Evropský parlament,

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/76/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad zásadami odměňování(1),

–  s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru a stanoviska Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (A7-0074/2011),

Přístup

1.  vítá zelenou knihu Komise a možnost zdokonalit struktury podnikového řízení v celé EU;

2.  zdůrazňuje, že řádné fungování vnitřního trhu závisí na stabilitě finančního systému a – v souvislosti s tím – na důvěře, kterou evropští občané a spotřebitelé chovají k finančním institucím a transakcím; konstatuje, že dosavadní systémy odměňování vedly ke vzniku nepřiměřených struktur;

3.  je si vědom skutečnosti, že po skončení finanční krize se jasně ukázalo, že kvalita ochrany spotřebitelů a záruk v odvětví finančních služeb vyžaduje hmatatelné a rozhodné zlepšení, především pak v oblasti sledování a dohledu;

4.  domnívá se, že finanční odvětví musí odpovídat potřebám reálné ekonomiky, přispívat k udržitelnému růstu a projevovat co největší společenskou odpovědnost;

5.  konstatuje, že v průběhu nedávné finanční krize řada finančních institucí na celém světě selhala, za což daňoví poplatníci draze zaplatili; domnívá se, že Komise činí správně, když chce přezkoumat veškeré možné příčiny selhání finančních institucí s cílem zabránit vzniku další krize;

6.  poukazuje na nedostatek úcty k hodnotám a na nízkou morálku některých subjektů na finančních trzích a institucí; zdůrazňuje, že finanční trhy a instituce musí v rámci své sociální odpovědnosti zohledňovat zájmy všech zúčastněných stran, včetně svých klientů, akcionářů a zaměstnanců;

7.  poukazuje na to, že americký zákon Sarbanese-Oxleyho nebyl při ochraně amerických institucí v průběhu finanční krize úspěšný a zároveň vedl ke zvýšení nákladů všech kótovaných společností, zejména malých a středních podniků, spojených s dodržováním jeho ustanovení, omezil konkurenceschopnost a bránil vytváření nových kótovaných společností; zdůrazňuje, že současná hospodářská situace a potřeba růstu si vyžadují vyhnout se efektu „Sarbanes-Oxley“ v EU;

8.  konstatuje, že se struktury podnikového řízení v celé Evropské unii značně liší, stejně jako se liší přístup členských států k jejich regulaci; uznává, že „univerzální“ přístup by nebyl účelný a vedl by k omezení konkurenceschopnosti finančních institucí; poznamenává, že orgány dohledu v členských státech těmto různým přístupům rozumí a v mnoha případech mají nejlepší předpoklady k tomu, aby rozhodovaly podle zásad EU; zdůrazňuje však, že pro zajištění dobré správy ve finančním odvětví v EU jsou nutné přísné minimální standardy;

9.  uznává, že oblast podnikového řízení se neustále vyvíjí; domnívá se, že je vhodný přiměřený přístup kombinující cílenou regulaci založenou na principech a flexibilní metodu dodržování předpisů či poskytnutí vysvětlení týkajícího se jejich nedodržování ve formě kodexů osvědčené praxe na rovnocenném základě; zdůrazňuje, že je však nutné ji doplnit o pravidelné externí přehodnocení a vhodný regulační dohled;

10.  domnívá se, že v jiných oblastech však může být vhodnější postup posíleného dodržování předpisů či poskytnutí vysvětlení týkajícího se jejich nedodržování s kontrolou s použitím specifických právních předpisů a s hloubkovějšími kontrolami dodržování nebo varianta tohoto postupu a že je nutné kvalitativní i kvantitativní hodnocení, aby se dodržování nezměnilo v pouhé odškrtávání bodů;

11.  požaduje, aby Komise u veškerých návrhů, o nichž uvažuje v souvislosti se zdokonalením podnikového řízení, provedla hodnocení dopadu s ohledem na jejich rentabilitu, které by se soustředilo na nutnost zachovat sílu, stabilitu a konkurenceschopnost finančních institucí tak, aby byly schopny přispívat k hospodářskému růstu se zohledněním dopadu, který by mělo nevyužití regulace na finanční stabilitu a reálnou ekonomiku;

Rizika

12.  konstatuje, že některé finanční instituce a orgány dohledu nejsou schopny si uvědomit, že k finanční krizi přispěla i povaha, rozsah a složitost rizika, které podstoupily; domnívá se, že hlavním zásadním prvkem pro prevenci budoucí krize je účinné řízení rizik;

13.  vyzývá k tomu, aby ve všech finančních institucích byl vytvořen účinný systém podnikového řízení s odpovídajícím řízením rizik, dodržováním pravidel, interním auditem (a v případě pojišťovatelů s pojistně matematickými funkcemi), strategiemi a politikami, postupy a procedurami;

14.  zdůrazňuje, že k tomu, aby byl finanční sektor schopen poskytovat likviditu, podporovat konkurenceschopnost a napomáhat hospodářskému růstu a tvorbě pracovních míst, musí podstupovat určité riziko, které je tomuto odvětví vlastní; dokonalé pochopení a posouzení rizika ze strany správní rady je naprosto nezbytné k tomu, aby bylo možné se v budoucnosti vyhnout další finanční krizi;

15.  žádá, aby byly povinně vytvořeny výbory pro řízení rizik nebo obdobné orgány, a to na úrovni správní rady pro všechny ekonomicky důležité finanční instituce a na úrovni správní rady mateřské společnosti pro všechny ekonomicky důležité finanční skupiny; orgány dohledu EU by měly po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány vytvořit kritéria pro „vhodné osoby“ a postupy pro místa vyšších úředníků a pro všechny osoby zabývajících se riziky, které by finanční instituce uplatňovala, a vnitrostátní orgány by zajišťovaly dodržování těchto kritérií;

16.  je toho názoru, že úkolem výboru pro řízení rizik nebo jiného ekvivalentního orgánu by mělo být zajišťování dohledu a poskytování poradenství správní radě, které by se týkalo rizik, jimž je daná finanční instituce v současné situaci vystavena, a že by měl dále poskytovat rady ohledně budoucí strategie v oblasti řízení rizik, včetně strategie hospodaření s kapitálem a likviditou, a to s přihlédnutím k hodnocení finanční stability, které vypracovaly orgány dohledu a národní banky;

17.  zdůrazňuje, že za řízení rizik v konečném důsledku zodpovídá správní rada, která musí rovněž nést odpovědnost za prokázání dodržování pravidel a za formulaci plánů na oživení;

18.  zdůrazňuje, podstupuje-li jakákoli instituce nepřiměřená rizika, je to neslučitelné s nejdůležitější povinností členů její správní rady postupovat v souladu s dlouhodobou a udržitelnou podnikovou strategií;

19.   domnívá se, že společnosti by měly stanovit interní postup, který by vyhodnotil orgán dohledu a jehož cílem by bylo řešit veškeré spory, k nimž by mohlo dojít mezi jejich oddělením řízení rizik a provozními odděleními; kromě toho by měla mít správní rada povinnost informovat orgány dohledu o všech vážných rizicích, jež jsou jim známa;

20.  přimlouvá se za vytvoření kanálů sloužících k informování výboru pro řízení rizik nebo externích orgánů dohledu o tom, že v podniku dochází k vnitřním konfliktům nebo že jsou uplatňovány nepřiměřené postupy, také s přihlédnutím k tomu, že postupy se někdy odchylují od podnikové politiky a vedení podniku není o skutečných postupech vždy informováno;

21.  poukazuje na to, že systém komunikace mezi subjektem pro řízení rizik a správní radou je třeba zlepšit zavedením postupu, jenž by umožňoval obrátit se v zájmu vyřešení konfliktů či problémů na vyšší místa;

22.   zdůrazňuje, že ředitel pro rizika (CRO) by měl mít přímý přístup ke správní radě společnosti; aby nebyla ohrožena jeho nezávislost a objektivita, rozhoduje o jeho jmenování a propuštění celá správní rada;

23.   navrhuje také, aby byly vytvořeny postupy pro zápis v případě, kdy je názor výboru pro řízení rizik zamítnut, a tento zápis by měl být poskytnut auditorům a orgánům dohledu;

24.   poukazuje na směrnici o transparentnosti, podle níž musejí instituce v rámci přehledu své činnosti zveřejnit hlavní rizika, a na čtvrtou směrnici v oblasti práva obchodních společností, která vyžaduje, aby instituce podávaly informace o systémech vnitřní kontroly rizik ve vztahu k účetnímu výkaznictví; konstatuje, že finanční instituce by měly být povinny zveřejňovat plány na obnovu a zprávy orgánu dohledu týkající se těchto plánů;

25.  je toho názoru, že finanční instituce by měly být povinny vypracovat každoročně zprávu, pokud možno co nejméně administrativně náročnou, která by se týkala adekvátnosti a funkčnosti systému vnitřní kontroly, a správní rada by měla být povinna tuto zprávu přijmout; dále je toho názoru, že odpovídající část každoroční kontrolní zprávy by měla být svěřena externím auditorům; je však třeba vyvarovat se v EU efektu „Sarbanes-Oxley“;

26.  domnívá se, že by se ve finančních institucích mělo více dbát na provádění opatření, která zvyšují informovanost o rizicích, neboť větší povědomí o rizicích na všech úrovních podniku – a to i mezi pracovníky – má rozhodující význam pro lepší řízení rizik;

27.  souhlasí s tím, že je nezbytné posílit na úrovni EU opatření, jež zabraňují střetu zájmů, a to za účelem zachování objektivity a nezávislosti úsudku členů správních rad v sektorech zabývajících se bankovnictvím, obchody s cennými papíry a pojišťovnictvím;

Správní rady

28.   žádá, aby orgány dohledu EU po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány vypracovaly kritéria kompetence pro test zaměřený na nalezení „vhodné osoby“, který by hodnotil, zda je určitá osoba vhodná, s ohledem na povahu, složitost a velikost finanční instituce; orgány dohledu musejí svou činnost spojenou s hodnocením a schvalováním těchto osob vykonávat včas a efektivně s řádným ohledem na stanovisko regulovaných podniků; pro hlavní a systémově důležité finanční instituce by měly orgány dohledu provádět hloubkovou kontrolu týkající se vhodnosti, odborných znalostí a rozmanitosti zkušeností ředitelů, a to jak jednotlivě, tak i kolektivně, a měly by kontrolovat jejich vhodnost, pokud jde o jmenování, a u ředitelů kontrolu týkající se širšího složení správního orgánu a jejich časových závazků s ohledem na jejich ostatní činnosti;

29.   požaduje, aby Komise vypracovala právní předpisy, které by požadovaly, aby správní rady velkých finančních institucí podléhaly pravidelnému externímu hodnocení zaměřenému nejen na zajištění vysokých standardů činnosti jednotlivých členů rady, ale také na to, aby rada jako celek a její výbory byly schopny uskutečňovat strategické cíle instituce a řídit rizika; žádá, aby velké finanční instituce ve svých výročních zprávách potvrdily, že provedly toto hodnocení, uvedly jména externích hodnotitelů a popis rozsahu hodnocení a potvrdily, že jednaly podle jejich doporučení; požaduje, aby evropské orgány dohledu vypracovaly po konzultaci s představiteli odvětví, akcionářů a regulačních orgánů pokyny pro rozsah tohoto hodnocení;

30.  domnívá se, že funkce výkonného ředitele nesmí být spojena s funkcí předsedy správní rady, konstatuje však, že mohou nastat určité okolnosti, kdy může být spojení těchto funkcí krátkodobě nezbytné; důrazně také připomíná, že řízení podniku a politiky odměňování musí respektovat a podporovat zásady stejných mezd a rovnosti v odměňování mezi ženami a muži, které jsou stanoveny ve Smlouvách a ve směrnicích EU;

31.   zastává názor, že kolektiv členů správní rady v monistickém i dualistickém systému by měl mít aktuální a příslušnou odbornou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti, včetně oblasti finančnictví, aby mohl společně řídit finanční podnik; požaduje, aby všechny hospodářsky významné finanční instituce měly členy správní rady bez výkonných pravomocí; domnívá se však, že členové správních rad všech finančních institucí by měli mít nejrůznější zkušenosti, znalosti a charakter, aby tak mohli uskutečňovat zdravé a obezřetné řízení, a že jejich jmenování by mělo probíhat na základě zásluh;

32.  zdůrazňuje, že větší různorodost složení správních rad sníží ve finančním odvětví riziko vzniku krize a přispěje k hospodářské stabilitě; vyzývá Komisi, aby předložila plán pro postupné dosažení větší rozmanitosti z hlediska pohlaví, který by měl zaručit, aby ve správních radách finančních institucí byla obě pohlaví zastoupena nejméně 30 %, a aby zajistila splnění tohoto cíle v dohledné době a dále aby zvážila přijetí opatření k posílení odborné, sociální a kulturní různorodosti;

33.  zdůrazňuje, že větší různorodostí členů rad se pravděpodobně zvýší úroveň jednání a rozhodování;

34.  zdůrazňuje, že je důležité, aby ve správní radě zasedali i zástupci zaměstnanců, zejména kvůli tomu, že mají dlouhodobý zájem na udržitelném řízení podniku, i proto, že mají zkušenosti a znají vnitřní strukturu podniku;

35.   domnívá se, že finanční instituce a finanční orgány ve veřejném vlastnictví musí zajistit otevřený a nezávislý postup jmenování;

36.   zdůrazňuje, že členové správní rady musí věnovat dostatek času výkonu svých povinností, k nimž by měly orgány dohledu EU vypracovat pokyny a které musí kontrolovat správní rada a orgány dohledu v jednotlivých členských státech;

37.   je toho názoru, že by měl platit předpoklad, že nikdo nesmí být členem nadměrného počtu správních rad různých finančních skupin;

38.  žádá, aby byla účinným způsobem uplatňována pravidla týkající se konzultací a účasti zaměstnanců zvolených v rámci směrnice 2001/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti;

39.  je toho názoru, že vedoucí pracovníci a členové správních rad by měli nést reálnou odpovědnost a ručit za zavádění a uplatňování zásad správy a řízení na všech úrovních společnosti/korporace;

40.  domnívá se, že je nezbytné zavést na evropské úrovni jasně definovanou minimální normu, pokud jde o odpovědnost členů správních rad ve finančních institucích;

41.   bere na vědomí, že Evropskou centrální banku, Evropskou investiční banku, Evropský investiční fond i centrální banky všech členských států řídí na pozici guvernérů muži; konstatuje, že na řídících pozicích v centrálních bankách členských států a ve finančních institucích je v současné době zastoupeno jen velmi málo žen;

42.   domnívá se, že členové správních rad by měli mít obecnou povinnost péče a hlášení závažných rizik orgánům dohledu;

43.   vyzývá Komisi a členské státy, aby v souvislosti se jmenováním guvernérů finančních institucí a orgánů Evropské unie přijaly opatření zohledňující vyvážené zastoupení žen a mužů;

44.   vybízí Komisi, aby podporovala politiky, které mohou společnostem ve finančním sektoru pomoci v současném hospodářském prostředí ocenit a zavést vyváženější zastoupení mužů a žen v rozhodovacích orgánech;

45.   důrazně připomíná, že řízení podniku a politiky odměňování musí respektovat a podporovat zásady stejných mezd a rovnosti v odměňování mezi ženami a muži, které jsou stanoveny ve Smlouvách a ve směrnicích EU;

Odměňování

46.   domnívá se, že politika odměňování musí být založena na dlouhodobých výsledcích jednotlivců a celého podniku, aby se zajistilo, že nepřispívá k nadměrnému riskování, a že politika odměňování ani odměny by nikdy neměly podrývat stabilitu podniku;

47.  vítá změny v odměňování, které finanční instituce již zavedly a podle nichž je výplata odměn spojena s dlouhodobým úspěšným obchodováním a bude možná nejdříve po uplynutí tří let; navíc vítá skutečnost, že bude možné požadovat vrácení vyplacených odměn, pokud nebude dosaženo hospodářských cílů;

48.   zdůrazňuje, že všechny akciové opce musí být řádně zveřejněny a musí mít lhůtu pro nabytí tohoto práva v délce alespoň tří let; domnívá se, že by měly být více využívány nástroje podmíněného kapitálu spíše než akcie, neboť u nich hrozí menší střet zájmů vzhledem k tendenci zaměřovat se na krátkodobé cíle;

49.  konstatuje, že otázkou odměňování ve finančních institucích se zabývá 3. směrnice o kapitálových požadavcích;

50.  zdůrazňuje, že je důležité uplatňovat přísnou politiku odměňování, jak ji stanoví směrnice o kapitálových požadavcích (CRD III) a Solventnost II; očekává, že toto i další již přijatá legislativní opatření budou v letech 2011 až 2013 rychle zavedena do praxe; vyzývá Komisi, aby v roce 2015 zveřejnila hodnotící zprávu;

51.  uznává, že strukturální přístupy se u členských států liší; podporuje takové kroky, které posilují správu a řízení společností v závislosti na jejich právní formě, velikosti, povaze, složitosti a modelu podnikání finanční instituce;

52.   konstatuje, že používání stávajících doporučení pro odměny ředitelů společností kótovaných na burze není jednotné ani uspokojivé; vyzývá proto Komisi, aby předložila právní předpisy na úrovni EU v oblasti odměňování ředitelů společností kótovaných na burze s cílem zajistit, aby struktura odměňování ve společnostech kótovaných na burze nevybízela k nadměrnému riskování, a také zajistit rovné podmínky v celé EU;

53.   zdůrazňuje zejména skutečnost, že akcionáři v současné době nemohou vykonávat a ani nevykonávají řádnou kontrolu politik odměňování ve finančních institucích;

54.   trvá na tom, že úplná transparentnost je nezbytná k tomu, aby byli akcionáři schopni vykonávat řádný dohled nad politikou odměňování, a požaduje zejména zveřejnění počtu zaměstnanců v každé instituci, kteří obdrželi odměnu vyšší než 1 milion EUR, v pásmech po nejméně 1 milionu EUR;

55.   je toho názoru, že akcionáři by se měli podílet na stanovování udržitelných politik odměňování a měli by dostat příležitost vyjádřit své názory ohledně politik odměňování a mít právo odmítnout politiku odměňování stanovenou výborem pro odměňování na valné hromadě;

Orgány dohledu, auditoři a instituce

56.   domnívá se, že intenzivní třístranné rozhovory mezi orgány dohledu, (interními i externími) auditory a institucemi by zvýšily pravděpodobnost včasného odhalení závažných či systémových rizik; doporučuje orgánům dohledu, Evropská radě pro systémová rizika, auditorům a institucím zapojit se do otevřené diskuze a častěji pořádat setkání s cílem usnadnit dohled nad oblastí finančnictví; dále doporučuje, aby se konala dvoustranná setkání auditorů a orgánů dohledu hlavních finančních institucí; domnívá se, že je úkolem správní rady a interního auditora, aby zajistili zavedení nezbytných vnitřních kontrol, které by umožnily odhalit systémová rizika, a stanovili postup pro informování rady a orgánů dohledu o těchto rizicích s cílem předejít negativním dopadům;

57.   zdůrazňuje, že hlavní úloha auditorů by neměla být nevhodně oslabena řadou úkolů navíc, jako je zkoumání a hodnocení jiných informací než informací týkajících se auditu, které spadají mimo jejich odbornost; domnívá se, že auditoři by měli podat zprávu přímo orgánům dohledu, pokud zjistí něco závažného v souvislosti s dohledem, a měli by se podílet na hodnocení zvláštních kontrol v celém odvětví;

58.   trvá na tom, že veřejné orgány, včetně evropských orgánů dohledu a vnitrostátních orgánů dohledu, musí uplatňovat vysoké standardy nezávislosti a ekvivalenty podnikového řízení;

Akcionáři a výroční valná hromada

59.   doporučuje, aby se institucionální akcionáři aktivněji zasazovali o to, aby správní rada vhodným způsobem nesla odpovědnost za svou strategii a aby odpovídala dlouhodobým zájmům příjemců;

60.   vyzývá k přijetí právních předpisů požadujících, aby všechny osoby oprávněné řídit investice jménem třetích stran v EU veřejně oznámily, zda používají kodex pro správu prostředků (tzv. stewardship code) a zveřejňují podle něj informace, který kodex používají a proč, případně aby zdůvodnily, proč žádný nepoužívají;

61.   domnívá se, že v případě významných transakcí nad určitou definovanou adekvátní hodnotu by měl být vyžadován výslovný souhlas akcionářů, příp. by pro ně měl platit požadavek informovat akcionáře před provedením dané transakce, pod podmínkou, že je zapojení akcionářů možné, je respektována zásada důvěrnosti a není ohroženo každodenní fungování finanční instituce; orgán ESMA může vydat po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány pokyny ohledně vhodné definice hodnoty transakcí;

62.   uznává, že je nutné zajistit transparentnost, pokud jde o transakce se spřízněnou stranou, a že významné transakce, které se týkají spřízněné strany, by měly být hlášeny orgánu burzovního dohledu pro kotaci a měly by být doprovázeny přípisem nezávislého poradce, v němž by bylo potvrzeno, že se jedná o poctivou a přiměřenou transakci, nebo by o nich měli hlasovat akcionáři, přičemž spřízněná strana by byla z tohoto hlasování vyloučena; orgán ESMA může vydat po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány pokyny ohledně vhodné definice hodnoty transakcí;

63.   žádá, aby byl každý člen správní rady každoročně povinně volen nebo byly každý rok povinně předkládány žádosti o schválení politiky správní rady nebo schválení její činnosti na výroční valné hromadě s cílem dosáhnout větší odpovědnosti správní rady a podporovat kulturu této větší odpovědnosti;

64.   vyzývá k prošetření příčin, které brání účinné kontrole ze strany akcionářů, a k odstranění regulatorních překážek přiměřené spolupráce;

65.  požaduje, aby bylo zavedeno elektronické hlasování s cílem motivovat akcionáře k tomu, aby se zapojovali do podnikového řízení ve finančních institucích;

66.  domnívá se, že všechny veřejné společnosti by měly mít možnost zvolit si ve svých stanovách, zda jejich akcionáři zůstanou v anonymitě nebo mají být jmenovitě identifikováni, a že v druhém případě musí být jejich skutečná identifikace zaručena zákonem;

o
o   o

67.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Úř. věst. L 329, 14.12.2010, s. 3.