Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2007/0229(COD)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A7-0265/2010

Předložené texty :

A7-0265/2010

Rozpravy :

PV 13/12/2010 - 18
CRE 13/12/2010 - 18

Hlasování :

PV 14/12/2010 - 9.18
CRE 14/12/2010 - 9.18
Vysvětlení hlasování
PV 24/03/2011 - 6.12
CRE 24/03/2011 - 6.12

Přijaté texty :

P7_TA(2011)0115

Přijaté texty
PDF 564kWORD 159k
Čtvrtek, 24. března 2011 - Brusel
Sjednocený postup vyřizování žádostí o povolení k pobytu a výkonu práce ***I
P7_TA(2011)0115A7-0265/2010
Usnesení
 Úplné znění

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2011 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)0638 – C6-0470/2007 – 2007/0229(COD))

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

–  s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2007)0638),

–  s ohledem na čl. 63 odst. 3 písm. a) a článek 67 Smlouvy o ES, podle kterých Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0470/2007),

–  s ohledem na svůj postoj ze dne 20. listopadu 2008(1),

–  s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy“ (KOM(2009)0665),

–  s ohledem na čl. 294 odst. 3 a čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) Smlouvy o fungování Evropské unie,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 9. července 2008(2),

–  s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 18. června 2008(3),

–  s ohledem na články 55 a 56 odst. 3 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0265/2010),

1.  přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.  vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.  pověřuje svého předsedu, aby postoj Parlamentu předal Radě a Komisi a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 16 E, 22.1.2010, s. 240.
(2) Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 114.
(3) Úř. věst. C 257, 9.10.2008, s. 20.


Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 24. března 2011 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/.../EU o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce v členském státě a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě
[pozměňovací návrh 122, pokud není uvedeno jinak]
P7_TC1-COD(2007)0229

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 79 odst. 2 písm. a) a b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů(2),

v souladu s řádným legislativním postupem(3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)  Za účelem postupného vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva stanoví Smlouva opatření, která mají být přijata v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany práv státních příslušníků třetích zemí.

(2)  Evropská rada na svém zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 uznala nutnost harmonizace vnitrostátních právních předpisů upravujících podmínky přijímání a pobytu státních příslušníků třetích zemí. V této souvislosti prohlásila, že Evropská unie by měla zajistit spravedlivé zacházení se státními příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území členských států, a že důraznější politika integrace by měla směřovat k tomu, aby jim byla přiznána práva a povinnosti srovnatelné s právy a povinnostmi občanů Evropské unie. V souladu s tím Evropská rada požádala Radu, aby urychleně přijala právní nástroje na základě návrhů Komise. Nezbytnost dosáhnout cílů vytyčených v Tampere byla znovu potvrzena Stockholmským programem ze dne 10. a 11. prosince 2009(4).

(3)  ▌Ustanovení o sjednoceném postupu vyřizování žádostí ústící v kombinovaný doklad, který v rámci jednoho správního aktu zahrnuje jak povolení k pobytu, tak pracovní povolení, by přispělo ke zjednodušení a harmonizaci ▌pravidel, která se v současnosti používají v členských státech. Toto procesní zjednodušení již bylo zavedeno v několika členských státech a zavedlo účinnější postup, a to jak pro migranty, tak pro jejich zaměstnavatele, a umožnilo snadněji kontrolovat zákonnost jejich pobytu a zaměstnání.

(4)  Aby umožnily první vstup na své území, měly by mít členské státy možnost bez zbytečných průtahů vydat jediné povolení, nebo pokud takové povolení vydávají výlučně na svém území, vízum.

(5)  Je třeba stanovit procesní pravidla pro posuzování žádostí o jediné povolení. Tyto postupy by měly být s ohledem na běžné pracovní zatížení správních orgánů členských států účinné a snadno zvládnutelné, průhledné a spravedlivé, aby dotyčným osobám nabízely odpovídající právní jistotu.

(6)  Podmínky a kritéria, na základě kterých může být žádost o jediné povolení zamítnuta, by měly být objektivní a měly by být stanoveny vnitrostátními právními předpisy, a to včetně podmínky dodržovat zásadu upřednostňování pracovníků z členských států Společenství, jak je zejména vyslovena v příslušných ustanoveních aktů o přistoupení ze dnů 16. dubna 2003 a 25. dubna 2005. Každé rozhodnutí o zamítnutí by mělo být řádně odůvodněno.

(7)  Toto jediné povolení by mělo vycházet ze vzoru povolení k pobytu podle nařízení (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí(5), které umožňuje členským státům uvádět další informace, zejména zda je dotyčné osobě povolen výkon práce. Členské státy by měly uvést – rovněž pro lepší kontrolu migrace – nejenom v jediném povolení, ale také ve všech vydaných povolení k pobytu informace, které se týkají povolení k výkonu práce, bez ohledu na druh povolení nebo titul pobytu, na základě kterého byl státní příslušník třetí země přijat na území členského státu a byl mu poskytnut přístup na trh práce dotčeného členského státu.

(8)  Povinností členských států určit, zda žádost má podat státní příslušník třetí země nebo jeho zaměstnavatel, by neměla být dotčena ujednání vyžadující, aby do daného postupu byly zapojeni oba. Členské státy by měly rozhodnout, zda žádost o jediné povolení má být podána v hostitelském členském státě, nebo ve třetí zemi. V případech, kdy příslušník třetí země nemá povoleno podat žádost ze třetí země, by členské státy měly zajistit, aby tuto žádost mohl podat zaměstnavatel v hostitelském členském státě.

(9)  Ustanovení této směrnice týkající se povolení k pobytu vydaného za jiným účelem, než je výkon práce, by se měla týkat pouze formátu těchto povolení a neměly by jimi být dotčeny vnitrostátní předpisy nebo jiné předpisy Unie upravující postupy pro přijímání a postupy pro vydávání těchto povolení.

(10)  Ustanovení této směrnice o sjednoceném postupu vyřizování žádostí a o jediném povolení by se neměla týkat jednotných a dlouhodobých víz.

(11)  Lhůta pro přijetí rozhodnutí o žádosti by neměla zahrnovat dobu nezbytnou pro uznání odborné kvalifikace ani dobu nezbytnou pro vydání víza. Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní postupy uznávání diplomů.

(12)  Určením příslušného orgánu podle této směrnice by neměla být dotčena úloha a odpovědnosti dalších orgánů a případně sociální partnerů s ohledem na posouzení žádosti a rozhodnutí o ní.

(13)  Ustanoveními této směrnice není dotčena pravomoc členských států regulovat rozhodnout o přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem zaměstnání, včetně počtu těchto státních příslušníků.

(14)  Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného cestovního dokladu a jediného povolení vydaného členským státem, který zcela používá schengenské acquis, by měly být oprávněni vstoupit a volně se pohybovat na území členských států, jež zcela používají schengenské acquis po dobu až tří měsíců v souladu nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)(6) a článkem 21 schengenského acquis – prováděcí úmluvy k Schengenské dohodě ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úmluva o provedení schengenské dohody)(7).

(15)  Chybí-li horizontální právní úprava Unie, práva státních příslušníků třetích zemí se liší podle toho, ve kterém členském státě vykonávají práci a jaká je jejich státní příslušnost. ▌ S cílem dále rozvinout soudržnou přistěhovaleckou politiku, zmenšit rozdíl v právech, která mají občané EU a státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pracují, a doplnit stávající acquis v oblasti přistěhovalectví by měl být stanoven soubor práv, zejména formou označení oblastí politik, ve kterých je poskytnuto rovné zacházení jako s vlastními občany pro pracovníky z třetích zemí, kteří byli legálně přijati do členského státu, ale nejsou zatím dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Cílem takových ustanovení je zavést minimální rovné podmínky v rámci EU, dále uznat, že státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pracují v členských státech, přispívají evropskému hospodářství prostřednictvím své práce a daňovými odvody, a mají sloužit i jako záruka, která omezí nekalou soutěž mezi vlastními občany a státními příslušníky třetích zemí, jež vyplývá z možného vykořisťování příslušníků třetích zemí. Definice „pracovníka z třetí země“ stanovená v čl. 2 písm. b) této směrnice se, aniž je dotčen výklad pojmu pracovní poměr v jiných právních předpisech EU, vztahuje na jakéhokoli státního příslušníka třetí země, který byl přijat na území členského státu, oprávněně na něm pobývá a je oprávněn v tomto členském státě pracovat v souladu s vnitrostátními právními předpisy a/nebo v souladu se zvyklostmi daného členského státu. [pozměňovací návrh 123]

(16)  Všichni státní příslušníci třetích zemí, kteří legálně pobývají a pracují v členských státech, by měli požívat přinejmenším stejný společný soubor práv formou rovného zacházení jako s vlastními občany příslušného členského státu, bez ohledu na původní důvod přijetí. Právo na rovné zacházení v oblastech vymezených touto směrnicí by nemělo být poskytnuto pouze těm státním příslušníkům třetích zemí, kteří byli přijati na území členského státu za účelem výkonu práce, ale rovněž těm, kteří byli přijati z jiných důvodů a mohl jim být poskytnut přístup na trh práce tohoto členského státu v souladu s jinými právními předpisy Společenství nebo vnitrostátními právními předpisy, včetně rodinných příslušníků pracovníků z třetích zemí, kteří byli přijati členskými státem v souladu se směrnicí Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny(8), pracovníků z třetích zemí, kteří byli přijati členským státem v souladu se směrnicí Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby(9); a vědeckých pracovníků, kteří byli přijati v souladu se směrnicí Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu(10).

(17)  Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetí země, kteří nabyli právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty(11), jelikož mají privilegované právní postavení a zvláštní druh povolení k pobytu „dlouhodobě pobývajícího rezidenta – ES“.

(18)  Tato směrnice se nevztahuje na vyslané státní příslušníky třetích zemí▌. To by nemělo bránit státním příslušníkům třetího státu, kteří legálně pobývají a jsou zákonně zaměstnáni v členském státě a vysláni do jiného členského státu, aby nadále požívali rovného zacházení ve vztahu ke státním příslušníkům členského státu původu po dobu svého vyslání, pokud jde o podmínky a okolnosti zaměstnání, které nejsou ovlivněny uplatňováním směrnice Evropského parlamentu a Rady  96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb(12)▌. [pozměňovací návrhy 122 a 124]

(19)  Tato směrnice by se neměla vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati některým členským státem na své území pro sezónní práce▌, vzhledem k jejich dočasnému statusu.

(20)  Právo na rovné zacházení ve vymezených oblastech politik by mělo být úzce spojeno s legálním bydlištěm státního příslušníka třetí země a přístupem na trh práce v členském státě, což je zakotveno v jediném povolení, jež zahrnuje oprávnění pobývat a vykonávat práci v povolení k pobytu vydaném pro jiné účely, jenž bude obsahovat informace o tom, zda je osoba oprávněna vykonávat práci.

(21)  Pracovní podmínky stanovené touto směrnicí zahrnují přinejmenším mzdu a výpověď, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti, pracovní dobu a dovolenou s přihlédnutím k platným obecným kolektivním smlouvám. [pozměňovací návrhy 122 a 125]

(22)  Odborné kvalifikace státního příslušníka třetí země získané v jiném členském státě, by měla být uznána stejným způsobem, jakým by se zohlednila kvalifikace občanů EU získaná v třetí zemi v souladu s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací(13). Právem na rovné zacházení přiznaným pracovníkům z třetích zemí s ohledem na uznávání diplomů, osvědčení a jiné odborné kvalifikace v souladu s příslušnými vnitrostátními postupy není dotčena pravomoc členských států přijmout tyto pracovníky z třetích zemí na jejich trh práce. [pozměňovací návrhy 122 a 126]

(23)  Pracovníci z třetích zemí by měli mít právo na rovné zacházení, pokud jde o sociální zabezpečení. Odvětví sociálního zabezpečení jsou vymezena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení(14). Ustanovení o rovném zacházení v této směrnici, pokud jde o dávky sociálního zabezpečení, se vztahují rovněž na pracovníky přicházející do členského státu přímo ze třetí země. Směrnice by však neměla pracovníkům z třetích zemí přinášet více práv, než která přiznávají stávající právní předpisy Unie v oblasti sociálního zabezpečení státním příslušníkům třetí země, kteří se pohybují v přeshraničním prostředí mezi členskými státy. Tato směrnice by kromě toho neměla zaručovat práva v situacích, které se nacházejí mimo působnost právních předpisů Unie, jako např. rodinní příslušníci pobývající v třetí zemi. Tato směrnice poskytuje práva pouze těm rodinným příslušníkům, kteří se připojí k pracovníkovi z třetí země pobývajícímu v některém členském státě na základě slučování rodin nebo k těm, kteří již v daném členském státě legálně pobývají.[pozměňovací návrhy 122 a 127]

(24)  Právo Unie neomezuje pravomoc členských států uspořádat jejich systémy sociálního zabezpečení. Při nedostatečné harmonizaci na úrovni Unie mají právní předpisy každého členského státu stanovit podmínky, za nichž jsou dávky sociálního zabezpečení poskytovány, a také výši těchto dávek a období, po které jsou poskytovány. Při výkonu této pravomoci by však členské státy měly jednat v souladu s právními předpisy Unie.. [pozměňovací návrhy 122 a 128]

(25)  Členské státy by měly poskytnout rovné zacházení alespoň těm příslušníkům třetích zemí, kteří jsou zaměstnaní, nebo kteří jsou po minimální době zaměstnání registrováni jako nezaměstnaní. Jakýmkoli omezením rovného zacházení v oblasti sociálního zabezpečení v rámci této směrnice by neměla být dotčena práva podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti(15).[pozměňovací návrh 130]

(26)  Rovné zacházení s pracovníky z třetích zemí nezahrnuje opatření v oblasti odborné přípravy, která jsou financována ze systémů sociální pomoci.[pozměňovací návrhy 122 a 129]

(27)  Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení sjednoceného postupu vyřizování žádostí o jediné povolení pro státní příslušníky třetích zemí k pobytu a výkonu práce na území členského státu a zajištění práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří legálně pobývají v členském státě, nelze dostatečným způsobem dosáhnout na úrovni členských států, a tudíž z důvodu rozsahu a účinků této akce, jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení výše uvedeného cíle.

(28)  Tato směrnice je v souladu se základními právy a dodržuje zásady uznané Chartou základních práv Evropské unie, v souladu s článkem 6 Smlouvy o Evropské unii .

(29)  Tato směrnice by měla být uplatňována tak, aby nebyla dotčena příznivější ustanovení právních předpisů Unie a mezinárodních nástrojů.

(30)  Členské státy by měly uvést v účinnost ustanovení této směrnice bez diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických vlastností, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politických nebo jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, postižení, věku nebo sexuální orientace, zejména v souladu se směrnicí Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ(16) a směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání(17).

(31)  [V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 tohoto protokolu, se tyto členské státy nepodílejí na přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná.]

(32)  V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice, a proto pro ně není závazná ani použitelná,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je stanovit:

   a) sjednocený postup pro vydávání jediného povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí za účelem výkonu práce na území členského státu s cílem zjednodušit postupy pro jejich přijímání a usnadnit kontrolu jejich právního postavení; a
   b) společný soubor práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě, bez ohledu na původní důvod přijetí na území tohoto členského státu, založený na zásadě rovného zacházení ve srovnání se státními příslušníky daného členského státu.

Touto směrnicí nejsou dotčeny pravomoci členských států, pokud jde o přijímání státních příslušníků třetích zemí na jejich trh práce.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

   a) „státním příslušníkem třetí země“ jakákoliv osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;
   b) „pracovníkem z třetí země“ každý státní příslušník třetí země, který byl přijat na území některého členského státu, oprávněně pobývá na jeho území a je oprávněn v tomto členském státu pracovat v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo v souladu se zvyklostmi daného členského státu; [pozměňovací návrh 131]
   c) „jediným povolením“ povolení k pobytu vydané orgány členského státu, které umožňuje státnímu příslušníkovi třetí země oprávněně pobývat ▌na jeho území za účelem výkonu práce;
   d) „sjednoceným postupem vyřizování žádostí“ jakýkoliv postup, který vede na základě jediné žádosti o povolení pobývat a vykonávat práci na území členského státu podané státním příslušníkem třetí země nebo jeho zaměstnavatelem k rozhodnutí o této žádosti o jediné povolení.

Článek 3

Rozsah působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na:

   a) státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o pobyt za účelem výkonu práce na území členského státu;
   b) státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati členským státem za jiným účelem, než je výkon práce podle vnitrostátních pravidel nebo pravidel Unie, a kteří jsou oprávněni k výkonu práce a kterým bylo vydáno povolení k pobytu v souladu s nařízením (ES) č. 1030/2002, a 
   c) státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati členským státem za účelem výkonu práce podle vnitrostátních pravidel nebo pravidel Unie.

2.  Tato směrnice se nepoužije pro státní příslušníky třetích zemí:

   a) kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie a kteří uplatnili nebo uplatňují právo volného pohybu v rámci Uniesouladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států(18);
   b) kteří spolu se svými rodinnými příslušníky, bez ohledu na svou státní příslušnost, požívají práv na volný pohyb rovnocenných s právy občanů Unie podle dohod mezi Unií a jejími členskými státy nebo dohod mezi Unií a třetími zeměmi;
   c) kteří jsou vysláni;
   d) kteří požádali o přijetí nebo byli přijati na území členského státu jako osoby přeložené v rámci společnosti;
   e) kteří požádali o přijetí nebo byli přijati některým členským státem na jeho území jako sezónní pracovníci nebo jako au pair;
   f) kteří jsou oprávněni pobývat v členském státě na základě dočasné ochrany nebo kteří z tohoto důvodu zažádali o povolení k pobytu v tomto státě a očekávají rozhodnutí o svém právním postavení;
   g) kterým byla přiznána mezinárodní ochrana podle směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany(19) , nebo kteří o mezinárodní ochranu podle uvedené směrnice požádali a o jejichž žádosti nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto;
   h) kterým byla přiznána ochrana v souladu s vnitrostátními právními předpisy, mezinárodními závazky nebo praxí členského státu nebo kteří o ochranu v souladu s vnitrostátními předpisy, mezinárodními závazky nebo praxí členského státu požádali a o jejichž žádosti nebylo dosud s konečnou platností rozhodnuto;
   i) kteří v souladu se směrnicí 2003/109/ES nabyli právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta.
   j) jejichž vyhoštění bylo z faktických nebo právních důvodů odloženo;
   k) kteří zažádali o přijetí nebo byli přijati na území členského státu jako osoby samostatně výdělečně činné;
   l) kteří zažádali o přijetí nebo byli přijati jako námořníci za účelem zaměstnání či práce v jakékoli funkci na palubě lodi registrované v členském státě nebo plující pod vlajkou členského státu.

3.  Členské státy mohou rozhodnout, že kapitola II této směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou buď oprávněni pracovat na území členského státu po dobu nepřesahující šest měsíců nebo byli přijati za účelem studia.

4.  Kapitola II této směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni k výkonu práce na základě víza.

Kapitola II

Sjednocený postup vyřizování žádostí a jediné povolení

Článek 4

Sjednocený postup vyřizování žádostí

1.  Žádost o jediné povolení se podává v rámci sjednoceného řízení. Členské státy určí, zda má žádost o jediné povolení podat státní příslušník třetí země, nebo jeho zaměstnavatel. Členské státy se rovněž mohou rozhodnout přijímat žádosti od obou. Má-li žádost podat státní příslušník třetí země, umožní mu členské státy podat žádost ze třetí země nebo – pokud tak stanoví vnitrostátní právní předpisy – na území členského státu, na němž již oprávněně pobývá.

2.  Členské státy posoudí žádost a přijmou rozhodnutí udělit, změnit nebo obnovit jediné povolení, pokud žadatel splňuje požadavky stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo předpisy Unie. Rozhodnutí, kterým se uděluje, mění nebo obnovuje jediné povolení, představuje jediný správní akt zahrnující povolení k pobytu i pracovní povolení.

3.  Sjednoceným postupem vyřizování žádostí není dotčen postup pro udělování víz, který může být vyžadován pro první vstup.

4.  V případě splnění stanovených podmínek vydají členské státy jediné povolení státním příslušníkům třetích zemí, kteří zažádají o přijetí, a již přijatým státním příslušníkům třetích zemí, kteří zažádají o obnovení či změnu svých povolení k pobytu poté, co vstoupí v platnost příslušné vnitrostátní prováděcí předpisy.

Článek 5

Příslušný orgán

1.  Členské státy určí orgány příslušné přijímat žádosti a vydávat jediná povolení.

2.  Tyto příslušné orgány vyřizují žádost a rozhodnou o žádosti co nejdříve, v každém případě však nejpozději do šesti měsíců ode dne jejího podání.

Za mimořádných okolností souvisejících s obtížností posouzení žádosti může být lhůta uvedená v prvním pododstavci prodloužena.

Důsledek toho, že rozhodnutí nebylo učiněno ve lhůtě stanovené v tomto článku, určí ve svých vnitrostátních právních předpisech příslušný členský stát.

3.  Příslušné orgány písemně oznámí rozhodnutí žadateli v souladu oznamovacími postupy stanovenými příslušnými vnitrostátními právními předpisy.

4.  V případě, že informace nebo dokumenty připojené k žádosti nejsou kompletní v souladu s kritérii stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech, příslušný orgán písemně vyrozumí žadatele o tom, že jsou požadovány dodatečné informace nebo dokumenty, a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich předložení. Běh lhůty uvedené v odstavci 2 se staví do doby, než orgány obdrží dodatečné požadované informace. Pokud nejsou dodatečné informace nebo dokumenty v této lhůtě poskytnuty, může být žádost zamítnuta.

Článek 6

Jediné povolení

1.  Členské státy při vydávání jediného povolení použijí jednotný vzor stanovený nařízením (ES) č. 1030/2002 a uvedou informace týkající se pracovního povolení v souladu s písmenem a) bodem 7.5-9 jeho přílohy.

2.  Při vydávání jediného povolení členské státy nevydávají žádná dodatečná povolení za účelem prokázání přístupu na trh práce▌.

Článek 7

Povolení k pobytu vydaná za jiným účelem

Při vydávání povolení k pobytu podle nařízení (ES) č. 1030/2002 členské státy:

   a) vyznačí údaje týkající se povolení k výkonu práce bez ohledu na druh povolení; a
   b) nevydávají žádná dodatečná povolení za účelem prokázání povolení přístupu na trh práce ▌.

Článek 8

Opravné prostředky

1.  Písemné oznámení obsahuje odůvodnění rozhodnutí, kterým se žádost o jediné povolení odmítá nebo kterým se jediné povolení nemění, neobnovuje nebo ruší na základě požadavků stanovených vnitrostátními právními předpisy nebo právními předpisy Unie.

2.  Proti jakémukoliv rozhodnutí, kterým se žádost odmítá, jediné povolení ▌nemění nebo neobnovuje nebo ruší, je možné se odvolat v dotčeném členském státě v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Písemné oznámení uvede, ke kterému soudnímu nebo správnímu orgánu se může dotčená osoba odvolat a lhůty pro podání tohoto odvolání.

3.  Žádost může být posouzena jako nepřípustná na základě počtu státních příslušníků třetích zemí přicházejících za účelem zaměstnání a v takovém případě nemusí být dále vyřizována.

Článek 9

Přístup k informacím

Členské státy poskytnou na žádost státnímu příslušníkovi třetí země a budoucímu zaměstnavateli odpovídající informacedokumentech nezbytných k vyplnění žádosti.

Článek 10

Poplatky

Členské státy mohou od žadatelů požadovat zaplacení poplatků. Tyto poplatky mohou být případně vybírány za vyřízení žádosti v souladu s touto směrnicí. Výše uvedených poplatků musí být přiměřená a▌ může vycházet ze zásady skutečně poskytnutých služebrámci vyřizování žádostí a vydávání povolení.

Článek 11

Práva na základě jediného povolení

Bylo-li podle vnitrostátních právních předpisů vydáno jediné povolení, je držitel během doby jeho platnosti oprávněn přinejmenším k:

   a) vstupu ▌a pobytu na území členského státu, který jediné povolení vydal, pokud splňuje všechny požadavky pro přijetí v souladu s vnitrostátními právními předpisy;
   b) volnému přístupu na celé území členského státu, který jediné povolení vydal, v rámci omezení stanovených ▌vnitrostátními právními předpisy;
   c) vykonávání konkrétního zaměstnání, k němuž má oprávnění podle jediného povolení v souladu s vnitrostátním právem;
   d) tomu být poučen o svých právech spojených s povolením, která přiznává tato směrnice nebo vnitrostátní právní předpisy.

Kapitola III

Právo na rovné zacházení

Článek 12

Práva

1.  Pracovníci z třetích zemí uvedení v čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) požívají stejného zacházení jako občané členského státu, v němž pobývají, přinejmenším pokud jde o:

   a) pracovní podmínky, včetně mzdy a výpovědi, podmínek bezpečnosti práce a zdraví na pracovišti;
   b) svobodu sdružování a spolčování a členství v odborových organizacích nebo svazech zaměstnavatelů nebo v organizaci, jejíž členové patří k určité profesní skupině, včetně dávek poskytovaných uvedenými organizacemi, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o veřejném pořádku a veřejné bezpečnosti;
   c) vzdělávání a odbornou přípravu;
   d) uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v souladu s odpovídajícími vnitrostátními postupy;
   e) odvětví sociálního zabezpečení, jak jsou vymezena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004; [pozměňovací návrhy 122 a 132]
   f) daňové výhody, pokud je pracovník považován pro daňové účely za rezidenta příslušného členského státu; [pozměňovací návrhy 122 a 133]
   g) přístup k veřejným prostředkům a službám včetně získávání ubytování a pomoci a poradenských služeb poskytovaných pracovními úřady v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Tímto odstavcem není dotčena smluvní svoboda v souladu s unijním a vnitrostátním právem.[pozměňovací návrh 134]

2.  Členské státy mohou omezit rovné zacházení jako s občany tak, že:

  a) v souvislosti s odst. 1 písm. c):

[pozměňovací návrhy 122 a 136]
   omezí jeho uplatňování na ty pracovníky z třetích zemí, kteří jsou zaměstnáni nebo byli zaměstnáni;[pozměňovací návrh 135]
   vyloučí pracovníky ze třetích zemí, kteří byli přijati na jejich území na základě směrnice Rady 2004/114/ES;
   vyloučí studijní granty a půjčky a stipendia či jiné granty a půjčky;
   v souladu s vnitrostátními právními předpisy stanoví konkrétní požadavky, včetně jazykových znalostí a zaplacení školného, pro přístup k vysokoškolskému a pomaturitnímu vzdělání, které není přímo spojeno s konkrétním zaměstnáním;
   b) omezí práva poskytnutá v odst. 1 písm. e) pracovníkům z třetích zemí, neomezí však tato práva pro pracovníky z třetích zemí, kteří jsou již zaměstnáni nebo kteří byli zaměstnáni po dobu nejméně šesti měsíců a kteří jsou zaregistrováni jako nezaměstnaní.

Členské státy mimoto mohou rozhodnout, že odst. 1 písm. e) týkající se rodinných dávek se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členského státu po dobu nejvýše šesti měsíců, státní příslušníky třetích zemí, kteří byli přijati za účelem studia, nebo na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni k výkonu práce na základě víza.

[pozměňovací návrhy 122 a 137]

   c) podle odst. 1 písm. f) s ohledem na daňové zvýhodnění omezuje svoji působnost na případy, kdy se bydliště nebo obvyklé místo pobytu rodinných příslušníků pracovníků z třetích zemí, pro které uplatňuje nárok na dávky, nachází na území dotyčného členského státu. [pozměňovací návrhy 122 a 140]
  d) ▌v odst. 1 písm. g):
   omezí jeho uplatňování na ty pracovníky z třetích zemí, kteří jsou zaměstnáni;
   omezí přístup k bydlení;

3.  Právo na rovné zacházení stanovené v odstavci 1 se uplatní, aniž je dotčeno právo členského státu odebrat nebo odmítnout obnovit povolení k pobytu vydané na základě této směrnice, povolení pobytu za jiným účelem než zaměstnáním či jakékoli jiné povolení umožňující pracovat v daném členském státě;

4.  Pracovníci z třetích zemí stěhující se do třetí země nebo pozůstalí po takovém pracovníkovi pobývající v třetích zemích, kteří odvozují svá práva od tohoto pracovníka, obdrží v souvislosti se stářím, invaliditou nebo úmrtím zákonný důchod vyplývající z předcházejícího zaměstnání pracovníka, na nějž vznikl nárok v souladu s právními předpisy stanovenými v článku 3 nařízení Rady (ES) č. 883/2004, za stejných podmínek a podle stejné výměry jako státní příslušníci dotčených členských států, kteří se odstěhují do téže třetí země.[pozměňovací návrh 141].

Článek 13

Příznivější ustanovení

1.  Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčena příznivější ustanovení:

   a) právních předpisů Unie včetně dvoustranných nebo mnohostranných dohod mezi Unií nebo Unií a jeho členskými státy a třetí zemí nebo více třetími zeměmi.
   b) dvoustranných nebo vícestranných dohod mezi jedním nebo několika členskými státy a jednou nebo několika třetími zeměmi.

2.  Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat ustanovení, která jsou příznivější pro osoby, na které se směrnice vztahuje.

Kapitola IV

Závěrečná ustanovení

Článek 14

Informování široké veřejnosti

Každý členský stát zpřístupní široké veřejnosti pravidelně aktualizovaný soubor informací o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na jeho území za účelem výkonu práce.

Článek 15

Podávání zpráv

1.  Komise pravidelně a poprvé nejpozději do ...(20) předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice členskými státy a navrhne případné ▌změny, které považuje za nezbytné.

2.  V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany(21) členské státy každoročně a poprvé nejpozději 1. července ...(22)* oznámí Komisi ▌statistiku týkající se počtu státních příslušníků třetích zemí, kterým bylo uděleno ▌jediné povolení během předchozího kalendářního roku.

Článek 16

Provedení do vnitrostátních právních předpisů

1.  Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do ...(23). Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 17

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 18

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.

V ... dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda předseda nebo předsedkyně

(1) Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 114.
(2) Úř. věst. C 257, 9.10.2008, s. 20.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 24. března 2011.
(4) Úř. věst. C 115, 4.5.2010, s. 1.
(5) Úř. věst. L 157, 15.6.2002, s. 1.
(6) Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1.
(7) Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19.
(8) Úř. věst. L 251, 3.10.2003, s. 12.
(9) Úř. věst. L 375, 23.12.2004, s. 12.
(10) Úř. věst. L 289, 3.11.2005, s. 15.
(11) Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44.
(12) Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.
(13) Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22.
(14) Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1.
(15) Úř. věst. L 344, 29.12.2010, s. 1.
(16) Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22.
(17) Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16.
(18) Úř. věst. L 158, 30.4.2004, s. 77.
(19) Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12
(20)* Úř. věst.: prosím vložte tři roky ode dne uvedeného v článku 16.
(21) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23.
(22)** Jeden rok po lhůtě pro provedení této směrnice.
(23)* Úř. věst.: prosím vložte.

Právní upozornění - Ochrana soukromí