Evropský parlament,

–  s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Za nové řízení mezinárodních organizací“(1),

–  s ohledem na zásadu loajální spolupráce mezi Unií a členskými státy, vyjádřenou v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,

–  s ohledem na ustanovení čl. 21 odst. 1 a 2 písm. h) Smlouvy o Evropské unii, které vyzývá Unii k podpoře vícestranných řešení společných problémů, především v rámci Organizace spojených národů, a k dosažení vysokého stupně spolupráce ve snaze podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o účasti Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů(2), která byla přijata dne 3. května 2011,

–  s ohledem na priority EU pro 65. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů, které schválila Rada dne 25. května 2010(3),

–  s ohledem na interní opatření stanovená Evropskou radou na zasedání konaném v září 2010, která mají zlepšit vnější politiku Evropské unie prostřednictvím integrovanějšího přístupu(4),

–  s ohledem na Evropskou bezpečnostní strategii (EBS) nazvanou „Bezpečná Evropa v lepším světě“, jež byla schválena Evropskou radou dne 12. prosince 2003, a na zprávu Rady o jejím provádění s názvem „Zajišťování bezpečnosti v měnícím se světě“ ze dne 12. prosince 2008,

–  s ohledem na sdělení Komise určené Radě a Evropskému parlamentu a nazvané „Evropská unie a Organizace spojených národů: volba multilateralismu“ (KOM(2003)0526),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 11. listopadu 2010 o posílení OBSE a úloze EU(5),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 20. října 2010 obsahující doporučení Komisi ke zlepšení rámce správy ekonomických záležitostí a stability v Unii, zejména v eurozóně(6),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. května 2010 o institucionálních aspektech přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod(7),

–  s ohledem na své doporučení Radě ze dne 25. března 2010 k 65. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů(8),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o úloze NATO v bezpečnostní struktuře EU(9),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2006 o revizi strategie Mezinárodního měnového fondu(10),

–  s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

–  s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0181/2011),

A.  vzhledem k tomu, že procesy globalizace přinášejí širokou škálu příležitostí, výzev a rizik pro správu věcí veřejných v celosvětovém měřítku a současně odhalují mezery v sociální oblasti a nedostatky, a to i na finančních trzích, v zabezpečení dodávek energie, boji proti chudobě, politice týkající se změny klimatu a porušování lidských práv; vzhledem k tomu, že k řešení globálních výzev a hrozeb je třeba celosvětové spolupráce a kolektivních kroků, jakož i účinných institucí a legitimních pravidel; vzhledem k tomu, že pokud mezinárodní organizace mají být legitimní a účinné, musí odrážet zájmy všech států multipolárního světa,

B.  vzhledem k tomu, že závazek EU uplatňovat účinný multilateralismus který je uveden v Evropské bezpečnostní strategii z roku 2003, je hlavní zásadou evropské vnější činnosti; vzhledem k tomu, že EU má na základě svých mezinárodních zkušeností se spoluprací mezi národy a institucemi, s řádem založeným na pravidlech a víceúrovňovým multilateralismem zvláštní celosvětovou zodpovědnost, kterou by měla zachovávat i nadále; vzhledem k tomu, že EU má k dispozici řadu hodnot – jako je dodržování lidských práv, svoboda, demokracie, rovnost, bratrství a právní stát – a politických nástrojů, včetně jednotné právní subjektivity, jež jsou nutné k posílení vícestranných struktur,

C.  vzhledem k tomu, že přidaná hodnota členství EU v mezinárodních organizacích spočívá v oblastech, kde má výlučné či sdílené pravomoci: hospodářské a obchodní záležitosti, politika v oblasti životního prostředí, rozvojová pomoc a politika v oblasti bezpečnosti a obrany; vzhledem k tomu, že EU může být rovněž přínosem v mezinárodních organizacích či na summitech, kde nejsou zastoupeny všechny členské státy,

D.  vzhledem k tomu, že zavedením právní subjektivity Unie posiluje Lisabonská smlouva schopnost EU zapojit se do různých druhů mezinárodních organizací, přiznává jí širší škálu pravomocí v oblasti vnější činnosti, především vytvořením funkce místopředsedy Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (MK/VP) a Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) dává Unii možnost mít ve světě pevnější a znatelnější postavení a podporuje všechny typy vzájemně prospěšné spolupráce EU s důležitými mezinárodními i regionálními organizacemi a skupinami států a vzhledem k tomu, že jí umožňuje zorganizovat se tak, aby byla schopna stát se účinným globálním hráčem,

E.  vzhledem k tomu, že Unie má na základě čl. 21 odst. 2 písm. h) SEU podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku, a vzhledem k tomu, že členské státy mají na základě článku 32 SEU a prostřednictvím sbližování činností zajišťovat schopnost Unie prosazovat své zájmy a hodnoty na mezinárodní scéně; vzhledem k tomu, že závazek EU stát se globálním hráčem vyžaduje schopnost a vůli navrhovat důkladné reformy mnohostranných organizací a fór,

F.  vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva vytvořila nové stálé struktury pro vnější zastupování EU, které novým zástupcům EU umožňují převzít funkce, jež bývaly vykonávány rotujícím předsednictvím EU, a vzhledem k tomu, že vytvoření ESVČ poskytuje příležitost vést účinnou mnohostrannou diplomacii;

G.  vzhledem k tomu, že zastoupení EU a jejích členských států v mnohostranných organizacích, na neformálních vrcholných schůzkách a v rámci mezinárodních režimů je nejednotné, často neúčinné a stále značně proměnlivé; vzhledem k tomu, že vnější zastoupení Unie se vyvinulo neuspořádaným, nesouvislým a poněkud účelovým způsobem; vzhledem k tomu, že vysoce nejednotné vnější zastoupení může spíše oslabit poselství a závazek EU týkající se účinné mnohostrannosti a globální správy a že nedostatečné schopnosti EU a neúčinné koordinační mechanismy jí mohou bránit v jednotném vystupování na mezinárodní scéně, a tedy omezovat její rozhodnost a snižovat její důvěryhodnost; vzhledem k tomu, že k maximalizaci plného potenciálu Lisabonské smlouvy v mezinárodní oblasti bude zapotřebí pevná politická vůle a flexibilita členských států, pokud jde o jejich zastoupení, a vzhledem k tomu, že postavení EU v mezinárodních organizacích často zaostává za vývojem jejích pravomocí,

H.  vzhledem k tomu, že uspořádání vnějšího zastoupení EU na multilaterální scéně se pohybuje od případů, kdy všechny členské státy jsou řádnými členy a EU je pozorovatelem (např. Mezinárodní měnový a finanční výbor, Výbor pro rozvoj, Rada Evropy), přes případy, kdy všechny členské státy i EU jsou řádnými členy (např. Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Světová obchodní organizace) či řádnými účastníky (např. skupiny G-8 či G-20), až po organizace, v nichž některé členské státy vystupují jako řádní členové a EU je zcela bez statusu (Rada bezpečnosti OSN, některé mezinárodní finanční instituce); vzhledem k tomu, že nejkomplikovanější situace vznikají v případech, kdy EU a její členské státy sdílejí pravomoci či kombinují výlučné pravomoci se sdílenými;

I.  vzhledem k tomu, že globální finanční krize urychlila přesun relativní hospodářské váhy z vyspělých ekonomik k rozvíjejícím se trhům, a vzhledem k tomu, že z těchto důvodů bude hlas EU ve světě důrazný a účinný pouze tehdy, pokud bude jednotný,

J.  vzhledem k tomu, že členské státy EU považují reformu a posílení OSN za svou prioritu, aby tato organizace zajistila spravedlivější zeměpisné zastoupení, odrážela současnou měnící se geopolitickou realitu v rámci členství v Radě bezpečnosti a byla schopna dostát své zodpovědnosti, nacházet účinná řešení pro celosvětové náročné problémy a reagovat na klíčové hrozby; vzhledem k tomu, že EU zajišťuje více než třetinu řádného rozpočtu OSN, více než dvě pětiny mírových operací OSN a přibližně polovinu všech příspěvků do fondů a programů OSN a vzhledem k tomu, že její finanční zapojení musí být přiměřené její politické váze,

K.  vzhledem k tomu, že institucionální mechanismy, jako je stále užší a účinnější spolupráce mezi členskými státy EU, lze považovat za cestu ke společnému vnějšímu zastoupení EU a jejích členských států a vzhledem k tomu, že konzultace mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem v oblastech SZBP/SBOP by tuto cestu mohly urychlit,

L.  vzhledem k tomu, že reforma kvót a počtu hlasů v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance z roku 2010 vedla k nárůstu vlivu a zastoupení zemí s rostoucími trhy a rozvojových zemí v mezinárodních finančních institucích, což umožnily příspěvky z Evropy, a vzhledem k tomu, že úloha EU – navzdory výši jejích příspěvků do kapitálu zmíněných institucí – ne zcela odpovídá jejímu významu ve světové ekonomice a světovém obchodu, a vzhledem k tomu, že současné uspořádání vnějšího zastoupení s sebou nese vysoké náklady na transakce a koordinace,

M.  vzhledem k tomu, že společný cíl EU a NATO dosáhnout „strategického partnerství“ by měl umožnit efektivní součinnost a větší využití prostředků a zdrojů obou organizací a zajistit účinnou spolupráci; vzhledem k tomu, že EU a NATO by měly zajistit účinné řízení krizí s cílem co nejlépe reagovat na krizi, přičemž by měly postupovat skutečně koordinovaným způsobem a co nejvíce využít odborných znalostí a zdrojů obou organizací, a to v souladu se závěry summitu NATO uspořádaného v roce 1999 ve Washingtonu, Evropské rady ze zasedání v Nice v roce 2002 a společného prohlášení EU a NATO ze dne 16. prosince 2002 a s přihlédnutím k výsledku summitu NATO konaného v listopadu 2010 v Lisabonu;

N.  vzhledem k tomu, že diplomacie na mezinárodních vrcholných schůzkách by měla posílit svou schopnost podněcovat širší mnohostrannou spolupráci s cílem budovat globální bezpečnost prostřednictvím plnění rozvojových cílů tisíciletí a posilování bezpečnosti lidstva;

O.  vzhledem k tomu, že zásadní demografické změny, které se odehrávají jak uvnitř, tak vně EU, budou mít dopad na mnohostrannost s tím, jak nové skutečnosti vyvíjí tlak směřující k nezbytnému upravení pravidel týkajících se členství, počtu míst a hlasů v mnohostranných organizacích; vzhledem k tomu, že v souvislosti se získáním nové rovnováhy ve svém zastoupení, jež nevyhnutelně značně zasáhne země EU, by EU měla plně využít nástroje své diplomacie a vyžadovat od rozvíjejících se ekonomik příslib konstruktivního a transparentního chování ve vznikajícím mnohostranném systému, zejména pokud jde o udržitelný rozvoj, boj proti chudobě, terorismu a mezinárodnímu organizovanému zločinu a změnu klimatu, vzhledem k tomu, že účast EU v nově vznikajících strukturách globální správy a na vyjednávání nových pravidel a principů si vyžádá uzavření kompromisů se zmíněnými zeměmi a novými subjekty, které se snaží o to, aby jejich přítomnost na mezinárodní scéně byla znatelná,

P.  vzhledem k tomu, že podpora demokracie a lidských práv, zejména práv žen a dětí a svobody slova, právního státu, posílení bezpečnosti, demokratické stability, prosperity a spravedlivého rozdělování příjmů, bohatství a příležitostí ve společnosti by měla být jádrem vnějších vztahů EU; vzhledem k tomu, že další posilování systému mezinárodního trestního soudnictví za účelem prosazování odpovědnosti a ukončení beztrestnosti a podpora významné práce Mezinárodního trestního soudu (ICC) jakožto jediného stálého a nezávislého soudního orgánu by měly být nedílnou součástí vnější činnosti EU,

Posilování úlohy EU v mnohostranném systému

1.  poznamenává, že mechanismy EU pro budování konsensu a podnikání společných kroků činí z Evropské unie vzor pro mezinárodní řád postavený na pravidlech, a proto zdůrazňuje, že je nutné, aby EU spolupracovala s vůdčími regionálními mocnostmi a aktivně se podílela na budování a zlepšování mezinárodního prostředí, ve kterém bude EU moci prosazovat své hodnoty a zájmy, jak to stanoví Smlouva; zejména v oblastech, kde má výlučné nebo sdílené pravomoci, a v souvislosti s úsilím a potřebou EU být efektivním globálním hráčem a chránit svou pozici, považuje za zásadní posílení vnitřní koordinace nezbytné pro jednotné vystupování, schopnost formovat mnohostrannou spolupráci či vést kolektivní akci při řešení mezinárodních výzev, zejména těch, jež vyplývají z odpovědnosti chránit a z nutnosti zvyšovat individuální bezpečnost jakožto prostředek k dosažení globální bezpečnosti;

2.  zdůrazňuje výrazný nárůst počtu politických a humanitárních krizí ve světě, což vyžaduje lepší a preventivnější mnohostranná opatření EU; zdůrazňuje proto, že je potřeba, aby EU využila příhodné doby a lépe uplatňovala své nástroje zahraniční politiky ve snaze zajistit lepší využití svého vlivu v mnohostranných organizacích a zaujmout vedoucí postavení při účinnějším řešení stávajících a budoucích mezinárodních krizí;

3.  domnívá se, že je třeba více zapojovat nestátní subjekty do utváření mnohostranné politiky a podporovat a umožňovat lepší konzultace s organizacemi občanské společnosti a se sociálními partnery v budoucích správních strukturách mezinárodních organizací; jejich odbornost, zdroje a dosah považuje za klíčové pro podporu legitimity a účinnosti mnohostranné spolupráce; připomíná, že pro řešení krizových situací je potřebný přístup „zdola nahoru“;

4.  zdůrazňuje, že zvýšením spolupráce, vylepšením institucí a zapojením všech zainteresovaných stran by EU měla dosáhnout toho, aby hrála aktivní a vedoucí roli v reformě globální správy věcí veřejných, jejímž cílem je zvýšit legitimitu mezinárodních institucí a organizací, jejich efektivitu a ochotu sdílet zodpovědnost, a současně by EU měla upevnit své postavení, sledovat své cíle a priority a prosazovat své zásady, hodnoty a zájem na formování tohoto procesu; trvá na tom, že MK/VP a Komise by měly v úzké spolupráci s Evropským parlamentem pravidelně hodnotit svůj podíl na reformě globální správy věcí veřejných a možnosti přínosu reforem pro EU při budování vlastní podstatnější úlohy;

5.  je toho názoru, že členské státy EU by měly stále více nahlížet a spoléhat se na EU jako na organizaci násobící moc při úsilí o dosažení cílů, kterých by nemohly dosáhnout samostatně, a že jejich vystupování v rámci jednotného celku EU nejen zvýší šance na úspěch, ale rovněž zlepší legitimitu a důvěryhodnost EU coby důležitého mezinárodního subjektu v nově vznikajícím mnohostranném světě;

6.  zdůrazňuje, že v oblasti vnějšího zastoupení je třeba použít strategického postupu a promyšlené logiky, a to vypracováním individualizované strategie EU pro každou mnohostrannou organizaci, jejímž účelem bude posílit úlohu a postavení EU; žádá MKP/VP a Komisi, aby vypracovaly bílou knihu o úloze EU v mnohostranných organizacích, v níž bude navržen komplexní a strategický přístup v krátkodobém i střednědobém horizontu s výhledem až do roku 2020;

7.  připomíná, že úkolem MK/VP je zastupovat diplomacii Evropské unie a být jejím mluvčím, a její postavení musí tudíž být potvrzeno v mezinárodních organizacích;

8.  vyzývá EU a její členské státy, aby systematicky a strategicky přezkoumaly stávající opatření týkající se úlohy a institucionálního zastoupení Unie v mnohostranných organizacích a aby našly způsoby, jak postupně posilovat vnější zastoupení EU v souladu s rozsahem jejích pravomocí a s institucionálními inovacemi zavedenými Lisabonskou smlouvou i s úsilím o dosažení nové rovnováhy mezi orgány EU a jejími členskými státy; naléhavě také vyzývá EU a její členské státy, aby určily instituce, v rámci nichž jsou stávající opatření zastaralá, nezvyklá či neúčinná a bylo by vhodné je nově posoudit a změnit; zdůrazňuje proto potřebu větší jednotnosti jakožto výrazu institucionální logiky, pokud jde o různé druhy postavení EU v mnohostranných organizacích a smluvních systémech, a vyzývá Radu, aby navrhla jasný rámec;

9.  domnívá se, že v současné době fiskálních úspor a rozpočtových škrtů není evropská spolupráce možností, nýbrž nezbytností; vítá úspory z rozsahu zaměřené na modernizaci, racionalizaci a soustředění společné diplomacie členských států do ESVČ, útvarů Komise a delegací EU s cílem odstranit nepotřebné procedurální komplikace a nákladově náročné případy zdvojené přítomnosti na mnoha mezinárodních fórech; považuje v tomto ohledu za zásadní získat pro toto úsilí podporu ostatních členů mnohostranných organizací, což si vyžaduje pečlivou přípravu;

10.  je toho názoru, že všeobecně a v duchu Lisabonské smlouvy by EU měla být v případech výlučných pravomocí vedoucím aktérem s řádným členstvím v dané mnohostranné organizaci a také její členské státy mohou, ale nemusejí, být členy takové organizace, obvykle však bez nezávislé úlohy; je toho názoru, že pokud členské státy zachovávají svá zastoupení v organizacích, v nichž EU požívá výlučných pravomocí, měly by podporovat názory, jež EU vyjadřuje, když vystupuje jejich jménem; vyslovuje dále názor, že v případech, kdy převládají sdílené pravomoci Unie, by mělo být pravidlem, že EU i jednotlivé členské státy budou členy, přičemž je nutné zabránit odlišnému hlasování EU a jednotlivých členských států;

11.  vzhledem k opožděné a nejednotné reakci členských států EU na politické otřesy napříč severní Afrikou a Blízkým Východem zdůrazňuje, že je zapotřebí lépe využívat institucionální inovace zavedené Lisabonskou smlouvou s cílem konat rychleji a jednotněji; kromě toho zdůrazňuje, že je nutné, aby EU zlepšila své schopnosti související s předcházení konfliktům a s řízením krizí ve snaze aktivně řešit budoucí krize;

12.  uznává klíčovou úlohu EU v protipirátské misi ATALANTA, kde námořní síly EU sehrávají vedoucí úlohu v mnohostranném prostředí, neboť podporují misi Africké unie (AMISOM) a v místě koordinují postup s NATO a námořnictvem jednotlivých států;

13.  poznamenává, že delegace EU působící v místech, kde se nacházejí seskupení mezinárodních organizací, tj. v New Yorku, Ženevě, Paříži, Římě, Vídni a Nairobi, potřebují obzvlášť výrazné posílení, pokud jde o kvalifikované lidské zdroje, a to aniž by byly dotčeny jiné delegace EU, aby úspěšně a účinně zastupovaly zájmy EU současně zdůrazňuje potřebu poskytnout v hlavní sídle EEAS doplňkové zdroje, zejména v jejích strukturách pro řízení krizí a v GŘ pro globální a mnohostranné záležitosti;

Úloha EU v systému OSN

14.  vzhledem k tomu, že OSN je jedinou mezinárodní organizací, jejímiž členy jsou všechny státy světa, a že je hlavním fórem, na němž lze dosáhnout účinné mnohostrannosti, vyzývá EU a členské státy, aby usilovaly o posílení úlohy EU a jejích kapacit v tomto celosvětovém mnohostranném rámci; zdůrazňuje nutnost toho, aby EU přeměnila v činy strategickou podporu Organizaci spojených národů, zejména pokud jde o její politiku a nástroje v humanitární oblasti (reakce na krize a mimořádné situace, rozvojová pomoc, činnost zaměřená na boj proti chudobě, uvolnění prostředků v nouzových situacích a zdrojů na pomoc při přírodních katastrofách) a při řešení konfliktů; vyzývá EU, aby se důsledně zasadila o posílení civilních nástrojů OSN a o striktní respektování a uplatňování mezinárodního práva ze strany všech států, skupin států a mnohostranných partnerů;

15.  vzhledem k tomu, že v několika programech a na několika konferencích OSN (UNDP, UNCTAD, OHCHR, UNHRC) je EU pouhým pozorovatelem, ačkoli poskytuje významné finanční příspěvky a má důležité politické zájmy, vyzývá EU a její členské státy, aby hledaly řešení této nesouměrnosti;

16.  trvá na nutnosti vytvoření nové institucionální rovnováhy mezi vznikající úlohou skupiny G-20, OSN a jejími agenturami a mezinárodními finančními institucemi; v tomto ohledu naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby posílily globální správu a hledaly řešení pro další zlepšení koordinace mezi formacemi skupin G a systémem OSN, neboť tyto skupiny by mohly užitečně pokrýt hospodářský rozměr za předpokladu, že si OSN udrží svou ústřední roli a zůstane legitimním orgánem pro globální činnost; přestože považuje skupiny G-8 a G-20 za fóra důležitá pro vymezení globálních odpovědí, k nimž EU musí dále aktivně přispívat prostřednictvím koordinovaných stanovisek, vyzývá EU a její členské státy, aby usilovaly o zlepšení v oblasti globální správy, která nejlépe využijí součinnosti a vzájemné doplňkovosti a nenesou s sebou riziko narušování systému OSN;

Valné shromáždění OSN

17.  zachovávaje status EU jako pozorovatele v rámci Valného shromáždění OSN a v souladu s Chartou OSN a s mezivládní povahou OSN, naléhavě vyzývá EU, aby – za účelem umožnit novým zástupcům EU vyjadřovat se účinně a včasně k otázkám celosvětového významu – zajistila potřebná opatření k účinné účasti EU na práci Valného shromáždění OSN, a to při využití veškerých pravomocí, které vyplývají z jejího postavení organizace regionální integrace, která bude probíhat v podobě řádných a komplexních konzultací s členskými státy OSN;

18.  upřímně vítá, že byla dne 3. května 2011 přijata rezoluce Valného shromáždění OSN o účasti Evropské unie na činnosti OSN, která zohledňuje institucionální změny, které přinesla Lisabonská smlouva, a umožňuje zástupcům EU včas a efektivním způsobem předkládat a prosazovat stanoviska EU v OSN prostřednictvím souboru modalit, které delegacím EU propůjčují právo k provádění intervencí a také právo na odpověď a možnost předkládat ústní návrhy a pozměňovací návrhy

19.  vzhledem ke zvýšené úloze regionálních bloků v mezinárodních záležitostech a při plném respektování mezivládní povahy OSN vyzývá členské státy EU, aby prosazovaly změnu struktury členství ve Valném shromáždění OSN a posílily postavení regionálních mezinárodních organizací s pokročilým stupněm integrace, jako jsou např. ty, jež mají vlastní právní subjektivitu, aby se staly pozorovateli s významnějším statusem;

Rada bezpečnosti OSN

20.  zdůrazňuje nutnost provést komplexní reformu Rady bezpečnosti OSN na základě vůbec prvního textu z jednání a široké podpory pro reformu Rady bezpečnosti OSN s cílem více vyjasnit pravomoci Rady bezpečnosti OSN vůči ostatním orgánům OSN a přezkoumat pracovní postupy Rady bezpečnosti OSN; zdůrazňuje dále potřebu posílit legitimitu rady bezpečnosti OSN, regionální zastoupení a efektivitu a vytvořit soudržnější postoj členských států EU k těmto otázkám;

21.  připomíná názor, že v souladu s cíli Lisabonské smlouvy při posilování zahraniční politiky EU a úlohy EU v zajišťování celosvětovém míru, bezpečnosti a regulace, zůstává místo pro EU v rozšířené Radě bezpečnosti OSN ústředním a dlouhodobým cílem Evropské unie; vyzývá místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby se chopila iniciativy a přiměla členské státy k zaujetí společného stanoviska za tímto účelem; v zájmu budoucího dosažení tohoto cíle vybízí k úsilí o předcházející koordinaci postojů v Radě EU týkajících se zavedení nových míst stálých členů Rady bezpečnosti OSN a reformy jejích rozhodovacích procesů směrem k případnému používání superkvalifikované většiny;

22.  vyzývá místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby jakožto předsedkyně Rady pro zahraniční záležitosti usilovala o společné postoje EU k otázkám, o nichž se rozhoduje v Radě bezpečnosti OSN, s cílem prosadit provedení těchto postojů prostřednictvím praxe společného hlasování; vyzývá MP/VP, ESVČ a členské státy EU, aby hrály aktivnější úlohu při vytváření mechanismů spolupráce zaměřených na zajištění toho, aby členské státy EU, které jsou členy Rady bezpečnosti OSN, v ní hájily společné postoje EU;

23.  vyzývá členské státy EU, které jsou členy Rady bezpečnosti OSN, aby ostatní členské státy EU náležitě informovaly o svých postojích a činnostech a aby sdílely informace o dění v Radě bezpečnosti OSN s ostatními členskými státy EU; vítá nově zavedenou praxi, kdy je zástupce EU obecně vyzván k účasti na většině plánovaných jednání Rady bezpečnosti OSN, a to s určitým omezeným právem vystoupit v Radě bezpečnosti OSN;

Rada OSN pro lidská práva UNHRC)

24.  zdůrazňuje potřebu koordinovat postoje členských států EU a zvýšit soudržnost, viditelnost a důvěryhodnost činnosti EU v rámci UNHCR; vítá zřízení ředitelství pro lidská práva a demokracii v systému ESVČ a naléhavě vyzývá MK/VP, aby zajistila, že nová pravidla zvýší kapacitu EU pro nadregionální přesah, a spolupráci se zeměmi z jiných bloků, pokud jde o společné iniciativy; je toho názoru, že by měla být stanovena jednoznačná kritéria pro členství v UNHCR a že zemím, v nichž je porušování lidských práv časté a rozšířené, by nemělo být umožněno stát se členem tohoto orgánu; vyzývá ESVČ a místopředsedkyni / vysokou představitelku, aby přijaly opatření s cílem co nejdříve dokončit sloučení bývalých delegací Rady a Komise v Ženevě;

Úloha EU v mezinárodních finančních institucích

25.  zdůrazňuje, že je třeba přezkoumat dohody týkající se zastoupení eurozóny / EU v mezinárodních orgánech působících v oblasti hospodářské, měnové a finanční stability, a to vzhledem k jejímu postavení jedné z největších hospodářských mocností světa;

Mezinárodní měnový fond (MMF)

26.  trvá na tom, že vzhledem k hospodářským a měnovým pravomocem EU, celosvětovému dosahu eurozóny a k její zvýšené zodpovědnosti v souvislosti se stabilitou globální ekonomiky, že by při přispívání k mezinárodní ekonomické a finanční správě měl být prezentován jednotný postoj;

27.  zatímco Německo, Spojené království a Francie v současné době v MMF disponují jednotlivými křesly a zbývající členské státy EU jsou rozděleny do sedmi různých hlasovacích bloků, vyzývá EU a její členské státy, aby se zabývaly otázkou neúčinného vnějšího ekonomického a finančního zastoupení, které omezuje vliv EU, přestože všechny členské státy EU dohromady disponují více než 30 procenty hlasů v rámci MMF; s přihlédnutím k tomu, že měnová politika je výlučnou pravomocí EU pro státy sdílející jednotnou měnu, naléhavě vyzývá EU a její příslušné členské státy, aby se urychleně dohodly na jednotném křesle a hlasovacím bloku ve správní radě MMF, zpočátku třeba tvořeném skupinou států eurozóny, s dlouhodobým cílem zajistit konzistentní zastoupení EU, které bude zahrnovat Komisi a bude podléhat kontrole Parlamentu;

28.  připomíná EU a jejím členským státům, aby využily příležitosti příštích řádných voleb výkonných ředitelů MMF v roce 2012 k racionalizaci a aby vyvinuly společné úsilí o vytvoření jednoho křesla pro všechny členské státy, jež jsou členy eurozóny, a volebního obvodu pro zbývající členské státy, jež euro nemají;

29.  vzhledem k tomu, že Komise, rotující předsednictví Rady ani skupina ministrů financí eurozóny nemají žádné formální zastoupení ve správní radě MMF a že ECB je pouze pozorovatelem v oblasti projednávané problematiky, která se jí týká, upozorňuje na nutnost toho, aby Komisi a ECB jako orgánům Unie příslušným v oblasti měnové a hospodářské politiky byl udělen řádný status pozorovatele ve správní radě MMF s cílem vyřešit tuto přetrvávající situaci nepřiměřeného zastoupení;

Světová banka a hlavní mezinárodní rozvojové banky

30.  vyzývá EU a její členské státy, aby se ve shodě se svými partnery zabývaly institucionální odchylkou, jež spočívá v tom, že zatímco EU velkou měrou přispívá do svěřeneckých fondů Světové banky, a je tedy větším poskytovatelem pomoci než kterýkoli z jejích členských států, a její operativní partnerství se Světovou bankou v evropských a afrických regionech mají velkou důležitost, stále nemá ani status pozorovatele ve správní radě Světové banky (pouze v jejím výboru pro ministeriální politiku); zdůrazňuje význam EU jakožto největšího celosvětového dárce a zdůrazňuje úsilí Unie o koordinaci, sladění a omezení roztříštěnosti jejích programů podpory, zejména prostřednictvím Pařížské deklarace o účinnosti pomoci a Evropském konsenzu o rozvoji; v této souvislosti uznává důležitost vytváření úsilí k dosažení místa pozorovatele ve správní radě a snahy reformovat politicky zastaralá seskupení zemí, a to uskupením členských států EU do jednoho bloku v rámci jednoho volebního obvodu; připomíná, že stejný princip vytvoření jednoho křesla pro všechny členské státy v rámci jednoho volebního obvodu by se měl uplatnit na hlavní mezinárodní rozvojové banky, zejména pro Asijskou rozvojovou banku, Meziamerickou rozvojovou banku a Africkou rozvojovou banku;

Banka pro mezinárodní platby (BIS)

31.  vzhledem k tomu, že BIS je mezinárodní finanční institucí, jež sdružuje centrální banky většiny vyspělých zemí, přičemž nedávno se členem stala Čína, Brazílie a Indie, a vzhledem k výlučné pravomoci ECB v oblasti měnové politiky navrhuje, aby v radě BIS byla jediným zástupcem eurozóny ECB, a aby Komise byla jediným zástupcem EU v Basilejském výboru pro bankovní dohled;

Role EU v mnohostranných bezpečnostních organizacích
Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO)

32.  vzhledem k tomu, že pravidelná zasedání se konají již na všech úrovních, bylo již dosaženo ujednání o stálé vojenské spolupráci a příležitostně jsou zorganizována společná zasedání mezi Politickým a bezpečnostním výborem EU a Severoatlantickou radou organizace NATO, vyzývá EU a NATO ke zdvojnásobení úsilí o vytvoření rámce pro integrovanou spolupráci včetně stálých struktur pro spolupráci; vyzývá k systematickým kontaktům mezi generálním tajemníkem NATO a místopředsedkyní / vysokou představitelkou; navrhuje, aby byly prostudovány dopady vytvoření vzájemného statusu pozorovatele na úrovni Severoatlantické rady a Politického a bezpečnostního výboru za účelem vylepšení ujednání o spolupráci, a to v duchu Lisabonské smlouvy a poté, co organizace NATO přijme svou novou strategickou koncepci, a dále jako součást ambice rozvíjet strategické partnerství mezi EU a NATO; v tomto smyslu vítá stávající spolupráci s Evropským parlamentem a jeho účast v rámci Parlamentního shromáždění NATO;

33.  domnívá se, že je třeba posílit dohody, jež EU umožňují využít aktiva a schopnosti NATO; zdůrazňuje potřebu, aby obě organizace rozvíjeny komplexní přístup k řízení krizí, jež často vyžaduje průřezové civilně-vojenské řešení; potvrzuje své přesvědčení, že to je v souladu s budováním nezávislé evropské obrany prostřednictvím stálých struktur pro spolupráci a Evropské obranné agentury;

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

34.  v souvislosti s formální dohodou mezi OBSE a EU vyzývá k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak by EU mohla přijmout větší zodpovědnost a účinněji se podílet na dosažení společných cílů, přičemž nástroji vhodnými k tomuto účelu by mohlo být uplatňování mechanismu průběžného dialogu, sladění společných iniciativ a koordinace činností na místní úrovni; vyzývá EU a její členské státy a Stálou radu OBSE, aby společně vypracovaly mechanismus zaměřený na posílení spolupráce, koordinace a konzultací mezi oběma organizacemi; navíc vzhledem k tomu, že v čl. 220 odst. 1 SFEU je OBSE výslovně uvedena v seznamu mezinárodních organizací, s nimiž má být navázána „veškerá účelná spolupráce“, zdůrazňuje nutnost toho, aby místopředsedkyně Komise / vysoká představitelka koordinovala postoje členských států EU ve věcech OBSE; zdůrazňuje nutnost vytvořit účinné mechanismy spolupráce v rámci volebních pozorovatelských misí mezi Parlamentním shromážděním OBSE a Evropským parlamentem ve snaze vyrovnat se s některými omezeními, jež nastanou v určitých situacích;

35.  znovu vyslovuje přání, aby byla vytvořena evropská obranná politika, jejíž potřeba je čím dál tím naléhavější ve světě, kde dochází k výraznému nárůstu nestability a hrozeb;

Role EU v ostatních mnohostranných organizacích
Rada Evropy

36.  za účelem zlepšení mnohostranné spolupráce mezi EU a Radou Evropy v oblastech důležitých pro EU i pro Radu Evropy, tj. v oblasti právního státu, demokracie, vzdělávání, ochrany lidských práv, svobody vyjadřování a svobody tisku a dobré správy, a také s přihlédnutím k tomu, že EU nejvíce přispívá do společných operačních programů s Radou Evropy, zdůrazňuje potřebu reformy účasti EU a jejího statusu pozorovatele v Radě Evropy; doporučuje EU, aby lépe koordinovala svou práci s Radou Evropy v oblasti právního státu, demokracie a lidských práv s cílem posílit účinnost obou institucí ve výše uvedených oblastech; zejména s ohledem na nadcházející přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod zdůrazňuje právo účastnit se, maje hlasovací práva v zastoupení EU, zasedání Výboru ministrů Rady Evropy, kdy tento výbor mimo jiné vykonává funkci orgánu kontroly výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva; dále zdůrazňuje právo EU být zastoupen v Řídícím výboru pro lidská práva, zejména po přistoupení k EÚLP, což by mělo EU přiznat obecné právo na plnoprávnou účast ve Výboru ministrů Rady Evropy a na hlasování, právo jmenovat jednoho soudce Evropského soudu pro lidská práva, jakož i na právo Evropského parlamentu účastnit se zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy při volbě soudců; zdůrazňuje, že s cílem zvýšit účinnost v oblasti lidských práv na celoevropské úrovni by měla EU přistoupit také k dalším orgánům rady Evropy, jako je Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT), Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) a Evropská komise pro efektivnost soudnictví (CEPEJ)

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

37.  uznává, že je třeba na základě čl. 220 odst. 1 SFEU, jenž vyzývá k „veškeré účelné spolupráci“ s OECD, a vzhledem k podstatným výhradním a sdíleným pravomocím EU téměř ve všech výborech OECD usilovat o povýšení současného statusu EU jako pozorovatele v OECD na status řádného člena;

Světová obchodní organizace (WTO)

38.  domnívá se, že úloha, kterou EU sehrává v rámci WTO, slouží jako jeden model činnosti EU v jiných mezinárodních organizacích (včetně UNCTAD a OECD), a to vzhledem k tomu, že EU je díky své výlučné pravomoci řádným členem WTO a jedná jménem všech členských států EU, přičemž všechny členské státy jsou zároveň samostatnými členy WTO a vzájemnou spoluprací usilují o jednotné vystupování;

39.  zastává názor, že zřízení dvou samostatných delegací EU v Ženevě (jedné při WTO a druhé při OSN), k němuž došlo na základě Lisabonské smlouvy, by mělo posílit koordinační schopnost, přítomnost a viditelnost EU, avšak zdůrazňuje, že je nezbytné zajistit, aby činnost těchto delegací byla konzistentní, a zabránilo se tak zdvojování práce;

40.  žádá, aby EU v rámci WTO zohledňovala a hájila zvláštní evropské zájmy; musí především vyžadovat, aby byla zvláštní pozornost věnována otázkám zemědělství, a usilovat o ochranu určitých citlivých evropských regionů či odvětví, ale i o podporu spravedlivého obchodu umožňujícího udržitelný rozvoj;

41.  vyzývá k důkladnému zvážení otázky lepšího zohledňování neobchodních zájmů v rámci pravidel WTO tak, aby její členské země mohly sledovat legitimní politické cíle při současném zachování přístupu na trh; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zajistit konzistentnost obchodní politiky s jinými politikami EU a mezinárodním právem, ale i konzistentnost a vzájemnou podporu mezi činností v rámci WTO a činností jiných mezinárodních organizací.

42.  pokládá prováděcí pravomoci WTO, které získala prostřednictvím svého orgánu pro urovnávání sporů, za klíčový prvek úspěchu této organizace;

Úloha EU v „diplomacii na vrcholných schůzkách“ – cíle v rámci skupin G-8 a G-20

43.  s poukázáním na globální ekonomický a finanční význam EU, na potřebu chránit strategické zájmy EU na mezinárodní scéně a na skutečnost, že programy jednání vrcholných schůzek skupiny G-8 byly podstatně rozšířeny za účelem vypořádání se s politicko-bezpečnostními tématy od lidských práv přes regionální bezpečnost až po kontrolu zbrojení, je toho názoru, že EU by se měla plně účastnit postupu ve skupině G-7/G-8 a měla by být plně zastoupena na zasedáních ministrů financí skupiny G-7; poukazuje na potřebu posílit koordinaci EU před zasedáními skupin G-7 a G-8, zejména prostřednictvím výrazného zapojení Evropského parlamentu;

44.  s přihlédnutím k výhradním a sdíleným pravomocím EU v oblastech, kde skupina G-20 uplatňuje významný a rostoucí vliv (tj. regulace finančního trhu, koordinace hospodářských politik, včetně otázek týkajících se směnných kurzů, mezinárodní měnový systém, rozvojová pomoc, témata týkající se mnohostranného obchodu, potírání financování terorismu a praní peněz, životního prostředí či energetické bezpečnosti), vyzývá EU a její členské státy, aby spolupracovaly s partnery na dosažení plné koordinace a sladění postupů pěti evropských zemí a zástupce EU, jež zasedají ve skupině G-20, v zájmu zajištění účinné účasti EU na ministerských zasedáních skupiny G-20;

45.  připomíná posílenou spolupráci na fórech s účastí malého počtu zemí ohledně specifických krizových situací, od skupiny G-8 až po Kontaktní skupinu pro Balkán, a od Kvartetu pro Blízký východ až po skupinu 5+1 o Íránu; připomíná, že Evropská unie je založena na solidaritě svých členů, a že by tudíž členské státy měly se svými partnery konzultovat rozhodnutí obecného zájmu, jež by mohla vést k účinným a uceleným mnohostranným řešením ve prospěch všech zúčastněných stran; vyzývá proto místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, aby se zabývala stávajícími výzvami ohledně účinné mnohostrannosti, a je přesvědčen, že revidovaná strategie v této oblasti by měla být zaměřena na dosažení většího zviditelnění a vlivu EU, včetně povinnosti „miniskupin“ konzultovat partnery v EU, a usilovat o mandát pro EU;

o
o   o

46.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské radě, Radě, Komisi, členským státům EU a vnitrostátním parlamentům.

(1) Úř. věst. C 354, 28.12.2010, s. 43. (2) Rezoluce Valného shromáždění OSN A/RES/65/276: Účast Evropské unie na činnosti Organizace spojených národů. (3) Rada Evropské unie, 10170/10. (4) EUCO 21/01/10 REV 1 Příloha I. (5) Přijaté texty, P7_TA(2010)0399. (6) Přijaté texty, P7_TA(2010)0377. (7) Přijaté texty, P7_TA(2010)0184. (8) Úř. věst. C 4 E, 7.1.2011, s. 49. (9) Úř. věst. C 76 E, 25.3.2010, s. 69. (10) Úř. věst. C 291 E, 30.11.2006, s. 118.