíčová témata jmenováni zvláštní zpravodajové, a bere na vědomí, že tito zpravodajové předloží zprávy o mučení a jiném krutém, nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání, o svobodě náboženského vyznání a přesvědčení a o situaci obhájců lidských práv; vyzývá členské státy EU, aby se do těchto diskusí aktivně zapojily;

4.  vítá vytvoření ředitelství pro lidská práva a demokracii a podporuje Radu EU ve zřízení pracovní skupiny pro lidská práva (COHOM) se sídlem v Bruselu, neboť v Bruselu jsou lepší předpoklady pro sledování politik EU; pracovní skupinu by tvořili odborníci na lidská práva ze všech 27 členských států EU, kteří by pomáhali organizovat multilaterální činnost s ohledem na bilaterální činnost;

5.  podporuje jmenování zvláštního zástupce EU na vysoké úrovni pro lidská práva a znovu zdůrazňuje, že je nezbytné pro jednotlivé země vypracovat strategie v oblasti lidských práv a demokracie;

6.  zdůrazňuje, že je důležité, aby EU zaujala k tématům, která se budou na 16. zasedání UNHRC projednávat, společný postoj, a vyzývá členské státy EU, aby posílily přístup, který EU v praxi uplatňuje a který lze vystihnout slovy „jedno poselství, ale mnoha hlasy“ a který se v posledních letech osvědčil, např. v rámci iniciativ EU namířených proti trestu smrti;

Práce UNHRC

7.  znovu vyzývá členské státy EU, aby aktivně vystupovaly proti jakýmkoli pokusům o oslabení koncepce univerzálnosti, nedělitelnosti a vzájemné provázanosti lidských práv a aby vybízely UNHRC k tomu, aby věnovala stejnou pozornost všem formám diskriminace, včetně diskriminace na základě pohlaví, zdravotního postižení, rasového nebo etnického původu, věku, sexuální orientace a vyznání nebo přesvědčení;

8.  připomíná význam vzájemné provázanosti občansko-politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv; žádá, aby byl přístup k vodě a hygienickým zařízením považován za základní právo, díky němuž lze zlepšit životní podmínky lidí;

9.  je znepokojen tím, že největší překážku pro efektivnější plnění mandátu UNHRC představuje často převládající „bloková politika“, která ovlivňuje UNHRC při výběru zemí a situací, kterým bude věnovat pozornost; znovu opakuje svůj názor, že schopnost UNHRC účinně, zavčas a adekvátně řešit situaci v různých zemích má zásadní význam pro její autoritu a důvěryhodnost;

10.  domnívá se, že Rada pro lidská práva by měla disponovat lepšími nástroji k řešení neustále se opakujících i mimořádných situací a že takové nástroje by mohla kupříkladu získat, pokud by rozšířila svůj soubor nástrojů pro lidská práva (human rights toolbox) tak, že by skupiny odborníků využívala nejen během zasedání, ale i mezi nimi, a svá zasedání pořádala i mimo Ženevu; vyslovuje politování nad tím, že kvůli neexistenci vhodných nástrojů nebyla UNHRC již v několika případech schopna pohotově a včas řešit závažné situace týkající se lidských práv, a podporuje myšlenku nezávislých spouštěcích mechanismů; aktivně usiluje o vytvoření účelově zaměřených mechanismů UNHRC, které by této organizaci umožňovaly bezprostředně reagovat na krize v oblasti lidských práv, k jakým došlo například na Blízkém východě a v severní Africe, v Íránu a v Bělorusku;

11.  vítá snahu UNHRC ustavit meziregionální pracovní skupinu k situaci v Bělorusku; naléhavě vyzývá UNHRC, aby jednoznačně a ostře odsoudila hrubé porušování lidských práv v této zemi a represe namířené proti demokratické opozici a běžným občanům po prezidentských volbách, které se konaly dne 19. prosince 2010, a aby v této věci přijala rezoluci;

12.  vítá iniciativu USA, které navrhují předložení rezoluce o Íránu; vyzývá členské státy EU, aby v případě Íránu důrazně podporovaly zavedení zvláštního mechanismu; vyzývá vysokou představitelku a ESVČ, aby koordinovaly spolupráci EU a Spojených států v otázkách společného zájmu týkajících se lidských práv, přičemž by EU ovšem měla vystupovat zcela nezávisle, aby mohla jednat efektivně a působila důvěryhodně;

13.  vítá skutečnost, že ve dnech 27. ledna až 2. února 2011 Tunisko navštívila mise OSN na vysoké úrovni zaměřená na lidská práva, a důrazně vybízí k plnému uplatnění jejích doporučení; znovu opakuje svou výzvu ke zřízení nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise, která by prošetřila všechny případy porušování lidských práv, k nimž údajně došlo v souvislosti s událostmi po 17. prosinci 2010;

14.  podporuje úmysl vyslat do Egypta misi Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva, jejímž úkolem by bylo posoudit celkovou situaci v oblasti lidských práv po výměně čelních představitelů této země;

15.  vítá skutečnost, že na 15. mimořádném zasedání konaném dne 25. února 2011 byla po společné dohodě přijata rezoluce o situaci v oblasti lidských práv v Libyi, která odsuzuje hrubé a soustavné porušování lidských práv v Libyi a poukazuje na to, že v některých případech se dokonce může jednat o zločiny proti lidskosti; žádá, aby byla do Libye vyslána nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise, která by na místě prověřila všechny případy údajného porušování mezinárodního práva v oblasti lidských práv, a rozhodně podporuje doporučení pozastavit Libyi členství v UNHCR; vítá v tomto ohledu rozhodnutí Valného shromáždění ze dne 1. března 2011 pozastavit členství Libye v UNHRC;

16.  podporuje vytvoření regionální kanceláře Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva v oblasti Středomoří;

17.  vítá skutečnost, že z podnětu Nigérie a Spojených států bylo uspořádáno 14. mimořádné zasedání, které se věnovalo stavu lidských práv v Pobřeží slonoviny v souvislosti s ukončením prezidentských voleb v roce 2010, na němž bylo odsouzeno porušování lidských práv a všechny dotčené strany byly vyzvány k plnému dodržování lidských práv, základních svobod a zásad právního státu; znovu opakuje, že podporuje výsledky voleb, jak je uznala OSN, a vyzývá všechny aktéry, aby uznaly Alassaneho Ouattaru jako nově zvoleného prezidenta; podporuje rozhodnutí Africké unie vytvořit panel složený z hlav států s cílem dosáhnout mírového a diplomatického řešení povolební krize v Pobřeží slonoviny;

18.  s ohledem na zprávy zvláštních zpravodajů o stavu lidských práv v Korejské lidově demokratické republice (KLDR) a v Myanmaru/Barmě opakuje svou výzvu, aby EU veřejně podpořila zřízení vyšetřovacích komisí OSN, které by prošetřily porušování lidských práv v těchto zemích a posoudily, do jaké míry se jedná o zločiny proti lidskosti; lituje, že KLDR nedostatečně spolupracuje se zvláštním zpravodajem, a žádá o prodloužení mandátu zvláštního zpravodaje pro Myanmar/Barmu;

19.  naléhavě vyzývá EU, aby se na nadcházejícím zasedání HRC proaktivně podílela na vypracování a podpoře rezoluce ke zprávě o krocích komise nezávislých odborníků v návaznosti na mezinárodní vyšetřovací misi do oblasti konfliktu v Gaze a zajistila tak, aby byli viníci porušování mezinárodního práva pohnáni k odpovědnosti, a podpořila postoupení dotčených případů Valnému shromáždění i uplatnění mechanismů mezinárodní justice v případě, že na izraelské a palestinské straně nebude plněna povinnost provádět vyšetřování v souladu s mezinárodními standardy; dále vyzývá vysokou představitelku, aby bedlivě sledovala, zda jsou dodržovány závěry obsažené v „krocích učiněných v návaznosti na zprávu mezinárodní vyšetřovací mise o zásahu proti humanitární flotile“ s cílem zajistit dodržování zásady odpovědnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že hlediska lidských práv musí být nejdříve projednána v rámci Rady přidružení EU – Izrael a smíšeného výboru EU – palestinská samospráva; je obzvláště znepokojen skutečností, že závěry, k nimž Rada přidružení EU – Izrael dospěla dne 21. února 2011, neodrážejí postoj EU v této věci;

20.  vítá vyjádření vysoké komisařky OSN pro lidská práva během její první návštěvy okupovaného palestinského území a Izraele a zejména důrazné vyjádření, které učinila při své kritice izraelské politiky osídlování, v tom smyslu, že o „mezinárodním právu v oblasti lidských práv a mezinárodním humanitárním právu nelze smlouvat“; zdůrazňuje důležitost procesu demokratizace Blízkého východu poklidnou cestou;

21.  lituje skutečnosti, že ačkoliv kritéria pro členství v UNHRC stanovená rezolucí Valného shromáždění č. 60/251 požadují plnou spolupráci s tímto orgánem, přináší stávající přístup založený na dobrovolných závazcích velmi nesourodé a neuspokojivé výsledky; znovu proto opakuje, že všichni členové by jako minimální požadavek pro členství měli kromě spolehlivě osvědčeného postoje v otázce dodržování lidských práv mít i platné stálé pozvání pro držitele mandátů pro zvláštní postupy OSN; zdůrazňuje význam skutečně konkurenčního prostředí při volbách; vyzývá ke zrušení možnosti, aby regionální skupiny předkládaly předem stanovený seznam kandidátů na členství v UNHRC;

22.  vyzývá členské státy EU a ESVČ, aby se aktivně zapojily do hodnocení UNHRC v roce 2011, a podpořily tak plnění jejího mandátu; zdůrazňuje, že UNHRC by měla více fungovat jako mechanismus včasného varování a prevence a že by za tímto účelem měly být využity zkušenosti získané ze zvláštních postupů; znovu opakuje, že je třeba, aby byl proces hodnocení transparentní a komplexní a aby v jeho rámci byly vzaty v potaz i názory nevládních organizací, občanské společnosti a všech ostatních zainteresovaných stran; vyzývá ESVČ, aby pravidelně informovala podvýbor Evropského parlamentu pro lidská práva o aktuálním stavu tohoto hodnocení;

23.  znovu opakuje svůj postoj, že v rámci tohoto hodnocení je třeba zachovat nezávislost Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva, a staví se proti všem pokusům změnit jeho statut, což by mohlo negativně ovlivnit jeho financování a následně i jeho nezávislost; vítá nedávné jmenování asistenta generálního tajemníka OSN odpovědného za lidská práva, který povede pobočku Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva v New Yorku; domnívá se, že tato nová pobočka pomůže posílit kontakty, dialog a transparentní vztahy mezi Valným shromážděním OSN a ostatními útvary OSN, včetně Rady bezpečnosti a Úřadu vysoké komisařky pro lidská práva; zdůrazňuje, že je třeba zajistit dostatek finančních prostředků k zachování regionálních a místních poboček UNHCR, aby mohly pokračovat ve své práci v terénu;

24.  trvá na tom, aby byly zachovány a posíleny zvláštní postupy a aby byla zaručena možnost UNHRC reagovat na konkrétní případy porušení lidských práv prostřednictvím rezolucí a mandátů pro jednotlivé země; zdůrazňuje nedělitelnost lidských práv, ať už se jedná o práva sociální, hospodářská, kulturní, občanská či politická; se znepokojením konstatuje, že mechanismus pro podávání stížností, jenž je jedinečným celosvětovým mechanismem na podporu obětí, zatím ve srovnání s velkým počtem přijatých podnětů vykázal minimální výsledky; zdůrazňuje, že je třeba se tomuto problému věnovat v rámci hodnocení UNHRC;

Všeobecný pravidelný přezkum

25.  uznává přínos všeobecného pravidelného přezkumu jako společné zkušenosti pro všechny vlády, neboť v jeho rámci je se všemi členy OSN jednáno rovnocenně a všichni jsou podrobováni stejné kontrole, a to navzdory tomu, že státy musí dobrovolně souhlasit s tím, že se podrobí přezkumu a že se budou vydanými doporučeními řídit; připomíná, že do prosince 2011 se podrobí přezkumu v rámci tohoto mechanismu všechny členské státy Organizace Spojených národů;

26.  trvá na tom, že je nezbytné zachovat v rámci Rady OSN pro lidská práva prostor pro občanskou společnost za účelem posílení její účasti na dialogu, díky čemuž se otevřou i nevládním organizacím nové možnosti k navázání dialogu v jednotlivých státech;

27.  podporuje větší zapojení nevládních organizací do všeobecného pravidelného přezkumu prostřednictvím písemných doporučení, která by předkládala k posouzení pracovní skupině, a účasti na jejích diskusích;

28.  bere na vědomí, že všeobecný pravidelný přezkum poskytuje jednotlivým státům možnost, aby se zavázaly k plnění svých povinností v oblasti lidských práv a aby jednaly v souladu se závěry smluvních subjektů a zvláštních postupů;

29.  znovu potvrzuje, že doporučení by měla být více zaměřena na výsledky, a žádá, aby do všeobecného pravidelného přezkumu byli ve větší míře zapojeni nezávislí odborníci a vnitrostátní instituce činné v oblasti lidských práv, aby se zajistilo, že tento přezkum bude účinným nápravným mechanismem; domnívá se, že nezávislé odborné poradenství může v rámci procesu všeobecného pravidelného přezkumu probíhat tak, že odborníci budou sledovat jeho průběh a při schvalování konečné zprávy předloží shrnutí a analýzu všeobecného pravidelného přezkumu;

30.  lituje skutečnosti, že první fáze přezkumu určitých zemí nesplnila očekávání transparentního, neselektivního a nekonfrontačního procesu; uznává v tomto ohledu úlohu, kterou sehrály členské státy ve snaze o překonání „blokové mentality“; vybízí členské státy EU, aby poskytly technickou pomoc s cílem pomoci realizovat vydaná doporučení;

31.  vyzývá členské státy EU, aby se i nadále podílely na hodnocení UNHRC, a zajistily tak, aby nebyla přerušena návaznost druhé fáze všeobecného pravidelného přezkumu na první fázi, a zároveň aby zajistily, aby se druhá fáze přezkumu zaměřila na provádění doporučení a následná opatření; souhlasí s názorem, že země, u nichž se všeobecný pravidelný přezkum provádí, by měly předkládat jasné odpovědi ke každému z doporučení a časové harmonogramy pro provádění doporučení vydaných pracovní skupinou; konstatuje, že pro tento proces může být přínosem předložení zprávy o stavu provádění v polovině období;

Zvláštní postupy

32.  opakovaně prohlašuje, že zvláštní postupy jsou základem systému OSN pro ochranu lidských práv a že důvěryhodnost a účinnost ochrany lidských práv ze strany UNHRC závisí na spolupráci na zvláštních postupech a jejich plném uplatňování; v této souvislosti zdůrazňuje, že posílení nezávislosti držitelů mandátů pro zvláštní postupy a jejich interaktivity s radou je zásadní;

33.  odsuzuje pokusy o oslabení nezávislosti zvláštních postupů tím, že se vlády staví do pozice, kdy nad nimi vykonávají dohled; zdůrazňuje, že kontrola v jakékoli podobě by zpolitizovala a oslabila účinnost tohoto systému;

34.  opakuje, že zvláštní postupy pro situaci v jednotlivých zemích jsou základním nástrojem pro posílení lidských práv tamních obyvatel; zdůrazňuje, že s ohledem na jejich zásadní charakteristiky, jako jsou pravidelnost a odbornost, z nichž vycházejí, nemohou být mandáty pro jednotlivé země nahrazeny všeobecným pravidelným přezkumem;

35.  vyzývá členské státy EU, aby během přezkumu chránily integritu a odpovědnost UNHRC tím, že podpoří vytvoření mechanismu následných opatření v souvislosti s prováděním doporučení vyplývajících ze zvláštních postupů, a aby kromě toho také přijaly výběrová kritéria a zavedly transparentnější postup jmenování, který bude založen na profesní dráze, dovednostech, kvalifikaci a zkušenostech kandidátů; schvaluje návrh nevládních organizací, aby se posílila schopnost zvláštních postupů včas varovat prostřednictvím mechanismu, který jim umožní automaticky zahájit proces posouzení situace ze strany UNHRC;

Zapojení EU

36.  vítá účast vysoké představitelky / místopředsedkyně EU na 16. zasedání UNHRC;

37.  trvá na tom, aby ESVČ, a zejména delegace EU v Ženevě a New Yorku, zlepšila koherenci, viditelnost a důvěryhodnost činnosti EU v rámci UNHRC tím, že rozšíří přeshraniční dosah a spolupráci a zejména spolupráci ve věci ovlivňování umírněných států ve všech skupinách;

38.  v této souvislosti znovu opakuje svůj postoj ke konceptu „hanobení náboženství“, a přestože uznává, že problémem diskriminace náboženských menšin je třeba se důkladně zabývat, domnívá se, že není vhodné začlenit tento koncept do protokolu o dodatečných normách v oblasti rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a všech forem diskriminace; vítá doprovodnou akci, kterou zorganizovala delegace EU u příležitosti oslav 25. výročí ustavení mandátu zvláštního zpravodaje pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení; žádá EU, aby za účelem nalezení alternativy rezoluce o hanobení, jež bude předložena, zahájila spolupráci se zeměmi, které tuto rezoluci především prosazují, a s dalšími hráči;

39.  podporuje meziregionální prohlášení, které bude předloženo k problematice práv lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů;

40.  znovu vyjadřuje podporu aktivní účasti EU na práci UNHRC již od jejího zřízení, konkrétně prostřednictvím prosazování či společného prosazování rezolucí, vydávání prohlášení a zapojení do interaktivních dialogů a diskusí; oceňuje, že se EU v rámci UNHRC zavázala k řešení situace jednotlivých zemí, a zdůrazňuje, že je důležité, aby těmto svým závazkům se vší rozhodností dostála;

41.  podporuje společnou iniciativu EU a skupiny GRULAC (latinskoamerická a karibská skupina) navrhnout rezoluci o dětech, které žijí a pracují na ulici;

42.  vyzývá členské státy EU, aby učinily vše, co je v jejich silách, pro zachování veškerých mandátů pro zvláštní postupy, a žádá zejména o obnovení mandátu zvláštního zpravodaje OSN pro situaci obhájců lidských práv;

43.  vyjadřuje politování nad tím, že EU ve své snaze o dosažení konsenzu často vyvolává mylný dojem, že upouští od svých ambicí, a domnívá se, že by EU při předkládání a prosazování rezolucí o jednotlivých zemích měla být mnohem důraznější;

44.  se znepokojením konstatuje, že EU není schopna účinně uplatňovat svůj vliv v rámci širšího systému OSN; zdůrazňuje, že je třeba, aby EU z UNHRC učinila prioritu a aby lépe koordinovala členské státy, a vyzývá Radu, aby přijala pokyny, kterými v této souvislosti usnadní koordinaci a přijímání rozhodnutí, aby usilovala o vytvoření koalic/spojenectví s významnými regionálními partnery a všemi umírněnými státy ve snaze překonat logiku bloků uvnitř UNHRC;

45.  upozorňuje na to, že z praktického hlediska je důležité, aby EU měla v Ženevě a New Yorku početnější a dobře zajištěnou delegaci; zdůrazňuje, že politika prováděná v Ženevě a New Yorku musí být nedílnou součástí zahraniční politiky EU a že v tomto ohledu je nutné se soustředit na zlepšení interní koordinace, a rovněž zdůrazňuje potřebu dobré souhry mezi bilaterální a multilaterální rovinou;

46.  lituje skutečnosti, že byla odložena rezoluce, kterou EU v září 2010 předložila Valnému shromáždění OSN s cílem posílit své postavení tak, aby bylo v souladu s novým institucionálním uspořádáním vyplývajícím z Lisabonské smlouvy; poukazuje na to, že toto posílené postavení by umožnilo, aby EU měla stálé zastoupení (v osobě předsedy Evropské rady a/nebo vysoké představitelky) a vystupovala jednotně, a zvýšila by se tak viditelnost a vliv EU jako globálního aktéra; trvá na tom, že je nutné, aby zvláštní pracovní skupina ESVČ v úzké spolupráci s členskými státy EU i nadále prosazovala přijetí této rezoluce;

47.  pověřuje svou delegaci, aby na 16. zasedání UNHRC přednesla obavy vyjádřené v tomto usnesení; vyzývá tuto delegaci, aby podala zprávu o své cestě podvýboru pro lidská práva, a považuje za nezbytné, aby Evropský parlament i nadále vysílal své delegace na významná zasedání UNHRC;

48.  znovu vyzývá členské státy EU, aby zajistily, aby v rámci jejich vnitřních politik byla dodržována lidská práva, aby se tak předešlo uplatňování dvojích standardů, a také s ohledem na probíhající proces přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech, neboť neúspěch by v tomto případě mohl zásadně oslabit postavení EU v UNHRC;

o
o   o

49.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce / místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti OSN, generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi 64. zasedání Valného shromáždění, předsedovi Rady OSN pro lidská práva, vysoké komisařce OSN pro lidská práva a pracovní skupině EU-OSN zřízené Výborem pro zahraniční věci.

(1) Úř. věst. C 348 E, 21.12.2010, s. 6.
(2) Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 71.
(3) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 409.
(4) Úř. věst. C 96 E, 21.4.2004, s. 79.
(5) Úř. věst. C 124 E, 25.5.2006, s. 549.
(6) Úř. věst. C 227 E, 21.9.2006, s. 582.
(7) Přijaté texty, P7_TA(2010)0489.
(8) Článek 2, čl. 3 odst. 5 a článek 6 Smlouvy o Evropské unii.

Právní upozornění - Ochrana soukromí